Předseda (zvoní): Dále jest ke slovu přihlášen p. posl. K. Procházka. Dávám mu slovo.

Posl. K. Procházka: Hlavním heslem této vlády je udržení klidu a pořádku. Zatím co denně roste nezaměstnanost, denně roste armáda hladovějících, jejichž počet s příslušníky rodin přestoupil milion osob; zatím co smrt hladem není už v Československu vzácností, volá vláda se 6 sociálfašistickými ministry v čele: Udržíme pořádek za každou cenu!

Ukáži na dvou případech, které jsou jen malými zlomky dnešního řádu, jaký pořádek chce vláda držet za cenu dělnické krve. Pokusím se osvětlit na dvou konkrétních případech, jaký je to pořádek, v jehož zájmu hladoví v Československu přes milion proletářů, jaký je to pořádek, v jehož zájmu jsou zavíráni předáci komunistů, zastavován komunistický tisk, v jehož zájmu jest stříleno do hladových dělníků. Ukáži pořádek, jehož výkonným orgánem je tento parlament stejně jako poslední policajt na Podkarpatsku.

Jedna z cihel tohoto pořádku je na příklad Čedok, soukromokapitalistická československá cestovní kancelář, která má monopol podnikatelských jízdenek. O tomto podniku byla před 2 měsíci v "Rudém večerníku" uveřejněna serie článků, v nichž bylo dokazováno, že Čedok je loupežnickou kanceláří, která okrádala po léta každého, kdo jí padl do rukou. Mezi jiným okradla též o milionové částky svůj stát, který jí pronajímá monopol podnikatelských jízdenek. Po těchto článcích bylo povinností, buď aby Čedok žaloval "Rudý večerník", anebo aby státní zástupce podal žalobu na Čedok. Nestalo se jedno ani druhé. Čedok nemohl žalovati "Rudý večerník", neboť vše, co bylo o něm napsáno, je do poslední písmeny pravda, na vše máme doklady. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz str. 69 této těsnopisecké zprávy.]

Čedok byl založen r. 1920 známou zkrachovanou bankou Bohemií a Cizineckým svazem v Československé republice. Kmenový kapitál byl velmi zajímavý. Bohemia vložila pasážní smlouvy za půl milionu Kč a Cizinecký svaz, jehož předsedou je známý národní demokrat dr Pštros, dal Čedoku monopol čsl. státních jízdenek za částku 897.861 Kč. Přesto se obchod rozvinul krásně v samých začátcích, poněvadž Čedok mohl disponovati cizími penězi, hlavně penězi čsl. státních drah, kterým nemusil hned odváděti částky za jízdenky. Jaký to byl skvělý podnik pro zasloužilé státotvorné občany, ukazuje rok 1921, kdy páni z Čedoku jenom procestovali 322.986.78 Kč, jak ukazuje bilance. Ovšem, že to procestovali z cizích, hlavně státních na dělnictvu vydřených peněz.

Následkem takového hospodářství byl podnik v r. 1923 úplně na hromadě a měl podle zákona ohlásiti úpadek, neboť dvě třetiny kmenového kapitálu byly ztraceny. Do Čedoku přišla revisní komise ministerstva financí, která zjistila jen mnohé administrativní nepořádky. Místo, aby byla celá společnost rozpuštěna a hospodáři postaveni před soud, byl Čedok zachraňován státními subvencemi.

Po r. 1924 počala prosperita Čedoku stoupati, aniž se páni omezili na výdajích. Jak toho bylo dosaženo? Jednak státními subvencemi, za druhé novou hospodářskou linií, jejíž vtip nebyl v ničem jiném, než v organisaci nejsprostšího zlodějství.

