Malý stav červenkových koní - to jsou koně, z nichž se vyrábí serum protičervenkové - byl pak ještě zdecimován naočkováním nečisté kultury. Obviněný dr Januschke vůbec nebyl uvědomen o obvinění ředitelem dr Mackem naň vzneseném, nebyl vyslýchán a byl přeložen, jak se to má nyní státi i dr Jelínkovi a dr Zachovi. Stav koní červenkových ze začátku r. 1929 byl doplněn až v prosinci r. 1929: tedy po celý rok 1929 byl udržován nižší stav červenkových koní, ač zájem našeho zemědělství vyžadoval zvýšení a udržování stavu červenkových koní nad původní stav ze začátku r. 1929.

Ačkoliv zkušení zaměstnanci ústavu upozorňovali nově přiděleného odborného úředníka na nebezpečí, které hrozí našemu zemědělství a státu v příštím roce, t. j. nedostatek protičervenkových očkovacích látek, nebude-li zamezeno škodlivé působení dr Macka, a ačkoliv o tomto nebezpečí byl uvědomen i místoředitel dr Černovský, přece nebyl stav červenkových koní ihned po ztrátách doplněn na maximální možnou výši, čímž se mohl velmi snadno dohoniti nedostatek sera. Rovněž i menší ztráty koní byly úmyslně velmi pomalu doplňovány. Na př. stavu koní ze začátku r. 1930 bylo dosaženo až v 19. týdnu roku 1930. Stav koní byl doplňován nejen pomalu, nýbrž i špatným materiálem. Tendence, které těmito činy sledoval dr Macek a patrně i ti, kteří ho kryjí, jsou zřejmy i ze skutečnosti, že r. 1928, a to přes hlavní očkovací období, t. j. od ledna do srpna, bylo ústavem vyrobeno a vyexpedováno více protičervenkového sera, nežli v témže období za rok 1930. O tomto postupu, který směřoval zřejmě k cíli, aby nedostatek protičervenkového sera r. 1930 donutil finančně poškozenou státní správu ke kapitulaci v otázce monopolní výroby očkovacích látek, jsou ještě další doklady.

Na rok 1931 chystala se opět ještě větší kalamita ve výrobě očkovacích látek, kterou chtěli uvedení pánové svésti opět na druhého, resp. třetího úředníka. Hrozná nákaza člověka vozhřivkou již jednoho člověka sklátila do hrobu své doby, a proto snad i druhý úředník, který se veřejně vyslovil r. 1929, že se postaví proti každému pokusu o zcizení ústavu a poškození státu, měl patrně činností dosud neznámého pachatele, který znečišťoval po zkoušce čistoty kultury určené k očkování zvířat, zemříti na vozhřivku, z čehož by byl patrně obviněn úředník třetí, že nedbale dělá krevní zkoušky, a kontumace, která by byla následkem toho uvalena na stav serových zvířat by báječně posloužila cílům určitých pánů, státní správa by pak již musila úplně kapitulovati před ještě většími ztrátami, které by musila krýti státní pokladna. (Slyšte!)

Když tato machinace byla šťastnou náhodou odkryta, bylo i s touto možností počítáno, neboť byla již připravována třetí kampaň, která měla vésti rovněž k témuž cíli. Správa ústavu vydávala kultury a serum špatné jakosti a tím se spotřebovaly velké spousty sera na podzim r. 1930, které měly sloužiti jako zásoby na r. 1931. Touto machinací způsobeny byly obrovské ztráty zemědělcům tím, že odolnost, imunita po jarním protičervenkovém očkování netrvala tak, jak má trvati, to je přes letní měsíce, kdy vepřový brav houfně onemocněl. Tím se způsobily zemědělcům výdaje za očkování léčebné, dále výdaje za spotřebu vyšších dávek protičervenkového sera, které bylo špatné jakosti a v menších dávkách nemělo žádoucího léčebného výsledku. Dále byly to ztráty zemědělců, způsobené uhynutím zvířat nebo předčasným nutným odporážením a výdaje za případné nutné očkování.

