Již čistě administrativní cestou přibývají obcím velké úkoly, jestliže zřídily, zříditi musely úřady pro péči o nezaměstnané, máme přece v německém území okresy, ba dokonce místa, kde počet nezaměstnaných nejde do set, nýbrž do tisíců. Městskou obec krnovskou stojí tento nový úřad 70.000 Kč a dostává na to od státu několik set korun, ač zříditi a vésti tento úřad jest úkolem státu a nikoli obce. Obce nezřizují tyto úřady proto, aby odebraly státu úkoly a výdaje, nýbrž v zájmu nezaměstnaných a především proto, poněvadž stát i v tomto oboru úplně selhal.

Jakkoli se to zdá i neuvěřitelným, přece okresní a dozorčí úřady škrtají z rozpočtů úplně i částečně částky podle zákona o obecních financích zařazené za účelem zřízení a vedení úřadů pro péči o nezaměstnané, a to s odkazem na ustanovení, že se při tom nejedná o zařízení, k nimž jsou obce po zákonu povinny.

Zákon o prostředkování práce je ohlášen. V zájmu obcí, osob práci hledajících a německého pracoviště dlužno požadovati, aby ve všech okresních městech byly zřízeny prostředkovatelny práce za náhradu výloh se strany státu.

Vyživovací akce, zahájená ministerstvem sociální péče, jest při nepostačujících prostředcích nejen zcela nedostatečnou, nýbrž způsobuje vzhledem k vypláceným částkám přímo podráždění. Poněvadž prostředky k tomuto účelu uvolněné nebyly dostatečně zvýšeny, počet nezaměstnaných každého týdne však vzrůstá, zvyšuje se denně nepoměr mezi nouzí a chlebem.

Opětně zasáhly obce příkladným způsobem tam, kde státní pomoc selhává. Stravovací a ošacovací akce, přímé podporování rodin potravinami a topivem, příspěvky na činži, osvobození od obecních dávek, vše to bylo zavedeno a zavádí se a jsou velmi rozmanité způsoby, jimiž se pomoc poskytuje. Jednotné směrnice pro takovéto pomocné akce byly by velmi žádoucí, rovněž tak podle určitých hledisek provedené zjištění všech nezaměstnaných a vedení jich v patrnosti. Bylo by z finančních, avšak také ze správně technických důvodů a nikoli v poslední řadě i v zájmu nezaměstnaných samotných usilovati o to, aby obecní úřady pro péči o nezaměstnané byly zřízeny se státní podporou ve všech okresních městech. Velké jsou to úkoly, velké oběti, jež obce přinesly.

Ústí n. L. samo potřebuje na podporu nezaměstnaných pro přímé příděly domácnostem týdně 70.000 Kč, a to 40 Kč pro dospělé a 20 Kč pro děti; to by bylo více než 3 1/2 milionů roční potřeby při dosavadním stavu. Obecní péče o nezaměstnané v Ústí n. L. vyžaduje měsíčně 300.000 Kč, státní péče o nezaměstnané v Ústí n. L. provádí se příspěvkem měsíčně 20.000 Kč! K tomu budiž připomenuto, že právě Ústí n. L. vykazuje malou číslici nezaměstnaných, že se tam krise silně pociťuje teprve v poslední době.

Krnov s téměř 4.000 nezaměstnaných, Vejprty - jedno z míst nouzového obvodu - Trutnov, kde téměř 80% všeho dělnictva jest bez práce, jsou nuceny přinášeti nepoměrně větší oběti a proto požadovati větší podporu.

Stát si musí uvědomiti svoji povinnost a nesmí se vymykati této povinnosti, aby se staral o nezaměstnané a mírnil nouzi. Stát musí poskytnouti dostatečné prostředky pro péči o nezaměstnané, obce však nechť jsou nositeli této péče.

Žádáme tudíž, aby za vyživovací akci byly obcím vynaložené náklady nyní i budoucně plně nahrazeny a aby k úhradě těchto nákladů podle počtu osob potřebných podpory byly přiměřené prostředky opatřeny a dány k disposici.

Přes to, že při vzrůstu nezaměstnaných mas nebude nikdy lze opatřiti všem osobám zaměstnání při veřejných stavbách, dlužno přece po názoru povolaných zástupců samosprávných sborů dáti přednost produktivní péči o nezaměstnané před každým jiným druhem podpory.

