2. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 952) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 356 a 380) o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu (tisk 995).

Zpravodajem výboru technicko-dopravního jest p. posl. Staněk, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Ježek.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. Staňkovi.

Zpravodaj posl. Staněk: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu ve znění přijatém senátem má za účel získati především zákonný podklad pro skončení konsolidace právních poměrů soukromých drah. Zákonem ze dne 25. června 1925, č. 156 Sb. z. a n., bylo zestátněno 48 drah garantovaných státem a zemí Českou. Po nabytí těchto 48 garantovaných drah státem zbylo v republice ještě, nepřihlížíme-li ke košicko-bohumínské dráze a ke dráze ostravsko-frýdlantské, kteréžto obě dráhy mají charakter drah hlavních, celkem 57 soukromých místních drah ve státním provozu.

Právní a finanční poměry těchto soukromých místních drah v bývalém Rakousku a Uhersku lišily se podstatně od úpravy těchto poměrů drah garantovaných.

Provozní smlouvy garantovaných místních drah spočívaly na zásadě úhrady skutečných provozovacích výdajů za vedení provozu. Nebylo proto třeba po převratu za změněných hospodářských poměrů činiti v tomto směru nějaké opatření. Také pokud se týče sídla společnosti, měly společnosti zemí zaručených místních drah své sídlo hned od počátku v Čechách, takže bylo pouze zapotřebí provésti nostrifikaci společností státem zaručených drah, které měly sídlo ve Vídni, což stalo se zákonem ze dne 15. července 1919, č. 417 Sb. z. a n.

Také po finanční stránce byly garantované dráhy zajištěny převzatou garancií státní nebo zemskou. V příčině drah státem zaručených vstoupil stát československý v garanční poměr posléze uvedeným zákonem.

Jinak tomu bylo u ostatních soukromých místních drah ve státním provozu, které po převratu převzaly do provozu československé státní dráhy.

Pokud jde o takové dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, měly pouze některé společnosti těchto drah svoje sídlo již před převratem na území republiky a staly se proto vznikem československého státu ipso facto tuzemskými společnostmi. Valná většina společností těchto drah měla však sídlo ve Vídni.

Také provozní smlouvy těchto místních drah nebyly tak jednotného typu, jak tomu bylo u drah garantovaných. Jen některé provozní smlouvy těchto místních drah stanovily, že koncesionáři jsou povinni za vedení provozu hraditi státní železniční správě skutečné provozní výdaje účtované podle jednotlivých služebních odvětví. Většinou však byly tyto místní dráhy povinny za vedení provozu platiti náhradu stanovenou pouze určitým paušálem z docílených provozních příjmů v příslušném roce. Nutno však zdůrazniti, že i takto stanovená náhrada měla zásadně odpovídati přibližně vlastním výdajům s provozem místní dráhy spojeným, jak vyplývá z ustanovení koncesních listin těchto drah, které vyhrazujíce provoz státní železniční správě stanovily současně povinnost pro koncesionáře, platiti za vedení provozu skutečné provozovací výlohy, které event. mohly býti paušalovány. Toto paušalování bylo zavedeno také po většině pouze z důvodů zjednodušení účetní manipulace a bylo možno praktikovati je jen za ustálených normálních poměrů hospodářských.

Jest zcela přirozeno, že posléze uvedený systém provozních smluv nemohl vyhovovati po převratu, kdy vlivem poválečných hospodářských poměrů zvýšily se provozní výdaje nepředvídanou měrou, naproti čemuž nebylo možno docíliti ani pres několikráte provedené zvýšení tarifů přiměřené rovnováhy mezi těmito výdaji a provozními příjmy, tím spíše pak, že uvedenému zvyšování tarifů byla dána určitá mez ohledy na celkové hospodářské poměry ve státě.

