Spravedlnost pro všechny a každému po zásluze, neboť neukážeme-li už jednou trochu ráznosti, dokud proti podobným podvratným živlům nezakročíme se vší zákonnou přísností včas, bůhví kolik podobných individuí s podobnými plány se ještě vyskytne!"

Vážená sněmovno! chci ještě poukázati na další případy konfiskační prakse, aspoň která se proti nám, fašistům, děje a která nemá žádného podkladu v zákoně, kde žádný zákon nevyžaduje, aby takto bylo konfiskováno.

Je zde článek uveřejněný v č. 6. "Stráže říše", který jest zcela nechán a je konfiskován jenom nadpis, jenž zní: "Gore mužiem, imže žena vlade!"

Proč to censor zkonfiskoval? Snad pan ministr spravedlnosti ani neví, jakým způsobem jemu podřízení činitelé pracují. V celém článku není jediné urážky úřední osoby nebo hlavy státu, což zásadně již delší dobu, přes 2 roky, nečiníme. Tedy není zde příčiny, proč by nám to měli zabavovat.

Ku konci tohoto článku jest uveřejněno toto: "Z toho je viděti, že i dnes mohla by platiti slova staršího z bratří Klenoviců z rodu Tetvy Popelova, pronesená před soudem Libušiným, jak je o tom pěknou staročeštinou psáno v rukopise Zelenohorském: "Goře ptencem, k nim se zmija vnori, goře mužiem, imže žena vlade!"

Ovšem jen v tom případě, kdyby se od těch dávných dob nebylo zhola nic změnilo. Ale o tom dovolujeme si přece jen pochybovati, neboť ty doby, kdy mohly o osudech národů rozhodovati dynastie bez souhlasu nebo dokonce proti vůli těchto, jsou již dávno za námi a už nikdy se nenavrátí. A to platí nejen o monarchiích, nýbrž i republikách, a o těch posledních především!"

Vážená sněmovno! V této debatě někteří řečníci jistě velmi krásně mluvili o situaci, která dnes je v našem státě, ale od mluvení k činům je velmi daleko. Dovolte, abych vám řekl, že znám tuto krisi dobře vzhledem k tomu, že jsem byl za poslední dobu mezi lidem ve všech krajích, ale tato krise nedá se řešiti prostým prohlášením vlády, že v rozpočtu jsou 2 miliardy a že vláda bude konat investice. Tyto dvě miliardy jsou v rozpočtu každý rok a situace u nás jde spíše k horšímu a horšímu konci. Vždyť my neprožíváme krisi ještě v plném rozměru. Jsme na začátku hospodářské krise a kulminační bod její teprve přijde.

Vážená sněmovno, je čas, aby se skutečně přistoupilo k poctivé práci. Je třeba podívati se na chyby v kořenech. Předně korupce u nás vládne a za druhé nestydatost velkokapitálu, která se rozšiřuje. Nestačí jen v novinách proti tomu psáti a s této tribuny mluviti. Je třeba, aby vláda byla přinucena zakročiti, poněvadž jinak není vybřednutí. Správně tu včera některý řečník ukazoval, že je tu veliký nepoměr výdělkový, že některý ředitel banky má až 10 mil. Kč příjmů, kdežto dělník má 20 Kč denně a někdy i méně. Ten nepoměr je veliký. Je přirozeno, že vždy budou rozdíly, že se vždy určití lidé uplatní s velkým platem a snad to zaslouží svou víceprací a vzděláním atd., ale ty platové rozdíly nemohou býti tak veliké.

Podívejte se na nepoctivost v každém podnikání! Když staví stát nebo veřejné instituce, oferuje se o několik milionů laciněji, ale pak dělají se vícepráce a ten náklad, za který měla býti vystavěna veřejná budova, se zdvojnásobí. Tedy je všude nepoctivost a je třeba pustiti se jednou do toho - myslím, že vy všichni, kteří zde jste, máte určitou odpovědnost - poněvadž jinak ta krise dopadne špatně. Četníci, policie stačí doposud a bude stačit, a žádný řádný občan nepůjde s komunisty. (Výborně! - Výkřiky komunistických poslanců.) Nikdy s vámi nepůjdeme, naopak my budeme první, kteří se proti vám postavíme se zbraní v rukou, když budete něco dělat proti státu.

