Zda nám pan Mayr-Harting a jeho přátelé budou pomáhati v tomto boji ve prospěch nezaměstnaných proti kapitalistické třídě, klidně vyčkáme. Jde však o to, aby se nejen mluvila krásná slova a aby se proplouvalo mezi úskalím, nýbrž zde dlužno přiznati barvu, buď pro kapitalismus nebo proti němu. To jest dnes rozhodující otázka. Při této příležitosti se také ukáže, jak daleko chtějí s námi také jíti páni s německé strany národně-socialistické. Pan Jung se velmi rozčiloval pro vývody našeho soudruha de Witte, který jim přidržel zrcadlo jejich politické činnosti. Ze slov mého kolegy de Witta nelze vypustiti ani slabiky. On neměl ovšem na mysli nabídnouti mír straně, která žije z boje proti marxismu a která nás napadá nejnezbednějšími způsoby. I příště budeme s ní nakládati tak, jak si zaslouží.

Jestliže se kdy musí spokojiti stát, země a komunální sbory, nehledě k odborovým organisacím a jiným dělnickým organisacím, aby zmírnily největší nouzi širokých vrstev, pak jest tomu tak v této chvíli. Zde neprospějí fráze o vyrovnávacím náboženství strádajících právě tak, jako poukaz na blížící se třetí říši nebo světovou revoluci.

Osnovu, kterou právě projednáváme, považujeme pouze za malou splátku dělnické třídě, která má právo nejen na chléb a práci, nýbrž i na nové živobytí, důstojné člověka. Očekáváme, že se vbrzku podaří učiniti pro nezaměstnané ještě více.

Jsouce skálopevně přesvědčeni, že dějinný vývoj vede k socialismu, hledíme přese všechno s útěchou do budoucnosti a nedáme se odvrátiti od své cesty. Podle své povinnosti budeme pro návrh hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Lid hladoví, komunističtí poslanci vedou jej do boje. Vaši policisti, špiclové i četníci jej proto protizákonně zatýkají, bijí, týrají. Vy s tím radostně souhlasíte, vydáváte komunistické poslance na základě vymyšlených zpráv policistů a četníků soudu, aby tyto učinili neviditelnými a neslyšitelnými, jako jste to udělali s Harusem, Haiblickem, Stránským, a dnes bezdůvodně zavřeli jste posl. Hadka.

To vám však trvá příliš dlouho. Chtěli byste komunistické poslance rázem postaviti mimo zákon. Agrárníci a nár. demokraté říkají to ve svém tisku zcela otevřeně. Nemáte k tomu ovšem odvahy, protože za komunistickou stranou a jejími poslanci stoji masy pracujícího lidu. Vymýšlíte si proto nejmalichernější záminky. Takovou záminkou je domnělý "tajný" oběžník komunistické strany, ve kterém se prý dělníci vyzývají, aby na adresu našeho poslaneckého klubu posílali příspěvky do časopisu "Rudá fronta". Tuto špiclovskou denunciaci přinesl soc. demokratický list "Duch času" a soc. demokratický místopředseda posl. sněmovny vyvozuje z ní v "Právu lidu" ze včerejšího dne tyto fašistické závěry: Policie má právo v místnostech klubu komunistických poslanců provésti jakýkoliv ze svých pověstných zásahů a tak prý komunističtí poslanci mohou jednoho krásného dne ze svých klubovních salonů býti přestěhováni na náplavku k Vltavě pod Rudolfinem.

K tomu prohlašujeme: Komunističtí poslanci mají i podle měšťáckých zákonů právo přijímati od kohokoli neomezené informace. I podle měšťáckých zákonů je zločinem, jsou-li nám naše dopisy otvírány na poště, jak se to soustavně děje za ministrování nár. socialisty Frankeho a ostatních sociálfašistických vůdců.

