Pod heslem "úsporných opatření" byly zapuzeny tisíce německých zaměstnanců ze svých míst a na každém místě dnes sedí 2 čeští zaměstnanci, kteří pracují daleko pomaleji, za to však mají vyplňovati archy pro sčítání lidu a vzdoroškoly a kteří mají největší podíl na drahém správním aparátu.

Sanací obecních financí nazývalo se opatření, které vzalo obcím nejen jejich finanční svrchovanost, nýbrž také většinu jejich dosavadních příjmů.

Dotačním fondem byl nazván onen dary věnující pramen, který měl přinésti spásu, ale nepřinesl nic než nezměrně vystupňované hospodářství na dluh a úpadek vyrovnávacího fondu.

Na tucty daly by se ještě uvésti příklady pro báseň a pravdu českého státnického umění až ke dnešní vládní předloze, která se důstojně řadí k jiným článkům v řetězu oněch vychloubavých prohlášení, jimž schází odvaha doznati pravdu.

Označení půjčky za půjčku investiční není ničím odůvodněno.

Jmenujte předlohu půjčkou bilanční, jmenujte ji dodatečným rozpočtem, jmenujte ji sanačním fondem státních podniků a přiblížíme se pravdě mnohem více než okázalým slovem "investiční půjčka", které předstírá hospodářský pohyb a vytvoření nových pracovních možností na zmírnění bídy nezaměstnaných.

O půjčce praví předloha a důvodová zpráva sama pramálo. Celková výše jest známá, také zúročeni, nikoli však doba umoření a výdejní kurs.

Jisté jest jen jedno, že v době nejvyšší nouze dovede stát využíti své finanční svrchovanosti tak málo, že plyne nejméně 60 milionů jako výdělek bez práce do pokladen bank, které právě nyní naprosto netrpí nedostatkem peněz. Lid jest v nouzi, proto výdělek bank jest nejvyšším příkazem - mohli bychom postaviti jako úvodní slova před ono opatření, které dovoluje, aby bankovní kapitál investoval obrovský výdělek na účet svých dividend, dříve než se jedinému nezaměstnanému dostane prací chleba.

Sporná jest též otázka, sluší-li dáti přednost půjčce domácí před cizí. Dojista mluví závažné důvody pro domácí půjčku, kterým

se naprosto neuzavíráme a jest otázkou, zda by se dala zjednati zahraniční půjčka na 5%.

Proti domácí půjčce však mluví také závažné důvody. Nemáme-li však nyní následkem všeobecné stagnace v peněžních ústavech velké zásoby volných peněz, pak se nesmí pustiti se zřetele, že povolení nebo dokonce ukončení dnešní krise si vyžádá od hospodářství velikých peněz a jest otázkou, zda neznamená uložení 1300 milionů v cenných papírech přece jen příliš silné puštění žilou. Již tehdy, když byla konvertována dolarová půjčka z hotových peněz domácího kapitálu, bylo hospodářství tohoto státu v podobné situaci. Vidíme v tom ohrožení úrokové míry, jejíž snížení nebylo dosud naprosto provedeno, aby to stačilo na podporu hospodářství.

Poukazujeme v této souvislosti na přesycení sociální pojišťovny a pensijního ústavu cennými papíry, vysoko nad předepsanou míru. Vede to k tomu, že u těchto ústavů nezůstane peněz nebo jen málo na komunální úvěr a stavbu obytných domů. To znamená v dalším rdoušení stavebního a bytového trhu, znamená zdražení komunálního úvěru, poněvadž se těchto dvou ústavů s levnou úrokovou mírou užívá skorem úplně k státním úvěrovým akcím. A přece není žádné sanace katastrofálního finančního stavu obcí bez komunálního úvěru co nejlevnějšího.

