V řeči soudr. Klimenta dne 19. února 1931 zkonfiskovali Stivín, Taub, Špatný a společníci dokonce volání statisíců dělníků k boji za chleba a práci, zkonfiskovali dělnická hesla: Pryč s propouštěním dělníků, pryč s gentským systémem, pryč s fašismem a sociálfašismem!

Víme a s námi celá pracující třída, dělníci soc. demokratičtí, nár. sociální i indiferentní, že jste to vy, sociálfašističtí vůdcové, kteří pomáháte vyhazovati dělníky z továren, že jste to vy, kteří jste nastrčili gentský systém dělníkům na ruce a nohy jako okovy, aby nemohli vésti boj za chléb a práci, aby pomocí gentského systému nechali se dělníci vykořisťovati, dělali vám platící stádo vašich stávkokazeckých organisací.

Pánové Stivín, Taub, Špatný a spol. myslí, když zkonfiskují naše řeči, ve kterých konstatujeme úplný bankrot kapitalistického řádu, že tím bankrot zastaví, že tím, když zkonfiskují v řeči soudr. Hodinové ze dne 13. února t. r. prosté konstatování: "Dělníci chtějí práci a nemají práci, chtějí jísti a nemají do čeho kousnouti," odvrátí dělníky od boje za chléb a práci a tím je nakrmí. Myslíte, když zkonfiskujete v řeči soudr. Gottwalda prosté konstatování,"Rok v novinách hubami roztáčíte kola, ale venku se zastavuje jedna fabrika za druhou," že to dělníci nevědí, že se nedovědí, že jste konfiskovali dále v řeči soudr. Gottwalda: "Zatím co armáda nezaměstnaných zmírá hladem, topí se hrstka kořistníků v penězích a blahobytu. Zatím co fabrikanti vyhazují denně tisíce dělníků na dlažbu, rostou jejich zisky, rostou zisky kapitalistických koncernů." Zatím co se snižují dělnické mzdy, zvyšují se dividendy a tantiémy kapitalistů, zatím co malodomkáři a malorolníci jsou štváni exekutory pro neplacené daně, jsou Fürstenberkům, Schwarzenberkům, Baťům a jiným plantážníkům daně odpisovány a dostávají k tomu ještě stamilionové prezenty. Toto vše dělníci už dnes vědí a pokud to ještě nevědí, buďte ujištěni, že jim to povíme, že vnikneme do každé dělnické rodiny přes vaši persekuci, přes vaši censuru, vnikneme do každé fabriky a všude, kde jsou dělníci, malorolníci a maloživnostníci vykořisťováni, utlačováni a vysáváni vaším režimem, vaším potlačovacím aparátem, budeme organisovati všechny utlačované, všechny vykořisťované v boji za chléb a práci, proti daňovému útlaku, proti korupci a rozkrádání peněz vydřených z pracujících, za úplnou podporu všem nezaměstnaným, za sedmihodinovou, resp. šestihodinovou dobu pracovní, za zvýšení mezd pod heslem: za stejnou práci stejnou mzdu! Budeme i nadále organisovati dělníky do boje nejen za tyto dílčí požadavky, ale do boje za politickou moc v tomto státě, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Den zúčtování se blíží mílovými kroky, a že tomu tak je, potvrzujete sami tím, že vaše persekuční běsnění proti komunistické straně, proti nezaměstnaným, proměňuje se v poslední době v bílý fašistický teror. Zastavili jste všechen komunistický tisk, ale tím jste nezastavili hlad a bídu milionové armády nezaměstnaných. Zavřeli jste komunistické poslance do kriminálů, zavřeli jste na 600 dělníků v den 25. února, ale přes to vaše běsnění, teror a násilí demonstrovala statisícová armáda dělníků za chléb a práci. To byla první odpověď, kterou vám dala pracující třída. Vaše štvaní a lhaní vám už nepomůže. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Juran.

