Ovšem, jestliže p. ministr financí řekl, že nenechá umřít staropensisty, musím bohužel říci, že naši pensisté nechodí demonstrovati před zemské finanční ředitelství (Výkřiky posl. Štětky.), nýbrž trpělivě čekají - a umírají, nikoliv jak zákony, ale "jak těchto zákonů zdlouhavé projednávání káže jim!" - Odpusťte mně tuto ironii v této věci, ono je to více bolestné, než abychom to ironisovali.

Ale tento parlament schválil druhý zákon, zákon č. 144 o vánočním příspěvku, a zákonodárce řekl v něm velmi jasně, že vojenská presenční doba nemá přerušovati desetiměsíční služební dobu, stanovenou pro nárok na vánoční příspěvek. Ale přece se, prosím, našel v ministerstvu financí jeden referent, který tento zákon pro některé kategorie vyložil tak, že presenční doba u nich překáží nároku na vánoční příspěvek. Jsou to právě ti nejchudší: kancelářští pomocníci, pomocní zřízenci, poštovní pomocníci atd. Vykonstruoval, že prý je zde vládní nařízení, které říká, že nástupem presenční služební doby zaniká u nich služební poměr. A jestliže se tedy vrátí po presenční služební době a nastoupí-li zase službu, byl zde zaniklý služební poměr - a proto tedy jim vánoční příspěvek nepřináleží. Jestliže zde dále uvedu, že na př. zaměstnanci u státních lesů a statků, zejména zaměstnanci dílen státního statku ve Smiřicích nedostali vůbec žádného vánočního příspěvku, ačkoliv to bylo vládou usneseno, pak vidíme jak se zákony provádějí. Dovolím si dále uvésti některé podařené historky ze státní administrace. Historku, která nedávno proběhla "Železničními listy" o té staré ženě, která šla po kolejích a upozornila strážníka trati, že je tam zatarasená kolej nějakými kládami a ten ještě včas před příjezdem rychlíku je odstranil a zabránil neštěstí. Navrhovalo se, aby jí byla dána odměna, a dokonce poděkování v Úředním listě, a když to potom přišlo ke konečnému rozhodnutí, p. vládní rada Pecháček škrtl návrh nižší instance a řekl: Ne odměna, ale potrestat, poněvadž se po kolejích chodit nemá. (Veselost.)

Tedy, prosím, neměla to oznámit! Lépe by bylo, kdyby byl ten rychlík najel na překážku, kdyby se byla roztříštila lokomotiva a třeba 10 vagonů a udělala se milionová škoda a třeba 20 až 30 životů se utratilo, že ano? (Výkřiky posl. Zeminové.)

Jestliže vidíme dále, že na př. nařídilo ředitelství Praha-Sever zaměstnancům ve Všetatech, že prý si musejí své režijní uhlí dáti odvézti určitým povozníkem, a to za 2 Kč za 1 q, a že zaměstnanci není ani dovoleno, aby si uhlí odvezl károu sám, nýbrž musí pod přísným trestem použíti toho úředního povozníka, kterého mu ředitelství Praha-Sever oznámilo, tážeme se, proč? Jaký je to způsob jednání? Jak může ředitelství státních drah zasahovati do této věci? To je přece soukromou záležitostí těch zaměstnanců, jak si odvezou z nádraží své režijní uhlí - a ne, aby se jim o to staralo ředitelství státních drah. (Výkřiky posl. B. Procházky.)

Nedávno byl vypsán konkurs na místa strážníků. Byl vypsán v listopadu a jeho lhůta také proběhla koncem listopadu. Došlo asi 2.500 žádostí. Uvažte, co každý žadatel vydal a jakou s tím měl režii; kolky, všechna možná vysvědčení atd., a k tomu byl ještě pozván do Prahy k lékařské prohlídce, kam si musel zaplatiti dráhu, a také ještě za tu prohlídku 20 Kč úřednímu lékaři, takže se může počítati, že průměrně každého z těchto žadatelů stála tato maličkost 150 Kč. (Hlasy: Tam je aspoň obchodní talent!) Ano.