Sociální demokrat Stivín vyhrožuje nám přestěhováním na náplavku jen proto, že vedeme důsledně boj za požadavky proletariátu, drobného rolnictva a živnostnictva, kdežto pan Stivín a jeho strana hájí důsledně zájmy buržoasie. Proletariát odvrací se hromadně od sociálfašistů a přechází do řad revolučních organisací. Nic nepomáhá panu Stivínovi zoufalý křik, aby se na své cestě zastavil. Uchyluje se tedy k jedinému východisku všech měšťáků, k surovému násilí proti proletariátu.

Podali jsme v této sněmovně řadu návrhů ve prospěch pracujícího lidu. Soc. demokraté, nár. socialisté a ostatní měšťáčtí poslanci chtěli by tyto návrhy sprovoditi se světa, aby o nich nemusili hlasovati a tím odhaliti své pravé ledví. Blábolení pana Stivína [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 69 této těsnopisecké zprávy.] vyvolalo v dělnictvu všeobecný posměch, protože právě pan Stivína společníci jinak denně hlásají, že jedině na půdě parlamentu a nikoli třídním bojem může proletariát docíliti zlepšení svého postavení. A nyní, když páni sociálfašističtí vůdcové mají na půdě parlamentu hlasovati o našich návrzích, utíkají [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.) Činí to proto, aby se nemusili odhaliti a hlasovati proti našim oprávněným návrhům, za kterými stojí všichni dělníci, drobní zaměstnanci, malorolníci a maloživnostníci bez rozdílu. Proto chcete vyhnati komunistické poslance z tohoto parlamentu. Chtěli jsme uveřejniti imunisované znění našich návrhů, které jsme zde v posl. sněmovně předložili, na plakátech. Prosím, tyto plakáty (ukazuje je) byly zadány policejnímu ředitelství v Praze a všem okresním úřadům v Praze. Jsou na nich doslova otištěny odůvodněné návrhy posl. Krosnáře, Zápotockého, sněmovní tisky 906 a 911, doslovně tedy ve sněmovně předložené a imunisované.

Vylepení těchto plakátů bylo policejním ředitelem Dolejšem, ovšem zase z vyššího rozkazu, zakázáno, poněvadž jsou zde uvedeny konkrétní návrhy, které byly vinou soc. demokratických a nár. socialistických poslanců zamítnuty včera v rozpočtovém výboru. O těch se tedy nemají dověděti dělníci a drobní zemědělci. To jest zase novým důkazem pro naše tvrzení, že si dělnictvo může pomoci pouze nejostřejším bojem proti buržoasii a jejím lokajům, Stivínovi a spol.

Pánové, protože máte strach z boje dělnictva, protože máte strach z našeho boje mimo parlament i v parlamentě, chcete komunistické poslance postaviti mimo zákon. [Další véta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Jsme p. Stivínovi povděčni za jeho sprostá slova. Jen štvete tak nezřízeně dále, pánové, abyste se před proletariátem úplně odhalili! Mussolini dal komunistické poslance z parlamentu vyvésti zřízenci, Stivínové potřebují k tomu i policii. Pilsudski posílal revoluční poslance do kriminálu jako jednotlivce, pan Stivín chce celý klub vystěhovati na náplavku k Vltavě. Pohořel ovšem Mussolini, pohořel Pilsudski, hroutí se právě fašistická diktatura ve Španělsku a v Maďarsku, pohoří také pan Stivín a spol. před sjednocenou silou proletariátu.

Netajili jsme se nikdy, že použijeme všech prostředků, které pracující lid na nás žádá, nechť zuří buržoasie a sociálfašističtí vůdcové sebe více. Prohlašujeme to znovu přes vaše vyhrůžky. Na nás jste krátcí, protože za námi stojí zbídačené, utiskované masy proletariátu, které vás poženou k čertu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] který byl prohlašován za aktivní a státní rozpočet, za stabilisovaný, v rovnováze; naproti tomu se však ukázalo, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jak jsme r. 1929 na podzim a r. 1930 z jara s této tribuny dokazovali. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] doznává dnes i důvodová zpráva k tomuto vládnímu návrhu, doznává, že jde o úplný krach finančního zákona.