Posl. Juran: Z málo prostředků, které nám ještě zůstaly, abychom měli možnost hovořiti k masám, zůstává parlamentní tribuna. Buržoasie ve své nemohoucnosti sahá již ke všem prostředkům, aby nám styk s masami znemožnila, a proto využívám této příležitosti projednávaného zákona a této tribuny, abych hovořil o posledních událostech na Brněnsku. Buržoasie a její spojenci, sociálfašističtí vůdcové, i na Brněnsku vyvinuli největší úsilí, aby zabránili demonstračnímu nástupu nezaměstnaných a pracujících dělníků pod vedením komunistické strany a rudých odborů.

V Brně a ve většině okresů zakazovány byly všechny veřejné schůze. Akční výbory volené před tím na veřejných schůzích, v přítomnosti zástupců policejních orgánů najednou byly prohlášeny za ilegální teroristické organisace, provedeny desítky domovních prohlídek u funkcionářů strany v sekretariátě i u nezaměstnaných. Před 25. únorem a 25. února zatčeno na Brněnsku 100 osob. Mimo jiné zatčeno v Brně také asi 14 studentů, většinou cizinců, kteří konali matematický kurs v domě, kde jsou místnosti Dělnické pomoci. Brněnská policie, která ve dne i v noci slídila, udělala si klidně z matematického kursu kurs pro 25. únor a studenty vybrala. Ne nadarmo divil se brněnský "Tagesbote" tomuto kousku. Blamáž policie má býti zastřena pravděpodobně vyhošťovacím dekretem pro zatčené, ačkoliv jim nemohlo býti nic společného s akcí 25. února dokázáno. Nejen brněnské ulice, ale hlavně továrny staly se střediskem pozornosti policejních orgánů. Teror před 25. únorem nebyl však pouze výsadou policejních orgánů, samozřejmě, že zaměstnavatelé sami také v závodech se přičiňovali ze všech sil, aby zabránili demonstračnímu nástupu. V továrnách byly vyvěšeny vyhlášky tohoto druhu: "Vzhledem k předpověděné demonstraci dělnictva, která se má konati 25. února 1931. oznamujeme bez rozdílu veškerému dělnictvu i všem funkcionářům závodního výboru, že podle §u 82 živn. řádu bude onen dělník, dělnice, který svojí práci ten den předčasně ukončí, anebo se k ní vůbec nedostaví, okamžitě propuštěn. Dělnictvo se tímto upozorňuje, že bez výjimky nikdo k předčasnému odchodu povolení neobdrží a vlastním předčasným opuštěním závodu béře na sebe okamžitou výpověď."

Vedle zaměstnavatelů a policajtů bylo by prázdné místo, kdyby je v této trojici nevyplnili sociálfašisté, kteří tiskem na zvláštních schůzích nešetřili nejhnusnějšími pomluvami i hrozbami, aby dělnictvo odvrátili od účasti na demonstracích. Jejich provolání dobře se vyjímala vedle vyhlášek fabrikantů a policejního ředitelství, briskně zakazujících každý pokus o shluknutí, hrozících nejpřísnějšími tresty, nedovolujících jíti více jak čtyřem osobám společně.

Buržoasie přes všechna mimořádná opatření přece jen projevovala panický strach, a i dnes, kdy se snaží sama sobě společně se svými věrnými služebníky sociálfašisty namluviti si, že klid a pořádek nebyl porušen, dokumentuje tím jenom strach z blížících se konců.

