Předseda (zvoní): Aby mohla býti vykonána porada předsednictva sněmovny, přerušuji schůzi na půl hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Schůze je přerušena.

(Schůze přerušena v 11 hod. 14 min. dopol. opět zahájena ve 12 hod. 9 min. odpol.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání odst. 2 a 3 dnešního pořadu; poté vrátíme se k pokračování v rozpravě o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1929. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Budeme tedy nejprve projednávati odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 953) o státní zápůjčce investiční (tisk 966).

Zpravodajem jest p. posl. dr Patejdl.

Poněvadž ve včerejší 106. schůzi sněmovny byla rozprava již skončena, pozměňovací návrhy přečteny a rovněž pan zpravodaj promluvil k doslovu, zbývá nám pouze provésti hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Přistoupíme ke hlasování.

Osnova má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Ježto jsou pozměňovací návrhy, hodlám dáti hlasovati v tomto pořadí:

Nejprve o celkové osnově navržené posl. Štětkou, Kopeckým a soudr.

Nebude-li přijata tato osnova, budeme hlasovati o celé osnově zákona v úpravě návrhů posl. Schuberta a druhů.

Nebude-li tato osnova přijata, budeme hlasovati:

O §u 1 až 5 podle zprávy výborové, neníť pozměňovacích návrhů.

O §u 6 v úpravě návrhu posl. dr Mayr-Hartinga a druhů; nebude-li přijata, o §u 6 podle zprávy výborové.

O §u 7, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti přednesenému pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.

Prosím paní a pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s novou celkovou osnovou navrženou posl. Štětkou, Kopeckým a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona v úpravě návrhů posl. Schuberta a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s §§y 1 až 5 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. §§y 1 až 5 jsou přijaty podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s §em 6 v úpravě návrhu posl. dr Mayr-Hartinga a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Úprava je zamítnuta.

Kdo nyní souhlasí s §em 6 ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 6 jest přijat podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s §em 7, s nadpisem a úvodní formulí zákona podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 7, nadpis a úvodní formule zákona jsou přijaty podle zprávy výborové.

Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé vykonáme při vyřizování 3. odstavce dnešního pořadu, bude-li této osnově přiznáno zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Návrh, aby zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednány byly osnovy:

a) zákona o nabytí úseku Zadunajské místní dráhy od stanice Bratislava-Nové Město ke státní hranici státem a o pachtu úseku Novohradské župní místní dráhy od stanice Lučenec ke státní hranici státem (tisk 903),

b) zákona o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů (tisk 821),

c) zákona o státní zápůjčce investiční (tisk 966).

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání připomínám: Na jedné straně jest v zájmu státní administrativy, na druhé straně jest důležito pro řešení nynější hospodářské krise, aby osnovy tyto projednány byly řízením zkráceným. Nejde ostatně o nic více, než o zkrácení normální 24 hodinové lhůty mezi čtením prvým a druhým, což umožní senátu, aby se posledními dvěma osnovami mohl zabývati ihned a s urychlením.

Kdo tedy souhlasí s mým návrhem, aby jmenovaným osnovám přiznáno bylo zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj jest přijat.

Přistoupíme tudíž ihned ke druhému čtení uvedených osnov.

Ad 3 a). Druhé čtení osnovy zákona o nabytí úseku Zadunajské místní dráhy od stanice Bratislava-Nové Město ke státní hranici státem a o pachtu úseku Novohradské župní místní dráhy od stanice Lučenec ke státní hranici státem (tisk 903).

Zpravodajem výboru technicko-dopravního jest p. posl. inž. Nečas; zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. Ježek.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Ježek: Nejsou.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Není jich.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona s oběma přílohami také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Ad 3 b). Druhé čtení osnovy zákona o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů (tisk 821).

Zpravodajem jest p. posl. Marek.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Marek: Nikoli.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Nejsou.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o dvou resolucích, otištěných ve zprávě výborové.

Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto jsou přijaty.

Ad 3 c). Druhé čtení osnovy zákona o státní zápůjčce investiční (tisk 966).

Zpravodajem je p. posl. dr Patejdl.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Není jich.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Oprav není.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resolučních návrzích.

Jest to jednak resoluce výboru rozpočtového, otištěná ve zprávě výborové, jednak resoluční návrh podaný posl. dr Keiblem a druhy.

Žádám o přečtení resolučního návrhu posl. dr Keibla a druhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Vláda se vybízí, aby z úvěru 150 milionů Kč, uvedeného v § 2, odst. 2 vládního návrhu, přidělila značnou částku samosprávným sborům (okresům a obcím), aby mohly provésti užitečné a potřebné investice.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Tento návrh vyhovuje jedn. řádu a je předmětem jednání. Žádám pana zpravodaje, aby se vyslovil o navržených resolucích.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Doporučuji přijetí resoluce výboru rozpočtového, otištěné ve zprávě výborové, ale nedoporučuji přijetí resoluce posl. dr Keibla a druhů.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jest přijata.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. dr Keibla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Navrhuji, aby výboru imunitnímu, jemuž jsem včera přikázal žádost kraj. soudu v Olomouci za souhlas s další vazbou a s trest. stíháním posl. Hadka pro pokus zločinu výzvy k trest. činům podle §u 8 tr. zák. a podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky, stanovena byla k projednání lhůta 12 hodin.

Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím návrh můj je přijat.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi pp. posl. dr Marešovi, Polachovi, dr Buzkovi, Chobotovi.

Nemocí omluvil se posl. Bečko.

Mezi schůzí byly rozdány tištěné vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

970. Vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu.

971. Vládní návrh zákona o spotřební dani z minerálních olejů.

Místopředseda Roudnický: Mezi schůzí byly rozdány tištěné zápisy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Zápisy o 104. a 105. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Místopředseda Roudnický: Mezi schůzí byl rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tištěný návrh.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

969. Návrh posl. dr Perglera a druhů na zřízení vyšetřujícího výboru proti posl. dr Stránskému.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Nyní budeme pokračovati v projednávání 1. odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1929 (tisk 635) spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 900).

Zpravodajem jest p. posl. dr Hnídek.

Budeme pokračovati v rozpravě.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Peters, Štětka, Kurťak, dr Holota; na straně "pro" pp. posl. Bergmann, Biňovec.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Dámy a pánové! Dnes se projednává závěrečný účet za rok 1929, návrh, který bohužel ani v rozpočtovém výboru, ani zde ve sněmovně nebudí onoho zájmu, jakého by si zasloužil. Závěrečný účet dovoluje nám nahlédnouti, co může nésti státní hospodářství a jaké mohou býti příznivé uzávěrky státních podniků a tedy přehled celého stavu hospodářství a národního hospodářství ve státě. Z tohoto důvodu bylo by třeba, aby se právě při projednávání tak důležitého návrhu soustředil veškeren zájem sněmovny na jednotlivé položky a kapitoly návrhu. Již to jest diskvalifikace návrhu, jestliže se právě pro něj stanoví řečnická lhůta jen 40 minutová, kdežto jinak jsme zde zvyklí slyšeti zdlouhavé a neplodné rozpravy o mnohem bezvýznamnějších návrzích a otázkách. Nemohu ovšem příliš mnoho vykládati o celém elaborátu, jehož přehlednost bych zde rád uznal, nýbrž musím přestati na tom, že zdůrazním některé určité otázky a zaujmu k nim stanovisko.