Chtěli bychom v této souvislosti také poukázati ještě na to, že Německá říše byla před 1914 hrda, že mohla hraditi veškerou peněžní potřebu na domácím trhu. Snad to bylo neposledně také jednou z příčin, že proti Německu stál ve světové válce celý svět nepřátel. Kdyby bylo Německo bývalo největším dlužníkem v dolarové státní půjčce, pak by se bývalo hnulo americké světové svědomí, mající srdce v sklepeních novoyorských bank, patrně jinak, než v roce 1917, a tříčtvrteční takt tohoto tlukotu byli by pocítili při nejmenším při mírových diktátech jiní a také my bychom neodjížděli domů z Wilsonova nádraží v Praze.

Zjišťujeme-li znovu, že z tak zvané investiční půjčky 1300 milionů zbude nejvýše 1250 milionů, pak jest rovněž zajímavé, jak bude zbývající částka rozdělena, mírně řečeno, jak bude toto pověstné dělení odůvodněno.

Běda průmyslníku a obchodníku, milost obci, která by investičních půjček používala k zaplacení starých dluhů a k úhradě očekávaných provozních schodků. Živnostník by přišel do konfliktu se soudem, obec s dohlédacím úřadem a členové obecního zastupitelstva, nesoucí vinu, ručili by po zákonu svým příjmem a jměním.

Tatíček stát to má mnohem jednodušší, zvláště proto, poněvadž ochotné Národní shromáždění se nejen úplně zříká kontroly státní finanční správy, nýbrž kryje také bez hlesu veškerá překročení. Lehčeji to nejde ani v Polsku, Italii a Rusku.

Šest set milionů má dostati jen železniční správa jako náhradu nákladů na investice provedené již roku 1930 nebo již započaté. Toto rozdělení samo již ukazuje že těchto milionů nebude použito na opatření nových prací, nýbrž na zaplacení starých dluhů, které vznikly u železnic následkem úplného nedostatku provozních zisků, který také nebude odstraněn ani právě v nynější době nesmyslným zvýšením jízdních cen. Investiční potřebu měla hraditi dopravní daň, nemohla však splniti účel své existence, poněvadž byla pohlcena provozním schodkem. Ale také investice zamýšlené pro letošek, neznamenají přes investiční půjčku zvýšený, nýbrž zmenšený investiční program.

Železnice nadělaly tedy 600 milionů dluhů, aniž se staraly, jak a kdy budou zaplaceny. Půjčka není ještě povolena, železniční správa dělá podle zprávy investiční komise dluhy dále. Rychlost jest právě tak hodná uznání jako podezřelá. Aby celku byla postavena na hlavu koruna, čteme, že ministerská rada ve schůzi dne 13. února schválila zásady pro rozdělení. A to ve chvíli, kdy již bylo rozděleno 1264 milionů.

Také 64.4 milionu, které byly přiděleny ostatním státním podnikům k investičním účelům, znamená veliké ztenčení proti minulým letům. Veliká půjčka, přes to snížený investiční program všech státních podniků proti minulým letům, a to vše se jmenuje zde v zemi podporou hospodářství.

Německy se tomu říká ohlášení úpadku státních podniků přes výminečné postavení, jehož požívají v daňovém hospodářství. Tak špatně, jako stát, nehospodaří žádný občan, z jehož daňové schopnosti stát žije. Dokonce klesli na daňové podvodníky a tak se na př. daly v hnědouhelné pánvi jednotlivé podniky dohromady, aby tak aktiva jednoho pohltila pasiva druhého. Tím se uspoří nejen daně, nýbrž i okresní a obecní přirážky, takže samosprávné svazky v tomto kraji se dostávají milionovými ztrátami, které trpí tímto státním zkracováním daní, do katastrofální situace.