25. února zrána byly brněnské ulice polepeny nejen vyhláškami policejního ředitelství, nýbrž i hesly k Mezinárodnímu dni boje proti nezaměstnanosti, letáky i plakáty. Již dopoledne došlo k projevu nespokojenosti nezaměstnaných ve zprostředkovatelně práce, rovněž v poledne na Cejlu policie rozháněla shluky nezaměstnaných. Přes to, že demonstrace byly ohlášeny až po 5. hod., již v poledne rozháněla policie skupiny nezaměstnaných, hlavně před nádražím. Odpoledne stalo se prostranství před nádražím táborem ozbrojené moci buržoasie. Hlídky pěší a jízdní policie však již před 5. hod. rozptylovaly nastupující skupiny nezaměstnaných, mezi nimiž bylo několik tisíc nezaměstnaných z okolí, kteří přitáhli na demonstrace do Brna. Jakmile nastoupily hlavní proudy demonstrantů z Křenové, Dornychu, Cejlu a ze Starého Brna, ukázala se policie již bezmocnou. Podařilo se jí odvléci posl. soudr. Baršu a Jurana, kteří promluvili před nádražím, a několik dělníků, ale nemohla rozehnati masu demonstrantů, která mezitím vzrostla nejméně na 10.000 osob. Musilo býti povoláno četnictvo, které však místo zastrašujícím dojmem působilo na dav opačně. Proti kordonu četnictva postupujícího s napřaženými bajonety vrhli se nezaměstnaní dělníci s výkřiky: "Místo chleba a práce chcete nás krmiti bajonety a pendreky!" Avšak ani četnická posila, ani běsnění pěší i jízdní policie a čet špiclů nemohly rozehnati demonstraci, která stávala se bouřlivější a bouřlivější. Se všech stran na rozsáhlém prostranství od přerovského nádraží až k viaduktu u Koliště zněla naše hesla a hřměla bouře odporu proti vládě hladu a bídy a proti jejím fašistickým metodám řešení otázek nezaměstnanosti a krise, postihující široké vrstvy pracujícího lidu. Dvě hodiny drželi se demonstranti před nádražím. Tasené šavle, napřažené bajonety a zběsilé ataky jízdní policie odrážely se o pevnou hráz semknutých nezaměstnaných i dělníků z továren, nejen komunistů a neorganizovaných, nýbrž i dělníků sociálně demokratických, národně socialistických, kteří přišli navzdory svým vůdcům.

Demonstrace rozlily se pak dvěma proudy, zpět do města přes Cejl směrem k Husovicím a hlavními ulicemi starého Brna až k mostu na Vídeňce. Zvláště demonstrace na Starém Brně byly bouřlivé za stálých srážek s pěší a jízdní policií, která zhovadile tloukla jednotlivé demonstranty, kteří se jí dostali do rukou, avšak netroufala si na semknutou masu, která na několika místech odpověděla policii kamením.

Fašistické a sociálfašistické plátky snaží se zalhati mohutný nástup nezaměstnaných a dělníků 25. února v Brně. Píší o fiasku, o hloučcích kluků a pod. Jedině "Tagesbote" podřekl se na jednom místě a napsal: "Der Wilson-Platz vor dem Bahnhof war bis 1/2 18 Uhr von Menschen gesteckt voll ..." Ovšem dělníci v továrnách jsou jiného mínění a také úspěch akce 25. února v Brně projevil se řadou přihlášek nových členů jak do strany, tak do rudých odborů a dělnická "Rovnost" denně získávala několik set odběratelů. Proto také nejen že byly zprávy o brněnských demonstracích zkonfiskovány, nýbrž v době, kdy objevoval se vzrůst vlivu strany a důvěry dělnictva k ní, přikročila buržoasie a sociálfašisté k zastavení "Dělnické Rovnosti". Dělnictvo na Brněnsku však nedá si tuto provokaci líbiti a odpoví v závodech i na ulicích a při všech příležitostech škrtičům rudého tisku. Buržoasie ve snaze udržeti svoje panství, ve snaze prodloužiti si život používá všech prostředků násilí a moci umlčeti vyvíjející se revoluční hnutí.

Žalářování komunistických dělnických důvěrníků, zbavování imunity komunistických poslanců, střílení do bezbranných, hladových dělníků, to jsou dnes prostředky buržoasie, kterými vládne.

Vláda republiky Československé jde tak daleko, že se ani na tyto prostředky násilí neobmezuje. Buržoasie za pomoci vlády, za pomoci socialistických ministrů zastavuje komunistický tisk. Buržoasie si tímto uvolňuje cestu k dalšímu bídačení pracující třídy. Buržoasie si uvolňuje cestu k dalšímu útoku na životní úroveň pracující třídy. Není to pouze Slávikovo ministerstvo, není to pouze ministerstvo vnitra, které tento úkol plní. Je to také ministerstvo spravedlnosti, je to také ministerstvo soc. demokrata dr Meissnera. Ministr spravedlnosti dr Meissner prokazuje buržoasii neocenitelné služby. Dr Meissner bere si příklad od svých kolegů v Německu, bere si příklad od německého policejního presidenta Zörgiebla.

