Ad 1. Hlasování o osnově zákona o nabytí úseku Zadunajské místní dráhy od stanice Bratislava-Nové Město ke státní hranici státem a o pachtu úseku Novohradské župní místní dráhy od stanice Lučenec ke státní hranici státem (tisk 903).

Zpravodajem výboru technicko-dopravního je p. posl. inž. Nečas, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Ježek.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 4 paragrafy, nadpis, úvodní formuli a 2 přílohy.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 paragrafy, nadpisem zákona, úvodní jeho formulí a s 2 přílohami podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona s jejími 2 přílohami ve čtení prvém podle zprávy výborové, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení vykonáme při vyřízení 4. odstavce, bude-li této osnově přiznáno zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k odloženému hlasování o 2. odst. pořadu:

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů (tisk 821).

Zpravodajem je p. posl. Marek.

Osnova zákona má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 7 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění doporučeném panem zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení vykonáme při vyřízení odst. 4 pořadu, bude-li této osnově přiznáno zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen jest 2. odst. pořadu.

Pp. posl. Štětka, J. Svoboda a soudr. podali dva návrhy podle §u 46 jedn. řádu.

V prvém navrhují usnesení sněmovny, aby se do dnešní schůze dostavil ministr financí dr Engliš podat zprávu a vysvětlení o dlužných daních a dávkách kapitalistů.

V druhém navrhují, aby se dostavil týž ministr podat zprávu o počtu kapitalistických společností a jednotlivců s majetkem více než 1 milion Kč a o celkovém jmění těchto právnických i fysických osob.

Návrhy vyhovují jednacímu řádu a dám o nich tedy hlasovati bez rozpravy, prostým hlasováním.

Kdo tedy souhlasí s prvým návrhem, týkajícím se vysvětlení o dlužných daních a dávkách, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s druhým návrhem, týkajícím se majetku právnických a fysických osob, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Také tento návrh je zamítnut.

Nyní se vrátíme opět k rokování o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona o státní investiční půjčce:

Ad 3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 953) o státní zápůjčce investiční (tisk 966) (podle §u 35 jedn. ř.).

Dalším řečníkem je p. posl. Hokky. Uděluji mu slovo.

Posl. Hokky [maďarsky]: Ctená snemovňa! Hospodárska kríza sahá nám práve po krk. Podľa tvrdenia pána ministra soc. pečlivosti Czecha počet nezamestnaných presahuje už číslicu 600.000. Na Podkarpatskej Rusi nebola snáď bieda nikdy dosiaľ tak veľká, ako teraz, ač ani tam nie je ona vzácnosťou. Od doby zahájenia colnej války s Maďarskom bola zastavená aj exploatácia dreva a celé masy robotníkov staly sa nezamestnanými. Avšak dnes hladuje i ten, kto spokojne hľadel s dneska na zajtrek; sú to malí a najmenší gazdovia a zemedelskí robotníci.

Názory verejných hospodárov o tom, kde väzí príčina kríze, sa veľmi rozchádzajú, a predsa bezpečná diagnoza toho bola by svrchovane dôležitou. Niektorí hľadajú príčinu v úpadku kapitalistického systemu. Iní zase v nesmiernom vzrastu tiarch a verejných bremien, ktorý vzrast nezabezpečuje možnosti výroby. Ja prikloňujem sa skôr k tým, ktorí hľadajú príčinu v tom, že kapitalistická výroba, ktorá potrebuje stále väčších a väčších oblastí, aby bola silná, naráža na ostnaté dráty colných hraníc vyvolaných mierovými smlúvami.

Toľko je isté, že normálny chod výroby je ochromený a že rovnováha medzi výrobou a spotrebou nie je zabezpečená. Všetci takmer svorne shodujú sa v tom, že zabezpečiť treba základné podmienky výroby. Zabezpečenie predpokladov výroby váži si nad sociálnou podporou tiež socialista Snowden, lebo vie, že len zaistenie výroby privodí podstatné zmiernenie nezamestnanosti.

Pri zabezpečení predpokladov výroby snažia sa ešte i štáty priemyselné utvoriť v prvom rade predpoklady výroby zemedelskej. V poslednej svojej reči uviedol som plány Nemcov v tomto smere, ktoré výhodami danými zemedelcom cudzozemským chcú zabezpečiť export priemyslu.

