Jeden případ: V Třebíči svolali živnostníci schůzi, na kterou byli pozváni všichni poslanci a senátoři všech klubů, jenom komunistický klub pozván nebyl. Komunistický poslanec se proto pozval sám. Na schůzi bylo nejméně 1000 účastníků, většinou živnostníků. Byli tam přítomni také někteří páni z klubu, jejichž kolegové zde sedí. Když se přihlásil ke slovu komunistický poslanec, všichni ostatní poslanci a senátoři odešli, takže komunistický poslanec zůstal tam sám. Živnostníci se ptali, proč odcházejí, ale oni přesto odešli. Po řeči komunistického poslance byla většinou odhlasována resoluce, kterou předložil komunistický poslanec: proti vašemu pořádku, proti vašemu jednání, proti vašemu řešení krise. Odhlasovali jednotně resoluci proti Meissnerově justici, pro to, aby Harus byl okamžitě propuštěn z kriminálu, poněvadž je tam neoprávněně držen. Takové případy byly v Bohumíně, ve Frýštátě, Frýdku, Místku, Třebíči a jinde. Tyto případy porostou, poněvadž bídačíte svým postupem nejen dělníky, nýbrž veškeré pracující masy, všechny malé živnostníky, malé zřízence, úředníky, pracující zemědělce. Právě začíná doba cílevědomého organisování a vedení masového boje pod vedením komunistické strany a rudých odborů. 25. únor bude toho dokladem. Ostravský a slezský proletariát masovým nástupem vynutí si legalitu svých projevů a nastoupí v jednotném šiku cestu za svými požadavky. Nastoupí do ulic, aby demonstroval ne pro nějaký kapric, nýbrž proto, že je nucen demonstrovati. Hlad a bída nutí dělnickou třídu jíti do ulic, nutí tam jíti dnes už také jiné vrstvy.

Dělnictvo se přesvědčilo, že ono je nuceno demonstrovati. Uváděl jsem zde včera jeden případ z Muglínova, jakým způsobem vynutili si nezaměstnaní vyplacení nouzové výpomoci 300 Kč. Tato zpráva uveřejněná bez jakéhokoliv komentáře v dělnickém denníku byla konfiskována proto, poněvadž by prý dělnictvu říkala, jakou cestou může si ono vynutiti nouzové výpomoci.

Ale jsou případy také jiné. V Karvinné nezaměstnaní dělníci, kteří přišli na schůzi zastupitelstva, vynutili si, že obecní zastupitelstvo odhlasovalo 120.000 Kč na podporu nezaměstnaných dělníků. Ve Třinci si vynutili vyplacení nouzové výpomoci 100 až 300 Kč a vyplácení týdenní podpory. Zrovna tak také v Bohumíně. Ale všechno to si vynutili pod vlivem demonstrací a právě proto dělnická třída se přesvědčuje, že je nucena demonstrovat proti zavírání závodů a propouštění ze závodů. Dělnictvo se na př. přesvědčilo, že v Karlově huti jen proto, že demonstrovali a bojovali, ubránili se propuštění. Ubránili se nejen v Karlově huti, ubránili se také v jiných závodech. Dělnická třída se přesvědčila, že velikou, sjednocenou masovou stávkou a demonstrací se ubránila snížení mezd v červenci v 15 textilních závodech ve Frýdku a Místku. Proto dělnická třída vidí, že je nucena demonstrovat, a je nesmysl a při nejmenším slabost vlády, říká-li vláda a její ministři deputacím, obracejícím se k ní o pomoc, že jsou bezmocni, že proti soukromému vlastnictví nemohou nic dělati, a zakazují demonstrace a projevy, které směřují k tomu, aby buržoasie a kapitalisté byli přinuceni k tomu, aby nepropouštěli a pracovali, i když jejich výdělky nebudou stamilionové, takové, jak si oni přejí.