Jak státní rozpočet, tak také státní závěrečný účet jsou dva návrhy, které spolu úplně souvisí, které tedy musí býti neustále spolu srovnávány. Jest tedy nutno, aby jak finanční správa, tak také nejvyšší účetní kontrolní úřad pracovaly ruku v ruce, aby tak mohly podle naprosto určitých hledisek předváděti parlamentu rok co rok týmž způsobem státní výdaje a aby kritikou vývoje mohly ve státním a národním hospodářství, abych tak řekl, zjemňovati a zlepšovati veškeré usance při projednávání rozpočtu. Zkrátka a dobře měli bychom žádati, aby konečně došlo k nějakému rozpočtovému řádu, jaký mají jiné státy, abychom se nespokojovali s nařízením z r. 1863, podle něhož mají býti sestavovány a předkládány jak rozpočet, tak také státní závěrečný účet. Také tím, že bychom formulaci finančního zákona postavili do služeb tohoto zlepšení celého státního hospodářství a účtování, mohli bychom přece přivoditi ponenáhlu takový vývoj, že by se především celé státní hospodářství dávalo pod silnou parlamentní kontrolu a na druhé straně zajistilo by se také přísnější hodnocení správní práce byrokracie. Naším úkolem není posuzovati státní závěrečný účet jen se stanoviska, bylo-li dosaženo rozpočtu nebo byl-li překročen, nýbrž úkolem tohoto parlamentu a každého parlamentu by také bylo, aby zkoumal, jak bylo hospodařeno. Nemáme býti hrdi na to, že bylo dosaženo vysokých rozpočtových položek, nýbrž úkolem této sněmovny jest také konstatovati, zda ekonomie správy přihlížela, byť i jen poněkud, k obyvatelstvu a především k hospodářskému stavu obyvatelstva.

V tomto smyslu musíme konstatovati, že jak rozpočet, tak také státní závěrečný účet selhávají, poněvadž se nepřihlíží náležitým způsobem k hospodářské únosnosti obyvatelstva a poněvadž se nedovídáme, jaký účinek mělo zatížení uplynulého roku na národní hospodářství. Známe pány, kteří mají jistou radost z výše výnosu daní, které byly vykázány také roku 1929, a pan zpravodaj k návrhu vyslovil přání, aby vše zůstalo tak, jak jest. V tom jest naprostý omyl potud, že my, kteří jsme spojeni s hospodářským životem, můžeme prohlásiti, že výdaje rozpočtu jsou pro tento stát a jeho obyvatelstvo příliš vysoké a že bude trvale naprosto vyloučeno počítati s oním výnosem daní a oním příjmem státu, jak byly vykázány v rozpočtech. Není možno, aby se od národního hospodářství stále a stále očekávaly všechny oběti, jichž se dožaduje státní rozpočet, a za žádných okolností nelze se již domnívati, že lze národnímu hospodářství ukládati další zatížení, dokonce ještě nad to, jehož již bylo dosaženo.

Rozpočet a státní závěrečný účet musíme vybudovati podle určité zásady. Domnívám se, že stará zásada jednotnosti a úplnosti rozpočtu jest jedna z nejdůležitějších. Od rozpočtu musíme žádati, aby byl úplný, aby ustanovoval nikoliv čisté příjmy státu, nýbrž hrubé příjmy státu, abychom z různých položek nejen zvěděli, co přichází do státní pokladny a jest spotřebováno, nýbrž musíme věděti, co občan státu musí platiti vůbec, aby stát sám a jeho více nebo méně přepychové podniky mohly býti zachovány. Proto pokládáme za vadu, že na příklad příjmy z daní také ve státním závěrečném účtu nejsou uvedeny hrubou částkou, nýbrž jen čisté příjmy a že proto dochází k docela jiným hlediskům, než jak by to odpovídalo skutečnosti. Jestliže na příklad béřeme jen uvedené 5 1/2 miliardy, které stát použil jaksi z výnosu daní pro sebe, docházíme touto daní k zatížení 380 Kč na hlavu. Ale 1 1/2 miliardy, které stát přijal a poukázal samosprávným sborům, jsou však přece také zatížením veškerého obyvatelstva a musí se počítati. A jestliže k tomu připočteme, že stát z jiných prostředků poukázal podnikům ještě 195 milionů, aby byl zachován investiční rozpočet železnic, docházíme již k celkovému zatížení jen daněmi 7·2 miliardy, to znamená k 517 Kč zatížení na hlavu. Ale to nejsou jediné příjmy státu, neboť zde jsme přihlíželi jen k daním. Jestliže zde spočítáme veškeré příjmy státu, co odvádějí podniky státní správě a příděly samosprávným svazkům, docházíme k 11 miliardám a k zatížení 766 Kč na hlavu obyvatelstva. Vidíme tedy, jak jest důležité, aby se ve státním závěrečném účtu přihlíželo také k národohospodářskému účinku celého státního hospodaření a aby také byla provedena kritika, která přihlíží k tomu, co stát odnímá obyvatelstvu a jaký to má národohospodářský účinek.