Co předcházelo návrhu na investiční půjčku? Byly zde 3 důvody, které srostly v jeden celek - zabránit hladovým v boji za chléb a práci. První důvod byl, že dnešní krvavý režim za účasti 6 socialistických ministrů pochopil velmi dobře, že nelze posílati jen četníky a státní policii na nezaměstnané, nýbrž že zároveň je třeba, když ne fakticky, tedy aspoň demagogicky vytyčovati různé plány pro zmírnění nezaměstnanosti, aby se vlna hladu a rozhořčení nezaměstnaných nezavřela nad hlavami dnešního vládního režimu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Druhý důvod byl ten, o němž mluví důvodová zpráva k vládnímu návrhu doslova: "... kdyby se nevyužitkovalo nynější velké plethory na peněžním trhu, což by bylo velmi povážlivé". Tedy doznává se, že jsou ohromné zásoby peněz v bankách, a v tom okamžiku přichází na scénu vůdce českých sociálfašistů Antonín Hampl, intimní přítel Preissův, toho Preisse, který je skutečným finančním králem v Československu a podle něhož točí se nebo stojí nejen všechna kola závodů, nýbrž podle něhož se točí i t. zv. kolo vládního režimu. Hampl vypouštěl napřed plynové bomby, aby znečistil vzduch před hladovějící masou, pak přikročil k demagogickému heslu, aby uchlácholil dělníky nezaměstnané, omezeně pracující i ty, kteří každým dnem čekají vyhazov z fabriky, a odvrátil je od boje za chléb a práci, volaje při tom: Nesedejte na lep komunistům, nechoďte demonstrovat 25. února za chléb a práci; demonstrace vám nepomohou, naopak můžete mít zkrvavené hlavy. My jsme zde od toho - volá Hampl - abychom vám zaopatřili chléb a práci a již jsme nastoupili tuto cestu. (Výkřiky komunistických poslanců.) V tom okamžiku přichází na scénu finanční král, starý Preiss a jiní, kteří sice neradi, ale přece dali se pohnouti k uvolnění 1300 mil. Kč z bankovních pokladen, prý na práci a chléb nezaměstnaným. Lháři a podvodníci jste. Jde vám především o to, aby ohromné zásoby v bankách byly zúročeny velikými úroky.

Třetí konečně byl ten důvod, že čsl. stát potřebuje dnes skutečně peněz, ale ne aby podporoval a prováděl investice, aby tím čelil nezaměstnanosti a ji odstraňoval, nýbrž aby hradil schodky, které vznikly následkem hospodářské krise. (Výkřiky.)

Dnes už nemluví se o skrytých reservách, naopak doznává se, že praskly všechny reservy na zbrojení a přípravy imperialistické války, zejména proti sovětskému Rusku. Nemluví se o reservách, se kterými se tak rád chlubil pan ministr financí dr Engliš, a proto kde se vzala tu se vzala Englišova choroba, která mohla míti pro něho smrtelné následky, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Proto Hamplův všelék organisované pospolitosti a její výslednice uzdravily nejen Engliše, ale měly býti injekcí, injekcí aspoň na čas k záchraně dnešního vládnoucího režimu. Proto dochází k vládnímu návrhu o státní zápůjčce investiční, který nemá s investicemi pro nezaměstnané nic společného a znamená jen pokračování v klamání dělníků a celé dělnické veřejnosti.

Vládní návrh o státní zápůjčce investiční navrhuje uzavření státní půjčky v částce 1.300 mil. Kč, ze které má býti věnováno 600 mil. Kč státním drahám, 64,692.500 Kč na různé účely - jaké to účely, uvedu později - 150 mil. jako úhrada již odhlasovaného obnosu na zmírnění následků hospodářské krise, 485,307.500 Kč na silniční a podobné fondy.

