Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Kurťak. Dávám mu slovo.

Posl. Kurťak (rusky): Slavná sněmovno! Hlavním bodem dnešní sněmovní schůze jest projednávání závěrečného účtu za r. 1929. Z pohledu na sněmovnu jest zřejmé, že poslanci naší Československé republiky velmi málo se zabývají touto důležitou otázkou v době velké hospodářské krise. Důležitou otázkou jest rozpočet a druhou důležitou otázkou v každé sněmovně, v každém státu jest závěrečný účet a při rozpravách o těchto důležitých otázkách jsou nejen plná křesla poslanců, nýbrž i obecenstvo zajímá se o ně více a obšírněji, než vidíme zde.

Užívám-li příležitosti, že se projednávají tyto věci, rád bych podrobně rozebral závěrečný účet s hlediska Podkarpatské Rusi, kdybych měl k tomu možnost. Podkarpatská Rus jako autonomní území žádala v parlamentních interpelacích a řečech svých poslanců vždy zvláštního rozpočtu a proto také zvláštního závěrečného účtu, aby viděla přesně a jasně, kolik má příjmů a kolik vydání. Tak by se mohlo dokázati naší vládě, že není pravdivá její fráze, že na Podkarpatskou Rus doplácí.

Z tohoto závěrečného účtu vybral jsem několik číslic, jimiž dokáži před plenem sněmovny, jak vypadá Podkarpatská Rus v tomto závěrečném účtu. Vyšší výdaje, nepředvídané ve státním rozpočtu pro r. 1929, t. j. překročení rozpočtu vykazují tato ministerstva: ministerstvo pro věci zahraniční o 3,839.370 Kč, ministerstvo národní obrany o 61,434.295 Kč, ministerstvo unifikací o 767 Kč, ministerstvo železnic o 1,080.262 Kč, ministerstvo veřejného zdravotnictví o 3,523.198 Kč, pensisté o 3,478.015 Kč, všeobecná pokladní správa o 43,347.567 Kč. Úhrnem byl překročen rozpočet v těchto několika ministerstvech o 116,703.474 Kč. Samo sebou se rozumí, že všechny tyto odbory neřídily se zvláštními zájmy Podkarpatské Rusi, když překračovaly rozpočet. Jsme přesvědčeni, že kdyby byla vláda hospodařila v jiných zemích republiky tak, jako hospodaří na Podkarpatské Rusi, státní účet za r. 1929 vykazoval by každoročně miliardový přebytek.

Klasickým příkladem jest po této stránce hospodaření v silničním fondu. Správa tohoto fondu provedla v r. 1929 rekonstrukci státních silnic: na Podkarpatské Rusi 17 km za 2,423.251 Kč, v Čechách 893 km za 161,602.194 Kč, na Moravě 145 km za 21,145.584 Kč, na Slovensku 137 km za 18,489.195 Kč. Na rekonstrukci nestátních silnic bylo v r. 1929 povoleno poukázati okresům a městům: v Čechách na 638 km 59,563.500 Kč, na Moravě na 187 km 32,350.220 Kč, na Slovensku na 75 km 12.475.000 Kč, na Podkarpatské Rusi na 11 km 980.000 Kč. Z těchto peněz skutečně dostaly Čechy 20 936.914 Kč, Morava 12,154.484 Kč, Slovensko 5,115.444 Kč, Podkarpatská Rus 120.000 Kč.

Z účtu vidíme a již jsem několikráte dokázal, že vláda Československé republiky nikdy nedoplácí a nebude dopláceti na Podkarpatskou Rus, naopak dostává od nás ohromné daně a přírodní bohatství, jako dříví, sůl a j.