Vidíme, že vlastně stát na tomto konkursu vydělal čtvrt milionu Kč. Ale to je hotová daň z bídy, když se vyžaduje zejména dnes v době nezaměstnanosti od lidí, aby vložili do takového pochybného podniku, jako je žádost o přijetí k policii, 150 Kč. Ale nyní přijde to nejlepší. V konkursu, který došel koncem listopadu, nestálo, že žadatel nesmí býti ženatý. Vyšlo mezi tím teprve 19. prosince vládní nařízení, které stanoví, že čekatelé v bezpečnostní službě musí býti jen svobodní. Následkem toho vládního nařízení byli žadatelé ženatí, kteří byli odvedeni lékařem, dokonce i ženatí žadatelé odvedení již r. 1929, zamítnuti se svou žádostí proto, že prý jsou ženati. Já sám jsem měl případ jednoho čekatele, kterého továrna, když dostal povolání od policejního ředitelství, zda-li reflektuje na toto místo, poněvadž byl r. 1929 odveden a uznán za schopna, propustila z práce a řekla: On to má jisté, že přijde k policii. Teď to měl tak jisté, že na konec ho odmítli a on byl po 3 měsíce bez zaměstnání a nemůže žádného najíti a ještě musel do toho vložit 150 Kč, cestovné, kolky atd. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Když státní administrativa takto pracuje, nedivte se, že roste propast mezi administrativou a legislativou, ale také propast mezi občanstvem, vládou a legislativou, poněvadž tohle se všechno vybije na vládě, na parlamentu.

Jestliže si při těchto prohlídkách lékař vydělal za každou prohlídku 20 Kč, ale neuznal za schopné ani lidi, kteří právě se vrátili z vojenské služby a byli propuštěni jako zdraví, to už nechápu. Je to ovšem dobrý obchod. Lékař má zájem na tom, poněvadž dostane po 20 Kč z každého, aby všech těch 2500 přihlášených musilo k lékařské prohlídce, a proto zamítá i zdravé lidi, aby se všichni vystřídali, poněvadž mu to vynese 40-50 tisíc Kč.

Stejně je postupováno při finanční stráži. Také zde byl vypsán nedávno konkurs, sešlo se zase tolik žádostí lidí, kteří bídně sehnali těch pár korun na kolek a cestu, poněvadž se těšili, že se tam dostanou, a na konec je odmítli proto, že jsou ženatí.

Jestliže dále vidíme, že se najde okresní hejtman, jako ve Strakonicích vládní rada Boček, který, jak říkají Němci, mir nichts, dir nichts, propustí 119 okresních cestářů, jestliže dále slyšíme, že v této době krise, kdy všechny továrny volají po práci, veřejná nemocnice v Plzni má zadati za 360.000 Kč prádla, výsledek soutěže byl zaslán k zemskému úřadu jen k formálnímu schválení razítko a podpis - a jestliže tento výsledek soutěže leží u zemského úřadu 4 měsíce a nevyřizuje se, pak se nedivte, že je tu nespokojenost na všech stranách. Jestliže vidíme, že i dodavatelé státu musí pro liknavost byrokracie a státní administrativy měsíce i roky čekat, aby přišli ke svému, že na konec stát musí platit i bankovní úrok těmto dodavatelům, když musí čekat na zaplacení dodávek nebo staveb atd., pak se ptám, jaké je to hospodářství? A když konečně vidíme, že také nemůžeme pohnouti administraci státní, aby vyřešila různé otázky, které jsou již dlouho v tahu a týkají se tisíců a tisíců občanů, na př. vyřešení otázky zhodnocení převedených premiových reserv těch osob, které přestoupily ze soukromé služby do státní, když to trvá od r. 1920 a v ministerstvu financí se nemohou rozkývati, aby tuto věc vyřešili a když vidíme, že za těch 10 let odešlo hromada lidí do pense, že zemřeli a že sirotci a vdovy, které po nich zůstaly, nemohou se dočkat, aby převedené premiové reservy byly zhodnoceny, aby věděli, jaká jim patří pense, nemůžeme se diviti, že to vše vyvolává nespokojenost, pobuřuje, provokuje lidi. A kdo na konec odnese to, co se dělá v administrativě, co se nedělá a má dělat? Ne administrativa, nýbrž odnese to parlament a vláda, nakonec to také odnese stát, poněvadž lidé v ráži - někde se to vybíti musí - nakonec nadávají na stát.

