V Ledvicích je raněn náměstek starosty horník Kraus. Ale ten nešel demonstrovati, šel do lékárny s receptem od lékaře a dostal se do toho jako Pilát do Creda. Než se demonstrantů vyptal, co se vlastně děje, už měl kulku v noze. Ženu má hrdinku, sama mu říká: "Hlavu vzhůru, já ty děti uživím sama." On jí nařizuje, aby doma neplakala, že to nic nebolí, ač zatíná bolestí zuby. Ale oba to vydrží aspoň tak dlouho, než zase budou moci pracovati v organisaci. A pak se postarají, aby všichni dělníci šli tam, kam dnes patří, do komunistické strany.

Malá exkurse, ale velmi poučná. Však oni posl. Lanc a Hatina věděli, proč si šli pro informace k četníkům a ne dělnickým rodinám postižených. Tam by byli slyšeli divnou řeč od včerejších vlastenců. Byli by také mohli konstatovati, jak na jejich štvaní masa dělníků reaguje. Možná, že by je přešel smích. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] A dělníci na severu už to vědí, pochopili. U Duchcova zastřelili četníci demokracii, prohlásil otec jednoho zastřeleného. Ano, ale demokracii měšťáckou, která musí býti vystřídána demokracií proletářskou, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pomozte rodinám padlých a raněných! Tato pomoc ponese dobré ovoce.

My tohleto řekneme ženám o Mezinárodním dnu žen. Půjdeme burcovati všechny ženy do boje proti vládě hladu a zbídačování, proti vládě, jejíž jedinou odpovědí na volání chudých po chlebě a práci jsou četnické bajonety a kulky.

Mezinárodní den žen je dnem nástupu všech dělnic v závodě proti snižování mezd, proti propouštěni a bezpříkladnému vykořisťování dělnic. Mezinárodní den žen spojuje pracující ženy měst a venkova do jedné fronty proti dnešnímu režimu, kdy uprostřed přeplněných skladišť miliony se nemohou dosyta najísti. Budeme je burcovati do boje za vládu dělníků a rolníků.

Mezinárodní den žen může býti jedině demonstrací proti dnešní vládě, reprezentující režim, který má miliony na všechno možné, má miliony na mašinkvery, otravné plyny, nemá však peněz pro hladové děti, nemá práce pro jejich rodiče.

Duchcovský případ poučuje všechny dělnické ženy, že od tohoto režimu nemohou naprosto ničeho očekávati, že si mohou chléb a práci zajistiti jedině tím, když půjdou společně s celou dělnickou třídou do boje proti vládě hladu, fašismu a nové světové války. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo panu posl. dr Reiszovi.

Posl. dr Reisz: Slávna snemovňa! Čo sa týka prehlásenia vlády, predneseného pánom min. predsedom v otázke hospodárskej krízy, som tej mienky, že by bolo chybou privádzať do súvislosti dnešnú hospodársku krízu s novými bernými zákonami, alebo s prevádzaním týchto zákonov, po prípade s ministerstvom financií, alebo obzvlášte s činnosťou pána ministra financií.

Dľa mojej mienky je mimoriadnym šťastím pre Československú republiku, že svojho času došlo k vydaniu nových berných zákonov, poneváč bolo by veľkou nevýhodou pre nás, keby sme v dnešnej hroznej hospodárskej kríze mali mať všetky tie zastaralé, nespočetné, chaotické berné zákony a nariadenia, lebo na príklad na Slovensku a Podkarpatskej Rusi bolo treba riešiť predpisy daní na základe viac ako 100 berných zákonov a nariadení, takže nikto nevedel, ba často ani samy finančné správy nevedely, koľko vlastne dlhujú štátu jednotlivé podniky a rôzni jednotlivci. Za takýchto okolností nové berné zákony prispievajú podstatne k tomu, že hospodárska kríza u nás nedosiahla ešte väčších rozmerov a že naša spôsobilosť vzdorovať tejto svetovej kríze je pomerne silnejšia, ako v niektorých iných štátoch.