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Chobotovi.

Posl. Chobot [polsky]: Slavná sněmovno! Vládní prohlášení o hospodářské krisi poskytuje příležitost poslancům rozličných stran, aby zaujali své politické stanovisko k vládě. Proto též jménem polské socialistické strany dělnické v Československu a jiných politických stran dovoluji si prohlásiti:

Ve všech dosavadních svých řečích hleděl jsem přizpůsobiti stanovisko polského pracujícího lidu na Těšínsku zájmům tohoto státu očekávaje, že vláda splní naše slušné požadavky. Společně s kol. dr Buzkem hlasovali jsme pro přijetí státního rozpočtu i se všemi vládními návrhy. Nejlepším důkazem toho, že náš poměr ke státu jest loyální, jest, že přes přehmaty, které jsme vytrpěli a dosud trpíme od šovinistické části české společnosti na Těšínsku, stáli jsme na stanovisku, že dlužno dáti státu to, čeho potřebuje pro svůj život a vývoj.

Útočilo se za to na nás z rozličných stran. Komunistická strana nám vyčítala, že jsme zradili zájmy polského lidu prý tím, že podporujeme tuto vládu, s druhé strany vytýkali nám někteří šovinističtí čeští činitelé neloyálnost ke státu, a když jsme svým jednáním dokázali, že tato výtka není spravedlivá, vytýkali nám neupřímnost, jen aby nepřipustili, aby polský lid byl uznán za rovnoprávnou součást tohoto státu.

Ve svých předcházejících řečích jsem také ukázal, že na Těšínsku jsou někteří šovinističtí činitelé, kteří působí svým vlivem na státní úřady v tom směru, aby polskému lidu byla odepřena i ta práva, která mu podle zákona patří. S lítostí musím konstatovati, že tito činitelé, jejichž zástupci jsou někteří funkcionáři Matice osvěty lidové, mají často více vlivu na výkonné státní úřady než činitelé, kteří podle zákona mají míti svůj vliv, t. j. vláda a Národní shromáždění.

V době, kdy v naší zemi jest hospodářská krise, jaké jsme dosud nebyli svědky, kdy hornici v okolí Karvinné po celá léta pracují jen 2 nebo 3 dny týdně a nezaměstnanost v jiných odvětvích průmyslu denně vzrůstá, kdy všechny místní úřady starají se o prostředky, které by zabránily této krisi, tito činitelé nemají jinou starost, než jen nalévati olej do ohně svými intrikami a svým šovinistickým stanoviskem k polskému pracujícímu lidu.

Jest to pro nás, poslance polské národnosti, neobyčejně trapné, že se musíme neustále zabývati místními otázkami, které povstávají na Těšínsku, a neustále si jen stěžovali. Hleděli jsme všemi možnými způsoby srovnati zájmy těch, kdož nás zvolili do Národního shromáždění, se zájmy státu, ke kterému zaujali jsme loyální stanovisko, chtěli jsme vychovati náš lid na občany, cítící nejen právo na ochranu svých zájmů, nýbrž i nutnost splniti povinnosti, jaké jim ukládá státní občanství. Avšak někteří místní čeští činitelé a často dokonce i místní úřady přes to občany polské národnosti trýzní a jim křivdí.

V této době největší rozhořčení u polské menšiny způsobil soupis lidu a hanebné jednání v této době, jednání směřující zřejmě a důsledně k tomu, aby byla zničena polská menšina.

Největším bezprávím v této činnosti bylo vnitřní nařízení ministerstva vnitra, aby na Těšínsku bylo dovoleno označovati národnost slovy Slezan-Čechoslovák, Slezan-Němec, Slezan-Polák, Slezan-Slezan nebo samotným slovem Slezan. Nám, kteří jsme se dosud spoléhali aspoň na to, že bude zachováno zdání spravedlnosti, nejde do hlavy, jak pan ministr, který sám podepsal nařízení ze dne 26. června 1930, č. 86 Sb. z. a n., o soupisu lidu v r. 1930, mohl vydati takové nařízení, které jest přímo popřením §§ 20 až 23 a §§ 10 a 11 tohoto nařízení.