Z půjčky má však býti také uhrazeno oněch 150 milionů, které Národní shromáždění povolilo jako fond pro případ krise před koncem roku, a jež byl úmysl uhraditi úsporami z řádného státního rozpočtu. Tato zimní pohádka jest dosněna a denně se množící mizení pokladničních hotovostí svedlo držitele moci, aby také těchto 150 milionů bylo uhrazeno investiční půjčkou, ačkoliv musí býti přec známo všem vládním stranám, že se nemá většiny této částky použíti k investicím, nýbrž k mimořádným podporám, podmíněným hospodářskou krisí. Ačkoliv nouze vzrůstá den ode dne, nedalo se dosíci jednotného názoru ve vládním táboře o použití tohoto fondu a oposici bylo přec odepřeno veškeré spoluurčovací právo, aby demokracie nepozbyla své důstojnosti.

Co se má státi s těmi 150 miliony? Rozhodnutí jest v rukou ministerské rady a my se podle dosavadních zkušeností obáváme, že pro rozdělení budou především směrodatné národnostní a snad také politické úvahy a nikoliv hospodářské, které jediné by měly určovati zásadu jednání. V každém případě vznášejí jednotlivé politické strany koalice tak veliké požadavky na tento fond pro případ krise, že daleko nevystačí, v každém případě však z něho nezbude peněz na investice.

Jako březnový sníh taje milionová půjčka stále více a z pyšné číslice zůstává na účely, které značí nadpis předlohy, ještě celých 485 milionů. Ale také tato částka jest ohrožena, neboť nejen u železnic, nýbrž u všech státních podniků denně vzrůstá schodek z běžného roku. Nemá-li býti použito zbytku na schodky, pak se koncem roku ukáže scházející částka ve své celé výši.

Jedině pokles cen dříví přinese nám ve státním lesním hospodářství tak veliký schodek jako nikdy dříve. A na tom nic nezmění částky, které se vyberou od osob sbírajících jahody a chuďasů sbírajících chrastí. Jak se zdá, nebyla také do investičního programu pojata z přehlédnutí půjčka, jíž bylo potřebí k nákupu lesů a která byla ohlášena ve finančním zákoně, ta by byla mohla skutečně přispěti k tomu, aby z investiční půjčky byla učiněna půjčka, která se tak jmenuje proto, že z jejího výtěžku nezbude na investice ani haléře.

Poněvadž pyšná budova třímiliardové zálohy ve státním rozpočtu se rozplynula v nijak imposantní částku 421 milion, očekávaný schodek v rozpočtu 1931 zanechá jen bolnou upomínku.

Ve státní účetní uzávěrce vykázaná částka 904 miliony nesmí býti záminkou k nesprávným závěrům, poněvadž zbývající 483 miliony nemohou býti proto volné, poněvadž leží jako vázané vklady u Zemské banky.

Zemská banka jest jen průběžnou stanicí, neboť 483 miliony byly velkoryse a velkomyslně zapůjčeny ministerstvem financí protekčním bankám a podnikům bezúročně nebo na 1%, a my požadujeme jasnou odpověď na mimovolně se vnucující otázku, zda a kdy se dá počítati se zaplacením těchto peněz, či zda sluší považovati vedle ohromných úrokových ztrát také samy vklady za ztracené. To by znamenalo, že v době největší nouze pracujících byl učiněn z jejich poplatnosti státní dar víc než půl miliardy bursovnímu kapitálu za spoluvlády socialistických stran.