U vedu několik případů, jak bylo toto zlodějství organisováno. Ředitel pařížské filiálky Holub organisoval se zástupcem polské cestovní kanceláře Wittembergem transporty polských dělníků, pracujících ve Francii. Jeden lístek III. třídy z francouzských hranic na polské přes Německo stojí 20 Mk. Podle mezinárodních smluv nesmí býti tento lístek prodán dráž, poněvadž z ceny mají kanceláře svoji provisi. Přesto účtoval pařížský Čedok polským dělníkům jednu jízdenku za 24.80 Mk. Na jízdenky byly vystavovány vždy dvě faktury: jedna za cenu 20 Mk, tu platil p. Wittemberg v Čedoku, druhá za cenu 24.80 Mk, kterou si Wittemberg dal vyplatit v Pollexpresu. Mám zde několik dokladů o tom, kolik pánové Holub a Wittemberg vydělávali na jednom transportu polských dělníků: Na př. účtenka Čedoku čís. reg. 29.210. Za transport podle účtenky čís. 29.233 zaplatili polští dělníci 111.433·60 fr. Německým drahám z toho odvedeno normální jízdné 96.745 fr. Čistý zisk pp. Holuba a Wittemberga na jednom transportu činil 14.668.44 fr, jak je patrno z této stvrzenky, (ukazuje stvrzenku), podepsané jak Holubem, tak Wittembergem. Do roka byli okradeni polští dělníci o statisíce franků.

Zároveň hospodařil p. Holub pro Čedok, neboť si uvědomoval, že může krásti jen tehdy, když bude zároveň krásti pro své pány. Holub zorganisoval na mezinárodních tratích neproštipování lístků při společenských jízdách. Tyto lístky nosili mu jeho agenti zpět a on je prodával dále. Poněvadž takový lístek je platný 60 dnů, prodal jej vícekráte, a když konečně propadl, odúčtoval jízdenku těm či oněm drahám jako neprojetou. Tím byly okrádány dráhy celé Evropy. Částky takto získávané přicházely k dobru podniku a byly vedeny ve výkazech pod titulem jízdenky prokolkované. Mám na př. po ruce fotografii výkazu psaných čedokových jízdenek na květen 1929. Zde jsou (Ukazuje fotografii.) vedeny celé kolony těchto nekolkovaných jízdenek.

Současně byly okrádáni pasažéři při přepočítávání valut, na což dopláceli stejně ubozí podkarpatoruští dělníci, jedoucí na práci do belgických dolů, jako boháči cestující pro zábavu. Zkrátka v Čedoku neokrádali jen toho, koho neviděli. Hotové loupežnické doupě.

Když zlodějny pařížské filiálky stávaly se veřejným tajemstvím, sešlo se úřednictvo, které z těchto zlodějen nemělo nic jiného, než že je muselo prováděti, a rozhodlo se upozorniti pražskou centrálu, co Holub v Paříži provádí. Vyslali prokuristu pařížské filiálky Ladislava Beneše a ten zde v Praze referoval o všem. Tito naivní lidé si nedovedli uvědomiti, že podávají žalobu na malého zloděje u velkých. Po udání prokuristy Beneše vypravil se do Paříže p. ředitel Čedoku Beneš a výsledkem jeho revise je tento dopis (ukazuje dopis), který poslal Holubovi. Ovšem, že na základě toho, co p. ředitel Beneš chtě nechtě v Paříži musel zjistiti, nebyl propuštěn ředitel Holub. Ale stalo se něco jiného. Zakrátko poté ztratilo se z pokladny prokuristy Beneše, který učinil v Praze udání na Holuba, 90.000 fr. Jakým způsobem se ztratily, Beneš neví, ačkoliv má silné podezření. Z rozkazu ředitele Holuba byl Beneš s místa odveden policií a rychle souzen. Soudcové ve Francii neslouží jinému pořádku než v Československu. Pan generální ředitel francouzských drah Torcheaux je přítelem podnikatelů Čedoku a nevěděl o jejich podvodech, kterými byly okrádány francouzské dráhy, stejně tak dobře jako francouzské soudy. Avšak tyto soudy odsoudily rychle prokuristu Beneše, kterému nebylo nic dokázáno jiného, než že se mu ztratilo z pokladny, do které měl přístup též pan Holub, 90.000 franků. Beneš byl odsouzen na 8 měsíců a vykázán z Francie. Jak se odsouzení Beneše výborně hodilo pánům z Čedoku a jejich příznivcům, ukazuje nejlépe ten fakt, že na všechna odhalení "Rudého večerníku" odpověděl pan Pštros v "Národě", že prý články "Rudého večerníku" jsou na základě údajů lidí, z nichž prý jeden seděl 8 měsíců pro krádež. Opravdu tato "krádež" prokuristy Beneše byla nutná pro čest zlodějů z Čedoku. Avšak bez ohledu na to, zda Beneš 90.000 franků vzal nebo ne, pravdu tím nelze zahladiti.

