Pan hlavní zpravodaj vyjádřil, jak jsem se již zmínil v úvodě, své potěšitelné překvapení, že výsledek státního hospodářství a hospodaření státních podniků v r. 1929 jest mimořádně potěšitelný. Nyní bych rád tato jeho zjištění podložil trochu číselným materiálem, jak já jej čtu, a vnesl trochu jasna do této změti čísel, která nesprávným pochopením může velmi lehce vésti k omylům. Především nutno konstatovati, že činil v dojista dobrém konjunkturním r. 1929 počet provedených virementů mezi jednotlivými kapitolami státního rozpočtu asi 500, tedy důkaz, jak se silně přesunovaly ve státní správě různé položky a částky. Mohl jsem již před tím konstatovati, že veškerá překročení dosáhla částky 116 milionů, na druhé straně však bylo docíleno úspor v částce 104 milionů Kč. Pohlíží-li někdo na tyto číslice jen jako matematik, pak dojde ke kladnému výsledku, že se ukázal přese vše mezi překročeními a úsporami rozdíl 12 milionů. Avšak obraz se okamžitě změní, obíráme-li se jednotlivými položkami, ve kterých bylo docíleno úspor. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Zde především napadá, že byla u položky "váleční poškozenci" v rámci ministerstva soc. péče uspořena částka 44,919.781 Kč. Chtěl bych při této příležitosti poukázati, že kdykoli jsme se pokoušeli docíliti pro tyto nejchudší chuďasy, pro válečné poškozence, zvláště pro těžké válečné poškozence, zvýšení jejich důchodů, vždy prohlašovaly ministerstvo financí a vládní většina: Ano, srdcem jsme pro povolení tohoto zvýšení, bohužel nemáme však na to peněz. A nyní musíme podle státní účetní uzávěrky konstatovati, že z částek určených v r. 1929 pro válečné poškozence bylo dokonce uspořeno 45 milionů. To nedokazuje nic jiného, než že tato položka vědomě zařaděna vyšší, aby se dalo říci: "Hleďte, váleční poškozenci, jak jsme štědří." A na konec roku, při účtování se vidí, že žnec-smrt řádil tak strašlivě v řadách válečných poškozenců, že nepředvídaně zbyla částka 45 milionů. Tak snad soudí neviňátka. My, kteří máme příležitost viděti více než po deset let skrze různé záhyby a záhybečky státního rozpočtu a státní účetní uzávěrky, docházíme k jednoduchému uzávěru, že předem byla zařaděna tato částka příliš vysoko, aby pak v ní bylo docíleno úspory a dalo se jí použíti na překročení ve vojenském odboru.

Další velmi zajímavou položkou na straně úspor jest položka u osobních výdajů. U těchto byla utvořena částka 77·6 milionů. Žádají-li státní úředníci platovou úpravu, poukazují-li na své dobré právo, konečně jednou žádají valorisaci svých platů, pak se říká: "Nemáme peněz". V rozpočtech se vždy poukazuje, jak veliká jest částka, kterou pohltí osobní výdaje. Zamlčuje se však, že také zde se zařaďují do rozpočtu vyšší číslice, aby se v nich docílilo úspor a tím se dala hraditi překročení u jiných kapitol, zvláště u vojenské v rámci rozpočtu. Ostatně se celý obraz státního hospodářství kalí tím, že máme vedle preliminovaných výdajů a příjmů, s nimiž se v rozpočtu, jak jsem dokázal nakládá jako s domovními čísly, poněvadž preliminované příjmy byly o 1·2 miliardy vyšší než byly zařaděny v rozpočtu, každoročně zajímavou kapitolu nepreliminovaných výdajů a příjmů. Tato kapitola jest proto zajímavá, poněvadž umožňuje státní správě na jedné straně mluviti o konsolidovaném, stabilisovaném rozpočtu, poněvadž má státní správa právě možnost kdykoli mimo preliminované příjmy a výdaje si obstarati své věci v rámci nepreliminovaných příjmů a výdajů. Jest příznačné, že tyto tak zvané nepreliminované příjmy a vydání se dělí na 4 oddělení, a to především na ty nepreliminované příjmy nebo vydání státního rozpočtu, jež jsou uhrazeny řadou zákonů. Stojím na stanovisku, že jsou-li vydání a příjmy, které se zakládají na zákonných ustanoveních, patří jako známé číslice do státního rozpočtu. Příčinu, proč se to tak neprovádí, sluší spatřovati v tom, že nepreliminované výdaje, pokud se opírají o zákonná ustanovení, dosahují jen úhrnem 120 milionů, kdežto ostatní nepreliminované výdaje 214 milionů a úhrada těchto nepreliminovaných výdajů se nachází v tak zvaných nepředvídaných větších příjmech preliminovaných částek ve státním rozpočtu na straně příjmů. Zde tedy vidíme, že celkem se v jednom oddělení nepreliminovaných výdajů dosahuje 342·4 milionu, z čehož jest uhrazeno jen 120.6 milionu nepreliminovanými příjmy. Zbytek se každoročně hradí ze všeobecného reservního fondu rozpočtových příjmů.

