Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

168 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Beneš, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 105. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: dodatečně na včerejší schůzi posl. Hodinovi; na dnešní schůzi posl. Mojtovi a Čuříkovi - pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvil se na dnešní schůzi p. předseda sněmovny posl. Malypetr.

Ze senátu došla sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Předseda senátu N. S. R. Č. sdělil, že senát projednal a schválil:

v 77. a 78. schůzi dne 22. ledna a 3. února 1931 Obchodní a plavební smlouvu mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsanou na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, č. 114 Sb. z. a n. (k tisku 376 sen.) - (přípis ze dne 3. února 1931),

v 78. a 79. schůzi dne 3. a 5. února 1931:

Obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Chile, podepsanou v Praze dne 18. září 1930 (k tisku 377 sen.),

zdravotně-veterinární úmluvu mezi Československem a Francií, podepsanou v Paříži dne 3. října 1930 (k tisku 378 sen.) - (přípisy ze dne 5. února 1931).

Místopředseda Stivín: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy posl. Sladkého:

ministru školství a nár. osvěty o započítání vícepráce učitelstvu národních škol do vyučovací povinnosti a o zvýšení odměn za přespočetné hodiny (č. D 439-III),

ministru veř. prací o úpravě placení vedlejších poplatků ve státních domech v Hlučíně a o soudní výpovědi šesti nájemníkům - státním zaměstnancům v těchto domech (č. D 440-III).

Místopředseda Stivín: Přikazuji výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

952. Usnesení senátu N. S. R. Č. k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 356 a 380) o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu.

Místopředseda Stivín (zvoní): Posl. Vallo a dr Stern ve svých prvých a druhých řečích a pp. posl. Štětka, Barša, Kopecký, Major, Hodinová, Kliment, Tyll a Zápotocký ve své řeči ve včerejší 104. schůzi sněmovny učinili vesměs projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy ty ze zprávy těsnopisecké o včerejší schůzi.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády, učiněném ve 100. schůzi posl. sněmovny dne 3. února 1931.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté v uvedené schůzi.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Hodinová, Gajda, Hrubý, Kliment, Hadek; na straně "pro" pp. posl. dr Reisz, Chobot.

Uděluji slovo pí posl. Hodinové.

Posl. Hodinová: Pracující ženy trpí nynější kapitalistickou krisí dvojnásob, poněvadž nemají svým dětem dáti co jísti. To také je žene k tomu, že zúčastňují se všech demonstrací, ježto se názorně poučily, že buržoasie dobrovolně nic nedá a že vymohou svým dětem větší krajíc chleba jen tehdy, postaví-li se společně s celou dělnickou třídou do boje a budou-li bojovati za požadavky své i svých rodin. Buržoasie společně s vámi nemůže potřebovati, aby pracující ženy dověděly se pravdy, aby poznaly cestu, která vede z jejich bídy a hladu. Proto také censor konfiskuje každou zprávu, která v novinách je psána o účasti žen na demonstracích. Byla zkonfiskována zpráva o tom, že v Teplicích při demonstraci nezaměstnaných šly ženy s dětmi na rukou v první řadě, byla zkonfiskována i zpráva z Hradce Králové, která říká: "Akční výbor nezaměstnaných v Hradci Králové svolal veřejnou schůzi na půl jedenácté dne 28. ledna. V průvodě se volala hesla: "Sem se 150 miliony! - Chceme práci a chléb! - Propusťte Haruse! - Pryč s vládou Meissnerů, Bechyňů a Udržalů!" atd. Již po 10. hodině schází se dělnictvo z Hradce i okolí. Po padesáti, osmdesáti hlásí se členové z jednotlivých obcí. Před schůzí, jíž se účastnilo na 1000 lidí, prohlásil vládní komisař: "Povolena je jenom schůze - demonstrace a tábor na ulicích jsou zakázány. Jen desetičlenná deputace se povoluje." "Jaká pak deputace, jdeme všichni!" volali dělníci sborově. Dělníci jdou všichni společně na okresní úřad. Zvolili si deputaci z 10 obcí a jdou s ní všichni. Cestou roste mračno demonstrantů. Táhnou k okresnímu úřadu, bez vyzvání se seřadí. "Tady se nesmí!" - křičí policajti, kteří mají rozkaz zabrániti demonstrantům přístup k politické správě, jež je obsazena dvojnásobným kordonem četníků. Přední řady demonstrantů narážejí na kordon.