485 milionů má býti většinou obráceno na meliorační fond vymykající se parlamentní kontrole, takže zůstává jen malá část pro jiné nepreliminované investice. Zabředáme stále hlouběji do fondových dluhů, které se vymykají vší kontrole, poněvadž se nevykazují a poněvadž se tím také zatemňuje skutečný stav státního zadlužení a státní rozpočet se stává čím dále tím více nepřehlednějším. Z investičního programu vidíme zcela zřetelně, že na vyučené dělnictvo, že na ta průmyslová odvětví, která jsou krisí nejtíže postižena, není ničím nebo skorem ničím pamatováno ve dnešním vládním návrhu. Návrh nebere ani nejmenšího zřetele na potřeby hospodářství, nýbrž jen a jen na potřeby státu. Poukázal jsem již ve své poslední řeči, že stát myslí stále jen na sebe a nikoliv na hospodářství a jeho nositele, lidi. Kol. dr Peters má pravdu, zjistil-li v rozpočtovém výboru při rokování o této osnově, že bychom dnes o této osnově nerokovali, kdyby státní správa nemusila uhrazovati schodky a schodky hrozící. Toto zbilancování státní finanční správy a nikoliv potírání krise bylo důvodem tohoto nouzového návrhu a není zvláštní příčiny uplatňovati nároky paternity za tohoto zmetka. Čistě fiskální úmysl vládního návrhu jest více než nedostatkem krásy a činí jej neschopným pomoci, ačkoliv by byl nejvyšší čas. V této souvislosti bychom chtěli poukázati na dvě ohlášené úvěrové operace a státní podpůrné akce, cd nichž očekáváme, že nebudou nějak vpašovány pod nesprávnou vlajkou. Jest to podpora legionářů a podle osvědčeného vzoru mohla by velmi lehce nekontrolovaná, poněvadž autoritativní podpora Legiobanky panem ministrem financí ukázati cestu a dosáhnouti kýženého cíle.

Druhá jest podpůrná akce ubohých týraných majitelů zbytkových statků, kteří jsou u pozemkového úřadu ještě zadluženi. Podle dosavadních zkušeností by nebylo divu, kdyby sanace všeho druhu přinášely nové venkovské šlechtě státní příspěvky a kdyby se tato něžná pozornost nazývala potíráním zemědělské krise.

Když se již nouze lidu zneužívá k sanačním opatřením pro státní finanční správu, pak pozvedáme se vším důrazem svůj hlas pro požadavek, aby se alespoň zbývajících milionů použilo především tam, kde toho nezbytně vyžaduje počet nezaměstnaných. Pouze to by smělo býti jedinou směrnicí při zadávání nouzových staveb. Nežádáme toho z pocitu národnostní chamtivosti, nikoliv z prestiže nebo místního vlastenectví, nýbrž z důvodů lidskosti.

Není náhodou, nýbrž příznakem, že první rány do lidí zoufajících nad spravedlností a státní péčí padly právě v Duchcově a jest ironií osudu, že první krvaví svědkové nouze v německém okrajovém území jsou příslušníci státního národa, jehož representanti sice tuto nouzi nepopírají, avšak berou na ni málo ohledu. V oblasti chomutovsko-liberecké hlásilo se na 9717 volných pracovních míst 101.606 uchazečů. Loni na 9081 míst 7630. To jest stoupnutí o 334% proti loňsku a jen proti minulému měsíci o 39%. K tomu strašlivá skutečnost, že 74% nezaměstnaných zde jsou bez podpory, poněvadž nechtěli včas uznati cenu odborové organisace. Ministerstvo sociální péče dalo k disposici pro nouzové práce v severních Čechách 963.000 Kč a tím bylo možno opatřiti 2200 lidem chléb a práci. Jak strašlivá jest situace, ukazuje však to, že tím našlo zaměstnání jen o něco více než 2% lidí práci hledajících. Nijak lépe, nýbrž daleko hůře má se to na severní Moravě a ve východních Čechách a číslice, které uvedl kol. Kasper, ukazují nouzi v její strašlivé nahotě.

Nepřiměřené přihlížení ke katastrofálnímu stavu v německém okrajovém území bylo by nejen sabotáží nouze, nýbrž musilo by posíliti v německém obyvatelstvu víru, že v systému jest úmysl. Úmysl v zastavení práce německého průmyslu, úmysl v zapuzování německých dělníků s jejich pracovního místa. Nadměrné zdanění, celní a obchodní politika mají na svědomí zastavení práce ve mnohých závodech. V téže době žil stát, nikoli skromně, daleko nad své poměry, avšak celá průmyslová odvětví propadla zkáze. Dnes cítí stát následky své neblahé politiky ve vyprahlém zdroji daní.

Většina investicí jest již zadána, bohužel z nejmenší části pro nouzová území. Trochu se dá ještě napraviti, budou-li investiční komisí stanovené směrnice obráceny ve spásný skutek.