Již znění tohoto zákona a jeho oficielní odůvodnění svědčí plně o tom, že jeho účelem jest jedině podpora bank, krytí schodků státních drah a jiných podobných podniků a že s jeho uskutečňováním vzniknou pracujícímu lidu pouze škody. Banky mají veliké kapitály, které nemohou s patřičným ziskem investovat. Tu jim přispěchá na pomoc stejně jako při dřívějších sanacích jejich stát a nabízí jim poskytnouti za zápůjčku 1.300 mil. nejméně 5% na úrocích a dalších 8% zisků na emisních kursech a zajisté ještě několik dalších procent na správních a jiných výlohách.

Z částky 600 mil. Kč, kterých se má dostat státním drahám, je 400 mil. Kč určeno na investice v r. 1930, tedy už provedené.

Na první pohled je jasné, že tato částka slouží jedině ke krytí schodku státních drah r. 1930 a že tedy za tuto částku nedostane se ani jednomu dělníku nové práce. Ale nejinak má se věc s částkou 200 mil. Kč, která je prý určena na investice r. 1931, po případě v letech následujících. Jestliže schodek státních drah činil r. 1930 více než 400 mil. Kč, bude r. 1931 zajisté ještě větší a částka 200 mil. Kč bude nanejvýše sloužiti k tomu, aby již zaměstnaní železničáři dostávali aspoň svou mzdu za nutné opravy, které provádějí. Avšak okolnost, že železničáři jsou stále propouštěni, dokazuje už sama o sobě, že z částky 200 mil. Kč nedostane se ani jednomu nezaměstnanému nebo omezeně pracujícímu dělníkovi nové práce.

Z další částky 64,692.500 Kč má býti věnováno: 30.700 Kč na školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě, 1 mil. Kč na vojenskou továrnu na letadla, 43,509.700 Kč na vojenské lesní podniky, 15 mil. Kč na státní lázně, 470.000 Kč na státní tiskárnu ministerstva nár. obrany, 4 mil. Kč na Československou tiskovou kancelář, 642.100 Kč na zubčický školní závod zemědělský, 40.000 Kč na kouřimský školní závod vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Tedy celé částky 64,692.500 Kč bude použito jedině ke krytí schodků pasivních podniků.

Zcela jasným důkazem, že investiční půjčka 1.300 mil. Kč bude zase sloužiti kapitalistům, je skutečnost, že do ní je také zahrnuta pověstná částka 150 mil. Kč, o jejímž použití není žádné veřejné kontroly, a mluví-li se o nějaké, říká se, až roku 1932. Na tuto částku si také činí nárok pracující třída. Žádá 100 mil. nezaměstnaným, 50 mil. drobným rolníkům a živnostníkům. Z této částky však dosud nedostali téměř ničeho nezaměstnaní a hladem trpící pracující lid.

Podobně se má věc se zbytkem 485,307.500 Kč, který je prý určen na silniční fond a podobné fondy. K čemu je vlastně používáno 1 miliardy Kč, kterou silničnímu fondu půjčuje Ústřední sociální pojišťovna z příspěvků milionů dělníků, kteří jsou těmitéž sociálními pojišťovnami často ponecháváni bez každé pomoci, takže umírají bez lékařského ošetření, bez každé podpory?

Které jsou to ony jemně naznačené podobné fondy? V tisku mluví se o fondu legionářském a podobných fondech. Pracující lid ví, že všechny tyto fondy jsou fondy určenými jedině pro kapitalisty a že se proletariátu, drobným rolníkům a živnostníkům z nich nedostává ničeho, než nesnesitelného daňového zatížení. Celý smysl vládního návrhu o investiční půjčce dá se tudíž vyjádřiti takto: je to výborná příležitost pro banky investovati své kapitály do výnosných obchodů a půjčkou 1.300 milionů Kč budou sanovány schodky drah, vojenských a podobných podniků. Útraty těchto investic ovšem má nésti pracující lid.