Mnoho se mluví a píše o povznesení parlamentu, o povznesení respektu, autority a vážnosti jeho. Myslím, že by naše autorita, respekt a vážnost značně stoupla, kdybychom konečně našli odvahu donutiti státní administrativu k loyální kooperaci v práci s legislativou a kdybychom se třeba odvážili toho, abychom několika pánům, kteří brzdí a kopají tu propast stále hlubší a hlubší mezi námi a administrativou, dali modré archy. (Souhlas.) V monarchii platilo heslo: spravedlnost základem státu! Ovšem spravedlnost je pojem příliš subjektivní, každý si tu spravedlnost vysvětluje jinak. V rakouské monarchii byli tak spravedliví ke všem národům, že nakonec nespokojenost národů rozbila monarchii. V demokracii, jak správně řekl, myslím, pan president, když jsme 28. října 1928 o 10. výročí republiky Československé my národní socialisté navštívili jej na Hradě, spokojenost národa jest nejpevnějším základem republiky. Jistě že neschází na dobré vůli parlamentu i vlády, aby byla spokojenost národů, ale nemůžeme si dáti líbit, aby nám byť sebelepší opatření, sebelepší zákony administrativa vyložila vždy tak, že na místo spokojenosti máme nespokojenost. (Výborně! To je pravda!) Chci býti naprosto objektivním, přiznávám, že snad není vina všude na jednotlivcích nebo celé byrokracii, přiznávám, že vina je spíše v systému, poněvadž úřední cesta je příliš zdlouhavá, samá aprobace, při každé maličkosti 14 až 20 podpisů. Někde zase je nedostatek, jako v technické službě. Nedivme se tudíž, že úřadování vázne. Bylo by zapotřebí, když již nemůžeme nahonem provésti důkladnou reformu státní správy, abychom učinili aspoň to, co můžeme udělati rychle a co může přinésti ozdravení. Nevím, jak může ještě v Československé republice existovati předpis, že všechno to, co representuje 200 Kč, musí rozhodnouti ministerstvo. To byl předpis rakouský. Ale co bylo 200 korun předválečných a co je 200 Kč dnes? Kdybychom jen valorisovali tuto částku 7 nebo 10 násobkem a stanovili, že jen co převyšuje tuto valorisovanou částku, má jíti do ministerstva, okamžitě by se ministerstvům ulevilo. Co tisíc aktů by mohlo býti vyřízeno u nižších instancí a nemuselo by jíti do ministerstva. Dalo by se takto leccos vyřešiti, co může přinésti okamžitou určitou úlevu, avšak musí býti jednou odvaha k činu a ne stálé povídání o reformě. (Výborně!)

Budiž mi dovoleno ještě zde uvésti některé groteskní případy, do jakých jsme se dostali, když se začala reforma veřejné správy zákonem č. 125, tak zvaným sloučením dvou kolejí. Národní divadlo, aby docílilo úspor, odepřelo platiti diety za představení zástupci policejního ředitelství a žádalo, aby bylo této povinnosti zproštěno. Policejní ředitelství žádost zamítlo. Národní divadlo se odvolalo k zemskému úřadu a dostalo vyřízení tohoto znění: Váš rekurs je nesprávný. Podepsán zemský president Hugo Kubát. I odvolalo se Národní divadlo k ministerstvu vnitra. Národní divadlo bylo zatím zestátněno, a tento další rekurs byl tudíž podepsán nejvyšší instancí divadla, zemským presidentem Hugo Kubátem. Ministerstvo postoupilo tento rekurs k vyjádření zemskému úřadu. Zemský úřad připojil k němu dobré zdání, že rekurs Národního divadla je bezpodstatný. Toto vyjádření podepsal stěžovatel dr Hugo Kubát. (Veselost.) Nedivte se, že jsou teď zvědavci, kteří se ptají, který z těch Kubátů to vyhraje. (Veselost.)

