Ale pak se musím obrátiti především k ministerstvu zemědělství. Zemědělská politika na Slovensku jest jednou z nejvážnějších úloh, které vůbec máme. Musíme se starati o všechno, co může zemědělské politice pomoci; zřizováním hospodářských škol, subvencemi pro dobré hospodaření, pro dobrý osev, melioracemi, komasací - jen si představte ty dlouhé vuřty, které tam máte, ta pole, na kterých není možno se se strojem obrátiti - odvodňováním, zavodňováním, hospodářskými družstvy pro úvěr a koupi strojů, chcete-li nucenými, hlavně však myslím změnou dědického zákona, poněvadž ten pomáhá tomu rozdrobení půdy. To všechno musíme na Slovensku dělati, poněvadž tam je v hospodářském ohledu budoucnost našeho státu. Chceme-li býti, jak pravím, na úrovni světové konkurence, musíme se starati o svůj vnitřní konsum, o zvelebení těch krajin, které jsou dnes velkým mankem v celém našem hospodářském životě. Ovšem mně se také zdá, že nehledě na voliče, musíme udělati také jedno, totiž konec tomu nešťastnému hospodářství pasienkovému, které hrozí převrátiti Slovensko tak bohaté krásnými lesy v Kras jako kdysi Dalmacii.

Očekávám ovšem, že se mně řekne: ano, to budeme dělat, když na druhé straně naše zemědělství dostane od státu jistou náhradu všemi těmi cestami, o kterých jsem mluvil. To, myslím, je naší povinností. Jak vidíte, nejsou to žádné zázraky a nemožnosti, co chci, myslím, že budete se mnou přece jen souhlasiti, že náprava je v nás, v naší činnosti, v naší energii, v našem pochopení velikých úkolů hospodářských, které máme.

Pan kol. Hampl řekl něco, čeho snad si ani tato koalice nezasloužila, totiž, že se ještě nevyžila. To je velmi těžké slovo. Já se dívám na tu věc jinak. Koalice musí teprve začít žíti, možná jinými metodami, než to dělala dodnes, ale doufám, že nebude velkého odporu, když tvrdím, že zrovna v takové strašné hospodářské době, v době hospodářské krise je takováto široká koalice, která v sobě obsahuje všecky sociální třídy obyvatelstva, snad nejvíce na místě. Politicky se snad může obejíti stát i bez této koalice, ale hospodářsky je to skutečně něčím, co, myslím, by bylo hříchem podlamovat a rušiti v práci. Patřím k těm, kteří nebyli spokojeni, že do koalice nebyli přibráni ještě jiní, kteří v této koalici chtěli být a kteří za všecko, co dělali, měli i právo v té koalici být. Ale když se to nestalo, ať je koalice taková, jaká je. Myslím, že smím říci jedno: povinností této koalice je ukázati, že v těžkých kritických dobách je zde v Československé republice majorita, veliká majorita, obsahující všecky třídy výrobní, ochotná pracovati společně na přemožení těžké krise, těžkých překážek našeho hospodářského života a já bych si přál, abychom my všichni v této koalici si řekli jednou s celou poctivostí a upřímností: Ne zájmy jednoho nebo druhého, nýbrž zájmy státu jsou rozhodující, a jestli pod tímto znamením půjdeme, pak krisi přemůžeme a dostaneme se bohdá zase k lepšímu hospodářskému životu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Šamalík. Dávám mu slovo.

Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Národní shromáždění naší republiky po prvé se vlastně zabývá ve velké debatě řešením všeobecné krise v plenárních schůzích sněmovny i senátu. Projednávala se sice řada vládních návrhů na zmírnění krise hospodářsko-sociální, při čemž bylo sice umožněno členům Národního shromáždění zasáhnouti do debaty o těchto předlohách, ale to nemělo celkem významu, poněvadž se předkládaly už hotové a s obtížemi dojednané vládní předlohy zákonů, na nichž se nesmělo zásadně už nic měniti. Tento postup byl odůvodňován tím, že nutno předlohy tyto rychle projednávati a uzákoniti, aby nenastaly nové komplikace. Avšak žádný zákon se tak účinně ve zmírnění krise neprojevil, jak se očekávalo, zejména na našem zemědělském venkově. Na tento neobvyklý postup jsem otevřeně poukázal své doby v zemědělském výboru sněmovním a zmiňuji se o něm i dnes s tohoto místa, poněvadž se nám lidovým poslancům vytýká, že jsme do řešení krise nezasahovali a zájmů zemědělských dostatečně nehájili. Pokládám to za chybu, pakli poslancům a senátorům nebylo umožněno vládní návrhy obsahově, případně zásadně, zlepšiti.

Vzpomínám, jak vděčni jsme byli p. ministru zemědělství Bradáčovi, když nám v zemědělském výboru sněmovny podal o všeobecné krisi exposé a jak jsme se snažili všichni v zemědělském výboru přinésti v debatě nové náměty a jak jsme se všichni připravovali na projednání zásad a směrnic pro řešení krise. Byl k tomu účelu zvolen subkomitét, který nebyl však vůbec ani jednou svolán. Tak se znemožnilo zemědělskému výboru vůbec zasahovati do přípravných věcí pro vládní předlohy. Zemědělský výbor se vůbec posud nezabýval ani návrhy na řešení zemědělské krise, jež byly podávány jednotlivými stranami. Je tomu přes rok, co klub lidových poslanců předložil poslanecké sněmovně iniciativní návrh v otázce řešení krise. Obsahoval tyto důležité zásady:

Vláda měla býti zplnomocněna upravovati cla na výrobky zemědělské, a to podle potřeby. To znamenalo, že se nemusily sněmovna ani senát zabývati stále úpravou celních opatření. Mohla tak učiniti vláda krátkou cestou. Celní opatření o produkci živočišné potřebují už teď nutné opravy, poněvadž zvýšení celní ochrany vztahuje se pouze na živý dobytek a nikoli na maso a sádlo. Cizině umožňuje se tak zaplavovati naše domácí trhy odporáženým dobytkem, masem a sádlem. Jaká spousta cizího dobytka se k nám z ciziny dováží, je vidno z Věstníku ministerstva zemědělství ze dne 15. ledna 1931, podle něhož jenom za měsíc prosinec 1930 bylo k nám dovezeno z ciziny, hlavně z Polska a Maďarska, 4196 kusů skotu, 33.851 kusů vepřového dobytka, 4494 q masa, 16.696 q sádla, 38.600 q koží. To je přímo záplava cizího zboží na našich domácích trzích. Toto celní opatření, jak jsme žádali, mělo se také týkati výrobků průmyslových. Návrhem klubu lidových poslanců měl se umožniti odbyt zadních mouk, které jsou na skladech a míchají se přes znění zákona do chleba, čímž ztěžuje se odbyt žita a stlačuje jeho cena.

Mělo se rovněž účelně upraviti vymílání obilí. Klub lidových poslanců navrhoval 60% vymílání pšenice a žita, aby se dosáhlo lepší mouky a lepších otrub. V tomto směru bude nutno ještě učiniti vládní zásah. Buď ať se v prodeji krupičková mouka o něco zdraží a o ten obnos ať se zlevní hladká mouka pšeničná - anebo kdo koupí jeden kilogram mouky krupičkové, současně musí odkoupiti jeden kilogram hladké mouky tmavší.

Návrh klubu lidových poslanců žádal dále regulaci dovozu zemědělských výrobků do naší republiky, jímž může býti jedině uplatněna ochrana celní. Vidíme, že přes všechna celní opatření a celní válku s Maďarskem se ceny obilí téměř nepohnuly, aby byly úměrnými k dosavadním cenám mouky a pečiva.