Persekuce komunistického tisku má posíliti sociálfašistický tisk. Dr Meissner má strach ze vzrůstu revolučního hnutí. Dr Meissner vidí úspěchy tohoto hnutí, vidí jeho vzrůstající vliv. Soc. demokraté cítí, že se blíží konec panství buržoasie a že se blíží zúčtování s jejími spojenci. Proto ta rychlost Meissnerových soudů, proto to rychlé vyřizování zastavení komunistických listů. Nestačí nebývalá konfiskační praxe. Komunistická strana má býti zbavena úplně svého tisku. Děje se tak protizákonně, děje se tak za každou cenu.

Naši soudruzi již podali interpelaci v záležitosti soustavného zastavení komunistických listů. Tato interpelace vystihuje správně metodu dnešního vládního zřízení, vystihuje správně metodu dnešní buržoasie.

Dne 8. února 1931 obdržel zodpovědný redaktor periodického časopisu "Rudé právo" v Praze konfiskační nález krajského trest. soudu v Praze, v němž bylo vysloveno, že "Rudé právo" může být podle §u 34 zákona na ochranu republiky zastaveno.

Proti tomuto nálezu byly dne 14. února t. r. podány námitky. Již 16. února t. r. obdržel odpovědný redaktor "Rudého práva" předvolání ke kraj. soudu k hlavnímu přelíčení na den 17. února 1931, tedy bez zachování předpisu §u 221 tr. ř., který výslovně předpisuje, že žalovaný musí mít pod neplatností řízení od doručení obsílky nejméně třídenní lhůtu, ale krajský soud přes protest obhájce odbyl hlavní líčení s vyloučením veřejnosti a konfiskační nález potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal obhájce odpovědného redaktora "Rudého práva" stížnost u kraj. trest. soudu v Praze 20. února 1931 o 9. hod. 10 min. dopol. Přes to, že soudy jsou v dnešní době prací přetíženy a nedostávají se ani k vyřízení nejtěžších trestních případů prostých, a ačkoliv vyřizování jiných rekursů trvá nejméně několik týdnů, byla stížnost "Rudého práva" okamžitě manipulována a dostala se s obdivuhodnou rychlostí, v jiných případech nebývalou, za necelé dvě hodiny ke vzdálenému vrchnímu zemskému soudu. I zde musela opět projíti manipulací - v jiných případech velmi zdlouhavou - a byla bleskurychle předložena předsedovi senátu, který nepředal tuto věc, jako obvykle, referentovi, nýbrž ji dal ihned na denní pořad jednání.

Poslušný senát věc ihned rozsoudil a rozhodnutí kraj. soudu v neveřejném sezení rychle potvrdil. Ačkoliv tato věc se děla neveřejně, obdržel zemský úřad v Praze ihned vyrozumění, jak vrchní zemský soud rozhodl, kdežto vydavatel časopisu o tomto rozhodnutí vyrozuměn nebyl, aby mohl učiniti potřebná opatření. Ačkoliv rozhodnutí vrch. zemského soudu nenabylo moci práva, vydal zemský úřad přes to ihned nález, že se "Rudé právo" zastavuje, sdělil obsah tohoto nálezu policejnímu presidentu pražskému a policejní president sdělil pouhým dopisem, neboť jinak nelze nazvati pouhý přípis policejního presidenta Dolejše, neobsahující žádných důvodů, zodpovědnému redaktoru "Rudého práva" Krejčímu, nikoliv však vydavateli "Rudého práva", že "Rudé právo" bylo rozhodnutím zemského úřadu pro Čechy dne 20. února zastaveno.

Z celého případu jest zjevno, že soudy nezachovávají, pokud jde o komunistický tisk, předpisů zákona o obeslání k hlavnímu líčení, o veřejnosti tohoto líčení a o doručování soudních rozhodnutí, o tajnosti neveřejného sezení, a že administrativní úřady nedbají, jak a komu mají býti nálezy intimovány, že jest zde hotová souhra mezi soudem a politickými úřady, takže "neodvislost" soudcovství jeví se pouhým nástrojem ministerstva vnitra a odluka kabinetu od justice je v Československé republice pouhým paskvilem.

