Zde je tedy nejlépe viděti rozdíl mezi výnosem skutečným a výnosem pro státní pokladnu. Potom objevuje se zde v účetní uzávěrce ještě domovní daň třídní a domovní daň činžovní, a to činžovní podle rozpočtu v částce 7 mil. Kč, podle náležitosti 21 mil. Kč, tedy méně o 28 mil. Kč; třídní 704.000, podle náležitosti 3·7 mil. Kč, tedy méně o 4 mil. Kč.

Zde v účetní uzávěrce se objevují ještě tyto dvě daně, ačkoliv přicházejí celé autonomii, nikoli pro státní pokladnu, poněvadž to jsou nedoplatky.

Rentová daň měla podle rozpočtu vynésti 120 mil. Kč, podle náležitosti 125 mil. Kč, vynesla více o 5 mil. Kč. Doplatky zrušených daní měly vynésti podle rozpočtu 19 mil. Kč, podle náležitosti vynesly 56 mil. Kč, tedy méně o 75 mil. Kč.

Krátce a dobře, přímé daně vynesly méně o 392 mil. Kč. Ovšem je zajímavo, že tyto přímé daně r. 1929 vynesly přece jenom více nežli r. 1928. Přímé daně r. 1928 vynesly 1.019 mil. Kč a r. 1929 podle náležitosti 1.28507 mil. Kč. Daně spotřební měly vynésti podle rozpočtu 1.718 mil. Kč, podle náležitosti vynesly 1.834 mil. Kč, takže vynesly více o 116 mil. Kč.

Z daní obchodových vynesly ovšem nejvíce daň z cukru a z lihu. Daň z cukru vynesla 645·6 mil. Kč a daň z lihu 649·7 mil. Kč. Daně obchodové vynesly 2.518 mil. Kč, více o 406·7 mil. Kč. Úhrn daní a dávek podle náležitosti činil 5.638 mil., tedy více o 130 mil. Kč, takže zde vidíte, že skutečné příjmy byly vyšší, než byly preliminovány.

Zmínil jsem se, že některé příjmy r. 1930 byly nižší. Nejvyšší kontrolní úřad má již hotové, ne sice úplné účetní uzávěrky, ale výkazy, a tu je třeba, abych zde - třeba to nebylo předmětem jednání o účetní uzávěrce za r. 1929 - uvedl některé, alespoň předběžné ciferní výsledky za r. 1930, poněvadž ve veřejnosti se namnoze traduje pověst, že snad státní příjmy nějakým enormním způsobem klesly a z toho že bude vyplývati nějaký enormní deficit. Není tomu tak. Ne všechny státní příjmy klesly. Klesly ty státní příjmy, které souvisí se státními podniky. Bylo to nutné, poněvadž rozpočet na r. 1930 nemohl tušiti depresi, která se dostavila v celém hospodářském životě, a proto se musela tato deprese v hospodářském životě jeviti také na výsledcích zisků státních podniků a ovšem také v odvodu státní pokladně. Mohu již předem říci, že přímé daně vynesly o 141 mil. Kč více, než bylo preliminováno r. 1930, daň z obratu o 110 mil. Kč více, cla vynesla méně, spotřební daně o 90 mil. Kč více, poplatky o 42 mil. Kč méně; v monopolech jeví se rozdíl o 7 mil. Kč, ve všeobecné pokladní správě je rozdíl o 183 mil. Kč. Státní podniky vynesly méně o 568 mil. Kč. Jak jsem již řekl, je to samozřejmé, poněvadž nastala všeobecná hospodářská deprese, která se jeví nejvíce ve státních podnicích. Ale ne všechny státní podniky vynesly méně. Na př. tabáková režie a státní mincovna vynesly více, rovněž tak školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě.

Bolestnou kapitolou u každé účetní uzávěrky jsou každoročně daňové nedoplatky, které se ovšem rok od roku menší. Činily-li r. 1928 5.078 mil. Kč, klesly r. 1929 na 4.775·8 mil. Kč. Prosím pány, kteří si všímají účetní uzávěrky, aby si opravili tiskovou chybu na str. XII u přímých daní. Nedoplatky přímých daní r. 1929 činily 2.725 mil. Kč, nikoli 2.275 mil. Kč. Nedoplatky přímých daní r. 1928 činily 3.304·7 mil. Kč, r. 1929 2.725 mil. Kč.