Když již byla vynalezena nová národnost slezská, proč se tedy tato národnost neukazuje v úředních statistikách, proč se nevykazuje ve statistických zprávách a jiných příslušných zákonech a činech státu? Proč se to stalo? Bylo dlužno vyhověti žádostem místních činitelů a místních úřadů usilujících o zničení polské menšiny, neboť žádný Čech ani žádný Němec neuvede slezskou národnost, ale může ji uvésti jen náš lid, který byl po staletí polský a jejž dřívější poněmčování učilo, že není polský, nýbrž slezský, wasserpolnisch, a proto rakousko-německý. Dokonce Rakousko proslulé ničením slovanského živlu nedovolovalo, aby se národnost označovala slovem Slezan.

Vláda Československé republiky vydala navenek nařízení o soupisu lidu, aby ukázala světu, jak liberálně pohlíží na menšinové otázky, ale ministerstvo vnitra vydalo vnitřní nařízení pro úřady a sčítací komisaře v okresech fryštátském a těšínském, škrtlo všechny tyto spravedlivé předpisy navenek vydané. Neboť tím, že bylo dovoleno, aby sčítací komisaři mohli užívati k označování národnosti také národnosti slezské, staly se nicotnými rozhodné předpisy o vědomém uvádění pravé národnosti.

Druhou takovou křivdou našeho lidu bylo jmenování sčítacích komisařů na Těšínsku. V okresech fryštátském a českotěšínském byl jmenován podle slibu pana ministra vnitra také jistý počet sčítacích komisařů národnosti polské. Když zástupci polského lidu dávno před jmenováním komisařů zakročili u okresních hejtmanů ve Fryštátě a v Českém Těšíně stran jmenování sčítacích komisařů, slíbili oba okresní náčelníci, že budou jmenovati také polské sčítací komisaře, ale žádali, aby jim byla uvedena jména jen takových osob, které nejsou vázány ani ve věcech politických ani v národním boji a slíbili, že totéž se stane s české strany.

Podle toho podali jsme seznam jmen takových osob, ale tyto osoby byly ještě pečlivě vybrány a byl jmenován jistý počet, který však nesouhlasil s poměrem obyvatelů obou národností v jednotlivých obcích. Místo toho bylo jmenováno mnoho Čechů, ale nikoliv lidí nestranných a neúčastnících se agitace, nýbrž naopak v četných obcích takových lidí, kteří jsou známí svým šovinismem a že škodí všem, kteří se hlásí k polské národnosti. Byl jmenován na př. v Loukách sčítacím revisorem pan Jura, správce místní české menšinové školy. Nesčetné byly již na tohoto člověka stížnosti, že násilím vynucuje, aby dělníci a horníci přistupovali k českým organisacím, jak na př. Matice osvěty lidové a Národní sdružení, a aby posílali děti do českých škol. Byly na něho stížnosti, že udává polské dělníky a hledí je zbaviti chleba. (Posl. Dubický: Ať jsou Poláci rádi, že jsou u nás!) Já myslím, že vy můžete býti rádi, že jsme zde.

Byl jmenován Jaroslav Čížek, starosta obce a lesník ve Starém Městě, proti němuž bylo již sneseno mnoho stížností v tisku a úřadech pro jeho nenávistné jednání s polským obyvatelstvem. V Mostech u Jablunkova na př. byl jmenován sčítacím komisařem lesník Viktor Nimal, který byl za rakouských dob horlivým Němcem a nyní je činovníkem Matice osvěty lidové a neslýchaným agitátorem a potlačovatelem polského lidu, závislého na práci v lesích.

Ještě hůře, sčítacími komisaři byli jmenováni známí čeští agitátoři v dělnických obvodech a to inženýři, mistři a jiného druhu představení těchto dělníků. Tak byl na př. v Německé Lutyni jmenován ke sčítání dělníků ve dvoře správce dvora. V Petrovicích byl k soupisu železničářů a železničních dělníků jmenován známý agitátor a nepřítel polského lidu, přednosta stanice Holomek. Ve Stonavě byl k soupisu zemědělských dělníků a lidí závislých na dvoru jmenován správce Honl.