Pokládáme však přes to za nutné poukázati k tomu, že urychlením stavebního programu bude ohroženo v nejbližších letech normální zaměstnání, že však především vzroste enormní zadlužení obcí velmi značně a urychleným tempem. Nedostane-li se obcím na takovéto nouzové stavby žádné jiné podpory než z titulu produktivní péče o nezaměstnané, tudíž částky 8 až 10 Kč na dělníka a pracovní den, znamená to, že obce jsou nuceny vzhledem k nákladům za materiál a jiným výlohám investovati milionové částky, aby na péči o nezaměstnané obdržely jen několik 100.000 korun. 10 až 15% celkových stavebních nákladů činí státní příspěvek podle druhu investicí.

Nemají-li se obce dále zadlužiti a nemá-li se jim dostati paušálního podezření o obecním hospodářství jako díků za jejich práci, musí stát jejich investiční stavby v každém směru podporovati. To tím spíše, když obce plní přece úkoly státu a nenechávají již se zřetelem na nezaměstnané neoslyšenu výzvu předsedy vlády.

Chce-li stát vydatně pomáhati a nechce-li se pouze tvářiti, jakoby prováděl sociální péči, pak nevystačí s částkami, jež jsou zařazeny ve státním rozpočtu u jednotlivých resortů na subvence, a bude muset nastoupiti cestu velkorysé investiční půjčky nebo jiné cesty k opatření mimořádných prostředků.

Mimořádné poměry a mimořádné doby vyžadují mimořádných prostředků. Nouze láme železo. Nouze musí zlomiti i strnulou myšlenku držitelů moci, kteří mají na mysli vždy jen stát a hospodářství, nikoliv však lidi, kteří jsou nositeli a zároveň obětmi tohoto hospodářství.

Přičítá-li si pan ministr financí za zásluhu, že nejen má aktivní rozpočet, nýbrž i reservy ze 7 tučných let, pak není to než zjištění, že berní šroub byl silněji utažen, než to svědčilo hospodářství, poněvadž nyní není tu reserv pro zlé časy. Zásluhu zjedná si strážce státního pokladu teprve tehdy, jestliže reservy nahromaděné ve státních pokladnách a odňaté hospodářství uvede nyní v době nouze opět právě do tohoto hospodářství. Pomůže tím nejen části nezaměstnaných osob, ušetří na druhé straně i státní podpůrné pokladny, zabezpečí si tím i daňové zdroje, bez nichž přece nemůže hospodařiti. Obce potřebují tudíž bezúročných nebo co nejníže zúročitelných dlouhodobých zápůjček a vydatných státních subvencí. Pouze tento způsob státních subvencí splní svůj účel a nikoliv subvence roztříštěné na organisace všeho druhu. Tyto narážejí nejen na odpor širokých vrstev, nýbrž mají také vždy trpkou příchuť rozdílení státních peněz stranám, které jsou ve vládě, a organisačním útvarům za nimi stojícím. Stát nesmí se zdráhati poskytnouti dostatečnou pomoc, stát jest bohatý, chudý jest pouze lid, vyčerpaný nanejvýš rafinovanými prostředky. Stát nesmí odepříti rychlou pomoc, poněvadž měl nejen sta milionů korun na fuse bank, nýbrž má i dnes ještě fond na sanaci bank, jehož peněz se v prvé řadě používá pro peněžní ústavy, kde špinavé a často i zcela šovinistické obchody jsou na denním pořádku, kde nezpůsobilé a lehkomyslné výkony zaviňují zhroucení ústavu.