Další věc. Jde o nutnou opravu okresní silnice, na níž má zájem i ministerstvo nár. obrany. Okresní výbor dostane subvenci 2 mil. Kč. Dá do rozpočtu částku 300.000 Kč, aby mohl tuto okresní silnici upraviti. Zemský výbor částku 300.000 Kč škrtne. V důsledku toho nemůže okresní výbor využíti těch dvou milionů státní subvence a upraviti silnici. Na popud ministerstva nár. obrany udělá se komise, které se zúčastní také zemský úřad. Teď jak z této šlamastiky ven, když je tu zákon č. 77? Na konec vyjde se z toho takto: Zemský úřad nařídí okresnímu starostovi, t. j. okresnímu hejtmanu, aby podle zemského zákona dal silnici upraviti, jinak že osobně ručí za následky. Nařízení toto okresní hejtman předá okresnímu starostovi, t. j. sobě. Proti tomuto intimátu podá okresní starosta, t. j. okresní hejtman okresnímu hejtmanovi, tedy sobě, odvolání, v němž odmítá odpovědnost, poněvadž mu zemský úřad škrtl v rozpočtu položku a činí zodpovědna zemský úřad, načež teprve zemský úřad přikročí k tomu, aby povolil zápůjčku, kterou dříve nepovolil. (Posl. Mikuláš: To je ta jedna kolej!) Ano. Pan okresní starosta koresponduje s p. okresním hejtmanem a je to jedna a táž osoba, nebo nařizuje okresní hejtman okresnímu starostovi a je to zase jedna a táž osoba.

Pan dr Kramář v hospodářské debatě resp. v debatě o prohlášení vlády dotknul se také této věci v státní administrativě a tu je potřebí, abych na některé jeho vývody jen stručně reagoval. Pan dr Kramář řekl: "My jsme totiž zavedli u nás amerikanismus, který v Rakousku nebyl a že by zrovna ten byl pozvedl sebevědomí a vědomí povinnosti našich státních a veřejných zaměstnanců, zrovna říci nelze." Byl bych velmi povděčen p. dr Kramářovi, kdyby nám řekl, kde je ten amerikanismus. Kdyby k ďasu - odpusťte mně ten výraz - ten amerikanismus aspoň tu byl, aby se to trochu hýbalo ve státní administraci! Ale tu nemáme žádný amerikanismus a p. dr Kramář nemůže tvrditi, že by amerikanismus byl v tom, jak on si vykládá, že by snad jednotlivé resorty přijaly nekvalifikované síly na kvalifikované výkony, nechť nám řekne konkrétní případy, kde to je, abychom mohli ten nešťastný amerikanismus ze státní administrativy vymýtiti.

Ale dr Kramář praví dále: "My jsme u nás zavedli nejhorší placení státních zaměstnanců vůči druhým třídám obyvatelstva, které přece jen měly v letech poválečných velkou, dosti silnou prosperitu, a my jsme konečně zavedli něco, co už dokonce je s to ubíti všechno, co můžeme žádati od státní správy, totiž úplné zpolitisování naší státní správy." Zase bych byl rád, kdyby byl pan dr Kramář řekl konkrétní případy, kde je to zpolitisování státní správy. Pokud víme, nejvíce politisují páni přednostové, příslušníci nár. demokracie, kteří provádějí dokonce teror na podřízených zaměstnancích a vnucují jim své politické přesvědčení, a když jim je nemohou vnutiti, pak je podle politického přesvědčení kvalifikují. Chce-li pan dr Kramář, přineseme mu sta případů, kde přednostové kvalifikovali politicky a ne objektivně.

Dr Kramář zde říká, že jsme zavedli nejhorší placení státních zaměstnanců. Má pravdu, ale nesrovnává se to s jeho prohlášením, které učinil 9. října 1927 na sjezdu nár. demokracie, kde pravil: "Není nejmenší pochybnosti o tom, že platový systém, jak byl vytvořen, byl jednou z největších věcí, které jsme udělali, a to proto, že zachránil státní administrativu." Mezi projevem dr Kramáře z r. 1927 a projevem z r. 1931 je velký rozdíl. R. 1927 chválil dr Kramář platový systém, považoval jej za největší vymoženost, a r. 1931 říká, že je nejmizernější. (Posl. Zeminová: Stala se chyba!) Ano, stala se chyba, jako se stala panu dr Kramářovi velmi často.

