Předseda: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu pánům zpravodajům, a to nejprve zpravodaji výboru technicko-dopravního, panu posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Oba páni předřečníci zmínili se ve svých vývodech jednak o předloze samé, kterou schvalují, (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) jednak dotkli se celé řady problémů, které souvisí s naší osnovou pouze nepřímo.

Jako zpravodaj dovoluji si k těmto jejich vývodům poznamenati, že se připojuji k té části vývodů kol. inž. Junga, v nichž žádal, aby se věnovala velká pozornost stavbě místních drah, těch drah, které byly již asi třikráte tracovány a které byly již ve starém stavebním rakouském programu lokálních drah, především Albrechtice-Cukmantl, Benešov-Bruntál, Libava-Rýmařov, Dolní Beřkovice-Dubá, Karlovy Vary-Buchov, Jáchymov-Viesental, Vejprty-Viesental.

Kol. Polívka za Slovensko přednesl celou řadu požadavků, které se týkají jednak vybudování náhradního průmyslu v lučeneckém kraji a hospodářského povznesení této oblastí, jednak dotkl se některých požadavků železničních. Jako zpravodaj připojil bych se zejména k těm částem jeho vývodů, které se týkají vybudování drah, jež jsou obsaženy ve starém investičním zákoně č. 235. Jinak nemohu se jako zpravodaj s jeho vývody, ačkoliv byly velmi zajímavé a jistě většině sněmovny sympatické, blíže obírati, protože nenáležejí k naší projednávané osnově a spíše by snad svým charakterem patřily do investiční předlohy dnes projednávané. (Souhlas.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! První řečník k této předloze p. inž. Jung se z části zabýval věcmi politickými, z části věcmi, které by patřily spíše k předloze investiční, totiž požadavkem ohledně vybudování určitých místních drah.

Stejně druhý řečník p. prof. Polívka pronesl velmi pěknou řeč, která se z převážné většiny dotýkala požadavků investičních, a bylo by snad velmi dobře, kdyby pan předřečník nebo jeho klubovní kolegové anebo někteří jiní řečníci tyto požadavky, které zde byly předneseny a které se dotýkají právě rozdělování investiční půjčky, jež se bude projednávati již v dnešní a příštích schůzích, tam znovu tlumočili.

Ovšem byly tam některé požadavky, které jenom nepřímo souvisí s investiční půjčkou. Jsou zejména požadavky, po kterých voláme již přímo až do omrzení, totiž zestátnění určitých drah, resp. všech místních drah, které ještě zbývají na Slovensku.

Stejně neobyčejně důležitý je druhý požadavek, který zdůrazňovaly všechny strany bez rozdílu nejenom zde v plenu sněmovním, nýbrž také ve výboru rozpočtovém a dopravním, totiž propočítání tarifů - neobyčejně to důležitá věc pro Slovensko. A myslím, že státní správa železniční nebude moci se vyhýbati řešení těchto velmi důležitých problémů, které mají jeden jediný účel, totiž přiblížiti nám Slovensko daleko více, nežli je dnes.

Jinak k vlastní předloze nebylo žádných námitek a podotknutí a doporučuji proto její přijetí. (Souhlas.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Nebude-li námitek, odložíme hlasování o tomto odstavci pořadu a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odstavec 2, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 751) zákona o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů (tisk 821).

Zpravodajem je p. posl. Marek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Marek: Slavná sněmovno! Ku předloze zákona o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských úřadů (sirotčích) úřadů dovoluji si poznamenati, že předloha sleduje nejen přesnější textaci čl. VIII a X zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., ale i jeho doplnění a rozšíření. Během doby se totiž ukázalo, že ustanovení tohoto zákona byla v určitých případech nepřesná a nejasná, zejména pokud se týče omezení působnosti úředníků nesoudcovských, použití opravných prostředků, úpravy úředního postavení těchto úředníků atd. Ve snaze, ulehčiti práci soudců, stanovil citovaný zákon z r. 1923, že může býti svěřeno úředníkům nesoudcovským u soudů a poručenských úřadů vyřizování věcí poručenských a opatrovnických, pokud ovšem nejsou podle čl. IX cit. zákona vyhrazeny soudcům, dále pak projednávání jednoduchých pozůstalostí a vyřizování exekucí na svršky.