Na poli úrokové politiky postupuje zlevňovací akce příliš zdlouhavě a právě zde se vyvinuje málo energie. Tuto obzvláštní ostýchavost při zlevňovací akci pozorujeme na př. také u cukerního kartelu a všude tam, kde méně průmysl, více však bankovní svět má do věci co mluviti. Je-li správné zjištění kol. Macka o grálovém pokladu 3 miliard korun státních peněz, uložených bezúročně u Národní banky, znamená to nejen pro stát, v úrokové otázce ujařmený, promarnění milionů, nýbrž ukazuje se tím i cesta, kterou nyní nezbytně dlužno nastoupiti. Jak podpůrná akce tak i produktivní péče obcí o nezaměstnané jest úzce omezena okovy zákona o obecních financích, jenž v rukách všemocných cizorodých byrokratů musí se státi andělem zhoubcem všech sociálních opatření. Nejsou všechny okresní úřady tak krátkozraké, jako je tomu v Chomutově, kde úřad rád haraší měšcem a hraje si na mocného činitele, pána a vládce města i lidí. Dlužno však zjistiti, že především zemské úřady nejen rušivě působí, nýbrž že také ještě vydávají okresním úřadům výnosy s devisou: Jak spoutati obce. Sociálního cítění nelze těmito opatřeními umrtviti, arciť lze však toho dosíci v příčině vědomí odpovědnosti a právního citu a vždy zřejměji pronikne poznatek, že dozorčím úřadům schází cit pro to, co jest nezbytné, ale i pro to, co jest možné. V jednom průmyslovém městě v Čechách vyjednávají toho času dva zástupci země s obcí, aby vzala zpět stížnost, vlastně žalobu proti rozpočtu pro r. 1928/29, a jako úplatu nabízejí další zvýšení z dotačního fondu pro r. 1930. Na Moravě a ve Slezsku vyrozumívá zemský výbor obce, že obdrží z příspěvků z dotačního fondu 1930, povolených již obcím po různých škrtech, pouze 43% a že zbytek jest uhraditi zápůjčkou, jejíž povolení se zabezpečuje. Vyrovnávání vyrovnávacího fondu!

V Podmoklech a ve Fulneku požaduje se, aby bylo vybíráno stočné tak vysoké, aby jím byly kryty stavební náklady. To znamená v Podmoklech odepření nutné zápůjčky, tudíž znemožnění nouzové stavby. Ve Fulneku by to znamenalo, že by obyvatelstvo bylo nuceno na stočném platiti více než na pozemkové, činžovní a výdělkové dani dohromady. Namnoze nejsou ještě povoleny rozpočty pro r. 1930. To znamená, že s nouzovými stavbami usnesenými v říjnu 1929 nebude lze r. 1931 ještě započíti. Nebude-li zrychleno tempo, nebude lze letos již prováděti toho času usnesené investice.

Dějiny utrpení způsobených stavbám obytných domů, jež mají býti se státní podporou provedeny, jsou arciť ve všech obcích dosti známé a byl ztracen celý stavební rok. Méně přísné předpisy o stavebních plánech usnadnily by provádění staveb a vyřizování žádostí, především pak usnadnily by bydlení, poněvadž by činže mohly býti stlačeny ze 150 Kč na 120 Kč měsíčně. Dozorčí úřady neměly by proto překážeti péči o nezaměstnané, nýbrž podporovati ji liberálním výkladem obecních zákonů, jak tomu jest při mnoha jiných zákonech, jen když se chce.

Může býti spor, zda mají obce právo uzavírati zápůjčky pro péči všeho druhu o nezaměstnané. V Čechách mají se věci poněkud jinak než na Moravě a ve Slezsku, poněvadž Čechy mají jiný chudinský zákon. Podle něho jest předpokladem chudinské podpory nemajetnost a výdělečná neschopnost. Poněvadž výdělečná neschopnost není totožná s nezaměstnaností, nelze tu chudinskou podporu právně ani požadovati ani odůvodniti. Podle §u 28 obecního zřízení, jež platí v Čechách vedle, na Moravě a ve Slezsku však také na místě chudinského zákona, má obec chrániti zájmy svých občanů a také nezaměstnaný má na to právo. Podle tohoto zákona přicházejí pro péči o nezaměstnané v úvahu všichni, kdo nemohou nalézti nejnutnější obživu. Četní obecní politikové odvozují z toho právo opatřiti si prostředky pro péči o nezaměstnané. Povinnost k tomu neměla by však býti odvozována a do nového chudinského zákona zařazována, poněvadž by obce v dobách krise nemohly nésti břemena z toho vznikající a poněvadž nemají také, jak tomu jest u státu, potřebných mocenských prostředků k odstranění hospodářské tísně. Proto dlužno požadovati, aby naprosto nedostatečný gentský systém byl nahrazen pojištěním proti nezaměstnanosti v zájmu jak dotčených osob tak i obcí. Nutno také výslovně poukázati, že zápůjčky na nouzové práce všeho druhu povolují dozorčí úřady jen tehdy, jestliže potřebné k tomu částky jsou obsaženy v obecních rozpočtech pro r. 1931. Dozorčí úřady musí tudíž, mají-li zameziti dnešní tíseň a umožniti podporu nezaměstnaným a investice, vykládati jak zákon o obecním zřízení, chudinský zákon, tak i zákon o obecních financích co nejliberálněji, a nesmí jim státní finanční správa v této snaze brániti. Kromě nouzových staveb podnikaných obcemi musí takové stavby prováděti také co nejvydatněji i okres, země a stát.