Došel mě právě dopis od rolníka z okolí Boskovic, který mi píše: "Před 4 roky jsem měl případ červenky. Od té doby podle rady zvěrolékaře jsem každé koupené sele nechal očkovati, případně po 5 měsících chovu přeočkovati a měl jsem prasata zdravá. Až letos onemocněl počátkem září jeden vepř, zvěrolékař uznal kopřivku, očkoval znovu všech 7 prasat a nařídil uzavření dvora. Měl jsem prodána 4 prasata ve váze 350 kg po 9·50 Kč za 1 kg živé váhy, v důsledku uzavření dvora řezník je odebral o 3 neděle později, ale poněvadž cena silně za tu dobu poklesla, obdržel jsem 8.50 Kč, t. j. o 350 Kč méně. Po odebrání jich koupil jsem 7 selat, ale ihned druhý den zase jedno prase, dříve očkované, onemocnělo. Nová návštěva zvěrolékaře a přeočkování zbývajících 3 prasat. Mám tedy tuto škodu, způsobenou špatnou očkovací látkou: Prvotní očkování, které nebylo účinné, 70 Kč, návštěva zvěrolékaře a očkování znovu 140 Kč, ztráta způsobená menší cenou 4 prasat při odebrání 350 Kč, druhá návštěva zvěrolékaře a přeočkování tří prasat 100 Kč, celkem 660 Kč, nečítaje ošetřování nemocných prasat, cesty pro zvěrolékaře a desinfekci chléva. Jsou to jistě ztráty velmi citelné, zvláště v nynější krisi a tíže nahraditelné nežli v době dřívější." (Posl. Bezděk: Prosím, já to interpeloval před 2 léty a ministerstvo dalo odpověď, že je tam všechno v pořádku!) Poškozeni byli ovšem i lékaři, kteří pak těžkou a namáhavou uvědomovací prací znova získávali důvěru našich zemědělců proti očkování. Částečně tyto ztráty pocítila i státní pokladna, která vyplácí podpory za pojištění při jarním očkování. Přesnější doklady o obrovských ztrátách zemědělských, hlavně drobných zemědělců a chalupníků i ostatní venkovské chudiny vedle ztrát státu právě se vyšetřují. Prozatím poukazuji na škody viditelné podle úředních výkazů a statistik zjištěné o vyexpedovaném a vyrobeném seru protičervenkovém v druhém pololetí r. 1930, kde jeví se vzestup o 130% až 180% proti jiným rokům. To je jedním z dokladů ztrát zemědělců, které tento vzestup potřeby sera, zaviněný špatnou jakostí kultur a sera při jarním očkování, přivodil.

Nedostatek protičervenkového séra v příštím roce měl opět opodstatněné vysvětlení v nedbalosti úředníka, který byl sváděn k tomu, aby vzal tuto vinu na sebe za různé materielní výhody a se zárukou, že se mu nic nestane. Dalším dokladem ztrát zemědělců je grafické srovnání celkového počtu vyšetřovaných případů červenkových z úředních výkazů a srovnání počtu vyřízených případů na červenku jako positivních a negativních, a to od r. 1926 do r. 1930. Úžasný vzestup celkového počtu případů zaslaných k vyšetření na červenku r. 1930, a to v měsících září a říjnu, kdy obyčejně počet ztrát na červenku značně klesá - vyjádřeno v procentech, činí o 223% více než v témže období r. 1929 - jakož i značný vzestup positivních případů na červenku, a to o 277% více než v r. 1930 než v témže období ročním r. 1929, kdežto negativních případů na červenku bylo pouze o 32% více než v roce 1929 - to vše svědčí o ztrátách jednak zemědělců, způsobených špatnou jakostí očkovacích látek při jarním očkování 1930, jednak o ztrátách státních pokladen, které tyto ztráty pojištěných prasat musely uhraditi. Zdůrazňuji, že v tomto znázornění je vyjádřen jen nepatrný zlomek ztrát v chovech vepřového bravu, poněvadž do ústavu na vyšetření se zasílají většinou případy pojištěné se státní zárukou. V důsledku těchto sabotáží ve výrobě očkovacích látek, sledovaných a připravovaných téměř po dva roky, byly způsobeny zemědělcům, hlavně malorolníkům a domkářům, obrovské ztráty, nepřihlížíme-li ke ztrátám na cenném chovném materiálu.

Proto široké kruhy zemědělské bez stranické příslušnosti jsou nad takovým jednáním určitých lidí, kteří se neštítí žádných skutků k dosažení svých cílů, bez ohledu na hroznou tísnivou situaci našich zemědělců, velmi rozhořčeny a volají po rychlé a rázné nápravě.