Žádáme, aby byl splněn také druhý požadavek ideálního rozpočtu, totiž jednotnost potud, že stát jest subjekt hospodářství a že na něj dlužno pohlížeti jako na celek a nikoliv v podrobnostech. Proto jsme proti fondovému hospodářství. Bude-li se mu nadržovati ještě dále tak jako nyní, poruší úplně přehled o státním hospodářství. Pan generální zpravodaj byl včera tak laskav, že ve svých vývodech poukázal na moje námitky v rozpočtovém výboru a byl toho mínění, že fondy jsou také již jakýmsi druhem subjektu hospodářství, poněvadž se samy financují. Myslím, že jest to veliký omyl. Fondy se přece samy nefinancují, dostávají příděly z výtěžku daní. Také zde jest stát subjektem a fond objektem a proto se domníváme, že přece není možno, aby se celý přehled o státním hospodářství rozkouskoval a aby byly tvořeny stále nové fondy, které se v podstatě vymykají parlamentní kontrole. Jestliže pan generální zpravodaj uváděl, že jest příliš mnoho fondů a že nelze všechny podrobiti kontrole - řekl 76 nebo 96 - pak již připouštím, že takovéto fondy jsou u země, u všech možných úřadů a míst, ale to přece není důvodem, aby veškeré velké úkoly, o které zde jde - nejen o hmotné a finanční - byly stavěny mimo obligo parlamentu a aby úkolem parlamentu bylo povolovati pouze peníze, naproti tomu však přenechávati byrokracii, aby s povolenými penězi dělala co chce. Jest to nejen boj rozpočtového práva proti fondům, jestliže zde proti nim mluvím, nýbrž i boj za práva parlamentu, který přece také musí míti právo vykonávati vliv na celý vývoj. Rád bych zde zdůraznil jeden případ, a to stavební fond pro vysoké školy. Povolili jsme ročně 60 milionů a nyní vymyká se úplně naší kritice, co bylo v tomto roce vystavěno či nevystavěno. Jestliže příštího roku budeme se toho dožadovati, řekne se nám, nešlo to, lépe řečeno, nebylo nic vykonáno a pro příští rok najde se pro nás již opět nějaké uklidnění. Tento stav bezvlivnosti bude se krutě mstíti a jestliže dnes čeští kolegové jsou většími optimisty než my, jest to jejich věcí. Ale naším úkolem jest, abychom neupadali do jejich růžového optimismu, poněvadž se během těchto 12 let ukázalo, že se jejich růžový optimismus neosvědčil. (Posl. dr Rosche [německy]: Na každý způsob veškeré fondy patří do rozpočtu a do státního závěrečného účtu, to jest to nejdůležitější, poněvadž jinak nemáme přehledu!) Po stránce finanční máte pravdu. Po stránce ideální by mi to nestačilo. (Posl. dr Rosche [německy]: Ale to je to nejmenší!) Zajisté, to je to nejmenší a není správné, jestliže se tvrdí, že se to již stalo. To jsou moje přání, pokud jde o celkové hospodaření státu.