V prvých řadách jdou ženy - neohroženě, ani na okamžik nejsou nerozhodné. Jdou vymáhat práci sobě a mužům, chléb hladovějícím dětem. Bodla četníků se zákeřně kříží, aby se nepoznalo, kdo bodnul. Jednoho raněného obvazuje lékař a pak odnášejí kamarády, dva jiní jsou lehčeji zraněni v obličeji a do ruky. Ale kordon jest proražen.

Vrátivší se deputace z deseti obcí podává zprávu o slibech, jež dal šéf politické správy. "Přijdeme znovu a bude nás ještě více!", volají demonstranti, nastupujíce ke Škodovce. Dvanáct set lidí valí se bez překážky hlavními ulicemi. Není síly, která by je zdržela. Cestou potkávají první Škodováky na kolech. "Pojďte s námi, máte bídu jako my!", vyzývají nezaměstnaní. A dělníci ze Škodovky seskakují s kol a nastupují do průvodu.

U viaduktu mluví soudr. Čižinská jménem nezaměstnaných ke Škodovákům. A po ní vystupuje jeden dělník za druhým a mluví: O spojení těch, kteří jsou dosud v závodech, s miliony vyvržených na dlažbu, o zradě sociálfašistických vůdců. "Vytvořme jednotnou bojovnou frontu!", vyzývají nezaměstnaní. "Dnes jsme my bez práce, zítra přijde řada na vás." A Škodováci, splynuvše v jedinou černou masu s námi nezaměstnanými, demonstrují do 4 hodin proti péči sociálfašistické vlády o nezaměstnané.

Tyto věci jsou v novinách soustavně konfiskovány a byly konfiskovány také v listu pracujících žen "Rozsevačka". Tím má býti zamezeno, aby se pracující ženy dověděly, jak jejich sestry, které rovněž hladovějí, staví se do předních řad bojujícího proletariátu. Tím má býti zamezeno, aby se dělnicím ukázala správná cesta.

Proč se "Rozsevačka" a jiné revoluční časopisy konfiskují, proč nemá jediný ženský revoluční list pověděti pracujícím ženám pravdu? Je konfiskován prostě proto, že mluví pravdu, že informuje proletářské ženy nejen o bojích nezaměstnaných dělnic, nýbrž i o všech bojích, které se odehrávají v továrnách, na ulicích, polích a všude jinde. Stopadesát jejich dopisovatelek v každém čísle píše o všech těchto bojích, o zradě sociálfašistických vůdců, jakým způsobem v továrnách jsou soustavně vykořisťovány a jak je s nimi v továrnách nakládáno. Proti horám měšťáckých a sociálfašistických listů, které vedou ženu hlavně k tomu, aby byla odvrácena od třídního boje a od svých vlastních zájmů, aby byla její mysl upoutána jen ufňukanými romány, stojí zde jediný ženský revoluční list, který pravdivě ukazuje ženám cestu z krise a nedostatku. Proto má býti vaším režimem znemožněn.

Ale my o mezinárodním dnu žen půjdeme mezi pracující ženy, abychom jim vysvětlily příčiny bídy, příčiny hladu jejich dětí, abychom jim ukázaly, že netřeba zoufati, ale že jedině v jejich sjednocení a přimknutí se k třídnímu boji je síla, která v boji proti fabrikantům, velkoagrárníkům a jejich vládě dá rodičům práci a dětem chléb. Uprostřed přeplněných skladů trpí dělnické děti a jejich rodiče nedostatkem. Příčí se to přímo lidskému rozumu, že dnes, kdy je všeho přebytek, kdy je všude plno potravin, plno textilních výrobků, které vytvořily pilné ruce pracujícího lidu, trpí statisíce dělnických matek a zoufale se ptá, co dá dětem jíst, že matky vraždí děti, aby je zachránily před pomalou smrtí hladem, že dělnické ženy sahají k nejzoufalejším prostředkům, aby zabránily příchodu dalšího děcka na svět.

