Podíváme-li se na třetí část daňové soustavy a daňového zatížení, nemůžeme nezmíniti se také o t. zv. dávce z majetku. Bylo o ní už také jednáno v souvislosti s projednáváním 1300 milionové investiční půjčky, kde náš pozměňovací návrh směřoval k tomu, aby místo této půjčky byla vypsána 10% dávka z majetku, postihující milionáře, milionářské společnosti. Dávka z majetku, jak již včera p. zpravodaj chtě nechtě musel doznati která byla předepsána částkou více než 10 miliard, byla pak stornována, čili odepsána a prominuta a snížena tak na 8 miliard, a z této takto snížené dávky bylo zaplaceno pouze 6 miliard, tedy 2 miliardy se ještě dluhují. Příčina toho je v tom, že tato dávka z majetku nemohla býti v r. 1925 vyměřena a ještě dodnes nemůže býti vyměřena různým podnikům, poněvadž se jim to nemůže za 10 let pořád spočítati! Proto ta číslice není konečná a tak vychází zde dluh 2 miliardy. Ovšem tyto 2 miliardy jsou vedeny jako aktiva, která stát očekává na dávce z majetku. Nakonec však pan zpravodaj musel sám doznati, že stojí před snědeným krámem, že sice ciferně v účetní uzávěrce je vykázáno 6.469,000.000 Kč aktiv, z čehož už učitelské platy dávno snědly více než 4 miliardy Kč, ale zbývající 2 miliardy nejsou nic jiného, než to, co už se snědlo. Pro r. 1929 chlubí se účetní uzávěrka, že aktiva vzrostla o 873 mil. Kč. Je to tedy chlouba, že se snědlo více o 873 mil. Kč, než se mělo snísti vůbec. Ovšem kdo to snědl? Snědli to ti, o kterých jsem už mluvil při daňových odpisech a při všech těch švindlech.

Resumé finanční a daňové politiky v Československu podle účetní uzávěrky za r. 1929 a bilance daňová a finanční za 10 let vykazuje tento obraz: na dlužných daních 5 miliard, dávka z majetku 2 miliardy, přímé odpisy 2 miliardy, nepřímé odpisy 3 miliardy, jinými slovy: na 12 miliard bylo zde promrháno ve prospěch finančního kapitálu, buržoasie a majetné třídy vůbec. Naproti tomu bylo vydřeno neprávem pomocí nepřímých daní, třídního vyssávání a útlaku daňového 8 miliard na pracujícím lidu. To je tedy závěr celé finanční a daňové politiky v Československu. Bída a hlad ozývají se na všech stranách.

Včera, když zde mluvil pan zpravodaj, který podával bilanci státu za r. 1929, poslouchalo ho 7 lidí, poněvadž nevykládal a nepřednášel, co je k očekávání. Kdyby byl přednášel, že se tu budou rozdělovat zbytkové statky, že se zde budou dostávati peníze, pak by byla sněmovna plna. Poněvadž však vykládal, co se snědlo za r. 1929 [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 20. února 1931 podle §u 9, lít. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] o to neměli pánové naprosto žádného zájmu.

Ale jinak se na to dívají venku. Ti vzpomínají r. 1929 a vzpomínají ho dvojnásobně. Vzpomínají v této těžké době roku 1929, kdy se jim slibovalo v době volební kampaně, a tyto sliby čekají stále na realisování.

Mezi sty a sty jiných dopisů nám došel dopis od Karla Malého, pohodného z Čáslavě, který mezi jiným stěžuje si na poměry, jaké nastaly: "My se budeme míti v naší republice dobře" - tohle bylo motto bývalého poslance Ferdinanda Práška, nár. socialisty. "Ale, sakra, to jsme to dotáhli daleko! V měsíci listopadu a prosinci bylo zakopáno v mrchovišti v Dolních Bučicích 6 pošlých telat, jedna svině a jedna kráva. V měsíci lednu po mršinách zůstaly na mrchovišti jen prázdné jámy. Lidé to z hladu všechno vykopali a snědli." Dále píše: "Dne 2. února zastřelen byl v poli volně pobíhající pes, který, ač raněn, doběhl až do města Čáslavi, kde padl vykrvácením. O tomto případě vyrozuměn byl pohodný, který ho měl za asistence strážmistra odkliditi. Nežli však přišli na místo, kde pes měl býti, byl tento odnesen a ten, který ho odnesl, zpíval si Bechyňovu známou píseň: "Ó, jak je sladce v republice žíti!"

Tento pohodný si nestěžuje. Tímhle končí jeho dopis, on nečeká žádnou záchranu, on vidí, že k záhubě tato společnost spěje sama. Jemu je také dostatečným dokladem skutečnost, že na jeho mrchovišti dochází k výjevům, které uvedl v hlavě svého dopisu. Jestliže pánové jsou hluší ke všem voláním, jsou slepí a zanícení svojí vášní, zahroceni proti celé pracující třídě, nevidí onu hroznou bídu, která probíhá celým venkovem, pak musí vzít na vědomí, co řekne pracující lid této finanční politice, kde se na jedné straně miliardy odpisují finančnímu kapitálu, fabrikantům a na druhé straně všemi násilnými prostředky, exekucemi, každá koruna vymáhá se na chudém člověku, domkáři, chudém živnostníku, že ty tisíce, které 25. února půjdou s dělníky přes všechen teror a násilí demonstrovat za chléb a práci - půjdou domkáři, malí živnostníci, potáhnou do okresních měst demonstrovat proti finanční politice tohoto státu, proti daňovému útlaku - budou žádat odpis dlužných daní, budou žádati uvalení daně na burožasii a finanční kapitál. O tom, že dochází na našem venkově mezi domkáři a malými zemědělci k spontannímu odporu, o tom vědí také ti, kteří chodí na venkov, ale oni mají za to, že ještě vystačí s klamem, že stačí ještě s násilím, kterého používají proti dělníkům, kteří žádají chléb a práci. Pánové, vezměte na vědomí, že nespokojenost již vyvrcholila, již je zde, třídního útlaku a bídy již je dost. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Dnes už nejen dělníci fabrik, kterým se den ze dne mzda zkracuje, dělníci, kteří jsou vyhazováni z práce, dělníci nezaměstnaní, hladoví, ale i ti, kteří čekají katastrofu, kdy jim bude poslední majetek, baráček, malý obchod, malá živnost dána na buben, vědí: Ne sliby těch už mají dost - ale jedině bojem a svržením tohoto režimu si mohou pomoci a nastolením spravedlivého režimu, režimu socialistického býti osvobozeni ode všech pijavic nynějšího režimu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)