Chtěl bych se zcela krátce zabývati kapitolou "Aktiva a pasiva" státního rozpočtu. Také zde se vychloubáte každoročně velkými číslicemi a působíte ve veřejnosti dojem, že stát disponuje velkými zálohami, které mu umožňují sáhnouti k nim v dobách tísně. Mezi aktivy státu se vykazuje v minulé státní účetní uzávěrce celkem něco přes 6 miliard. Jest příznačné, že v této částce jsou především obsaženy ty částky, jež v průběhu minulého desetiletí sloužily k tomu, aby bylo možno hraditi učitelské platy, tedy částka, která byla přikázána zemím za závazky, které nemohly plniti ve vlastním oboru, poněvadž jim stát neposkytl potřebných příjmů pro tyto účely. Není neznámo, že na úhradu těchto přídělů zemím přichází stále opět v úvahu především daň z obratu a že neustálé prodlužování daně z obratu bylo až dosud stále odůvodňováno tímto účelem. Ve skutečnosti opatřil si stát k tomuto účelu příjmy a každému rozvážnému člověku jest jasno, že žádná z těchto zemí nikdy nezaplatí ani nemůže zaplatiti na tyto příděly ani zlámané grešle. Nejde zde tedy o aktiva státní, nýbrž ve skutečnosti, řekněme, o nedbalost státu, Národního shromáždění a vlády, že nebyla až dosud učiněna nijaká opatření v tom směru, že stát má převzíti placení učitelských platů. Neboť buď jedno nebo druhé. Buď musí stát zemím otevříti ony zdroje příjmů, které jim umožňují platiti učitelské platy ze svého, nebo musí stát, vytvořil-li pro sebe sama příjmy na úhradu učitelských platů, také převzíti právní závazek ku placení těchto platů. Vidíme tedy, že tím klesnou ihned státní aktiva o více než 4 miliardy.

Zcela krátce bych se však ještě rád zabýval státními podniky, poněvadž se hlavní zpravodaj postavil v úvodu své zprávy na stanovisko, nebo se o to pokusil, aby také zde vykouzlil příznivý obraz. Musím již říci, překvapilo mne, že se v závěru zmohl na zjištění, že výnos podniků státního hospodářství jest nadmíru uspokojující, poněvadž prý lze počítati s celkovým odvedením 1540 milionů státní pokladně. Inu, číslice jsou trpělivé. Dovolil bych si důkaz, že se zde provozuje hra s číslicemi, která naprosto odporuje skutečným poměrům. Máme bezpočet státních podniků. Jmenuji jen největší: pošty, železnice, státní statky, mincovnu, státní loterii, státní doly a tabákovou režii. Pozorujeme-li, jak to dopadá se závodními zisky tohoto velkého počtu obrovských státních podniků, dojdeme k poznatku, že tyto státní podniky jsou veskrze špatně spravovány a že, kdyby větší počet soukromých podniků podobně hospodařil, že by tento stát byl již pravděpodobně dávno skončil úpadkem. (Souhlas.)