Uprostřed přepychu a přebytku táhnou hladové matky s dětmi na rukou do měst před úřady, žádají práci, podporu a chléb, ale místo chleba a pokrmu nalézají hrubé výpady četníků, rány pendreky a pažbami pušek. Nebylo tomu tak v Nejdku? Proč nezůstalo v "Rozsevačce" ani jediného slovíčka o událostech v Nejdku? Byla tam vylíčena nepravda? Ne! Dokažte, že jen jediné slovíčko z toho bylo vylhané! Byla tam zase jen pravda, která byla nepříjemná pánům a proto byla v "Rozsévačce" vybílena. Ovšem, vy máte všechny příčiny báti se toho, že ženy už mají dost, že jsou nasyceny všech vašich slibů a úlohy, kterou jste jim přisoudili - úlohy trpitelek. Bojíte se, že se ženy začnou bouřiti, a tak se aspoň snažíte potlačiti všechny zprávy, jak statečně dovedou ženy hájiti svá práva a jak se dovedou rváti za požadavky své a svých rodin.

Nespokojenost zachvátila dnes miliony pracujících žen ve městech i na venkově, a je právě úkolem komunistické strany, jíti mezi ženy a říci jim, kdo je vinen jejich starostmi, kdo zavinil nedostatek jejich a jejich rodin, kdo nechal zmírati jejich děti hladem. A co hlavního, my jim také ukážeme, jak z té bídy ven. Mezinárodní den žen má právě sloužiti k tomu, dostati se k pracujícím ženám měst a venkova a říci jim: Dosti jste už mlčky trpěly, nyní je třeba vyjíti z úzkých čtyř stěn vašich příbytků a pevně se přimknouti k boji celé dělnické třídy za chléb a práci - v tom je jediná cesta, která vede ke konečnému osvobození pracujících žen z otroctví, jež jim ukládá fabrika a rodina. Dnes jedině komunistická strana jde mezi pracující proletářky a hájí jejich zájmy ať již v závodech, ať v obcích.

Dnes se v závodech setkáváme stále více s názorem funkcionářů reformistických odborů, že ženy mají jíti z fabrik, poněvadž ubírají chléb mužům. Kdo však umožňuje fabrikantům, aby používali žen jako lacinější pracovní síly? Nebyl to Hampl, sekretář kovodělníků, právě tak jako Šťastný, kteří ve svých smlouvách stanovili pro ženy zvláště nízké mzdy ve všech kategoriích?

Dnes je v závodech na denním pořádku propouštění. Při tom se však racionalisuje dále, dělnice jsou přímo fysicky a duševně utloukány racionalisačním tempem, které se dnes v závodech udržuje. Proti dělnicím používají mistři pokut, hrubých nadávek a urážek a hrozí jim propuštěním. Mnohá dělnická žena se slzami v očích si stěžuje na dotěrné chování mistrů, ale bojí se něco říci, protože ví, že by následoval vyhazov. Nebýti v závodě rudých odborů, nebýti komunistů, tak zde dělnice nenajdou ani ochrany, ani opory. Řeč reformistických funkcionářů je: zde se nedá nic dělati. Je krise. Je tomu tak? Nedá se opravdu nic dělati? Má si dělnictvo dáti doopravdy všechno líbiti? Mají i textilačky, kterým hrozí snižování mezd a dalekosáhlé propouštění, doopravdy mlčky přihlížeti k tomu, jak se fabrikanti se sociálfašistickými sekretáři smlouvají o jejich kůži? Má dělnictvo sílu tomu zabrániti?

Ano, má tuto sílu, přesto, že reformisté ji chtějí utlumiti za cenu ministerských křesel, poslaneckých diet a jiných sinekur. Dělnictvo dnes stále více nalézá cestu k dorozumění. Podáváme ruku všem dělníkům, neboť jde o všechny. Hrozí-li snižování mezd, nehrozí jen komunistickým dělníkům. A proto my říkáme všem: Braňte se, nedejte si nic líbiti a nic namluviti, že se nedá nic dělati.