Politické úřady měly býti podle návrhu klubu lidových poslanců vybaveny potřebnou pravomocí, aby mohly býti v dohodě se zájemnickými korporacemi výrobců a obchodníků zjišťovány směrné ceny, a aby tím bylo možno čeliti lichvě. Tento návrh před rokem podaný nebyl posud vůbec v zemědělském výboru projednán, ale v opak toho klub lidových poslanců je obviňován tiskem některých stran, že lidoví poslanci nepomáhali zemědělskou krisi řešiti, ano že se o zájmy zemědělské nestarali a je dokonce zrazovali.

Nebyl bych se o této nechutné záležitosti zmiňoval, ale správná slova, která pan min. předseda Udržal ve svém projevu v úterý pronesl, mne k tomu přiměla. Pravil: "K překonání krise je třeba vzájemné a uvědomělé spolupráce všech činitelů, státu i občanstva." A žádal v doslovu projevu vládního celou sněmovnu o blahovolnou podporu.

Prohlašuji s tohoto místa, že kluby poslanců a senátorů strany lidové nejen předložily svůj vlastní propracovaný návrh na řešení krise, nýbrž podepřely a hlasovaly pro všecky vládní návrhy, jež za tím účelem byly podány za souhlasu a součinnosti celé lidové strany. Je proto nesprávným a nepoctivým jednáním každé strany, pakli si vládní návrhy osvojovala za návrhy své a tím chtěla své posice, hlavně na venkově, upevňovati. Doufám, že nyní v postupu řešení krise nastane žádoucí změna, aby zástupcové všech směrů, i oposice, pomohli řešiti tak důležitý problém.

Krise, jíž prožíváme a pro jejíž zmirňování a odstranění jsme povinni všichni pracovati, není jen krisí zemědělskou, nýbrž všestavovskou a celostátní.

V zemědělství vznikla tato krise napřed. Projevuje se nejen tím, že zemědělec nemá odbytu na své výrobky rostlinné a živočišné, nýbrž i tím, že nastal katastrofální pokles cen všech zemědělských výrobků. Tento pokles činí 40 až 50% v posledních 4 letech. Krise má těžké důsledky v tom, že tento pokles se neprojevil ani v cenách životních potřeb, ani v cenách výrobků průmyslových.

Pakliže zemědělec nemůže tržiti, anebo trží poměrně málo, znamená to, že nemůže nakupovati, budovati, opatřovati, čeho potřebuje. Nekupuje-li venkovský lid strojů, stavebních potřeb, obmezuje-li se v nákupu oděvu, obuvi, hospodářských potřeb, tu to pociťuje průmyslník i živnostník. A neprodává-li továrník, musí obmezovati výrobu, propouští dělnictvo - a propuká nezaměstnanost. To je neúprosný postup a hlavní příčina všeobecné krise. Léčení této krise nemůže se díti jen s hlediska zemědělského, nýbrž s hlediska všestavovského a celostátního.

Ovšem, že je nutné především učiniti náš zemědělský venkov koupěschopným a pak vychovávati jej v přesvědčení, že jeho tržba znamená obchodní a průmyslový život a tím život všech stavů v našem státě. Špatně byla promyšlena parola dávaná tiskem a na schůzích zemědělskému venkovu: Obmezujte se v nákupu! To byla výzva, která poškodila nejen řady konsumentů, nýbrž i výrobu zemědělskou, poněvadž nemá-li příjem dělnická a živnostenská rodina, musí se omezovati v nákupu životních potřeb, jež zabezpečuje výroba zemědělská.

Vyřešení zemědělské krise je možné jen tím způsobem, když se přivodí úplná parita zemědělství s veškerou ostatní výrobou a obchodem. To znamená buď odbourání drahoty a průmyslových výrobků a přizpůsobení cen všeho, aby tento pokles úměrně se rovnal poklesu cen výrobků zemědělských anebo zabezpečení takových cen zemědělských výrobků, které by odpovídaly nákladům výrobním a cenám výrobků jiných odborů. Žádá-li se však po zemědělci, aby prodával obilí, řepu, brambory, len, dobytek, mléko o 40% levněji než před 4 roky, ale aby proti tomu kupoval všechno, co potřebuje, zvláště cukr, maso, stroje, látky, hospodářské potřeby stejně draho, aby platil mnohem vyšší daně, mnohem vyšší úroky z dluhů, pak to znamená vháněti naše zemědělství do úplného krachu. Nedivím se komunistům, pakli chtějí takovouto politikou rozvrátiti zemědělství v naší republice, ale t. zv. státotvorné strany musí zaříditi svůj postup tak, aby stav zemědělský byl co nejrychleji z krise vyproštěn a mohl tím přivoditi i odstranění krise v jiných oborech a stavech.

Nutno však odstraňovati krisi v průmyslu, živnostech a tím i v zaměstnanectvu a dělnictvu rychlým opatřováním práce a výdělku. Pan min. předseda prohlásil, že jsou k tomu cíli 2 miliardy Kč ve státním rozpočtu. Nedávno bylo povoleno 150 mil. Kč na zmírnění krise. Musím říci otevřeně, že je především nutno, aby naše vláda zabezpečovala vhodnými smlouvami odbyt naší výroby do všech států zahraničních a aby tím se zabezpečoval provoz průmyslu a zaměstnanost dělnictva. Nemohu si pomoci a musím prohlásiti, že považuji za velkou chybu, pakli se po výpovědi smlouvy s Maďarskem v dlouhé době celého půl roku nedojednala řádná nová smlouva s tímto státem. Strana lidová dala souhlas k vypovědění smlouvy s Maďarskem - vždyť bez jejího souhlasu, dokud je ve vládní většině, nemohla by se smlouva vůbec vypověděti - ale nemohla se straně republikánské propůjčovati za pomocníka v provádění takové politiky, která musila vésti k celní válce, kterou s Maďarskem máme. Nezapírejme si, že jsou důsledky této celní války těžké u nás i v Maďarsku. Musím se proto ohraditi proti obviňování, že lidová strana a její delegace svým postupem nadržovala Maďarům. Nemáme k tomu vůbec příčiny, poněvadž ani v republice nemáme Maďarů ve svých řadách. Tisk oněch čsl. stran, který pořád píše, že Maďaři mají v lidové a jiných stranách naší republiky své ochránce, dopouští se těžkého provinění na našem státu, poněvadž posiluje Maďary v celní válce proti naší republice. Maďaři nemají v našem státě žádných ochránců, na něž by mohli spoléhati, a proto politické boje, zvláště mezi koalovanými stranami, neměly by zacházeti tak daleko, až jsou tím ohrožovány zájmy našeho státu. Ústřední výbor svazu lidových zemědělců československých po velké debatě konané dne 25. ledna t. r. veřejně prohlásil: "Svaz jednaje o zmirňování krise zemědělské žádá vládní kruhy, aby použito bylo všech účelných prostředků pro odstraňování krise zvláště zavedením ochrany domácí výroby zemědělské před dovozem všech výrobků zemědělských z ciziny, kterážto ochrana umožněna bude pouze tehdy, bude-li provedena řádná celní ochrana i na zpracované výrobky ze zemědělských surovin - mouka, chléb, maso, uzeniny a pod. - řádně prováděnou regulací dovozu zemědělských produktů vůbec. Smlouva s Maďarskem budiž sjednávána nejen s hlediska výroby průmyslové, ale zejména s hlediska výroby zemědělské." To jest, doufám, jasné a správné stanovisko, za něž se staví celá lidová strana.

Vracím se ještě k nouzové akci pro nezaměstnané dělnictvo. Jest nutno zabezpečiti tak zvané nouzové práce zadáváním dodávek řemeslnických výrobků hlavně do nejchudších krajů našeho státu, kde lid přímo živoří o bídě a hladu, nemaje žádných výdělků a tím i výživy.

Nutno zadávati i velké stavební a strojní práce spravedlivě mezi továrny na venkově pracující, aby tyto nemusily obmezovati provoz, zejména jako jest tomu na Blatensku a Boskovsku, na Drahanské a Českomoravské vysočině, kde následkem nezaměstnanosti propukají nepokoje. Ranami zbraní se hladu nezabrání. A lid nevolá po podporách a almužnách, nýbrž po práci, a ta ať se umožní stavbami nutných silnic, cest spojovacích, vodovodů, drah a pod.

Máme v naší republice jedinečnost, světoznámou propasť Macochu a k ní přiléhající skvostné jeskyně macošské, sloupsko-šosůvské, ostrovské, rudicko-jedovnické a ochozské, kde jsou stále nové objevy a vykopávky nalézány. Ale Moravský kras postrádá dráhy a řádné komunikace jak od Brna, tak z východní a střední Moravy. Nuže, ať se rychle provedou přípravy pro rekonstrukci nastávající státní silnice Brno-Křtiny-Jedovnice-Sloup-Rájec, s odbočkou z Jedovnice do Blanska, a pro výstavbu nových nouzových silnic: Lipovec-Ostrov, Rudice-Olomučany, Holštýn-Lipovec, s odbočkou k Housku, Veselice-Suchý Žleb a silnice těchovská.

Drahanská vysočina dovolává se postátnění silnic, které by střední Moravu spojily s Moravou západní. Všechny kraje v naší republice potřebují úpravy a vybudování nových komunikací, a tyto nouzové stavby zabezpečí lidu práci a výživu. Lid nebude demonstrovati, nýbrž pracovati.

Musím se ovšem stručně zmíniti o podružnějších příčinách, které nynější krisi, hlavně na venkově, ztěžují a činí ji zejména u zemědělského lidu nesnesitelnou. Tvrdím veřejně, že krisi velmi zhoršuje náš daňový systém, lépe řečeno jeho nesprávné provádění. Nejen zemědělství, nýbrž i živnosti a průmysl jsou těžce poškozovány velkými neoprávněnými předpisy daní. Znám sám řadu podniků, které následkem vysokých předpisů daní a tvrdého jich vymáhání musely zastavit výrobu a jsou ohroženy na své existenci. Podle nejlepších výnosů za nejlepší konjunktury předpisují se daně i v době těžkých ztrát a marně se poplatník odvolává a brání. Odvolání jsou odmítána a prováděny exekuce. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Nechci a nebudu hájiti spekulantů, kteří vydělávají velké zisky, daní však platiti nechtějí, ale volám po spravedlivé revisi takových předpisů daňových, které jsou provedeny na základě špatných informací a zakládají se na omylu. Ještě hůře se postupuje proti zemědělským poplatníkům v otázce daně důchodové.

O dani obratové jsem mluvil s tohoto místa nedávno. Abych asi neopravoval svého přesvědčení o tvrdém postupu exekučním v naší republice, dal berní úřad v Brně-městě provésti za mé nepřítomnosti v Ostrově v mém bytě exekuci pro jakýsi nedoplatek 2·30 Kč časopisu "Obrana řepařů", jehož jsem nebyl ani vydavatelem, ani majitelem, ani redaktorem. Když se taková skandální exekuce provede naprosto neoprávněně na poslanci z vládní většiny, co mohou očekávati bezbranní zemědělci a živnostníci?

Musím poukázati na neuvěřitelný zjev, že jsou na Moravě zemědělcům v nejchudších oblastech zvyšovány základy pro daň důchodovou až o 200 Kč při výměře 1 ha oproti r. 1929, zatím co při nejlepších bonitách půdních jsou základy daně důchodové až o 200 Kč snižovány. (Slyšte!) To se děje při 40%ním poklesu cen zemědělských výrobků. Takovým jednáním se neudrží klid a pořádek, jehož k řešení krise potřebujeme a o němž mluvil také p. ministerský předseda.

Celý venkov volá po spravedlivé úpravě daně důchodové, aby její předpisy odpovídaly skutečnosti a spravedlnosti. (Posl. Mikuláš: Nejde jen o předpisy, nýbrž o celý daňový systém! 7000 Kč není na dnešní poměry žádný důchod!) Svatá pravda.

S otázkami daňovými se musí zároveň vyříditi otázka levného zemědělského úvěru. Je to již hrozivý stav, jaký vykazuje zadluženost našeho zemědělského venkova. Stálé živelní pohromy, požáry, dlouho trvající nemoci v rodinách, pády dobytka, úpravy budov přivedly četné zemědělce do takového zadlužení a tísně, že nejsou s to ani úroků platiti.

Musí se rychle řešiti zvláštním zákonem otázka vybavení zemědělských usedlostí ze zadlužení. Takováto záchranná pomoc úvěrová musí býti umožněna i předluženému živnostnictvu. Akce úvěrové nesmí býti zpolitisovány, jak se skoro každá akce pomocná provádí.

Krisi na venkově zvyšují také spotřební dávky, které jsou tím nespravedlivější, poněvadž se vybírají i z vlastní spotřeby. Proto je nutno odbourati poválečné daně spotřební, hlavně z domácích zabíjaček, z výroby vín a slivovice pro domácí spotřebu, jakož i zmírniti daň z cukru, aby jeho cena mohla býti snížena. Snížením daní cukerních zvýší se domácí spotřeba cukru, takže státní pokladna o nic nepřijde, naopak odpadnou jí pomocné akce na záchranu cukrovarnictví a řepařství, které musí býti poskytovány, pokud cena cukru vývozního se řádně nezotaví.

Jistě by naše zemědělství snadněji krisi překonávalo, kdyby naše zemědělské družstevnictví - od převratu vydatně státem podporované - bylo sjednocené a pro obilní a dobytčí trh vždy pohotové a připravené. Naše družstevnictví nechalo se svésti spekulacemi výdělečnými, které je ochromily a na pokraj krachu postavily. Místo hospodářské ochrany provádělo družstevnictví spekulační ob chody, na které doplácel a doplácí stát těžké miliony. Od této obchodní spekulace neopustila některá družstva ani v době krise, kdy místo výrobní ochrany vrhla se tato družstva na dovoz cizí pšenice do naší republiky. To jest neodpustitelný hřích, provedený na našem zemědělství. Jak snadněji by se krise překonávala, kdyby sjednocené družstevnictví provedlo odprodej veškeré zemědělské sklizně a výroby živočišné pro přímé zásobení spotřebních vrstev, všech veřejných ústavů a podniků.

To, co jsem tu řekl o našem družstevnictví - a řekl jsem to s trpkostí v duši - doplňuji námětem, že bude nutno naše družstevnictví přebudovati. Státní pokladna nemůže platiti desítky milionů na stálé sanace družstev. Co je nezdravé, života neschopné, musí se zlikvidovati a celé družstevnictví postaviti na nový základ za přísného dozoru státního a na podkladě nového družstevního zákona, který bude nutno vydati. Tam, kde se zjistí v družstevnictví nepoctivost, jako posledně v družstevním lihovaru v Tišnově, musí přestati každý ohled a nepoctivci musí býti přísně potrestáni bez ohledu, kdo jsou a do které strany patří.

Doufám, že dáte mně za pravdu, tvrdím-li: kdybychom měli závazné zemědělské komory zemské a okresní zemědělská společenstva místo zpolitisovaných okresních hospodářských spolků a zemědělských rad, v nichž by všichni zemědělci nalezli ochranné středisko, jež by vedly výbory volené na základě poměrného zastoupení, že by se jistě snadněji řešila krise mezi zemědělci. (Posl. Mikuláš: O příslibu pana ministra zemědělství se zmiňte!) Já se toho také ještě dotknu.

Změny ve výrobě zemědělské, které jsou nám zemědělcům doporučovány, t. j. pěstování lepších a nových druhů plodin a zeleniny, mohou naši výrobu značně pozvednouti a krisi zmírniti, ale bez řádné organisace zemědělské nelze tuto zemědělskou svépomoc prováděti.

Ale s touto převýrobou nutno provésti i převýchovu lidu konsumního. Náš spotřební lid měl by se naučiti vážiti si naší domácí výroby a neuspokojovati se při nákupu na př. krupičkové mouky, když tu naši mouku dostane z maďarského pytle. Ať se náš lid neohlíží po cizích moukách, cizí zelenině, bramborách, ovoci, sýrech, nýbrž ať se naučí vážiti si domácích výrobků a jistě se pozvedne odbyt a tím i výroba.

Totéž se týče také tabáku. Proč se musí dovážeti spousty cizího tabáku do naší republiky, když jej můžeme pěstovati v naší republice, zvláště v těchto letech, kdy dochází k omezení pěstování řepy. I v tomto ohledu by mohla závazná organisace zemědělská mnoho vykonati.

Pan ministr zemědělství Bradáč pronesl již před rokem v zemědělském výboru sněmovním ujištění, že do roka bude tato důležitá otázka zemědělské organisace vyřešena. A zatím? "Rok a dni tu" - a slib zůstal nesplněn. Nepochybuji o dobré vůli pana min. Bradáče, ale strana, která má na základě starých rakušáckých volebních řádů zemědělské rady v moci, nechce tuto svou moc pustiti z rukou.

Klub lidových poslanců podal ve sněmovně návrh na zřízení zemědělských komor a společenstev, který však posud projednáván nebyl. Žádám proto, aby v nejbližších schůzích zemědělského výboru sněmovního, jehož svolání reklamujeme, byl tento náš návrh vyřízen.

A je to jistě rovněž smutným zjevem, musím-li jménem lidové strany žádati z tohoto místa, aby se v zemědělské svépomoci zavedl spravedlivý a nestranný postup. Kraje bramborářské trpí v nynější krisi neodbytem brambor a levnou jich cenou. Družstevní lihovarnictví stalo se, bohužel, monopolem určité politické strany. Než naši lidoví zemědělci docílí povolení nějakého lihovaru - ať z pozemkové reformy nebo vybudováním nového podniku - musí řadu let, opakuji, řadu let o každé povolení sváděti tuhé boje. Žádáme všechny povolané činitele - hlavně v ministerstvu zemědělství a financí - aby se dívali na všecky pěstitele brambor jedněmi brýlemi a spravedlivě. Bramborářství musí býti podepřeno umožněním zpracování brambor na líh, což znamená rozšíření družstevních lihovarů v našem státě. Ty musí býti povolovány a podporovány podle zásady: Spravedlnost pro všecky.

Ptáte se snad, co s nadvýrobou lihu? Upozorňuji na výrobu dynalkolu. Nač máme dovážeti cizí benzin, když můžeme pro automobilismus upotřebiti dynalkol s naším lihem? Zásada: spravedlnost pro všechny - musí platiti i pro udělování podpor na různé hospodářské potřeby.

Všichni zemědělci musejí nésti stejné povinnosti daňové, na všechno musejí svými penězi přispívati a proto i zde musí nastati uplatnění spravedlivé zásady: Stejné povinnosti - stejná práva.

Na venkově se ozývají hlasy, jak je zde připomínám úmyslně, aby se veškeré podpory, které slouží ku prospěchu jedinců, zrušily a poněvadž vyčerpávají celý výnos pozemkové daně, raději se zrušila pozemková daň. Státní pokladna by neutrpěla, ale všichni zemědělci by dosáhli finanční úlevy, která by jim v dnešní krisi značně ulehčila.

Také návrh náš o přebudování zákona o plemenitbě dobytka ulehčí poměrům na našem venkově a měl by býti už konečně projednán v zemědělském výboru. Já mám jako zpravodaj zprávu připravenou už dávno. (Posl. Mikuláš: Stačilo by změniti prováděcí nařízení, pane kolego!) Tak jest!

Také živelní zajištění v době krise zemědělské může velmi zemědělství prospěti. Nemůže to ovšem býti zpolitisovaná nová pojišťovna krupobitní, kterou z velké většiny venkovský lid odmítá, nýbrž takové živelní pojištění, které může býti vybudováno spojením obou fondů nouzových: podpůrného a náhradového a které zabezpečí všem zemědělcům bez rozdílu rozsahu hospodářství spravedlivou náhradu ve všech případech pohrom. Klub lidových poslanců předložil i v této otázce propracovaný návrh, ale, bohužel, i ten leží někde neprojednán.

Naznačil jsem řadu námětů a požadavků, jichž splnění a provedení jistě velmi mnoho přispěje k rozřešení krise na našem venkově.

Dovolte, abych poukázal ještě na dva smutné zjevy, v nichž sama státní správa dopouští se na lidu zemědělském těžkého poškozování jeho zájmů. Chov dobytka stal se v posledních letech velmi riskantním, zvláště chov dobytka vepřového. V tomto ohledu jsme nedostateční opatřiti domácí trh domácí výrobou. Dovážíme z ciziny dobytka za celou miliardu ročně. Je proto povinností nás všech, když pracujeme na povznesení našeho zemědělství, starati se o to, aby chov vepřového bravu byl zvýšen a zdokonalen. Co však mám říci, když loňského roku sama státní správa zavinila nesmírné škody chovatelům dobytka tím, že nezjednala nápravy v serologickém ústavu v Ivanovicích. (Slyšte!) Tento ústav pro výrobu očkovacích látek a rozpoznávání zvířecích nákaz, zřízený v Ivanovicích na Hané, patří nyní pod správu státních statků. V denním tisku bylo uvedeno, že byly konány různými finančními a politickými skupinami častější pokusy o zcizení tohoto pro naše zemědělství velmi důležitého ústavu. Zdůrazňuji, že výrobky tohoto ústavu slouží nejen zemědělství, nýbrž i potřebám vojenského eráru a následkem zjišťování různých nákaz u domácích zvířat zapadá do zvěropolicejní činnosti státní správy.

R. 1930 byl způsoben nedostatek nejdůležitějších očkovacích látek v dnešní hospodářské konjunktuře, to jest očkovacích látek protičervenkových, a ministerstvo zemědělství bylo nuceno dáti svolení k dovozu několika tisíc litrů protičervenkového sera a příslušného množství kultur z ciziny a státní pokladna doplatila cenové a valutární rozdíly výrobků cizích proti výrobkům domácím. Správa ústavu, resp. ředitel dr Macek vysvětloval nedostatek tím, že úředník ústavu dr Janutschke naočkoval roku 1929 do červenkových koní, z nichž se serum vyrábí, znečištěnou červenkovou kulturu, tak zvané diplostreptokoky, a tím způsobil jednak určitou ztrátu koní a jednak to, že zbytek nemocných koní musel býti šetřen v době, kdy se vyrábí protičervenkové serum do zásoby na příští rok 1930.

Jsou důkazy, že správa ústavu, resp. ředitel dr Macek pečlivě připravoval již po celý rok 1929 sabotáž očkovacích látek, která měla donutiti státní správu ke kapitulaci v otázce monopolní výroby očkovacích látek. (Posl. Knejzlík: To jsou zločinci! Tam otravovali koně!) Přijdu k tomu.

Z grafického znázornění stavu koní červenkových v průběhu roku 1929 je jasno, že od začátku r. 1929 byl stav červenkových koní postupně snižován, tedy sledován pravý opak toho, čeho vyžadovala naše zemědělská politika, která se snažila zintensivněti chov vepřového bravu a tím řešiti otázku soběstačnosti ve výrobě jeho, jak je to i zjevno z celněochranářské naší politiky. Značně snížený stav červenkových koní za prvé pololetí 1929, vyčerpaný ještě braním krve, že které se vyrábělo protičervenkové serum v očkovacím jarním období 1929, nemohl ovšem sloužiti jako dobrý základní stav zvířat, ze kterých se mělo vyráběti do zásoby serum protičervenkové ve zvýšeném množství pro příští rok 1930.