Nie je chybou pána ministra financií dr Engliša, že ministerstvo financií nevedalo s týmito novými bernými zákonami v Československej republike zabezpečiť konjunktúru a priaznivé hospodárské pomery, a že sa nové berné zákony nemôžu uplatniť za priaznivých pomerov, ale v nikdy nevídanej kríze.

Je nesporné, že chyby boly páchané i so strany našej vlády; takou chybou na pr. je, že sme s Maďarskom nemohli zavčas uzavrieť obchodnú smluvu a tak sme sa octli v colnej válke.

Je síce pravda, že v tejto otázke nenesie vinu jedine vláda československá, pretože aniž by sme sa vmiešovali do vnútorných záležitostí Maďarska - vieme, že Maďarsko robilo z obchodnej smluvy skôr otázku prestiže a že Maďarsko neposudzovalo túto otázku len s hľadiska záujmov obchodných, ale že pribralo k tejto otázke snáď i politické a prestižné stanoviská. Československá republika však nemala nasledovať vládu maďarskú v jej pochybenej taktike. Tu nebeží o to, že v otázkach prestiže kto podľahne a kto zvíťazí, lebo bolo by nesprávnym posudzovať obchodné smluvy tak, aby jedna strana zvíťazila a druhá bola porazená, lebo takáto smluva sa uzaviera obidvoma stranami a v záujme obidvoch strán. Je isté, že nielen Československo, ale i Maďarsko pociťuje teraz nedostatky bezosmluvného stavu a práve tak ako Maďarsko, ľutujeme aj my, že politické a prestižné otázky pominutím objektívnych obchodných a colných stránok tejto veci zabránily uzavretiu smluvy medzi týmito dvoma štátmi.

Myslím, že teraz je pôda k čo najskoršiemu uzavretiu smluvy na obidvoch stranách vhodne pripravená, poneváč každý vie, že každý jednotlivý deň znamená ztratu i tu i tam, a neviem si predstaviť, že by bolo niekoho tuná alebo na strane Maďarska, kto by sa osmelil prevziať na seba zodpovednosť za udržovanie tohoto stavu, a myslím, že by bolo správné, keby o tejto otázke rozhodované bolo hlavne dľa hľadísk hospodárskych, s nepovšímnutím prestižných alebo politických momentov. Nemôže tu tedy byť žiadnej vážnejšej prekážky ku zjednaniu obchodnej smluvy, a očakávame a dúfame, že vláda v najbližšej dobe učiní sdelenie aj ohľadom pojednávania o obchodnej smluve a jej ujednania.

Zdôrazňujem, že hospodárska kríza na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je snáď o veľa mocnejšia ako v Čechách a na Morave. U nás je i nezamestnanosť väčšia a ťažšia, u nás je aj priemysel slabší a menší, u nás aj obchodníci a živnostníci vládnu o veľa menšou spôsobilosťou vzdorovať, ako v zemiach historických, u nás je i poľné hospodárstvo o veľa slabšie ako v zemiach historických, a preto právom a zároveň z povinnosti upozorňujeme vládu my, poslanci zo Slovenska, neustajne na túto okolnosť, aby pri potlačovaní a zdolávaní hospodárskej krízy Slovensko priamo i nepriamo patričným podielom podporovala.

