V této souvislosti musím říci několik slov o gentském systému. Nejsme nadšenými přáteli tohoto systému. Netajili jsme se tím, upozorňovali jsme na to, že v dobách velkých krisí musí selhati a že zde nedošlo ke zřízení všeobecné pokladny pro nezaměstnané, stalo se to proto, že politická moc kapitalistů byla příliš velká. Kapitalisté nechtějí platiti žádného příspěvku a dovedli tomu zabrániti. Ale gentský systém byl by při všech vadách, které na něm lpí, fakultativní podporou nezaměstnaných. Neboť když již ne všichni, pak aspoň 80 až 90% všech dělníků by mohlo a mělo býti členy svých odborových organisací, a kdyby jimi byli, dostávalo by podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému 80 až 90% nezaměstnaných a my bychom měli jen zlomek nouze, kterou dnes máme. Velkou chybou gentského systému jest, že především podnikatelé neplatí žádného příspěvku. Podnikatelé vyhýbají se placení příspěvků, oni racionalisují, vyhazují lidi a nestarají se ani v nejmenším o to, zdali tito lidé zemrou hladem nebo budou-li míti co jísti. Žádáme, aby také jiní byli přiměřeně podporováni. Žádáme všeobecné podpory v nezaměstnanosti. Myslíme při tom především na ženy a děti dělníků, kteří se odborově neorganisovali, neboť ženy a především děti nemohou za to, že otec byl zbabělcem, že nenahlížel, jakou cenu má solidarita dělnické třídy, že proklouzl kolem odborové organisace, a nechceme, aby tyto děti zahynuly hladem. Ale když komunisté dnes přicházejí a volají po všeobecném pojištění pro případ nezaměstnanosti, jest to proto, poněvadž podle gentské soustavy nemohou svým lidem nic platiti, jelikož všechno vydali na jiné účely. A tu musím komunistům něco připomenouti. Žádají všeobecné pojištění pro případ nezaměstnanosti a v Německu komunisté při hlasování podle jmen hlasovali proti všeobecnému pojištění pro případ nezaměstnanosti. V Německu byly nezaměstnaným ze všeobecného pojištění pro případ nezaměstnanosti vyplaceny miliardy, a kdyby bylo záleželo jen na komunistech, byli by tito nezaměstnaní zahynuli. Tomuto panstvu nejde totiž o nic jiného, než aby provozovali svou demagogii. K tomu patří i jejich návrhy, které podali k této otázce. Pravím jim, že budeme ovšem hlasovati proti těmto návrhům, protože neprovozujeme demagogii jako vy, protože nechceme, aby se nám lidé vysmáli jako vám. Děláme, co můžeme, abychom mohli dělníkům pomoci tak, jak jim pomoci můžeme.

A jak držíte s nezaměstnanými, moji pánové z komunistické strany, o tom bych vám rád uvedl několik příkladů ze západních Čech. Jsem přesvědčen, že by moji kolegové z jiných krajů mohli uvésti aspoň tolikéž příkladů, snad více a horších, než mohu uvésti já, ale chci se zabývati tím, co jsem nalezl ve vlastním volebním kraji, v kraji karlovarském. Zde máte počátek celé věci. Nezaměstnanost nastává, jest ještě malá, jest to nepatrná nezaměstnanost. Tu vystupují komunisté v Chodově, to jest dělnické město v okrese loketském. Většina chodovského obecního zastupitelstva skládá se ze sociálních demokratů a komunistů, v čele stojí soc. demokratický starosta. Tento sociální demokrat jest starý dělník v továrně na porculán. Od dětství až do svého stáří, dnes jest mu přes 60 let, pracoval jako dělník. Zná všechna utrpení a starosti dělnické třídy a usiloval, co jen mohl, na tomto místě udělati, aby pomohl nezaměstnaným. Zemský úřad škrtl z obecního rozpočtu četné položky, které byly zařazeny pro to, aby nezaměstnaní měli práci. Přes to, že byly tyto položky škrtnuty a on osobně odpovídal za peníze, vydával peníze na nouzové práce. Komunistický náměstek starosty a komunističtí členové obecního zastupitelstva dobře věděli, jaká jest finanční situace Chodova. Ale den za dnem dělali demonstrace proti sociálně demokratickému starostovi a proti městskému zastupitelstvu, vtrhli do schůze městské rady a dovedli to tak daleko, že občanští členové městského zastupitelstva, počítaje v to i hakenkrajclery, prohlásili, že skládají mandáty. Tak znemožnili práci v obci, a proto obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno a jmenována správní komise. V čele dnes již nestojí sociální demokrat, nýbrž měšťák, a dnes se již nic nedělá pro nezaměstnané. Ale od té doby žádný komunista nedemonstroval proti této správní komisi. To jistě, jak se lidově říká, svrbí člověka dlaň, neboť zcela dobře víme, k čemu směřuje komunistická agitace.