Avšak nech je tu príčina ktorákoľvek nelzä popierať neblahý fakt, že nezamestnanosť práve v dobe demokratizácie Europy dosiahla cifry neslýchane vysokej. Najväčší problém ľudskej spoločnosti, a by totíž pre každého človeka zaistený bol človečenský život a živobytie, ocíta sa podľa všetkých príznakov na pokraji úpadku. Nikdy neboly v Europe tak veľké masy bez práce, ako práve dnes v storočí organizačného pochodu a sociálneho poistenia.

Je možné, že je to zkomieraním kapitalistickej výroby, je možné, že je to bankrotom zvyšovania sociálnych a verejných bremien, ktoré ochromujú výrobu; možná, že budeme museť kliestiť nové cesty na poli výroby a sociálneho poistenia - avšak rýchle, lebo už je tu posledný okamih. Dnes 20% národov Europy pozerá neistému zajtrajšku v ústrety, a keby sme presnejšie znali pomery ruské, vtedy možná, že by sa táto cifra podstatne zvýšila. Kultúra dostala sa tam, že výroba je technicky dokonalá, avšak ohromná masa ľudí hladuje.

Avšak ako vážne pomýšľajú tiež medzinárodní verejní hospodári na podopretie výroby a v prvom rade výroby zemedelskej, to dokazujú tiež dve komisie, ktoré budú v Ženeve behom budúceho mesiaca zasedať a z ktorých jedna zabývať sa chce odbytom europských prebytkov zemedelských, druhá však otázkou zemedelského úveru. Banková centrála, ktorá má byť sriadená v Basele, poskytovala by zatým úver zemedelcom, ktorí sú naň najviac odkázaní a za ichž úver prevzal by garanciu ich vlastný štát.

Tiež u nás by malo byť v prvom rade zemedelstvo postavené na nohy, aby z neho utvorený bol tábor konzumentov a tým aby sa dala do behu cirkulácia, ktorá počína na podzim každého roku, keď už gazda svoje produkty odpredal. Prvým úkolom je, aby zaistený bol odbyt výrobných prebytkov za výhodné ceny, čo by sa týkalo nielen úrody zrnovej, ale tiež inej produkcie. Na to by sa maly vytvoriť výhodné možnosti pre dovoz agrárnych výrobkov súsedných štátov.

Druhým úkolom je poskytovanie úveru na nízke úroky, k čomu by snáď niečo zbudlo z tých 485 milionov, ktoré zbývajú z investičnej pôžičky 1300 milionov korún a ktoré dosiaľ ešte neboly rozdelené.

Tretím úkolom je zmiernenie verejných bremien. Pri týchto práve teraz doporučil som pozornosti pána ministra financií nemožné pomery, ktoré zavládly v Podkarpatskej Rusi a ktoré by sotva bolo možno predpokladať inde, lebo tieto anomálie zakladajú sa výlučne na neznalosti zákona. Mám tu na mysli tie bezdôvodné dane, ktoré sú platené z položiek nejestvujúcích, ako menovite z vkladov poštovej sporiteľne a aká je i dávka z majetku platená z válečných pôžičiek. Veď je nemožné, aby z válečných pôžičiek, z ktorých bolo treba platiť určitý obnos tiež pri ich kolkovaní, platili dotyční ešte i dávku z majetku vtedy, keď im boly válečné pôžičky odňaté. O žiadnom štáte vôbec i a tedy ani o Československu nemožno predpokladať, že by vyrubovalo dane z peňazí a majetkov neexistujúcich.

Čo do takéhoto zdanenia vkladov poštovej sporiteľne mám v ruke práve dva dôkazy. Karol Koós a Alexander Kékesi museli platiť dávku z majetku zo svojich vkladov u poštovej sporiteľne, z ktorých dosiaľ nedostali ani haliera. Alexandrovi Kékesimu vyrúbena bola z vkladu u poštovej sporiteľne, činiaceho 12.800 Kč, dávka z majetku 1750 Kč a ešte k tomu úroky zo zameškania 500 Kč. Je naprosté absurdum, aby niekto platil 1750 korún a k tomu ešte i úroky zo zameškania z takého majetku, s ktorým vôbec nedišponuje. Sú to pomery nemožné a preto dúfam, že pán minister financií tieto ponery sanuje a tieto anomálie odstraní.