Nyní přejdu k různým oddílům závěrečného účtu. Nejprve bych se zabýval kontokorentním účtováním. Především konstatuji, že kontokorentní účet r. 1929, místo aby byl menší, vzrostl o 63 miliony. Toto kontokorentní účtování musíme velmi vážně pozorovati, a to proto, poněvadž nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že máme jakýsi nekrytý schodek celého kontokorentního hospodaření částkou 270 milionů, který není dosud likvidován, ačkoli kontrolní úřad postavil se již r. 1924 proti tomu, aby do kontokorentního účtování přicházely částky, které neznamenají ani rozmnožení, ani snížení státního majetku. To jest také správné, poněvadž kontokorentní účtování může míti jen průběžné položky a může býti jaksi jen technickou pomůckou. Že však máme dnes 270 milionů neznámých závazků na kontokorentním účtu, to musíme vytknouti a ostatně učinil to také státní závěrečný účet, prohlásiv r. 1924 ve své zprávě parlamentu, že musí naléhati na vyúčtování dosud ještě neuzavřených záloh. Nejvyšší účetní kontrolní úřad není asi spokojen s touto položkou jistě bilančně nezpůsobilou. Také r. 1926 konstatoval nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě parlamentu, že tyto "částky, pocházející z prvních let", stále ještě nejsou likvidovány a že musí trvati na tom, aby tyto nevyúčtované částky byly zprovozeny se světa. R. 1927 mluvil dokonce nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě o "nutnosti depurace tohoto kontokorentního účtování", a to proto, poněvadž se přes upomenutí nejvyššího kontrolního úřadu na této částce nebo aspoň nic podstatného jak na ní, tak také na principu nezměnilo. R. 1929 tyto nevyúčtované částky dokonce vzrostly o 63 miliony. Přáli bychom si tedy, aby kontokorent byl tím, čím má býti, seznamem průběžných položek a nic více.

Při svých dalších vývodech držel bych se rád zprávy tisk 900, která nám byla rozdána a která jest jaksi zprávou rozpočtového výboru sněmovně. Číslice, které nám byly oznámeny, podrobil bych rád důkladnější a věcné kritice, poněvadž se domnívám, že jest chybou této zprávy, že velmi krásnými a velmi krásně vypadajícími číslicemi opět slouží růžovému optimismu. (Posl. dr Hnídek: To je pesimismus, pane kolego!) To není pesimismus, pane kolego. Neříkáme to z pesimismu, nýbrž my říkáme, že k číslicím, které jste zde přednesl, musíme přičiniti poznámky. Na příklad - ihned se k tomu vrátím - nesmí se uváděti 6 miliard aktiv, aniž se nepřipojilo, že není vůbec žádného oprávnění uváděti těchto 6 miliard vlastně jako aktiva, a to proto nikoliv, poněvadž jsou v nich obsažena aktiva, která se nedají realisovati. (Posl. dr Hnídek: Ale v účetní závěrce musí býti vedena!) To jest jistě správné, pane kolego, co zde uvádíte. Avšak rozpočtový výbor a vy jako referent, podle mého mínění, máte přece zaujímati kritičtější stanovisko k celé hospodářské a finanční situaci. (Posl. dr Hnídek: Já jsem to řekl v ústní zprávě, že je to dubiosní!) V ústní, ano. Promiňte, pane generální zpravodaji. Ústní konstatování však nestačí neboť se domnívám, že jestliže někdo má vůbec ještě zájem mimo sněmovnu o tento parlamentarismus, řídí se ovšem tisky, které zde jsou rozdávány. Jestliže jste to řekl ve své zprávě ústně, můžete přece připojiti také ještě několik poznámek k této zprávě tisk 900, aby tyto číslice byly vysvětleny a aby nebyly předváděny v takovéto optimistické výši voličům a veškerému obyvatelstvu, bez jakéhokoliv komentáře k nim. Nyní se podíváme na tato aktiva. Kol. Remeš poukázal již k tomu, že ubude 4.6 miliard, poněvadž jsou to pohledávky za učitelské platy vyplacené zálohou. Kdo zná stav zemí, ví, že od nich nebude lze nikdy této částky dostati. Jest to aktivum více než dubiosní. Vím, že dodnes schází právní podklad, abychom mohli tuto položku škrtnouti. Proti čemu se však ohrazuji, jest to, že člověk, který se zabývá věcmi v parlamentu, v státním a národním hospodářství, může podle tisku 900 podlehnouti dojmu, že při vyúčtování aktiv a pasiv docházíme k aktivům větším než pasiva téměř o 6 miliard. Jestliže však od vykázaných aktiv odečteme učitelské platy, máme jen 1·7 miliard aktiv a jestliže uvážíme, že toto Košicko-Bohumínské vyúčtování jest v podstatě spíše průběžná položka než aktivum, neboť tento majetek může býti vyrovnán výdaji, které byly učiněny, a odečteme-li 89 milionů aktiv vojska, o nichž nemůže přece nikdo předpokládati, že bude vrácen za převzaté střelivo a rovněž ze 57 milionů byť i jen haléř, dojdeme k závěru, že aktivum zredukuje se na 668 milionů, místo 6469 milionů. A jestliže odečteme pasiva, dojdeme k aktivnímu saldu, které snad činí opravdu zaručených 96 milionů.