Nyní k jednotlivým číslicím tak zvaných provozních zisků. Pyšní se, poukazujíce na to, že celková částka čistého zisku, který se jeví u těchto řečených státních podniků, dosahuje přibližně 1·8 miliardy, že bylo použito částky asi 520 milionů na účely investiční a podobné věci, takže zbývají k odvedení do státní pokladny jen asi 1·5 miliardy. Ve skutečnosti musíme konstatovati, že ani tato částka 1.5 miliardy se naprosto neskládá z provozních přebytků a zisků těchto státních podniků, nýbrž že největší část této sumy odvádí tabáková režie, tedy podnik, který naprosto nelze považovati za podnik v tom smyslu, jakoby šlo o provozní zisky. Jde jen o kuřáckou daň uloženou kuřákům a tabáková režie jest vždy s to, aby provozní výsledek stanovila podle vlastního uvážení zdražujíc tabákové výrobky nebo možno-li ještě zhoršujíc jakost kuřáckého materiálu. Odečteme-li tedy tak zvaný čistý zisk, jejž jsem označil jako kuřáckou daň, od 1540 milionů a to v částce 1368 milionů, zůstane zbytek 172 milionů Kč, který účetně odvádějí veškeré ostatní státní podniky dohromady státní pokladně.

Ale ani to neodpovídá skutečnosti. Pan hlavní zpravodaj opomenul zjistiti, že proti tak zvanému odvedení 172 milionů státní pokladně stojí příděly ze státních prostředků 195 milionů těmto státním podnikům, takže se dá jen mluviti o schodku výnosu státních podniků. Vidíme tedy, že je obraz hospodaření ve státních podnicích nejen smutný, nýbrž přímo katastrofální. Jest neuvěřitelné, že může pan hlavní zpravodaj tyto skutečnosti jednoduše opominouti mlčením a mluviti zde v růžových obrazech o skvělém provozním výsledku státních podniků.

Při této příležitosti bych rád poukázal, že při prohlídce účetní uzávěrky lze zjistiti celou řadu položek mezi aktivy státu, které se týkají půjček: jednotlivým počešťovacím spolkům jako Klubu českých turistů v Praze, Jockey Klubu atd. byly rozhodnutími ministerské rady z let 1927 a 1929 poskytnuty částky 2 miliony a 1·5 milionu jako bezúročné půjčky. (Posl. dr Schollich [německy]: Byli při tom němečtí ministři?) Stalo se to v době německé účasti ve vládě a jest zajímavé, že byly poskytnuty nejen bezúročné půjčky - bylo na př. povoleno splácení v 15 lhůtách - nýbrž že byl počátek placení splátek pozdějším usnesením ministerské rady oddálen na léta a já jsem přesvědčen, že toto oddálení bude trvati až do sv. Nikdy. Na jedné straně vidíme, že vláda prohlašuje, že nemá peněz na naléhavé hospodářské účely, kdežto na druhé straně lze pozorovati, že pro počešťovací spolky - vždyť víme jaké účely má Klub českých turistů v německém okrajovém území - má vláda vždy štědrou ruku.

V této souvislosti bych rád poukázal, že nepovolením výměny válečné půjčky ocitl se ve strašlivé zkáze bezpočet německých spořitelen a záložen a že zastavení platů u těchto ústavů způsobilo samozřejmě těžké poruchy také na poli hospodářském. Nechci se dnes zmiňovati o jednom ústavu, který kladl na stát obrovské požadavky, ačkoliv stojím na stanovisku, že stát, i když na jedné straně nevyměnil úplně válečné půjčky, má na druhé straně povinnost, aby přiměřeně sanoval peněžní ústavy, které se octly v úzkých. Chci jen v této souvislosti poukázati na Spořitelnu a záložnu v Doupově, malý peněžní ústav, který za války pod nátlakem úřadů upsal větší částky válečné půjčky a potom se ocitl v úzkých. Sanace tohoto ústavu, na němž mimochodem závisí celé hospodářství doupovského okresu, byla by si vyžádala 380.000 Kč, tedy ani ne osmnáctinu toho, co dostaly oba počešťovací spolky, které jsem uvedl, jako bezúročnou půjčku. S osmnáctinou této částky bylo by bývalo možno tento ústav sanovati a zachrániti sta a sta živnostníků před zkázou. Vláda dala na všecky podané žádosti prohlásiti, že nemá peněz, ministerstvo financí žádost odmítlo, pravíc, že nemá na tento účel nijakého fondu. Na jedné straně víme, že ministerstvo financí použilo sta milionů na sanaci velkých českých bank, kdežto na druhé straně musíme pozorovati, že se nedostane nejmenší pomoci ani malým německým úvěrním ústavům, které byly do těchto obtíží veštvány jen tím, že válečné půjčky nebyly vyměněny.