Napřed ještě několik slov o stanovisku, které zaujímáme my komunisté k investičním půjčkám jako prostředku k potírání nezaměstnanosti. My komunisté jsme samozřejmě pro investice, ale žádáme nejprve, aby tyto investice spočívaly v opatřeních, která jsou k dobru dělníků, ve stavbě dělnických bytů, nemocnic, sirotčinců, starobních útulků a nikoli v budování vojenských silnic, kasáren, vězení, anebo ve stavbě kanonů.

Dále prohlašujeme, že prostředky na tyto investice musí býti sehnány způsobem, který nezatěžuje pracující obyvatelstvo. Navrhli jsme již, aby měšťácko-sociálfašistická vláda dala 300 mil. Kč z Anglobanky, které tam jsou domněle jako vklad, navrhovali jsme, aby ohromné výdaje na militarismus, kongruu a četnictvo byly seškrtány a peněz použito k opatření práce a chleba pracujícím. Dnes proti vašemu protilidovému plánu, který znamená další vykořisťování pracujícího lidu pomocí finančního kapitálu, vytyčujeme jasný návrh na 10% dávku z majetku milionářských společností i jednotlivců milionářů. Jen v Praze je několik tisíc milionářů. Podali jsme také dnes návrh, aby pan ministr financí ujal se slova a vysvětlil a podal zprávu sněmovně, kolik je v Československu milionářů. Ovšem to se veřejnost nemá dověděti. Podali jsme také návrh, aby nejen o milionářích, ale aby o finančních reservách a financích tohoto státu vůbec byla veřejnost informována. Ovšem to se veřejnost nemá dověděti. My máme za to, že výnos 10% zdanění majetku milionářů by byl daleko vyšší, než je 1.300 milionů. Není dělníka ani drobného zaměstnance, není rolníka nebo malého živnostníka, který by s takovouto dávkou nesouhlasil. Navrhujeme, aby této dávky z majetku bylo použito jedině na takové nouzové práce, které prospívají proletariátu, drobnému rolníku a živnostníku. V tom směru žádá dělnictvo také, aby mu na těchto nouzových pracích byly placeny řádné mzdy, aby na nich byli zaměstnáni nezaměstnaní bez rozdílu, ať jsou odborově organisovaní čili nic, a aby práce ty prováděly veřejné úřady a proletářská družstva bez obvyklých zisků kapitalistů.

Poněvadž pracující lid má špatné zkušenosti s dávkou z majetku, která byla usnesena po převratu - v majetku kapitalistů zůstaly miliardy, které měly býti i podle měšťáckých zákonů zabaveny - žádá účast a stálou kontrolu volenými orgány dělníků a drobných zemědělců při provádění tohoto zákona, jakož i nejpodrobnější veřejné měsíční vyúčtování této vybrané a k těmto účelům dané dávky z majetku.

Nezaměstnaní hladoví, dosud zaměstnané dělnictvo pracuje stále obmezeněji, drobné rolnictvo a živnostnictvo živoří. Je proto bezpodmínečně třeba, aby náš návrh, který stavíme proti tomuto vládnímu návrhu jako návrh pozměňovací, stal se zákonem s účinností nejpozději od 1. března t. r.

