Co nám dovedli říci kapitalističtí vůdcové hospodářství v této situaci? Nic. Nemají zrovna tak žádného rozvrhu jako jejich hospodářství. Co prohlásili zde ve sněmovně kapitalističtí zástupci? Tu prohlásil na př. mluvčí národní strany kol. Kallina: "Hladovějícím a mrznoucím nepomůže se trvale socialistickou slátaninou pseudodemokratických způsobů poskytování podpor. Lidé právem žádají práce a chleba, chtějí míti záruku, že prací svých rukou mohou svým rodinám poskytnouti zajištěnou existenci." Ale kdo béře dělníkům práci a chléb? Kdo je olupuje o zajištěnou existenci? Vždyť jest to týž kapitalismus, k jehož politickým obhájcům počítáme i pány z národní strany. Připomínám pánům rotavský příklad. Dnes, v době, ve které jest sta rotavských případů, když rotavská bída má ve všech koutech bídu sobě rovnou, není Rotava již tím, čím byla před 1/2 rokem nebo 3/4 rokem, zvláštním znamením strašných účinků kapitalistického hospodářství. Ale v Rotavě daleko více než 1000 německých rodin vydělávalo svůj chléb poctivou, tvrdou prací. Všechno, čím se staly rotavské závody, staly se z pracovní síly, z lásky ku práci, z horlivosti a schopnosti těchto dělníků; a když lákala možnost ještě více získati, tu generální ředitel rotavských železáren, který do nedávna byl předsedou strany, plnomocníkem německé národní strany a jenž v dané chvíli spolu s dr Roschem a jinými odpadlíky od národní strany přestoupil k pracovní a hospodářské pospolitosti, hladce uzavřel obchod, aby závody byly z Rotavy přeloženy. Němečtí akcionáři, kteří zastrčili do kapsy dividendy a tantiemy, beze všeho s tím souhlasili a zajištěná existence dělníků se skončila jednou ranou. Národovci ředitelé a národovci akcionáři ve chvíli, kdy dostali větší zisk, vehnali krajany dělníky do bídy, vzali jim práci a chléb a zajištěnou existenci.

Doznávám, že to jest jen příštipkářství, co zde můžeme dělati, chcete-li, socialistické příštipkářství. Rádi bychom provedli celý socialismus, o tom mohou býti pánové z národní strany přesvědčeni, ale rád bych se tázal: Podporovali by nás také při tom pánové? Vždyť přece vidí svůj úkol hlavně v tom, činiti vše, seč jim síly stačí, aby nám v tom překáželi. Ostatně, příštipkářství vyživovací akce, které se domohl zástupce naší strany ve vládě, příštipkářstvím! Jistě zůstává daleko pozadu za tím, co chceme a čeho by bylo zapotřebí. To není naše vina, to vyplývá z mocenských poměrů. Ale touto vyživovací akcí, tímto socialistickým příštipkářstvím udrželo se nad vodou tisíce a tisíce německých rodin. Vezme-li pan kol. Kallina statistiku do ruky a bude-li posuzovati účinky krise na obyvatelstvo podle statistiky, shledá, že v německém území zuří krise nejhůře, že největší bídu lze nalézti v pohraničních územích, a to v německých územích, a že mnoho set našich německých rodáků žije jen proto, jen proto nezemřelo hlady, poněvadž se ministr Czech domohl socialistického příštipkářství, které kol. Kallina nyní s posměškem odbývá, ve vládě proti většině, která jest jiného mínění.

Co mohli říci křesťanští sociálové? Byli u vesla za vysoké konjunktury, jejich starostí v této době hojného výdělku a hojných peněz bylo snižovati sociální břemena. Dějiny křesťansko-sociální strany jsou zde navždycky spojeny s vytvořením onoho zákona o obecních financích a oné správní reformy... (Posl. Pohl [německy]: A daňových zákonů!) ano a daňových zákonů, ale především zákona o obecních financích a o správní reformě, které vedly k tomu, že v obcích musilo býti zastaveno mnoho prací, poněvadž pro účely soc. péče ve většině obcí nebylo peněz a většina obcí, jak jsme slyšeli od četných řečníků při projednávání novelisace zákona o obecních financích, byla nucena spotřebovati poslední reservy, které měla od dřívějška k disposici k nezbytnému udržení obecních agend, a dnes stojí zde s prázdnýma rukama ve chvíli, kdy každý hladový příslušník obce přichází a dožaduje se pomoci. Dr Czech uvedl v život produktivní péči o nezaměstnané. Máme tisíce obcí, které nevědí, jak by se měly vřaditi do rámce této produktivní péče o nezaměstnané, poněvadž k tomu scházejí všechny předpoklady, poněvadž všechny peníze jsou pryč, a to podle zákonů, jež pomáhali usnésti také křesťanští sociálové. (Souhlas.) Vysmíváte se dnes gentskému systému nebo zlepšením, která by byla bývala výsledkem soc. demokratických prací ve vládní koalici. Co jste chtěli dělati? Udělali křesťanští sociálové v době, ve které měli také moc, něco ke zlepšení gentského systému? Zabývali se tím, byť jen chvíli? Ano, zabývali se, ale to, co se mělo státi, bylo zhoršením gentského systému. Pomýšlelo se na snížení státních příspěvků, tedy na zavedení stavu - kdyby se to tak udělalo - že by odborové organisace již dávno nebyly mohly konati svých úkolů vyplývajících z povinností gentského systému. A potom bychom rádi pánům křesťansko-sociální straně lidové, která jest přece dcerou staré rakouské křesťansko-sociální strany a s touto stranou jest stále ještě velmi úzce duševně spojena, jak jsme viděli zvláště z jásavých článků časopisu "Deutsche Presse" vždy, při každém útoku Heimwehrů, připomenuli, jak se chovali v krisi rakouští křesťanští sociálové. Nedávno šlo o to, zdali se zřetelem na velkou nezaměstnanost v Rakousku mají se ještě dále platiti příspěvky na péči o nezaměstnané a křesťanští sociálové, kteří také v Rakousku vládnou, učinili svůj souhlas k dalšímu vyplácení příspěvků na péči o nezaměstnané závislým na tom, podaří-li se pokus vydírati na obci vídeňské. Řekli: "Buď soc.-demokratická správa Vídně vyjde vstříc našim přáním - stranickým přáním - nebo budou nezaměstnaní hladověti." S takovým křesťanstvím nelze se ovšem chlubiti.

Nejhůře však - a to bych zvlášť zdůraznil - provádějí to ty dělnické strany, jejichž cílem jest za každou cenu rozvrátiti dělnickou frontu. I po duchcovském neštěstí bylo jejich první starostí: "Jak přeneseme tyto mrtvé na účet soc. demokracie?" Byla to, a s tím bude jistě souhlasiti každý, kdo byl přítomen tomuto výstupu minulého čtvrtku, smutná hra, když zde hakenkrajcleři s komunisty zahájili, abych tak řekl, konkurenci v olupování mrtvol. Ale komunisti se rozmyslili, že tuto konkurenci nepotřebují. Byla to chvíle, když pan Jung vystupoval na tribunu a když na něho Viktor Stern volal: "Vrah dělníků obžalovává vrahy dělníků." Šlo o to, aby hakenkrajcleři rozhodně nepískali toutéž notou jako komunisti. Připomenuli jsme si zde jedno skvostné doznání komunistů. Nár. socialisti mají, jak známo, činovnický orgán a vydávají v něm pokyny vedoucím oddělením. Komunisti mají rovněž svůj činovnický orgán. Redaktor kounistického činovnického orgánu četl národně-socialistický časopis a hned napsal do komunistického orgánu: "Tito hoši" - totiž hakenkrajcleři - "důkladně studovali naše metody. Celý sešit jest jediným návodem, jak národní socialista užívaje našich method a hesel může nejlépe obelhávati a podváděti masy." (Veselost.) Oni to nemohou potřebovati. Oni - komunisti - omeškali učiniti jedno: vzíti si mezinárodní patent na obelhávání a oklamávání dělníků, a poněvadž na to nemají patent, poněvadž jejich methody nejsou chráněny a poněvadž je hakenkrajcleři napodobují, jsou ovšem rozhořčeni a jejich zuřivost se projevila ve chvíli, když zde nastala soutěž při olupování mrtvol. Hakenkrajcleři se nesmírně rozhořčovali nad vraždami dělníků. Ano, je-li někdo zbožňovatelem Mussoliniho, oslavuje-li někdo vraždění v Italii, patří-li někdo k takové straně, jako jest německá nár.-socialistická strana, nebo s ní spolupracuje, která každou neděli vraždí dělníky, trpí-li někdo ve straně vraha tajného soudu, jako jest poručík Heine, získal si ovšem právo posuzovati i takové smutné věci, jaké se staly v Duchcově!

Pan Jung mluvil o příčinách krise svým způsobem. Viděl jen politické příčiny, viděl něco klamného. Mluvil o působnosti finančního kapitálu, jakoby to byla věc sama pro sebe, a nezmínil se ani slovem o účincích slepě zuřivé racionalisace. To ušlo jeho pozornosti. Zajímavé při tom jest, co se stalo za jeho řeči samé. Tak pan Krebs na výkřik kol. Heegera výslovně se prohlásil proti demokracii, jménem hakenkrajclerů - vždyť jest říšským tajemníkem strany - učinil vyznání proti demokracii. Prohlásil - doslova, to jsem si poznamenal: "Demokracie jest kapitalistickou formou panování, jsme tedy pro stavovský stát. Demokracie jest panování lidu..." (Posl. Geyer [německy]: Má dáti a dal je rozdíl!) Pane kolego, řeknu vám, že demokracie dává dělnické třídě, která jest počtem silnější než jakákoliv třída ve státě, totéž právo, jako všem jiným. Dnes má nejposlednější dělník, nejchudší žena právě totéž politické právo jako největší boháč. Jde jen o to rozumně toho práva užívati, jde o to využíti zbraní, o které jsme bojovali.(Výkřiky posl. Geyera a Grünznera.) O tuto vymoženost těžce bojovali naši otcové a dědové, za tuto demokracii obětovali svou existenci, za tuto demokracii stěhovali se do žalářů a při demonstracích vrhali se pod kopyta koní. (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.)

A nyní, když jsme dosáhli této možnosti, máme ji zahoditi? Máme se dáti znovu připraviti o všeobecné, rovné volební právo a to ještě za pomoci tak zvané dělnické strany? Ano, pravil pan Jung... (Posl. Geyer [německy]: To jest již zase překrucování, to není správné!) Co není správné? On řekl: "My jsme dnes ještě pro všeobecné volební právo." Ale zavedeme-li stavovské komory, bude to krokem zpět do doby dávno minulé, do doby, kdy dozníval středověk, a kdybychom pak i mezi jednotlivými stavovskými zastupitelstvy stále ještě měli všeobecné volební právo, co by to již znamenalo v boji o politickou moc? Dělníci by prostě zahodili politickou moc, které mohou dosáhnouti podle zásad demokracie. A kdo radí dělníkům k této sebevraždě,

kdo jim radí, aby pošlapali vše, zač celá pokolení dělníků bojovala, krvácela a trpěla? Pan Jung v této souvislosti ještě dále prohlásil: "Jest to pomlouvání nár.-socialistické strany, jmenuje-li ji někdo fašistickou stranou." Oni prý nejsou fašistickou stranou, a jako nejsilnější protidůvod uvedl stáří nár.-socialistické strany: "My jsme přece mnohem starší, a fašismus jest nový zjev." Dámy a pánové, nár. socialistické hnutí prošlo totiž četnými proměnami. Nebylo vždy stejné. Připomínám jen, ve které době nár.-socialistické hnutí povstalo. (Různé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Tehdy, když počínalo býti zřejmo, že boj dělníků o volební právo se úspěšně skončí, tehdy, když buržoasie viděla, že dělníci přestanou býti pouze předmětem zákonodárství a správy, v době, kdy odborové organisace dělníků stále rozšiřovaly svou působnost a sílily a podnikatelé si musili říci: Stále více blíží se den, ve kterém my podnikatelé a dělnická třída budeme stejně silní - v této době počali podnikatelé vychovávati si mezi dělníky žluté hnutí. V této době počal chov německého národního dělnictva. (Výkřiky posl. Geyera.) Ano, velmi vážený pane kolego, připomínáme si ještě, jak váš dnešní říšský tajemník strany oznámil podnikatelům, že jest velmi ochoten ke vzájemným službám, vyjde-li se mu vstříc. Zde řekl pan tajemník strany Krebs, a šlo o nás, když při tom ukázal velmi nízko nad podlahou: "Uděláme vás tak maličkými!" Totéž sliboval pan Krebs buržoasii již dávno před světovou válkou a do dneška nedodržel svého slibu, jak ho ani vůči nám dnes nedodrží. (Posl. Geyer [německy]: Vždyť to ukáže vývoj!)

Jest jistě nutné připomenouti tento dopis, který to ukazuje se zřetelností přímo klasickou. Tento dopis zní (čte):

"V Podmoklech dne 23. února 1913. Ctěnému sekretariátu německo-radikální strany v Praze. Podepsaní dovolují si tímto odvolati se na rozmluvu, kterou měli v sobotu dne 22. t. m. s panem Schwanzarem, a žádají vážený sekretariát strany nebo jeho správce o jejich laskavou podporu. Od r. 1908 byl v Karlových Varech sekretariát německého dělnictva, kterému až do r. 1911 páni členové městského zastupitelstva poskytovali roční podporu 1000 K." - To bylo tehdy čistě měšťácké městské zastupitelstvo, čistě kapitalistické. "Pro rozličné boje (byly to osobní spory) došlo to tak daleko, že někteří z členu naší strany německo-radikální členové městského zastupitelstva hlasovali proti navržené subvenci. Nebude-li však naše mladé hnutí tam v onom okrese míti pevné opory ve svém sekretariátě, můžeme klidně říci, že se v tomto okrese ještě dlouho nedá ničeho dosáhnouti."

A nyní přichází rozhodující věc: "Občanské strany jsou všechny příliš slabé, než aby toho okresu dobyly. K tomu jest zapotřebí dělnictva a proto jest nutno, aby někdo převzal tuto úlohu. Ale to může činiti jen síla úplně svobodná, která celou svou sílu postaví do služeb věci.

Ale sekretariát, když mu tato subvence již nebyla povolena, musil býti rozpuštěn. Dovolujeme si tedy žádati vážený sekretariát strany, aby u p. poslance Lössla a u pana Doroschkina působil v tom směru, aby pohnul tyto pány, abychom od městského zastupitelstva znovu tuto částku dostali. V této věci navštíví vás v pondělí dne 3. března správce německé ústředny pro sprostředkování práce p. Krebs a osobně promluví o této věci s p. Doroschkinem. Podepsaní žádají tedy váženou správu sekretariátu německo-radikální strany, aby doporučila panu Doroschkinovi, aby v zájmu národní věci dal podnět k tomu, aby se zřídila pobočka německé ústředny pro sprostředkování práce v Karlových Varech, ve které by příslušný úředník zároveň vykonával odborové práce pro německé dělnictvo v karlovarském okresu.

Očekáváme příznivou odpověď a znamenáme se, rádi ochotni ku vzájemným službám s věrným německým pozdravem zdaru A. Hennewald, Podmokly, třída císaře Františka Josefa 33, M. Cznitschner, Děčín, Kamenická třída 384, Německá ústředna pro sprostředkování práce v Rakousku, správce úřadu H. Krebs, Vídeň VII., Kandlova ul. č. 33." (Výkřiky.)

Jsem přesvědčen, že kromě tohoto dopisu jest ještě velmi mnoho podobných listin. Připomenul jsem ještě jednou tento dopis jen jako klasický doklad toho, jak tato německá dělnická strana povstala a k jakému účelu, proč jí podnikatelé dávali subvence a jak páni prohlásili podnikatelům, že jinak nelze přemoci dělnictvo, než když bude tato zdánlivá organisace německých dělníků založena a z kapitalistických peněz přiměřeně podporována.

Po převratu se politika na chvíli poněkud změnila. Strana nazvala se pak "Nár.-socialistickou stranou dělnickou", účelem nově natřené firmy bylo ovšem oklamati dělníky. Byla to doba, ve které slovo "socialismus" náhle získalo věhlasný zvuk i v uších lidí, kteří si je proti tomuto slovu dosud ucpávali. Oni pak uvítali německou revoluci, schvalovali krutý boj většinových socialistů proti svazu Spartakovců, vyslovili se proti monarchismu a militarismu a teprve r. 1920 připomenuli si znovu svůj původní úkol a našli spojení s reakcí venku v říši. Řekl bych jim: Ani při tom nezůstali vždy důslední. Neboť i jejich usměrnění k Hitlerovi se přiměřeně měnilo. Když Hitler tenkráte provedl pivovarský puč v Mnichově, tento listopadový puč, tu prohlásil časopis "Tag", že Hitler jest ješitná primadona, a odepřel mu vůbec schopnost býti vůdcem. Později se to omezilo doložkami, že prý telegrafické zprávy nebyly vždy na příslušné výši a že se na mnohé věci pohlíželo mylně. Ale dnes jsou zase úplně u Hitlerova hnutí, úplně! Jejich zástupci, pánové Jung a Krebs, účastní se sjezdů strany. (Posl. Simm [německy]: To se jistě u vás neděje!) Ale oni tam jsou, oni do všeho mluví, všeho se účastní a upozornil bych je, (Hluk a různé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) že všechno, co jest proti demokracii, na př. co bylo řečeno na norimberském sjezdu strany, nalezlo jásavý ohlas v národně socialistickém časopise "Tag". Drží s tímto Hitlerovým hnutím přes zradu, kterou na př. Hitler páchá na jižním Tyrolsku. (Posl. Simm [německy]: Vám schází každá legitimace mluviti o tom!) Přes tuto zradu na jižním Tyrolsku... (Posl. Geyer [německy]: Tomu nerozumíte!) Hned vám řeknu, zdali tomu rozumím.

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. de Witte (pokračuje): Pan Gottfried Feder sepsal program nár. socialistů a v tomto programu výslovně pravil: "Nezříkáme se žádného Němce v jižním Tyrolsku, v sudetských krajích, v Polsku, v kolonii Svazu Národů, Rakousku." Od prvního až do čtvrtého vydání programu byla v něm tato věta, že se národní socialisté nevzdávají žádného Němce v jižním Tyrolsku. V pátém vydání tato věta již nebyla, od té doby tam již není, (Různé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) poněvadž ji hitlerovská censura z něho škrtla. Mohu ještě uvésti velmi mnoho jiných příkladů, nestačí-li vám jeden. Tak Hitler již v listopadu 1922 pravil: "Německo musí jíti s Italií, která prožívá své národní obrození, ale k tomu jest zapotřebí, aby se Německo jasně a stručně vzdalo všech Němců v jižním Tyrolsku; v politice nerozhodují city, nýbrž jen chladnokrevnost." Co se děje v jižním Tyrolsku, (Různé výkřiky.) s Němci v jižním Tyrolsku? (Místopředseda Špatný zvoní.) Víte, že v jižním Tyrolsku není trpěna žádná německá soukromá škola, že se v jižním Tyrolsku ze hřbitovů odstraňují německé kříže a nápisy na pomnících, víte, že se tam lidé vraždí prostě a úkladně, že se připravují o všechno, že se žádný Němec nemůže přiznati ke svému národu, a to činí muž, jemuž podlízáte, poněvadž potlačil nejen Němce v jižním Tyrolsku, nýbrž i dělnické hnutí v Italii. (Posl. Kasper [německy]: Právě vy mluvíte o dělnickém hnutí!) A, pánové, že každý jest vaším spojencem... (Posl. Kasper [německy]: Zde lidé vám rovní obětovali více Němců!) že každý jest vaším spojencem, kdo si přeje fašismu, dokazuje i vaše chování k událostem v Rakousku. Nebudete přece chtíti popírati, že časopis "Tag" oslavoval každou vraždu dělníka, kterou v Rakousku spáchali banditi ze spolku "Heimwehr". Nebudete chtíti popírati že jste stáli za hnutím spolku "Heimwehr", takřka každým tepem svého srdce. Heslo "Pryč s rudou Vídní!" dokazuje více než cokoliv jiného, a podívejte se: Čím jest tato rudá Vídeň? Tu ovšem vládnou sociální demokrati. (Různé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Tam to ovšem došlo tak daleko, že v mezích kapitalistického hospodářství a v mezích státu kapitalisticky spravovaného jest možné uskutečniti z našeho programu tolik, co jen lze. Co se tam vytvořilo? Dnes má Rakousko nejdokonalejší péči o mládež, nejdokonalejší sociální péči na celém světě. Dnes jest stavba bytů v Rakousku nejkrásnějším příkladem sociální tvorby v oboru stavebního hnutí, dnes jest vídeňská škola vzornou školou, ke které spěchá inteligence ze všech zemí na světě. To, co ve Vídni, v této Vídni, která kdysi byla tak zřejmě obětována zániku, v umírající Vídni, jak se tehdy všeobecně říkalo, vykonali sociální demokrati, to udrželo na živu tisíce a tisíce německých dětí a poskytlo tisícům německých matek možnost dále existovati. To byl velký národní čin, který se mohl provésti za daných poměrů a přes vaše heslo "Pryč s rudou Vídní!" Kdybyste byli skutečně tak národně uvědomělí Němci a kdyby bylo něco pravého na vašich řečech o socialismu, musili byste zaujímati opačné stanovisko. Měli jsme ve Vídni jiné otázky. Kapitalistické vrstvy kuly proti vídeňské obci ohromné pikle především proto, poněvadž vídeňská obecní správa stavěla domy nedožadujíc se na to bankovního kapitálu, poněvadž se nepodrobila poplatnému otroctví bank; ona prakticky udělala to, o čem stále mluvíte ve svém programu a přes to voláte "Pryč s rudou Vídní!" Ani s tímto bojem proti poplatnému otroctví nemíníte to naprosto tak vážně, jako to děláte, ve skutečnosti jest to manévr na odvrácení pozornosti a nepřímá ochrana kapitalistického systému. Ve čtvrtek pan Jung viděl jen tuto část kapitalistického vykořisťování. Ale já pravím: Jistě jest zcela lhostejné, kupuje-li kapitalista akcie banky nebo akcie nějaké továrny, jest lhostejné, jak kapitalista požaduje pro sebe vyšší cenu práce jako výnos svého kapitálu. Ostatně chci říci: Vy přece tak často vyhráváte proti nám svůj boj proti poplatnému otroctví, proti bankovnímu kapitálu jako svůj docela vlastní vynález. Děláte tak, jako bychom my soc. demokrati nebyli také přišli na to, že bankovní kapitál v tomto směru provozuje strašnou činnost, že bankovní kapitalisté visí na našem lidu jako pijavice. Kdybyste se byli namáhali prolistovati Karla Marxe, byli byste našli, že na to všechno přišel před vámi. Neboť ve třetím svazku Marxova "Kapitálu", hlava V, který se zabývá rozdělením výnosu na úroky a podnikatelský zisk, praví se doslova: "Úvěrní systém, který má své středisko v domnělých národních bankách a velkých půjčovatelích peněz a lichvářích kolem nich, jest ohromné soustředění a dává této příživnické třídě báječnou moc... a tato banka neví nic o výrobě a nemá s ní nic společného. Akty z let 1844 a 1845" míněny jsou anglické bankovní zákony "jsou důkazy rostoucí moci těchto lupičů, k nimž se připojují finančníci a bursovní hráči." (Posl. Simm [německy]: Co z toho jste skutečně provedli?) Bojujeme proti kapitalismu, rozumějte přece, proti kapitalistickému systému, bojujeme proti systému a tím přece bojujeme i proti účinkům tohoto systému, pokud jde o peníze a peněžní správu. (Hluk.) Míníte to vůbec vážně s tímto bojem? (Hluk.) Uznáte, že nemohu zároveň tak mnoho lidí poslouchati a jim odpovídati. (Hluk.)

Příklad Gottfrieda Federa velmi zřetelně dokazuje, jak vážně to vypadá s tímto bojem. (Výkřiky.) Gottfried Feder, autor programu nár. socialistické strany a jejího hospodářského programu, měl také úlohu v listopadovém puči r. 1923. Byl vyhlédnut za ministra financí v Hitlerově diktatuře a vydal tehdy nařízení, které za každou změnu nebo přesunutí majetku hrozí těžkým trestem. Ale on sám nebral tuto věc tak vážně, on také jinak vykládal tato opatření. Dostal strach před svou vlastní odvahou; člověk přece nemůže věděti, snad se to bude tak prováděti, jak toho opatření žádá, a tak se tedy postaral, že své vlastní jmění den před tím včas přenesl na jiného. (Posl. Kasper [německy]: Jak často se to bude musiti ještě opravovati?) Já vám již povím, jak oprava vypadá. Federovi to bylo - neboť on jest členem říšského sněmu - vytčeno. On to rozhořčeně popíral, prohlásil, že zde šlo jen - doslovně - o "bezcenné papíry". A co zjistila komise říšského sněmu? Že šlo o několik tuctů průmyslových akcií v úhrnné ceně nejméně 40.000 marek, což v tehdejší vážné době bylo zcela neobyčejným kapitálem. (Výkřiky.) To jsem uvedl jako ilustraci toho, jak vypadá hnutí, které chce skoncovati se sociální demokracií. (Výkřiky posl. Simma a Kaspera. - Posl. Köhler [německy]: Vy tady namluvíte věcí!) Podívejte se, to jest vaše věc, kterou mám v rukou. Já nemluvím zbytečné věci. (Hluk.) Musím zde jen upozorniti na několik faktů. Tu se nyní ve Falknově rozdával tiskopis, který jest ovšem zcela mimořádně mnohostranný. Jest to zároveň pozvánka na masopustní ples, kostýmní a maškarní ples německých národních socialistů, pak na měsíční schůzi s přednáškou posl. H. Knirsche, pak jest k tomu připojeno heslo "Za školu, hroudu a pracovní místo", program a provolání k německým ženám. (Výkřiky.) Tak člověk dostane masopustní pozvánku a čte program a když si někdo dá námahu, (Výkřiky.) a podívá se blíže na program, musí souhlasiti s tím, kdož kdysi řekl: Program jest ve skutečnosti recept z kuchařské knihy, jest dělán v tomto slohu: Vezmi několik požadavků demokracie, která se jindy tak statečně potírá, zamíchej do nich několik mylně pochopených zásad z programu socialistů a přivrženců pozemkové reformy, přidej k tomu několik tuctů antisemitských frází ze 70. let minulého století, nalej na to pak vařečku plnou všeněmeckých rčení a míchej to silně skobovým křížem 5 minut: a pak je to hotovo, vlašský salát, nazývaný programem německé národně socialistické strany dělnické. (Veselost. - Posl. Geyer [německy]: Pane de Witte, zdá se, že jste si spletl nezaměstnanost s masopustním programem!) Právě vám jsem to vytýkal, to jste si vy spletli! Vždyť zde máte pozvánku na masopustní večírek s programem německé nár. socialistické strany dělnické. Můžete se na ni potom podívati. (Výkřiky.)

U nás jsou hakenkrajcleři velmi nespokojeni s naší činností ve vládě. V dubnu 1924 prohlásil sice pan Krebs na schůzi v Dubí, že si přeje, aby sociální demokrati vstoupili do vlády, a že musí odsouditi, že se o to nestarají. Pan dr Jesser z nár. socialistické strany usiloval v cizozemských časopisech o náš vstup do vlády, a nyní nejsou spokojeni, že podle daného mocenského postavení nemůžeme ve vládě vykonati více. (Hluk.) Jak hakenkrajcleři využívají mocenského postavení, jak se chovají ve vládě a jak se staví k otázce nezaměstnanosti a podpory nezaměstnaných, toho výmluvným příkladem jest praxe dr. Fricka, nejlepšího muže Hitlerova, jako ministra vnitra, nejmocnějšího muže Durinska. V tomto Durinsku jest dnes strašná nezaměstnanost. (Hluk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. de Witte (pokračuje): Poslouchejte, nemohu při takovém hluku s vámi debatovati. (Hluk.) V Durinsku, ve státě s 1 3/4 mil. obyvatelů jest dnes 165.000 nezaměstnaných. To jest mnohem horší než zde. (Posl. Kasper [německy]: Co vyprávíte o Durinsku, vyprávějte přece o Československu!) Můžete jen pohlédnouti na číslice. A přes to Frick v Durinsku skoro úplně zastavil veřejné práce. Byli tam dříve sociální demokrati. Povolili na př. na stavbu školních místností úrokové příspěvky v částce 250.000 marek. (Výkřiky.) Pan Frick - poslechněte - snížil tuto částku 250.000 marek na 20.000 marek. (Výkřiky.) Pane kolego, můžete popírati, že Frick snížil částky, vydané dříve sociálními demokraty na důležitou stavbu školních místností, o 9/10? Chcete popírati, že Frick nedává ani haléře na zlepšení stavu na universitních klinikách v Jeně, že sice snížil výdělkovou daň o 20%, pozemkovou daň o 25% ale že za to zavedl daň z hlavy nebo ji zvýšil, a že tato daň z hlavy - venku ji nazývají černošskou daní - činí 6 marek a že ji platiti jest povinen každý, třebaže by dostával podporu v nezaměstnanosti? (Posl. Köhler [německy]: Ano, což zde nemáme daň z obratu?) Dostává-li podporu v nezaměstnanosti nebo je-li ředitelem velké banky, mužem, který má 100.000 marek platu, platí právě tak těch 6 marek jako nejchudší nezaměstnaný, který si odnáší domů 50 marek podpory. Domníváte-li se, pánové, že to je něco, s čím můžete vyjíti do veřejnosti, poukazujíce na velké úspěchy hakenkrajclérské politiky... (Posl. Köhler [německy]: A vaše?) Takové úspěchy ovšem nemáme. To máte pravdu!

Nyní vám chci říci toto: Jest jedno, co vás spojuje s komunisty. Jest společný cíl zničiti poslední zbytky dělnického hnutí, bývalé jednotné dělnické fronty. A tu jsem nucen zabývati se poněkud podrobněji komunistickou skupinou. Ona nám dnes vytýká, že nemůžeme již více vykonati. Je nás dohromady 60 sociálních demokratů ve sněmovně, která má 300 členů. Jsme třetinou ve vládní koalici a tím dosáhneme právě tolik, kolik lze tímto množstvím moci dosáhnouti, více dosáhnouti nemůžeme. Ale musíme se tázati, kdo hlavně zavinil, že tomu tak jest. Kdybychom měli ještě semknuté dělnické hnutí, kdyby 700.000 dělníků nebylo vyhodilo svůj hlasovací lístek na bezcennou a neužitečnou demonstraci, kdyby se neprovozovala ničivá práce po celé desetiletí, byli bychom v této sněmovně, němečtí a čeští sociální demokrati dohromady takovou mocí, že bychom mohli vyhoditi docela jiného trumfa a nezaměstnaní, oběti kapitalistické krise, zřetelně by pocítili rozdíl. (Výkřiky posl. dr Hanreicha.) Chápu to, jste ovšem velmi spokojen, každý měšťák musí býti spokojen s komunistickou činností. Časopis "Prager Tagblatt" právě nedávno napsal, že agrárníci vděčí za svou přemoc jen komunistům. To jest otřepaná pravda, kterou zná každý. Ale jest zajímavé čísti to v měšťáckém časopise. Právě tak jest tomu v Německu. Dne 3. února l. r. napsal časopis "Deutsche Allgemeine Zeitung", velmi ostrý časopis, toto: "Pokud jde o samotné komunisty, mají v určitých mezích užitečnou funkci pro státně politický život. Komunisté musejí zabrániti, aby se sociální demokracie nestala příliš silnou, jsou pro měšťácký a kapitalistický stát tak dlouho cenným nářadím, dokud působí jako osten v těle soc. demokracie". Zde se zcela zvláště osvědčují. Dělají zde z hromadné nouze obchod a nepohlížejí naprosto jinak na svůj úkol. Sami nečiní nic pro nezaměstnané, jejich odborové organisace připravily nezaměstnané lidi o příspěvky, které tito lidé zaplatili do pokladen pro nezaměstnané komunistických odborových organisací. Četl jsem před několika dny jeden příklad, a to nikoliv jeden z nejkřiklavějších, který se týká komunistického svazu horníků a průmyslových dělníků. Tam za celý rok 1930 nezapočítali a nevyplatili ani haléře státního příspěvku na podporu v nezaměstnanosti. To znamená, že se týdně za každého komunistického horníka, který ztratil zaměstnání, darovalo státu 40 až 100 Kč. "Unie horníků" vyplatila v tomto lednu jedině na podporách odborové organisace z vlastních peněz 44.500·50 Kč a na státních příspěvcích 159.641·80 Kč; "Unie textilních dělníků" vyplácí, jak jsem slyšel, měsíčně asi 4 mil. Kč, v čemž jsou 3 mil. Kč státního příspěvku. Komunisté se zařídili jinak. Ve svých odborových organisacích přijímali dělnické peníze pro podpůrnou pokladnu, ale užili jich k propagandě, na zničení svobodných odborových organisací a neplatí svým nezaměstnaným nic. Spílají prostě gentskému systému. To jest laciné.