V minulých schůzích jsem se několikráte zabýval daňovou otázkou. Otázka daní představuje katastrofální obraz na Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus byla zničena nejprve světovou válkou, po druhé rumunskou invasí a škody, které utrpělo podkarpatoruské obyvatelstvo těmi událostmi, nebyly nikdy nahrazeny, po třetí daněmi, které nám ukládají neznámí lidé-emigranti, jako na př. takový emigrant Garaj, který jako neodborník vyměřil karpatoruskému obyvatelstvu takové daně, že dodnes většinou nebyly zaplaceny. Potom jsme byli nuceni zaplatiti neznámou daň tak zvanou děžmu, pro jejíž vyměření brala se jako základ hospodářská situace od r. 1914 do dubna 1919 a přece my jsme mírovou smlouvu dostali dne 10. září 1919. Nevíme a nemůžeme věděti, kolik těchto daní jsme dosud zaplatili a kolik musíme zaplatiti. Naše finanční ředitelství považuje za svůj hlavní úkol vymáhati čím dále tím více daní všemi možnými způsoby od našeho chudého lidu, který zchudl tak, že nemůže již vyživiti své děti, a zaplatí-li částečně své daně, jest nucen dlužiti si peníze z bank na veliké úroky, aby na nějaký čas odvrátil daňové nebezpečí. Tímto nebezpečím jest pro naše chudé obyvatelstvo exekutor, který jest denním hostem v našich vesnicích.

Předcházející řečník vidí velké nebezpečí v daňové otázce v Čechách, ale v Čechách se jinak vyvíjí hospodářská situace. Jsou-li zde továrny a dávají dělníkům možnost pracovati, co my můžeme říci na Podkarpatské Rusi, když jsme vždy byli chudí, jsme chudí a stloukáme tyto daně, máme nedoplatky a z těchto daní se nám nic neodpíše!

Firmě Latorica, která koupila od hraběte Schönborna celý lesní a pozemkový majetek, bylo odepsáno více než 2 mil. Kč na daních. A zemědělci, který nemá příjmů ani 7000 Kč, nepřizná se právo poskytované mu zákonem. Když se odvolá k vyššímu úřadu, finanční správa nikdy nevyhoví jeho odvolání.

Na Podkarpatské Rusi jest veliká pohroma, neboť Podkarpatská Rus úplně zchudla. Sklizeň z pozemků poklesla, chov dobytka jest v úpadku a lesní správa ustanovila vysoké poplatky za všechny své pastviny. Zde jedna interpelace tvrdí, jak se to ukázalo při zvýšeni těchto poplatků na Podkarpatské Rusi v obci Kosťova Pastil, že obyvatelé nejdříve platili za pastviny v letech 1919 až 1923 ročně 280 Kč a nyní jsou nuceni platiti za tutéž pastvinu 2100 Kč. To jest pomoc pro toho chudého ruského zemědělce, který trpí úpadkem chovu dobytka a jest ještě nucen bojovati s erárem o drahé pastviny.

Agrární daňová komise určila, že zemědělec na Podkarpatské Rusi má z jednoho jitra 750 Kč čistého příjmu. Na Podkarpatské Rusi jedno jitro dává jen 4 q kukuřice, a to po 75 Kč za 100 kg. Výroba této kukuřice stojí zemědělce až 1000 Kč, takže 700 Kč není fráze, nýbrž důkaz schodku, jejž na každém jitru má každý karpatoruský zemědělec, který jest ještě nucen platiti veliké daně.

Když stát takto jedná, zajímá mne, kolik dostane z odhlasovaného půlmiliardového fondu Podkarpatská Rus na investice. My po této stránce máme trpkou a smutnou zkušenost. Když obyvatelstvo Podkarpatské Rusi četlo zprávy o ohromných investicích, které navrhovala vláda, utěšovalo se nadějemi, že hle - chvála Bohu - vláda postará se i o chudou, opuštěnou Podkarpatskou Rus a z půlmiliardové investiční půjčky poskytne Podkarpatské Rusi takovou poměrnou část, která neobyčejně ulehčí v těžké hospodářské a sociální situaci této části republiky.

Ale tyto naděje rychle se proměnily v trpké rozčarování, neboť z 1300 milionové půjčky Podkarpatská Rus dostane jen drobečky, které nestačí k značnějšímu snížení nezaměstnanosti ani k takovým velkým investicím, kterými by se hospodářský život karpatoruského území povznesl v kýžené míře.

Z odůvodnění tohoto zákona jest zřejmo, že většinu půjčky pohltí schodky železnic a jiných státních podniků, zbytek půjčky pak se obrátí převážně ve prospěch jiných částí republiky, a pro Podkarpatskou Rus zbude nepatrná částka, se kterou vláda sama neví, co udělati, jaké potřeby ubohého karpatoruského lidu ukojiti, neboť dosud jsme od vlády neslyšeli konkrétních úmyslů o odstranění hospodářské krise na Podkarpatské Rusi.