Návrh zákona, o němž má dnes rozhodnouti slavná sněmovna, stanoví v §u 1 - jak už jsem předeslal - přesně, ke kterým úkonům možno nesoudcovské úředníky soudů použíti. V §u 2 určuje pak úkony, které jsou vyhrazeny přímo soudcům.

Je ovšem přirozeno, že proti rozhodnutí nesoudcovských úředníků lze odporovati stejnými opravnými prostředky jako proti rozhodnutí soudců.

Dovoluji si upozorniti, že v této věci přináší § 3 předlohy změnu, spočívající v tom, že opravný prostředek proti rozhodnutí nesoudcovského úředníka má podle §u 3 býti předložen nejprve soudci (přednostovi soudu), který sám může vyhověti. Nevyhoví-li, předloží odvolání druhé stolici k rozhodnutí. Při tom zůstávají nedotčena ustanovení o odporu proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím.

O vyloučení a odmítnutí úředníků vyšší soudní služby platí obdobně ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců a i na ně se vztahují ustanovení zákona ze dne 12. července 1872, č. 112 Sb. z. a n.

Předloha zákona sleduje tendenci, ulehčiti pokud možno soudcům činnost a práci, jíž jsou beze sporu přetíženi. Aby ovšem nesoudcovští úředníci mohli zdárně vyhovovati úkolům, o něž jde, předepsal už zákon ze 3. července 1923, č. 235 Sb. z. a n., kvalifikaci těchto úředníků. Vyžaduje se plné středoškolské vzdělání, 3 roky přípravné praxe a vykonání praktické zkoušky. Mimo to byly pro přípravu k této činnosti zřízeny kursy v Praze, Brně a Bratislavě, kde absolventi jsou podrobeni zkouškám. Dosud bylo získáno 57 sil.

Dovoluji si poznamenati, že státy okolní, na př. Německo a Rakousko, již dříve sáhly k podobným opatřením, a svým soudcům ulehčily.

Se zřetelem k uvedeným okolnostem a potřebám našich soudců usnesl se ústavněprávní výbor ve své schůzi konané dne 3. prosince 1930 doporučiti slavné poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona o použití nesoudcovských úředníků schválila ve všech paragrafech ve znění nezměněném.

Tlumoče slavné sněmovně toto usnesení, doporučuji schválení zákona ve znění navrženém vládou a přijetí obou resolucí, na nichž se ústavně právní výbor usnesl a jež se týkají osobních záležitostí nesoudcovského úřednictva. (Souhlas.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Nebude-li námitek, odložíme hlasování i o tomto odstavci pořadu a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odst. 3, jímž jest:

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 953) o státní zápůjčce investiční (tisk 966) podle §u 35 jedn. řádu.

Zpravodajem je p. posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Vážená sněmovno! Vláda Udržalova vznikla především s programem hospodářské koncentrace. Byla si vědoma již v době svého vzniku velkých hospodářských úkolů, které na ni čekají, a proto si stanovila za svůj hlavní program odstranění všech následků již tehdy se objevující hospodářské deprese.

Přehlédneme-li zákonodárnou práci za rok minulý, vidíme řadu zákonů, jimiž vláda projevuje vůli, aby hospodářskou depresí, ať se již jeví v oboru prvovýroby, v zemědělství, ať se jeví v oboru průmyslovém nebo v obchodu, mírnila a odstraňovala. Již při projednávání rozpočtu na r. 1931 byla zřejmá snaha vlády, aby hospodářská krise, která se jeví především v nezaměstnanosti a klesající životní míře všech vrstev, byla mírněna prováděním značných investičních prací. A prohlédneme-li si rozpočtové položky pro r. 1931, najdeme tam, že se jimi pamatuje na investiční práce celkovým obnosem 2 miliardy Kč.