Textilačky v severních a východních Čechách a na Brněnsku dnes vědí, že bez boje se nezachrání před snižováním mezd. Bojí se však, ne že by jim vzad vpadli nezaměstnaní a vyhladovělí dělníci, nýbrž sociálfašistických špiček přesycených, dobře odměněných za své funkce rozbíječů řad dělnické třídy.

Jako příklad uvádím Prahu. Když bylo jednáno o požadavcích zaměstnavatelů o snížení mezd, rázem byl okamžitě obsazen četnictvem Náchod, Úpice. Hronov a celá tamější oblast. Byli zatýkáni důvěrníci dělníků atd. Dále byla zakázána v předvečer jednání schůze v Králové Dvoře.

Mezinárodní den žen musí býti cele využit k tomu, abychom sjednotily všechny dělnice proti fabrikantům i odborovým byrokratům. Mezinárodní den žen musí býti mobilisací všech pracujících žen do boje za chléb a práci, proti vládě hladu a fašismu, proti vládě hromadného útlaku pracujících mas a příprav nové světové války. Mezinárodní den žen musí spojovati všechny pracující ženy měst a vesnic, neboť bída se nezastavila ani před vesnicí, ba ani před usedlostmi malorolníků. Rolníci, kteří dnes prodávají za babku své výrobky, jsou právě tak nespokojeni jako dělnické ženy, které tyto jejich plodiny za drahé peníze kupují ve městech. Mezinárodní den žen, známý po celém světě, bude spojením pracujících žen celého světa, bude demonstrací mohutné mezinárodní solidarity, která jedině zaručí vítězství dělníkům a také osvobození pracujících žen.

A proto právě dnes více než kdy jindy je třeba rozšířiti myšlenku společných zájmů pracujících celého světa proti jedinému nepříteli: kapitalistům a jejich náhončím, a to hlavně ve vlastní zemi. Dnes více než kdy jindy vidí i ta nejprostší žena dělnická, že nás jen malý krůček dělí od vypuknutí nové světové války ve prospěch kapitalistických zisků. A rázem se rozbřeskne těmto ženám, že jen sbratřením pracujících všech zemí a odstraněním válečných štváčů zmaří se nové krveprolévání proletářů a pracujících rolníků. Pracující ženy nedopustí, aby jejich děti a jejich muži byli opětně posíláni na nová válečná jatka. Že se nová válka připravuje, to nejlépe dokazuje překročení rozpočtu ministerstva nár. obrany o 61 mil. Kč. To je nejlepší důkaz, že buržoasie ví velmi dobře, že v blízké době bude potřeba proletářů k nové válce proti sovětskému Rusku. Již dnes je žen používáno k válečné výrobě, již dnes v době míru jsou ženy vražděny v továrnách při vyrábění válečných plynů a ženy proletářky již dnes znají úlohu, kterou mají hráti v nové světové válce.

U nás bylo již mnoho mluveno o sociální politice jak států, tak obcí. Včera pí. posl. Zeminová ve svém referátě o sociální politice města Prahy uvedla, že obec pražská vykonala velmi záslužný čin na poli sociální politiky tím, že postavila t. zv. "Masarykovy domy", ve kterých je velká část přestárlých dělníků zaopatřena. Pí posl. Zeminová zapomněla nám však uvésti další záslužný činy soc. politiky obce pražské. Zapomněla říci, že jedním takovým záslužným činem bylo odbourání 750.000 Kč z položky sociální péče v rozpočtu na r. 1931. Byly odbourány tyto položky: Na stravování školních dětí 300.000 Kč, na posílání dětí na prázdniny 200.000 Kč, na opatřování školních pomůcek 250.000 Kč, dohromady 750.000 Kč.

Nezaměstnanost ve Velké Praze denně stoupá. Demonstrace nezaměstnaných, jichž se zúčastňují dnes také ženy, ukazují nejlépe na ohromnou bídu v hlavním městě Praze. Tento druhý záslužný čin představitele soc. péče obce pražské, českého socialisty pana dr Zenkla, ukazuje, jak velkou starostlivost mají o děti, kterých, podle jejich zjištění, chodí 1100 denně ráno do školy hladových. Aby tedy nechodilo jen 1100 hladových dětí do školy, nýbrž aby tato číslice byla ještě rozmnožena, o to se starají představitelé sociální péče obce pražské.