Jest zřejmo, že pokud jde o Podkarpatskou Rus, vláda pokračuje ve své dřívější politice, to jest, vláda nepovažuje za nutné poraditi se se zástupci, s veřejnými činiteli Podkarpatské Rusi o věcech, potřebných tomuto území, které podle mírové smlouvy a ústavy republiky jest autonomním územím republiky. Vláda se neradí s guvernérem Podkarpatské Rusi, kterého považuje za jakéhosi titulárního hodnostáře autonomního území, neradí se s parlamentními zástupci Podkarpatské Rusi, neradí se ani s jinými zástupci naší hospodářské a kulturní společnosti. Vláda se zřejmě spokojuje s tím, že se ve všech věcech autonomního ruského území opírá o svůj český úřednický aparát, který se na Podkarpatské Rusi považuje za zvláštní kastu, který se straní domorodého obyvatelstva a na každý zjev karpatoruského veřejného života pohlíží s hlediska své kasty, svých osobních a českých cílů.

Za 10 let vláda vydala na účet Podkarpatské Rusi sta milionů především pro tento úřednický aparát. Stavěly se drahé budovy a paláce pro úřady, obytné domy pro české úředníky, byly otevřeny spousty českých škol, aby se tam umístili zbyteční čeští učitelé a aby se jimi počešťovalo. Stavěla se vězení, stavěly se kasárny pro vojsko, četnictvo a finanční stráž, poskytovaly se výhody a půjčky českým kolonistům, stavěly se paláce pro státní lesní úředníky, ale na užitečné investice pro lid bylo poskytnuto poměrně velmi málo.

Od r. 1919 vláda nevystavěla ani kilometru železnice na Podkarpatské Rusi, ačkoliv by na přiklad stavba dráhy, spojující Chust s Mukačevem a Užhorodem a Užhorod s Košicemi, poskytla práci tisícům dělníků a přispěla by k hospodářskému povznesení země.

Pro zprůmyslnění Podkarpatské Rusi neudělalo se nic. Český kapitál neinvestuje na Podkarpatské Rusi, nezřizuje zde závody, továrny, a stát kromě pěstování tabáku a lesního hospodářství nestaral se, aby některé jeho podniky průmyslové a vojenského rázu byly zřízeny na území Podkarpatské Rusi.

Sama příroda předurčuje Podkarpatskou Rus k tomu, aby byla zde provedena elektrisace ve velkých rozměrech hydrocentrálami, využitím bohatých vodních sil. Četli jsme o velkolepých plánech, ale plány zůstaly na papíře a místo hydrocentrály vystavěla firma Českomoravská-Kolben-Daněk v Užhorodě parní elektrárnu, která dodává elektrický proud Užhorodu, Mukačevu a okolí dráže, než dodávaly dřívější závody.

Meliorace pozemků, úprava řek a potoků pokračuje u nás tak zdlouhavě, že při tak zdlouhavém tempu Podkarpatská Rus za 100 let bude tam, kde již nyní jsou šťastné české části republiky, díky štědrým a velkým investicím státu. Bude-li tato práce na Podkarpatské Rusi tak zpožďována jako dosud, pak řeky, potoky, povodně, bouře vykonají své a brzy nebude pozemků na meliorace.

Slavná sněmovno! Sociální politika vlády na Podkarpatské Rusi jest ostře charakterisována tím, že váleční invalidi na Podkarpatské Rusi nemají dosud ani jediné ozdravovny, ani jediného útulku, právě jako pro dělníky není u nás ani jedno sanatorium, ačkoliv příroda a podnebí Podkarpatské Rusi lépe se hodí k takovým účelům než na příklad Tatry. Stát má na Podkarpatské Rusi ohromné prostory nádherných lesů, hor, minerální vody, ale eráru je líto investicí na lázeňská místa, na sanatoria, na turistiku.