Je to obnos jistě úcty hodný, ale ukázalo se, že ani tento obnos nestačí, mají-li se stále a stále se objevující příznaky hospodářské deprese omezovati a zmirňovati. To vedlo k tomu, že vláda prohlásila ve svém nedávném prohlášení, že bude dále zkoumati příčiny krise a že bude dále přicházeti s návrhy na její léčení. Již tenkráte vláda vedle dobré vůle, kterou sama projevila, apelovala také na všechny vrstvy obyvatelstva, aby tuto dobrou vůli pochopily a v jejím úsilí ji podporovaly. (Posl. Slušný: Koľko z teho dostalo Slovensko?) To se dovíte, pane kolego, z účetní uzávěrky, až si ji za rok přečtete!

To přivedlo vládu k tomu, že nám předložila osnovu zákona, která znamená, stručně řečeno, zplnomocnění ministra financí, aby uzavřel vnitřní státní půjčky investiční v obnosu 1.300,000.000 Kč. O této t. zv. investiční půjčce jsou projevovány názory, že není investiční půjčkou v pravém slova smyslu, že jsou tam také obnosy, které investičním úkolům nejsou věnovány. Jest pravda, že v obnose 1300 mil. Kč jest částka 150 mil. Kč, určená pro zmirňování hospodářské krise, jak bylo usneseno zákonem z prosince minulého roku. Ale s výjimkou této částky lze říci, že celá ostatní suma 1.300 mil. Kč je skutečně věnována úkolům investičním.

Osnova zákona rozděluje a upravuje účely, kterým tato investiční půjčka má býti věnována. Podíváme-li se na tyto účely, zjistíme, že jde jednak o přikázání těch kterých obnosů na základě již platných zákonů, jednak o přikázání obnosů zvláštním fondům, které již buď existují, nebo teprve mají vzniknouti.

Do kategorie první patří již mnou zmíněná zápůjčka 150 mil. Kč určená pro zmirňování hospodářské krise.

V naší veřejnosti i tisku byly o této sumě vyslovovány již tu a tam pochyby a zejména objevovaly se stále řady dotazů, kam se podělo těch 150 mil. Kč. Tvrdilo se, že byly rozděleny mezi strany většinové a pod. Jisto je - a bylo konstatováno včera p. ministrem financí - že z obnosu 150 mil. Kč byly vydány zatím sumy pouze pro mírnění a zmirňování nezaměstnanosti a pan ministr financí prohlásil, že jinak tento úvěr zůstává nevyčerpán, že tvoří celek, ze kterého postupně čas od času budou věnovány ty které obnosy takovým úkolům, které vyžadují nezbytného řešení a pomoci v důsledku trvající hospodářské krise.

Vedle tohoto obnosu 150 mil. Kč je zahrnut v zápůjčce investiční úvěr, který je obsažen v našem finančním zákoně pro r. 1931. V tomto finančním zákoně pro r. 1931 pod literami a)-h), jest uvedena řada investičních prací jednotlivých státních podniků a uveden úvěr, který může býti k provádění těchto investičních prací uzavřen. Tento úvěr - dohromady okrouhle přes 64 mil. Kč - jest pojat do této investiční zápůjčky, takže v tomto smyslu vlastně osnova upravuje látku již upravenou jiným specielním zákonem.

Zvláštní kapitolou při této investiční zápůjčce je položka 600 mil. Kč, které se dostává čsl. státním drahám na provádění investičních prací. Částka 400 mil. Kč se jim dává na krytí nákladů investičních prací, které byly provedeny minulého roku, a položka 200 mil. Kč se určuje na investiční práce v r. 1931, po případě ještě v rocích budoucích.