Proto je volání dělnictva, které se nese z desítek a set závodů, po legalitě 25. února oprávněné. Dělnictvo je nuceno a bude demonstrovati. Ostravský a slezský proletariát dělá přípravy k nástupu, aby si legalitu, když nebude povolena, svým masovým nástupem vynutil a v desetitisícových masách v ulicích ostravských, bohumínských, frýštátských a jiných měst demonstroval proti propouštění, proti gentskému systému, za takové podpory nezaměstnaných, aby mohl býti se svými rodinami živ, za zkrácení pracovní doby na 7 hodin, v závodech s nepřetržitým provozem na 6 hodin při plných mzdách, za týdenní výplatu v hornictví, za placení prozahálených směn, za pevné základní mzdy, za řádnou kolektivní smlouvu v hornictví, kovoprůmyslu, textilu, v chemickém i ostatním průmyslu. Dělnictvo z Ostravy a Slezska, pracující lid na Ostravě a ve Slezsku půjde 25. února za heslem, které vytýčila Karlova huť ve svém velikém vítězném boji: Jeden za všechny a všichni za jednoho! Nastoupí cestu, kterou bude následovati proletariát celého Československa, za osvobození nejen hospodářské a politické, ale i národnostní [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] za svržení panství buržoasie, za vítězství socialismu a komunismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Stern. Dávám mu slovo. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Posl. dr Stern (německy): Pro nynější systém jest příznačné, že jsme nuceni zde v této sněmovně uváděti články, které v libereckém časopise "Vorwärts" vyšly nezabaveny, v nichž tedy dokonce liberecký censor nenašel nic zločinného, aby týž článek mohl jako v časopise "Vorwärts" vyjíti i v "Rudém právu". Chci jednou míti za to, že předsednictvo posl. sněmovny nebude fašističtější než liberecký censor a že ve sněmovně nebude pokládati za nedovolené a censurovati něco, co nebylo censurováno v komunistickém časopise, před veřejností. Tento článek, který mohl vyjíti v libereckém časopise "Vorwärts", zní:

Čím větší jest časová mezera, která nás dělí od [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 53 této těsnopisecké zprávy.] kterou spáchalo četnictvo této sociálfašistické vlády na bezbranných nezaměstnaných, tím jasněji vystupuje fakt, který jsme my komunisté od první chvíle vždy znovu zdůrazňovali. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Již při svém prvním vystoupení [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] v posl. sněmovně konstatovala to komunistická strana ústy soudr. Gottwalda. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] prokázal, že se shora byly vydány pokyny, aby za všech okolností, případně i zbraněmi byl zamezen přístup nezaměstnaných do Duchcova. Události v blízkém Mostě, kde ozbrojená moc tímtéž způsobem uzavřela město a rozptýlila přicházející průvody nezaměstnaných, dokazují, že to jest systém. Systém byl i ve způsobu, s jakým strážci veřejného pořádku zacházeli se zástupci pracujícího obyvatelstva ve sněmovně, s komunistickými poslanci. V Duchcově byl zatčen sen. soudr. Stránský, v Chodově posl. soudr. Haiblicka - co se ještě nikdy nestalo v dějinách československého parlamentarismu - nebyli opět propuštěni. Protestujeme proti další vazbě a žádáme, aby ihned byli z vazby propuštěni soudr. Stránský, Haiblick a všichni političtí vězňové.

Ale nejen posuzování bez předsudků samotných faktů, nýbrž i stanovisko, které zaujali činitelé odpovědní za duchcovské události, vláda a měšťácký a sociálfašistický tisk, potvrzují, že Duchcov byl systémem. Ještě nebyli duchcovští mrtví ani pohřbeni a již vystoupil pan Udržal se smělým čelem před poslaneckou sněmovnu a prohlásil, že jednání Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] četnictva bylo úplně nezávadné. Ano, on řekl ještě více. Ohlásil, že se Duchcov bude opakovati. Pořádek a klid prý bude a musí býti i dále udržen všemi prostředky. Toto prohlášení platilo především, jak výslovně konstatoval, 25. únoru, mezinárodnímu dni boje proti nezaměstnanosti, ve kterém nastoupí dělníci celého světa, aby na ulicích demonstrovali pro práci a chléb, pro všeobecnou podporu v nezaměstnanosti a sedmihodinnou dobu pracovní. Duchcov nebyl tedy výjimkou, náhodou, Duchcov byl jen nejsoustředěnějším výrazem buržoasní politiky, která směřuje k tomu, aby za všech okolností a na konec v krvi udusila rozvoj revolučního dělnického hnutí, rozvinutí hromadných bojů pro práci a chléb.