Naznačil jsem již, jak jest nesprávné, zamlčovati tyto učitelské platy, ale zamlčují se ještě po druhé při přídělech státu samosprávným svazkům a fondům. Tu musí přece býti ony částky uvedeny po druhé a 1 1/2 miliardy přídělu zatíženy. Také zde bylo by správné vysvětlení, poněvadž se ovšem vzbuzuje dojem, jako kdyby se samosprávné svazky těšily mimořádné podpoře státu. Odečtěme opět učitelské platy pro rok 1929 a vidíme, že obce a okresy, Bůh ví, nedostávají od státu dostatečné částky, by mohly splniti všechny své závazky.

Přecházím k výtěžkům podniků. Také zde vidím, že ve zprávě pana kol. Hnídka jest sice účetnicky všechno uvedeno správně, ale kol. Hnídek nechtěl zřejmě, aby ten, kdo se nezabývá podrobnostmi, hned viděl, jak vlastně se rozděluje zisk podniku. Čistý příjem státní pokladny z podniků uvádí se částkou 1390 milionů. Ale pánové! Neříká se, že tabáková režie sama odvedla státní pokladně 1389·5 milionů, takže pan kol. Hnídek byl by měl říci obyvatelstvu, že všechny ostatní státní podniky dohromady odvedly státní pokladně jen asi 700.000 Kč. Nemá to vůbec smyslu ponechávati obyvatelstvo v nejistotě, že u oněch mnoha podniků, které byly vybudovány, nemá vlastně vůbec žádné vyhlídky na, byť i sebe skrovnější výnosnost, aspoň tak dlouho, dokud zůstane při nynějším způsobu hospodaření. (Posl. dr Rosche [německy]: Kdyby takto hospodařil soukromník, nemohl by zaplatiti státu ani haléře daní! - Výkřiky posl. dr Hnídka.) Hleďte, pane kol. Hnídku, u tabáku bylo počítáno v rozpočtu, že odevzdá státní pokladně 1036 milionů Kč. Počítaje v to tabák, počítalo se v rozpočtu s příjmem 1258·3 milionů. Počítalo se tedy, že ostatní státní podniky odvedou státní pokladně 211 milionů Kč, které však ve skutečnosti neodvedly. Ale rozdíl mezi 211 miliony Kč a 700.000 Kč jest přece poněkud příliš do očí bijící a přece od vás neslyšíme, co by vysvětlovalo tento křiklavý rozpor ve zprávě rozpočtového výboru.