Nutnost této zápůjčky neboli do jisté míry zprostředkování této zápůjčky 600 mil. Kč pro naše čsl. dráhy vyplynula z vážné hospodářské situace čsl. státních drah, která se ukázala již v tom, že částky, které jim byly rozpočtově věnovány ve finančním zákoně r. 1930 a pro rok 1931 na účely investiční - tedy 45% kvoty dopravní daně pro rok 1930 a pro r. 1931 400 mil. Kč - byly drahami spotřebovány ke krytí jejich provozního hospodářství. To znamená, že dráhy se ukázaly asi okrouhle v této částce pasivními a že musily, chtěly-li udržeti svůj provoz, použíti částky určené na investice k provozu. A také důvodová zpráva vládního návrhu, která mluví o zálohách, jichž se našim drahám dostalo a které se pohybují kolem 500 mil. Kč, jasně ukazuje na to, že hospodářská situace našich čsl. státních drah je vážná.

Je pravda, že nejenom naše dráhy pociťují důsledky hospodářské deprese, celkově i dráhy v Evropě jeví pokleslou tendenci, která je výsledkem nynější hospodářské krise a deprese, jež má ovšem s poklesnutím životní míry za následek i zmenšení koupěchtivosti a tím také omezování obchodu a provozu.

Tento zjev u našich čsl. státních drah je odrazem celkového zjevu hospodářského v dopravnictví v celé Evropě. Nicméně zdá se, že se nedá veškeren neúspěch naší železniční dopravy vysvětliti jedině a pouze hospodářskými důvody a že se asi musí mnoho dáti na účet neúspěšné konkurence našich železných drah s automobilovou dopravou. Tato neúspěšná konkurence nebo překvapení automobilovou dopravou má za následek, že naše dráhy budou těžko doháněti, co dříve zameškaly. Takovéto konkurenci dá se s úspěchem čeliti jedině revisí dopravní politiky, revisí tarifů.

Jestliže pan posl. Teplanský ve včerejší schůzi rozpočtového výboru poukázal, že ze Slovenska se nedá s úspěchem dovážeti zboží, zejména obilí a živočišná výroba do Československa a že v tom ohledu je Polsko proti Slovensku ve výhodě, je to jistě drastický případ, který ukazuje, že chceme-li zejména východní kraje udržeti ve stavu, aby tam rentabilita jejich výroby ať už zemědělské nebo průmyslové byla udržena, musí tomu odpovídati rozumná tarifní politika naší železniční správy. Vedle toho ovšem také bude třeba, aby všichni činitelé, kteří jsou odpovědni za správu drah, tedy nejen ministerstvo železnic, nýbrž i vláda a parlament věnovali našemu dopravnictví a našim železničním drahám co nejvíce pozornosti. Jestliže včera pan posl. Teplanský ukazoval na nutnost, aby do správního sboru, který jaksi je prvním dozorčím orgánem naší železniční správy, vedle úředních členů byli dosazeni lidé z praktického života se znalostmi dopravnictví, obchodu, atd., jest jistě v tomto jeho tvrzení mnoho pravdy a tento jeho návrh se jeví jakožto návrh sympatický.

Dnes ovšem je nejzávažnější pro nás věc, že naše dráhy, kdyby se jim nepřispělo investiční půjčkou, nemohly by se vyvíjeti dále, že by bez této investiční půjčky musily zastaviti veškeré investiční práce a musily přikročovati k restrikci osobní i věcné, což by mělo za následek další hospodářský úpadek našich drah.

Proto jestliže přichází vláda a pan ministr financí s návrhem investic v částce 600 mil. Kč pro naše státní dráhy, je to odůvodněno rozumnými zřeteli hospodářskými, je to odůvodněno tím, že kdyby tato disposice se ihned a rychle nestala, znamenalo by to další poklesnutí a další klesání našeho hospodářského života a další ochromení našeho dopravnictví.

Určení 600 mil. Kč pro investice našich drah znamená po stránce formální do jisté míry změnu finančního zákona, který dříve určil pro tyto účely částky jiné, ale znamená určení hospodářsky nezbytné, se kterým lze vysloviti jenom souhlas.

Třetí kategorie určení účelu zápůjčky týká se částky, která po odečtení těchto mnou dříve zmíněných částek zbývá - činí okrouhle 485 mil. Kč - a která je nazývána technicky v osnově zákona slovem "zbytek".

K čemu má sloužiti tento zbytek? Podle výslovného znění osnovy zákona má se dostati z tohoto zbytku záloh různým fondům, a to jednak fondu silničnímu, který již byl zřízen na základě známého zákona z r. 1927, jednak, jak se v osnově zákona říká, jiným fondům státním, které podobným způsobem budou zřízeny.

Které to jsou fondy, v osnově se výslovně nepraví, ale dá se předpokládati - a z prohlášení pana ministra financí to také jasně plyne - že druhým takovým fondem bude fond meliorační, o němž je právě v této sněmovně rozdána osnova zákona.

Není vyloučeno, že vzhledem ke znění zákona mohl by býti po případě zákonem utvořen ještě další fond, který by mohl participovati na tomto zbytku. Jest jisto však, že fond t. zv. vodocestný, který je projednáván touto sněmovnou, nebude participovati na této investiční půjčce, poněvadž se mu dostane na základě smlouvy zápůjčky u Všeobecného pensijního ústavu.

Vedle fondu a záloh fondům má se dostati podle osno vy zákona ještě záloh na investiční práce všech státních podniků, pokud by tyto investiční práce přesahovaly výši v rozpočtu už uvedenou.

Zmínil jsem se o tom, že z tohoto zbytku 485 milionů Kč se dostane fondům ze zápůjčky t. zv. záloh, to znamená, že osnova zákona stojí na tom, že to, co se dostane těmto fondům, ať již silničnímu nebo melioračnímu, musí býti tímto fondem zúrokováno a amortisováno, takže ve skutečnosti jsme tady svědky zjevu, kde státní správa resp. pan ministr financí zprostředkuje půjčku mezi určitým konsorciem bank na straně jedné a fondy státními pro určité účely na straně druhé. Že je tomu tak, dokazuje osnova, která kromě toho uvádí, že zúrokování a úmor se strany fondu bude na téže výši, jako bude zúrokování a úmor státní zápůjčky investiční. Tím je tedy celkově podán rozvrh zápůjčky investiční, k jakým účelům sloužiti má.

Otázkou jest provádění tohoto zákona, zejména zdali a kolik se tomu kterému fondu nebo státnímu podniku z tohoto zbytku státní zápůjčky dostane. V tomto případě osnova zákona jasně stanoví, že o tom všem rozhodne vláda. Průběhem debaty v rozpočtovém výboru bylo zejména vytýkáno, že to je příliš daleko jdoucí zmocnění, dává-li se vládě zplnomocnění rozhodovati, jakým způsobem teto zápůjčky má býti použito. Nicméně domnívám se, že vládní osnova v tomto smyslu zasluhuje jenom obhajoby, a to proto, poněvadž za nynější doby kritické hospodářské situace, kdy se nedá předem stanoviti, zdali a kolik pro ten který fond nebo investiční podnik státní bude třeba, je daleko lepší pružné znění zákona, které dává vládě a ministerstvu financí možnost volnější ruky a při kterém může daleko volněji jednati než při přesných hranicích a normách, které by v tomto případě byly vysloveny.

Při jednání o osnově zákona bylo nadhozeno v debatě několik otázek, kterých bych se chtěl alespoň stručně dotknouti. Především bylo předmětem výtek, že tato investiční půjčka v částce 1.300,000.000 Kč nestačí, vzhledem k tomu, že více než polovice jest určena již k účelům dříve známým a dříve platnými zákony upraveným. Oproti tomu správně podle mého názoru uvedl pan ministr financí, že k této půjčce 1.300,000.000 Kč musí se připočísti 2 miliardy, které jsou v našem rozpočtu již uvedeny pro práce investiční, takže de facto pro rok příští musíme vlastně počítati se 3 miliardami.

Proč ministr financí a vláda nepřišla s návrhem na vyšší zápůjčku investiční, musíme ovšem ponechati jejich zodpovědění a odůvodnění, ale domnívám se, že hlavní důvod byl, že jde o půjčku investiční vnitřní a že při uzavírání investiční půjčky vnitřní nesmíme jíti do částky tak veliké, aby náš peněžní trh byl ochromen, aby snad soukromý podnikatel nemohl dosáhnouti úvěru anebo aby přílišná suma, kterou stát béře a odčerpává z našeho finančního trhu, neměla za následek zvýšení úrokové míry. Naše finanční správa zcela správně sleduje tendenci snižování úrokové míry a proto ovšem nemohla jíti až do částky, jejíž důsledky by byly ty, které jsem právě naznačil.