Při tom jsme si vědomi - a s námi veškeré dělnictvo - toho, že se kapitalistická krise nedá vůbec řešit buržoasními prostředky [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy], že konfiskují se řeči v parlamentě, nýbrž jde to tak daleko, že se zkonfiskuje i celá řeč komunistického poslance, pronesená v parlamentě. Ale k jakým přímo zběsilostem a řádění dochází, dokazuje "Levá fronta", která přinesla prohlášení intelektuálů, ve kterém se doslova praví (čte): "Min. předseda Udržal řekl, že 25. února nebudou trpěny jakékoliv demonstrace. Podepsaní považují za svoji povinnost varovati vládu před takovýmto ústavě odporujícím postupem proti občanům, kterým existující společenský řád odepřel nejzákladnější právo člověka - právo na práci. Projevy chystané na den 25. února mají býti demonstrací, která má připomenouti společnosti její povinnost. Jsme přesvědčeni, že budou-li projevy povoleny - projdou bez srážek demonstrantů s ozbrojenou státní mocí. Mechanický zákaz nemůže potlačiti živelnou potřebu nezaměstnaných, upozorniti společnost na své zoufalství a povede k stejným důsledkům jako v Duchcově. Připomínáme, že odpovědnost za takové důsledky nemůže býti pak svalována na komunistickou stranu, která žádá legalitu pro tyto projevy, nýbrž jen na ty, kdož nepochopili vážnost situace, kdož si nedovedou představit psychologický stav člověka zbaveného práce, chleba i občanských práv." - A nyní následují podpisy (čte): "Dr Bedřich Bill, František Halas, docent dr Hugo Hecht, univ. prof. dr František Krejčí, Marie Majerová, Michal Mareš, Fr. Muzika, univ. prof. dr Zdeněk Nejedlý, St. K. Neumann, Vítězslav Nezval, Pavel Prokop, Karel Teige, Vladislav Vančura, Jan Fromek."

A dále je uvedeno (čte): "Mnozí z těch, které jsme požádali o podpis, prohlásili, že přesto, že se s projevem stotožňují, nemohou jej podepsat, protože prý by to mělo za následek ohrožení jejich existence." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Toto bylo celé zkonfiskováno i s podpisy. Tedy censura dnes konfiskuje i jména. Tak daleko se dospělo za režie sociálfašisty Meissnera. (Výkřiky posl. Gottwalda.)

A vrchol drzosti spočívá v tom, že okresní hejtman v Jílovém - ten pověstný hejtman, kterému troubení na trubku bylo porušením míru a klidu při agrárním projevu - vydal nyní na základě podané žádosti z 13. února, aby v hostinci v Psárech byla povolena veřejná schůze s programem: Nezaměstnanost - žádný jiný program nebyl - tento potentát vydal výměr, ve kterém tvrdí: V Psárech a okolí není takové nezaměstnanosti, ba možno říci není nezaměstnanosti vůbec, takže pořádání veřejných schůzí není na místě.

Jaká je skutečnost? V Psárech je 115 obytných domů, v nichž je 65 skutečně nezaměstnaných dělníků - otců rodin. Tenhle potentát, kterému je dána do rukou správa okresu a také tak zvané pověstné péče o hladové a který rozhoduje o životech, škrtnutím péra odstraní nezaměstnanost. (Výkřiky komunistických poslanců.) On plní ovšem jen příkazy svých nadřízených.

Pan ministr soc. péče to dělá mazaněji. On prostě neposílá okresním úřadům žádných peněz, vymlouvaje se, že jich nemá. Okresní úřady říkají: "My bychom vám dali i ty hladové poukázky, ale ani ty nám ministerstvo soc. péče neposílá." Jinými slovy: Pan ministr sociální péče sabotuje i tu hladovou akci pro nezaměstnané.

A tu musí býti také postavena před celou pracující třídu otázka, která požene přímo dělníky do boje za řádnou podporu v době nezaměstnání, proti gentskému systému. A proto 25. únor bude bojem proti gentskému systému, bojem za požadavky nejenom nezaměstnaných, nýbrž i zaměstnaných dělníků. 25. února i po 25. únoru dále povedou dělníci v čele s komunistickou stranou boj za splnění všech dílčích požadavků pracující třídy [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Páni posl. Kurťak a dr Törköly nejsou přítomni a ztrácejí proto slovo.

Slovo dále má p. posl. Juran.

