Bylo mně sděleno, že ani po duchcovském případu buržoasie nemá této krve dosti, nýbrž že jde ještě dále. Dělníci, kteří měli odvahu v Duchcově sbírati pro obětí po padlých, po zavražděných, jsou zatýkáni, zavíráni a peníze jsou jim odebrány. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vy socialisté, kteří sedíte v této vládě, klidně k tomu přihlížíte, ano dáváte k tomu souhlas. Buržoasie to může prováděti, protože se o vás opírá. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Jak se nám jeví tato státní půjčka po stránce politické? Předloha nestanoví, jak, od koho a na jaký úrok se mají peníze vypůjčiti. Finanční ministr má právo sám výpůjčku sjednati a potvrditi, aniž by parlament věděl, za jakých podmínek má býti výpůjčka uskutečněna. To je pravomoc neomezeného rozsahu, odporující ústavě a znamená, že ministr financí může zákulisně, nekontrolovatelně paktovati, vyjednávati s bankami a sjednati výpůjčku tak, že banky, finanční kapitál, upevní a rozšíří svůj vliv na stát a zvláště na jeho finanční hospodářství.

Vládě se dává právo, aby, jak sama chce, rozhodovala o použití 480 mil. Kč. To je další krok na cestě, na kterou parlament vstoupil již zákonem o 150 mil. Kč a jež znamená, že parlament se dobrovolně zříká své ústavní pravomoci, rozhodovati o použití veřejných peněz, a že přenáší toto právo na vládu, jež dostává tak neomezenou pravomoc nakládati s penězi, jak sama chce, aniž by si parlament ponechal právo kontroly a právo žádati od vlády vyúčtování.

To je cesta k odbourávání parlamentarismu, k nastolení vládní diktatury a legálního zavádění fašistické diktatury.

Zákon o 150 mil. Kč znamenal první krok na této cestě. Je to politický výraz faktu, že rozhodující moc hospodářskou ve státě má finanční kapitál, jehož zájmům parlamentní systém neodpovídá, aby bez ohledu na parlament, na politické strany mohl přímým vlivem na vládu prosazovati své cíle.

Pro politiku t. zv. socialistických stran je nejpříznačnější, že cestu k odstavování parlamentu a nastolování diktátorských method vlády nejen schvalují, nýbrž nejvíce fedrují, jak se to znovu ukazuje při projednávání této předlohy, která znamená veliký, skvělý kšeft bank a utužení hospodářské moci finančního kapitálu.

Socialistické strany byly první, které s námětem investiční půjčky vystoupily zřejmě z podnětu bank, které budou míti z půjčky veliké zisky a budou jim za to vděčny. Sociálfašistické strany námět investiční půjčky ve vládě prosazovaly a i v parlamentě vidíme, jak se za půjčku nejhorlivěji bijí. Pan posl. Remeš konstatoval sice, že nelze vítati, dluží-li se stát, ale něco svým voličům adresovati musí. Jiné jsou ovšem činy a jiná slova.

Jest příznačné, že zpravodajem této předlohy je zástupce strany socialistické a nikoliv příslušník některé občanské strany, ku př. pan inž. Novák. Politicky je akce s investiční půjčkou dokladem utužení politické moci finančního kapitálu a pokračující fašisace, a proto nejen z důvodů hospodářských, sociálních, nýbrž i ze zájmů politických tuto předlohu odmítáme.

Soudr. Štětka již v rozpočtovém výboru podal naše návrhy na zmírnění bídy nezaměstnaných. Přijetím těchto návrhů by byly dotčeny majetné třídy, neboť jde o zdanění silných kapitálových skupin a jedinců. Bylo by však naivní očekávati od vlády Československé republiky, která je posílena 6 socialistickými ministry, aby zdanila kapitalisty a buržoasii; naopak, veškeré dosavadní daňové zákony zbavují mocné v tomto státě povinnosti přispívati na potřeby státu a obcí. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Právě se zase dovídáme, že v Nymburce byl zatčen soudr. posl. Stern na cestě do komunistického sekretariátu. Byl vsazen do místnosti, kde nebylo vůbec zatopeno, kde voda mrzla, takže dostal záchvaty vrhnutí, a teprve druhý den ráno propuštěn. To jsou zásahy dnešní moci, kdy buržoasie v šíleném strachu o zítřek postupuje takovýmto bezohledným, brutálním způsobem proti komunistům! Protestuji s tohoto místa proti těmto zásahům nejen jménem komunistického klubu, nýbrž i celé dělnické třídy v Československu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Pracující třída nebude dobrovolně umírati hlady, nýbrž se připravuje k rozhodnému zápasu a 25. února půjde do ulic. Nespoléhá se na měšťácký parlament, protože o osudu dělnické třídy bude rozhodováno jinde, v továrnách, dolech a hutích, kde dělnická třída disponuje ohromnou mocí. Bude bojovati taktéž za svá práva na ulicích a konečně také zvítězí. Ano, pánové, naše jsou paže, naše jsou svaly, které si vezmou, co dosud daly. Soudruzi, v boj a k vítězství dál! Zdvihněme kladiva, dotknem se hvězd, mávneme nahoru, mávneme dolů, zaduní údery dutě a pevně, zachví se ranami fundament země, rozbijem, zničíme bohatou, chudou zbudujem, vztyčíme rudou, rudou, rudou! (Potlesk komunistických poslanců.)