Ač nouze v německém pohraničí jest nepoměrně větší než v českém obvodu, vidíme z dosavadních sdělení o zamýšlených stavbách, že největší díl se nemá prováděti v území nouzovém. Z důvodů lidskosti dlužno přece s veškerou rozhodností požadovati, aby pro nouzové stavby byla výlučně směrodatnou nouze a nikoli národnostní poměry obyvatelstva. Co nejrozhodnější odpor všemi prostředky, jež jsou po ruce, ohlašujeme pro případ, že by se opakoval škandál, že se při státních a zemských stavbách v německém území přibírají dělníci cizí.

Jak nesmírně hluboko se zakotvila nouze v dnešní době, vidíme z toho, že se apeluje na soukromou dobročinnost a počítá s ní i dokonce i sám předseda vlády. Dokonce účastní se v této snaze i ony strany, jež dříve nechtěly nic věděti o almužně a posmívaly se jak sběratelům, tak i dárcům. My jsme přirozeně daleci toho, abychom věřili, že soukromé dary budou trvale plynouti, myslíme spíše, že může jíti pouze o jednorázovou podporovou akci obcí. Obce nepovažují se jen za povinny zastávati se práv svých nejchudších občanů, nikoliv, jsou bez ohledu na svůj těžký finanční stav ochotny pomoci, ač i samy úbytkem svých příjmů jsou také obětmi krise. Jestliže svou ochotou podnikají pomocnou akci tam, kde stát selhává, a neplní plnou měrou svých povinností, nečekají díků, očekávají pouze, že budou ušetřeny podezírání, se kterým finanční správa štědřeji se uplatňuje než s finanční pomocí. Očekávají co nejúplnější porozumění pro obětavé plnění samozřejmých povinností, co největší hlahovůle dozorčích úřadů a liberálního výkladu všech oněch finančních ustanovení, na nichž jest pomocná akce založena. Poněvadž dvakrát dává, kdo rychle dává, nechť všichni činitelé státní a zemské správy udílejí povolení v úvahu přicházející s takovým urychlením, jakoby na tom závisela přesná výplata jejich vlastních požitků.

Od státu samého žádám jménem obcí a jejich nezaměstnaných občanů:

1. zavedení pojištění proti nezaměstnanosti;

2. zřízení a subvencování úřadů pro peci o nezaměstnané ve všech okresních městech;

3. co nejvydatnější podporu všech stravovacích a pomocných akcí v obcích podle počtu nezaměstnaných;

4. podporu všech nouzových prací bezúročnými nebo co nejníže zúročitelnými zápůjčkami a subvencemi všeho druhu;

5. zahájení nouzových prací okresem, zemí a státem v nouzových obvodech výlučně s používáním trvale usedlého dělnictva.

Vrcholnou zásadou pro celkovou podporu proti krisi musí býti: Upuštění od veškerých stranickopolitických a národnostních vedlejších úmyslů, tudíž rozdílení v naprosté veřejnosti. Nositeli péče o nezaměstnané musí se státi obce a nouze bližních nesmí býti zneužito k více méně zakrytému subvenčnímu hospodářství politických stran. Tenkráte, avšak jen tenkráte, budou-li splněny požadavky obcí, můžeme a jsme ochotni udržeti klid a pořádek, o což se státní moc tak úzkostlivě stará. Nouze křičí o chléb, četnické šavle a policejní obušky nejsou nijakou toho náhradou. Lid se domáhá práva na práci, práva na život. Skromnějším nemůže býti žádný požadavek, důtklivěji nemůže vyzníti žádné volání o pomoc. Dnešní držitelé moci nechť slyší varovný hlas, jejž i my pronášíme.

Zvětšuje-li se stále nouze, řádí-li bída ve městech, kde již nekouří tovární komíny, dá-li se armáda nezaměstnaných na pochod, pak bude příliš pozdě. Buňky státu, obce, chtějí pomoci. Stát i vláda mají v rukách uvésti vůli o záchranu ve skutek. Zanikne-li náš varovný hlas bez odezvy, pak ponesou plnou odpovědnost ti, kdož nechtějí viděti a nechtějí slyšeti! (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Chloupek.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno, budiž mi dovoleno, abych doplnil některé vývody předešlých řečníků z klubu našich republikánských poslanců ke dnešní debatě o hospodářské krisi. Jest jistou věcí, že hospodářská krise zde jest a také že je zjevem světovým, který nemůžeme zcela odstraniti. Ale je také jisto, že musíme tuto hospodářskou krisi alespoň podstatně zmírniti. O toto podstatné zmírnění celkové hospodářské krise běží. Jestliže hospodářská krise vznikla, jak sama vláda prohlásila, z krise zemědělské, je nutno věnovati zejména odstranění resp. podstatnému zmírnění zemědělské krise největší pozornost. Obtíž řešení zemědělské krise spočívá také ve světovosti této krise (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.), avšak my přes to nemůžeme zůstávati před obtížemi řešení této krise státi, nýbrž musíme k jejímu řešení rychle přikročiti. Třeba léčiti zlo tam, kde vzniká. Má-li tedy zlo svůj vznik v krisi zemědělské, musí býti především odstraněna tato krise. Při tom je třeba ponechati stranou všechnu zaujatost ke stavu zemědělskému i ke straně, která tento stav představuje. Co bylo pro zmírnění zemědělské krise vykonáno, nedostačuje. Nesmíme se proto obávati dalších opatření. Kdo má, vážení kolegové, největší zájem na odstranění zemědělské krise, pokud se týká jednotlivých vrstev zemědělského lidu? Jsou to především sociálně nejslabší zemědělští a lesní zaměstnanci, pak jsou to osamostatnivší se zaměstnanci při pozemkové reformě a všichni ostatní nabyvatelé půdy, malozemědělci, rolníci a statkáři.

Dnes průběh krise jasně ukazuje, že jí trpí dobře 95% zemědělského lidu. Tím je také nejlépe prokázáno, že učení agrarismu a jeho programu se nevztahuje, jak bývalo dříve tvrzeno, snad jen na statkáře nebo dokonce velkostatkáře. Zemědělská krise, která se dotkla nejbolestněji právě vrstev malého zemědělského lidu, nám jasně ukázala, že na agrarismu největší zájem mají právě široké vrstvy nejmenšího zemědělského lidu. Bylo tedy učení agrarismu zemědělskou krisí plně potvrzeno a nikterak jím nebylo otřeseno, jak se mylně z některých stran tvrdí, že prý agrarismus v dnešní době zklamal. Naopak, ukázala se potřeba daleko agrárnější politiky státní, než je dosavadní, a my musíme k této agrárnější politice ve státě našem přikročiti právě v zájmu nejmenšího zemědělského člověka, v zájmu zemědělského dělníka, domkáře a malorolníka.

Nejde o to, v jaké míře zemědělská krise koho poškodí. Je jisté, že zemědělská krise poškodí o daleko větší obnos peněžní statkáře než malorolníka, ale jde o to, koho ta krise více bolí. Je jisto, že bolí více toho malého. To bylo třeba zde konstatovati, aby nastalo jasno. Je třeba konstatovati, že nám nemůže býti lhostejným osud rolníků středních i statkářů, poněvadž s osudem těchto je spjat osud téměř 1 milionu zaměstnanců na půdě. Osud těchto nám však nemá býti lhostejným! Zkrachuje-li statkář nebo rolník, nemůže vypláceti dělníkům mzdy, dluží živnostníkům, nemůže platiti daně a přirážky, nehledě k tomu, že nemůže nakupovati průmyslové výrobky. Nesmíme zůstati hluší v zájmu dělnictva ke krisi rolníků, neboť tato krise přenáší se pak na zemědělské dělnictvo a čeleď. Rolník v krisi buď nezaměstnává žádné čeledi, neboť hledí sám s rodinou vše obdělati, nebo jí část propouští, nebo nedává tolik práce živnostníkům, kteří zase propouštějí své dělníky. Nekupují se průmyslové výrobky, jejich odbyt klesá, atd. Setkáváme se tu s primérním zjevem, který způsobuje celou hospodářskou krisi, i krisi v průmyslu, obchodu a živnostech.