Investiční politiku vlády na Podkarpatské Rusi charakterisuje i to, že při rozdělení 20milionového jubilejního fondu presidenta republiky dostane Podkarpatská Rus jen 600.000 Kč na mukačevský útulek a na budoucí zdravotní ústav, ale karpatoruská osvěta nedostane ani haléře, zatím co německá osvěta dostane více než 2 miliony a maďarská 1 milion Kč. Čím odůvodňuje vláda takové zanedbávání karpatoruské osvěty, která více potřebuje prostředků než osvěta jiných národů republiky? Vláda jest vinna, že karpatoruský lid nemá dosud zemského osvětového domu, zemského musea, zemské knihovny, vláda jest vinna, že karpatoruští osvětoví činitelé nemají možnosti, aby se intensivně zabývali sbíráním historických, národopisných, jazykozpytných a jiných pramenů, listin a pokladů karpatoruského lidu.

Uvedu aktuální příklad z hospodářství hlavního města Podkarpatské Rusi. Užhorod stejně jako jiná hlavní města rozličných částí republiky chce a hledí se rozvíjeti všemi silami. Na svůj rozvoj obětoval velmi mnoho, zatížil své obyvatele nad jejich síly. Jest přirozené, že stát, který mnoho obětuje na rozvoj hlavních měst českých zemí a Slovenska, měl by stejně obětovati i pro Užhorod. Na naléhání vlády počal Užhorod zřizovati vodovod, na nějž vláda přijala na sebe 33% výdajů. Tuto subvenci vláda měla vyplatiti ještě vloni, ale přece odmítla to učiniti, protože prý není peněz, a doporučila Užhorodu, aby uzavřel půjčku, kterou v r. 1931 zaplatí stát. Město Užhorod, aby práce pokračovala, uzavřelo půjčku, ale když počátkem letošního roku město žádalo od ministerstva těchto peněz, ministerstvo je úplně odepřelo s tím, že v rozpočtu ministerstva není peněz, protože jim je škrtnul ministr financí. Táži se, jak může město Užhorod pokračovati ve stavbě vodovodu, nemá-li peněz, které mu slíbila vláda ze státního rozpočtu, a vyčerpalo-li již své síly a na rozličné investice již nadělalo 24 mil. Kč dluhů?

Stát nezaplatil zákonitých podílů pro užhorodskou nemocnici, které vzrostly již na 3 mil. Kč. Nemocnice bojuje s dluhy a vláda jí poukázala 700.000 Kč místo 3 mil. Kč.

Žádost města Užhorodu o příděl pozemků a lesů zabraných státem podle pozemkové reformy leží v pozemkovém úřadě bez vyřízení, ačkoliv vláda velmi dobře ví, že Užhorod nemá nemovitostí a že pro svůj vývoj potřebuje majetku.

Takovýchto příkladů můžeme uváděti spoustu z měst a obcí Podkarpatské Rusi a posuzujeme-li nestranně jejich stav, můžeme konstatovati, že městům a obcím Podkarpatské Rusi hrozí úpadek, nebude-li je vláda podporovati aspoň tak štědře a upřímně, jako jiná města a obce republiky.

Pravdu řekl zde pan bývalý ministr Karel Kramář, že vláda musí podporovati Podkarpatskou Rus stejně jako jiné části republiky, musí jí dáti všechno, podle jejích potřeb a požadavků, ale tato podpora nemůže se považovati za milost, naopak ona jest povinností státu a vlády.

Podkarpatská Rus nežádá o milost, nýbrž žádá o spravedlnost, žádá o rovnoprávnost s jinými částmi státu. Podkarpatská Rus bez spravedlivé podpory, vyhovující jejím požadavkům, nemůže se rozvíjeti kýženou měrou, nemůže povznésti svého obyvatelstva po

stránce osvětové a hospodářské. Každá půjčka znamená dluh. Tak i navržená skoro půldruhamiliardová půjčka znamená pro obyvatelstvo republiky, to jest i pro obyvatelstvo Podkarpatské Rusi nové dluhy, které jen zvětšují jeho dluhy na daních, dávkách a na soukromých dluzích, jimiž jsou přetíženi všichni obyvatelé Podkarpatské Rusi. Vláda se musí postarati, aby obyvatelstvo Podkarpatské Rusi mělo podíl v užitečných investicích z této státní půjčky podle spravedlnosti, aby plody investicí byly dobrodiním pro dělníky a zemědělce, pro průmysl a obchod, trpící nouzi.