Druhou vecou sú naprosto nemožné pohľadávky nemocenských pokladníc voči producentom vína, od ktorých sa vyžaduje, aby svojich robotníkov prihlašovali. Je známe - a u nás je aspoň uzus - že robotníci pracujú na vinici len jeden, dva dni v týždni a takmer nikdy nedochádza k tomu, aby dotyčný robotník pracoval u tohože gazdu tri dni v týždni. Podľa zákona tedy producent vína nie je povinný platiť nemocenské za takýchto robotníkov. Okrem toho zákon vyslovuje i to, že nemocenské nutno platiť len za osoby, u ktorých je hlavným zamestnaním, z ktorého má byť nemocenské zaplatené. U týchto robotníkov však zrejme nie je hlavným zamestnaním práca vo viniciach, lebo na túto prácu dochádzajú zpravidla zo súsedných obcí niektorí malí domkári jedno až dvojjutroví, aby si jednodennou alebo dvojdennou nádeníckou prácou prizarobili, keďže zo svojho malého majetočku nemôžu byť živí.

Upozornil som na to pána ministra sociálnej pečlivosti už dávnejšie, avšak na moje podanie ešte dosiaľ nedal mi odpovedi. Ani sa tomu nedivím, veď v dnešných dobách je mimoriadne veľmi zamestnaný. Dúfam však, že toto nedopatrenie čoskoro napraví.

Naším oprávneným požiadavkom by bolo, aby komisie pre vybudovanie daní boly rozvrhnuté na menšie oblasti. Týka sa táto naša žiadosť zvlášte okresu veľkosevlušského, lebo vyrubujúca komisia tohoto okresu zasedá v Berehove, členami komisie sú hlavne občania berehovskí, ktorí pomery veľkosevlušské neznajú, a tak veľmi zhusta dochádza k daňovým vyrúbeniam premršteným a skutku neodpovedajúcim. Už vlani som podal ohľadom toho jeden návrh a žiadal som, aby príslušné finančné riaditeľstvo preložilo komisiu pre vyrubovanie daní z Berehova do Veľkej Sevluše. Dosiaľ nedošlo k ničomu. Dúfam však, že pán minister financií v tejto veci s urýchlením zakročí, lebo toho si vyžaduje i praktický život.

Pomýšľajú-li príslušní činitelia na rozdelenie tých 485,000.000 korún, ktoré sú ešte k dišpozícii, tu prosím, aby aspoň teraz pomysleli na to, že investície by potrebovala i Podkarpatská Rus, a to investície až veľmi produktivné.

Už vo svojej reči z minulého týždňa naznačil som potreby, ktoré poskytujú hojné príležitosti k investíciám v Podkarpatskej Rusi. Práce melioračné, regulácie riek, stavby silníc, vodovodov a nových železničných tratí - to všetko sú potreby, ktoré by náramne napomohly zlepšeniu hospodárskej situácie Podkarpatskej Rusi.

Teraz však dovoľujem si doporučiť pozornosti príslušných kruhov len jednu okolnosť: je to most viškovský, o ktorý už desať rokov prosíme. Je nemožné, aby obec s počtom 6000 obyvateľov bola od sveta izolovaná preto, že nemá mostu, a je vonkoncom neuveriteľné, že po dobu desať rokov nebolo možno tomu odpomôcť. Prosím príslušných činiteľov, aby v tejto veci konečne s urýchlením zakročili, lebo plány, ako viem, sú už hotové, avšak nič sme nepočuli o tom, že by súťaž bola už vypísaná. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Vo spojitosti s tým bola by potrebná tiež regulácia rieky Tisy. Inženieri, ktorí na regulácii Tisy dosiaľ už pracovali, vedia a môžu i dokázať, že Tisa je riekou veľmi nezbednou, a vie každý i to, že rozvodní-li sa Tisa, pôsobí svojim pustošením obrovské škody. Tisa spôsobila vo Viškove už dosiaľ preveľké škody a bude ich pôsobiť i ďalej, lebo podľa tvrdenia odborníkov rieka tá vracia sa teraz do svojho koryta, v ktorom tiekla pred 70 až 80 rokmi. Dôjde-li k tomu, vtedy obec Viškov ohrožená je najkrajnejším nebezpečím, a preto je žiaducné, aby zároveň so sriaďovaním mostu vykonané boly i práce vodoregulačné, a to vážne, lebo ináč celé to okolie bude v dobe jarných povodieň ohrožené veľkou katastrofou.