Tážeme se proto ministra spravedlnosti: Hodlá zaříditi, aby předpisy trestního řádu byly soudy v Československé republice aspoň tak dalece šetřeny, jako tomu bylo za starého Rakouska, a hodlá potrestat úředníka, jenž předčasně sdělil rozhodnutí vrchního soudu zemskému úřadu, a hnáti ho podle zákona o potírání korupce k odpovědnosti? My si ovšem umíme představiti, jak bude odpověď zníti.

Ovšem vláda republiky Československé se neomezila pouze na zastavení "Rudého práva". Soudr. Sternovi jako vydavateli "Dělnické rovnosti", která vychází v Brně, byl dodán výměr tohoto znění:

"Při revisi dne 28. února 1931 odpoledne v tiskárně Jaroslava Hoffmanna v Karlíně, Královská 13, bylo shledáno, že periodický časopis "Dělnická rovnost", denník komunistické strany Československa (sekce III. internacionály) ze dne 1. března 1931, č. 51, má náklad 23.500 výtisků, ačkoliv před zastavením vydávání periodického časopisu "Rudé právo" kolísal náklad "Dělnické rovnosti" toliko mezi 7000 až 8000 výtisky. Dále bylo zjištěno porovnáním obsahu časopisu "Dělnická rovnost", č. 51 z 1. března 1931 s obsahem periodického tiskopisu "Rudý večerník" z 28. února 1931, č. 50, že tyto tiskopisy jsou různého obsahu, ačkoliv dříve 1. strana "Dělnické rovnosti" měla stejný obsah s časopisem "Rudý večerník". Kromě toho bylo zjištěno, že časopis "Dělnická rovnost" je prodáván v Praze kameloty, ačkoliv dříve náklad "Dělnické rovnosti" byl expedován do Brna.

Z těchto skutečností má policejní ředitelství za to, že pod názvem periodického tiskopisu "Dělnická rovnost" je vydáván periodický tiskopis "Rudé právo", jehož vydávání bylo zastaveno výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 20. února 1931, č. 7.921, podle §u 34, č. 1, odst. 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.

Policejní ředitelství zakazuje tudíž další vydávání periodického tiskopisu "Dělnická rovnost" podle §u 34, č. 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.

Z tohoto výměru můžete se odvolati k zemskému úřadu v Praze ve lhůtě 15 dnů následujících po dni doručení. Odvolání bylo by podati u policejního ředitelství v Praze.

Upozorňuji, že odvolání z tohoto opatření nemá podle §u 34, odst. 3 zákona na ochranu republiky odkladného účinku. Policejní president: dr Dolejš."

"Dělnická rovnost" byla tradičním časopisem brněnským. Pouze z důvodů úsporných byla tištěna v Praze už na počátku r. 1929. Neměla však omezený okruh, byla zasílána i na Slovensko a byla kolportována také v Čechách. Vychází-li tato "Dělnická rovnost" už od r. 1929, nemůže býti hovořeno o tom, že by tento list vycházel jako náhradní list za "Rudé právo".

§ 34, odst. 3 zní: "Má-li tiskový úřad za to, že zastavený tiskopis je vydáván nebo podle oznámení jemu učiněného má býti vydáván dále pod jiným jménem, zakáže toto vydávání nebo odmítne vzíti oznámení na vědomí, uveda tento důvod. To platí, i když rozhodnutí soudu, kterým bylo vysloveno, že vydávání tiskopisu může býti zastaveno, nenabylo ještě právní moci".

Ovšem, pánové si to udělali snadné, poněvadž ani nezkoumali, v jakém rozsahu byl mnohdy vydáván tento list, poněvadž byly doby, kdy náklad "Dělnické rovnosti" ještě převyšoval těchto 23.000 výtisků. Ovšem zde nejde o právní zákrok, je to prostě otázka moci, jak hovořil Bismark: Kdo má moc, vládne. Pánové zapomínají, že dělníci tomu nebudou vždy rozuměti a že se přičiní, aby také oni vládli.