Návrhy, které podala komunistická frakce ve prospěch hladových dětí pražských byly společnou většinou sociálních demokratů, čsl. socialistů a stranou měšťáckou zamítnuty, poněvadž prý na to není peněz.

Představitelé obce pražské udělali ještě jiný záslužný čin: Ušetřili na položce soc. péče 750.000 Kč, které však nevěnovali nezaměstnaným dělníkům, volajícím po práci a chlebě, nýbrž na representaci a zájezdy do ciziny. Tedy ne chleba hladovějícím, nýbrž representaci je nutno rozšířiti. Nepostačí, že p. primátor Baxa dostal jako dar za 15.000 Kč radio a že mu byl za desetitisíce zařízen nádherný, přepychový byt, nýbrž na provokaci těch chudých, hladových nezaměstnaných se dále ještě v rozpočtu odbourává z té malé částky, která až dosud byla věnována na sociální péči. To je ten záslužný čin činitelů obce pražské, kteří rozhodují o sociální politice na pražské obci.

Jako doklad péče o mateřství v Československé republice chci uvésti jeden příklad: Mladá žena, která je 2 roky vdaná a která je 7 měsíců těhotná, o mezinárodním dnu mládeže dostala 14 dní policejního trestu, poněvadž se na Příkopech okamžitě nerozešla. V nedávných dnech byla předvedena na policejní ředitelství, aby si odseděla trest. Poněvadž při svém těhotenství je churava, žádala při předvádění na policejní strážnici, aby jí byl trest odsunut a aby mohla jej odseděti až po narození dítěte. Avšak odklad jí nebyl povolen. Ale pro ohromnou zimu při odpykávání trestu za 5 dní onemocněla těžkou chřipkou a zánětem průdušek. Policejní lékař, ježto měla silné horečky a znovu se odvolávala na to, aby jí byl trest odsunut až po narození dítěte, byl tedy nucen naříditi, aby byla propuštěna domů. Úřadující komisař jí však výslovně řekl: Jakmile budete zdráva, musíte se okamžitě dostaviti k odsezení dalšího trestu, jinak, kdybyste byla po tu dobu, která vám schází, po narození dítěte nemocna, odvezeme vás přímo z porodnice "na čtyrku" k odsezení dalšího trestu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Další doklad péče o těhotné ženy: Když tato mladá matka byla přivezena na policejní ředitelství a byla podrobena lékařské prohlídce, policejní lékař společně s ní prohlížel prostitutky, které byly v tutéž dobu sem přivezeny. Prohlídka dála se takto: Policejní lékař prohlížel prostitutky nakažené syfilidou a pak okamžitě, aniž by si ruce omyl anebo nějakým desinfekčním prostředkem je očistil, prohlížel zdravou, těhotnou matku.

To jsou doklady, jak je u nás chápána péče o matky a jakým způsobem se jedná se ženou těhotnou, která se dostane do drápů policie a jejích lékařů.

Že ženy již prohlédly a reagují i na události, které se odehrály v Duchcově, ukazuje nejlépe dopis, který nám byl zaslán jednou z dělnic, která náhodou byla při převozu raněných do duchcovské nemocnice.