Nedostatky ve výrobě očkovacích látek po stránce mnohostní a jakostní nestačily zmíněným pánům k dosažení jejich cílů a, jak jsem již naznačil, byla kalamita ve výrobě očkovacích látek připravována i jinak. Neznámý pachatel znečišťoval kultury určené k očkování zvířat, jak bylo bezpečně zjištěno a hlášeno dvěma úředníky ústavu, rušil práci při zkoušení jakosti očkovacích látek a velmi rafinovanými způsoby chtěl způsobiti záměny nečistých zkoušek čistoty, které se dělají před použitím kultur k očkování zvířat, z nichž se vyrábí serum, za čisté, aby úřednictvo svedl k naočkování domněle čistých kultur do serových zvířat. Na udání úředníků ředitel ústavu nedal vyšetřovati a pátrati po neznámém pachateli. Ředitel dr Macek nechtěl dovoliti uzavírati tepelné komory, kde se uchovávají kultury určené k očkování zvířat, i kultury zvíře a člověka smrtící - ozhřivky - ač zemřel na vozhřivku za dosud nejasných a nevysvětlitelných okolností velmi svědomitý a v zacházení s infekčním materiálem velmi opatrný člen ústavu dr Pulkrábek. Zemřelý pracoval po mnohá léta ve vozhřivce a prohlásil svému důvěrnému příteli, že je pevně přesvědčen, že se sám neinfikoval. Činností neznámého pachatele, jakož i jinými událostmi vy světluje se teď ve vzpomínkách pozůstalých tragedie dr Pulkrábka. Ředitel dr Macek je ve své královské residenci navštěvován řadou politických veličin, o jejichž vliv se opírá. Některým z těchto lidí je svěřeno tak zvané normální vyšetřování celé aféry a podle toho vypadá i postup vyšetřování. Úředníci, kteří zlořády odhalili a nechtěli táhnouti, jak tomu říká pan dr Macek, za jeden provaz a tím uchránili stát a zemědělské vrstvy od ještě větších ztrát, jsou jednak přeloženi ze služebních důvodů, jednak v ústavu z laboratorní práce suspendováni, od ostatního personálu odděleni a personálu nařízeno, že se nesmí s dotyčným úředníkem stýkati. Ředitel dr Macek pak má již od září minulého roku dostatek času, aby ještě zřejmé stopy zamaskoval, k čemuž mu pomáhají jeho političtí příznivci, kteří by se ocitli v divném světle ve spojitosti s touto aférou, kdyby zemědělské vrstvy jejich jednání veřejně seznaly. Postup proti dr Januschkemu, jakož i proti dalším dvěma úředníkům, dr Zachovi a dr Jelínkovi, ukazuje se jako výstraha našim vážným činitelům státní správy, kterým záleží více na prospěchu státu a jeho příslušníků - zemědělců než na politické straně.

Hrozné poměry ve státním serologickém ústavu v Ivanovicích jsem musil s tohoto místa odhaliti, protože přes to, že byly v posl. sněmovně dvě interpelace o těchto věcech podány, nebyl dosud ředitel dr Macek ani dán na dovolenou ani suspendován a celá veřejnost zemědělská má dojem, že má býti tato aféra, právem nazývána svinstvem, prostě ututlána. (Tak jest!) Vím, že má pan ministr zemědělství, jako spravedlivý muž, nejlepší snahu zjednati nápravu, ale poměry jsou silnější dobré vůle. Proto žádám s tohoto místa veřejně nedokladné vytvoření parlamentní komise z členů zemědělského výboru sněmovny, která by neslýchaný případ v serologickém ústavu ivanovickém vyšetřila a zjednala nápravu. Jinak nezbude, než aby se celý materiál předal státnímu zastupitelství k dalšímu řízení. (Souhlas.)

Cílem mé řeči je, zameziti dalším škodám a ztrátám, které serologický ústav v Ivanovicích našemu zemědělství a státu svou činností způsobil, a přivoditi, aby tento státní ústav přešel pod správu ministerstva zemědělství a parlamentní kontrolu. (Výborně!)

Druhým smutným zjevem, kde státní správa zaviňuje těžké poškozování zemědělských zájmů a přímo zvyšuje krisi je, že státní správa zmocňuje se proti vůli zemědělců obecních honiteb. V krajích, kde jsou státní statky, pěstuje se tak obrovské množství zvěře všech druhů, že úroda polní při lesích bývá pravidelně úplně zničena. Na Židlochovicku, hlavně v Blučině, Nosislavi a okolních obcích odprodávají rolníci šmahem své rodné usedlosti a stěhují se pryč, poněvadž se nechtějí věčně dříti na státní zvěř. Je to věcí těch, kteří tam jezdí státní zvěř pro svou osobní zábavu stříleti, aby si tu zvěř sami živili, a nemohou žádati, aby jim ji po celý rok živili těžkými poměry postižení rolníci a domkáři.

Státní správa statků sahá rolníkům na jejich obecní honitby, svádí s nimi při dražbách boje a v jedné obci na Židlochovicku vyhnala nájem honitby téměř na 90.000 Kč, (Slyšte!) jen aby se rolnické honitby zmocnila. V Rudici u Jedovnic zmocnila se obecní honitby státní vysoká škola zemědělská v Adamově. Opravdu nechápu, jaký má stát zájem, aby se rolníkům jejich honitby vydíraly a oni byli nuceni potom otročiti na svých polích státní zvěři. Takové jednání se strany státní správy nepřivádí klid a pořádek, naopak tento odvrací, a proto před dalším takovým postupem důtklivě varuji, ba vyzývám správu státních statků, aby vrátila rolníkům jejich honitby, jež jim vzala, a zmenšila chov zvěře na snesitelnou míru, aby pozemky rolnické a domkářské nebyly státním zvěřincem, jak jsou dosud.

Mám po ruce bolestný výkřik občanstva v Nosislavi. Přečtu jej tak, jak mně byl zaslán:

Podepsáni jsou: František Hlaváček, důvěrník republikánské strany, Slouka Jakub, důvěrník lidové strany, Mikolášek Václav, důvěrník Domoviny a řada podpisů se starostou obce.

"Rolnictvo městečka Nosislavi, které je ohrožováno na svých polích tradiční a nadměrnou mírou chovem bažantů, zajíců a srn pro representační účely a těžce poškozováno, prohlašuje: Mlčeli jsme za vlády arc. Bedřicha v našem kraji, tu jsme mlčet musili, neb byl to jeden z násilných Habsburgů. Nechápeme, že daleko ve zhoršené míře postupuje proti nám dnešní lesní správa státních statků v Židlochovicích, úřad republiky, jejímiž jsme věrnými občany. Dražba obecní honitby v posledním období u nás konaná, při níž státní lesní rada Slanina se zjevným a netajeným úmyslem, vydati naše role v plen záplavě hladových bažantů, vyhnal nájem do nepřístupné výše 86.000 Kč, což jest nejen vyloženým mrháním státními penězi, k nimž my svými daněmi přispíváme, nýbrž i výsměchem všech příkazů o úspornosti v státní správě. Vůči nám je použito zbraní, ke které neměla nikdy odvahy sáhnouti stará habsburgská správa.

Náš zájem o udržení práv na obecní honitbu neplyne z nějakých luxusních choutek, neb my, rolnictvo, nemáme času na velkopanské choutky, jest nám prostou a nutnou obranou naší setby, našich žní a výsledků naší celoroční těžké a namáhavé práce. Rok co rok pustoší a ničí nám výsledek vší naší práce hladoví bažanti, již se tu v obrovském počtu chovají."

A proto zde ve svých požadavcích - je jich řada - volají o výměnu polí, která jsou vklíněna mezi lesy a okolo lesů ležících za pole od lesa vzdálenější.

Nebudu čísti veškeré jejich požadavky, které poslali - zajisté je také dostaly také i jiné kluby. Je zajisté povinností nás všech, abychom pracovali o sjednání spravedlivé nápravy v tomto kraji.

Slavná sněmovno! Pokusil jsem se věcně, otevřeně a upřímně poukázati, jak pohlíží čsl. lidová strana a zejména Svaz lidových zemědělců na příčiny všeobecné krise, a objasniti, jak se díváme na její řešení. Jest nesporné, že vyřešení krise je velmi těžkým problémem, ale nikdo, komu záleží nejen na zachování naší republiky, nýbrž kdo chce hospodářský rozmach našeho státu přivoditi, nesmí se vzdalovati povinnosti pomáhati všemi prostředky k provedení tohoto velkého úkolu. A toto řešení krise - musí se díti s rozvahou a svědomitě, bez politických záludností a bez zaujatosti.

Čteme a slyšíme o organisovaných dělnických bouřích proti státu a jak se jich zneužívá proti republice. Lid se žene do prolévání krve a do kriminálů.

Hle, jak jinak postupuje náš zemědělský venkov! Nebudu se vraceti do dob rekvisic za války a po válce, kdy měl sýpky a chlévy vyrabovány a kdy on znova pěstoval obilí a jiné potraviny pro sebe a pro celý národ.

Ale pozorujte toho horského zemědělce a domkáře v posledních letech. R. 1928 a 1929 prožil náš horský lid největší katastrofy, smrště, povodně, krupobití. R. 1929 ledová spoušť, že nesklidil ani zrna ani stébla slámy. Zadlužoval se znova a loni: napřed katastrofální sucho a pak stálé deště, že i ta slabá úroda porostla. Nové zadlužování, ale znova a znova vrací se na pole, na kterém čtyřikrát po sobě pohromy mu všecko zničily. Vrací se s pluhem a vydluženým osivem, zpracovává půdu a zase obsévá. Tak jedná horský zemědělec, který je ještě za to trestán exekucemi. Ale neutíká s půdy, a chcete vědět proč?

Jednomu mému sousedovi za dob rekvisic sebral komisař poslední ječmen. Požaloval si mně onen soused: "Když mně ječmen sebrali, řekl jsem si, že své pole neoseji. Ale našel jsem na půdě trochu viky. Sebral jsem ji, pole jsem přeoral a osel vikou. A víte proč? Já mám to své pole rád."

Ano, náš zemědělec má to své pole rád, má rád svoji Československou republiku, v jejímž rámci ta naše půda jest, a proto snáší ty těžké rány a těžké doby, nezoufá, naříká na křivdy, nespravedlnosti, ale republiku svou miluje a pro ni dále pracuje.

Musím skončiti. Pan min. předseda promine, když cituji jeho slova, která jsou nám, čsl. lidovcům, velkým zadostiučiněním:

"Bylo by radostnou známkou solidarity a hospodářské pospolitosti, (Výkřiky.) kdyby myšlenka: pomáhat postiženým, našla účinné pochopení u všech hospodářských složek."

Celá vláda ústy p. min. předsedy mluví o solidaritě a hospodářské pospolitosti, což znamená, že celá vláda republiky Československé přejímá solidaristický program čsl. strany lidové. (Výborně!)

Jsem šťasten, že mohu konstatovati, že vláda velké koncentrace dospěla při řešení krise k témuž stanovisku, jak od počátku hlásá strana lidová: Nikoliv třídní boj, nýbrž třídní láska může býti základem našeho národa, naší republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Jménem komunistické strany Československa, klubu komunistických poslanců a senátorů, jménem všech pracujících, vzdávám čest všem našim zastřeleným kamarádům dělníkům (Poslanci komunistické strany povstávají.): Josefu Studničkovi z Brežanek, Josefu Kadlecovi z Hostomic, Aloisu Lamačovi z Bíliny, Antonínu Zeithamerovi z Hostomic, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 104. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Hrubý (pokračuje): ... tímto vládním režimem.

Vznášíme jménem milionu pracujících strašlivou obžalobu na tento [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] režim a jeho vládu, který má pro dělníky a pracující lid místo chleba a práce pendrek, četnický bodák a olovo. (Poslanci komunistické strany usedají.)

Od připravované duchcovské střelby slibovaly si všechny vládní strany úspěch v tom, že obrátí hladové milionové masy pracujících v tomto státě od boje za chléb a práci, že tyto hladovějící masy zastraší, slibovaly si, že obrátí masy od boje za právo na ulici, od boje proti nebezpečí války, od boje za všechnu moc dělnické třídy. Buržoasie si také slibovala, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že se jí podaří odvrátiti pracující masy od komunistické strany.

Dnes po ohromných demonstracích při pohřbu na rudém severu, po demonstračních stávkách na šachtách a závodech a po ohromných demonstracích v ostatních místech Československa musíme konstatovati, že vládní strany a buržoasie se ve svých výpočtech šeredně zklamaly. Zasely vítr, sklidily bouři. Dělníci a vykořisťovaný lid není zastrašen, nýbrž je do nejvyšší míry pobouřen a volá po pomstě. Sympatie dělníků ke komunistické straně vzrostly. Přání buržoasie a sociálfašistických stran stalo se jen zbožným přáním, nanejvýše snad také přáním redaktorů měšťáckých a sociálfašistických plátků, kteří ve svých časopisech na rozkaz vlády organisovaně lžou.

Jednou z takových lží je dnešní tendence umlčovati v tisku fakta o ohromných demonstracích při pohřbu na rudém severu. Píše se, že na pohřbu bylo účastno 4000 lidí. Prolhaný sociálfašistický a měšťácký tisk vědomě lže a úmyslně udává číslici mnohem menší. Já jako očitý svědek a na základě přísného sčítání, několikráte kontrolovaného pořadateli, konstatuji, že průvodu v Duchcově súčastnilo se 8000 lidí a kromě toho přes celé město až ke hřbitovu stál po obou stranách hustý špalír lidí, dlouhý přes 1 km. Na mnoha místech, zvláště na náměstí a křižovatkách to nebyl špalír, to byly tábory lidu. A tito lidé, kteří přihlíželi průvodu, se pak připojili na konec průvodu, takže na hřbitově súčastnilo se demonstrace v Duchcově více než 15.000 lidí.

Rovněž v Hostomicích, kde byli pohřbeni druzí dva kamarádi, bylo přítomno více než 10.000 lidí. Celkem tedy 25.000 osob nejen aby doprovodilo kamarády, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nýbrž i demonstrovalo proti tomuto dnešnímu vládnímu režimu. Jestliže se asi 5000 lidí súčastnilo obou pohřbů, přece tady zbývá 20.000 proletářů rudého severu, kteří se súčastnili demonstrace. Mnozí účastníci měli až 7 hodin pěšky. Tito dělníci, kteří se valili z takových dalekých míst v ohromných průvodech na místa shromaždiště, byli hladoví, poněvadž mezi nimi byla veliká část nezaměstnaných dělníků polonahých, v mrazu stáli na nohou a pochodovali 14 až 17 hodin denně. Dovedou si ti pánové vůbec představiti, jakou oběť přinesli tito lidé, a dovedou si představiti, z jakých důvodů ti dělníci přišli?

Píšete dále ve svých měšťáckých a sociálfašistických orgánech, že pohřby měly klidný průběh. Prohlašuji, že průběh obou pohřbů byl tak klidný, že od r. 1920 nebylo bouřlivější demonstrace, jako byla tato. Konstatuji, že byly tak bouřlivé demonstrace, že četnictvo, které bylo staženo nejen z celého severu, nýbrž i od Prahy, téměř z celé oblasti republiky, se vůbec neukázalo. Neukázali se proto, poněvadž by byli rozbouřeným davem přímo rozsekáni. Průběh pohřbu byl klidný. V průvodech padaly takové výkřiky jako: [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Propusťte Stránského a Haruse, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] místo chleba dáváte dělníkům olovo. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] 25. února bude ulice naše atd. Dále slyšte, pánové, hromadnou přísahu, kterou přísahalo při pochovávání svých kamarádů 20.000 lidí:

"Slibujeme vám, padlí kamarádi, že všichni si podáme ruce a přísaháme [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] To bude naše odpověď. Dnes naši krev [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] oplakáváme slzami. Zítra přijde den odplaty a potom budeme souditi my. (Komunističtí poslanci povstavše zpívají "Rudý prapor".)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Žádám pana řečníka, aby pokračoval ve své řeči. (Komunističtí poslanci pokračují ve zpěvu. - Místopředseda Zierhut zvoní.)

Žádám pana řečníka, aby pokračoval ve své řeči. (Zpěv trvá. - Místopředseda Zierhut zvoní.)

Žádám pana řečníka, aby pokračoval ve své řeči.

Posl. Hrubý (po skončení písně - pokračuje): I část této řeči, kterou naposledy přednesl poslanec soudr. Hruška, i část této písně byla konfiskována - této staré písně, která za starého Rakouska byla dovolena. Neprošla ani parlamentní censurou. Tak daleko to dotáhly sociálfašistické strany. V "Rudém Právu" jste ji zabavili. Snad neprojde ani dnes parlamentní censurou, na které drží ruku tak zvaný socialista, ministr spravedlnosti dr Meissner. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Ale to znamená, že na základě zákona na ochranu republiky byste musili obžalovati i těchto 20.000 proletářů.

Byl prý zachován klid a pořádek, jak se psalo ve všech časopisech. Četníci na ulicích se neobjevili, ačkoli rozbouřené masy demonstrovaly, a to hodně hlasitě, a k ničemu nedošlo. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Tři dny před tím šlo 500 hladových nezaměstnaných dělníků demonstrovati za chléb a práci, šli bez zpěvu a bez výkřiků, ale bylo do nich stříleno. Předseda vlády Udržal ve svém prohlášení uvedl, že prý byl porušen klid a pořádek. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Při pohřbu a zejména po pohřbu padlých obětí valily se tisícové masy v průvodech, které nebyly povoleny, a demonstrovaly tak hlasitě, až se duchcovské ulice otřásaly. Zde podle vašich časopisů, které píší a psaly na váš rozkaz, klid a pořádek porušen nebyl. Právě na tomto příkladu jste usvědčeni ze lži a z vraždy. K srážkám nedošlo, protože četníci neprovokovali. Sami jste tímto případem vyslovili nad sebou ortel. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Četnictvo bylo staženo nejen z celého severu, jak jsem řekl, nýbrž i z okolí Prahy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ale před rozbouřenou masou si četnictvo netroufalo. V Duchcově jste utrpěli strašlivou porážku, a pro proletariát z toho vyplývá ohromné poučení. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] neodvrátila masy od boje za chleba a práci, za všechnu moc dělnické třídy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nezastavila vzrůst vlivu strany, naopak bylo docíleno pravého opaku. Marně dnes vedete hlavní ránu proti komunistické straně, jediné straně, která proletariátu ukazuje jasnou cestu, po které se má bráti, cestu z hladu a bídy. Chtěli jste a chcete postaviti veřejné mínění proti komunistické straně, konfiskovali jste všechny naše pravdivé zprávy o událostech, které vyšly v "Rudém Právu" a v ostatních revolučních časopisech, a sami svým buržoasním tiskem "Právem Lidu" počínaje a "Národem" konče jste lhali a chtěli jste a chcete klamati pracující masy. Ale sklaplo vám! Duchcovské demonstrace, demonstrační stávky na šachtách a v závodech dokazují, že dělnictvo jde za komunistickou stranou a že její vliv nepoměrně vzrostl.

Soc.-demokratičtí a nár. sociální dělníci trhají vaše legitimace a jdou k nám, ke komunistické straně. To nejsou už jednotlivci, to je masa poctivých soc.-demokratických a nár.-sociálních dělníků, která jde proti vám, sociálfašistickým vůdcům. Zvláště po posledních událostech jste se úplně jasně odhalili už i před touto masou, kterou jste do poslední doby ovlivňovali. Dělnictvo už přichází k poznání, kdo je jeho vůdcem. Sociálfašistické strany ztrácejí na vlivu v masách. Je to také pochopitelné. Dnes už nejde jen o překonávání obtíží v krisi, tedy překonávání periodických krisí, jako to bylo před válkou, nýbrž dnes už jde o existenci kapitalistického řádu, který už není dnes s to dáti dělnické třídě chléb a práci. A zničení tohoto řádu, ke kterému také neodvratně spěje, znamená konec blahobytu, konec ohromného přepychu, konec [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] sociálfašistických vůdců. Pak už nebudou takoví Bechyňové volat: Ach, jak krásné je žíti! Oni dobře také vidí, že už nejde jen [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a jejich pohádkové zisky a blahobyt, oni mají také zkušenosti ze sovětského Ruska, jak dopadla kerenština, oni dobře vidí, že nejde jen o osobní blahobyt [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] A proto tvoří sociálfašističtí vůdci právě dnes úderný předvoj v provádění fašistické politiky. Dělají to i za cenu ztráty vlivu u pracujících mas, za cenu ztráty popularity mezi dělnictvem, dělají to proto, poněvadž je nutno zachrániti kapitalistický režim, nutno jej ještě na čas udržeti, dělají to proto, poněvadž pád buržoasie bude i jejich pádem a protože dělníci už si dnes nedají dobrovolně snižovati mzdy. Nemohou, neboť jich celé statisíce hladoví a jest odsouzeno k smrti hladem. Buržoasie společně se sociálfašisty odhazují demokratické formy vládnutí a přecházejí k otevřeným methodám fašistického teroru jako je střílení do dělníků atd. Přes fašistickou diktaturu a ohromné zbídačení ještě větší zbídačení pracujících mas k ozbrojené intervenci proti Sovětskému svazu. To je váš cíl, aby se ještě zachránil tento prohnilý kapitalistický pořádek. Takhle se chce dnes zachrániti buržoasie, takhle postupují i její pacholci, sociálfašističtí vůdci.