Čedok tedy vydělával na základě zlodějen, z nichž jsem uvedl jednotlivé případy. Pro pány z Čedoku vyvstala otázka, jak ulejt ohromné zlodějské zisky do svých kapes, neboť oni nejen že nechtěli státu platiti daně ze svých zlodějských zisků, nýbrž chtěli od své vlasti ještě subvence v době, kdy vydělávali ohromné obnosy. Kdo jsou tito pánové? V prvním případě je to dr Oberthor, dnes téměř výhradní majitel podniku. Tento pán byl nedávno čestným předsedou plesu syndikátu čsl. novinářů. Do války byl žebrákem, dnes je mnohonásobným milionářem. Do nedávna byla též spolumajitelem Čedoku Legiobanka, kterou zastupoval nár. socialistický generál legionář dr Raše.

Ulejvání zisků bylo prosté. Na př. v bilančním roce 1925 byl čistý zisk tohoto podniku po odečtení všeho, co panstvo během roku spotřebovalo, 1 1/2 mil. Kč. Avšak bilance vykazuje pouze 2763·70 Kč. Docíleno bylo této číslice tím, že na účet valut a provisí bylo vyplaceno Legiobance 492.269·27 Kč. Legiobance byly tyto peníze vyplaceny, avšak Legiobanka nepoužila peníze na účet uvedený bilancí Čedoku, nýbrž rozdělila je mezi podnikatele a na korupci ministerských úředníků.

Podobným způsobem bylo účtováno 297.405 Kč na účet kontokorentních úroků Legiobanky. V "Rudém večerníku" přinesli jsme celý výpočet tohoto podvodného zlodějského účtování, kterým byl stát okrádán o miliony ve prospěch podnikatelů Čedoku a jejich ministerských příznivců. Jsou to fingované položky na jména: Piaggi, Paříž, Sanier, Paříž atd.

To vše se dělo za stálých revisí ministerstva financí v Čedoku. Jakého druhu byly tyto revise, lze si lehce představiti. O všech těchto zlodějnách bylo podrobně informováno ministerstvo financí, železnic a obchodu již r. 1929, tedy dávno před tím, než počal o tom psáti "Rudý večerník". Přes to se nestalo nic, poněvadž loupežnická společnost Čedok, tak jako každá jiná kapitalistická společnost, je spjata stejnými pouty se státotvornými stranami a státními úřady. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Je to nár. demokratický min. rada Ludvík Kovář z ministerstva obchodu, který obstarával "Čedoku" státní subvence, který se strašně rozčilil, když mu bylo referováno o zlodějnách v Čedoku. Nerozlobil se na zloděje, nýbrž na toho, který mu o nich referoval. Když "Rudý večerník" začal o Čedoku psáti, byl pan min. rada Kovář v Čedoku jako doma a konal, tento nestranný státní úředník, za zavřenými dveřmi důvěrné porady s majitelem Čedoku Oberthorem. Snad se radili o tom, jak poženou Oberthora před nestranný soud. Z ministerstva železnic je protektorem Čedoku rada Leo Brož a z ministerstva financí rada Šmíd, kteří mají k Čedoku stejné vztahy jako rada Kovář. Zároveň je v podniku zaměstnáván bratranec ministra železnic Mlčoch.

A nyní uvádíme toto spojení: Přes ministerstvo obchodu je Čedok spojen se stranou nár. demokratickou, přes ministerstvo železnic je spojen se stranou živnostenskou, která je filiálkou republikánů českého venkova. Přes ministerstvo financí a účastí Legiobanky je spojen se sociálfašistickými stranami. A tím bychom měli ten pořádek, kterého chce vláda hájiti, za každou cenu kompletní. Obraťte se, kam chcete, všude kapitalistický zloděj má zástupce.

Všechny listy mlčely k našemu odhalení o Čedoku. Mlčely všechny úřady (Výkřiky komunistických poslanců), poněvadž je to jedna nedílná společnost zlodějského kapitalistického pořádku. Nic tak necharakterisuje tento pořádek, jako fakt, že po odhalení zlodějen Čedoku komunistickým tiskem odpíralo ministerstvo železnic vydati komunistickým redaktorům železniční jízdenky s odůvodněním, že protistátní živly nemají v tomto státě žádného práva. Není náhodou, že tomu tleskalo soc. demokratické "Právo lidu". Přeloženo do srozumitelné řeči, znamená to: buď budeš mlčeti o okrádání lidu, anebo ti zakroutíme chřtánem. Buď budeš státotvorným zlodějem, anebo tě postavíme mimo zákon. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proto sen. Kroiher nám vzkazuje ve "Večeru", že budeme rozpuštěni.