Tu dovoľujem si vysloviť vrelé vďaky pánu posl. dr Kramářovi, že v tejto debate sa záujmov Slovenska tak važnými slovami ujal. Mohli by si toho i ostatní politickí činitelia v historických zemiach všímať. Toto hospodárske podporovanie Slovenska môže byť prevádzané v rôznych smeroch, a síce Slovensko a Podkarp. Rus majú vo väčšej miere než dosiaľ brať účasť na verejných dodávkách, zvlášte však na dodávkach armáde. Na investiciach, ktoré vláda uskutočňuje, alebo uskutoční, cestách, železniciach, regulácii riek, na melioráciach a verejných stavbách atď. má sa Slovensku a Podkarpatskej Rusi dostať o veľa väčšieho podielu ako dosiaľ, a to nielen preto, že u nás je priemysel, obchod, živnostenstvo a poľné hospodárstvo o veľa slabšie ako v zemiach historických, ale poneváč u nás na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sú aj cesty o veľa horšie ako v zemiach historických, u nás, najmä v Podkarpatskej Rusi, plochy veľkého rozsahu ležia ladom a bez úžitku, poneváč vody močiarov nie sú odvedené, u nás je o veľa menej železníc, u nás v mnohých kultúrnych inštitúciách a verejných budovách je veľký nedostatok; nahradiť všetko to je dôležitou povinnosťou a nesporným záväzkom Československej republiky. Je naším právom požadovať, aby cesty, regulácie riek, železnice, verejné budovy, atď. boly u nás aspoň približne také, ako sú v zemiach historických, tým by sa na Slovensku a Podkarpatskej Rusi zveľadil veľmi už soslabený hospodársky život, počet nezamestnaných by klesol - a tým by u nás začal znova zdravý hospodársky obeh krvi.

Bolo by účelné a nutné zabezpečiť v Československej republike aspoň na 3 roky daňové oslobodenie na 40 rokov pre novostavby, ktoré majú byť zahájené, čím by sa dostalo do prúdu znova nateraz prerušené súkromné stavebné podnikanie a kríza by sa tým podstatne zmiernila. Toto daňové oslobodenie by neznamenalo pre štát ztratu, lebo dôchodkovú daň by platili i majitelia nových domov, ktoré by v dôsledku toho boly vystavané. Všeobecné stavebné podnikanie znamenalo by zároveň veľmi značné zvýšenie príjmov na dani z obratu, a konečne bol by to najbezpečnejší spôsob, ktorý by viedol k uzdraveniu dnešnej hospodárskej krízy.

Je odôvodnená ďalej oná žiadosť textilných obchodníkov, aby v obore textilnom bola daň z obratu paušalovaná; štát by na to nedoplatil, pri tom ale je to oprávnený požiadavok textilného obchodníctva.

Židovský ľud v republike Československej je ochotný podporovať vládu a jej pracovný program pri snahe o potlačenie hospodárskej krízy.

Pri tejto príležitosti pokladám za svoju povinnosť dotknúť sa i nepravdivých zvestí, týkajúcich sa židovského obyvateľstva v republike pri príležitosti posledného sčítania ľudu. Podľa týchto falošných zvestí bol na židovské obyvateľstvo so strany vlády, či so strany iných úradných kruhov vraj činený nátlak, ba teror v tom smere, aby sa židovské obyvateľstvo nemohlo hlásiť k národnosti nemeckej alebo k národnosti maďarskej, ale jedine k národnosti československej alebo k národnosti židovskej. Hlavne v Maďarsku ako jednotlivé kruhy židovské, tak i mnohé kruhy nežidovské chcú po svete roztrušovať falošne zvesti, že pri sčítaní ľudu sa Židia, bývajúci v Československej republike, ocítali v nútenej situácii, a že sa vraj Židia nemohli hlásiť dľa ich presvedčenia ku ktorejkolvek národnosti.

Ako poslanec židovskej strany, prehlašujem s tohoto miesta v mene židovského národa a v mene Židov bývajúcich v Československej republike, prehľašujem s tejto snemovnej tribuny slávnostne a dľa pravdy, že zvesti tie postrádajú akéhokoľvek podkladu (Výborně!), lebo naopak: na československé Židovstvo nebol pri sčítaní ľudu činený vôbec žiaden nátlak, teror alebo oktroj v tom smere, aby bolo povinné hlásiť sa k nejakej národnosti alebo aby sa k niektorej národnosti hlásiť nesmelo. Vláda Československej republiky, verná dosovádnej československej politike, vládnym nariadením dovolila, že obyvateľstvo patriace k židovskému národu môže sa voľne priznávať aj k židovskej národnosti. Je to oprávnenosť, zákonné právo, ktoré sa zakladá na ústave Československej republiky. (Výborně!)