Nouze jest tak veliká, že investiční půjčka by nepostačila na její zmírnění, neřku-li na její odstranění, ani potom, kdyby byla k disposici plná částka půjčky 1300 milionů pro nové investice a nikoliv směšný zlomek. Proto požadujeme investičního úvěru 3500 milionů, požadujeme však především, aby byla dána 1 miliarda tohoto úvěru k disposici samosprávným svazkům.

Neboť stát myslí jen na sebe, stále jen na sebe a nikoliv na okresy a obce, ačkoliv ví, že následkem nedostačující péče musí obce vykonati daleko více než stát. Nejen tím, že musí podporovati skoro 84% neorganisovaných nezaměstnaných, že náklady chudinské péče stoupají do bezměrna, nikoliv, musí především pomocně zasahovati proto, poněvadž nezaměstnaní ubírají se především na radnici.

O tom všem jsem pojednával ve své poslední řeči. Poukazuji jen na to, jaké požehnání by mohl přinésti ve dnešní krisi velkorysý zákon o podpoře stavebního ruchu. Poukazuji na rekultivaci uhelných pánví, kde je nouze obzvláště veliká, poukazuji na nezbytně nutné stavby drah, a tisícům lidí dala by se tím opatřiti práce. Toho požadujeme ve svém návrhu.

Litera nemá nikdy zabíjeti ducha zákona, nejméně pak, má-li přinésti pomoc lidem, kteří nezaviněně upadli v nouzi. Pan ministr pro zásobování lidu ukázal tuto nouzi v životní velikosti. Výzva k bohatým a sytým vyzní většinou neslyšena. Zde nezbude nic jiného, než trochu pevněji zasáhnouti, neboť mimořádné doby nouze vyžadují mimořádných opatření. Právo na tyto prostředky nechť má nejen stát, nýbrž i obce a nezaměstnaní nemají se odbývati novou almužnou, neboť tato má nejen hořkou příchuť, nýbrž také působí demoralisačně.

Pánové, investujte především důvěru v ony vrstvy obyvatelstva, které ji ztratily ke vládě a její opatřením. Nemyslete stále v první řadě na stát a jen na stát. Učiníte-li středem svého politického chtění člověka a práci, pak musíte navrženou investiční půjčku přizpůsobiti nouzi doby, pak musíte půjčku přivésti také onomu účelu, jehož nadpis nese. Ale pak musíte považovati především osnovu jen za malý počátek svých opatření, neboť s ní nebudete moci ani zmírniti krisi, ani pomoci spoustě nezaměstnaných. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Keibl. Dávám mu slovo.

Posl. dr Keibl [německy]: Vážení pánové! Již když pan předseda vlády zde předčítal vládní prohlášení, věděli jsme všichni, že vláda nemá velké chuti vážně se pustiti do otázky nezaměstnanosti, otázky nouzové péče. My jsme si ovšem představovali, že vláda přece jen uzná vážnou situaci a že nás obšťastní návrhem zákona, který, řekněme, skutečně odpovídá vážnosti této doby. A musím říci, že návrh zákona, který jest nyní předmětem porad a který má zřejmě splniti tento účel, nás proto neobyčejně zklamal. Jmenuje se "úvěrem na zmírňování hospodářské nouze". Prohlédneme-li si jej však poněkud blíže, shledáme, že to vlastně není nic jiného, než dodatečný rozpočet pro rok 1931 a jeho účelem jest uhraditi schodky, které vloni povstaly ve státním hospodářství, a takové, které pravděpodobně ještě letos povstanou, takže z tohoto celého velkého množství 1300 mil. Kč vlastně jako nouzový úvěr nezbude více než těch 150 mil. Kč, které jsme přece již jednou dostali zákonem ze dne 19. prosince m. r., které se však dosud obracely jen na neproduktivní péči o nezaměstnané, a to přibližně v částce asi 29 mil. Kč, a proto nepochybně nesplnily svého účelu a o nichž především ani teď ještě nikdo dobře neví, co se s nimi má státi. Neboť ani znění zákona ani odůvodnění tohoto návrhu zákona nemluví o nějakém zamýšleném užití a proto musíme konstatovati, že ani dnes ještě není vládě jasno, co má s těmito 150 mil. Kč vůbec udělati, že se tedy od loňského prosince vůbec nic nezměnilo.