Poněvadž vláda touto půjčkou investuje na Podkarpatské Rusi jen velmi málo a poněvadž vláda neuvedla konkrétních údajů, jaké investice zamýšlí podniknouti zvláště na Podkarpatské Rusi a jak dalece chce zde zmírniti hospodářskou krisi, pochybuji, že opatření vlády na Podkarpatské Rusi mohou odstraniti nebo aspoň zmenšiti v pozorovatelné a kýžené míře nezaměstnanost, uspokojiti sociální bídu a vůbec učiniti přítrž hospodářské krisi. Drobty poskytnuté pomoci nezkrátí se bída lidových mas, které zvláště na vrchovinských částech Podkarpatské Rusi strádají a již nyní umírají tyfem z hladu. Zde jest nezbytně nutné pomáhati plnýma rukama, zde musí stát otevříti kapsu a poskytnouti štědré oběti, aby zničil kořeny všech strastí a zajistil lidu aspoň ten blahobyt, který jest nutný pro člověka, jenž chce žíti kulturně, chce býti člověkem hodným nynějšího století.

Pravím, že na Podkarpatské Rusi lid hladoví, že masy lidu jsou polohladové, neboť bez zajištění stálé práce, bez zajištění věcných cen plodů své práce, bez snížení daní a bez možnosti snížiti své dluhy zvláště v bankách karpatoruský lid nemůže zlepšiti svého bídného postavení. Poněvadž tato situace lidu v posledních měsících ještě se zhoršila a dosavadní opatření vlády nezmenšila hospodářské krise; dále poněvadž ta pomoc, kterou vláda pomýšlí dáti Podkarpatské Rusi, naprosto nestačí ke zlepšení její situace; poněvadž ze závěrečného účtu za r. 1929 vidíme, že vláda bez povolení Národního shromáždění překročila rozpočet velkou částkou 116,703.474 Kč; poněvadž i letošní rozpočet bude také v tak smutné situaci, že jej vláda překročí, neberu na vědomí prohlášení vlády stran závěrečného účtu za r. 1929 a navrhuji, aby příště každé ministerstvo, které zamýšlí překročiti schválený rozpočet svého odboru, vyžádalo si povolení od Národního shromáždění. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Geyer. Dávám mu slovo.