Avšak komunisté nebudou mlčeti, nebudou výti s kapitalistickými vlky, poněvadž jsou stranou proletářskou, a ne stranou Čedoku, ne stranou kapitalistických zlodějů, pro jejichž zlodějské zisky je dnes vydáno přes miliony proletářů v Československu hladu. Čedok ovšem je pouhou maličkostí po nekonečném řetězu kapitalistických zlodějen. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tato urážlivá slova k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. K. Procházka (pokračuje): [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Ptal jsem se nedávno malého truhlářského živnostníka z Roztok u Prahy, proč si nezadá truhlářské práce na škole. Odpověděl mi: Hleďte, já to znám, už jsem takové věci dělal. Když si spočítám peníze, které musím dáti pánům v úřadech, abych tu práci dostal, nezůstane mi ani haléře čistého výdělku. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Jak je to se státními dodávkami? Psali jsme již v "Rudém večerníku" o státních dodávkách tabáku. Mám po ruce ofertní podmínky čsl. tabákové režie se seznamem dodavatelů, kterým se podmínky zasílají. Kdo jsou ti dodavatelé? Jsou to hospodářské podniky všech státotvorných stran sociálfašistickou Velkonákupní společností družstev počínaje a klerikální Lidovou jednotou konče. Jsou to podaření tabáčníci, tenhle soudr. Lustig, Veselý a spol.! Při dodávání tabáku, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] došlo minulého roku k zajímavému případu. Pan doktor Krajíc, vrchní komisař známého již ministerstva obchodu, přišel na myšlenku, založiti Společnost pro zahraniční obchod. Tato společnost byla filiálkou Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s orientem, v níž sedí nejčelnější zástupci všech státotvorných stran a finančního kapitálu. Zde mám seznam toho spolku, kde vedle Milana Hodži sedí dělnický zástupce Emil Lustig, Baťa vedle Eustacha Mölzera atd. Čestným členem je též pan dr Eduard Beneš.

Společnost pro zahraniční obchod byla založena. Peníze neměla téměř žádné, zato však měla státotvorné styky. A kdo má styky ve vládě, dostane se vždy oběma rukama do státní pokladny. Společnost pro zahraniční obchod nabídla se dodati milené vlasti tabák. V podmínkách ze dne 30. listopadu 1929, podepsaných generálním ředitelem Pospíšilem, je výslovně psáno, že referenti musí bezpodmínečně složiti při dodání nabídky vadium ve výši 5% ceny nabízených tabáků. Dále je v podmínkách, že intervence osob mimo firmu stojících má za následek přerušení jednání. Hle, jaká je v Československu přísnost na korupci ovšem že jen na papíře!

Zmíněná Společnost pro zahraniční obchod oferovala dodávku 200.000 kg tabáku značky Tašova v ceně 4 milionů Kč. To znamená, že měla složiti 250.000 Kč vadia. Ovšem že vadium nesložila, neboť kromě dobrých styků neměla tato společnost ani na pytel tabáku. Přesto dodávku dostala. Zároveň, kdy jí byla dodávka zadána, byl jmenován živnostenský poslanec Pekárek správním radou Společnosti pro zahraniční obchod. Celý kšeft vedl pan dr Krajíc [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Společnost pro zahraniční obchod žádala toto ministerstvo, aby povolilo jmenování dr Krajíce správním radou Společnosti. Ministerstvo přípisem č. j. 6640/Pres. 1929 odpovědělo zamítavě, poněvadž prý se to příčí služebním předpisům. Avšak presidium ministerstva, tak dbalé zákonných předpisů, v téže době, kdy psalo tento dopis, dalo dr Krajícovi dovolenou do Cařihradu za účelem nákupu. Poněvadž to při jedné cestě nevyřídil, dostal dovolenou druhou a třetí, celkem 3 měsíce dovolené za 7 měsíců služby. Každý sluha z ministerstva obchodu věděl, že pan dr Krajíc jezdí ve státní službě za soukromými obchody, jen pan ministr Nováka presidium to nevědělo, dávalo dovolené panu Krajícovi jen tak k vůli jeho krásným očím?