V Třinci byl k soupisu dělníků a podřízených jmenován úředník Vaněk, který přijímá dělníky do práce, dále úředník Steckel, který přiděluje a spravuje závodní byty, jakož i dozorce Čechmánek. V Karvinné na kolonii jámy Gabriely byli sčítacími komisaři a revisory jmenováni rovněž správce těchto bytů Potůček a inž. Říman.

Jak tito komisaři jednali, vysvětlím částečně ještě níže, a ostatně, kdo zná tyto lidi, může si vysvětliti, jak nestranně postupovali. Byli jmenováni, jak jsem již řekl, aby se na venek mohlo ukázati, že se stejně nakládá s polskou menšinou, také komisaři Poláci, ale jmenování to bylo, jak jsem uvedl jen projevem neupřímnosti, neboť byli jmenováni proto, aby po nich čeští sčítací revisoři mohli opraviti celý jejich nestranný výsledek práce, aby potom čeští revisoři za nimi šli dům od domu a tam konstatovali a v četných místech hleděli pohnouti lid, aby odvolal to, co polskému komisaři uvedl o své národnosti.

Byli jmenováni proto, aby byli potom vyšetřováni disciplinárně a trestně, že prý oni spáchali přestupek proti nařízení o sčítání a úředním opatřením. Velmi mnoho stížností bylo podáno na polské sčítací komisaře za to, že prý zapsali národnost polskou, ačkoliv daná osoba jest národnosti slezské. Každé slovo, které vyřkl polský komisař ke straně, bylo kritisováno, z každého kroku hleděli vymysliti proti němu žalobu, a výsledek jejich nestranného sčítání byl pak přiměřeně opraven přemlouváním lidí, hrozbami atd.

Dne 25. listopadu 1930 před samým sčítáním lidu, když jsme se dověděli o jmenování a když jsme se rovněž dověděli o vnitřním nařízení ministerstva vnitra, že jest dovoleno označovati národnost slovem Slezan, šli jsme k panu ministrovi s posl. dr Buzkem spolu s předsedou klubu poslanců československé sociální demokracie posl. Tomáškem a tam jsme žádali, aby vnitřní opatření odvolal a aby nařídil ještě změny při jmenování komisařů.

Pan ministr tehdy odpověděl, že uznává, že není národnost slezská, a že není spravedlivé, že jmenování sčítacích komisařů bylo takto provedeno, ale že prý již není čas na odvolání tohoto nařízení ani také na změnu ve jmenování sčítacích komisařů. Bylo to zřejmé vykrucování, neboť soupis měl počíti teprve dne 2. prosince a do té doby bylo dosti času, aby nejen obě hejtmanství v Českém Těšíně a ve Fryštátě svolala komisaře a uvědomila je, že není dovoleno přijímati označení jménem Slezan s přídavným jménem nebo bez něho, nýbrž bylo dokonce dosti času k vyškrtnutí nevhodných komisařů a ke jmenování jiných. Vždyť ještě po 25. listopadu byly v četných okresech provedeny změny osob komisařů, ale ovšem nikoliv v tom smyslu, jak to vyžadovala spravedlnost a jak jsme toho žádali.

Dověděli jsme se tehdy také zajímavé podrobnosti týkající se soupisu. Na př. řekl nám pan ministr, že nějaká zvláštní komise znalců uznala, že se zřetelem na nedostatek národního uvědomění na Těšínsku dlužno při soupisu připustiti k označování národnosti slovo Slezan. Bohužel neznáme tyto učené znalce, abychom je mohli snad navrhnouti do nějaké akademie, ke zvláštnímu uznání za jejich vynález světové slávy. Jest na Těšínsku skutečně nedostatek národního uvědomění? Nikoliv. Ale proč na Moravě, kde ve vesnicích nikdo neříká, že jest Čech, nebylo dovoleno označovati národnost slovem Moravan nebo Hanák, a přece náčelník fryštátského okresu v příslušné zprávě, jak nám v ministerstvu přiznali, odpověděl na dotaz, má-li se ještě připustiti označení Slezan jako národnost, že na Těšínsku jsou již tak dalece poměry vyjasněny a že lid jest tak dalece uvědoměn, že každý občan ví, k jaké národnosti patří.

Na další naši otázku, zdali ve statistice bude vykázána také národnost slezská, odpověděl pan ministr, že nikoli, že ti, kteří se přihlásí za Slezany-Čechoslováky, započítají se k národnosti československé, ti, kteří se přihlásí za Slezany-Poláky, k polské, Slezany-Němce k národnosti německé a ti, kteří uvedou na označení své národnosti jen slovo Slezan k jiným národnostem. Proč se zde má klamati? Proč se máte styděti, že se v Československu tvoří nestvůry, jakých není nikde na světě?

Náš lid přijal naši zprávu o této konferenci u pana ministra s největším rozhořčením. A proč se rozhořčoval, jest odůvodněno tím, co se dělo potom při samém sčítání lidu.

Sčítací komisaři a revisoři byli poučeni, že k označování národnosti přípustný jest výraz Slezan s přídavným jménem nebo bez něho. Místní český tisk již dříve to věděl a odrodilecký týdeník "Nasz Ślazak", který jest znovu hanebným důkazem, jak čeští agitátoři podporují odpadlictví, neboť vychází v jazyku polském a chová se neslýchaně nenávistně vůči všemu, co jest polské, již dříve oznamoval, aby Slezani proto, že bydlí ve Slezsku, při sčítání lidu hlásili se za Slezany, a poněvadž chtějí zůstati v Československu, za Slezany-Čechoslováky.

A čeští komisaři, rozliční učitelé z Matice osvěty lidové, rozliční místní činitelé, kteří tam proto jsou a vytkli si za úkol zničiti všechno, co jest polské, ti z toho, že k označování národnosti byl přípustný výraz Slezan nebo Slezan-Čechoslovák, ukuli zbraň k ničení polské národnosti a převážně všichni v těch rodinách, kde uvedli polskou národnost, přesvědčovali lidi, že nejsou Poláci, že jsou Slezani a prostě je nutili, aby v označení své národnosti uvedli slova Slezan-Čechoslovák, nebo tam, kde to nebylo možné, samo slovo Slezan.

Máme v rukou sta protokolů z rozličných stran Těšínska, z kterých jest zřejmo, jak úsilně pracovali čeští komisaři a potom čeští revisoři, aby co nejméně obyvatelů bylo přihlášeno k polské národnosti. Ale ne všichni, kteří byli nuceni uvésti jinou národnost, mohou takové protokoly podepsati, mnoho jest takových, kteří chtějí míti především klid a lhostejně se dívají na to, že ačkoliv jsou Poláky, byla jejich národnost zapsána jinak.

Ale nejvíce jest takových, kteří byvše potupeni, bojí se něco říci, jsou to dělníci v rozličných podnicích, soukromníci v obcích, železniční zaměstnanci, lesní dělníci, horníci, drobní zemědělci, zaměstnaní při pracích rozličných podniků, čili jest to značná většina polského lidu. A právě těmto nejchudším bylo způsobeno největší bezpráví. Nikdo se nestará o dobro těchto nejchudších, ale dokonce páchá se na nich mravní křivda, když se z nich dělají odpadlíci. Ale ze stížností, které jsme dostali, máme přehled o zneužitích, jichž se dopouštěli sčítací komisaři. Nelze se totiž domnívati, aby týž komisař jednal v jiných domech jinak než v těch, ze kterých jsme dostali stížnosti. Přemlouvání, aby se přiznali k jiné národnosti než polské, byla nejrozmanitějšího druhu, jedněm se tedy vyhrožovalo, že chtějí-li býti Poláky, musejí jíti do Polska, jiné přemlouvali, aby se hlásili jako Slezani, neboť jinak nedostanou zde práci.

Byly případy, že se komisař tázal toho, kdo uvedl národnost polskou, v jakém podniku pracuje a dával mu na srozuměnou, že bude-li trvati na národnosti polské, nedopadne to s ním dobře. Ti komisaři, kteří byli představenými lidí sčítaných, měli nejlepší úspěchy po této stránce. Byli komisaři, kteří za přihlášení k národnosti československé nebo slezské slibovali práci nebo jiné výhody. A když přes to někdo trval na tom, že jest Polák, dokazovalo se mu, že kdysi jeho matka, dědeček nebo babička chodili do české školy a když i to nepomáhalo, vyhrožovalo se jim a zapisovali se tito lidé, aby potvrdili svou národnost před revisorem nebo v okresním úřadě.

Když odešli komisaři, začalo se další trýznění těch, kdož uvedli národnost polskou. Velmi mnoho občanů, kteří nevyhověli přemlouvání sčítacích komisařů, bylo potom ještě dlouho týráno a trýzněno proto, aby změnili své výpovědi stran národnosti.

Počali svou práci revisoři, kteří divnou náhodou nenašli snad ani jednoho případu, kde by byl ten, kdo uvedl národnost českou nebo slezskou, podezříván z falešné výpovědi. Ačkoliv jest velmi mnoho osob narozených v Polsku a dosud příslušných do Polska, přece byly zapsány jako Češi. Z četných obcí máme protokoly, jak revisoři buď osobně chodili po domech a přemlouvali lidi, kteří uvedli národnost polskou, aby změnili označení své národnosti, nebo obesílali muže a ženy buď na obecní úřady nebo do škol a tam je všelijak přemlouvali, aby svoje výpovědi stran národnosti změnili na národnost českou nebo slezskou a neodbylo se to bez hrozeb, proseb a slibů.

Zvlášť řádili revisoři v těch obvodech, kde sčítacími komisaři byli Poláci. Zde chtěli nejen změniti označení polské národnosti, ale úmyslně za každou cenu získati materiál pro obžalobu komisařů Poláků.

V četných obcích byli revisory jmenováni lidé nadřízení osobám, které byly sčítány. Lze si představiti, jakým způsobem tito revisoři v četných případech získali dovolení na změnu národnosti, uvážíme-li, že náš lid jest zterorisován, že trpí neslýchanou bídu a že jest úplně závislý na práci v příslušném podniku, neboť pro krisi nemůže najíti novou práci. V Petrovicích na př. byl revisorem zmíněný již pan Rudolf Holomek, přednosta stanice. Jest zajímavé, že všichni železničáři polské národnosti, jejichž jest představeným a kteří uvedli při sčítání polskou národnost, byli k němu obesláni stran sčítání. Co pan Holomek těmto lidem říkal, jaký byl výsledek těchto výslechů, nevíme, neboť všichni, které vyslýchal, jsou mu přímo podřízení a nikdo z nich nepoví ani slova. Jen někdy slzy v očích a tichá kletba prozrazuje, co se děje v duši tohoto člověka, a to všechno děje se prý jménem české národní idey.

Lidé, jichž ani sčítací komisaři ani sčítací revisoři nemohli přemluviti ke změně údajů o národnosti, ještě potom byli pohnáni k odpovědnosti k okresním úřadům. Celé množství, ale zase jen těch, kdož při soupisu uvedli národnost polskou, obžalovali revisoři nebo sčítací komisaři, že nesprávně uvedli národnost. Tito lidé musili zanechati své práce, ztratili výdělek, měli nejednou značné výdaje na dráhu nebo tramvaj, ztratili čas jen proto, že za každou cenu chtěli z nich udělati Čechy nebo Slezany. V okresním úřadě vyslýchal potom tyto lidi úředník často prostřednictvím tlumočníka a všemi možnými způsoby je přesvědčoval, že nejsou Poláci.

Tázali se tedy těchto lidí, do jaké školy chodili a vysvětlovali jim, že nejsou Poláci, že polsky neumějí a nejednou s nimi dělali přímo zkoušky. Přikazovali jim, aby vypravovali nějakou událost, na př. o své cestě z jejich bydliště do Ostravy a chytali se každého slova, které nebylo řečeno polským spisovným jazykem. Tak hleděli je přesvědčiti, že nejsou Poláci. Přímo byli tito lidé mučeni a užívalo se všech způsobů, jen aby byli donuceni k přiznání, že nejsou Poláci. (Posl. Dubický: Vy nejste žádní Poláci, vy jste Čechoslováci! Vy jste internacionalista! Co mluvíte o národním školství?) Já nemluvím o školství, já mluvím o sčítání lidu a při sčítání lidu podle ministerského nařízení má každý právo mluvit o své národnosti podle svého přesvědčení.