Tu sa musím ešte zmieniť o veľkých obavách obyvateľstva ťačevského, že pán minister zahraničia, nerešpektujúc hranice stanovené mierovou smluvou sévresskou, zjednal s rumunskou vládou - zdá sa, že z vlastnej moci - ujednanie, ktoré privodilo ťačevskému komposesorátu, obce Ťačevu a školskému fondu tejto obce a tiež eráru značnú škodu. Práve včera konalo sa v tejto veci ľudové shromaždenie v Ťačeve, kde obyvateľstvo vyslovilo svoju nespokojnosť a prijalo rezolúciu, v ktorej sa vyslovuje:

1. Protestujeme proti tomu, že konferencia ministrov vecí zahraničných pozmenila ustanovenia mierovej smluvy sévresskej, ktorými sa ustanovujú hranice, a dopustila, aby utvorená bola dnešná hranica medzi štátom naším a štátom rumunským, ač smluva sévresská veľmi správne a humánne stanovila, aby mestská hranica ťačevská bola zároveň hranicou medzi týmito dvoma štáty. Požadujeme, aby sévresské ujednanie bolo reštaurované a naša hranica na ľavom brehu Tisy bola posunutá na bývalú pôvodnú hranicu obce Ťačeva.

2. Protestujeme proti tomu, že ministerstvo zahraničia bez schválenia a ratifikovania sejmu autonomnej Podkarpatskej Rusi, rešp. pražského parlamentu, zjednalo dňa 4. mája 1921 v Prahe zvláštnu dohodu s vládou rumunskou a dovolilo utvorenie dnešných hraníc. Prosíme ministerstvo zahraničia a celú vládu štátu československého, aby ráčily obhajovať hmotné statky svojích občanov. Požadujeme, aby každé dodatočné ujednanie, protiviace sa sévresskej mierovej smluve a porušujúce právo zákonom nadobudnuté i mierovú smluvu, bolo anihilované a mierová smluva bola vo svojej pôvodnej podstate reštaurovaná.

3. Keďže ťačevský komposesorát, štátny lesný erár a súkromníci boli po dobu viac ako desať rokov v užívaní súkromého, rešp. štátneho majetku buďto úplne hatení alebo obmedzení, požadujeme, aby títo menovaní tri činitelia boli za ušlý zisk príslušne odškodnení a obnos ten buď vynaložený na industrializáciu územia, ktoré získame nazpäť.

4. Požadujeme, aby rumunský colný úrad preložený bol s ľavého brehu Tisy na colnú hranicu sévresskú, t. j. na hranicu obcí Ťačeva a Remete, ktorá tvorí i hranicu republiky. Keďže štát rumunský odvoláva sa na svojich vlastných nespokojencov a s poukazovaním na ne vyvlastňuje naše súkromé statky, chceme ministerstvu zahraničia, ktoré zaiste každým spôsobom je ochotné vziať nás do ochrany, podať vysvetlenie, že obyvatelia obcí Pálosremete, Kistécsö, Kövesláz, Ferencvölgy staly sa nespokojení práve tým, že boly odtržení z tela veľkého Ťačeva a ich územie bez železničného spojenia učinené bolo územím od sveta obchodne izolovaným, čím možnosti živobytia tamojšieho obyvateľstva staly sa naprosto neistými, avšak naproti tomu týmto odtržením i tunajší obyvatelia boli materielne zničení, keďže svojích statkov už od desať rokov nemôžu nerušene užívať, a tak nespokojnosť i tam i tu vzrastá, kým bude-li odlúčená časť zase pripojená, bude nespokojnosť na oboch stranách zažehnaná, lebo vlastníci odlúčených statkov budú môcť voľne svoje pozemky obrábať, svojích ovocných sadov, lesov a pašienkov hospodársky užívať, čim dostaví sa spokojnosť i u tunajšieho obyvateľstva. Avšak i tamojší nespokojenci budú znova zapojení do života ťačovského, budú mať príležitosti k práci, dostanú sa znova do obchodného krvného obehu, i hospodárska situácia sa pozvoľna zlepší, budú-li k našemu bohatému a vzdelanému štátu pripojení, a tým ich nespokojnosť definitivne zanikne.