Poslední odstavec odůvodnění říká to jasně a jsme skutečně vděčni návrhu za tuto jeho upřímnost. Ale toto odůvodnění i jinak zasluhuje, abychom se s ním poněkud blíže zabývali, neboť nám ukazuje, jak špatně státní správa spravuje své podniky, ukazuje nám, že státní podniky vlastně úplně selhávají a odůvodnění není tedy nic více a nic méně než prohlášení úpadku těchto státních podniků, zvláště největších, pošty, železnic a také podniků zemědělských.

Odůvodnění je plno optimismu, který zřejmě není naprosto na místě a který si hned sám odporuje připojenými číslicemi. Jsou to velmi zajímavé věci, které se zde dovídáme. Tak se dovídáme, že veřejné dávky od r. 1929 do r. 1930 klesly o 335 mil. Kč, že cla klesla o 192 mil. Kč, dopravní daně o 120 mil. Kč. Jest pravda, že jsou sice stále ještě vyšší než číslice zařazené do státního rozpočtu, ale fakt, že se proti loňsku značně snížily, nedá se popříti. Zdá se také, že šetrnost, která by přece měla býti jednou z hlavních zásad vlády, nebyla v posledních dobách naprosto tak velkolepá, neboť jak by jinak bylo možno, že proti těmto ohromným příjmům není skoro žádné hotovosti? Uvědomíme-li si skutečné příjmy státní správy v posledních pěti letech, musíme konstatovati, že jsme musili skoro o celý roční rozpočet zaplatiti více na daních a dávkách, než bylo ve státním rozpočtu vůbec zařazeno.

V této souvislosti mělo by se ukázati i na to, že velice málo slyšíme o pokladničním hospodaření finanční správy. Nyní se nám vypráví, že se pokladniční hotovost snížila od r. 1930 z 1740 na 904, tedy o 836 mil. Kč a že z této hotovosti byly jisté částky uloženy u peněžních ústavů. Tak koncem r. 1930 bylo v Národní bance uloženo 88 mil. Kč, v poštovní spořitelně 273 mil. Kč a v Zemské bance 483 mil. Kč. Především musíme konstatovati, že těchto 483 mil. Kč, uložených v Zemské bance, jest vázaným vkladem. Tázali jsme se pana ministra financí ve výboru, proč jest tento vklad vázaný a jak se to vlastně má s touto vázaností. Vždyť když se někam ukládá vázaný vklad, činí se to přece z jistých důvodů. Na př. dostávají se za to vyšší úroky, a musí se vklad delší čas ponechati, nebo se dává tento vklad k docela určitým účelům. Bylo nám nápadné, že se panu ministrovi nechtělo promluviti, že prostě řekl panu kol. Novákovi, který se ho na to tázal, chce-li se něco bližšího o tom dověděti, aby se ho soukromě dotázal. Nevím, proč jest nutno s tím se tak velice skrývati. Jest nám konečně snad známo, že Zemská banka poskytuje vydatně a ráda úvěry samosprávným sborům a také obecně prospěšným družstvům, a to v míře, která nepochybně za normálních poměrů přesahuje její hospodářské síly. Jest přece vždy možné - prosím, pravím výslovně "možné" - že tento vázaný státní úvěr činí Zemskou banku schopnou činiti něco, co můžeme jistě schvalovati, a je-li tomu tak, nenahlížím proboha, proč tedy ministr financí halí tuto věc tak v tajemství a tím vzbuzuje dojem, jako by zde skutečně nebylo všechno v pořádku. Ale z těchto 844 mil. Kč, které jsou zde uloženy, bylo lze svobodně disponovati jen se 421 mil. Kč, jak praví odůvodnění. Nuže, pánové, i když tento stát není zrovna velký, tak přece není ani jeden z nejmenších a jeho hospodářství jest vždy dosti značné. A je-li to skutečně pravda - a nemáme důvodu, abychom o tom pochybovali - že koncem r. 1930 bylo lze svobodně disponovati jen se 421 mil. Kč, pak tvrdím, že to jest neobyčejně málo, že to jest příliš málo pro takový stát a že se vlastně musí říci, že stát za takových podmínek skoro již mele z posledního.