V rozpočtovém výboru bylo poukazováno na způsob, jak asi přišlo se k tomuto poklesu přímých daní. Byly to prý odpisy přímých daní. Částečně ano, ale ne docela. Všimneme-li si plateb, vidíme, že nedoplatky klesly nejen odpisy, nýbrž i platbou. Platba přímých daní podle uzávěrky činila 1.710 mil. Kč, náležitost 1.285 mil. Kč, takže se jeví rozdíl 425 mil. Kč. Tedy o 425 mil. Kč skutečně klesly nedoplatky placením a nejen odpisy. To ostatní ovšem připadá na odpisy.

Virementů bylo v r. 1929 500 částkou 187·6 mil. Kč, v r. 1928 bylo jen 412 virementů. Částka, na kterou virementy zněly, byla vyšší, 219·8 mil. Kč.

O položkách nepreliminovaných jsem se již zmínil. Jsou to ty, které spočívají na základě zákonném, poněvadž během roku byly přijaty některé zákony, které vyžadovaly určitých výdajů. Ovšem, že nemohly býti v rozpočtu. Objevily se nám arci tyto nepreliminované výdaje v účetní uzávěrce a byly potom hrazeny buď úvěrovými operacemi nebo úsporami na rozpočet. (Posl. Štětka: A které nebyly, pane zpravodaji, vůbec hrazeny!) Musely býti nějak hrazeny! Není přece možno, aby se výdaj udělal a nebyl hrazen! Já jsem řekl: Buď úvěrovými operacemi anebo vyšším příjmem. Tak to muselo býti, jinak to nebylo možno.

Koncem r. 1929 bylo pasiv 572·5 mil. Kč, aktiva na rozpočet činila 6.469,000.000 Kč. (Výkřiky posl. Štětky.) To je pravda, a proč? Poněvadž větší část dubios je v těchto aktivech. Jsou to 4.674 mil. Kč, které byly dány zálohami na učitelské platy. Ty nemůžeme dostati nazpět, takže mnoho z těchto aktiv je dubiosních. (Posl. Štětka: Jako sedlák před bankrotem!) To ještě ne, tak daleko nejsme. Nejsme před bankrotem, naopak můžeme se chlubiti před celým světem, že naše státní hospodářství je v pořádku a není před bankrotem! To mohu potvrditi.

Státní podniky předkládají zase jen na r. 1929 účty ztráty a zisků, nepředkládají ještě účty rozvážné. Proč? Zde platí, co jsem již řekl o účetních uzávěrkách na předešlá léta: Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto o ceně státních statků rakouských, které jsme přejali, takže nemohly býti řádně odhadnuty. Z tohoto důvodu nemohly býti rozvážné účty státních podniků předloženy. Teprve v účetní uzávěrce za rok 1930 budou moci býti předloženy, poněvadž haagskými dohodami už bylo o těchto státních statcích rozhodnuto, takže potom budeme míti rozvážné účty a docela přesný obraz o hospodářství a vůbec o stavu státních podniků.

R. 1929 měla tabáková režie větší výnos o 326 mil. Kč, státní lesy a statky o 32·4 mil. Kč, státní baňské a hutní závody o 26 mil. Kč, vojenská továrna na letadla o 42.710 Kč, vojenské a lesní podniky o 1,130.000 Kč a konečně státní tiskárna v působnosti předsednictva ministerské rady o 1,263.000 Kč.

Menší zisky, event. ztráty měly: státní loterie, pošty, dráhy, státní lázně, státní tiskárny v působnosti ministerstva nár. obrany, úřední noviny v Praze a v Bratislavě, Československá tisková kancelář a žabčický školní závod zemědělský.

Při této příležitosti poukazuji na stížnost, která byla přednesena, tuším, kol. Remešem, že při úředních novinách v Praze a v Bratislavě bylo preliminováno 170.000 Kč, kdežto ztráta byla 840.000 Kč, a byl tu vznesen požadavek, aby pro příště bylo už v prelimináři pamatováno, aby tak velký rozdíl zde nemohl býti.