Nyní ještě o tom zpolitisování, abychom to skončili. "Tam, kde členský lístek nějaké strany nebo 4 až 5 takových členských lístků nahradí práci, oddanost a způsobilost, tam nemůžete čekati od státních zaměstnanců ještě k tomu, když jsou mizerně placeni, jako to bylo do poslední doby, aby obětovali všechno svému státu." Pan dr Kramář prohlašuje všechno, co řekl předtím, za nesprávné, a jistě bude toto poslední pravdou. Když si pan dr Kramář stěžuje na zpolitisování státní administrativy, když si stěžuje, že mají zaměstnanci 4 až 5 legitimací v kapse, řekneme mu docela otevřeně, co je toho příčinou. Toho příčinou je nemravný platový zákon, nemravný systém povyšování výhradně na systemisovaná místa, když to chce pan dr Kramář mermomocí věděti. (Výborně!) Proč to nebylo dříve? Dříve jsme měli automatický postup. Pan dr Kramář několikráte razil heslo, jak upraviti poměry stát. zaměstnanců. Pan dr Kramář v Plzni řekl, že si měl nechati utíti ruku, než hlasoval pro propočítání let. Pan dr Kramář říkal, že automatický postup zabíjí každou ambici, že si to každý vysedí a proto prý je třeba zavésti jiný systém. Byl to pan dr Kramář, který vytáhl na šimlu do boje proti t. zv. nivelisaci ve státní službě a dnes musí říci: Všechno, co jsem povídal předtím, je chybou, zmýlil jsem se, bude platiti to, co říkám dnes. Dříve, když byl automatický postup, nebyli jsme svědky, že by nosili zaměstnanci 4 až 5 legitimací v kapse, poněvadž každý měl postup zaručen. Byli jsme toho svědky u vyšších pánů, kde byla systemisovaná místa, a domnívám se, že jen ve vyšších sférách úřednických se vyskytují zjevy, že se nosí 4 až 5 legitimací v kapse, ale u těch nižších to takové není. Začíná to ovšem také a rozšířilo se to, poněvadž jsme odstranili časový postup. Když pomocný zřízenec se chce státi definitivním, pak aby hledal kdejakou protekci. A nedivte se pak, že se dovolává protekce 4 až 5 stran, zvláště když má co dělati někdy s neobjektivností svých nadřízených.

Považoval jsem za svou povinnost tyto poznámky přičiniti ke státní uzávěrce za r. 1929 a doufám, že pochopíme konečně všichni, že nemůžeme o reformě administrativy jen mluviti, nýbrž že je třeba k reformě skutečně již přistoupiti, i kdyby se to mělo státi třeba za cenu zlomiti ve státní administrativě pár vazů těch, kteří se brání reformě z čistě egoistických důvodů. Víme velmi dobře, na čí konto může reforma státní správy jíti a kdo se této reformě brání.

Reforma státní správy musí přinésti ten výsledek, že budeme míti méně sekčních šéfů, poněvadž se bude musit zvyšovati kompetence jednotlivých instancí, orgánů a to půjde na konto těch nejvyšších pánů. Ti brzdí jakékoli snahy po ekonomisaci státní správy. Podřízení zaměstnanci se této ekonomisace nebojí, poněvadž vědí velmi dobře, že se u nich nemůže již ekonomisovati, racionalisovati, a má-li se někde racionalisovat a ekonomisovat, pak je to jen nahoře! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále promluví pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Dámy a pánové! Zpravodaj účetní uzávěrky za r. 1929, dr Hnídek končil včera svoji zprávu slovy: "Bylo hospodařeno dobře".

Pro koho bylo hospodařeno dobře, ovšem neřekl. Pan zpravodaj až příliš nápadně zamlčel protizákonné překročení rozpočtu na r. 1929. Omezil se jen na návrh, aby sněmovna dala dodatečně souhlas k překročení státního rozpočtu. Kdyby pan zpravodaj plnil svoji povinnost tak, jak mu káže měšťácký zákon, musil by navrhnouti obžalobu vlády, musil by zavolati toho neodvislého prokurátora [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 20. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 55 této těsnopisecké zprávy.]