Posl. Juran: Hospodářská krise vyvolala veliké spousty v řadách buržoasie. Vedle hospodářských dostavily se neméně těžké finanční a politické důsledky. Ještě před rokem zdála se situace pro buržoasii mnohem nadějnější, avšak naděje zklamaly. Hospodářská krise, nouze a bída nejširších mas lidu je výsledkem naprosté neschopnosti buržoasie podniknouti něco proti rozkladu, proti blížícímu se bankrotu. Vládní návrh zákona o státní půjčce investiční má býti východiskem z krise buržoasie v Československu. Dokonce mluvčí vládní koalice potvrzují, že tato půjčka se zove neprávem investiční půjčkou. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 69 této těsnopisecké zprávy.] Je podvodem, který se s půjčkou hraje již od počátku, kdy se začalo v socialistickém tisku o investiční půjčce mluvit. Budily se iluse v massách nezaměstnaných a všeho dělnictva, že půjčka umožní veliké investiční práce, že se statisíce nezaměstnaných vrátí do výroby, že dělnictvo bude míti zajištěnou práci, že hospodářská krise ustane a rozvine se zdravý hospodářský život. Jedná se tedy o investicích ke zmírnění nezaměstnanosti. Co však podniká stát jako zaměstnavatel? Co dělá především ministerstvo železnic, které dostane z této investiční půjčky nejvyšší obnosy? Nepropouští své zřízence po celých desítkách, nýbrž v celých stovkách? Jak se museli dělníci bránit na př. v železárnách v Podbrezové, kteréžto železárny jsou ve státním provozu, aby tyto závody nebyly zastaveny. A nyní zase stojíme před novým propouštěním v brněnské Zbrojovce, kde má býti propuštěno 500 dělníků a 30 úředníků. Na této Zbrojovce participuje republika Československá značným kapitálem, přesto však není zde činitele, který by znemožnil propouštění dělnictva. Z toho je vidno, že stát jako zaměstnavatel první vyhazuje dělnictvo na dlažbu, je odsuzuje k pozvolnému vymírání, k smrti hladem.

Dělníci mají býti ukonejšeni, mají býti odvráceni od zápasu s kapitálem. Mají býti odvráceni od boje za práci a chléb. Toto klamání dělnictva se udržuje ještě nyní, kdy z předlohy zákona o půjčce je jasno, že z vypůjčených peněz bude na investice a zvýšení zaměstnanosti použito zcela nepatrné částky, zatím co většina vypůjčené sumy má býti použita ku krytí schodku, zvláště železnic, k zaplacení výloh již učiněných, a že půjčkou mají býti sehnány peníze na úhradu výloh stanovených rozpočtem, pro něž není úhrada z řádných rozpočtových příjmů. Je jasno, že fakticky nejde o investiční půjčku a o sehnání peněz na výdaje mimo řádný rozpočet, nýbrž o deficitní půjčku. Nejde o finanční operaci, která by byla injekcí k rozproudění ochrnutého hospodářského života, nýbrž jde o finanční operaci, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] která dokazuje, že hospodářskou krisí je již postihováno státní finanční hospodářství a že vládnoucí kruhy sahají k výpůjčkám, aby zacpaly díry, které vznikají v konstrukci státního rozpočtu a [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pan zpravodaj o této předloze dr Patejdl již v rozpočtovém výboru tvrdil, že investiční ráz této půjčky je prokázán, přes to, že posl. Remeš, člen vládni většiny konstatoval, že na investiční práce a roztočení kol připadá pouze nepatrná kvota.

Taktéž p. ministr financí dr Engliš se ohrazoval proti tvrzení, že této půjčky nebude použito ke krytí schodků jednotlivých podniků, že zálohy, které byly již poskytovány, nejsou povahy deficitní. Snad prý jenom část těchto záloh bude sloužiti ke krytí deficitu.