V Prunéřově u Kadaně zřídili komunisté akční výbor dělníků. Při tvoření tohoto výboru intervenoval komunistický tajemník Schenk z Chomutova. Výbor předložil obci požadavky, o nichž ovšem každý byl přesvědčen, že se nedají splniti. Když prunéřovské obecní zastupitelstvo počalo projednávati tyto návrhy, byl z obou komunistických zástupců přítomen jen jeden, který však neučinil žádného projevu, zatím co druhý se vůbec nedostavil. Akční výbor obnovil tyto návrhy a při projednávání tohoto předmětu oba komunističtí zástupci prostě se nedostavili. Potřebovali celé této věci jen k tomu, nikoliv aby skutečně pomohli nezaměstnaným, nýbrž aby nezaměstnané pobouřili proti sociální demokracii, která tam stojí v čele obce.

Zmiňuji se o případě rotavském. Ve čtvrteční schůzi vylíčil jsem panu Sternovi tento případ, ale do dneška jsem nebyl opraven. Tam komunisté v minulém týdnu žádali o četná další pomocná opatření pro rodiny nezaměstnaných. Jiní členové obecního zastupitelstva s tím souhlasili. Ale obec sama nemá již peněz a musila by si na to peníze vypůjčiti. Byl tehdy podán návrh, aby obec uzavřela půjčku na úhradu požadavků, které podali komunisté. Všichni členové obecního zastupitelstva, i měšťáci a soc. demokraté pro to hlasovali, komunisté však byli jediní, kteří se postavili proti tomu, poněvadž nechtěli, aby jejich vlastní požadavky byly splněny, jelikož nepotřebují žádných pomocných opatření pro nezaměstnané, nýbrž jen látku na agitaci proti sociálním demokratům.

Jiný případ týká se okresu kynžvartského. Obce v tomto okrese jsou skoro veskrze úplně chudé. Je sotva možno něco učiniti pro tamější nezaměstnané. Tu si vymyslili komunističtí funkcionáři, že by se, místo aby se nezaměstnaným opatřil bochník chleba, mohlo vlastně peněz užíti k oživení komunistické akce. Žádali, aby komunističtí obecní funkcionáři byli na obecní útraty vysíláni na komunistické dělnické demonstrace, které se pořádají v tom nebo onom okresním městě.

V karlovarském okrese a snad i jinde se každých 14 dní vydává pro nezaměstnané jakýsi časopis, za který platí po 20 h. Tento časopis jest většinou naplněn nadávkami na sociální demokraty, předkládají se tam nejneslýchanější lži, jako na př. soc. demokraté prý v Nejdku žádali, aby se všem dělníkům strhovalo týdně 10 Kč, po čemž se pak doslova praví dále: "Po nějakém tahání, při čemž zástupci kapitalistů namítali, že tato srážka bude pro dělníky příliš veliká, dohodli se.... atd.". Autoři tohoto utrhačného listu, jímž se nezaměstnaní obelhávají a okrádají, vědí docela dobře, že jejich tvrzení jsou od začátku až do konce hanebnou lží, ale vydává se to a tak chápou svou činnost vůči neštěstí, které za dnešní hospodářské krise postihlo nezaměstnané. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