Otázka zastavení "Dělnické rovnosti" je takového druhu, že skutečně už nejde o právní zásah, nýbrž o zřejmé poškození dělnického tisku, o úplné umlčení komunistických tiskopisů. Je to pochopitelné: buržoasní hospodářství se ocitá ve velké krisi, buržoasie cítí, že jí dochází dech, že se blíží její konec, a proto je třeba nějakým způsobem si prodloužiti život, je třeba zbaviti se komunistické strany, revolučního tisku, který radí dělnictvu, jak se vymaniti z tohoto jařma, jak uspíšiti pád buržoasie, pád kapitalistického hospodářství - a proto jsme svědky této persekuce, soustavného zastavování dělnických listů.

Pánové, řekněme, že ten obsah byl totožný s "Rudým právem", což ovšem neodpovídá pravdě. V řadě případů "Dělnická rovnost" vycházela s vlastními články, s vlastní přílohou. Že by snad brněnské krajské vedení mělo odlišné názory na dnešní právní řád, nebo že by snad brněnské krajské vedení hodnotilo dnes situaci jinak? Či nejsou to zde stejné zájmy dělnictva brněnského jako dělnictva i pražského? Či žije to dělnictvo v Brně v nějakém blahobytě nebo opačně? Nejsou ty poměry stejně kruté pro pracující třídu v Praze, jako na Moravě a v Brně? Nejsou zde společné zájmy? A když prostě se píše o tom, že je zde stejná tendence, je to pochopitelno! Či utočí snad méně "Právo Lidu" než na př."Přítel Lidu" v Brně na komunistickou stranu? Nejsou zde i společné zájmy? Ale právě proto, že se zde projevoval vzestup, rozmach komunistického hnutí, že dělníci dnes správně chápou, kde je jejich místo, že dělníci vědí, že o osudu pracující třídy se nebude rozhodovati v parlamentě, že je třeba voliti jiné metody, metody boje proti buržoasii, že komunistický tisk a komunistická strana správně tyto metody vytyčuje, proto ten panický strach a proto zastavování tohoto tisku. Co to však znamená? To znamená, když se zastaví jeden časopis komunistický, že druhý komunistický časopis je jeho náhradním časopisem. Co by to znamenalo, kdyby tato praxe se měla uskutečniti do budoucna? To by znamenalo, že by musili býti zakázány vůbec všechny časopisy komunistické. Ovšem, pánové mají choutky a snahu, aby veškerý komunistický tisk byl umlčen. Je však otázka, zda také dělníci se s tím smíří, zda také dělníci si toto bezpráví dají klidně líbiti. Buržoasie, vláda republiky Československé na jedné straně zastaví dělnický tisk, ale na druhé straně nesmí ostatní tisk, který ještě vychází, o tom psáti. Dělníci nesmějí o tom býti informováni, dělníci v Brně nesmějí býti o tom informováni, že ku př. bylo zastaveno "Rudé právo".

Co bylo konfiskováno v "Dělnické rovnosti" z 24. února 1931? (čte): "Dělnický tisk má býti nadobro umlčen. Další 4 listy mají býti zastaveny. Výměry, na jichž základě mohou býti tyto listy zastaveny, obdrží další listy: 'Rozsévačka' 'Dělnický denník' 'Havíř' a 'Stráž lidu'. V sobotu byla podána k censuře řeč posl. soudr. Gottwalda. V neděli dostavil se do tiskárny policejní komisař a nechal rozmetati sazbu. Celá řeč byla zajištěna!"

Zde je vidno, že na jedné straně vláda umlčuje a zastavuje dělnický tisk, na druhé straně nesmějí býti o tom dělníci informováni. Pánové, to jsou metody, které svědčí, že s tou demokracií je to již ubohé, že se již zde používá fašistických metod, že se zde již následují státy s úplným fašistickým zařízením, že se zde kopírují metody Bachovy, že už se zde kráčí ve šlépějích Mussoliniho, Horthyho a takových krvavých vládců. Censura jde ve své zběsilosti a tuposti tak daleko, že jsou odsuzováni poslanci a senátoři, ale když tato otázka má býti postavena právně, i veškeré zprávy o tom se konfiskují.