A co vidíme po Duchcově, jest důsledné pokračování v této politice. V chebském krajském soudu jsou ještě dnes demonstranti ze dne 4. února z Aše a Chebu, jichž jest skoro 100, v olomouckém krajském soudu jsou demonstranti ze dne 31. ledna z Šumperka. Právě před několika dny četníci přepadli sekretariát komunistické strany a rudého svazu horníků v Mostě a obrátili jej vzhůru nohama.

V Brně byly od 9. února soustavně zakazovány všechny veřejné schůze a projevy komunistické strany a rudých odborových organisací. Podle mínění brněnského policejního ředitelství staly se z akčních výborů nezaměstnaných nelegální organisace, které vyzývají k teroristickým akcím. Krajský soud pana dr Meissnera v Praze vyslovil, že ústřední orgán komunistické strany, "Rudé právo" může býti každé chvíle zastaven podle zákona na ochranu republiky. I to jest část systému násilného potlačování revolučního dělnického hnutí. Ministr Meissner, který jest vlastní osobou odpovědný za většinu těchto opatření, sám prohlásil na říšské konferenci sociálnědemokratických žen: "Nechceme u nás žádnou Kerenskiádu, nesmíme připustiti žádnou slabost, neboť kdo se ukáže silným, naposled vyhraje." A tak nejen mluví tito obhájci zájmů buržoasie, tak také jednají. Připravují všeobecný zákaz schůzí pro revoluční schůze, zmizení všech komunistických vůdců, zastavení revolučního tisku, přepadení všech komunistických sekretariátů. Strach před proletariátem, obrem zdvihajícím se se země, vjel jim tak do všech údů, že znají jen jedno: násilně zdolávati revoluční dělnické hnutí, surově potlačovati vůdce pracujícího obyvatelstva, komunistickou stranu, připravovati nový Duchcov.

To jest strategický plán buržoasie a jejích sociálfašistických agentů, neboť buržoasie nechce rozhodně nésti ani nejmenší části břemen světové hospodářské krise. Jejím cílem jest sanovati velký kapitalistický úpadek na útraty dělnictva a jiného pracujícího obyvatelstva, drobných sedláků a pracujícího středního stavu. K tomu však potřebuje "klidu a pořádku". Další sta milionů Kč mají býti vhozena do chřtánů Anglobanky a Moravské banky a k tomu potřebuje klidu a pořádku. Mzdy dělníků v podnicích mají býti sníženy o 15 až 20%, aby se zabránilo rozšiřování německého zboží, pro snížené mzdy spíše soutěže schopného, a k tomu potřebuje klidu a pořádku. Statisíce nezaměstnaných a jen částečně pracujících nemají ani dále dostávati podpory v nezaměstnanosti, aby se i dále vyhazovaly miliardy na militarismus, četnictvo, policii a kongruu, a k tomu potřebuje klidu a pořádku. Drobní sedláci a živnostníci mají přes svůj zmenšený důchod platiti ještě vyšší daně než dosud. A k tomu potřebuje klidu a pořádku. Podle mínění buržoasie má a musí býti klid a pořádek, aby bez překážek mohla stlačiti životní úroveň veškerého pracujícího obyvatelstva.

Ale tento klid a pořádek, který má zajistiti provedení stále většího zbídačení širokých vrstev pracujícího obyvatelstva, právě v poslední době se stále více prolamuje. Hromadný hlad a hromadná bída vyhání nezaměstnané a pracující lid na ulici. V hromadných demonstracích chtějí si vynutiti to, co se jim dobrovolně nedává. A komunistická strana a rudé odborové organisace, jediné organisace, které hájí jejich zájmů, staví se v čelo jejich boje a pomáhají jim při tom organisovati jejich boj. Opírajíc se o dlouholeté zkušenosti revolučního třídního boje ve vlastní zemi a v ostatních kapitalistických zemích, opírajíc se o zkušenosti z vítězné ruské revoluce vede komunistická strana pracující masy nejlepší a nejkratší cestou boje. Zahrnuje stále větší masy a vzrůstá nebezpečí, že buržoasie nebude již více s to, aby s úspěchem provedla své útoky na pracující obyvatelstvo. Proto sahá k ostřejším prostředkům, aby udržela klid a pořádek, proto se pokouší za všech okolností vyrvati masám revolučního vůdce pracujícího obyvatelstva, komunistickou stranu.