Tato dělnice píše: "Čím se u nás na severu krmí nezaměstnaní. - 4. února byla jsem návštěvou v duchcovské okresní nemocnici. Sotva jsem vešla, přihrčelo za mnou nákladní auto, které přivezlo 6 těžce zraněných a jednoho mrtvého dělníka, kteří šli do Duchcova demonstrovati za práci a chleba. Já i všichni ostatní přítomní zůstali jsme hrůzou ztrnulí, když jsme nešťastné dělníky spatřili. Krev, krev a zase krev! Dělníci táhli od Ledvic do Duchcova, aby na okresním hejtmanství si vymohli podporu nebo práci. Před Duchcovem však stál kordon jedenácti četníků, který jim vstup do města nechtěl povolit. Že dělnictvo neposlechlo výzvy k okamžitému rozchodu, dal vrchní velitel povel ku palbě. Následky byly hrozné. 7 soudruhů se válelo na silnici zbroceno krví. Někteří s lehkými zraněními ovšem zmizeli. Není možno si představiti hrůzu i vztek, jež se nás všech přítomných zmocnily při pohledu na zkrvavená těla nevinných lidí, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 53 této těsnopisecké zprávy.] Místo chlebem se u nás krmí nezaměstnaní olovem. Jestliže dělníci ve světové válce šťastně se vyhnuli kulce nepřítele, dnes ve svobodné, demokratické republice odstřelí je bratři. Vždyť jsme bratrský národ. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Je možno k tomuto klidně přihlížet? Proletariát musí jednou prohlédnout a uznat, že není možno stále mlčet a hrbit hřbety, že je třeba se semknout v jeden šik a společně bojovat za práci a chléb. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], však přijde den odplaty a potom soudit budeme my." [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Od první zprávy o masakru u Duchcova bylo jasno, že demonstrace byla vyvolána strašnou bídou a hladem. Proto vyslala Dělnická pomoc svého zástupce s finanční pomocí a klub poslanců KSČ přidal 1000 Kč. Tak bylo možno aspoň na ty nejnutnější potřeby poskytnouti postiženým několik tisíc Kč, které ovšem nestačí a nutno uspíšiti sbírky, aby se i raněným dostalo pomoci.

V rodinách postižených byli nad očekávání dobře zpraveni o všem, co se odehrává v parlamentě, a měli k tomu svoje samostatné stanovisko. Bolest nad ztrátou a ranami svých příslušníků snášejí pevně, jsou to Severáci, zvyklí na tvrdý život. Poměry pak, jaké jsou v těchto rodinách, jsou takového druhu, že pohrdají smrtí a vidí v ní jediné východisko ze své bídy. Všecko je zklamalo: Víra v demokracii, v češství pánů a jejich sliby, ve fašismus, ke kterému řada z nich brala útočiště - zkrátka rány u Duchcova je naučily tolik, kolik by se za normálních poměrů nenaučili za desetiletí. Charakteristické jest, že po tatarských zprávách sociálfašistického tisku se hromadně odříká soc. dem. "Přítel Lidu" a "Večerník Českého Slova". Za to jde velmi na odbyt tisk náš.

Zástupce Dělnické pomoci navštívil tyto rodiny: Zeithamrovu v Hostomicích, které byl zastřelen 19letý syn Antonín, při čemž byli na demonstraci 2 synové a otec. V rodině jest všecko nezaměstnané: Mimo zastřeleného ještě starší syn, mladší syn, vdaná dcera s malým dítětem a nemocným mužem a dospělá dcera, celkem 7 osob a dítě žije z otcovy pense 50 Kč měsíčně. 50 Kč, to jest 7 Kč na člověka a měsíc, čili 23 hal. na den! Otec jest starý menšinový bojovník, který nyní teprve poznal, jak byl podváděn. Šel na demonstraci, aby protestoval proti hroznému hladu a aby se synům nic nestalo. Když vzal mladšího za ruku a chtěl někudy vyjíti, svalil se tento k nohám a vyhřezly z něho střeva. Když se k němu sklonil, chtěl ho četník zastřeliti jako psa, jak se "úředně" vyjádřil. Syna pochoval a s ním všecky iluse o demokracii a podobných, kapitalistům tak užitečných věcičkách.

Kadlec byl 1 1/2 r. ženat. Nedávno mu zemřelo dítko, sám byl na operaci. Z dolu ho vyhodili, dělal šoférskou zkoušku, ale práci nedostal. Byl u soc. dem. svazu horníků a horlivým atletem. Ale bída donutila i jeho, aby šel proti hladu demonstrovati. Vzpomíná stará matka, jak ho zahřívala. Na hřbitově jí to přišlo na mysl. A oba staří vědí nyní, kdo jest jejich nepřítelem, ví to i vdova. Důsledky se dostaví.