O jiných vkladech státu se nám nepodává zpráva a přece všichni víme a čteme to příležitostně i ve veřejném tisku, že zde jistě jsou i další vklady. Při příležitosti slyšeli jsme o takových vkladech v průmyslových společnostech a družstvech. Pan ministr financí to také částečně doznal a víme zcela dobře, že před dobou nikoliv tak dávnou bylo Anglobance dáno 300 mil. Kč, když se spojovala s jinými bankami, že se v tomto spojování bank dále pokračuje, že tyto bankovní fuse pohlcují dosti značné množství státních peněz, že to všechno jsou vklady státu a že tedy, když se již činí projev o této otázce, bylo by jistě na místě učiniti o tom podrobný projev.

A což teprve, když přejdeme ke státním podnikům. Jest přímo beznadějné, musíme-li slyšeti, že kromě tabákové režie, loterie a mincovny ani jediný státní podnik nebyl s to, aby vloni odvedl něco státní pokladně. Naopak: státní podniky požadovaly od vlády zálohu 689 mil. Kč. Pan ministr financí nesmí se diviti, pochopili-li jsme toto doznání v odůvodnění tak, jakoby šlo hned o úhradu schodku. Ve výboru se proti tomu bránil a konstatoval, že pouhé poskytnutí zálohy v provozním roce nemusí se ještě rovnati schodku, který se dá vypočítati teprve koncem provozního roku. Rád to uznávám, ale konečně jsou všechny tyto věci podle toho, abychom zde vždy viděli to nejhorší, než to pravdivé a poněvadž přece všichni víme, že pošty a železnice jsou pasivní a že tato pasiva koncem roku sahají do set milionů, jak se přece ukazuje ve státním závěrečném účtu, jest přece nasnadě, že každý a také já již předem jsme se domnívali, že zde jde znovu o začínající provozní schodek; a jsem přesvědčen: docela tak daleko od pravdy nebyli jsme se svou domněnkou vzdáleni. Byly mezi tím i dva zemědělské podniky, které mohly odvésti 263.000 Kč. Odůvodnění nepraví, které podniky to byly. Jsem však přesvědčen, že jedním z nich, a to tím, který odvedl většinu, byla akademie v Děčíně-Libverdě, poněvadž jest to vzorné hospodářství, což se jistě nemůže tvrditi o jiných státních zemědělských a lesních podnicích.

Vedlo by příliš daleko mluviti zde o tom, mohu jen připomenouti, kolik tisíc hektarů spíše bychom měli říci čtverečních kilometrů - lesů a pozemků jest dnes v majetku státu a jest, jak řečeno, přímo beznadějné slyšeti, že tyto tisíce čtverečních kilometrů pozemků a lesů nepřinesou v tomto roce státní správě žádného výtěžku.

Železnice měly v r. 1930 přiznaný schodek 529 mil. Kč. Tento schodek se letos ze známých příčin jistě značně zvýší. Dnes podle zákona něco na něj dostávají. Jsem přesvědčen, pánové, že ani tato věnování podle zákona nestačí, aby ucpala díru, která zde byla jednou natržena v provozu železnic. Souhlasím docela s kol. Remešem, který ve výboru hájil mínění, že nakonec nezbude nic jiného, než že se budou musiti všechny provozní daně a daň z jízdních lístků ponechati železnicím, mají-li vůbec býti přivedeny do rovnováhy. (Posl. dr Schollich [německy]: Nebo se budou musiti propachtovati židovi!) Nebo že se propachtují, co by jistě bylo mnohem výhodnější pro stát i pro obecenstvo.