Z těchto důvodů bylo nutno přistoupiti k nové úpravě právního poměru těchto místních drah z vedení provozu a to na podkladě zásady úhrady skutečných provozovacích výdajů, účtovaných fakticky podle jednotlivých služebních odvětví, jak ostatně k tomu došlo i v jiných státech. Za tím účelem došlo k vydání vládního nařízení č. 546/1920 Sb. z. a n., jímž byla státní železniční správa zmocněna požadovati za vedeni provozu skutečné výdaje z provozu jí vzniklé. Ježto však podmínkou pro použití tohoto vládního nařízení bylo, že provoz příslušné místní dráhy děl se na podkladě platné (uznané) provozní smlouvy, sjednané před počátkem účinnosti tohoto vládního nařízení, nebylo možno provésti tuto úpravu právních poměrů z vedení provozu u drah, které měly své sídlo dosud v cizině, jejichž staré provozní smlouvy byly sjednány s bývalou rakouskou resp. uherskou státní železniční správou a nebyly nikdy uznány za platné čsl. státními drahami.

Většina těchto společností místních drah uznala oprávněné stanovisko čsl. státní železniční správy a přistoupila s platností od 1. ledna 1921 na úhradu skutečných provozovacích výdajů za vedení provozu. Na to došlo pak k nostrifikaci těchto společností. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Obdobně tomu bylo i u místních drah na Slovensku. Společnosti těchto drah měly valnou většinou své sídlo v Budapešti. Jejich provozní smlouvy spočívaly na podkladě t. zv. normální smlouvy z r. 1884, podle které platily společnosti těchto drah za vedení provozu paušální část hrubých provozních příjmů, zpravidla 50%. Tím bylo zúročení přednostního zakládacího kapitálu bezpečně zajištěno. Avšak již za války byla v bývalých Uhrách tato úhrada uznána za naprosto nedostatečnou a bylo proto přistoupeno ke změně tohoto klíče. Po převratu z těchto důvodů, které jsem uvedl již při místních drahách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, uplatňovala státní železniční správa požadavek náhrady skutečných provozovacích výdajů i proti slovenským místním drahám. Tato otázka byla řešena různým způsobem. Místní dráhy, které byly dříve provozovány košicko bohumínskou drahou, byly současně s touto drahou s finanční účinností od 1. ledna 1921 vzaty do provozu čsl. státních drah podle zákona č. 690/1920.

Podobným způsobem byla vzata do provozu i slovenská západní dráha. Na to bylo zahájeno jednání jak s těmito drahami, tak s ostatními společnostmi slovenských místních drah o nové úpravě provozních smluv na podkladě zásady úhrady skutečných výdajů, vyjádřené jak uvedeným zákonem č. 690/1920 Sb. z. a n. tak i ve vládním nařízení č. 546/1920 Sb. z. a n., i konečně v zák. čl. XXXI/1880. Vyjímajíc dráhy ve zprávě uvedené vedlo toto jednání k dohodě, vyjádřené v protokolárním ujednání ze dne 5. července 1922, které bylo pak schváleno postupně valnými hromadami těchto společností. Tímto ujednáním byly vyřešeny jak podmínky nostrifikace těchto drah, tak i podmínky vedení provozu podle zásady skutečných provozovacích výdajů, rovněž s účinností od 1. ledna 1921.

Důsledné provedení zásady úhrady skutečných provozních výdajů znamenalo ovšem pro místní dráhy tak značné zatížení, že namnoze nemohly by dostáti svým závazkům vůči prioritním obligatárům, prioritním akcionářům a peněžním ústavům, které jim poskytly hypoteční výpůjčky, ani nemohly by hraditi svoje societní výdaje, ježto v mnoha případech provozní příjmy nestačily na úhradu provozních výdajů.

Se zřetelem k tomu učinila státní železniční správa opatření, aby zabezpečila hospodářskou existenci společností těchto drah. Podklad pro to byl dán u drah v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ve čl. XVIII zákona č. 149 z r. 1910, podle kterého poskytla státní správa na základě zvláštních úmluv těmto místním drahám posečkání s úhradou provozních schodků a zaručila jim dále zálohy na zúrokování a plánovité umořování přednostního kapitálu a na úhradu nutných a uznaných výloh společenské služby, ovšem jen v letech pasivních. V letech aktivních naopak dráhy byly zavázány spláceti z čistých výtěžků tyto poshověné, resp. hotově vyplacené částky, které tvoří zúročitelnou pohledávku státní správy. Kdyby takto vzniklá pohledávka státní správy nebyla zaplacena do dne zestátnění místní dráhy, má býti odečtena od zbývajícího jmění železničního podniku, ke kterému náleží i výkupní odškodnění.