Mám zde "Levou frontu" ze dne 5. března 1931. Jde v tomto případě o proces se soudr. sen. Stránským. Advokát dr Bill byl požádán, aby se vyjádřil, jak nahlíží na tento soud, nejsou-li konfiskační nálezy "Tvorby" v souvislosti s tímto procesem. Citáty byly ovšem zabaveny. Co se táže redaktor advokáta dr Billa? "Vidíte nějakou souvislost mezi konfiskací prohlášení v prvním čísle "Levé fronty", jež jste spolu podepsal, Vašeho článku v 8. čísle "Tvorby" a chováním se soudu v Mostě? Nemyslíte, že se v tom zřejmě projevují stejné známky třídní justice?"

"Ctěný pane redaktore! Na Váš vážený dotaz odpovídám následovně: Již den před hlavním přelíčením proti sen. Stránskému bylo mně nápadné, že předsedou trestního senátu nebude někdo ze soudců podle rozvrhu práce, sestavovaného předem presidiem soudu na celý rok, k tomu určený, nýbrž že ustanoven byl za předsedu trestního senátu soudce, který normálně pracuje výhradně v agendě civilně-právní a nad to pouze jako přísedící civilního (rekursního) senátu. Zamítnouti tohoto neočekávaného předsedu jsem podle §u 73 tr. řádu nemohl, poněvadž lhůta tam stanovená mi v tom zabránila.

Během líčení byli jsme s kolegy obhájci nuceni vícekráte ohraditi se proti sugestivním otázkám, předsedou svědkům kladeným. Naproti tomu otázky, pro obhajobu důležité, byly soudem zamítány. Zatím co prokurátorovi byla dána neomezená volnost projevů a otázek, zacházel předseda s obhájci způsobem u československých soudů bohudík neobvyklým. Moje co nejvěcnější otázky, které měly objasniti, zda se četnictvo nalézalo vůči nezaměstnaným v takovém nebezpečí, které by mohlo podle platných norem odůvodniti použití střelné zbraně, byly předsedou zamítnuty.

Tímto jednáním předsedovým byli zřejmě povzbuzeni svědci z řad četníků, kteří v některých případech zahájili přímo proti obhajobě pasivní resistenci.

Konečně jsem se dověděl, že svědek obhajobou den před přelíčením písemně navrhnutý byl pomocí jednoho z četníků, který jako korunní svědek žaloby vystupoval, ráno v den přelíčení zatčen.

Za těchto okolností považoval jsem za svoji povinnost protestovati vzdáním se obhajoby proti justici tohoto rázu." (Posl. Štětka: Ten měšťácký advokát byl vyléčen z demokratismu!) Může si nyní udělati úsudek, zdali naše tvrzení o demokracii odpovídá pravdě.

Vládnoucí třída a její pomahači již nejsou s to nadále udržovati klid a pořádek, který je nutný k prodloužení života jejich společnosti. 25. únor byl jen prvním signálem, že třídní boj se zostřuje. Inteligence se musí snažiti překonati své kolísání, aby v okamžiku dalších rozhodujících bitev tříd stála na té straně barikád, na které bude státi všechen pracující lid měst a venkova.

Dále ještě byl zabaven krátký citát v tomto časopise: "Krvavý nebo nekrvavý Duchcov jest na každém kroku, a bude ještě hůře. Buržoasie a její sateliti nedají si vzíti svou moc lacino. Ale dříve nebo později bude jim přece vzata - trotz alledem".

I tento citát byl zabaven. My víme, že se buržoasie bude bránit a bude se snažit prodloužiti si život, ale bude to pracující třída, vedená komunistickou stranou, která pád buržoasie urychlí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Vzdávám se slova.

Místopředseda Roudnický: Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. Světlíkovi.

Zpravodaj posl. Světlík: Vzdávám se slova.

Místopředseda Roudnický: Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Vzdávám se slova.

Místopředseda Roudnický: Nebude-li námitek, odložím hlasování o tomto odstavci na dobu pozdější a přistoupíme k projednávání dalšího odstavce. (Námitek nebylo. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati další odstavec pořadu, jímž jest: