Nechci se zabývati právní otázkou, zda zpráva rozpočtového výboru jest individuální zpráva zpravodajova, či zpráva o jednání a o názorech rozpočtového výboru. Jde-li o zprávu referenta o jednáních rozpočtového výboru, pak musím prohlásiti, že na základě toho, co jsem řekl v rozpočtovém výboru, není obrazem jednání a názorů rozpočtového výboru. Porovnal jste dvě číslice, totiž to, co podniky skutečně odvedly státní pokladně a očekávaný výtěžek. A porovnáváte tato dvě čísla, ovšem opět bez jakéhokoliv výkladu, takže člověk, který se ve věci nevyzná, může se domnívati, že se výtěžek podstatně zlepšil. Jestliže však tato čísla stojí vedle sebe, stalo se to jen proto, že se našli hodní kuřáci a roku 1928 velmi mnoho kouřili, nekritisujíce, co bylo vyrobeno a že tím způsobem tabáková režie vydělala asi o 380 milionů Kč více. Také tu myslím bylo by nutno nejen referovati k tomu tu není parlament a člen sněmovny - nýbrž zaujmouti kritické stanovisko také k číslicím, jako se to stalo v rozpočtovém výboru. (Posl. dr Rosche [německy]: Pan generální zpravodaj kryje příliš vládu!) Ano. Hleďte, pane kol. Hnídku, posuzujete-li mé vývody jako oposici, prohlašuji vám, že máme největší zájem na tom, aby státní hospodářství pracovalo klidně a věcně. Měl byste uvítat a vyslechnouti také českou kritiku, aby došlo k nápravě. Ale toto povýšenství, na které jste si zde zvykli ve všech politických a hospodářských otázkách, to, že se nechcete dáti poučiti, ještě se na vás samých velmi vymstí. (Různé výkřiky posl. dr Rosche a posl. dr Hnídka.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. dr Peters (pokračuje): Pánové, promluvil bych ještě několik slov o podnicích samých. Investice podniků r. 1929 uvádějí se částkou 722 miliony. Z toho železnice a pošty dostaly dohromady 77%. Upozornil bych rád pana dr Hnídka na rozdělení těchto investic a konstatoval bych, že z čistého výtěžku podniků bylo povoleno jen 31.9%, naproti tomu z pokladní hotovosti státu 27%, z běžných peněz bylo povoleno jen 32·9%.

A jest velmi zajímavé, že z reserv podniků použilo se jen 2·7% na investice. Jestliže pan kol. dr Hnídek včera slíbil, že již při příští uzávěrce uvedou podniky přehled svého hospodářství podle obchodních a kupeckých zásad, vítám to. Ale domnívám se, že se nemýlím, že nám to již jednou slíbil, přes to však v závěrečném účtu pro rok 1929 nelze o obchodním hospodaření podniku ani mluviti. Domnívám se, že by bylo skutečným ziskem, kdyby se u těch podniků, které vznikly teprve po roce 1918, které tedy beze všeho dovolují rychlé sestavení kmenového jmění a kmenového kapitálu, skutečně započalo s obchodním hospodařením. Neboť pro parlament, který se usnesl na zákonu o komercialisaci podniků, jest to přece konec konců poněkud zahanbující, že přes tento zákon výkazy o hospodaření státních podniků jsou zdělávány nepřehledně.

Nyní bych přešel k onomu oddílu závěrečného účtu, který se zabývá překročeními, k nimž došlo r. 1929. Konstatuji, že by se snad lehčeji mohlo přejíti přes faktum těchto překročení, kdyby byl k tomu státní účetní úřad nepřičinil své poznámky, to znamená, kdyby bylo k uvedení těchto částek nebylo připojeno odůvodnění, které nám ukazuje, že se nepostupovalo podle zákona o nejvyšším účetním kontrolním úřadu. Nemůže nám však postačiti, že resort, který učinil největší překročení, prokázal ministerstvu financí, jak se zde praví, že výdaje, které učinil nad rozpočet, byly nevyhnutelné. Táži se: Což jsme již dnes tak daleko, že se dělají překročení, která by nebyla nevyhnutelná?

Tak daleko přece ještě nejsme. Skutečnost, že rozpočet, aniž byla zachována práva parlamentu, byl překročen o 116 milionů, jest pro nás dostatečným podnětem, abychom nedali svého souhlasu závěrečnému účtu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) I když někteří páni z koalice prohlásili v rozpočtovém výboru, že by se energicky postavili proti novému překročení rozpočtu a porušování rozpočtových práv parlamentu, toto prohlášení nám nepostačí a my hlasujíce proti závěrečnému účtu, chceme prohlásiti, že nedovolíme, aby se nějak otřásalo rozpočtovým právem parlamentu. Budeme tedy hlasovati proti schválení závěrečného účtu. Jestliže ostatně pan generální zpravodaj mluvil zde včera ostrými slovy proti překračování rozpočtu, patří to jistě také do jeho písemné zprávy, která se dnes předkládá parlamentu, poněvadž neustále hrozí nebezpečí, že bude docházeti k překročení tím spíše, že parlament nikdy nešel dále, než že pohrozil, že ho neschválí. Konec konců každý resort přece velmi dobře ví, že zákon o nejvyšším účetním kontrolním úřadu jest nezpůsobilý skutečně objasniti otázku, co se má státi se závěrečným účtem, který nebyl schválen, a proto žádný resort nemá důvodu, aby se zvlášť snažil, aby nepřekročil rozpočet.

Nechci zde mluviti o kontrolním zákonu, poněvadž jsem to učinil v rozpočtovém výboru, ale bylo by jistě úkolem jak finanční správy, tak také parlamentu a rozpočtového výboru, aby samy přemýšlely, jak by mohly některá práva parlamentu na kontrolu správy a hospodaření přenésti na nejvyšší kontrolní úřad, tím, že by se rozšířila jeho práva a povinnosti.

Na počátku jsem vytkl, že náš závěrečný účet jest zklamáním i v tom směru, že nepronáší kritiky a že nepřihlíží k účinkům na celé hospodářství státu. Ke konci dovolte mi, abych zaujal vůbec stanovisko k parlamentu a hospodářství, k poměrům mezi zákonodárnými sbory a hospodářským životem. Konstatoval bych, že v parlamentě nemáme vůbec výboru, v němž by vývoj byl zachycován, kritisován a sledován se stanoviska národohospodářského. Také tak zvaný živnostenský výbor může totiž jednati také jen o návrzích a rozpočtový výbor zaujímá stanovisko k národohospodářským věcem teprve tehdy, když ministerstvo financí uzná za vhodné, aby k zajištění fisku a k naplnění své pokladny předložilo sněmovně nějaký návrh. Vidíme tedy, že ve výborech nemůže se učiniti vůbec nic pro celkové posuzování národohospodářského stavu. To, co se v této sněmovně nazývá hospodářskou rozpravou, nemůže nikdy dospěti k žádnému kritickému stanovisku ke skutečným hospodářským poměrům. Já pro sebe jsem aspoň na každý způsob upustil od účasti na několikahodinné "hospodářské rozpravě" ve sněmovně, ale se vší vervou účastnil bych se každé porady ve výboru, v níž by se jednou konala rozprava o celkovém stavu státního a národního hospodářství a v níž by se uvažovalo, jak věcem prospěti. Zatím však vidíme jen částečný zájem a hledáme zlepšení jen ve smyslu částečného uspokojení. Pro dnešní hospodářský stav to nepostačí a přál bych si, aby se, kdyby se snad hospodářský stav zhoršil, neopakovala hra, aby vláda učinila své prohlášení o hospodářské situaci, aby se o tom dlouhé hodiny mluvilo a aby se pak prohlášení vzalo na vědomí - a nic se nestalo. (Posl. dr Rosche [německy]: Hlavní věc jest, že se dochází k poznání, že nynější hospodářskou krisi lze zdolati jen internacionálně!.) Ano!

Řekl bych také, že vlastně nevidíme žádného resortu, který by se obíral všemi otázkami, který by byl tedy do jisté míry odpovědný za hospodářský vývoj. Také zde vidíme jednotlivá ministerstva jen vedle sebe a promiňte, výbor hospodářských ministrů, jak se zdá, vzal si bohužel vždy jen za úkol projednati určité návrhy zákonů, místo aby společně s praktickými hospodáři, ať již se zaměstnavateli nebo zaměstnanci, projednal veškeré otázky, na nás se řítící. Pokládám to za velkou chybu. Domnívám se tedy, že parlament k projednání a řešení velkých hospodářských otázek nevybudoval dosud ještě oněch předpokladů, které veřejnost a voličstvo má právo od něho žádati.

Když jsme ve výboru jednali o investiční zápůjčce, prohlásil pan ministr financí, že do této zápůjčky nemůže pojmouti, co by mohlo prospěti strádajícímu průmyslu textilnímu, sklářskému a porculánovému. Musil jsem s ním souhlasiti a připustiti, že se musí pomoci jiným způsobem. Tu se pan ministr dovolával toho, že bylo již zadáno za 70 milionů dodávek severočeskému textilnímu území. Konstatuji, že jsem z tohoto severočeského kraje dostal zprávy, že vyjma několik málo set metrů ve Varnsdorfu nebyly tomuto strádajícímu průmyslu zadány vůbec žádné dodávky. Ačkoliv se hospodářství o to snažilo a ačkoliv komise pro investice také v prvé zprávě, kterou vydala, uvedla, že musí dojíti k ekonomisaci a přizpůsobení dodávek praktickým potřebám, konstatuji dále, že dodávky jsou rozpisovány v naprosto neuvěřitelně krátkých lhůtách. Vím o případu, kde v "Úředním listu" z 18. února byla rozepsána dodávka několika desetitisíců metrů látky na železničářské blůzy a přípravy k nim a lhůta končí 23. února.

Pomáháte-li tedy textilnímu průmyslu a chcete-li nezaměstnanosti v tomto průmyslu konečně nějakým způsobem čeliti, nemůžete jim při dodávkách klásti požadavky, jichž nemohou splniti. Či máme se domnívati, že jen proto jest dávána tak krátká lhůta pro dodávky, aby je dostali ti, jimž byly již před tím naprosto určitě slíbeny nebo kteří již o nich dávno vědí. V takovéto vážné době hospodářské krise musíme očekávati od všech orgánů státu naprostou nestrannost. (Souhlas.) Jestliže od nás očekáváte daně a plnění všech státoobčanských povinností, pak musíte nám také opatřiti možnost žíti. Tuto možnost žíti nechceme prostřednictvím subvencí nebo darů nebo protežování, nýbrž chceme jí dosíci jen opatřením možnosti pracovati a práce. Po této stránce nedovedli jste nám vlíti důvěru.

Zakončím a doufám, že poznáte, že německé hospodářství jest součástí československého státu a národního hospodářství a každá odumírající část vašeho národního hospodářství projeví se nejen pokud jde o výnos daní, nýbrž i v celém blahobytu státu. Podkopáváte si část sebe samých, jestliže našemu hospodářství neskýtáte možnost života, jíž žádati má právo. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Bergmann. Dávám mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Již několikráte bylo v rozpočtovém výboru projeveno přání, aby projednávání účetní uzávěrky byla věnována větší pozornost, při nejmenším taková, jako projednávání státního rozpočtu. Mnozí z členů rozpočtového výboru - jsem přesvědčen, že i pan generální zpravodaj sám - jsou s námi stejného mínění, že povoliti vládě rozpočet státní je sice výsostným právem parlamentu, ale že je daleko důležitější zkoumati a dohlížeti, jak se s tímto povoleným státním rozpočtem hospodaří a jak se naložilo s prostředky, které byly vládě povoleny v tom kterém hospodářském roce. Pomalu přece jen toto, myslím, správné mínění začíná pronikati naším parlamentem a jest jen projeviti přání, aby také vláda věnovala projednávání státní uzávěrky pozornost svou přítomností. Jsem povděčen, že alespoň letos předsednictvo rozpočtového výboru zařídilo, aby při projednávání státní účetní uzávěrky byli přítomni alespoň vedoucí úředníci z jednotlivých resortů, aby slyšeli kritiku státního hospodaření a aby jednotlivým šéfům resortů referovali, abychom se také takto dopracovali ve státním hospodářství nápravy.

Považuji za svou povinnost poděkovati nejvyššímu kontrolnímu úřadu, že nám vychází vstříc nejen včasným předložením státní uzávěrky, nýbrž že také na přání rozpočtového výboru, pokud se týče formální stránky vybavení státní uzávěrky, béře zřetel a že jest ochoten zde všem přáním, která směřují k tomu, aby účetní uzávěrka byla skutečně jasným obrazem celého státního rozpočtu, změnami v její struktuře vyhověti.

Budiž mi po tomto úvodu dovoleno, abych se zabýval výsledky státního hospodaření za r. 1929. Nebyli jsme tehdy účastni na vládní moci, není to tedy uzávěrka, za niž bychom my, jako strana, byli odpovědni, je to uzávěrka hospodaření docela jiné koalice.

Srovnáme-li výsledky státního hospodaření za r. 1928 a 1929, vidíme, že v posledním přebytku není velkého rozdílu. Správní přebytek vykazuje však veliké zvýšení r. 1929 oproti r. 1928, a to zvýšení státního přebytku o 909,068.135 Kč. Oproti předvídanému přebytku jak ve správním roce 1928, tak i 1929 vidíme značný vzrůst přebytku. Také vidíme značný vzrůst státního příjmu r. 1929. Proti r. 1928 vyšší je příjem o 848,000.000 Kč a proti očekávanému státnímu příjmu vidíme příjem vyšší o 1.203,926.293 Kč.

Podíváme-li se na překročená vydání, vidíme, že velikých překročení zde není: r. 1928 bylo státní vydání překročeno v celku o 71,000.000 Kč, r. 1929 pouze o necelých 12 milionů Kč.

Z těchto několika cifer měli bychom dojem, že můžeme býti potěšeni výsledkem státního hospodaření, ale, jdeme-li hlouběji na kloub věci, nemůžeme se oddávati tomu potěšitelnému dojmu, poněvadž musíme považovati za zjev nezdravý, jestliže proti očekávanému státnímu příjmu objeví se státní příjmy o 1.203,000.000 Kč vyšší. Dokazuje to, že jsme se sice snažili po řadu let docíliti t. zv. stabilisace rozpočtové, ale že jsme nedocílili stabilisace rozpočtování, t. j. stabilisace odhadu očekávaných vydání a stabilisace čili přesnosti odhadu také očekávaného příjmu, a že budeme musiti hledati cesty, abychom měli ustálenější rozpočtování a nebyli překvapeni tak obrovským výkyvem, ať už ve vydáních nebo ve státním příjmu.

Charakteristické je při tom také, že přes to, že vykazuje státní příjem o 1.203,000.000 Kč zvýšení, byly veškeré nutné investice státní ve státních podnicích a zejména v železničních podnicích v této době právě co nejvíce přiškrceny nebo téměř i zastaveny. A důsledky toho cítíme dnes ve všeobecné hospodářské krisi tím tíživěji, když vidíme, jak největší náš státní podnik zůstal pozadu za pokrokem doby a jak bude za velkých obětí nucen dohnati, co již měl dávno učiniti, čili k čemu mu měly býti včas poskytnuty prostředky.

Podíváme-li se na překročení dílčích rozpočtů, jsou zde některá překročení u kap. 4. Ministerstvo zahraničí, 3,839.370 Kč, které není veliké a je konečně také v účetní uzávěrce vysvětleno.

Větší překročení zaznamenává kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, ve výši 61,434.295 Kč. Podíváme-li se do poznámek, čím se odůvodňuje toto překročení rozpočtu ministerstva nár. obrany, shledáváme, že prý úvěry věcné nestačily a že proti očekávaným cenám byly ceny naturalií vyšší, a pak se to také odůvodňuje zvýšeným vydáním na letecký materiál. Ale co nás zajímá, je, že nejvyšší kontrolní úřad říká, že ministerstvo nár. obrany požádalo včas ministerstvo financí, aby učinilo opatření pro sjednání souhlasu Národního shromáždění podle čl. XI finančního zákona pro schválení tohoto překročení rozpočtu, ale že ministerstvo financí tak neučinilo. (Slyšte!) To je tedy jistá, velká závada, jestliže právě finanční správa nevyhověla zde přání odborného resortu, aby se včas postarala o schválení toho zvýšeného vydání resp. překročení rozpočtu parlamentem.

V kap. 16. Ministerstvo železnic, vykazujeme překročení rozpočtu o 1,080.262 Kč, které se odůvodňuje tím, že byly vyplaceny diety až do r. 1924 odpírané železničním zaměstnancům na Slovensku a Podkarpatské Rusi v důsledku rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Ovšem my zde jen vidíme, že tím bylo zaviněno překročení o 1,080.000 Kč, nemůžeme však z celé účetní uzávěrky vyčísti, kolik přišlo na podnik, poněvadž tento jeden milion přichází jen na správu, na ministerstvo železnic, ale kolik bylo zaplaceno odpíraných diet zaměstnancům podniku, toho se z účetní uzávěrky dočísti nemůžeme, takže nemáme přehledu, kolik representovaly odpírané diety železničním zaměstnancům ve státním vydání.

V kap. 19 je překročení o 3,523.198 Kč, které se odůvodňuje zvýšením provozu nemocnic a ústavů, a tu se zároveň praví, že souhlas Národního shromáždění nebyl vyžádán. To je tedy zase chyba, že ministerstvo zdravotnictví, když pozorovalo, že nevyjde se svým rozpočtem, nepožádalo včas, aby parlament dal schválení k překročení.

Podíváme-li se na úspory, vidíme v kap. 21 Ministerstvo financí, že ve vydáních na administrativní a výkonné úřady a orgány ušetřilo přibližně 18 mil. Kč. Tedy ministerstvo financí, na jehož agendu, zejména daňovou, jsou nejen ve výborech, nýbrž i v plenu Národního shromáždění přednášeny největší stížnosti a výtky, není jako daňový orgán vybudováno tak, aby mohlo včas veškeré daně předepsati a vybrati, zůstává stále pozadu s předpisy a vybráním a na konec pak stamiliony nezaplacených daní odepisuje. Přes všechny tyto stížnosti, už několik roků zde přednášené, vykazuje resort ministerstva financí najednou úsporu na administrativě a výkonných úřadech a orgánech, nepatrnou úsporu v celém státním hospodářství - 18 mil. Kč. Ale naproti tomu vykazuje ministerstvo financí nedoplatků na daních a dávkách 4.775,681.241 Kč a na dávkách z majetku 1.948,459.309 Kč, dohromady hnedle 7 miliard nedoplatků na daních a dávkách. To je k té nepatrné úspoře na administrativě přece jen horentní částka a myslím, že by celý parlament snad tentokráte jednomyslně zavřel obě oči nad tím, kdyby byl pan ministr financí překročil na administrativu rozpočet, dejme tomu o 50 mil. Kč, ale kdyby nám byl mohl ohlásit: prosím, mám všechny daně a dávky vybrané, nemám žádných restů a nedoplatků. (Tak jest!) Jistě bychom mu toto překročení jeho rozpočtu velmi rádi prominuli, kdybychom měli právě zde už jednou klid a pořádek.

Podíváme-li se na osobní výdaje, vidíme, že se r. 1928 uspořilo na administraci 113,313.821 Kč, z toho na osobních platech 69,945.204 Kč, na ostatních 43,368.616 Kč a v podnicích 4.867.777 Kč a r. 1929 se uspořilo na administraci 105,245.365 Kč, z toho na osobních platech 27,636.588 Kč, na ostatních 77,608.777 Kč a v podnicích 32,284.003 Kč. Uspořilo se tedy za 2 roky na administrativě na osobních platech zaměstnanců 255,710.966 Kč.

Tyto cifry mluví velmi jasně o lásce a pochopení minulé vlády pro státní zaměstnance, jestliže se odůvodňují tyto úspory v připomínkách a poznámkách, že jich bylo dosaženo t. zv. interkaláři čili neobsazováním systemisovaných služebních míst.

Podíváme-li se na osobní vydání státní administrativy a na osobní vydání podniků, vidíme zde značný nepoměr, nepoměr v neprospěch podnikových zaměstnanců. Uvážíme-li, že v administrativě je oproti podnikům zaměstnáno jen asi něco přes 1/3 všech zaměstnanců a že téměř 2/3 zaměstnanců je zaměstnáno ve státních podnicích, a vidíme-li, že osobní platy na státní administraci činily 2.524,907.995 Kč, tedy při asi 1/3 počtu zaměstnanců a u podniků pouze 2.416,016.417 Kč, vidíme zde horentní rozdíl v odměňování zaměstnanců v administrativě a zaměstnanců ve státních podnicích, jimž přece musíme přiznati, že risiko u nich je daleko vyšší než u těch, kteří sedí pouze v klidných úřadovnách. (Výkřik.)

Podíváme-li se na výnosy daňové, vidíme tu nejen nespravedlnost a nesociálnost celé naší daňové soustavy, nýbrž i následky r. 1927 provedené reformy daňové. Výnos daní přímých klesá, výnos daní spotřebních a obchodových stoupá. To znamená tedy, že se přesunuje státní břemeno čím dále tím více na široké vrstvy lidové a že zámožnějším vrstvám se reformou daňovou dostalo značného ulehčení daňového břemene.

Podíváme-li se na výnos jednotlivých daní, vidíme při daních přímých oproti rozpočtu zvýšení pouze u důchodové daně o maličkost, 380,736.441 Kč. Ale jestliže také uvážíme, kdo vlastně nejpoctivěji a nejsvědomitěji důchodovou daň platí, že je to ten, komu se sráží při vyplácení mzdy, a vidíme-li toto zvýšení 380 mil. Kč, máme zde hned obrázek o daňové spravedlnosti naší daňové soustavy, zvláště, když proti tomu vidíme u všeobecné daně výdělkové pokles o 127,352.221 Kč, u zvláštní výdělkové o 133,521.613 Kč atd., čili u všech ostatních přímých daní pokles proti očekávanému příjmu 339,548.515 Kč.

Kdybychom měli výkaz o tom, kolik z toho daňového výnosu připadá na daně běžné a kolik na nedoplatky z minulých let, teprve pak bychom měli správný obrázek, co znamenala daňová reforma.

Daně spotřební a obchodové vykazují zvýšený příjem o 227,403.562 Kč.

Přesuny úvěrů. R. 1929 bylo provedeno 500 přesunů úvěrů ve výši 187,637.848 Kč. To je také nezdravý zjev našeho státního hospodářství. Rozpočet má býti sestaven tak, aby nebylo potřebí jej překročovati, na druhé straně má býti sestaven tak, aby nebylo potřebí prováděti virementy ve státním rozpočtu.

Podíváme-li se dále na hospodářství silničního fondu, vidíme, že bylo upraveno 1.193.810 km státních silnic nákladem 214,958.465 Kč. Při celkovém počtu státních silnic 8.383 km nedočkali bychom se úpravy státních silnic, kdyby to šlo tímto tempem, ani za 8 let. Ovšem mezi tím budou zase ty upravené silnice v nesjízdném stavu, takže bychom se tímto tempem nedostali vůbec k úpravě státních silnic, které jsou daleko lépe dotovány, nežli silnice samosprávné.

Nestátních, tedy okresních mělo býti upraveno 912·75 km s podporou státu, která byla povolena skutečně ve výši 105,368.720 Kč, ale skutečně bylo vyčerpáno jenom 38,326.843 Kč, takže zbylo nepoužito více než 67 mil. Kč, a to proto, poněvadž okresy neměly ani těch 10, 20 nebo 30%, které měly připlatiti na úpravu okresních silnic.

Bylo tedy upraveno z použitého příspěvku pouze 330 km silnic nestátních, jichž máme v Československé republice 63.217 km, takže při tomto tempu bychom se nedočkali úpravy samosprávných silnic ani za 20 let.

Zde tedy zase vidíme, jak se přímo mstí zákony č. 77 a č. 125 na státu - a myslím, že se mnou budou všichni souhlasiti - kdyby samospráva měla více volné ruce, že bylo by dnes té nezaměstnanosti daleko méně, ježto samospráva je daleko hybnější nežli státní správa a byla by pro potírání nezaměstnanosti mohla vykonati daleko více nežli vykoná stát. (Tak jest! Výborně!)

Podíváme-li se na výnos podniků státních, vidíme, že u některých podniků výnos klesá. Jsou toho různé příčiny, ale domnívám se, že především je to neobchodní vedení státních podniků. Já si dovolím slavné sněmovně přednésti jen poměry v největším a nejvýnosnějším státním podniku, jímž je tabáková režie. Tabáková režie má výrobu tabákových tovarů, ale nemá v rukou prodej, tedy obchod s těmito tovary. O obchodu s tovary tabákovými nerozhoduje tabáková režie, nýbrž finanční úřady a to velmi složitou, komplikovanou cestou. Má-li se někde zříditi nová prodejna tabákových tovarů, nebo má-li se obsaditi vhodnou osobou, nerozhoduje o to tabáková režie, nýbrž finanční úřady a tak to tou úřední cestou jde napřed k důchodkové kontrole, potom k okr. finančnímu ředitelství, pak k zemskému finančnímu ředitelství a pak do ministerstva financí a ta prodejna, která třeba jest uznávána za nutnou, otevře se místo hned, kdyby to bylo obchodní vedení, za půldruhého roku. (Souhlas.) Domnívám se, že to je přece jen nezdravý zjev. Máme-li počítati s obchodním vedením, pak nemůže býti to obchodní vedení jen ve výrobě, nýbrž musí býti také v obchodu. Jak by vypadala soukromá továrna, kdyby měla sice volnou výrobu, tovární správu, řídila by výrobu, ale neřídila by také obchod. Jak by to mohlo vypadat? Je vidět, že je mnoho nezdravého ve státních podnicích. Ale když jsem se doslechl, že vedle tohoto sešněrování obchodu tabákové režie se domáhají úředníci zem. finančního ředitelství, aby byli pověřeni také kontrolou trafik, pak nevím, mám-li se tomu smáti, nebo plakati nad tímto požadavkem.

Všichni máme stížnosti na finanční úřady, ať co se týče rozhodování o daňových záležitostech, o pensijních záležitostech atd., zemská finanční ředitelství jsou zatlučena prací a teď ještě žádají ti páni, aby kontrolovali trafiky. Pak bychom přišli k té abnormalitě, že by kontrolovali trafiky, v úřadě by však nikdo neúřadoval a vyřízení věci by se nikdo nedočkal. Právě přítomná doba ukazuje, že volání po reformě a demokratisaci státní správy nemělo býti hlasem volajícího na poušti, nýbrž že tomuto volání mělo býti již dávno vyhověno. (Tak jest!) Kdybychom se byli včas zabývali také reformou a demokratisací státní administrativy, pak by nemusilo presidium sněmovní podávati stížnosti do zdržování investičních prací, pak by nemusil pan min. předseda vystoupiti zde na tribunu a přednášeti stížnosti na administrativu, že brzdí provádění investičních prací. Ovšem, dosud to bylo volání volajícího na poušti. My sice říkáme, že máme demokratický stát. Je pravda, máme demokratické sněmovny, poněvadž je máme zvoleny na základě nejdemokratičtějších volebních řádů, máme demokratickou vládu, ale nemáme demokratického státu a nebudeme jej míti, dokud nebudeme míti také demokratickou státní administraci. (Výborně!) Nestačí, aby legislativa usnášela demokratické zákony, nýbrž musíme míti také tu druhou moc ve státě, výkonnou, která také tyto zákony demokraticky a v demokratickém duchu provádí. (Tak jest!) Mezi legislativou a administrativou nemůže býti propast, nýbrž musí býti nejužší a loyální součinnost. Legislativa má zákony usnášeti, ale administrativa má je prováděti a administrativa také má udržovati pořádek a klid ve státě a ne svými činy popouzeti a pobuřovati občanstvo proti legislativě, parlamentu, a proti vládě. (Souhlas.) Administrativa nemá vidět jenom mrtvý akt, nýbrž musí si uvědomiti, že za každým mrtvým aktem je živá existence (Tak jest!), o níž se tímto aktem rozhoduje. (Výborně!) Když si toho naše administrativa uvědomí, pak ovšem, doufám, nebudeme míti příčiny, abychom si na ni takovým způsobem stěžovali, jako se stalo právě v přítomné době.

Nedávno "Prager Tagblatt" přinesl velmi sympatickou zprávu, zejména o usnesení předsednictva sněmovny a o prohlášení ministerského předsedy, o tom jeho apelu na státní administraci a připomněl, že tím jaksi parlament provedl všeobecnou intervenci, aby zmobilisoval a probudil konečně administrativu, aby dovedla chápati, co vláda, parlament a legislativa žádá, a tím odstranil propast, jaká je dnes a o které jsem mluvil.

Dovolte, abych uvedl při této příležitosti několik takových charakterisujících momentů ze státní administrace, ne za tím účelem, abychom si stěžovali, nýbrž aby se stala skutečně také náprava. Je to jistě zjev velmi nezdravý, jestliže parlament a vláda vyhoví tolikaletému volání staropensistů, aby se provedla úprava, parlament odhlasuje zákon, k tomuto zákonu vydá se vládní nařízení, ale první etapa staropensistů, veliká část účastníků z této první etapy, která měla býti provedena ihned, čeká ještě dnes marně (Výkřiky posl. B. Procházky.) na to, aby tato úprava byla provedena. Zde také musí administrativa snésti kritiku. Nemůžeme přece žádati od vládních činitelů a od každého jednotlivého ministra, aby tuto materii ovládal do detailu, aby mohl postřehnouti, zdali vládní nařízení, které administrativa předkládá ke schválení vládě, nemá některé nedostatky, které odporují úmyslu a duchu zákona. (Tak jest!) Tedy vládní nařízení č. 96, domnívám se, není v souhlase s úmyslem zákonodárcovým. Jestliže však při tom máme konstatovati, že už po 1. lednu letošního roku měla býti upravena druhá etapa, že však ještě není upravena ani první etapa, nerad bych, aby se stalo to, co se stalo nedávno v Rumunsku v Černovicích, že pensisté přitáhli na zemské finanční ředitelství, obsadili je a donutili pana ředitele k prohlášení, že za 2 dny budou skutečně pense poukázány, a že tento slib byl také za 2 dny splněn. (Výkřiky posl. Štětky.)

Pan ministr financí prohlásil, že nenechá nejstarší staropensisty zemříti. Prosím tedy, aby také jeho administrativa si všimla tohoto výroku a pana ministra financí nedesavuovala. Pokud jsem informován, resorty jsou s touto materií hotovy, věc vázne jedině u zemských finančních ředitelství. Zde je zase viděti, jak nešťastná je centralisace. (Tak jest!). Nedovedu dobře chápati, proč má akt resortem vypracovaný jíti k formálnímu schválení k zemským finančním ředitelstvím a tam si několik měsíců odležet pro pouhý podpis nebo razítko. Viděli jsme, když jsme odloučili tabákovou režii, jak okamžitě tato agenda šla velmi rychle kupředu.