Veľká časť židovského ľudu, ktorý žije v republike Československej, použila celkom slobodne, bez akéhokoľvek nátlaku alebo oktroja tohoto svojho zákonného práva, keď sa hlásila k židovskej národnosti. Plním tedy len svoju povinnosť, jestliže vonkoncom zamietam oné bezpodstatné obvinenia, dľa ktorých by bol činený akýkoľvek nátlak na tunajšie Židovstvo pri sčítaní ľudu. My sami sme dobrovoľne a z presvedčenia plnili našu povinnosť voči židovskému národu, voči židovskej minulosti i voči židovskej budúcnosti, keď sme sa hlásili za členov našeho židovského národa. Pán posl. dr Törköly vo svojej poslednej reči vytýkal vládnemu nariadeniu ustanovenie, dľa ktorého Židia voľne sa môžu priznávať k židovskej národnosti bez ohľadu na jazyk materinský. Nariadenie je v tejto svojej časti veľmi správné, lebo počíta so špeciálnym položením židovského ľudu, a ja prosím pána posl. dr Törkölya a jeho stranu, aby sa on a jeho strana nevmiešovali do národnostnej otázky ľudu židovského (Výborně!), lebo to je našou vlastnou internou vecou, a túto otázku chceme bez nepovolanej obrany druhých strán sami vyriešiť.

Naše priznávanie sa k židovskej národnosti nemení však nič na tom, že tak, ako to aj naše Sväté Písmo predpisuje, my, ktorí tu žijeme v medziach hraníc Československej republiky a ktorí požívame ochrany tohoto štátu a jeho inštitúcií, hlásime sa a priznávame sa za československých štátnych občanov, Československo považujeme za našu vlasť a milujeme ho ako našu vlasť a na jeho vývoji a zveľadení chceme spolupracovať, ochotní k obetiam, svedomite dávajúc k dišpozícii všetkú našu energiu. (Výborně! - Potlesk.)

My tedy výzvu min. predsedu ku spolupráci berieme na vedomie, prijímame ju, prehlašujeme našu ochotu ku spoločnej práci o zdolanie hospodárskej krízy, a sme presvedčení, že táto práca bude na prospech celého štátu československého. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Gajda.

Posl. Gajda: Vážená sněmovno! K vládnímu prohlášení pana min. předsedy Udržala musím prohlásiti, že vláda vlastně nepřinesla nic nového, z čeho by bylo možno souditi, že je zde úmysl, odvaha a dobrá vůle odpomoci nynější hospodářské krisi a velké nezaměstnanosti dělnictva.

Nevěřím podle tohoto vládního prohlášení, že tato vláda je s to odstraniti hospodářskou mizerii, že přivede stát do konsolidovaných hospodářských i politických poměrů. Zdá se mi, že se provádí více politika pro politiku nežli rozumné řešení národohospodářských problémů. Naše těžká hospodářská krise je jenom částečně příznakem krise světové, myslím, že u nás je to spíše neurovnaný hospodářský život, který je skoro výhradně v rukou nemravného velkokapitálu a neschopných národohospodářů.

Z celého prohlášení pana min. předsedy vidím jediné jedno konkretní zjištění, že totiž tato vláda učiní všechna opatření, aby potřela všechny eventuální hladové demonstrace a nepokoje a že v poslední době zvýšila početní stav policie a četnictva. Nemluvím zde proti policii a četnictvu. Jsou to jistě velmi důležité i velmi nutné instituce pro stát, ale hospodářská krise se nemá výhradně řešiti četníky a policií. Čím méně má stát policie a četnictva dobře vybaveného, tím více dokumentuje, že jsou v něm spořádané poměry a blahobyt všech vrstev lidu. Policie a četnictvo má býti ochranou občanstva před zločinci, ne však lékem proti nezaměstnanosti a hospodářské krisi. Bez vyřešení krise zemědělského lidu není možno na trvalo odstraniti hospodářskou krisi všeobecnou. Stav našeho zemědělství vyžaduje nutně, aby mu bylo pomoženo. Naše zemědělská výroba musí býti vhodně reorganisována. Myslím, že doba nutně vyžaduje rozhraničení zemědělských výrobních ploch, zřízení poradních okrsků k podpoře ústředního výboru, k úpravě a k ovlivnění veškeré zemědělské výroby a odbytu zemědělských výrobků, jak to navrhuje pan Rossmanith. Do provedení regionalismu je potřebí chrániti naší zemědělskou produkci skutečnými ochrannými cly, dlouhodobým, snad bezúročným úvěrem podle potřeby a možnosti a hlavně snížením daní. Daňová prakse se musí u nás změniti, aby spravedlivě se předpisovalo všem a aby také všichni platili a aby koncerny neunikaly zdanění pomocí účetních virements a minimální daně.

Vláda uvádí ve svém prohlášení dále, že letos podnikne veliké investiční práce a že k tomu má skoro 2 miliardy Kč ve svém rozpočtu. Snad tímto krokem bude částečně odpomoženo nezaměstnanosti dělnictva, ale myslím, že toto předsevzetí vlády neodpomůže ve větším rozsahu hospodářské krisi, která u nás je, a ve které se hlavně nacházejí mimo nezaměstnané dělníky též zemědělci, živnostníci a z části ostatní vrstvy občanstva. Budou-li tyto dvě miliardy rozumně použity a budou-li se prováděti práce účelně, pak jsem přesvědčen, že bude částečně odpomoženo hlavně nezaměstnanosti. Budou-li se však tyto peníze investovati mrtvě, na stavbu různých paláců, ministerstev atd., jak tomu bylo z veliké části doposud, bude výsledek minimální. My jsme za poslední léta podnikali z velké části investice neúčelné, nevýnosné, často velmi předražené a při nesolidnosti zadávání těchto prací a různých jiných nešvarů z veliké části peníze byly rozházeny a účele nebylo dosaženo.

Vláda se musí varovati neúčelných a neplodných investic. Při té příležitosti musím se zmíniti o tom, jak prakse státních úřadů a vlády škodí našemu průmyslu a našim dělníkům. Při stavbě většiny velikých paláců, státních i veřejných podniků, které byly provedeny za posledních 10 let, a v tom čísle jest i částečná přestavba a vnitřní výzdoba našeho čsl. parlamentu, bylo použito ke zvýšení efektu a dekorací cizích kamenů, různých mramorů atd. Ročně jsme přiváželi za mnoho milionů Kč z ciziny a tím jsme poškodili nejen náš domácí kamenický průmysl, nýbrž i velmi četné dělnictvo naše připravili o práci a obživu. Když konstatuji, že většina lomů je ve vysokých polohách, kde jsou většinou jedinou obživou tam žijícího horského obyvatelstva, je to zločin na státu. Čsl. přírodní kameny a mramory nejen se zahraničním vyrovnají, nýbrž s ohledem na zdejší atmosférické poměry daleko je předčí, čehož nejlepším důkazem jsou jednak provedené stavby, jež přečkaly staletí, jednak osvědčení vynikajících našich odborníků, zejména vysokoškolských. Máme u nás kameny všech druhů a barev od žul barvy světlé, červené a zejména velmi cenné žuly tmavé, blížící se syenitům, až ke kamenům nejjakostnějším, jimiž jsou naše mramory.