Předlohou o půjčce nastupují již státní finance cestu deficitní, cestu stupňování úpadku. Pánové z vládní většiny nemohou popříti, že pro pracující třídu bude to míti citelné následky. Krytí deficitu státního rozpočtu děje se na úkor stupňovaného ždímání kapes pracujícího lidu. Stoupající zadlužení státu znamená vzestup daňového zatížení pracujících mas a v dnešní hospodářské krisi urychluje zvýšené daňové zatížení existenční ruinování širokých pracujících vrstev, při čemž z dluhů státu a z drásání a ubíjení existence pracujících vrstev těží finanční kapitál banky.

Předloha o výpůjčce je dokladem, jak se dává stát jako dlužník v plen finančnímu kapitálu - bankám - a jak na účet pracujících vrstev umožňuje bankám skvělé zúročení volných kapitálů a při tom obrovské zisky.

Nikdy nebylo to špinavé dohazování kšeftů státem bankám, nikdy nebyl srůst státu s finančním kapitálem tak zjevný, jako při této půjčce 1.300 mil. Kč. Touto položkou zvýší se státní dluhy Československa, které činí asi 37 miliard, na 38 miliard. Přibližně 2 1/2 miliardy platí obyvatelstvo na daních, na zúrokování a splácení státních dluhů. Po vojenských výdajích je tato položka největší v celém státním rozpočtu. Stát si má vypůjčiti od bank na 5% úrok. Tak draze si opatřuje stát peníze, aby umožnil bankám zisky.

Každý rozumný člověk si položí otázku: Proč stát, když potřebuje peníze, nevyzvedne vklad 300 mil. Kč, které bezúročně uložil v Anglobance? Je pochopitelno, že pan ministr financí dr Engliš znervosní při pouhém dotazu o závazném vkladu 483 mil. Kč. Či nebylo by povinností a neměl by pan ministr financí dr Engliš možnosti i tento vklad vyzvednouti?

Stát bezúročně stamiliony ukládá, ale při tom si stamiliony na drahý úrok a při výhodném emisním kursu pro věřitele vypůjčuje. To je věc, která musí každého trknouti. Každému musí býti jasno, že se všemožně pomáhá bankám na jedné straně bezúročným vkladem stamilionů a na druhé straně vysokoúročnou půjčkou. (Výkřiky komunistických poslanců.) Každý soudný člověk se bude tázati, proč místo výpůjčky stát nevymáhá na kapitalistech dlužné daně, které se odhadují na mnoho miliard. Pan zpravodaj měl ovšem námitky proti takto soudr. Kopeckým postavené otázce. Z toho je zřejmo, o jaké dobré spojence se čsl. buržoasie opírá. Naopak vidíme, že stát kapitalistům daně odpisuje, na př. při fusích bank. Čím silnější kapitálový činitel, tím méně platí na daních a tím větší je benevolence při vymáhání daní a jejich odpouštění. Proč se na př. nevyzvednou peníze vložené do Pražských vzorkových veletrhů? Proč se neomezí výdaje na potlačovací aparát, na militarismus a nepoužije se peněz na nouzové práce a podporu nezaměstnaných? Proč vznikají rozpočtové schodky a proč se neomezují náklady na neproduktivní účele, na vojsko, výzbroj, přípravu války? Vidíme přece, že obrovské výdaje na podniky, jež mají sloužiti k vojenské přípravě, ohrožují státní finance a vyvolávají schodky. Vidíme to ve všech státech. V samé Francii se tvrdí, že další zbrojení ji zničí. Nastupuje se cesta zvyšování výdajů na vojenské účele. Čsl. buržoasie se zabezpečuje, neboť tuší blížící se konec. Ona je si vědoma své nemohoucnosti, své neschopnosti zaměstnati dělníky a nasytiti hladové. Zbývá jí pouze jediný prostředek; potlačovací aparát, četnictvo, policie, armáda, potlačiti rostoucí nespokojenost mas nezaměstnaných, hnutí nezaměstnaných utápěti v krvi, což nám potvrzuje duchcovský případ.