Prosíme pána ministra zahraničia, aby on pri obnovení smluvy o Page-trati využil výhodného obnovenia tejto smluvy k tomu, aby sévresská smluva bola v pôvodnej forme reštaurovaná a totiž aby chotár obce Ťačeva bol vo svojom celku ponechaný pod imperiom československej štátnej moci.

Nemôžem konečne ponechať bez poznámky ten únos človeka, ktorý bol spáchaný predovčerom na našom tajomníkovi Ladislavovi Szánthó v Mukačeve, a sotva mi je možno uveriť, že by pán minister vnútra vedel o tomto barbarskom čine úradov. Predovčerom večer dostavil sa k Szánthóvi istý detektiv a vyzval Szánthóva, aby sa s ním odobral na policiu. Szánthó vyhovel výzve policajnej a odišiel z domova s detektivom, aniž bolo jeho manželke povedané, kam ho odvádzajú, a dosiaľ nevie sa o ňom nič. Manželka Szánthóva, chorá, zostala sama so svojím malým dietkom, čo môžu dosvedčiť lekári Fried v Mukačeve a Linnert v Berehove. Jej manžel bol odvedený na neznáme miesto.

Je to vec veľmi smutná a nechcem použiť výrazu, že niečo také môže sa stať len v Afrike. Veď je nemožné, aby po desať rokoch jestvovania republiky bol človek vyrvaný svojej rodine a odnesený na neznáme miesto úradným násilím. Doslýcham sa, že ho chcejú vydať Rumunsku, o ktorom vydaní máme už veľmi neblahé zkúsenosti.

S Ladislavom Szánthó bola táto smutná a neprijemná hra už raz v lete sohraná. Teraz sa hovorí, že došlo k tomu znova preto, lebo vec stala sa pravoplatnou, ač v poslednej dobe nedopustil sa ničoho. V lete tedy nebolo vyhostenie právoplatným, a predsa bol v nočnej dobe odvedený na hranice a donútený, aby prekročil Tisu. Szánthó nevíe plavať a tedy musel sa v nočnej dobe na protejší breh preplaviť loďkou, tam však, ako vieme, nechcely ho maďarské úrady prijať.

Ako neľudská je táto vec, to ponechávam posudku pánov, ktorí si moju reč prečítajú. Ja však už teraz nenachádzam dosť ostrý výraz pre moje roztrpčenie, ktoré pociťujem nad tým, že po viac ako desaťročnom trvaní republiky môžu sa u nás takého neľudskosti vyskytovať. I to sa môže stať iba v Podkarpatskej Rusi!

Keďže zo štátnej pôžičky, ktorá má byť práve odhlasovaná, nedostane sa do Podkarpatskej Rusi zase nič, návrh neprijímam.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Schweichhart.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákona patří mezi návrhy zákonů, pro které my, němečtí soc. demokrati, rádi hlasujeme, a to z toho prostého důvodu, poněvadž se tím má přece opět poněkud čeliti oné ohromné sociální nouzi, která zachvátila následkem světové hospodářské krise široké vrstvy obyvatelstva, nikoliv na posledním místě německého. Osnova ovšem ještě ani zdaleka nevyhovuje naším přáním, záležejícím v tom, že stát vší silou musí především zmírniti nouzi nezaměstnaných. Z 1300 milionů investiční zápůjčky použije se téměř polovice, 600 milionů na železnice, a to 400 milionů na stavby, které byly zamýšleny již loňského roku, a 200 milionů na stavby, které jsou rozpočteny pro rok 1931. Další příslušné částky jsou rozpočteny na stavby silnic, vodovodů a meliorací. Uvážíme-li, že úbytek mzdy asi 500.000 nezaměstnaných, které dnes asi máme, činí ročně 4 miliardy Kč, počítáme-li roční příjem člověka jen asi 8000 Kč, vysvítá z toho jasně, že ochromenému národnímu hospodářství musí se dostati ještě dalších, větších částek, má-li býti úbytek mzdy, byť jen poněkud přijatelně napraven. Na každý způsob jest však investiční zápůjčka v souvislosti s péčí o nezaměstnané, stavební bytovou akcí atd., malý pokrok na cestě k uchránění nezaměstnaných před nejkrutějším osudem.