Rád bych s tohoto místa vyzval německé vládní strany, aby se ráčily konečně jednou ujmouti také těchto německých požadavků, byť i vypadaly tak malicherné, poněvadž právě nyní v této těžké době krise, ve které vězíme, jedině touto cestou dala by se sanací takových záložen poskytnouti možnost přispěti významně v těchto nouzových okresech k odstranění krise.

V této souvislosti bych se rád zcela krátce zmínil o otázce válečných půjček vůbec. Pamatujeme se, že se vláda stavěla v uplynulých létech vždy opět oficiálně i neoficiálně na stanovisko, že nemůže přistoupiti ke spravedlivému řešení této otázky plným honorováním, poněvadž neskončené reparační jednání nebylo ještě hotovo a poněvadž se nemůže věděti, zda nebude stát - jak známo počítalo se v oné době s 28 miliardami - nucen zaplatiti státní majetek převzatý po starém Rakousku touto vysokou částkou a že by bylo pro celé státní hospodářství nesnesitelné, kdyby státní dluh byl zvýšen o těchto 28 miliard. Víme z úst pana ministra zahraničních věcí, který nám podal zprávu o haagském jednání, že se jeho zásahu podařilo tento očekávaný reparační dluh více než 28 miliard stlačiti na necelou 1.3 miliardy. Ve chvíli, kdy nastal tento s hospodářského stanoviska vítaný úspěch, byla po mém soudu vláda povinna vážně přistoupiti také ke konečnému a spravedlivému řešení válečné půjčky. Není neznámo, že všecky německé strany a především také nyní ve vládě sedící německé strany pozvedaly po léta tento požadavek, a myslím, že by nyní po konečné úpravě otázky reparačního dluhu, nebo otázky dluhu osvobozenského byl nejvyšší čas přistoupiti ke konečnému a spravedlivému řešení otázky válečných půjček a obzvláště v nynější době, poněvadž by se dalo spravedlivým řešením otázky válečných půjček učiniti daleko více pro nové oživení hospodářství, pro snížení nezaměstnanosti než všemi oněmi opatřeními, jak byla až dosud zde ve sněmovně schválena. Neboť neočekávám od včerejšího schváleného zmocnění k uzavření půjčky 1300 milionů naprosto příznivého účinku na odstranění hospodářské tísně, poněvadž, jak již dovodil kol. Keibl, nebude většiny této částky použito k tomu, aby byla obrácena ve prospěch produktivní péče o práci, nýbrž k úhradě schodku státního hospodářství, tedy k účelům, které nemají co činiti s potíráním nezaměstnanosti.

Na konec bych se rád ještě zcela krátce zabýval mně ještě zcela nejasným odložením přídělu 400 milionů státním dráhám. V rozpočtovém výboru jsem vznesl prosbu na presidenta nejvyššího účetního kontrolního úřadu pana dr Körnera, aby mně podal o tom vysvětlení. Toho se mně nedostalo tou měrou, aby se mohla zdáti moje stížnost zeslabenou. Prohlásil jsem opětovně s tohoto místa, že to nejde, aby se mluvilo o stabilisaci státního rozpočtu, otřásá-li se jeho zásadami.

O stabilisaci státního rozpočtu mluví se od roku 1925 a od tohoto r. 1925 až do r. 1928 byl vždy na straně příjmů v kapitole ministerstvo financí vykázán výnos dopravní daně a to v částce 700 až 800 až 870 milionů; na straně vydání bylo v prvních létech pamatováno 25%ním přídělem státním drahám pro investiční účely, r. 1929 byl tento příděl zvýšen na 40% a r. 1931 byl zaokrouhlen na 400 milionů. Tím, že byla tato částka 400 milionů - v účetním roce, pro který máme státní účetní uzávěrku před sebou, činila tato částka 337 milionů - vypuštěna jak na straně příjmů, tak na straně vydání, otřáslo se po mém soudu samými základy rozpočtovými a tento rozpočet nepodává správný obraz zatížení obyvatelstva v tomto státě. Částku 400 milionů nutno, má-li se rozpočet porovnati s minulými, za každou cenu k tomu připočísti. Bylo tak učiněno pravděpodobně proto, abychom se mohli stále ještě pyšniti státním rozpočtem, který nedosáhl hranice 10 miliard.

V této souvislosti budiž mně dovoleno poukázati na to, co se zde stalo zastřeně, v průběhu ostatních let pak nezastřeně jinou cestou, založením různých fondů. Pan hlavní zpravodaj se na tomto místě učinil obhájcem fondů a prohlásil, že tyto fondy jsou přímo nezbytnou pomůckou celé státní správy a že se mu zdá nepochopitelným, že možno s parlamentní strany tyto fondy vůbec kritisovati. Poněvadž se tyto fondy v účetní uzávěrce objevují, budiž mně také dovoleno k tomu konstatovati, že pan hlavní zpravodaj mluvil asi o 75 fondech, při čemž asi k tomu počítal veškeré zemské fondy. V přímé státní správě jest, jak myslím, asi 26 fondů a z těchto 26 fondů skládá se účet jen o 24, avšak takovou měrou, že tvrdím, že nebude žádnému členu této sněmovny možné přezkoušeti použití těchto fondovních peněz. Fondy byly uvedeny v život jen právě k tomu, aby tyto obrovské částky nepodléhaly kontrole Národního shromáždění, právě tak jako se to stalo s pozemkovým úřadem. Také pozemkový úřad spravuje miliardové částky, aniž byl do dnešního dne, ať se skládala vláda ze kterýchkoli stran, nucen složiti účet Národnímu shromáždění ze svého hospodářství. Na základě tohoto poznatku myslím, že jsem úplně oprávněn konstatovati, že účetní uzávěrka nepodává nikterak možnosti nahlédnouti do státního hospodářství a že nám také nikterak neumožňuje učiniti si vskutku poctivý a přesvědčivý úsudek.

Ukázal jsem, že výkazy o fondech jsou úplně nepostačující. Jest příznačné, že také pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu vyslovil v rozpočtovém výboru naději, že příště budou na přání zpracovány zprávy o fondech trochu podrobněji a průhledněji. Poselství slyším zajisté, než víra v ně mně chybí, že tomu tak bude. Jsem přesvědčen, že pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu má dojista nejlepší vůli, ale my víme, že on také jako nejvyšší kontrolní orgán nemá na to skoro žádný vliv, neboť jak se nám sám přiznal před 4 lety, má jeho úřad přec jen omezená práva a já tvrdím - a opakuji to, co jsem již řekl před 4 léty - že dokud není tento nejvyšší účetní kontrolní úřad vybudován v plnohodnotné ministerstvo a správce úřadu nemá možnost, nejen je-li volán, účastniti se ministerských porad, nemá-li tu práva volati ministry k odpovědnosti, nemá po mém soudu tento celý nejvyšší účetní kontrolní úřad vůbec praktickou hodnotu, nýbrž slouží jen ke klamání, aby předstíral, jakoby zde byla kontrolována státní správa, jakoby zde byl dodáván Národnímu shromáždění podklad pro přezkoušení státního hospodářství.

Ostatně bych rád konstatoval, že vládním stranám chybí veškerá vážnost, aby přivodily skutečnou kontrolu státního hospodářství, neboť pak by se alespoň musily postarati o vytvoření zákona o odpovědnosti ministrů. Neboť co platno i stanovení odpovědnosti jednotlivými resortními ministry, neposkytne-li se možnost - jest dokonce možno podati z rozhodnutí sněmovny na některého ministra žalobu - není však možnost proti takovému ministru zavésti řízení, poněvadž sice jest v ústavě na tuto ministerskou odpovědnost pamatováno, avšak do dnešního dne nebyl schválen zákon o odpovědnosti ministrů.