Otázkou druhou bylo, co jest výhodnější, zda půjčka vnitřní či zahraniční. Netajím se, že někteří kolegové ukázali na určité výhody půjčky zahraniční a mluvili o tom, že půjčka zahraniční byla by dosažitelná po případě za výhodnějších podmínek než domácí. Pan ministr financí poukázal ve své odpovědi, že v daném případě jde o investiční práce, které se budou prováděti vesměs ze surovin a materiálu, které máme zde doma, a proto považoval za docela nevýhodné, abychom vydávali peníze ze zahraničí, a ukázal názorným příkladem, že by se půjčka, která by se dostala z ciziny, uložila do Národní banky, odkud by se čerpala, takže de facto vnitřní půjčka od zahraniční by se nerozeznala, zejména když materiálu nebo surovin bychom v cizině nezakupovali. To je důvod, který dlužno uznati.

Bylo by třeba se dotknouti druhé otázky, zda půjčka zahraniční by byla dosažitelná za podmínek výhodnějších než půjčka vnitřní. To souvisí s otázkou, jaké jsou bližší podmínky uzavření této investiční půjčky, což bylo také předmětem četných dotazů ve schůzi rozpočtového výboru. Přesné podmínky, za jakých investiční půjčka bude uzavřena, nemohly a nemohou býti sděleny prostě z toho důvodu, že půjčka dosud uzavřena není, ale domnívám se, že pro nás bude dosti směrodatnou důvodová zpráva osnovy vládní, která praví, že zápůjčka bude sjednána za podmínek příznivějších než všechny druhé předchozí zápůjčky. I toto všeobecné odůvodnění, myslím, jasně nám dává přímý názor, že můžeme plně důvěřovati naší finanční správě, že rozhodujíc se pro vnitřní půjčku měla na zřeteli jen výhodnější podmínky uzavření této půjčky a že pravděpodobně podmínky půjčky zahraniční by nebyly bývaly tak výhodné jako půjčky vnitřní.

Ve včerejší debatě o této věci mluveno bylo zejména o našem bankovnictví, o našich bankách a poukazováno na to, že největší zisk z této zápůjčky budou míti naše banky a naše velké koncerny průmyslové. Proti této výtce chci uvésti toto: Nemůže býti o tom sporu, kdybychom uzavřeli půjčku zahraniční, že ji můžeme uzavříti jedině u bank nebo prostřednictvím koncernů bank. A jestliže by ty podmínky zápůjčky pro naše čsl. banky byly podobné nebo téhož druhu jako pro banky cizí, je pochopitelno, že každý, kdo má na zřeteli také hospodářské zájmy tohoto státu, dá přednost bankám našim před bankami cizími, neboť tyto banky naše, ať již máme názor na ně jakýkoliv, jsou zde, v tomto státě, přispívají a musí přispívati ve formě daní i jinak na břemena tohoto státu a jsou zde k disposici pro příští vážné doby všeho druhu. Tedy ani tato námitka, která zde byla uplatňována, myslím, neobstojí.

Pokud se týče podmínek zápůjčky, za kterých bude sjednána, bližší ustanovení, jak jsem řekl, není celkem známo, ale dá se očekávati, že v dohledné době i tyto bližší podmínky budou veřejnosti a zejména parlamentu a rozpočtovému výboru sděleny, a můžeme jen vysloviti naději a pevnou důvěru, že tyto podmínky budou takové, aby nás plně uspokojily.