Se vším důrazem prohlašujeme, že trváme na splnění prohlášení předsedy vlády, že nouzové práce budou prováděny ve všech krajích. Jest to zřejmá skutečnost, které nelze naprosto popříti, že pohraniční území Čech, kde se mluví německy, jsou postižena nejhorší krisí, a proto tamější obyvatelstvo plným právem očekává, že především zde se mu poskytne výdělek. Bylo by prostě nesnesitelné, kdyby se zde měřilo nestejným loktem a kdyby německé dělnictvo, zemědělstvo a rovněž i řemeslníci a průmysl byli odstrčeni při použití investičního úvěru. Hospodářská bída nemůže býti nikde větší než v horských krajinách severních, západních, východních a jižních Čech a zvláště tam jest naléhavě nutno poskytnouti pomoc tím, že se opatří práce.

Poněvadž tento návrh jest vyložené nouzové opatření, jest vysvětlitelné a lze to snad i prominouti, jestliže má některé technické nedostatky. Ale jestliže pan posl. Mayr-Harting v rozpočtovém výboru nenašel na návrhu ani chlupu dobrého, jest z jeho chování velmi zřejmé, že zde méně rozhodovalo přání rychle pomoci, nýbrž stranickopolitická jednostranná kritika. Pan dr Mayr-Harting mluvil mezi jiným o tom, že soustavné, energické podporování stavebního ruchu bylo by lepší než stavba silnic. Mluvil o konečné úpravě otázky ochrany nájemníků a aby nastal obrat v činnosti byrokratismu přímo překážející.

Pokud jde o poslední věc, posl. dr Mayr-Harting ví velmi dobře, že úřední šiml bude nyní popohnán, pokud to ovšem v byrokratismu jest možné. Rovněž ví, že právě my se energicky domáháme podpory stavebního ruchu. Na cestě, aby ochrana nájemníků byla zrušena podle přání jeho a jeho strany, nebudeme ho ovšem nikdy následovati.

Jest pravda, že budování staveb všeho druhu obcemi rozmnožilo by žádoucím způsobem především příležitost ku práci, ale pan Mayr-Harting musí přece přiznati, že on a občanský blok to byl, kdo neblahým zákonem o obecních financích soustavně znemožnili samosprávným sborům větší investice. Pod heslem šetření v zájmu velkých poplatníků a pod heslem snížení prý nesnesitelných břemen ve většině obcí bylo dnes znemožněno prováděti rozsáhlé stavby jako stavby nouzové. Vinna není tedy dnešní koalice, jestliže obce nejsou s to, aby si opatřily vydatné peníze na stavby, nýbrž velectěný pan posl. dr Mayr-Harting, jeho strana a jeho dřívější koalice, ve které hrál sice známou, ale osudnou úlohu. Právě velectěný pan posl. dr Mayr-Harting má nejméně mravního oprávnění kritisovati návrh v tomto směru a udělovati dobré rady. Nechť zametá raději před vlastními dveřmi a vyzná se ze spáchaných hříchů.

Pan dr Mayr-Harting mluvil také o věcných vadách tohoto návrhu, který prý jest opět jen ranou do vody a který může hrozící krisi právě tak málo napraviti jako dosavadní opatření, jejichž bezvýslednost a neúčelnost jejich původci prý zatím jistě sami poznali, pokud si již byli vědomi pouhého zdání svých činů. Prohlašuje-li pan Mayr-Harting, že tento návrh krisi nepomůže, pak jistě žádný rozumný člověk nic takového netvrdí, ani neočekával.