Úprava tato mohla býti ovšem provedena jen na určitou omezenou dobu, neboť podle citovaného článku nesmějí takovéto finanční výhody poskytnuté místním drahám znamenati trvalé zatížení státní pokladny.

Na Slovensku pak neexistoval pro takovéto poshovění a poskytování záloh podobný zákonný podklad. Použila proto státní železniční správa analogicky právních předpisů platných dosud pouze pro Čechy, Moravu a Slezsko, a poskytla těmto místním drahám poshovění s úhradou provozních schodků a úhradu na honorování prioritního kapitálu a na placení správních výdajů za týchž podmínek jako u místních drah v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ovšem s výhradou, že pro toto opatření bude získán dodatečně zákonný podklad.

Z toho, co jsem uvedl, je patrno, že právní a finanční poměry soukromých místních drah ve státním provozu byly uspořádány jednotně na podkladě zásady o úhradě skutečných provozovacích výdajů, ovšem jen tam, kde šlo o dráhy tuzemské anebo o dráhy nostrifikované. Dosud nebylo nostrifikováno pouze 7 drah, jejichž společnosti se zdráhají jednati o nové úpravě právního poměru z vedení provozu československými státními drahami, trvajíce na stanovisku závaznosti starých provozních smluv pro čsl. státní dráhy. Z těch pak odpadly dvě místní dráhy, a to Moravská západní a Otrokovice-Zlín-Vizovice. s nimiž právě v posledních dnech došlo k dohodě.

Uvedl jsem již, že staré provozní smlouvy na které se nenostrifikované dosud společnosti odvolávají, nejsou však pro čsl. státní dráhy podle příslušných ustanovení mírových smluv st. germainské a trianonské závazky, neboť byly sjednány mezi bývalou rakouskou, resp. uherskou státní železniční správou a příslušníky bývalého císařství rakouského, resp. království uherského, tedy mezi dvěma jinými stranami. Československá republika není také právním nástupcem bývalého císařství rakouského, resp. království uherského. Ostatně zákon ze dne 23. května 1926, č. 156 Sb. z. a n., výslovně stanoví, že československý stát není ničím povinován ze závazků vzniklých úmluvami vlád bývalého Rakouska, bývalého Uherska a bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo jiných orgánů, pokud nejde o závazky, o kterých se mírové smlouvy zmiňují výslovně.

Toto právní stanovisko bylo také uznáno rozsudkem nejvyššího soudu v listopadu loňského roku ve sporu společnosti Moravské západní dráhy proti čsl. železničnímu eráru.

Státní železniční správa snažila se již od r. 1920 všemožně docíliti dohody s těmito dosud nenostrifikovanými místními drahami. Společnosti těchto drah odmítají však zásadně uznati odůvodněný požadavek na hrazení skutečných provozovacích výdajů a trvají na stanovisku závaznosti starých provozních smluv pro čsl. státní dráhy.

Jest tedy účelem předložené osnovy zákona odstraniti tento bezesmluvní stav mezi státní provoz vedoucí železniční správou a společnostmi místních drah dosud nenostrifikovaných a to na stejném právním podkladu, jak se stalo u všech ostatních soukromých místních drah ve státním provozu, a vyřešiti také jednotně úpravu jejich finančních poměrů a podmínek pro poskytování záloh na jejich prioritní kapitál a na úhradu správních výdajů, jakož i pro poshovění s provozními jejich schodky.

Dalším účelem osnovy je získání vyhraženého zákonného podkladu pro provedenou již úpravu právních a finančních poměrů místních drah na Slovensku.

Konečně znamená uzákonění osnovy provedení žádoucí unifikace právního stavu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s právním stavem na Slovensku a v Podkar. Rusi. Osnova zákona jest důležitým a významným mezníkem v železničním zákonodárství, jelikož budou jí upraveny veškeré právní a finanční poměry místních drah na jednotném podkladě.