Při projednávání řada snah, aby z částky této zápůjčky, zejména z částky 485 mil. Kč se pamatovalo nějakým větším obnosem na naši samosprávu. Byly podávány i příslušné resoluce a návrhy. Netajím se tím, že naše samospráva je ve vážné hospodářské situaci a netajím se také tím, že chceme-li, aby po investičních pracech státních následovaly investiční práce samosprávy, musíme také k tomu povoliti mimořádné prostředky. V daném případě soudím, poněvadž jde de facto o zprostředkování zápůjčky státní ve prospěch státních fondů, že konec konců to bez překročení tohoto obnosu v daném případě nemohlo býti provedeno a že řada našich autonomních svazků může si uzavříti zápůjčku svým způsobem, a možná někde, poněvadž jde často o místa, která mají své spořitelny atd., po případě za podmínek k uzavření výhodnějších, než jsou podmínky tyto.

Nebyla to tedy nikterak žádná předpojatost k samosprávě, jestliže většinové strany, jednajíce o tomto návrhu, nemohly se k němu přikloniti a hlasovaly pro vládní návrh tak, jak nám byl předložen.

Rozpočtový výbor projednal ve včerejší schůzi tuto osnovu zákona; v debatě uplatňovala se řada různých názorů a námětů; řadu nejasností odstranil pan ministr financí svým výkladem. Po obsáhlé debatě byla osnova zákona shledána rozpočtovým výborem za neobyčejně nutnou a byla schválena tak, jak byla vládou předložena - beze změny.

Odporučuji proto slavné poslanecké sněmovně jménem rozpočtového výboru, aby vládní návrh zákona přijala, jak se na něm usnesl rozpočtový výbor, beze změny.

Budiž mi dovoleno, abych ke konci poukázal na slova p. min. předsedy v nedávném prohlášení pronesená, kdy apeloval na všechny vrstvy obyvatelstva, aby pomáhaly v této hospodářské krisi a podporovaly vládu. Dovolte mi, abych v souvislosti s tím vzpomenul slov, která promluvil k nám před rokem pan president republiky, když jsme byli přijati jako členové zákonodárných sborů, při svém jubileu životním: "Je-li loď v nebezpečí, všichni na palubu!" Domnívám se, že přišla doba, kdy tato slova i v oboru hospodářském zasluhují plného uznání a zasluhují také, aby každý je vzal v úvahu a podle nich se řídil. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla 40 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. Schubert, Hokky, Štětka, Kurťak, Nitsch, dr Törköly a Juran; na straně "pro" pp. posl. dr Keibl, inž. Nečas a Schweichhart.

Dávám slovo prvnímu řečníku, zapsanému na straně "proti", p. posl. Schubertovi.

Posl. Schubert [německy]: Dámy a pánové!

Z burácejícího moře světové války a z trosek států, přetrvavších staletí, vyvstala jako ostrov tato republika. Sotva se vlny trochu utišily, nazval růžově smýšlející optimista v úřadě ministerstva zahraničí nový stát ostrovem blažených.

A nepískal-li jednou na svůj zamilovaný nástroj šalmaj, píseň míru, velebil šťastný úděl oněch, kteří požívají štěstí býti československými občany. Zprvu bylo vyhlašováno čisté štěstí nezkalené radosti v národnostním ohledu pro všecky národy tohoto státu celému světu, a teprve později, když byl ustanoven osvobozovací poplatek a reparační dluhy, zazněly tytéž tirády také pro hospodářský stav a příští vývoj.

Historickou lží do světa uveden, byl stát poskvrněn prvotním hříchem nepravdy a sklonem k předstírání nepravých skutečností a do dnešního dne se z této dětské nemoci nevyléčil.

V dějinách tohoto státu, jež jsou zároveň dějinami utrpení našeho národa, mohli jsme konstatovati jako nejvíce vynikající státnické umění nedostatek vší odvahy doznati pravdu.

Prvotřídního sociálního opatření, pozemkové reformy, se zneužilo k vyvlastnění německé rodné půdy a ti, kdož měli odstraniti výsady, vyklubali se v uživatele nového systému a demokracie byla dosti dobrá k tomu, aby byl založen feudalismus nové české inflační šlechty. Státního socialismu bylo zneužito k vyvlastnění soukromých drah, s jediným výsledkem, že byli odstraněni domorodí zaměstnanci.