V čem spočívá překročení rozpočtu na r. 1929? V rozpočtovém výboru naproti zprávě p. zpravodaje použil demagogie, sociální demokracii vlastní, p. kol. Remeš, který přímo a otevřeně řekl, že buďto děláme zákony, aby se prováděly a respektovaly, zejména těmi, kteří je dělají, nebo že nám nejsou tyto zákony nic platné. A dnes od téhož p. Remeše slyšíme něco jiného. Místo toho tvrdého, co bylo určeno pro plzeňský kraj, praví dnes, že chudák měl důvěru v rozpočty, zjistil prý však, že některá čísla nevyšla. Pan Remeš má za to, že státní rozpočet a účetní uzávěrka jsou loterií; on tam tedy vsadil a ono mu teď nevyšlo, a proto jako stará baba se dopálil a vyčítal, co vyšlo a co nevyšlo.

Sociálfašista Remeš šel v rozpočtovém výboru dále a řekl doslova: "Musím se s největší rozhodností vysloviti proti tomu, aby se dal dodatečně souhlas k většímu vydání". A tentýž sociálfašista Remeš uvedl zde ve svém závěru: "Schválíme-li tento rozpočet, činíme to v zájmu státu." Sociálfašista Remeš v rozpočtovém výboru jako třetí a nejpádnější ránu - v domnění, že jí míří na bývalou občanskou vládu - řekl: "Vláda má býti pohnána k odpovědnosti, že, ač byla upozorněna, nedala parlamentu návrh ke schválení úvěru." Ovšem dnes bychom toto marně hledali v řeči p. posl. Remeše, poněvadž řeč v rozpočtovém výboru byla právě určena k něčemu jinému a ne k vedení boje proti všemu, co obsahuje účetní závěrka za r. 1929.

Rozpočet byl překročen přes výslovné ustanovení finančního zákona o 116,703.000 Kč. V čem spočívá ono překročení rozpočtu? Byl překročen rozpočet ministerstva nár. obrany o 63 mil. Kč, fakticky byl však překročen o 73 mil. Kč. Na t. zv. naturalie ministerstva nár. obrany vydalo se r. 1929 o 47 mil. Kč, na letectví o 12 mil. Kč více, pro automobilovou službu o 5 mil. Kč, na střelné zbraně o 1 mil. Kč, na střelivo samo o 2 mil. Kč více. Samy cestovné výlohy zvýšeny byly o 13 mil. Kč. Každým rokem vydalo ministerstvo nár. obrany více, než mělo preliminováno a povoleno podle rozpočtu. R. 1928 o 82 mil. Kč, r. 1929 vydalo o 73 mil. Kč více.

Ovšem že také ušetřilo, ale na čem? Především na žoldu vojáků za r. 1929 7,778.000 Kč, aby na druhé straně vydalo to na přímou přípravu k imperialistické válce.

Dále je to ministerstvo zahraničí, které také každý rok překročuje svůj rozpočet. Tentokrát vykazuje překročení rozpočtu ministerstva zahraničí 3 mil. Kč, ale fakticky překročilo svůj rozpočet o 7 mil. Kč. Překročilo jen položku na zakoupení osobních aut o 3,137.000 Kč, překročilo dále položku na t. zv. mezinárodní konference, kde se kují všechny pikle a plány proti sovětskému Rusku, o 3/4 mil. Kč a překročilo také položku, až dosud velice dotovanou, na ruské běžence o 3,375.000 Kč. K jakému účelu? Nyní v této době povolává ministerstvo zahraničí do svých služeb celý kontrarevoluční aparát, aby mu pomáhal v boji proti sovětskému Rusku.

Třetí překročení, které sice není vykázáno ve zprávě rozpočtového výboru, je překročení rozpočtu ministerstva vnitra. Tam se překročila preliminovaná část na př. na ústřední orgány o 9,954.000 Kč. Na státní bezpečnost o 9,872.000 Kč. Na policejní úřady o 13 mil. Kč. Překročila se částka na budování potlačovacího aparátu za r. 1929 o 32 mil. Kč. Ale naproti tomu se však šetřilo i na těch položkách, které jsou určeny pro sebe nepatrnější podporu chudých, ubohých příslušníků tohoto státu.