Slovensko má bohatá naleziště travertinů nejrůznějších barev a druhů. Navrhuji proto, aby pro veškeré stavební práce státem financované aneb subvencované i pro stavby veřejných ústavů bylo předepsáno výhradně používání domácích kamenů a aby zahraniční kameny nebyly připuštěny.

Podobné ustanovení existuje ve většině jiných států, zejména sousedních. U nás máme sice též v zadávacím řádu jakási ustanovení, která jsou však nedostatečná a vůbec našimi úřady nejsou dodržována.

Jako příklad uvádím novostavbu poštovní spořitelny, kde bylo přes protesty všech organisací a též parlamentních kruhů použito též cizího kamene. Rozhodně je třeba, aby domácímu průmyslu dostalo se potřebné celní ochrany. Clo musí býti aspoň v té výši, jaké podléhá také naše zboží, když je vyvážíme do ciziny, abychom měli reciprocitu. Takových příkladů mohl bych vyjmenovati řadu ve všech možných odvětvích našeho průmyslu a v jiných oborech našeho hospodářského života.

Jedna rovněž z velmi důležitých národohospodářských otázek podle mého mínění je konečné řešení otázky zákona na ochranu nájemníků. Tímto zákonem byla porušena v našem státě hospodářská rovnováha zásahem státu do zákona nabídky a poptávky, byl porušen princip soukromého majetku a neslouží nám ke cti ani doma ani v cizině. Je zde tisíce domů, které potřebují opravy, jsou různé jiné investiční práce. Domácí páni, poněvadž nejsou pány ve svém domě, stále otálejí s opravami svých domů, které chátrají. Bude-li tento zákon, který dnes již nehraje žádnou velkou roli pro nájemníky, více omezen, a to zvláště ohledně rodin s vícenásobným příjmem příslušníků, jsem přesvědčen, že to bude míti v zápětí veliký pohyb v hospodářském životě, poněvadž většina majitelů těchto domů bude prováděti opravy, přestavby a jiné práce a tisíce a tisíce dělníků, zedníků a živnostníků bude míti po dlouhou dobu dostatek práce.

Důležitým důsledkem tohoto omezení zákona na ochranu nájemníků bude to, že nájemné, specielně v nových domech, silně poklesne a tím bude odstraněna nespravedlnost, že jedna část občanstva platí příliš vysoké nájemné a druhá část velmi nízké, ba možno říci nepatrné nájemné, aniž by se potřebným lidem pomohlo.

Jak nám statistika ukázala, je dnes dostatek bytů a je zapotřebí jenom správné regulace bytové otázky. Ve většině případů nejde zde o nejchudší vrstvy, nýbrž z velké části o nájemníky zámožnější.

Konečně v případech, kde by tento zákon měl v zápětí u jedinců poruchu hospodářskou aneb existenční, ačkoliv toto skorem vylučuji, mohl by stát vhodnou formou zakročiti a přispěti vhodnými opatřeními a přišlo by to rozhodně laciněji a výhodněji pro celek, nežli je tomu dnes za platnosti tohoto zákona.

Jedna z dalších důležitých otázek, kterou by měla vláda rovněž vzíti v úvahu, jsou kartely a koncerny, kteréžto instituce přímo dusí náš hospodářský život. Na vše se tvoří kartely, ve všem se nám diktují ceny, které neodpovídají dnešní situaci a tím poškozují náš hospodářský život.

Poměry nemožné jsou rovněž se státními dodávkami. I stát přímo trpí, jako na př. ministerstvo železnic, aby dodavatelé pražců tvořili kartely a diktovali si ceny, kterými je často stát velmi neslušným způsobem okrádán. Na př. kartel dodavatelů pražců na rok 1931 dodává pražce ministerstvu železnic za tyto ceny: normál modřín typ II za cenu 31·90 Kč, normál vicinál typ III za cenu 21·90 Kč, bukové normál typ I za 21·50 Kč, bukové vicinál typ II 14·50 Kč. Nemluvím zde, vážené shromáždění, proti panu ministru železnic, já prostě konstatuji některá fakta.