Tento obchod se vyvinul v mezinárodní ostudu, poněvadž pan Krajíc za spoluúčasti československého vyslance v Turecku pana Kobra pohnul k protizákonným krokům i tureckou tabákovou režii, která se angažovala pro dodání tabáku, jen aby vyhověla Československému státu. Na konec se však ukázalo, že nakupovači tabáku v Turecku, kteří tam vystupovali jako zástupcové ministerstva obchodu, nemají ani na pytle od tabáku. Ukázalo se, že chtějí celou dodávku na dluh, který zapraví teprve, až jim zaplatí čs. tabáková režie, a rozdíl zastrčí do kapsy. Čistý výtěžek tohoto obchodu, do něhož byly investovány jen dobré státotvorné styky, měl činiti 3/4 mil. Kč To je už tedy jiný obchod se státem, než činil roztocký živnostník. Pan Krajíc prohlásil v Cařihradě před naprosto věrohodnými svědky, že nemohou tabák ihned zaplatiti, poněvadž jen posl. Pekárkovi musili dáti za intervenci na ministerstvu financí a čsl. tabákové režii 100.000 Kč Pan Pekárek nyní žaluje za tato slova "Rudý večerník". Předkládám fotografii výpovědi pana Krajíce, která je podepsána Halilem Pašou, Sabry Beyem a československým finančníkem Fischerem. Podpisy jsou ověřeny jednak tureckými úřady, jednak čsl. konsulátem v Cařihradě. Pan Pekárek může žalovati, "nestranní soudcové" budou vždy na jeho straně, poněvadž je předákem státotvorné strany, avšak mohl by p. Pekárek nebo ředitel čsl. tabákové režie vysvětliti, jakým způsobem dostala Společnost pro zahraniční obchod tak velikou dodávku tabáku? Mohl by vysvětliti, proč nemusela složit podle platných předpisů vadium? Mohl by p. Pekárek vysvětliti, proč se stal správním radou společnosti v době, kdy společnost dostala zakázku tabáku?

Pan Pekárek to sice může vysvětliti úředním jazykem [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] neboť tím jazykem lze vysvětliti všechno. Tímto jazykem bylo na př. vysvětleno, že jedním náhodně do země vystřeleným nábojem v Radotíně bylo provrtáno 5 proletářských děvčat po různu stojících. Úřední jazyk čsl. držitelů kapitalistického pořádku dávno předčil lživé huby generálů bývalého c. a k. hlavního stanu rakousko-uherských armád. Avšak sebe obratnější lži nezprovodí se světa fakt nesmírného [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ohlupování pracujícího lidu kapitalisty a jejich trabanty. Toto ohlupování nemůže býti zastřeno žádným úředním ani sociálfašistickým jazykem, [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Před 3 léty bylo s tohoto místa poukázáno na zlodějny, prováděné na stavbě Masarykova zdýmadla ve Střekově, byly nabízeny doklady o falešných záznamech vagonů cementu, které vůbec na stavbu nedošly. Co se stalo tehdy na základě našeho udání? Ministerstvo veř. prací vyslalo na stavbu min. radu Štěpána, aby udání vyšetřil. Pan min. rada jel s podnikatelem II. třídou rychlíku na Střekov, kde oba vystoupili, šli společně obědvat na střekovský hrad, vypili v družné zábavě několik skleniček specielního střekovského vína a večer se vrátili společně do Prahy. Pan min. rada započítal státní pokladně diety za tento den a věc byla vyšetřena. [Další véta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Nyní, když hladoví přes milion lidí z proletariátu olupovaného 13. rok kapitalistickými zloději a jejich trabanty, podnikáte záchranné práce, povolujete za zavřenými dveřmi 150 milionů, o jichž užití nemá rozhodovati plénum parlamentu, kde jsou komunisté, nýbrž vláda, kde jste sami mezi sebou. K čemu to? [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Předseda (zvoní): Pane řečníku, napomínám vás, abyste neužíval urážlivých výrazů.