Odůvodnění hledá příčiny tohoto hospodářského poklesu a jest příznačné, že nachází tyto příčiny v rozličných sociálních výdajích, které byly usneseny vloni. A tak tedy musejí staropensisté, státní úředníci, učitelé a dělníci snímati cizí hříchy a jest docela očividné, že státní správa úplně přehlíží chyby, které sama udělala. Přehlíží úmyslně, že jen její agrárně usměrněná politika způsobila tak těžké rány hospodářskému životu, a zapomíná, že nikdy nedovedla šetřiti na správném místě a říditi se podle svých příjmů, že ještě dnes vleče s sebou ohromný rozpočet, především pokud jde o vojsko a naše ministerstvo pro věci zahraniční, že vleče s sebou zbrojení pro obra, zatím co tímto obrem rozhodně není, takže ve státních podnicích jest neobyčejně špatné hospodářství. Jinak byl by výsledek těchto podniků v hospodářském oboru jistě lepší. Že se takto špatně hospodaří u železnic, o tom si již štěbetají všichni vrabci na střeše. Ale jistě jest stejně tomu tak u pošty a u jiných podniků. Železnice mohou aspoň říci, že je přivedlo do rozpaků snad příliš úzkoprsé sestavení rozpočtu pro r. 1931. U jiných podniků to není možné a tak tedy nezbývá nic jiného, než hledati příčinu tohoto nepodařeného jejich hospodaření v osobních poměrech těchto velkých podniků. Vždyť přece velmi dobře víme, že staré osvědčené německé síly byly od pošt a železnic vytlačeny pod záminkou, že se musí omezovati personál a šetřiti, avšak na místo jednoho Němce byl vždy přijat celý zástup Čechů, takže se to v poštovních úřadech a nádražích hemží dělníky a zaměstnanci všech stupňů, při čemž výkony jsou stále horší. Tvrdím dokonce, že toto hromadné přijímání nekvalifikovaných českých sil, které nastalo ve všech odvětvích státní správy, a vysílání těchto sil do německých pohraničních území jest příčinou, že soupis lidu nápadně konstatoval pokles českého obyvatelstva uvnitř Čech a Moravy. Musíme si představiti, o jaký počet asi při tom jde, poněvadž dokonce tak poměrně povrchní statistika, jako jest československý soupis lidu, může již uvésti takové výsledky. Tím, že odboroví přednostové železnic byli sebráni dohromady a že z nich byla utvořena jakási správní rada, nebyly železnice ani zdaleka ještě zkomercialisovány a proto se domnívám, že by mělo skutečně jednou přijíti železné koště, aby vymetlo státní podniky, jinak se dopracují časem takových schodků, že nebude vůbec možno tyto schodky sanovati. Všichni víme, že všeobecná hospodářská nouze neni od včera a bohužel že ani tak brzy nezmizí. Proto, pravím ještě jednou, byl by býval svrchovaný čas, aby byla vláda pohlížela na tuto otázku s hlediska poněkud vyššího. Místo toho dostáváme tento návrh zákona, který obsahuje optimismus, jenž musí býti vytčen, poněvadž ukazuje, jak lehkomyslně se smýšlí o dnešních poměrech. Poukázal jsem již ve výboru na to, že to musí působiti zcela komickým dojmem, když se v odůvodnění čtou věty, jako: "Poněvadž ani počátkem r. 1931 se nezměnila celková hospodářská situace..." nebo: "Kdyby brzy nenastala změna k lepšímu, kdyby se situace železnic nezlepšila v tomto roce velmi podstatně..." atd. (Posl. Horpynka [německy]: To všechno bylo napsáno před Popelcem!) Ano, to byla masopustní nálada.