Intervenoval jsem nedávno u ministerstva železnic za p. Aloise Petáka, který se na mne obrátil s prosbou jako bývalý můj vojín v Košicích, abych mu zprostředkoval přístup k ministerstvu železnic, jelikož má celé jmění v pražcích, má zaměstnáno 150 dělníků, kteří na nich pracují, mnoho povozníků, a že prý bude zničen, neodebere-li ministerstvo železnic 30 až 35.000 pražců prima kvality, které má hotové za cenu daleko nižší nežli je dodává kartel, t. j. každý pražec dává o 1.90 laciněji nežli jsou ceny, které ministerstvo železnic udělilo kartelovým dodavatelům. Intervenoval jsem v této záležitosti proto, ježto jsem viděl v tom prospěch státu a také možnost do budoucna tímto způsobem sraziti ceny dodávek na minimum. Samozřejmě tato otázka byla krátce odmítnuta, že prý uzávěrky jsou hotové a že se v tom nedá nic dělati. Velmi zajímavým faktem je, co se dovídám, že ministerstvo železnic v několika případech zadalo mimo kartel větší dodávky pražců lidem, kteří nejsou vůbec dřevaři, nýbrž advokáti, po př. lékárníci atd., jak tomu je ve Lipt. Sv. Mikuláši, tedy neodborníkům, kteří okamžitě tuto dodávku prodali dále, a tito pánové dostali ihned každý 160.000 Kč na ruku. Zadávka tato nezněla však, jak jsem informován, na jméno jejich, nýbrž na jméno cizí, které je mně doposud neznámo. Jsem přesvědčen, že takových případů je velmi mnoho, že stát je tímto způsobem těžce poškozován, a proto také většina státních podniků je pasivní anebo málo výnosná. Snad by vláda i náš parlament specielně v této těžké době měly zasáhnouti do těchto věcí a udělati konečně jednou pořádek.

Vážená sněmovno! Ke konci své řeči chci se zmíniti o konfiskační praxi p. ministra dr Meissnera. To, co se děje za pana ministra spravedlnosti dr Meissnera v praxi konfiskační, je skandál. Poměry jsou takové, jako nikdy za žádného ministra československé vlády. Dnes se konfiskuje šmahem vše, ať se to týká věcné kritiky vlády, úřadů, ba dokonce i to, co se týká osob úplně soukromých, aniž by veřejný zájem, jakož i bezpečnost státu žádaly, aby tyto věci byly censurovány. Je to vlastně diktatura jedince, který tímto způsobem znásilňuje názory a věcnou kritiku, po případě činnost jiných lidí, majících jiné politické názory.

Nemluvím za jiné konfiskace, mluvím jen za to, co nám censura konfiskuje, a chci zde přečísti několik citátů. - Na př. Národní obci fašistické byl censurou zabaven vydaný leták, z něhož si dovoluji přečísti aspoň zabavené části. Tento leták s týmiž body vyšel před lety již několikráte v různých vydáních, body tyto byly otištěny za dřívější doby ve "Stráži říše", dnes však za vlády p. dr Meissnera, socialistického ministra, byly nezákonným způsobem zabaveny. Leták zní (čte):

Hlavní cíle čsl. fašismu. - První bod, který nám byl zabaven. -

"Státní zřízení nesmí sloužiti jednotlivcům u vládního vesla, nýbrž musí sloužiti celku, t. j. národu.

Toho docíliti lze jedině úplnou změnou politického režimu a změnou státní ústavy, která bude podmiňovati:

Stát stavovský, to jest vláda stavů a nikoliv vláda politických stran, jejichž představitelé vyjídají republiku a národ.

Odstranění vázaných kandidátních listin, jimiž je nemravně znásilňováno voličstvo. Zavedení přímého hlasovacího práva a volení poslanců podle okresů.