Posl. K. Procházka (pokračuje): V Bratislavě se zakládá nyní nová státotvorná strana maďarská, vedená politickým trosečníkem maďarským hrabětem Zayem. Za tímto kšeftem stojí agrární politikové Hodža a policejní ministr Slávik. Víme, že pan Zay a společníci dostali již z vládních kruhů 150 tisíc Kč na udržení svého zkrachovaného denníku "A Nap". [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Pan Zay dostal zřejmě z peněz povolených na zmírnění hospodářské krise. Kam přijdou ostatní peníze z povolených 150 mil., je na bíledni. Vždyť ten váš pořádek a hlavně akce pro lid jsou strašně podobny pořádku v rakouské armádě za války. Když se zabíjelo ve frontě pro mužstvo prase, dostali z něho vojáci v zákopech jen konev polévky a tu sežraly šarže. Takový je váš demokratický pořádek.

Nyní, když se dva služebníci finančního kapitálu, kteří si jinak nemají co vyčítat, pan Stránský se Stříbrným pohádali, dává Stříbrný návrh na vyšetření jmění všech bývalých i aktivních ministrů republiky.

Toto šetření má provésti parlamentní výbor, složený z podřízených těmto ministrům. Jaká sprostá a hloupá komedie! Kováříček bude vyšetřovat kováře. Ano, bude vyšetřeno jmění všech, kteří zbohatli v "nezištné službě pro vlast". Nejenom vyšetřeno, nýbrž i zabaveno a vráceno do rukou těch, kteří na toto jmění doplácejí hladem. A jestliže pan Stránský zde volal, že jeho kolega Stříbrný bude hnán svědomitým prokurátorem před tribunál republiky za všechno, co dělal, když byl správcem tohoto státu, tedy já tvrdím, že nejen Stříbrný, nýbrž všichni správcové kapitalistického státu, všichni vedoucí obhájci kapitalistického pořádku budou hnáni k soudu svědomitým prokurátorem. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Teplanský. Dávám mu slovo.

Posl. Teplanský: Slavná snemovňa! Strana, ktorej mám česť prináležať, víta každý pohyb, ktorý smeruje k zmierneniu hospodárskej kríze. Keď pozorujeme stav nášho zemedelského ľudu, musíme konštatovať i na tomto zodpovednom mieste, že práve zemedelský stav v našej republike od prvého počiatku nášho jestvovania prinášal najväčšie obeti v záujme konsolidovania pomerov v našom štáte, a tieto obeti prináša aj v dnešnej hospodárskej krízi ešte vo zvýšenej miere. Keď sledujeme život nášho zemedelského ľudu na vonkove, vidíme, že v dnešnom ťažkom položení, keď je toľko nespokojnosti, ktorá sahá až priamo na existenciu štátu, tento roľník v jeho biede má vždy ešte lásku k tomu štátu, volá o pomoc, porozumenie ostatných politických strán, ale pri tom všetkom miluje tento štát a nečiní žiadné také opatrenie, ktoré by prípadne ohrožovaly základy tohoto štátu.

Vítame tiež tento návrh, ale musíme niektoré pripomienky tuná zdôrazniť. Tento vládny návrh vlastne mal byť, ako je pomenovaný, investičnou pôžičkou. Vidíme, že není to čiste investičná pôžička, lebo z obnosu, ktorý tu je navrhovaný, 1300 mil. Kč, sa 600 mil. venuje na zaokrytie schodku našich štátnych dráh a 64 mil. bolo poskytnuté na štátné podniky ako záloha, trebárs pán minister financií včera v rozpočtovej rozprave ohlásil, že toto je len preddavok, ktorý sa do nášho národného hospodárstva vrátí. Nakoľko znám pomery vo svojom hospodárstve, viem určite, že z týchto 64 mil. naše štátné podniky mnoho vrátiť nebudú môcť, lebo konjunktúra hospodárska tak vo štátnych podnikoch ako súkromých statkoch následkom dnešnej hospodárskej kríze je neblahá. Z tohoto len to chcem vyvodiť, že ako sa to prejavuje na štátnych podnikoch ztratami, ešte s väčšími ztratami pracuje maloroľník, mnohorazy postavený na nevýhodných miestach v podhorských, zlých krajoch. Tam sa tento stav ešte vo väčšej miere stupňuje a preto som zdôraznil včera v rozpočtovej rozprave, že tie naše financie nie sú tak sľubné, lebo mám obavy, že v rámci hospodárskej únosnosti malý zemedelec nebude môcť plniť všetky bremená, ktoré štát od neho bude žiadať, ani pri tej najlepšej ochote a vôli.