Posl. Geyer (německy): Vážení pánové! Od počátku československého Národního shromáždění končí všecky rozpočtové rozpravy přijetím hromady číslic, aniž v nich byla provedena změna. Znamená to vzdáti se budgetování a vlivu na rozpočet jakož i vzdáti se vlivu na utváření státního života a státního vedení. Demokracie se zříká řízení kormidla a ponechává politické a hospodářské vedení státu nejvyšší byrokracii, která se své strany dostává své podněty jako místodržitel od nejvyšších finančních a kapitálových veličin a jest si stále více vědoma svého stoupajícího vlivu jako nejvěrnější služebnice nikoliv národa, nýbrž těchto privilegovaných vrstev, účastníc se spokojeně tantiémami moci. Vzdáti se odpovědného a tvůrčího spoluurčení státních rozpočtů a tím uskutečnění demokratického základního práva, vlivu na politickou, kulturní a hospodářskosociální základní tendenci příštího roku jest jako prvotní dědičný hřích doprovázen druhotným následkem, průvodním úkazem zrozeným z nevědomosti nebo neschopnosti právě tak poslušného jako všeho odporu prostého schvalování státních účetních uzávěrek. Toto po léta příslušnými koalicemi provozované harakiri na demokratickém kontrolním právu parlamentu jest tím zkázonosnější, poněvadž jest tím vydán trvale výsadní list pro příští nekontrolovanou nebo kontroly se štítící imperialistickou resortní a ministerskou politiku. Operuje se s momentem překvapení a přechází se přes kulhající a krotkou, často jen vyumělkovanou kritiku a rozhořčení se stoickou mírností diktátora. Koalice hrají si v pokryteckém studu na venek na demokracii, uvnitř však bez překážky a beztrestně na absolutismus nejen číslic, nýbrž i činů, kterým se jinde říká hrůzně fašismus a diktatura. Solidarita v hřešení proti pravému duchu demokracie má za následek, že patentovaní demokrati dávajíce si vzájemně rozhřešení svých hříchů stávají se neschopnými a bezmocnými vystupovati vážně proti vinníkům. Pokládáme tedy jen za odříkání a sebezapření, nikterak za znamení přicházejícího poznání a vzpamatování, žádal-li také pan hlavní zpravodaj v pátek v podobě prosby vládu o právo, aby při příště zamýšlených překročeních rozpočtu předložila Národnímu shromáždění návrh na dodatečný úvěr. Způsob a rozsah těchto rozpočtových překročení jednotlivě vykázati jest ztíženo nedostatkem všech výkazů souběžných s rozpočtem, čímž se stává rozpočet, jak tomu říkal náš zesnulý posl. Patzel způsobem sobě vlastním, egyptským snářem. Postačí na vysvětlenou mých tvrzení ukázati na resortní úchylky a zdůrazniti, že byly provedeny bez schválení Národního shromáždění, t. j. že do dneška trvají neprávem a mají býti schváleny teprve dodatečně, t. j. se sebezapřením ústavního práva Národního shromáždění. Proti rozpočtové číslici příjmů ve výši 9.546 milionů stojí skutečný příjem 10.420 milionů, tedy asi o 874 miliony více. Vydání preliminovaná 9534 miliony dosáhla skutečně 9689 milionů, byla tedy překročena asi o 155 milionů. Z těchto obou odchylek větších příjmů o 800 a vyšších výdajů o 155 milionů vychází celkové rozpětí o 1029 milionů Kč, které co do překročení a pak co do dodatečného použití těchto větších příjmů dodnes byly vydány bez úhrady, t. j. nezákonitě. Větší vydání vztahují se částečně na překročení preliminovaných rozpočtových výdajů a dosahují v jednotlivých resortech této výše: ministerstvo zahraničních věcí 3·8, ministerstvo nár. obrany 61·5, železnice 1, zdravotnictví 3·5, zaopatřovací a odpočivné požitky 3·4 a všeobecná pokladní správa 43, dohromady 118 milionů. Proti nim stojí další rozpočtová překročení nepreliminovaných částek, a to u ministerstva nár. obrany 5·7, u ministerstva veř. prací 80 a další 20·8, celkem 108·8, u ministerstva soc. péče 33·8, u ministerstva školství 16 a u železničních investic 154, dále příděl konsolidačnímu fondu se 7 miliony, u fondů na zajištění krmiv 25 milionů a úvěrové operace s 95 miliony, celkem 418 milionů. Kdyby nebyla tato částka vydána, musil by rozpočet skončiti přebytkem 1029 milionů. Místo toho jest největší část vydána, nejen těch 418, nýbrž dalších 585 milionů, t. j. tedy přes 1000 milionů a tím nastává přes to, že bylo u obyvatelstva vybráno o 3/4 miliardy více, jako konečný výsledek přesun v neprospěch celkového státního hospodaření, který také státní účetní uzávěrka uznává. K tomu byl ještě rok 1928 jedním z tak zvaných dobrých konjunkturních let.

Při tom nesmí se zapomínati, jak můj kolega Simm ukázal, že v minulých letech 1924 až 1927 nebo až k účetní uzávěrce 1928 musí nezbytně někde ležeti 5 1/2 miliardy, k tomu ona 1 miliarda, celkem tedy 6 1/2 miliardy, nebo že byly vydány bez kontroly. V tom spočívá zásada dělati dluhy bez kontroly s dodatečným schválením.