Ministerstvo vnitra ušetřilo především na t. zv. příspěvku rodinám vojínů narukovavších k vojenskému cvičení. Podle zvláštního ustanovení zamítá se vojínům, kteří jsou povoláni k vojenskému cvičení, jejich zákonný nárok na podporu jejich rodiny po dobu tohoto cvičení. Za r. 1929 při 1·80 Kč na den pro jednoho příslušníka rodiny ušetřilo ministerstvo vnitra 178.000 Kč. Na položce pro péči o občanské poškozence ušetřilo ministerstvo vnitra 1,860.000 Kč, tedy jen na této t. zv. části sociální ušetřilo ministerstvo vnitra více než 2 mil. Kč.

Ale díváme-li se na druhé resorty, jak ony dodržovaly státní rozpočet, kde překročovaly a kde spořily, vidíme naproti ministerstvům nár. obrany a zahraničí ministerstvo soc. péče, které na dvou položkách, předně na položce bytové péče ušetřilo podle účetní uzávěrky za r. 1929 13,171.000 Kč, na důchodech obětí světové války, válečných poškozencích, invalidech, ušetřilo 44 mil. Kč. A tak tu vidíme, že ministerstvo soc. péče r. 1929 ušetřilo jen z tohoto titulu 58 mil. Kč.

Naproti tomu při srovnání účetní uzávěrky s rozpočtem na straně příjmů vidíme, že na daních a dávkách bylo vydřeno na pracujících r. 1929 o 1.203 mil. Kč více, než bylo rozpočítáno. Ve skutečnosti však podle jednotlivých daní a dávek, daní nepřímých, daní spotřebních vidíme, že nepřímé daně vynesly v r. 1929 více o 1.490 mil. Kč. A přímé daně vynesly o 375 mil. Kč méně.

To nám říká úplně jasně, že majetná třída v r. 1929 vůbec neplatila daní, žádné nebo velmi nepatrně. To také potvrzuje skutečnost. Díváme-li se na předepsané daně a odepsané daně, díváme-li se na celý daňový systém v Československu, zvláště od doby daňové reformy, vidíme nejen to, co říká pan zpravodaj a čeho demagogicky chtěl využíti sociálfašista Remeš, daňová morálka, ne, to už jsou daňové zločiny, to je přímá a otevřená defraudace státních peněz. Vezmeme-li jen 10 let od r. 1919 včetně 1929, vidíme, že 3.500 mil. Kč bylo odepsáno, t. j. jen co se přiznalo, ale ještě jednou tolik bylo odepsáno, o čem se veřejnost nemá dověděti, co je zatajeno. O tom svědčí srovnání účetních závěrek 1927, 1928 a 1929, provedení odpisů ve srovnání s vyměřenými daněmi. V r. 1927 odepsalo se na pozemkové dani, domovní třídní dani, činžovní dani, všeobecné výdělkové a zvláštní výdělkové dani, dani důchodové a z obratu 1.101,955.432 Kč, v r. 1928 odepsalo se 816,126.709 Kč, v r. 1929 z téhož titulu 466,777.335 Kč. Tedy za tyto tři roky odepsalo se 2.384,159.000 Kč. Zase jen co je známo, a není zde to, co bylo odepsáno tajně. Zajímavá je všeobecná a zvláštní daň výdělková. Na všeobecné dani výdělkové, která postihuje každého, kdo prodává krém, sice se odepsalo těm větším, ale každá hokynářská bába a válečný invalida, co prodává krém, jest exekvován a honěn za každou korunu. Zvláštní výdělková daň v tříleté periodě činí r. 1927 129 milionů Kč, r. 1928 107 mil. Kč a r. 1929 71 mil. Kč. Podívejme se, jak se odpisovala zvláštní daň výdělková všem fabrikantům a společnostem, které vedou obchodní knihy! Zde nemůže býti žádná výmluva nesprávného odhadu, daň byla předepsána na základě faktického zjištění i po všech švindlech a ulitých ziscích při známých obchodních bilancích, jak jsou sdělávány, i při tom zjištěném zisku tak nepatrném. Na konec dochází k ohromnému odpisu. A v této periodě 3 let včetně r. 1929 vidíme na př., že r. 1929 zisky společností vykazovaly ohromné miliony. Uvedu jenom jako příklad několik společností: Škodovy závody měly r. 1929 vykázaného, po všem tom, co okradly, čistého zisku 68 mil. Kč, Báňská a hutní společnost 47 mil. Kč, Králodvorská cementárna 22 mil. Kč, Poldina huť 13,700.000 Kč, Pražská železářská společnost 11,300.000 Kč, Křižík-Praha 8,200.000, Mannesmann-Chomutov 16,200.000 Kč a Kablovka-Praha 3,200.000 Kč. Jenom těchto 8 společností vydělalo vykázaných čistých zisků 200 mil. Kč! Ale jejich zdanění nečiní ani 1%! To už není pokažená daňová morálka, to už je otevřená daňová zlodějna, ovšem jen v Československu možná.