Naše železnice i v dobe dobrej hospodárskej konjunktúry nevedia zdolať dopravu. Videli sme to v dobe dobrej konjunktúry, že nemali sme dostatočný provoz, že továrne nám stály. V dobe zlej konjunktúry sa vykazujú zasa veľké ztraty a nad týmto sa musíme zamysleť a musíme hľadať nápravu, lebo nie je možné, abysme na naše štátné dráhy každý rok doplácali 600 mil. Kč. A preto náprava sa musí stať vo vedení a vo správe našich štátnych podnikov.

Preto zdôrazňujem, že vo vedení našich štátnych železníc by bolo treba pribrať živel praktický, aby tam v tých železničných radách nerozhodovali len byrokratickí ľudia, ktorí ináč myslia, že to dobre robia, ale predsa sú vzdialení od toho praktického života, a tento praktický život národohospodári, ktorí sa zaoberajú výlučne praktickými vecmi, lepšie môžu znať. A po tejto stránke bude treba naše železničné rady preorientovať a veľmi si želáme v záujme nášho státneho hospodárstva, aby do týchto železničných rád boli pribraní praktickí ľudia, národohospodári, ktorí by iste s cennými námety prispeli k povzneseniu týchto našich železničných podnikov.

Tiež musím tu zdôrazniť, že naše železnice si vôbec nevšímaly od prvopočiatku rozvoja a rozmachu automobilizmu. Vidíme dnes, že na všetkých stranách v záujme rýchlej dopravy dnes život rýchle beží, preto aj naše železnice musia ako čiste obchodný podnik bežať tiež rýchle, nesmú zrtnúť na tom zastaralom byrokratickom systéme. Dnes vidíme, že mnoho súkromých podnikateľov má zariadané autobusové dopravy a tie autobusové dopravy bude

ťažko dnes vyradzovať. Preto v záujme rychlej a bezpečnej dopravy bolo by potrebné, aby naša železničná správa už vo 12. hodine zvýšenú pozornosť venovala rozvoju automobilizmu.

Tiež musím tuná zo slovenského ohľadu spomenúť ako praktický hospodár, že veľmi ťažko snášame, že na Slovensku máme veľmi málo nakládacích staníc pre dobytok. Mnohorazy sa ten dobytok musí hnať 40 km a vieme, že tým sa dobytok kazí. Bolo by treba týchto nakládacích staníc na Slovensku viac sriadiť. Toto poškodzuje železníce, lebo roľník, ktorý ide kupovať dobytok, si myslí: mám ho 40 km hnať od železnice, to ho radšie budem hnáť dva dni domov.

Obchod vyžaduje pružnosti. Toľkokráť boly tu už zdôraznené naše tarifové nevýhody na Slovensku. Ja nechcem opakovať všetko to, čo tu bolo prednesené, ale konštatujem, že na Slovensku my veľmi citeľne sme poškodzovaní po stránke hospodárskej a menovite zdôrazňujem tuná, že východné Slovensko je od veľkých západných konzumentských stredísk následkom špatnej tarifovej politiky úplne odrezané. A je to veľmi trapné, že na Slovensku, menovite na východe, kde máme veľké zásoby dreva, dnes nám to drevo hnije a naše celulózky a zápalkárne na Slovensku pre vysoké tarify dovážajú drevo pre svoju potrebu z Poľska. S tým sa rozširuje aj nezamestnanosť na Slovensku a ďalej škodí to tiež aj našim železničným podnikom, lebo takto ztrácajú určitý zdroj príjmov.

Náš železničný tarif je zastaralý a preto bude treba už raz venovať mu dôležitú pozornosť. Viem, že mnohoráz čas rozhoduje v týchto veciach, ale bolo by treba, aby naše železničné podniky sriadily jednu stálu permanentnú komisiu, ktorá by mala v určitom období tieto tarify prepracovať, poneváč stále sa to len nadhadzuje, aby som tak riekol, lepí, je to nedokonalé. Vidíme, že druhé štáty, ako Rumunsko, majú svoj colný a obchodný tarif úplne hotový a preto my v našej republike musíme sledovať všetky možné dopravné prostriedky v súsedných štátoch. K tomu študiu je treba času a preto by taká komisia mala byť pri našich železniciach sriadená.