Někdy okresní úřad neobesílal tyto lidi hned k sobě, nýbrž posílal k nim četníky. Ačkoliv podle § 13 nařízení o sčítání lidu všichni, jejichž prostřednictvím konal se soupis lidu, jsou povinni zachovati nejpřísnější mlčelivost i vůči úřadům, přece bylo zde zapřaženo četnictvo, které se sčítáním lidu nemělo nic společného a četníci chodili po domech dokazujíce, že údaje o národnosti, podané při soupisu tímto občanem, jsou nesprávné a žádali, aby tento občan zapsal národnost českou nebo slezskou. V jednom případě takový četník, aby si dodal důležitosti, vzal s sebou jednoho z členů obecní rady, známého českého agitátora.

Tak se prováděl na Těšínsku soupis lidu. Ještě dne 23. ledna 1931 byli lidé taháni a vyslýcháni v okresním úřadě ve Fryštátě. Soupis lidu trval tedy u nás dva měsíce. Dva měsíce byl polský lid vydán všanc trýznění a pronásledování jen proto, že se hlásí ke své národnosti. Místo, aby úřady usnadnily povinnosti, které jsou pro lid spojeny se soupisem jako státním aktem, dělá se právě z tohoto aktu prostředek k mučení našeho lidu. Nyní úřady nedovolují, aby se psalo o tomto utrpení polského lidu ve Slezsku a zabavuje se jeden článek za druhým v polských novinách jako na př. v časopise "Gazeta Kresowa", a to proto, že tyto články snižují republiku ve veřejném mínění. Pánové, tyto články neponižují republiku, ale stokrát větší skvrny na ní dělají ti, kdož tak bezprávně trýzní chudé lidi.

Se zřetelem na to prohlašuji jménem všech polských politických stran na Těšínsku, že soupis lidu, provedený dne 1. prosince 1930 byl na Těšínsku proveden způsobem, nesouhlasícím s ustanoveními státních zákonů a že se zřetelem na to výsledky tohoto soupisu, pokud jde o konstatování stavu národností na Těšínsku, uznáváme za neplatné a nezávazné.

Budeme se všemi zákonitými prostředky domáhati, aby soupis ten byl opraven a aby bylo zrušeno protizákonné opatření, týkající se národnosti "slezské". Stejně žádáme, aby sčítací komisaři a revisoři jakož i úřední činitelé, kteří spáchali přestupek proti zákonným předpisům při provádění soupisu, byli pohnáni k odpovědnosti. Žádáme také, aby tak dlouho, dokud podle zákonných předpisů, platných pro celý stát, bez užívání nějakých výjimečných opatření pro okresy obývané polským lidem, nebude soupis lidu, pokud jde o konstatování národnostního stavu, opraven, zůstal směrodatným pro užívání jazykových práv a přidělování subvencí aspoň stav podle soupisu lidu z r. 1921.

Soupis lidu není zvláštním aktem mučednictví polského lidu. Jsou sta a tisíce příležitostí, kdy se trýzní polský lid a kdy jest vydán pronásledování za to, že brání svých národních práv. Každé volby, ať se konají do jakýchkoliv zastupitelských sborů, jsou důvodem, aby šovinističtí čeští činitelé trýznili náš lid. Každé zápisy do škol působí velké starosti a obavy našemu lidu. Nedivte se pak, že jest mnoho těch, kteří právě pro toto trýznění poslechli demagogických a převratových hesel. Nestaráte se o osud chudého dělníka na Těšínsku. Pro bezohledné jednání kapitalismu jest tam největší bída.

Bezohlednost kapitalismu jde tam tak daleko, že se hromadně vyhazují dělníci z práce a nikdo se o ně nestará. Nyní ruší se na povel pana ředitele Sonnenscheina celá velká továrna ve Fryštátě, a tisíce lidí, kteří v ní pracovali, vyhazují se na ulice, vrhají se do objetí těch, kteří zavedou stát k úpadku, ale také i na cestu plnou neštěstí pro tento lid.