Rozumí-li buržoasie a rozumějí-li její sociálfašističtí lokajové této situaci, rozumějí jí také dělníci. Vědí dnes, že každý útok na právo proletariátu na ulici, každý útok na tiskovou svobodu proletariátu, každý útok na komunistickou stranu, jejich vůdce, jest otázkou jejich mzdového groše, otázkou jejich podpory v nezaměstnanosti, otázkou výše daní pro drobné sedláky a živnostníky. Proto stále znovu vycházejí na ulici, proto vycházejí na ulici i tehdy, když se buržoasii a jejím lokajům uráčí zakázati projevy. Proto vydávají časopisy i tehdy, když se buržoasii uráčí zakázati časopisy proletariátu. Proto existuje komunistická strana přese všechno pronásledování a proto bude komunistická strana existovati i tehdy, když buržoasii tohoto státu snad napadne sáhnouti na vůdce proletariátu a zatlačiti je do nezákonnosti.

Prohlášení předsedy vlády Udržala, že dne 25. února se nebudou trpěti žádné demonstrace, jest pro pracující obyvatelstvo tohoto státu jen znamením, jak neslýchané nové útoky buržoasie připravuje na jeho živobytí. Jest jen znamením, jak blízká jest chvíle, ve které kapitalismus bude ochoten znovu v zájmu zisku poslati na jatky masy pracujícího obyvatelstva. Pracující tohoto státu mají tedy na tyto hrozby jen jedinou odpověď: Uvolněte ulici dne 25. února!

Poznali, že to jest pro ně otázkou existence, udrží-li si právo na ulici, vyjdou-li na ulici dne 25. února či nikoli. Poznali, že jejich nástup dne 25. února bude rozhodovati, může-li se buržoasie dále odvažovati nechati nezaměstnané zahynouti hladem a snižovati mzdy dělníkům v závodech. Proto volají k Udržalově vládě a k jejímu ministru hladu Czechovi, k jejímu policejnímu ministru Slávikovi a k jejímu vězeňskému ministru Meissnerovi a všem jiným agentům finančního kapitálu: Právě tak jako se nedá zakázati hlad a bída, nedá si pracující obyvatelstvo zakázati ani 25. únor. Již nyní žádá: uvolněte ulici, a prohlašuje, že si ulici vybojuje, nebude-li pro ně uvolněna.

Ohromný význam 25. února pro další vývoj [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] útoku československé buržoasie proti pracujícímu obyvatelstvu poznali však nejen dělníci a nezaměstnaní, nýbrž i drobní sedláci a pracující střední stav. Vědí dnes, že týž finanční kapitál, který nejnestydatěji drancuje dělníky v podnicích a nezaměstnané, jest i zde vykořisťovatelem. Vědí dnes, že každý úspěch dělnické třídy, každé oslabení buržoasie jest i jejich úspěchem. Vědí, že právě a jen společně s dělnickou třídou mohou dosíci zastavení berních exekucí, škrtnutí hypotečních dluhů a jiného více. Vědí, že právě strašná bída dělnictva jest tím, co většinou zavinilo i jejich bídu. Neboť kdo má kupovati potraviny drobného zemědělce, zboží drobného obchodníka, výrobky drobného živnostníka, když ne dělník. Proto se také již dosud, jak na př. v Kadani, Ústí n. Lab. a Přisečnici drobní živnostníci účastnili akcí nezaměstnaných v té formě, že ve dnech, kdy se konala jejich demonstrace, měli obchody uzavřeny na znamení solidarity. To jest dobrá předzvěst pro 25. únor. Jen v Praze již sta drobných živnostníků na výzvu nezaměstnaných písemně oznámilo svůj souhlas s požadavky nezaměstnaných a zároveň prohlásilo, že dne 25. února uzavrou své obchody. Tento postup pražských drobných živnostníků musí býti následován v celé republice a také jejich heslem musí býti: Uvolněte ulice dne 25. února!

Význam 25. února sahá daleko za okruh jen dělnictva. Zahrnuje všechny vykořisťované a potlačované tohoto státu, kteří se toho dne pod vedením komunistické strany spojí, aby ukázali, že jsou odhodláni bojovati proti každému útoku ziskuchtivých finančních magnátů. Veškeré pracující obyvatelstvo vidí v něm důležitou etapu při odražení buržoasie.

Žádný pokřik o klidu a pořádku, žádné vyhrožování, že se bude Duchcov opakovati, nemůže zdržeti pracující obyvatelstvo, aby dne 25. února nevyšlo na ulici proti hladu a bídě. Neboť klid, který má ve vší tichosti umožniti provedení [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jest cílem buržoasie a právě proto musí jej pracující obyvatelstvo odmítnouti.

Jak organisujeme obranu proti fašistickému teroru? Cíl, který si vytkla buržoasie na den 25. února, musí jasně poznati celé československé dělnictvo. Vzrůst revolučního hnutí mas prokázal, že dosavadní pokusy buržoasie, uklidniti dělnictvo a především vzrůstající zástup nezaměstnaných, jsou beznadějné. Hlad vyhání masy na ulici a ve svém boji masy vidí, že jedinou silou, která jest schopna je vésti, jest komunistická strana Československa. Boj přesvědčil masy, že sociálfašisté jsou pevnými oporami režimu, který zvěčňuje hromadnou bídu nezaměstnaných [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] V této chvíli pohlížejí masy, poučeny svými zkušenostmi v Duchcově, na komunistickou stranu jako na vůdce, který jim ukazuje cestu z nouze a bídy. Masy vědí, že zesílený tlak a teror proti komunistické straně neohrožuje jen tuto stranu, nýbrž především masy. Potlačení komunistické strany, na které vláda pomýšlí, stalo se tedy věcí mas, poněvadž se mohly přesvědčiti, že bez revolučního vedení nemohou vésti svého boje proti hladu a bídě. Komunistická strana jako vůdce celé proletářské třídy, jako vůdce i pracujících středních vrstev jest organisátorem boje, který se může skončiti jen povalením kapitalistického společenského řádu v této zemi. Aby tento boj pozvedla na vyšší stupeň, aby shromáždila masy v boji proti jejich vyhladovění, proto organisuje KSČ jako část komunistické internacionály mezinárodní den proletářského boje dne 25. února v Československu.

Aby masy zmátla, aby je zdržela od demonstrací pro jejich požadavky, vyvinuje buržoasie a tisk, který platí, nejdivočejší utrhačnou kampaň. Sociálfašisté píší, že komunisté honí masy před hlavně pušek, že komunisté chtějí viděti krev. Ale na otázku, kdo řídí pušky, které se dne 25. února mají obrátiti proti masám, nemohl sociálfašistický tisk dosud dáti masám žádnou odpověď. Komunisté ji dávají a ukazují, že násilí jest poslední prostředek panující třídy, jejíž systém nezadržitelně se blíží k úpadku. Sociálfašisté hájili a hájí tento systém. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Komunistická strana jest si však i vědoma, že nemůže v každé libovolné chvíli zahájiti a vybojovati ozbrojený boj proti buržoasii, nýbrž jen tehdy, až většina dělnické třídy, která se spojuje pod vedením komunistické strany, bude ochotna vejíti na tuto cestu úplně rozhodně a důsledně. Tato chvíle ještě nenastala. Proto jest to lež a utrhačství, když se komunistická strana obviňuje, že dne 25. února chce vyprovokovati ozbrojený boj. Tyto lži slouží jen zájmům buržoasie, jejíž kára již tak beznadějně zabředla. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Jak mají masy potírati úmysly buržoasie? Hlavní otázkou jest, aby nejširší masy, které vznášejí požadavky na chléb, práci a moc, zahájily boj proti buržoasii. Předpokladem toho, aby dělnická třída mohla dne 25. února odmítnouti vyzývavost buržoasie, jest hromadná účast veškeré dělnické třídy v těchto projevech. Masy chtějí pod vedením komunistické strany dne 25. února provésti nikoliv ozbrojené boje, nýbrž velké hromadné demonstrace. Čím větší se ukáže jejich síla a moc, čím silněji se projeví vůle pracujících lidí k boji, tím větší bude také výsledek, který si masy dovedou vynutiti od panujících tříd. Čím větší budou masy, tím spíše může se i dělnictvo domoci svého cíle, aby ulice byla uvolněna pro nástup pracujících, kteří se spojují v boji o svou holou existenci. Vybojovati si toto právo přese všechny hrozby a zastrašování buržoasie, to jest cíl organisovaného hromadného hnutí, které stojí pod vedením komunistické strany. Proto je otázka mobilisace mas pro požadavky, které vytýčila komunistická strana ve svém boji proti hladu a bídě, nejdůležitějším předpokladem bojovného nástupu dne 25. února. Cesta k dobytí mas, cesta, aby dne 25. února byly vedeny do boje, vede přes zřízení jednotné proletářské fronty ze zdola. V podnicích a ve hnutí nezaměstnaných jest již mnoho tisíc neorganisovaných soc.-demokratických a nár.-socialistických dělníků, kteří jsou připraveni ke společnému boji s komunistickou stranou za svá práva a požadavky. Proměniti pohotovost těchto mas k boji v pevné odhodlání k boji, mobilisovati tyto masy a ukázati jim cestu boje, která jest zároveň cestou vedoucí z krise, to musí býti cílem, který si vytýčí komunisté dne 25. února.

Buržoasii odpovíme silou naší mobilisace mas. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Když dne 4. února buržoasie odhalila své záměry, musí se vůle k vytvoření jednotné proletářské fronty projeviti dne 25. února ve spojení závodních dělníků a nezaměstnaných ke společnému boji. Již četné doly v mosteckém revíru, již četné podniky prohlásily, že dne 25. února vyjdou hromadně a semknutě, že po boku nezaměstnaných zasáhnou do boje. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Neboť přece již byly v severních Čechách vypovězeny kolektivní smlouvy, vždyť podnikatelé sklářského průmyslu, textilního průmyslu a jiných průmyslových odvětví zamýšlejí snížiti mzdy o 15 až 50%. Může býti textilní nebo sklářský dělník, který by nepochopil, že týchž způsobů, jichž se v Duchcově užilo proti nezaměstnaným, má se užíti i proti závodním dělníkům, kdyby na obranu před vyzývavostí podnikatelů sáhli ke své proletářské zbrani, ke stávce? Právě proto nesmí se dáti závodní dělnictvo odděliti od boje nezaměstnaných, právě proto musí následovati příkladu těch podniků, které dne 25. února chtějí vystoupiti jednotně a semknutě.

Proletářské masy chtějí si svým bojem dne 25. února dobýti ulice. K tomu jest zapotřebí, aby masy, které budují svou jednotnou frontu, hromadnými nástupy projevily svou vůli k boji. Masy nastoupí, a to ještě mohutněji a semknutěji než dne 4. února. Proti nastupujícím masám chce buržoasie postaviti svůj státní aparát. Tento státní aparát má znemožniti a rozbíti projevy mas. To nesmějí třídně uvědomělí dělníci připustiti. Tak jako budují obrannou frontu v závodech, právě jako se v řadách nezaměstnaných sdružují v jednotnou frontu, právě tak musejí si dne 25. února vybudovati proletářskou sebeochranu, aby projevili svou jednotnou vůli k boji. Neuvolní-li buržoasie se svými sociálfašisty ulice, pak jest to jediná cesta, aby se udrželo právo dělnictva na ulici. Proletářská sebeochrana [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] má býti také prostředkem, jehož užijí dělníci, aby policejní provokatéry a špehouny, kteří chtějí strhnouti masy k nepředloženému činu, odmítli a zajistili kázeň a soudržnost nastupujících proletářů. Tak budeme odpírati vyzývavosti buržoasie, tak umožníme, aby dne 25. února masy v Československu promluvily jako v mezinárodním měřítku a vyhlásily buržoasii nesmiřitelný boj.

Tak organisuje a povede dne 25. února komunistická strana boj mas. Nedá se strhnouti netrpělivostí těch, kdož chtějí dne 25. února vytýčiti bojujícím masám úkoly, pro které doba ještě nedozrála. Nedá se však ve svém nástupu zdržeti ani kňouráním zbabělců a zběhů, kteří usilují vyhnouti se boji proti buržaosii. Komunistická strana Československa nastoupí dne 25. února tím, že zesílí své spojení s masami, tím, že masám ukáže, že cesta, kterou nastoupila KSČ, jest cestou k osvobození dělnické třídy a všech pracujících vrstev. Obklopí se ochranným valem pohotovostí a vůle mas k boji a tak zmaří všechny pokusy, které směřují k rozbití komunistické strany, k rozbití celého dělnického hnutí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Szentiványi. Uděluji mu slovo.