Jedna prekážka, ktorú my zemedelci sme vytýkali, je ten colný mier, lebo štabilizácia svetového obchodu môže byť len vtedy postavená na pevný základ, bude-li colný mier zabezpečený. Ale štáty, ktoré majú svoj colný a obchodný tarif úplne vypracovaný a hotový, istě o veľa ľahčie môžu dať k tomu súhlas, než my, ktorí sme po tejto stránke veľmi málo vykonali.

Vieme, že s takými návrhy, ktoré aj dnes slávna posl. snemovňa prejednáva, môžeme krízu len čiastočne zmierniť. Ja tu na tomto zodpovednom mieste zdôrazňujem, že je treba odstraniť chorobu, ktorá zaľahla na naše národohospodárstvo. Pánovia, keď mluvíte o nezamestnanosti, o podporách, buďme si uprimní a rieknime si, že predsa len základom dnešnej kríze je nielen tá nadvýroba, o ktorej sa mluví, ale tá veľká dišparita cenová, ktorá sa dnes prejavuje. Menovite zemedelský stav, ktorého máme v našej republike vyše 40%, ztratil kúpnu silu.

Práve včera bolo konštatované v rozpočtovom výbore, že za január sa naša obchodná bilancia oslabila a náš vývoz klesol. Vidíme, že z našich priemyselných produktov dnuka našej republiky konzumujeme 3/5. Bolo by treba premýšľať, či by bolo účelné cenovú hladinu roľníka priblížiť k priemyslu. Tu máme jednu závadu - nebojím sa to prehlásiť - totiž kartely, ktoré boly stanovené v tých dobách, kedy suroviny boly drahé. Mali bysme premýšľať, či je to odôvodnené, aby naše jednotlivé priemyselné odvetvia bola týmito kartely chránené. Ako praktickému národohospodárovi mne ide o to, abysom za predaný produkt mohol zasa tiež toľko iných hospodárskych jednotiek zadovážiť. Kartely toto znemožňujú. Keby sa cenová hladina umiernila a priblížila k našim produktom, iste, že by konzum stúpal, že by továrne maly viac pracovných síl, ktoré by zamestnávaly, a preto by bolo treba, aby naša snemovňa a naša vláda k tomuto kartelovému zákonu, ktorý bol viackráť vzpomínaný, že bude prejednávaný, skutočne tiež prikročila.

Len jeden malý príklad. Máme 7,500.000 ha pôdy. Pri dnešnej šetrnosti, keď rátame, že roľník musí ušetriť 400 Kč na hektaru - nekupuje umelé hnojivá, nehospodári racionelne, pomalu začínajú ľudia prechádzať k hospodáreniu extenzivnému, začínajú na úrodných poliach siať traviny - tratíme 3 miliardy v našom národohospodárstve. Tieto tri miliardy pociťujú nielen roľníci, ale i celá verejnosť národohospodárska.

Tiež, pánovia, vítam posledný pohyb v bankách, ktorý sa stal tým, že sa snížil úrokomer od vkladov. Bolo by žiaducné, keď vláda má prostriedky k tomu a podporujeme naše bankovníctvo, ktoré v hojnej miere čerpá z nášho štátneho rozpočtu, v záujme konsolidácie našich pomerov urobiť na Slovensku v tomto smere poriadok. Tam máme ešte mnohé obchodné banky, ktoré dnes od tých roľníkov chcú vycucať 14, 15 i 16% úrokov. Tu by vláda mala zasiahnuť a tieto prehmaty by maly byť zákonným spôsobom upravené do patričných koľají.

Já bysom, pánovia, nechcel predlžovať debatu svojou prednáškou, len chcem upozorniť, že tieto veci, ktoré som predniesol, nehovoril som zo straníckeho presvedčenia, ale v záujme zlepšenia pomerov nášho národohospodárstva a bolo by iste potrebné, abysme v dnešných ťažkých dobách neposudzovali dôležité národohospodárske veci pod zorným úhlom politickým, ale pod zorným úhlom skutočných potrieb celého národa. (Potlesk.)