Technicko-dopravní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby návrh schválila tak, jak byl usnesen senátem. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín: Druhým zpravodajem, za výbor rozpočtový, je p. posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Výbor rozpočtový pojednal o vládním návrhu zákona o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu ve znění, které bylo přijato senátem, a shledal, že v zájmu konečného a náležitého uspořádání jest třeba navrženou osnovu schváliti. Státní železniční správa stála zásadně na stanovisku, že smlouvy sjednané o těchto poměrech mezi bývalou rakouskou nebo uherskou státní železniční správou a místními drahami nejsou pro československé státní dráhy závazny, jelikož v těchto smlouvách nejsou československé státní dráhy smluvní stranou a také mírové smlouvy neuložily republice převzetí závazků z těchto provozních smluv vyplývající. Proto ukládá předložený zákon povinnost drahám, které až dosud žádné provozní smlouvy nemají, aby sjednaly se státní železniční správou provozní smlouvy o lhůty, které určí ministerstvo železnic, a to na podkladě zásady úhrady skutečných provozovacích výdajů s obecnou účinností od 1. ledna 1921. Navržený zákon upravuje dále také finanční poměry místních drah a stanoví předmět a rozsah finančních výhod shodně pro celý obvod republiky. V podstatě odpovídá úprava finanční podle navrženého zákona dosavadním ustanovením zákonů o drahách nižšího řádu a stanoví se k výše zmíněnému termínu 1. ledna 1921. Podmínky poskytování těchto výhod odpovídají svým obsahem podmínkám stanoveným v koncesních listinách drah státem zaručených pro poskytování garancie.

Od roku 1924 byl zmocňován ministr železnic finančním zákonem pro příslušný rok, aby hradil z provozních příjmů čsl. státních drah zálohou až do stanovené výše případné provozní a správní náklady místních drah, jimž bylo povoleno sečkání náhrady provozních výloh a zároveň na úhradu prioritních kapitálů, ve finančním zákoně pro rok 1931 byla tato potřeba stanovena částkou 45.830.800 Kč. Zálohy za léta 1921 až 1923 byly realisovány jako nepreliminovaný výdej. Jejich reelní vyúčtování děje se při předkládání osnov o zestátnění každé místní dráhy zvláště, doposud byly tyto zálohy hrazeny z výtěžků státních zápůjček z předešlých let, pokud nebyly spotřebovány, vyjímajíc výtěžek losové půjčky podle zákona č. 100 z r. 1921 Sb. z. a n.

Konečně má býti získán i zákonný podklad pro úpravu finančních poměrů místních drah na Slovensku za léta minulá, neboť fakticky provedená již úprava těchto poměrů u slovenských místních drah neměla v platném řádu právním na Slovensku podkladu a stala se proto také za předpokladu dodatečné zákonné sankce.

Poněvadž po stránce finanční je tento zákon pro československý stát příznivý, schválil rozpočtový výbor navrženou osnovu a doporučuje ji plenu sněmovny ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Ježto není pozměn ovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 7 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí zákona ve znění doporučeném pp. zpravodaji a shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme nyní k odloženému hlasování o odst. 1 pořadu:

Ad 1. Hlasování o osnově schvalovacího usnesení, jímž se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsaná dne 30. listopadu 1923, a Protokol z téhož dne (tisk 791).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. Richter, za výbor zahraniční p. posl. Světlík, za výbor rozpočtový p. posl. Rýpar.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. K. Procházky (tisk 730).

Zpravodajem je p. posl. dr Stránský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Krajský trest. soud v Praze žádá za souhlas s trest. stíháním posl. K. Procházky pro zločin podle §u 81 tr. z.

Imunitní výbor navrhuje, aby této žádosti bylo vyhověno proto, že neshledal žádného důvodu, pro který bylo by tuto žádost zamítnouti.

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 15 minut.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Navržená řečnická lhůta je schválena.

Ke slovu je přihlášen na straně "proti" p. posl. K. Procházka. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí tedy slovo.

Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Návrh posl. Štětky a soudr.:

Navrhuji, aby tisk 730, žádost kraj. soudu v Praze za vydání posl. Karla Procházky k trest. stíhání pro zločin podle §u 81 tr. z., vrácen byl imunitnímu výboru, protože se dodatečně objevily skutečnosti, které imunitnímu výboru při navrhování souhlasu k vydání posl. Procházky nebyly známy.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo p. zpravodaji posl. dr Stránskému.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Vrácení imunitnímu výboru se navrhuje proto, že prý se objevily dodatečně skutečnosti, které imunitnímu výboru při navrhování souhlasu k vydání posl. K. Procházky známy nebyly.

Ale pp. posl. Štětka a soudr. navrhujíce toto vrácení ani neříkají, jaké ty skutečnosti jsou. Není tu tedy důvodu, aby návrhu posl. Štětky a soudr. bylo vyhověno.

Trvám proto na návrhu imunitního výboru.

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Ježto byl podán návrh na vrácení výboru, dám hlasovati nejprve o něm.

Bude-li zamítnut, budeme hlasovati o návrhu zpravodajově. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomuto pořadu hlasování není.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Štětky a soudr. na vrácení věci výboru imunitnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. K. Procházky, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. K. Procházky.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 731).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Krajský soud v Mor. Ostravě žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přestupek podle §§ 491, 496 tr. z., čl. V zákona čís. 8 ř. z. z r. 1863 a přečiny podle §u 14, čís. 5 a §u 15, čís. 2 zákona na ochranu republiky.

Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky v žádném z uvedených trestných činů, poněvadž v případě prvém a druhém výroky nutno považovati za kritiku, ve které poslanci nelze brániti, v případě pak třetím nejde o čin, jenž by vybočoval z mezí dovolené činnosti, chráněné imunitou poslaneckou.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 732).

Zpravodajem je p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Krajský soud v Mor. Ostravě žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro zločin podle §u 15, čís. 3 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §§ 3, 19 zákona o právu shromažďovacím.

Imunitní výbor neshledal ve výrocích žalovaného poslance důvodu k pokračování v trest. řízení, ježto výroky ty a jednání jeho nevybočují z mezí činnosti chráněné poslaneckou imunitou, a navrhuje tudíž poslanecké sněmovně, aby nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Zajička (tisk 579).

Zpravodajem je p. posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! V časopise "Deutsche Presse" ze dne 26. března 1927, č. 71, byl uveřejněn článek s nadpisem "Der Freidenkerapostel Krenn". V trestním řízení proti odpovědnému redaktorovi Janu Müllerovi zjištěno, že autorem je Erwin Zajiček, odborný učitel ve Valticích. Obsahem článku je Krenn obviňován z falšování směnky, zpronevěry sbírek pro chudé děti, nečestného přestupování z církve katolické k volným myslitelům a zase zpět z důvodů existenčních jako katolický kněz. Obvinění tato zasahují osobní čest Krenna. Posl. Zajiček zajisté je si vědom svého postupu a proto jistě i před soudem provede důkaz pravdy.

Imunitní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby dala souhlasu k trest. stíhání posl. Zajička pro uvedený přečin.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Zajička.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Zajička.

Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Plzni v trest. věci posl. dr Sterna (tisk 600).

Zpravodajem jest p. posl. Jan Tůma. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jan Tůma: Slavná sněmovno! Dne 29. června 1929 v Heřmanově Huti konala se veřejná schůze, na níž jako hlavní řečník mluvil posl. dr Stern.

Obsahem pronesené řeči prý se posl. dr Stern dopustil přečinu podle § 11, číslo 2, zločinu podle § 15, číslo 3 zákona na ochranu republiky a přestupku podle §§ 14 a 19 zákona č. 135 z r. 1867.

Imunitní výbor došel k přesvědčení, že žádosti kraj. soudu v Plzni dlužno vyhověti a navrhuje posl. sněmovně, aby posl. dr Stern pro uvedené trestní činy k trest. stíhání vydán byl.