Každý národohospodářsky aspoň poněkud školený člověk ví a věděti musí, že dnešní hospodářská deprese jest světového rázu, nejen krise kapitalistická, jako mnoho jiných před ní, nýbrž krise kapitalistické soustavy samotné, která otřásá základy dnešní společnosti. Vždyť to byl přece stranník pana posl. Mayr-Hartinga, pražský arcibiskup dr Kordač, který nedávno prohlásil, že v dnešní společnosti provádí se hluboko sahající převrstvení a že doba jest zralá pro světovou revoluci a připojil, že svět vzplane v moři rudých plamenů, jestliže nedojde v křesťanském duchu ke smíření národů a tříd. Pan dr Mayr-Harting a arcibiskup Kordač vzhledem ke strašlivé hospodářské krisi nevědí nic jiného než starou říkánku o křesťanském solidarismu, o sejití se kapitalistů a proletářů v rámci církve. Že se tím třídní rozpory neodstraní a že se otázka nerozřeší, jest jasné. Kapitalismus sám není s to, aby vybudoval jinou společnost, není s to, aby napravil následky svých činů. Věc jest taková, jak to jednou řekl Marx, že kapitalismus není již dnes s to, aby vyživil své otroky. Kapitalismus nevybuduje ani nového společenského řádu, v němž by se zboží soustavně vyrábělo a spotřeba byla skutečně hrazena. To jest věcí socialismu, příštího řádu.

Nejsou to nejhorší kapitalisticky orientovaní národní hospodáři, kteří to dnes poznávají a učí se chápati, že kapitalismus octl se na bodu pro něj osudném a že dnešní společnost musí býti nahrazena vyšší organisační formou, a to právě socialismem. A nejsou to ani nejhorší křesťani, kdož žalují na kapitalistický vykořisťovací systém, jímž dnes trpí nejen dělnická třída, nýbrž i široké vrstvy mimo ni, a to cenovými diktáty velkokapitalistických trustů a kartelů, zproletarisováním četných příslušníků středního stavu, snižováním mezd a hromadným propouštěním. Sám pan arcibiskup Kordač mluví výslovně o proklaté lačnosti po penězích, která jest v dnešní společnosti, to nepřipojil, hnací silou při výrobě zboží a zásobování širokých vrstev. Pan dr Mayr-Harting nepatří zřejmě k těm, kdož spatřují v kapitalismu kořeny zla, a sotva také patří k těm, kdo jednají podle přísloví: dvakrát dává, kdo rychle dává.

My, kteří naprosto nejsme odpovědni za neblahé následky kapitalistické soustavy, víme dobře, že žádná vláda ani demokratická ani fašistická nemůže dnes úplně zdolati toto zlo. Co však víme, jest to, že následky krise lze zmírniti. A ony budou zmírněny tam, kde dělnická třída jest silná a kde má náležitý vliv na státní správu, v komunálních sborech atd. V úplně kapitalistických Spojených státech severoamerických, kde dělnictvo nemá na zákonodárství vůbec vlivu, jest podle toho také sociální péče neobyčejně slabá, vlastně vůbec žádná. Jest známo, že se také president Hoover brání proti zavedení zákonné podpory ve prospěch milionů nezaměstnaných, kdežto strádajícímu zemědělství se velmi rády poskytují velké peněžní částky. Podle našeho mínění nesmí stát již dávno býti biřicem majetných vrstev a chrániti bezohledné vydělávání peněz, nýbrž jeho proklatou povinností a jeho úkolem jest nejen zasahovati a upravovati výrobu, nýbrž i mobilisovati své mocenské prostředky ve prospěch hospodářsky slabých.

V československém státě podařilo se to teprve jen z části, a to pro odpor majetných tříd, které se většinou vydávají za dobré vlastence a křesťany, ale které nemají nic pro chudé lidi v bídě. Jest to skutečnost potvrzená dnešními zkušenostmi, že nejbohatší podnikatelé jsou ke strašlivé nouzi svých dřívějších dělníků úplně necitelní a že jim při sbírkách na ně většinou nezbývá nic nebo jen málo. Dlužno tedy jen vítati, jestliže ministr Bechyně v dohodě se sociálně-demokratickými stranami připravuje v ministerské radě návrhy, jejichž účelem jest uložiti zvláštní daně bohatým tohoto státu jako nouzovou oběť pro nezaměstnanost. Poněvadž dobrovolná výzva podle mého mínění zatraceně málo prospěje, nezbývá nic jiného než energický zásah zákonodárných sborů. Podnikatelům musí býti konečně objasněno, že nesmějí luk přepínati, že není možno, aby o žití či nežití nezaměstnaných, zavírajíce závody, rozhodovali úplně sami a aby podporování obětí kapitalismu přenechávali jedině dělnictvu a státu. Také pojištění proti nezaměstnanosti, které vláda ohlašuje, musí býti uskutečněno co nejdříve.