Dále jsou v Hostomicích dva veselí hoši, bratranci Syřišťové. Aspoň dokud byli zaměstnáni, byli velmi veselí. 22letý Evžen pracoval od 14 let ve sklárně a když byl silnější, šel na šachtu. O organisaci se nestaral, s nikým se nikdy nepohádal. Leží v nemocnici. Když byl střelen do pravé nohy a upadl, vztáhl ruce, aby mu někdo pomohl vstáti. Ale v tom mu jiná kulka prostřelila levou ruku. Starý otec nemůže pochopiti, proč že to Evženovi udělali. Ale jedno už ví, komunisté měli přeci pravdu.

23letý Gustav Syřiště, nejmladší z 10 dětí, měl živiti starou matku. Nedostal ani nádenickou práci, ač má 4 gymnasia. Proto šel demonstrovati a nyní je matka nejen bez syna, ale musí si vypůjčovati ještě na cestu do Duchcova, protože pro stáří chodit nemůže a syna opustiti nechce. Bída...

Alois Lamač z Bíliny nechtěl ztratiti práci a proto šel k fašistům. I jeho bratr se tam dal. Ale nezachránilo ho to před vyhozením z práce. Poměry jako jinde. Ještě dva synové, vdaná dcera s mužem, staří rodiče a všichni žijí ze 153 Kč; práce pro nikoho není, ač by mohli skály lámati. Otec zuří: pro nic za nic a místo práce střílejí. Nadává šťavňatě, jak to jenom starý havíř dovede. Matka jen spíná ruce a volá pomstu na vraha.

Škuthán je desetkrát raněn. Ale že to není smrtelné, propustili jej do domácího léčení, kde nemá s dvěma malými dětmi dát co do úst. Ale ani to nestačilo. V pátek ho na náměstí, když šel k lékaři na obvaz, zatkli dva četníci a jeden policajt, protože si dal fotografovat svoje rozstřílené tělo. Škuthána nechali ve vězení a snímky u fotografa vzal četník. Až bude zdráv, tak ať pak říká, jak byl zřízen, nikdo mu to neuvěří a autorita státu bude zachráněna. Chytré, co? Ze šachty ho vyhodili, že kandidoval na rudé kandidátce. Jinde ho nevzali, poněvadž byl na černé listině. Z nemocenské pokladny ho pan soc. demokrat Helbich vyprovodil, že tam nemá co dělati, a teď je o něj postaráno, jak to přálo všem nezaměstnaným "České Slovo". Jeho žena byla dříve proti organisaci, ale teď ví, že musí do toho jíti, jak se vyjádřila. Jest Němka, česky umí, ale v rozčilení mluví německy. Děti jsou 2 a 4 léta staré. "Ani kdyby byla práce, nemohla bych od nich jíti. Můj je takový dobrák," říká, "jak jen do něj mohli tak střílet, bodat a bít?" Inu, byl přece rozkaz dělat klid a pořádek. Plije a zatíná pěsti: "Však my jim to jednou dáme i s úroky. Teď budu i já pracovati v organisaci, však se to naučím."

Naučíš, soudružko, jako se to naučí nyní tisíce jiných proletářů. A budeš jistě pracovati dobře, protože budeš umět dost nenávidět.

Josef Studnička z Břežánek by se byl ve svých 28 letech rád oženil. Měl děvče z Lomu, ale neměl práci. Šel také k fašistům, ale vyhodili ho jako jiné. Sháněl práci, u sedláků pracoval, ale ti ho na zimu vyhodili a tak byl doma. Mladší bratr Antonín je také bez práce doma a nejmladší, který práci dosud měl, slouží u dělostřelců v Ruzyni. Šel na demonstraci, protože jinou cestu již nevěděl. Četník mu vrazil bajonet do prsou a obrátil jej v něm, takže byl po této hrozné ráně ihned mrtev. Matka přináší bajonetem proražený kabát a svrchník. Nepláče, jen zatíná zuby - ale pláčí jeho bratří. Vědí, že si dělník nepomůže jinak než bojem. A vědí také, že tento boj vedou jedině komunisté. Starý otec již viděl mnoho, ale takovýto útok na severu ještě nebyl - [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 13. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] "No, však na vás taky dojde," hrozí ku Praze. Ba že dojde, příteli Studničko, ale je nutno, aby se dělníci semkli těsněji než dosud. "I to teď bude," říká starý havíř, "tohle otevře oči i slepému."