V Nejdku se usnesli dělníci velké továrny NWK, severoněmecké přádelny vlny a česané příze, že po dobu hospodářské krise budou odváděti 1 Kč týdně ze mzdy ve prospěch těch, kdož ztratili práci, když se podnikatelé zaváží, že na tentýž účel poskytnou částku tomu odpovídající. Podnikatelé souhlasili. Komunisté, jejichž důvěrníci při dřívější příležitosti žádali od dělnictva větších obětí, odmítli. Asi 100 komunistických dělníků neplatí tedy po 1 Kč a tím podnikatelé ušetří týdně stejný peníz. To jest solidarita, jak se projevuje u komunistických dělníků. Vedlo by do nekonečna, kdybych měl uváděti další podobné příklady.

V okrese ašském byl před několika dny projednáván rozpočet. Aby se pro nezaměstnané mohlo něco vykonati, jest potřebí zvýšiti okresní přirážky na 150%. Při hlasování o tomto řádném rozpočtu hlasovali komunisté a hakenkrajcleři proti zvýšení přirážek, při čemž prohlásili, že jsou proti většímu zatížení poplatníků - tedy hlavně bohatých ašských továrníků. I měšťáci měli více uznání, takže řádný rozpočet byl přijat 14 hlasy proti 4.

Pokud jde o rozpočet karlovarský - zde jde o věci, o kterých vím z vlastní zkušenosti - hádali se soc. demokraté celé týdny s podnikateli, s měšťáky v okresním zastupitelstvu o každé procento, o něž měly býti přirážky zvýšeny. Konečně se dohodli. Do rozpočtu bylo zařazeno 800.000 Kč na zvláštní práce, kromě toho byl na to povolen ještě 1 mil. Kč, což se umožnilo zvýšením přirážek ze 110 na 132%. Komunističtí zástupci hlasovali proti rozpočtu a prohlásili, že hlasují proti němu proto, že rozpočet jest přizpůsoben kapitalistické krisi a nikoliv dělnické třídě. Kdyby bylo záleželo na nich, kdyby byli komunisté bývali silnější v karlovarském okrese, nebylo by se nezaměstnaným poskytlo těchto 1,800.000 Kč.

Ve Falknově konala se demonstrace nezaměstnaných téhož dne, v němž se stalo duchcovské neštěstí, totiž dne 4. února. Nezaměstnaných dostavilo se velice málo. Komunistická řečnice zuřila a prohlásila, co může mnoho svědků potvrditi: Nebudou-li nezaměstnaní choditi na naše schůze, pak ať pojdou! Bohužel musilo by se to většinou státi, kdyby to záleželo na komunistech. (Výkřiky.) Posl. Haiblick odvážil se prohlásiti na schůzi nezaměstnaných, že nynější ministr soc. péče, vůdce naší strany dr Czech jest podvodníkem. (Výkřiky posl. Pohla.) My se tím nerozčilujeme a ani soudruh dr Czech jistě se tím nerozčiluje. Zaznamenávám to jen, abych ukázal, jak tato komunistická společnost, jejíž celá činnost jest jediný nepřetržitý podvod na dělnické třídě, chápe svou povinnost v hospodářské krisi. Žádná pomoc pro nezaměstnané, ale za to zakrývání pravých příčin nezaměstnanosti, neboť ve vědomí nezaměstnaných zatlačují těžké hříchy majetné třídy do pozadí a štvou chudé lidi proti jejich jediné podpoře, proti sociální demokracii. Z hromadné nouze dělá se politický obchod pro zbankrotělé komunistické hnutí. K tomu patří i jejich chování v duchcovském případě.

Byl jsem upozorněn, že moje řečnická lhůta uplynula, a musím se tedy ke konci vysloviti stručně.

Domnívám se, že se nedostanu do podezření, že schvaluji chování úředních orgánů v Duchcově, konstatuji-li, že komunisté všude pracují k tomu, aby způsobili takové události. Co jim záleží na lidském životě? Nikde na světě nebylo tolik dělníků zavražděno a v žalářích a na ostrovech zahubeno jako v sovětském Rusku. Ani za carské doby nebylo to tak zlé s vražděním dělníků. Krev jest zcela zvláštní šťáva. Na dělnické krvi jim nezáleží, když to může posloužiti stranickému obchodu. V Rusku jest vraždění dělníků racionalisováno, tato asijská ukrutnost působí nakažlivě.

Naší starostí bude zachrániti dělníka před osudem, jímž ho obmyslili komunisté, a k tomu bylo dlužno zde ukázati na způsoby, jichž užívají ničitelé dělnické třídy, komunisté a národní socialisté. Ostatně hlavní věc zůstává samozřejmá: Pomoc obětem pochybeného hospodářského řádu. V koalici bylo, pokud je mi známo, dosaženo zásadní dohody o investiční půjčce, která má činiti 1·3 milionů Kč. Zde bych rád již hned přihlásil požadavek, aby se při zadávání prací přiměřeně přihlíželo k německým územím, přiměřeně k velké nezaměstnanosti v německém území. Vítáme, že předseda vlády ukázal na neudržitelný stav v úřadech. Jest tomu skutečně tak, že rychlá práce byrokracie byla by již poskytla práci desetitisícům lidí, kteří musili tuto práci postrádati, poněvadž žádosti zůstaly bez vyřízení ležeti celé měsíce, ba skoro celá léta v zásuvkách. Očekáváme, že obchodní politika vyhoví konečně našim požadavkům. Očekáváme dále, že se nyní konečně přikročí k tomu, aby se projednal a vyřídil návrh zákona, který jsme podali, aby byl vydán zákon o zastavování závodů. Při této příležitosti jasně a zřetelně přihlašujeme svůj požadavek 40hodinového týdne. Nejdůležitější však - a to bych rád ještě jednou opakoval - jest: rychle poskytnouti chléb hladovějícím.

My jsme zde menšinou, my jsme odkázáni na kompromisy, ale musíme připomenouti většině, která přece dnes ještě se přiznává ke kapitalistickému státu, že holý život lidí, že život našich dětí jest samozřejmě vyloučen ze všech kompromisů. Soc. demokraté stojí v tomto těžkém boji na místě, na které je volá jejich povinnost jako zastánců dělnické třídy. Vynaloží všechny síly - to mohu zde docela slavnostně jménem svého klubu a své strany prohlásiti - vynaloží všechny síly, které jim zbyly po zločinném rozštěpení dělnické fronty, aby nyní zachránili dělníkům život a pak urovnali cestu lepší budoucnosti. A od konání této povinnosti neodvrátí nás ani na krok žádná demagogie zprava nebo zleva. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Vávra. Uděluji mu slovo.

Posl. Vávra: Slavná sněmovno! Československý stát a jeho obyvatelstvo po klidném a velikém rozvoji přichází do velmi stísněné hospodářské situace a možno říci, že i politicky stojíme na šikmé ploše. Říká se, že po 7 letech tučných přicházejí též léta hubená. Je tomu tak, neboť v letech předešlých pracovalo se všude a ve všech státech, aby zničené hodnoty mnohaletou válkou byly nahrazeny. Potřeba nyní ve všem klesá a ten neklid v jiných státech je rovněž příčinou, že trhy, kamž jsme vyváželi, jsou ohroženy. Nezaměstnanost veškerého podnikání se šíří a není okamžité vyhlídky na odstranění této kritické situace, neboť i cizina trpí hospodářskou krisí.

Ptáme se, jaká je další příčina, která tuto kalamitu, tu značnou nezaměstnanost zavinila? Mluví se, že to není pokrokové, řekne-li se, že vinu značnou nese racionalisace. Ano, je tomu tak, neboť technické vymoženosti, které dnes se objevují, jsou tak veliké, že jeden stroj může nahraditi 20 až 30 lidí. Dnešní světová konkurence, tíživá provozovací břemena přímo nutí hledati cesty intensivní a racionelní výroby. Mrtvý stroj přivádí tedy živé pracovní síle - člověku, bídu a strádání.

Podívejme se na různé závody, jak přímo chrlí svoje výrobky, podívejme se na kancelářské a dopravní zařízení, kolik lidské síly je nahrazeno různými stroji a zařízeními. Vždyť všechny úřady, ústavy, ba dokonce i sociální ústavy, které mají za úkol starati se o blaho člověka, vybavují své kanceláře nejlepšími technickými vymoženostmi a pracovní síla člověka jistě z 50% je úplně zbytečná.

Máme nadvýrobu technickými prostředky, jsou kraje přímo přelidněné, lid vyvážeti nesmíme a když jsme nemohli naše lidi uplatniti u nás, dočkali jsme se toho, že v cizině uváděli v život podniky, které naše průmyslové závody připravily o dobrý vývoz našich výrobků.

Posuzujme však také, jaká se tvořila situace u nás? Stálé požadavky rostly a tím veškerá břemena. Ukázala se naprostá nepřirozenost uvalovati na stát a jeho obyvatelstvo břemena a současně žádat radikální snížení životních potřeb. Můj názor je: buď jedno nebo druhé, jinak to vyvolá krisi.

Co to bylo za logiku, volati po snížení cen, když stát resp. jeho vládní činitelé zároveň zdražuji jízdné na dráze a snad vše, co mají ve své správě. Nebo volati: odstraňte nezaměstnanost, zvyšte požitky, snižte ceny, a neklesnou-li po dobrém, tedy ministerstvo zásobování bude ceny diktovati nebo zavede vázané hospodářství!

Může býti chuť k podnikání, když risiko každým dnem stoupá? Nebyla to také příčina k šíření nezaměstnanosti? Volalo se: Ceny musí dolů! A tu jistě každý podnikatel a konsument si řekl: počkám s nákupem, až to bude ještě lacinější, a tak klesala koupěchtivost a nezaměstnanost jen rostla. Každá nerozvážná práce a myšlenka přináší špatné výsledky.

Demagogie, revoluční hesla, šlágry pustí se palcovým písmem do veřejnosti, ale o důsledcích se neuvažuje.

Od svého osvobození udělali jsme tolik chybných cest, ale, bohužel, ještě jsme se na dobrou cestu nedostali. Dobré a stálé výstrahy byly pomíjeny, sesměšňovány a jsme stále svědky, že slova zástupců malých politických stran jsou podceňována; vypadá to tak, jakoby jen zástupci veliké politické strany měli patent na rozum. Dnes se přichází k přesvědčení, že nezaměstnanost všech pracujících vrstev nemůže se odstraniti podporou, almužnou, která jen demoralisuje každého slušného člověka, nýbrž že musíme míti pevnou vůli všemi prostředky odstraniti nezaměstnanost, a to jedině a výhradně účelnou státu, zemím, okresům, obcím a tím i všemu obyvatelstvu prospěšnou a svědomitou produktivní prací. Jen dobrá vůle a láska k práci přinese klid a spokojenost.

Podle prohlášení vlády máme přejíti k činu, tedy vážně a nestranně k spolupráci.

Hospodářská krise a nezaměstnanost není jenom u zemědělců a dělnictva, nýbrž i u živností, obchodu a průmyslu, tedy veškeré vrstvy musejí se spravedlivě zúčastniti na pomoci v té kritické tísni.

Vážená sněmovno! Nynější doba je dobou nejhorší. Představme si pracující vrstvy, ať dělníka, ať živnostníka bez výdělku několik měsíců, kdy přichází hlad a není možno ani byt pro rodinu, děti vytopiti! Zdá se mi, že jsme příliš dlouho uvažovali, jak odstraniti tuto hroznou bídu.

Program produktivní práce pro státní správu, země, okresy a obce měl býti již hotový. Je však možno pozorovati, že se bojíme investovati, bojíme se dáti peníze k disposici. Taková nerozhodnost se vymstí a přivádí všecko obyvatelstvo do bídy a stát do nebezpečí. Nebezpeční lidé, kteří stát od jeho vzniku nenávidí, poškozují stát, živí nenávist proti státu a loví mezi nerozvážnými, nespokojenými lidmi!

Politicky prohráváme. Kam to spěje? Máme za sebou hrozný čin v Duchcově a jsme ohroženi i jinde. Proto je nutná rychlá pomoc všude tam, kde nezaměstnanost je největší. Budeme-li chtíti nejúčinněji odstraniti nebezpečí a bídu všech pracujících vrstev, musíme začíti u jednotlivých obcí, kde nezaměstnanost je viděti. Obecní správa vidí bezprostředně nejlépe, co kde nejdříve učiniti.

Práce pro veřejnou potřebu je dosti. Je možno odstraniti bytovou nouzi, zaváděti zdravotní opatření, zařizovati kanalisace, komunikace, regulace, vodovody, elektrisaci, je možno odstraňovati kulturní nedostatky a zařizovati jiné a jiné prospěšné a účelné práce. Aby se tak mohlo státi, potřebuje samospráva podporu nebo bezúročnou půjčku, třeba jenom na 10 let, než se poměry zlepší. Vždyť při podpoře stavebního ruchu v dřívějším zákonu úrokujeme a amortisujeme 6 až 7% do 90% stavebního nákladu. Je tisíce příkladů, že subvenci dostávají lidé velmi dobře situovaní, dokonce jsou příklady, že několikapatrový dům takto subvencovaný byl na 5 až 10 let pronajatý, majitel nájemné dostal předem a tím se přímo obohatil.

Mluvím-li o samosprávě a jejích úkolech a možnostech, mohl by mi někdo připomenouti zákon č. 77 o finančním hospodářství samosprávných svazků. Řeknu ihned zcela otevřeně, že za takových poměrů, jaké jsme měli, když se prováděly neúčelné, neproduktivní práce a dělalo se opatření, aby jen pár vyvolených lidí mělo se dobře, limit přirážek byl naprosto nutný. Ale to, co se stalo dále tímto zákonem, bylo naprosto nesmyslné, bez uvážení dalších důsledků. Proč, dovoluji si příkladem doložiti. Město Lomnice n. Pop., kde jsem starostou, mělo cca 100.000 Kč daňové základny a vybíralo z daní: výdělkové atd. 250% přirážek a školní přirážky 150%, tedy celkem 400% přirážek. Činžovní přirážky neberu v úvahu.

Vedle těchto 400% přirážek měli jsme příděl z daně obratové ročně 250.000 Kč a z motorových vozidel, které ničí ulice a domy obyvatelstva, 30.000 Kč. A nyní, co nastalo zákonem čís. 77? Školní přirážky nesměly býti zvláště vybírány, příděl z daně z obratu a motorových vozidel byl obci vzat, takže obecní příjem byl ochuzen především o školní přirážky 150%, t. j. 150.000 Kč, limit přirážek byl o 200% menší, tedy o 50%, což činilo 50.000 Kč, na přídělu daně z obratu dostávala naše obec 250.000 Kč ročně a na přídělu z motorových vozidel 30.000 Kč, takže obec byla celkem ochuzena o 480.000 Kč, tím za 3 roky ztratili jsme bezmála 1,500.000 Kč. Z vyrovnávacího fondu dostali jsme: prvý rok nic, druhý rok 21.000 Kč a třetí rok máme dostati 42% ze schodku řádného rozpočtu, cca 250.000 Kč. To znamená, že nedoplatky a dluhy rostou, režie je stejná ba i větší, a příjem stále menší. To znamená, když byl také stanoven limit přirážek, že příděly daně z obratu a motorových vozidel vzaty býti neměly; to byl hrozný omyl, který přivedl samosprávu do kritické finanční situace.

Obci, která má tolik práce od nadřízených úřadů v přenesené působnosti - a co vše jiného ve prospěch státu koná - má býti pomáháno finančními prostředky anebo konečně má se převzíti, co jsme dali do ústavní listiny, že stát převezme na svůj účet, totiž školství, chudinství, bezpečnost atd. atd. Naše samosprávy nezasluhují si takového macešství. Nejlepším prostředkem pro odstranění nezaměstnanosti jest finanční pomoc samosprávě, která dá nejlepší záruku k odstranění hrozné hospodářské tísně dělnictva, živnostnictva a všech pracujících vrstev, které volají po práci.

Jak ještě bychom jinak mohli pomoci odstraniti hospodářskou krisi, zvláště u živnostnictva a obchodnictva, dovolím si krátce nastíniti: 1. Snížiti daňová a sociální břemena; 2. Snížiti dopravné na drahách, poště, různé dávky a poplatky; 3. Levný úvěr, případně bezúročný na několik let. 4. Státní dodávky a dodávky pro různě ústavy; 5. Zrušením filiálních závodů a správkáren velkokapitalistických továrních podniků, týkajících se zvláště řemesla obuvnického a krejčovského; 6. Chudé obuvníky a krejčí osvoboditi od daní a daně obratové vůbec. 7. Průmyslu všech odvětví usnadniti vývoz, aby nezaplavoval domácí trh, třeba finanční pomocí a různými dopravními úlevami; 8. Zemědělství chrániti zvláště u produktu, ve kterém jsme soběstačni, upraviti ceny výrobků, které ono potřebuje, aby odpovídaly cenám produktů zemědělských; 9. Chudým horským zemědělcům finanční pomoc, daňové a sociální úlevy atd.

To vše, co jsem zde řekl, je v rukou vlády a nadřízených úřadů a proto k rychlému činu, dokud škody na účet státu a obyvatelstva nejsou ještě hroznější.

Vše, co učiníme, bude snad pro přechodnou dobu, snad se opět dobré časy vrátí, a proto jménem živnostenské strany prohlašuji, že učiníme vše, abychom svědomitou prací pomohli odstraniti naši hospodářskou krisi a nebezpečí, které náš stát a jeho obyvatelstvo ohrožuje. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Vallo. Uděluji mu slovo.

Posl. Vallo: Včera v senáte znova sa zaoberal pán minister vnútra dr Slávik otázkou duchcovskou. Zaujimavé je, že táto otázka im dáva toľko práce, že stále a stále musia vystupovať na javište režiséri, aby opravovali tých hercov, ktorí boli povolaní sohrať tú úlohu. Totiž verejná mienka stále je na strane buďto našej, alebo je neutrálna a preto nemôže sa vláda spokojiť s tým, preto posiela stále svojich režisérov, aby opravovali hercov, aby úloha bola sohraná skutočne lepšie. Pán minister chcel opraviť niečo a zamotal sa v tom viace, než dosiaľ v tom bol. Mezi iným píše, že intervenujúci četníci strojnej pušky nemali, že zástup druhým kordonom četníctva zozadu tiesnený nebol a že v okamihu zákroku v Duchcove bolo len 30 četníkov. To konečne pán minister chce uviesť do správnych koľají. Fakticky robotnícke, ba i časť meštiackých časopisov uverajnily, že četníkov tam bolo viac, poneváč keď chceli obstúpiť celý Duchcov a každú cestu chceli uzavrieť 12 četníkmi, tak je zrejme, že nemohlo by ich byť len 30.

Ďalej prehlašuje: Náraz demonštrantov, patrne sen. Stránskym predom pripravený a komandovaný, nastal predsa a padly 3 rany.

Padly 3 rany. Tak ako padla u Prahy jedna rana, ale boli ranení 4. Sakramentské pušky československé, opravdu by sa osvedčily vo válke, keď so 4 ranami môžu byť 4 mrtví a 4 ranení. Tedy je to veľká zvláštnosť a iste Československo by si mohlo pušky nechať patentovať celým svetom, poneváč takých, myslím, viac niet.

Praví ďalej, že odpor demonštrujúcich bol tak veľký, že i po výstrele dav neustúpil a že muselo byť použité bodákov k útoku.

Fakticky tak bol veľký odpor demonštrantov. Títo neustúpili a konečne museľ byť vedený útok bodákmi. Pri tomto bodákovom útoku vraj nebol nikto ranený.

Ja neviem si predstaviť, jestli by na četníkov dľa p. ministra ten tlak bol tak veľký, že by opravdu tých bodákov neboli použili. Ale to dokazuje p. minister sám, že po výstrele masa sa rozptýlila, takže nebolo ani treba bodákového útoku. Tedy p. ministr v tomto sa hodne zaplietol.

Konečne, keď prečítame niektoré meštiacke noviny o prehlásení p. ministra, tak budeme videť, že tápa po niečom, o čom nemá jasno.

Ale není to v Československu novota, ani začiatok, čo sa odohralo v Duchcove. Už za ministrovania dr Dérera, ako ministra pre správu Slovenska, sociálfašisti ukázali čsl. buržoazii, akou cestou sa má ísť proti hladujúcim masám, proti bojujúcemu proletariátu. Boly to doby, keď sa odburával priemysel, keď zo Slovenska chceli spraviť koloniu, čo sa im vo veľkej miere podarilo. Vtedy, keď slovenské masy demonštrovaly, keď pracujúci ľud v Krompachách sa búril proti odburávaniu krompachských závodov, kde bolo 4.000, 5.000 až 6.000 robotníkov zamestnané, vtedy to bol p. ministr dr Dérer ako minister pre správu Slovenska, ktorý prvý nechal týmto robotníkom okusiť pušky, bodlá. Tedy Duchcov nie je žiadna novota, je to len pokračovanie, keď buržoazia sa zase nachádza v tiesni, keď buržoasia je tlačená hladujúcou massou, zase sú povolaní tí, ktorí pred tým užívali zbraní a rádili proti robotnictvu na Slovensku a Zakarpatskej Ukrajine, aby znova dokázali svoje služby buržoazii. V tomto prípade pán dr Dérer skladal na Slovensku štátnickú zkúšku, ktorá sa mu do istej miery podarila. V Duchcove zasa boli to socialfašisti, veď bez ich pomoci a povelu nebolo by sa v Duchcove strieľalo. Tedy boli to oni, ktorí chceli dokázať buržoazii, že v ťažkých dobách môže sa úplne spoľahnúť na nich, že v nich najde vždy silnú oporu.

Slovensko bolo pacifikované r. 1921 až 1925. Nikto sa nad tým nezarážal! Ako kričaly meštiacke noviny, keď začal Pilsudský pacifikovať Ukrajinu, dokiaľ neprišly k tomu, že Pilsudský ide len proti triedne uvedomelému proletariátu, proti tým, ktorí sú nespokojní s jeho režimom. Samozrejme, že to nie sú soc. demokrati, samozrejme, že to nie sú meštiacke strany. Do tých čias sa kričalo zo všetkých strán proti Pilsudskému. Nikto sa však neozval, veď za úplnej pomoci všetkých strán bolo pacifikované a odbúrané Slovensko.

Československá buržoazia považovala Slovensko za svoju koloniu. Za 12 rokov trvania Československej republiky podívajte sa na Slovensko, aký obraz skýta. Podívajte sa na Krompachy, Lučenec, Rožňavsko atď., podívajte sa do chudobných chalúp slovenských, pozrite sa do tvári mladých a starých [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 105. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se mírnil.

Posl. Vallo (pokračuje): ... [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To je sociálfašistické Slovensko, zpracované nimi.

Na Slovensku je kol 150.000 nezamestnaných. Gentský systém bol ako veľká vymoženosť hlásaný trúbami socialfašistov. Podívajte sa, koľko ľudí berie na Slovensku tejto výhody sociálfašistov. Mizivé procento. A Czechova stravovacia akcia 10 Kč je na Slovensku dávaná len niekoľko okresom, tedy len niekoľko rodinám a veľkej väčšine nie pod zámienkou, že nemajú čsl. štátné občianstvo. Na Slovensku je takých proletárov na 30%, ktorí prez to, že sa sami aj ich rodičia narodili na Slovensku, ale že slúžili u maďarského pluku za války, dnes nedostanú štátné občianstvo. Maďarsko ako také neuzná ho za štátneho občana a Československo tiež nie.