Odstranění politického parlamentu a zříditi na místo toho hospodářsko-stavovský parlament a místo senátu vyšší hospodářskou komoru, volenou z odborníků stavovských a mužů vědy a umění.

Snížení počtu poslanců ze 300 členů na 150 a senátorů ze 150 na 60. Dosavadní počet poslanců a senátorů jest příliš vysoký a zbytečně nákladný.

Do vlády jedině nejlepší odborníky stavů a nikoliv politikáře, jak je tomu doposud.

Počet ministerstev je příliš veliký a zbytečný. Nutno snížiti počet ministerstev ze 17 na 8, jak tomu i v jiných státech. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Hlava státu aby byla prosta všech vnitropolitických třenic a rozporů, aby nebyla zatahována do bahna zájmových skupin, poněvadž čsl. fašismus chce, aby president mohl býti všemi ctěn a mohl býti ke všem stejně spravedlivý a nestranný; proto president musí býti volen celým národem a nikoli jako dosud parlamentem a senátem."

Vážená sněmovno! Tyto body byly uveřejněny již vícekráte v různých časopisech. Není v nich jediného slova proti státu, není v nich jediného slova, které by mohlo ohroziti bezpečnost státu nebo mohlo znamenati urážku vlády anebo republiky.

Dovolím si přečísti ještě další článek, který nám byl též zabaven, ve kterém jde o cizí státní příslušnici, která tedy nemá nic společného s naší republikou. Článek tento byl uveřejněn ve "Stráži říše" 4. února 1931 v č. 5 (čte):

"Každému po zásluze." - Nechci tvrditi, že tento článek jest nějak vhodně formulován, přesto musím jej přečísti tak, jak byl ve "Stráži říše" pisatelem uveřejněn. Článek tento týká se známého případu, kdy paní Olga Revilliodová, choť lékaře v Montreaux, švýcarská, tedy cizí státní příslušnice, uveřejnila v maďarských novinách interview, který končí tím, že bychom my Čechové a její otec, na kterého se odvolává, tedy president republiky, neměli nic proti revisi hranic a proti ustoupení některých území Maďarsku. Zajisté, že každý řádný občan tohoto státu musí odsouditi co nejostřeji tento nevkusný projev jmenované osoby, který hraničí na naše zákony na ochranu republiky. Článek zní: "Každému po zásluze!" Jak je našim čtenářům už známo, pustila nedávno pí Olga Revilliodová, rozená Masaryková, v jednom maďarském žurnále pořádně pusu "na špacír", jsouc ochotna rozdávati naše státní území plnýma rukama a na všechny strany.

Jenomže paní Revilliodová-Masaryková ve své horlivosti na něco pozapomněla: 1. že ona jako švýcarská státní občanka nemá práva do revise hranic našeho státu vůbec co mluviti, 2. že podobné jednání od ní jako cizinky jest při nejmenším nestydatost a drzost, 3. a konečně, že je to čin, který náš zákon na ochranu republiky jako trestný kvalifikuje a několikaměsíčním žalářem po zásluze odměňuje.

Bylo by tedy nanejvýš záhodno, až tato příliš hovorná a štědrá osoba nás poctí svou vzácnou návštěvou, aby se s ní podle zákona a po zásluze nakládalo.

To znamená: Vstoupí-li na naše státní území, které by tak ráda uviděla v rukou našich odvěkých nepřátel, zatknout ji a zavříti na nějaký ten měsíc nepodmínečně do kriminálu, aby zde mohla uvažovati o marnosti světské, jakož i o svých "velkolepých" humanitních revisních plánech. Po odpykání trestu ji na státní útraty vyvézt "šupem" za hranice jako obtížného a nebezpečného cizince. Přirozeně, že také jakékoliv další návštěvy našeho státu jí co nejpřísněji zakázat.