Jaký byl výsledek hospodaření státních podniků? Ryzí příjem pro státní pokladnu a to podškrtávám, aby zde nebyl zaměňován zisk s příjmem pro státní pokladnu - byl 1.390 mil., je tedy proti rozpočtu, který činil 1.258 mil., o 132 mil. vyšší.

Jak se došlo k této cifře? Zisk byl 1.865.7 mil. Kč. Částky 520·5 mil. Kč bylo použito na investice, potom na příděly fondům, splátky investičního dluhu atd., takže zbývá 1.345.2 mil. Kč. K tomu ovšem ještě musíme přičísti, co některé státní podniky dávají na vydržování centrál: jsou to pošty, železnice, dále státní lesy a statky, a mimo tento příspěvek byly státními lesy a statky r. 1929 dány ještě 4 mil. Kč na stavbu budovy ministerstva zemědělství. Připočteme-li k tomu 45 mil. Kč, dostaneme cifru 1.390 mil. Kč to je ryzí příjem pro státní pokladnu.

Účetní uzávěrka na str. 218 nám podává přehled služebních příjmů a podrobný přehled investic. Zde vidíme jasně, co bylo v kterém státním podniku vystavěno, podniknuto, investováno.

Při této příležitosti poukazuji na požadavek kol. Peterse, o kterém jsem zde již mluvil; kol. dr Peters žádal, aby byl rozvážný účet předložen při účetní uzávěrce. To se stane, jak jsem již vyložil, až při účetní uzávěrce za r. 1930, poněvadž zde vidíme, s čím mohou státní podniky počítati.

Podíl autonomním svazkům. Podle rozpočtu měl činiti příděl autonomním svazkům 1.194.2 mil., ale činil víc, totiž 1.536·7 mil., tedy byl tento příděl vyšší o 342.5 mil. Kč. Sám příděl na učitelské platy činil více o 227.4 mil. Kč.

Přicházím dále k silničnímu fondu. U silničního fondu rozeznávám podíly, které připadají silničnímu fondu, a to podíl z daně automobilové, dále z dovozu minerálních olejů, z dovozu gumových obručí atd. Podle rozpočtu měl činiti příděl 90 mil. Kč, ale činil ve skutečnosti 153 mil. Kč, tedy o 63 mil. Kč více. Proč? V této cifře jeví se rozvoj automobilismu u nás: poněvadž automobilismus rok od roku vzrůstá, vzrůstá také tento podíl silničního fondu na daních automobilových, dále na dávkách z dovozu minerálních olejů, gumových obručí atd.

Účetní uzávěrka silničního fondu ovšem vypadá poněkud hůře. Podle účetní uzávěrky tohoto silničního fondu byl r. 1929 silniční fond pasivní 100 miliony Kč. Skutečné příjmy činily 156.1 mil., výdaje 237·8 mil., tedy je schodek 81·7 mil. K tomu musíme však přičísti ještě schodek na začátku r. 1929, který činil 19 mil., takže dohromady jeví se schodek silničního fondu ke konci r. 1929 částkou 100·7 mil. Kč.

Státní dluh. - Jak se jevil státní dluh? (Posl. Štětka: Nemluvte o tom, vždyť tu nikdo není! Kdybyste mluvil raději o těch zbyťákách! - Veselost.) Já myslím, kol. Štětko, na ten státní dluh stačíte vy. (Posl. Štětka: My jsme to nesnědli!) Státní dluh nesnědl nikdo, pane kol. Štětko. Ty peníze, které jsme si vypůjčili, byly vynaloženy na státní hospodářství a většinou to bylo na produktivní potřeby, takže za tento státní dluh se styděti nemusíme. (Hlasy: Někdo se při tom přiživil!) Při státním dluhu se nemohl nikdo přiživiti.

Podle rozpočtu činil vnitřní státní dluh 25.946 mil. Kč, zahraniční dluh 6.706 mil. Kč, dohromady podle rozpočtu - to podškrtávám - 32.653 mil. Kč. Podle účetní uzávěrky nebyl tento státní dluh ke konci r. 1929 tak vysoký, poněvadž částečně nebyly ještě vydány státní papíry. Z těch papírů byl tento stát ní dluh splácen.

Na začátku r. 1929 činil vnitřní dluh 23.364 mil. Kč, zahraniční 4.962 mil. Kč, dohromady 28.327 mil. Kč.

Během roku však různými emisemi státní dluh o něco vzrostl. Koncem r. 1929 bylo vnitřního státního dluhu 23.601 milionů, zahraničního stát. dluhu 5.307 mil. Kč, dohromady 28.908·9 mil. Kč. Schválně zde nepočítám státovkový dluh, poněvadž ten nepokládám za dluh tíživý. Tíživý dluh jest ten, který musíme umořovati a zúrokovati. Státní státovkový dluh není tíživý dluh, poněvadž není nutno jej úrokovati a my jej jen dobrovolně splácíme. Ten státovkový dluh činil podle rozpočtu 4.200,000.000 Kč. Koncem r. 1929 činil jen 3.761,000.000 Kč. Tíživého dluhu bez zřetele na státovkový dluh bylo 28.9 miliardy Kč. Preliminováno bylo ovšem 32·6 miliardy Kč. Přibylo tedy r. 1929 dluhu tíživého, který musíme zúrokovati a zamortisovati, o 581.6 mil. Kč.

Úroková služba podle rozpočtu i se státovkovým dluhem činila - to znamená amortisace i splátky, proto říkám i se státovkovým dluhem, poněvadž ten byl od r. 1929 umořován - 2.220 mil. Kč, podle náležitosti 2.189,000.000 Kč, bylo tedy zaplaceno o 31 milion méně.

Ovšem musíme zde vzíti také v úvahu i výdaje nepreliminované. Tu jest ovšem služba státního dluhu poněkud větší, 2.378,000.000 Kč. Tento výdaj byl hrazen nejen službou státního dluhu; podle rozpočtu přispívaly na něj státní podniky i společná pokladna, caisse commune, potom stát sám ze svých příjmů.

Konsolidační fond t. j. fond, který byl zřízen z většího výtěžku některých daní podle čl. XIX finančního zákona, činil koncem r. 1929 543·6 milionů Kč. Příděl fondu r. 1929 činil podle XIX. článku fin. zák. z r. 1929 6.996 mil. Kč. Státní dluh r. 1929 splacen nebyl, tak jak bylo pomýšleno, když se zřizoval tento konsolidační fond.

Účiny mimo rozpočet: Státní hospodářství neni omezeno jenom hospodařením v rámci rozpočtu. Účetní závěrka nám podává také účiny mimo rozpočet. Jsou to úvěrní operace, které se zakládají na zvláštních zákonech. Ty činily úhrnem 232.2 mil. Kč. Jim ovšem musí korespondovati výdaje, jež činily 226·3 mil. Kč.

Pohledávek mimo rozpočet má stát 3.645·8 mil. Kč. Platí o nich totéž, co platí o aktivech, která jsem právě uvedl. Jsou většinou dubiosní.

Nedoúčtované položky činí koncem r. 1929: aktivní v hotovosti 1,282 mil. Kč, pasivní 1.011 mil. Kč. V cenných papírech činí aktiva 30 mil. Kč, pasiva 127 mil. Kč.

Pokladních hotovostí, jak jsem řekl na začátku, bylo koncem r. 1929 2.010,000.000 Kč, v cenných papírech 1.101,000.000 Kč, dohromady přes 3 miliardy Kč.

A nyní přicházím k fondům. Při této příležitosti připomínám to, co zde uvedl o fondech kol. Peters, který žádal v rozpočtovém výboru, aby fondové hospodářství bylo odstraněno, zkrátka, aby nebyly zřizovány fondy, a odůvodňoval to tím, že fondy se vymykají kontrole parlamentu. (Posl. Štětka: Poněvadž to je svinstvo!) Tak drasticky bych to neřekl, ale že se vymykají kontrole parlamentu. Ne všechny. Při zřízení některých fondů již v zákoně jest určeno, že má býti o nich předkládána zpráva a také o nich v účetní uzávěrce zpráva předkládána je. Proč jsou zřizovány fondy? Fondy jsou zřizovány proto, aby snáze bylo dosaženo určitého účele a aby se zbytečně nezatěžoval a nenadouval rozpočet. Fondy ty mají své zvláštní příjmy, mají svá zvláštní vydání, zkrátka mají své zvláštní hospodářství jako státní podniky, ony si hradí své výlohy samy ze svých příjmů, ať je to zúrokování nebo umořování vypůjčeného kapitálu, takže do jisté míry vždy tyto fondy podléhají kontrole parlamentu. A při projednávání rozpočtu vždycky může parlament žádati vysvětlení o jednotlivých fondech, takže se tyto fondy přece jen nevymykají kontrole parlamentu. (Hlas: Ne všechny!) Já řekl, že některé fondy, výslovně to podškrtávám, že již v zákoně samém jest obsažena povinnost, že mají býti podávány zprávy o nich. Není možno, aby byla podávána zpráva o všech fondech, poněvadž některé fondy jsou hodně a hodně staré. Máme na př. všeho všudy 75 fondů, z nichž některé jsou docela nepatrné. Jsou to studijní fondy, které jsou ve správě zemí, ve správě různých korporací. Stát má na ně dohled. Není to při některých dobře možno, ale při hlavních fondech vždy kontrola parlamentu je zaručena. (Posl. Štětka: Jako u toho fondu 315 milionů. Kdy uslyšíme, co se s těmi penězi stalo?) To vidíte ze zákona samého, nač byl tento fond. Ten byl udělán na augmentační zásoby, platí se z něho tedy zásoby, které musí míti ministerstvo národní obrany na výzbroj. Tedy tam je to v zákoně výslovně uvedeno. Nic se nemůže s těmito penězi jiného stát.

Ryzí jmění melioračního fondu obnáší 20·6 mil. Kč, státní bytový fond pro záruky 35·6 mil. Kč a pro přímé půjčky 9·2 mil. Kč.

Konečně přicházím k dávce z majetku. (Výkřiky posl. Štětky.) Původně bylo očekáváno při dávce z majetku 10 miliard Kč. (Výkřiky posl. inž. Kalliny.) Těchto 10 miliard Kč bychom jistě byli dostali, kdyby dávka z majetku byla bývala vybírána hned, jak byl zákon uzákoněn. (Posl. Štětka: Tedy vám utekly?) Bohužel, na tom nikdo nemá vinu, na tom mají vinu pouze hospodářské poměry, poněvadž dávka z majetku byla jindy uzákoněna, jindy předpisována a jindy vybírána. Proto vynesla méně. Bylo tudíž nutno zákon o dávce z majetku novelisovati. Má vynésti 8 miliard Kč. Dosud bylo zaplaceno 6.214 mil. Kč, nedoplatky tedy jsou 1.945 mil. Kč. Počítáme-li ovšem k tomu úroky, a poplatky exekuční, má vynésti více, totiž 8.285 mil., ale bylo zaplaceno jen 6.465 mil. Kč. Nedoplatek tedy činí 1.948 mil. Kč.

Tedy to je přehled, jejž jsem se snažil podle možnosti z onoho ohromného počtu cifer, který jest obsažen v účetní závěrce, sestaviti, a podati přehledný obraz o státním hospodářství. Pravím přehledný obraz, poněvadž o nic jiného mi nešlo než o to a o vysvětlení některých námitek, které byly proneseny v rozpočtovém výboru.

Vezmeme-li v úvahu tuto účetní uzávěrku, přezkoumáme-li ji důkladně sine ira et studio - výslovně podškrtávám - můžeme býti s hospodářstvím státním za r. 1929 spokojeni. V tomto roce bylo hospodaření dobré, státní hospodářství skončilo přebytkem.

Proto dovoluji si slavné sněmovně navrhnouti jménem rozpočtového výboru, aby schválila účetní uzávěrku za r. 1929 a aby vyslovila dodatečný souhlas s překročením, jak jsem uvedl na začátku svých vývodů. (Potlesk. - Výkřiky posl. Štětky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Peters, inž. Kallina, Štětka, dr Törköly a dr Holota; na straně "pro" pp. posl. Remeš, Bergman a Biňovec.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. inž. Kallina.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Pan hlavní zpravodaj o státní účetní uzávěrce za r. 1929 ukončil právě své vývody slovy - budu to citovati ve státní řeči - že může na základě všeobecné zprávy nám zde podané, zjistiti, že v tomto roce "bylo hospodařeno dobře". Zakončil tím potěšitelný obraz svých vývodů a nyní budiž dovoleno mně, abych převzal zčásti onu úlohu, kterou po mém soudu měl splniti sám hlavní zpravodaj o státním rozpočtu nebo o účetní uzávěrce. Účetní uzávěrka za r. 1929 byla - a to jest to jediné, co je na ní potěšitelné - předložena včas na rozdíl od minulých let, kdy byla většinou předložena opožděně. To však není samo, myslím, ještě důvodem, abychom mohli býti spokojeni obsahem účetní uzávěrky.

Ve vstupním odůvodnění státní účetní uzávěrky se nám ohlašuje, že nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá státní účetní uzávěrku podle zákona atd. z r. 1919 Národnímu shromáždění, tedy oběma sněmovnám, poslanecké sněmovně a senátu, k přezkoušení a schválení. Rád bych zdůraznil: "k přezkoušení". Chtěl bych zjistiti, že velká část členů této sněmovny nemůže vůbec tento rozpočet přezkoušeti, poněvadž jest vyhotoven v řeči, jíž největší část těchto členů slavné sněmovny nerozumí a také si nemohla řeč během těch let osvojiti. Sluší tudíž odmítnouti se vší rozhodností především stanovisko českoněmecké vládní většiny, která se nechá přes opětovně dříve oznámené stanovisko stále odbývati předlohou sněmovních tisků v československé státní řeči, kdežto přec je všeobecně známo, že velká část členů této sněmovny neovládá státní řeč, t. j. není vůbec s to, aby přezkoušela tuto státní účetní uzávěrku. Tím nechci naprosto říci, že by snad ostatní členové této sněmovny, kteří státní řeč ovládají, byli vůbec s to, aby provedli skutečné přezkoušení této účetní uzávěrky pro její nepřehlednost a neúplnost.

Předložená státní účetní uzávěrka potvrzuje přec všeobecně stížnosti, jež opětovně po léta vznášíme a jež směřují k tomu, že podává důkaz, že různé státní rozpočty obsahují konečně přec většinou jen domovní čísla, neboť porovnáme-li státní rozpočet s příslušnou účetní uzávěrkou, můžeme vždy jen zjistiti, že se při preliminování nepostupovalo řádně, poněvadž přece musili by býti odpovědní odboroví přednostové konečně na základě desetiletých zkušeností s to, aby vypracovali státní rozpočet, který pak více méně - vím, že nemůže to vyjíti na korunu a haléř - souhlasí z preliminovanými číslicemi a položkami. Také tentokráte musíme opět viděti, že byl rozpočet na r. 1929 vědomě počítán příliš nízko a to za jediným účelem, aby mohl vykazovati co možná velké částky přebytků - jde asi o 1.2 miliardy - jež pak umožňují práci bez parlamentní kontroly.

Jest příznačné, že vidíme stále znovu zřejměji rozdíl mezi tak zvanými preliminovanými státními příjmy a výdaji a nepreliminovanými státními příjmy a výdaji. Na straně preliminovaných výdajů bylo v r. 1929 v rozpočtu počítáno 9.569,907.556 Kč. Ve skutečnosti bylo na tuto číslici vydáno 10.773,833.889 Kč. Vidíme tedy, že zde vědomě jde o klamání tak zvané slavné sněmovny, neboť jest přece neuvěřitelné, že by odpovědní přednostové odborů nemohli podle dosavadních zkušeností předložiti rozpočet, který se při účetní uzávěrce prokáže skutečně správným a předvídaným. Hrdě nám ohlásil pan hlavní zpravodaj, že rozpočet končí podle účetní uzávěrky přebytkem 12 milionů. Prosím, abyste měli na paměti, že při projednávání státního rozpočtu v rozpočtovém výboru se obrací každoročně a to před všemi ostatními pan hlavní zpravodaj, týž, který dnes nám podává zprávu o státní účetní uzávěrce, proti přijetí každého jednotlivého pozměňovacího návrhu s odůvodněním, že se nedostává úhrady na náklady vznikající schválením. Ve skutečnosti vidíme, že tyto tak zvané nezměnitelné státní rozpočty se každoročně překročují o sta a sta milionů a to bez schválení Národního shromáždění, tedy s jeho vyloučením.

Kol. Hnídek zde překvapujícím způsobem dnes se zpravodajské tribuny prohlásil, že právě tím, že v r. 1929 byly příjmy o 1.2 miliardy větší, byl jaksi podán důkaz, jak dobře se hospodaří v tomto státě. Musím konstatovati hned při této příležitosti, že celé státní hospodaření v r. 1929 se bezohledně přeneslo přes platná ustanovení zákonů a především přes ustanovení finančního zákona. Vždyť jsme zvěděli z úst pana hlavního zpravodaje jednotlivé odbory, v nichž byl rozpočet překročen také v r. 1929, jak jsme to přec již mohli pozorovati po celé desetiletí. Tato překročení činí celkem 116 milionů Kč. Bylo by věcí pana hlavního zpravodaje, aby tuto věc nepřecházel tak bezhlesně, nýbrž aby ji podrobil nejostřejší kritice. Neboť co platno, je-li na jedné straně stanoveno jednotlivými články finančního zákona, že překročení nejsou přípustna a že jsou dovolena jen po předchozím schválení Národního shromáždění, můžeme-li na druhé straně stále opět pozorovati, že dochází k takovým překročením a to nikoli, jak se rádo říká, nepředvídaně, nýbrž dosti přesně víme, ve kterých kapitolách bývají, ba víme skorem přesně předem o kolik.

Největší překročení bývají každoročně v kapitole ministerstva národní obrany a činí tu vždy přibližně počítáno 93, 80, 83 nebo 60 milionů. Tentokráte činí asi 61 milionů Kč. Pan hlavní zpravodaj spokojil se s tím, že nadhodil v souvislosti se zjištěnými překročeními otázku, jaké příčiny vedly k těmto překročením a dal odpověď, která mne obzvláště překvapila. Nejen upustil od vší kritiky, nýbrž - jako zástupce sněmovny ještě přednesl omluvné důvody a to v tom směru, že prý tato překročení - to "prý" pochází ode mne - zavinily dva zákony a to jednak zákon, kterým jest stanovena horní hranice výdajů pro vojenský rozpočet částkou 1.400 milionů Kč a jednak zákon, kterým jest stanoven počet mužstva presenční služby, a prohlašuje, že tato překročení se dají napraviti jen tím, že bude pozměněn buď první nebo druhý zákon. Velectění pánové! Se stanoviska čistě číselného má jistě pravdu. Rád bych však jen nadhodil otázku, není-li překvapující, že zrovna ve chvíli, kdy se zahraniční ministr tohoto státu snaží státi předsedou odzbrojovací komise, rozhodl se pan hlavní zpravodaj při úvaze, má-li se změniti prvý či druhý zákon, pro změnu onoho zákona, kterým byla stanovena nejvyšší výměra vojenských výdajů na 1.400 milionů Kč. Jest tedy pro to, aby vojenské výdaje byly v tomto státě ještě zvýšeny. To jest příznačné při složení vládní koalice, v níž, jak známo, tvoří sociální demokraté rozhodující složku; avšak jest to také příznačné v dalším, že právě v dobách, kdy si vedoucí státníci celého světa lámají hlavy o tom, jak by se dalo dosáhnouti snížení těchto ohromných, hospodářství poškozujících vojenských zbrojení, pozvedá se v této sněmovně a to z nejodpovědnějších úst hlas, že by příště měl býti vojenský rozpočet v tomto státě ještě zvýšen, při čemž přece víme, že rozpočet ministerstva národní obrany, kap. 5, neobsahuje ve skutečnosti veškeré vojenské výdaje a že toto ustanovení nejvyšší hranice 1.400 miliony Kč bylo schváleno jen na klamání světové veřejnosti, kdežto jest přece známo, že v prvním rozpočtu, který byl sestaven podle tohoto zákona, zmizela již celá řada položek a byla strčena do jiných kapitol, které dohromady s vojenským fondem 315 milionů Kč činí celkovou výši vojenských nákladů 2 miliardy. To vše v době, kdy se účastní soc. demokraté vlády tohoto státu ve vůdčím postavení.

Rád bych v souvislosti s tím poukázal, že jest přímo neodpovědné v dnešní těžké době krise, aby si hlavní zpravodaj vůbec jen pohrával s myšlenkou na příští další zvýšení vojenských výdajů. Ostatně jeho odůvodňování vůbec nesouhlasí, neboť není pravda, že se překročení, jež můžeme každoročně pozorovati, dají odstraniti jen změnou obou zákonů, které uvedl, nýbrž vojenské výdaje mohou hladce býti sníženy, bude-li se právě v jednotlivých položkách vojenské kapitoly šetřiti. Můžeme konstatovati, že přes pokles nákupních cen nebyly vůbec sníženy celkové výdaje vojenského rozpočtu, nýbrž byla právě za to nakoupena letadla a to letadla staršího vzoru, která se ani nedají vojensky používati a která, jak bylo z odpovědných kruhů sděleno, nesou vinu na velkém počtu neštěstí, která jsme měli v poslední době.

Velectěné dámy a pánové! Tato překročení jsou však také v jiném ohledu popudem k ostré kritice předložené státní účetní uzávěrky a to v tom směru, že tato překročení porušují zákonná ustanovení článku 11 finančního zákona. Můžeme zde konstatovati, že v tomto státě jsou členové vlády, kteří se necítí povinováni zachovávati zákonná ustanovení. To jest pro právní stát velmi povážlivým a velmi hodným politování poznatkem, poněvadž se nedá a nesmí pak žádnému občanu vzíti, aby odplácel stejné stejným a rovněž se přenesl přes zákonná ustanovení s poukazem na chování přednostů různých odborů.

Ale nejen to, naše dlouholetá kritika v tomto směru přiměla tentokráte dokonce presidenta nejvyššího účetního kontrolního úřadu k tomu, aby ve své nám předložené zprávě dal, řekněme, zazníti tiše známkám kritiky, a z těchto narážek můžeme pozorovati, že již úředně shledal z měsíčních výkazů z r. 1929, které mu zaslala vojenská správa, že se taková překročení dají očekávati ve větší míře a že vyzval podle své povinnosti ministerstvo, aby se postaralo o předchozí schválení Národního shromáždění. Také přednosta vojenského odboru splnil, jak se zdá, svoji povinnost a obrátil se na ministerstvo financí se žádostí, aby byla učiněna potřebná zákonná opatření. Můžeme tentokráte ke svému největšímu překvapení konstatovati, že ministerstvo financí tuto svoji povinnost nesplnilo. Kryl-li se správce finančního odboru v tomto ohledu usnesením ministerské rady, nevím, dlužno však to považovati za pravděpodobné. Vidíme tedy, že zde bylo vědomě pracováno na porušení zákona, neboť ze zprávy, kterou nám předkládá nejvyšší účetní kontrolní úřad, vidíme, že tento úřad podle své povinnosti vyzval příslušná ministerstva, aby splnila zákonná ustanovení, a různé odbory, pravděpodobně kryty usnesením ministerské rady, se hladce přenesly přes tato zákonná ustanovení. Zasluhuje politování, že se nenašel nikdo mezi českoněmeckými vládními stranami do dnešního dne, kdo by byl hájil práva Národního shromáždění. Jediný kol. Remeš se toho podjal v rozpočtovém výboru, aby učinil něco podobného kritice a ohlásil, že toto stálé porušování čl. 11 finančního zákona jest pro jeho stranu nesnesitelné. Při hlasování o státní účetní uzávěrce se však v pravý čas vzdálil, aby se nedostal do nepříjemné situace a nemusil jednati v rozporu se svými slovy. Zástupci německých sociálních demokratů zůstali klidně seděti a proměnili se přes svůj tříletý boj, zvláště v době první německé účasti ve vládě, kdy kritisovali právě tuto okolnost co nejostřeji, ve chvíli, kdy začali bráti podíl na vládní moci, v tiché beránky a rovněž hlasovali bez hlesu pro tato překročení a porušení zákona.