Pro demokratické svědomí koalice musí tato překročení, toto vymáhání daní na straně jedné a jejich výdej bez schválení na druhé straně býti tím závažnější a kousnutí do kyselého jablka odpuštění hříchů vládní koalice musí se právě nyní oceniti jako zlý následek předchozích špatných příkladů. Ustavičná překročení a schodky nynějšího hospodářství, jak nám byly včera ukázány ve strašlivé míře, nejsou slavným obrazem státnického umění, které r. 1930 šlo za chlebem a přivodilo zvláště u státních podniků další zhoršení celostátní bilance. Ohlášené a provedené zvýšení sazeb přimělo, jak se také připouští s české strany, nikoliv hospodárně řízené, nýbrž politisující státní podniky, jako železnici a částečně také poštu k tomu, aby se podjala jakési Steinachovy omlazující léčby tím, že se zasáhlo do soukromých práv a nasazuje se konkurentovi v oboru železnic, automobilu, nůž na krk. Ve výboru již schválené zvýšení daně z benzinu jakož i již dříve námi potírané dodatečné nepřiznání nebo zrušení koncesí soukromých automobilních podniků a měst nutno potírati co nejostřeji, poněvadž tato opatření mohou sice sanovati státní podniky, ačkoliv ne v očekávaném rozsahu, naproti tomu na druhé straně ničí veliké odvětví byť i těžce zápasícího, přece jen dosti zdravého hospodářství malých závodů a tím opět přiřadí tisíce existencí k voji nezaměstnaných. Ukázalo-li se zvýšení železničních sazeb úplnou ranou do vody, nutno odmítnouti zamýšlené odvolání koncesí autobusových linek a jako novinku a poslední etapu této Steinachovy omlazovací léčby nyní také zamýšlené převzetí dopravy zboží z nádraží až do domu jako prostředek, který při složitosti a zdlouhavosti státního provozu vynese tomuto spíše větší břemena než očekávaný prospěch.

Budiž zde při této příležitosti poukázáno na předčasné, hrdě přednášené výklady ministra financí v letech 1928 až 1931, kde se mluvilo bombasticky o konsolidaci rozpočtu trochu příliš nadějně, a to koncem roku 1928, kdy se již na jiných stranách ukázaly známky silného obratu. Nejen tvarem, nýbrž i obsahem se obrátily již dávno rozpočty v trosky a kdežto při uzávěrce za r. 1928 tato tradice začala, budeme moci podle včerejších a předvčerejších vývodů o investiční půjčce pozorovati při uzávěrce za r. 1930 naprosté zhroucení těchto konsolidačních snah nejen ve státním hospodářství, nýbrž i ve státním rozpočtu.

K rozpočtu 1928 vytýčil ministr financí Engliš zásadu nebo velikou thesi, že prý stěžejním bodem celého národního hospodářství jest úroková míra a že bude trvale zaručena pokračující konsolidace národního hospodářství a zpevnění státu jedině tehdy, klesne-li přehnaná výše úrokové míry, která již tehdy byla ostře vytýkána, a dosáhne snesitelné předválečné míry. Dlužno se tázati: Co podnikla veškerá vláda, co zvláště ministr financí dr Engliš, jakým způsobem užilo se celostátního vlivu, aby se tomuto státnímu požadavku vyhovělo vůči nestátním podnikům ve velkých soukromých bankách a jejich koncernech? Hledíme-li kolem sebe, musíme říci, že požadavkům vlády, jejíž mluvčím byl ministr Engliš již r. 1928, nebylo dodnes nejen vyhověno, nýbrž že velkobanky a velké podniky, pokud jsou s bankami fusovány nebo státně podporovány nebo jím kontrolovány, hýří nadále v triumfu vysokého úrokového rozpětí a vysokých dividend, kdežto na druhé straně pokrývají místo tohoto boje mezi mzdovým a úrokovým důchodem oběti tisíců zastavených středních a menších závodů a statisíce beznadějně nezaměstnaných.

Naše československé hospodářství, velké banky a kartelový velkoprůmysl mohou s největším cynismem poukázati na to, že dokonce americký index průměrných důchodů 8·29% byl v roce zkázy 1930 československými ústavy nejen zachován, nýbrž jest průměrně ještě vyšší a dosahuje pohádkové výše 12 až 13%. Nechť se pan ministr financí jen přesvědčí, ať si dá bankami předložiti výtahy z běžných účtů řemeslníků a malých obchodníků, kde se jako dříve započítává 8, 9, 10% podle schopnosti úvěru pevných úroků vedle obvyklých špatných provisí atd., takže ve většině případů se musí také ještě dnes platiti mezi 11 až 13% za každou půjčku na běžném účtu a za některý běžný dluh.