Do této sněmovny došel přípis a žádost kraj. soudu ze Slovenska, aby posl. Sedorjak, Slovák, Ukrajinec byl vydán k trest. stíhání, protože prý v Prešově na schůzi, kde byla veliká řada občanů ze všech stran, prohlásil, že v Československu se zavírají malí zloději a velcí pouštějí. Tohle nemá poslanec pochopitelně říkati a proto měl býti posl. Sedorjak vydán k trestnímu stíhání. Zde je to tedy potvrzeno účetní uzávěrkou za r. 1929, ze které vyplývá, že ne defraudanti, ale přímí zloději státních daní mohou úplně volně se pohybovat, jsou chráněni státním aparátem, naproti tomu však když ten, kdo celý svůj život dře a nemůže se ani dosyta najíst a zaplatiti nesmyslně předepsané daně, se dovolává, aby mu daň byla odepsána, nejenže je nakonec fendován, ale když brání svůj kabát, který je s něho strháván, je pokládán za násilníka a uvržen do kriminálu.

Daně a daňová morálka v Československu je, jak říká pan zpravodaj, ohrožena a dá prý ještě velmi mnoho práce, než daňová morálka bude pozvednuta. Chci říci, k čemu v kapitalistickém státě slouží daně. Je v kapitalistickém státě daňový systém určen, aby opravdu postihl zisky? Ne! To nám dokazuje daňová reforma a srážkový systém u dělníků, zřízenců a úředníků. U těchto je každá koruna v sobotu a na prvého ihned postihována daňovou srážkou, daň strhuje se jim ze mzdy a služného a nikdo se jich neptá, zda zítra nebo pozítří neztratí zaměstnání. Vidíme, že dělníci jsou po stech a tisících vyhazováni, ale přesto, že nedosáhli zákonem stanoveného maxima, nevrátí se jim tato daň stržená v době zaměstnání. Dnes tisíce a tisíce nezaměstnaných dělníků, kteří před několika měsíci pracovali a kterým byla strhována daň, tuto strženou daň zpět nedostávají. Žádá se na nich, aby podali žádost opatřenou 5 Kč kolkem o vrácení neprávem jim stržené daně.

Daňová reforma počítá, zejména při důchodové dani - to vidíme zase na účetních uzávěrkách za r. 1928 a 1929 a také na rozpočtech - kolik vynese tato daň a kolik se podaří urvat z dělnické mzdy, ze služného zřízence a malého úředníka. Zde se počítá s pevnou a jistou částkou. Ale kolik je těch odpisů, jak vykazuje účetní uzávěrka na dani důchodové? Komu se odepsala daň důchodová? Dělníkovi, zřízenci, úředníku jistě ne, tomu se vzala daň ze mzdy a služného! Odepsalo se domkáři, drobnému zemědělci a malému živnostníkovi? Jistě ne! Tomu se fenduje, tomu se prodá poslední koza a peřina! - Ale odepsalo se velkým zlodějům, bankám fabrikantům atd. Na malých se exekvuje a denně jsme svědky zásahu exekutora na vsích, denně vidíme, jak bezohledně, bezcitně počíná si finanční správa vůči drobnému lidu. Zoufalé volání chudých vesnických občanů nám tuto skutečnost potvrzuje.