Je nesporná pravda, že právě velkostatky, statky a střední rolníci zaměstnávají zemědělské a lesní zaměstnanectvo. Držíme tyto objekty ne snad z lásky k velkostatkáři a statkáři nebo podniku Státní lesy a statky, jak jsem již vpředu řekl, nýbrž z lásky k dělnictvu a živnostnictvu a celému státu.

Slavná sněmovno! Poukazuji na to, že byly podrobeny značné kritice platové a služební poměry zaměstnanců Státních lesů a statků. Konstatuji s tohoto místa u vědomí plné odpovědnosti, že jsou přece jen ke značné spokojenosti tyto poměry platové a služební v podniku Státní lesy a statky upraveny, že jsou také upraveny tyto platové a služební podmínky na statcích nadačních podléhajících ministerstvu vnitra a že právě je hotova úprava i na statcích, které podléhají ministerstvu nár. obrany. Ale jestliže kde máme poměry zaměstnanců zemědělských a lesních neupravené, pak prosím, slavná sněmovno, jsou to poměry na statcích a v lesích nadačních, které podléhají ministerstvu školství a nár. osvěty. Tak na př. v Žabčicích a jinde. Pan ministr zemědělství dal rozkaz, že se mzdy dělnictvu zemědělskému nesmějí strhovati. Tento rozkaz se také plní, avšak na statcích vysoké školy rolnické v Brně, které podléhají ministerstvu školství a nár. osvěty, v Žabčicích, strhuje se na mzdách zemědělskému dělnictvu a neupravily se platy zřízenectvu a řemeslnictvu. Jak se máme na to dívati, když vidíme, že ministerstvo, které má v čele příslušníka stran socialistických, tyto poměry jediné ze státních podniků neupravuje?

Otázka podpor v nezaměstnanosti. O té nebudu se šířiti, zaujal jsem k ní obšírné stanovisko při novelisaci zákona. Chci jenom znovu podtrhnouti, že třeba věnovati péči produktivním podporám v nezaměstnanosti, a ne se soustřeďovati na podpory vlastní. Je potěšitelným zjevem v této době, že shodují se snad všichni řečníci státotvorných stran v tom přesvědčení, že je třeba více peněz vložiti do produktivní péče o nezaměstnané než do podpor samých. Tyto se ukazují jednak neúčinnými a jednak demoralisujícími dělníka, když se dělá potom mezi dělníky mnoho rozdílů a když má jiné právo ten či onen, když se neměří stejně.

Slavná sněmovno! Dotknu se aspoň stručně problému nabyvatelů půdy, býv. zaměstnanců a kolonistů. Tyto poměry je třeba rychle a uspokojivě vyřešiti. Co to však předpokládá? Slavná sněmovno! Státní pozemkový úřad vybíral značné příspěvky od majitelů půdy, také prosím od domkářů a malorolníků, a nyní, když tyto peníze se zde nashromáždily, jest úmysl na tyto peníze, které patří zase do půdy zpět, především těm nabyvatelům, sáhnouti a dáti je do státní pokladny. Je nemyslitelné, aby Státní pozemkový úřad i v krisi byl nucen se sám vydržovati z vlastních prostředků, aby fondy jeho měly sloužiti k úhradě režie Státního pozemkového úřadu, a dokonce aby tyto fondy měly býti upotřebeny na jiné státní výdaje než právě ve prospěch zemědělců, nabyvatelů půdy samých. Tento zjev není možno přecházeti mlčením a ke krisi nabyvatelů půdy, zejména drobných nabyvatelů a bývalých zaměstnanců, nelze prostě mlčeti, poněvadž situace jejich je krajně kritická. Náš parlament, vláda i stát, který pozemkovou reformu vytvořil, je také povinen, aby se o ty, které na půdu postavil, staral. Jest ovšem přirozeno, že tato starost nemůže býti ponechána jen Státnímu pozemkovému úřadu samému, musí ji převzíti i stát. Největší službu vykoná pro nabyvatele dobrá zemědělská politika státní, která se postará také o to, aby ceny zemědělských výrobků byly náležitě zvýšeny.

Dotknu se dále jedné velmi ožehavé otázky, o které se toho velmi mnoho napsalo, ale dosud se v této věci málo vykonalo pro nepřízeň státních financí. Je to otázka znovuosazení našeho ovocného stromoví. Když jedete po silnici a podíváte se na sady, všude vidíte, že nejméně 3/4 ovocného stromoví v nejlepší nosnosti pomrzlo. Jestliže byla ještě před rokem naděje, že se mnohé z těch stromů zotaví, letos jsme se dočkali toho - a mám obavu, že se tento zjev bude opakovat - že stromy, které nezahynuly hned při první katastrofě mrazové, zahynuly letos. Zde nám nepomůže žádné mastičkaření, na toto vysazení ovocného stromoví řádných sortimentů musí býti vládou věnován velký obnos. Na to nestačí 5 až 10 milionů Kč, to jsou almužny, s tím nic nepořídíme v tak rozsáhlém úkolu, my se musíme na to dívati jako na otázku eminentně investiční. Jestliže úroda našeho ovoce representuje cenu nejméně 1 až 1 1/2 miliardy Kč ročně, nemůže býti státu lhostejno, ocitla-li se tato výroba ovocnářská na takovém pokraji záhuby, že dnes nemůžeme o našem ovocnářství dobře mluviti, že budeme ztráceti čím dále tím více zahraniční trhy. Naše ovoce mělo za hranicemi prvotřídní pověst. My nesmíme naše hodnotné ovoce nahrazovati poloshnilými banány a cizím ovocem, které nemá zdaleka hodnoty našeho ovoce.

Prosím, aby byla této otázce věnována co největší pozornost, ale nejen to, je také třeba, aby se slavná sněmovna dívala na položky, které budeme žádati, jako na položky investiční, které přinesou nejen zemědělcům, nýbrž i státu v budoucnosti veliký zisk.

Slavná sněmovno! Zaujmu ještě stanovisko k potřebám moravskoslováckého kraje, který mám čest zde zastupovati. Jestliže jsme se zaráželi před zjevem vylidňování venkova v jiných krajích, před úbytkem obyvatelstva, pak na Slovensku a Podkarpatské Rusi a zvláště na moravském Slovácku, snad v jediné větší oblasti z historických zemí, setkali jsme se s tím potěšujícím zjevem, že nám tam přibylo 19% obyvatelstva v posledním desetiletí. Ale jestliže v tomto kraji, který je tak eminentně zemědělský, bez průmyslu, přibylo 19% obyvatelstva, nepřirostlo tam půdy a výdělku, je třeba tomuto kraji věnovati neobyčejně zvýšenou pozornost a péči. Je třeba tento kraj podporovati. A co si představujeme, slavná sněmovno, pod slovem podpory tohoto kraje? (Výkřiky: Slivovici!) Dáti mu možnost práce, výdělku, dáti mu možnost života, aby tento moravsko-slovácký kraj byl reservoirem našich zdravých sil národních i do budoucnosti, je třeba lidi tyto zaměstnati, je třeba prováděti meliorace a regulace v tomto kraji více než kde jinde. Pak jest třeba úpravy pastvin, zejména na pomezí moravsko-slovenském a ve valašských krajích moravsko-slovácké župy.

Padlo tu slovo "slivovice". Ano, já se k tomu přiznám, i tu slivovici třeba zachovati, neboť je to vlastní výrobek kraje, který má velmi dobrou pověst za hranicemi, a myslím, že nebude záležeti na tom, bude-li o pár set hektolitrů bramborového lihu méně. Zpeněžíme-li ovoce a budeme-li moci vyvážeti dobrou slivovici, tím lidu pomůžeme. Vždyť on, když přijdete na Slovácko a Valašsko - a kol. Jaša a Procházka, kteří tam jezdí, mi to dotvrdí - nemá nic jiného než trochu slivovice a když si "prasko" zabije, je to jeho jediná radost ze života; vykládejte mu o kultuře, co chcete - nejsem pro to, abychom lid učili píti, naopak - ale když je zle a nedáme mu nic a to málo, co měl dříve, mu bereme, není možno, aby lid k tomu mlčel.

Nesmíme hlavně zbytečnými finančními předpisy a zákazem pálení slivovice tento kraj postihovati. Moravské Slovácko více než jiný kraj potřebuje odstranění daně z domácích porážek, nutno snížiti daň z vína. Daň 1·40 Kč z litru vína stanovena byla při ceně 16 Kč za 1 l vína, dnes však ta cena se pohybuje u rolníka kolem 4 až 5 Kč - nechci říci 3 Kč u špatného vína, vím, že takové případy jsou, řeknu tedy 5 až 6 Kč - a daň zůstává stejná. Vždyť to není dobře možné, k snížení této daně musí se bezpodmínečně přikročiti, zde není možno se vymlouvati na špatné finance.

Pokud se týče moravsko-slovácké župy, třeba uvážiti, že se poměry této župy proti předválečnému stavu nebo proti nedávnému stavu, dokud se neohradilo Rakousko ochrannými cly, neobyčejně zhoršily, a to tím, že moravské Slovácko bylo zásobárnou Vídně, zásobárnou Rakous. Tato zásobárna se mu zavřela tím, že Rakousko položilo vysoká cla na všechny zemědělské výrobky. Zemědělec moravsko-slovácký nemá, kam by vyvážel, na našich trzích odbytiště nenajde a chybí mu velká městská centra, která by zkonsumovala jeho zemědělské výrobky. Tu je pochopitelné, že se tam projevuje krise, musíme proto věnovati specielně zemědělským výrobkům moravského Slovácka neobyčejnou pozornost. Jest třeba státem podpořiti a podchytiti výrobu domáckého průmyslu na mor. Slovácku a třeba zařaditi hned také do investičního programu vlády. Jen tak udržíme krásný kroj, výšivky a j., zachováme umělecké prvky, umělecké založení našeho moravsko-slováckého lidu a můžeme dáti ženám, které jsou pracovité, nejen práci, nýbrž i výdělek. Továrny tam stavěti nemůžeme. Víme, že dnes se již ani v amortisovaných továrnách výroba nerentuje, proto musíme podporovati domácký průmysl měrou největší, vyjíti vstříc nabyvatelům půdy, provésti rychle zaknihování, posečkati s nedoplatky přídělových cen, to jest zaknihováním jich ve prospěch Státního pozemkového úřadu. Na Valašsku v kraji valašsko-klobúckém v části okresu Bojkovického máme několik set rodin zvěrokleštitelů. Ani nad tímto zjevem nesmíme zavírati oči. Je tam 500-600 rodin, které chodily vydělávati si peníze do Polska, tam měly své obvody. Polsko zavřelo své hranice a tyto rodiny jsou dnes bez práce a výdělku. To je také problém malého člověka.

Za každou cenu musíme dosáhnouti zvýšeného přijímání dělnictva do lesů, i za tu cenu, že bychom měli poskytnouti určité výhody ve formě úvěru majitelům lesů tam, kde by se ukázala toho potřeba. Chceme-li podchytiti nezaměstnanost, musíme ji podchytiti u pramene a ne, až když nezaměstnaní objeví se v městech, jako na příklad v Duchcově a jiných střediscích, a nevíme pak, co s nimi. Zaměstnejte zemědělského člověka na polích a v lesích a zahradách a nebude choditi do měst rozmnožovati masy nezaměstnaného proletariátu.

Ještě jednou podtrhuji nutnost většího provádění produktivních investic, které bude míti v zápětí rozmach hospodářský a větší zaměstnanost dělníků i do budoucnosti.

Chci končiti své vývody a apeluji na slavnou sněmovnu, aby otázkám hospodářským byla věnována zvýšená pozornost, abychom, řekl bych, i na schůzích bez rozdílu politických stran zanechali toť politikaření a měli zřetel více na uskutečňování hospodářských projektů, radili se o nich poctivě a upřímně nejen zde ve sněmovně, nýbrž i venku. Jest třeba, abychom se předstihovali v ušlechtilé snaze zvýšiti hospodářské podnikání, neboť tím podchytíme nejlépe hospodářskou krisi a nejlépe ji můžeme v její podstatě zmírniti. Ničím jiným. Nevyčítejte, co bylo. Ještě jednou podtrhuji: nepolitikařit! Je třeba dělati hospodářskou politiku, podati si v ní ruce a pak jistě prospějeme všemu obyvatelstvu a naší Československé republice. V zájmu zemědělského lidu prosím snažně, aby ten dvojí loket, který máme ještě i po zvýšení zemědělských cel, byl odstraněn. Je nutno, abychom měli pouze jeden loket a jedno právo stejné pro všechno obyvatelstvo Československé republiky. Více zemědělské obyvatelstvo nechce a zavedeme-li jednotný loket pro všechny, bude to jenom v zájmu obyvatelstva republiky. Poznali jsme přece, že ten nerovnoměrný loket, kterého bylo používáno řadu let proti zemědělcům, vymstil se na konec velké většině československého národa. Zaveďme proto loket jednotný a stejnou odměnu za stejnou práci! Tím končím. (Potlesk.)