Posl. Szentiványi (maďarsky): Dámy a pánovia! Dar prezidenta republiky na kultúrné účele maďarskej národnej menšiny vzbudil pochopiteľný rozruch a došlo k určitému závodeniu v kruhoch politických strán. Je treba, aby sme zaujali k tejto otázke stanovisko a s našej strany nemôžeme činiť nič iného než uznať šľachetnú intenciu pána prezidenta republiky.

Prichádzame k nemu s úctivou prosbou, nech sa postará o to, aby tento dar, ktorý je povolaný slúžiť maďarským kultúrnym účelom, prostý akýchkoľvek straníckych tendencií, postavený bol do služieb pravej maďarskej kultúry.

Už vopred musím konštatovať, že len pribraním všetkých vrstiev Maďarstva a kulturných ustanovizní nášho menšinového života je možno tento dar správne a účelne použiť, v opačnom prípade je docela isté, že dar ten - ako sme to už neraz zkusili - bude postavený do služieb kortešskej politiky vlády. Už vopred sa proti tomu ohradzujeme a pokladali by sme to za zneužitie prezidentskej blahovôle, za ktorú náležia jemu iba vďaky Maďarstva.

A tu pri tejto príležitosti nemôžem zamlčať svoju domnenku, že medzi činnosťou dvoch štátnikov republiky Československej nachádzam určité protivy. Jeden z ních je pán prezident Masaryk, druhý pán minister zahraničia Beneš. Pán prezident hodlal šľachetným gestom priniesť obeť v prospech maďarskej kultúry, keď tento značný dar venoval. Pán minister zahraničia Beneš medzitým však poskytuje interviewy cudzozemským žurnalistom a v týchto interviewoch hlboko a boľastne uráža voškerenstvo Maďarstva.

Mám za to, že najlepším merítkom schopností štátníka je, dovede-li zistiť, aké prejavy srovnávajú sa s jeho zodpovednou funkciou. Agresivita, ktorou sa pán minister zahraničia zaoberá vecou maďarskej menšiny, ktorou sa zaoberá sťažnosťou maďarskej menšiny podanou na Sväz Národov, je tak citeľným a urážlivým útokom, ktorý my jakožto zástupcovia tunajšej maďarskej menšiny musíme za každých okolností odmietnuť.

Naše sťažnosti, ktoré sú podložené rydzím právom s rydzou pravdou a od ichž prizvukovania neupustíme ani v budúcnosti - veď zákon sám nám toto právo zaisťuje a je to tiež našou povinnosťou voči nášmu národu, jehož členovia nám dali k tomu poverenie - tieto naše sťažnosti nemožno len tak odbaviť, a ja s veľkým potešením by som si prial, keby pán minister zahraničia fakticky a v pravde realizoval svoj prejav, dľa ktorého celú vec menšinovú hodlá predložiť Sväzu Národov a tam ju dať prejednať, lebo tam by sa koniec koncov dokázalo, kto a kde má pravdu.

Taktiež energicky musím protestovať proti mentalite, ako vytýka kultúrny stav a kultúrny rozvoj Maďarstva. Musím konštatovať, že školská politika starých maďarských vlád a terajšieho maďarského štátu ďaleko sa vymyká normálnemu rámcu, v ktorom sa pohybuje školská politika veľa vzdelaných štátov.

Nezamýšľame zabývať sa touto otázkou s agresivitou podobnou pánu ministrovi zahraničia, ja iba skúmam, ako mohlo dôjsť ku tomuto takmer bezhlavému prejavu pána ministra zahraničia. A nenachádzam nič iného, než zlosť z celého radu jeho neúspechov. Hľadiac na udalosti bez hnevu a s povýšeného stanoviska štátnika, nemôže minister zahraničia Československa takéto prejavy činiť. Pán minister zahraničia mal hojný údel sklamania, a od doby domnelého úspechu sriadenia Malej Dohody postihuje pána ministra zahraničia v jeho zahraničnej politike celý rad neúspechov.