A dokud se vládní strany, které nás přece, jak známo, neustále zahrnují zákonnými osnovami, nezmohou na to, aby předložily takový návrh zákona, potud musíme pochybovati o tom, že samy mají nezbytný pocit odpovědnosti, aby odpovědně zkoumaly státní hospodářství v tomto státě a převzaly vážnou odpovědnost za toto hospodářství v tomto státě. Jest jasno, že za těchto okolností budeme také hlasovati proti předložené státní účetní uzávěrce. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

Slovo k odpovědi na dotaz podle §u 70 jedn. řádu uděluji p. předsedovi rozpočtového výboru, posl. dr Černému.

Posl. dr Černý: Slavná sněmovno!

Pan posl. Krosnář táže se mne jako předsedy výboru rozpočtového, proč iniciativní návrh jeho a soudr. tisk 838 o povolení 150 milionů Kč pro nezaměstnané, drobné rolníky a živnostníky, nedal jsem na vybídnutí jeho dopisu ze dne 16. prosince 1930 na pořad rozpočtového výboru a co hodlám učiniti pro projednání jeho iniciativního návrhu rozpočtovým výborem.

K tomuto dotazu sděluji, že dopis, zmíněný panem posl. Krosnářem, došel právě, když schůze sněmovní se přestaly konati a počala se chystati velká souvislá akce na odpomoc nezaměstnanosti a hospodářské krise, širší než jest iniciativní návrh posl. Krosnáře a soudr.

Nebylo by účelné jednati zvláště o iniciativním návrhu posl. Krosnáře a soudr. ani nyní, když již došly a ještě docházejí návrhy vládní na velkorysou pomoc všem postiženým vrstvám.

Místopředseda Taub (zvoní): Pp. posl. Štětka, Krosnář, Zápotocký a soudr. podali předsedovi sněmovny dotaz podle §u 70 jedn. řádu a táží se, co hodlá učiniti, aby rozpočtový výbor projednal bezodkladně iniciativní návrh posl. Krosnáře a soudr. tisk 838 o povolení 150 milionů Kč pro nezaměstnané, drobné rolníky a živnostníky?

Na tento dotaz odpovídám:

Návrh tisk 838 byl podán dne 10. prosince 1930. Již dne 12. prosince v 94. schůzi posl. sněmovny předseda hlásil, že byl rozdán tiskem a že jej přikázal podle §u 21 jedn. řádu výboru iniciativnímu. Tento výbor již 16. prosince přikázal jej výboru rozpočtovému.

Posl. Krosnář žádal předsednictvo sněmovny, aby rozpočtovému výboru určilo lhůtu 24 hodin ku projednání tohoto iniciativního návrhu. Podle §u 35 jedn. řádu může lhůty výboru ukládati toliko sama sněmovna na návrh předsedův. Žádost posl. Krosnáře však došla, když následkem vánoční přestávky přestaly se konati schůze sněmovny, výborů i předsednictva, a nemohlo se tudíž s praktickým výsledkem vzíti v úvahu, aby sněmovna uložila lhůtu.

Nyní na základě podaného celého komplexu návrhů vládních o řešení nezaměstnanosti a hospodářské krise dostane se ať přímého či nepřímého projednání také iniciativnímu návrhu tisk 838 posl. Krosnáře a soudr.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. Kurťakovi z rodinných důvodů.

Nemocí omluvil se posl. Rázus.

Mezi schůzí byl rozdán tištěný dodatek k odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

K tisku 838 Dodatek k odpovědi min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Mojtu a druhov o stave národného školstva na Slovensku (tisk 763).

Místopředseda Taub (zvoní): Mezi schůzí byl rozdán tištěný Zápis.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Zápis o 103. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Místopředseda Taub (zvoní): Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádost kraj. soudu v Olomouci ze dne 19. února 1931 za souhlas s další vazbou a s trest. stíháním posl. Hadka pro pokus zločinu výzvy k trest. činům podle §u 8 tr. z. a podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 316-III).

Místopředseda Taub (zvoní): Posl. Štětka, Juran a K. Procházka ve své dnešní řeči pronesli výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy ty ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 20. února 1931 v 9 hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 106. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.