Není zde síly, aby se ulehčilo tisícům. Nenajde se ani jeden sčítací komisař, ani jediný šovinista, který by řekl panu Sonnenscheinovi: Buď se dej zapsati za Čecha, nebo tě vyhodíme z místa. Není zde nikoho, kdy by ukázal na úmyslné maření majetku a úmyslné zhoršování nouze mezi tisíci dělníků, neboť ve Fryštátě jsou bohatě zařízené ohromné tovární objekty v nejlepším stavu, které budou zastaveny a snad budou dokonce rozebrány, neboť kapitalistické vítkovické závody se obávají, aby nějaký jiný podnik nemohl těchto objektů užíti, snad k soutěži s nimi. Kapsa kapitalistů jest nenasytná. Tisíce existencí bude zničeno, ale zde v republice není nikoho, kdo by tomu dovedl učiniti přítrž. Na chudý dělnický lid se odváží každý šovinistický agitátor s kapitálem si poraditi nemůžete. (Posl. Kliment: On myslí, že to svou řečí v parlamentě spraví!) A proč ty tu mluvíš, když to nic nepomůže?

Tak s jedné strany nezkrocený šovinismus, neuznávající ani práva, ani pocitu lidského důstojenství a důstojný jeho společník nelítostný kapitalismus, a s druhé strany náš ubohý lid, hynoucí bídou a týráním, to jest obraz našich poměrů na Těšínsku. Jak dlouho se dají takové poměry udržeti, nikdo neví. Náš lid jest trpělivý, ale vybízíme, aby všichni, kdož jsou odpovědni za tyto poměry, si připomenuli, že jest nejvyšší čas je napraviti. Vře to u nás všude, Ten, kdo nemá co ztratiti, nemůže nic ztratiti, proto dejte pozor, aby rozvaha nepřišla příliš pozdě.

Doufaje, že směrodatní činitelé vládní podle svých slibů v zájmu shody obou nároků, českého a polského, postarají se konečně o nápravu křivd, které jsem vylíčil, prohlašuji svým jménem a jménem svého kol. p. dr Buzka, že ve věcech hospodářských a politických souhlasíme s projevem předsedy československé soc. demokracie posl. Hampla a že budeme hlasovati pro přijetí vládního prohlášení. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Hrubému.

Posl. Hrubý: Před dělnickou mládeží v tomto státě, které je více než 1/4 milionu, bavenou práce a chleba, stojí otázka: buď hlad nebo boj! 12 let vykládají soc. demokratičtí vůdci dělníkům a dělnické mládeži pohádky o novém, lepším kapitalismu, který překoná poválečnou krisi, ztratí své špatné stránky, jež připravil lidstvu r. 1914 v době světové, imperialistické války, nekonečné moře utrpení a zoufalství, a zajistí dělnictvu chleba, práci a lepší život a konec konců přerodí se cestou klidného vývoje k socialismu. R. 1918, 1920 a 1930 zadrželi titíž lidé těmito pustými frázemi dělnické masy od rozhodného zúčtování s buržoasií, od proletářské revoluce, od vybudování sovětského dělnického státu. 12 let slov, 12 let lží, 12 let podvodů. Nádherná slova o klidném vývoji a sliby rozpadly se jako domeček z karet. 12 let hladu a bídy, 12 let politického útisku. Dělnická mzda nedosáhla ani předválečné úrovně. Za celých těchto 12 let nezaměstnanost v Anglii, Německu, Italii, Československu, Polsku i v ostatních kapitalistických zemích nezmizela ani na jediný den a nyní den ode dne úžasně vzrůstá. A nejenom to. Na této prohnilé, všeobecnou krisí kapitalismu rozežrané základně rozvinula se nyní hluboká hospodářská krise, která otřásá základy celého kapitalistického světa a která v plné míře zachvátila i Československo. Zatím co sklady jsou přeplněny obilím, moukou, šatstvem, trpí statisíce mladých proletářů ve městě i statisíce mladých proletářů a mladých pracujících rolníků a zemědělských dělníků na venkově strašlivou bídou a hladem, neboť nemají dáti co do úst, nemají co vzíti na sebe. Více než 1/4 milionů mladých dělníků a dělnic, kteří ještě včera do úmoru pracovali ve zracionalisovaných fabrikách u běžících pásů, leží dnes na dlažbě, z velké části bez jediného haléře podpory. Statisíce mladých dělníků a dělnic pracuje při vražedném tempu za neslýchaného teroru a pokutového systému již jen dva, tři, nanejvýš 4 dny v týdnu, s průměrným výdělkem 50 až 60 Kč.