Také celý hypotekární trh vykazuje tytéž stopy poválečné doby. Na tomto poli nelze pociťovati konsolidaci ve smyslu vyrovnání. Také zde vláda buď sice nepodnikla nebo nezmohla po 3 léta, od r. 1928 do r. 1930, přes svou přeměnu a přes své dnešní posílené stanovisko a tím kapitulovala demokracie, vůle vlády před diktaturou finančního kapitálu. Musím se vrátiti k jinému výroku pana ministra financí zde při státní účetní uzávěrce, který pronesl o zhospodárnění státu a státních podniků, kteréžto zhospodárnění uvedl pan ministr financí jako podmínku pro snížení všeobecných státních břemen, která shledával r. 1928 příliš vysokými asi o jednu miliardu. Zdanění mezi tím nejen že nekleslo, nýbrž naopak stouplo a právě rozpočet pro rok 1931 přinesl obvyklou úchylku od této konsolidační zásady.

Ztroskotavší znásilnění reformou veřejné správy, které přivodilo nový zmatek kompetenční a instanční, který však vnesl hlavně do chodu úřadování onen vleklý a zpožďující moment neodpovědnosti, kterým jeden úřad strká vyřízení druhému, není-li věc zcela hladká, přehnaná centralisace a především šovinistická tendence postupně zbaviti menšiny ve státě všech práv, vedly k onomu kulhajícímu a vnitřně shnilému hospodaření jak ve státních podnicích tak i ve státních úřadech, které obrátily slovo pana ministra v niveč, čímž nastalo snížení v negativním smyslu, v poklesu výnosů státních podniků a ve zvýšení všeobecných státních nákladů. Krise vedla mimo to místo ke snížení daní k jejich zvýšení a barbarskému vymáhání a v poslední době dochází k bezpočtu případů, kde úrazová pojišťovna nebo berní úřad vhání aktivní malé závody pro 250 Kč nezaplacených daní nebo pro 500 až 600 Kč úrazového pojistného do konkursu a prokáží-li potom svoji aktivnost, hrozí se jim nuceným vyrovnáním. Právě včera byl mně hlášen jeden takový případ, kde byl do nuceného vyrovnání vehnán truhlář se 72.000 Kč aktiv a 54.000 pasiv pro 500 Kč úrazového pojistného, které mu bylo nad to předepsáno neprávem, pročež bylo placení odmítnuto, a 18 lidí se octlo od 14. února bez práce. To jest jen jeden příklad obecné linie naprostého zničení živnostenského a maloobchodního stavu.

To jest t. zv. péče, o které také mluví vládní prohlášení. Lidé se nyní doporučí pravděpodobně veřejné dobročinnosti, od níž si také včera podle časopiseckých zpráv slibuje pan ministru Bechyně nyní vše nejlepší, poněvadž ostatní státní latina nikam nepovede.

Jednu číslici účetní uzávěrky bych přece jen rád obzvláště vytkl, jest to jedna položka z r. 1929 v částce jen 336 milionů Kč, které byly zaplaceny na státovkový dluh, čímž tento poklesl z 4097 milionů na 3761 milionů Kč. Vím, že nebudu všude slyšán s porozuměním, avšak považuji tuto transakci při zřízení státní cedulové banky, převzetí státního dluhu u tohoto ústavu, který na počátku státu nebyl ještě vůbec na světě, jest tedy později zrozen, za jedno z největších prohlášení úpadku státní svrchovanosti vůči skutečné, pravé státní peněžní správě. "Jest to zcela neobvyklé", abychom mluvili s Petrem Roseggrem, že se později narozenému poukazuje 9 miliard jako kmotrovský dar a za to se těchto devět miliard také ještě splácí a běžně úrokuje. Jest však také zcela neobvyklé, že se sice pronajímá mincovní svrchovanost ústavu, nedostává se však nájemné, nýbrž ještě se také za každou vydanou bankovku platí 5 až 51/2% úroku. To jest jednou z prapříčin naprostého překroucení našeho křesťanského práva a bylo by prvním úkolem skutečné demokracie, obnoviti zde křesťanské stanovisko a stanovisko skutečné státní svrchovanosti než se jako jedna z prvních a největších instancí vrhati pod jho velkobank, tohoto pravého vládce státu. Musím to s tohoto místa znovu tepati, poněvadž to vpravdě ukazuje, jak zaslepené jest nynější lidstvo. Všechny státy tak činí, musí tudíž jeden jednati jako druhý.