Nemůže-li zemědělec platiti daní a přirážek, nemůže pak podnikati ani stát, ani okres, ani obec, a zde spočívá zase kus kořene zla dnešní krise.

Jeví se potřeba zvýšení cel. Cla projevila se nedostatečnými, zejména pokud se týká živočišné produkce v mase a tucích. Hlavně však kladu důraz na to, že musíme obmeziti spotřebu umělých tuků, kterými jsme v Československé republice přímo zaplavováni, ač tyto tuky nemají té výživné hodnoty a jsou nepoměrně dražší, než levné tuky naše. Co má tomu říci občan Československé republiky, když jede horským krajem nebo horskými městy a vidí, jak se tam vykládají metráky umělého tuku - zatím co naši lidé, naši rolníci, nemohou prodati ani za 10-12 Kč kilo másla, nehledíc k ostatním výrobkům?

Nesmíme se báti ani případného zavedení monopolu nebo syndikátu, ukáže-li se celní opatření a obchodní smlouvy nedostatečným prostředkem k podstatnému zmírnění zemědělské krise, neboť, byly-li proti zemědělcům zavedeny rekvisice v dobách mimořádné krise konsumentů, byly-li proti nim zavedeny maximální ceny, nesmíme se báti, je-li v krisi producent-zemědělec, když také v jeho prospěch zaručí stát odbyt jeho výrobků a také stanoví určité minimální ceny za jeho výrobky.

Otázku úvěrovou třeba řešiti v celé její šíři a dokonale. Malé a na krátkou dobu poskytované prostředky by naprosto nestačily. Kapitál nesmí býti ukládán do staveb zbytečných nákladných paláců kteréhokoliv oboru. Takovéto stavby paláců, ať se již dějí v kterémkoliv oboru, jen provokují. Potřebujeme hlavně stavěti byty pro lidi, potřebujeme stavěti jen věci produktivní a musíme se vyhýbati všemu, co by mohlo náš lid provokovati a co není bezpodmínečně nutno v tomto směru stavěti.

Kapitál nesmí býti shromažďován jen v bankách a pojišťovnách. Třeba zde pomýšleti na rychlou změnu systému, hlavně pak na změnu systému sociálního, úrazového a pensijního pojišťování všeho druhu. Třeba mobilisovati všechny peněžní prostředky do výroby, nenechati peníze ležeti ladem v bankách a jiných peněžních ústavech, kam byly ze strachu před ztrátami tak překotně v poslední době staženy, jako zase byly mnohdy předtím lehkomyslně rozpůjčeny.

Zejména jest třeba vraceti kapitál do zemědělství, a to na levný úrok, zato však na jisté uložení. Naše zemědělství dnes vysokého úroku nesnese, a mám více než dostatek dokladů, že velká část zemědělců je zatížena po 1 ha dluhem až 10.000 Kč - to jsou staří hospodáři - a vezmeme-li nabyvatele půdy z pozemkové reformy, 15 až 20.000 Kč dluhů na 1 ha není vzácností. Jak jest, prosím, možno, slavná sněmovno, aby tito zemědělci obstáli, mají-li při tom platiti vysoký úrok, a jak je možno, aby tento dluh umořovali? Upadají pak do dluhů, ztravují vlastní substanci statkovou a přicházejí o všechno.

Oživením zemědělského podnikání oživíte i podnikání průmyslové. Je potřebí zastaviti přímo bezhlavou a úpřílišněnou racionalisaci, na kterou bylo si zde právem stěžováno, bohužel i od těch, kteří se nedávno ještě za ni přimlouvali, i od těch, kteří ji dnes jen demagogicky odsuzuji. To jsou zase ctitelé Ruska, kde tuto racionalisaci plným tempem zavádějí a ve své pětiletce vřele doporučují.

Podniky, které provedly takovou upřílišněnou racionalisaci, kde propustily celé legie průmyslového dělnictva z práce, je třeba zvláště zdanit a výnos tohoto zdanění věnovati právě na nutná sociální břemena, vzniklá z této upřílišněné, bezhlavé racionalisace, která se žene jen za ziskem a vyhání nám dělníka z továrny.

Problém mzdy zemědělského a lesního dělnictva souvisí, slavná sněmovno, s problémem zemědělského a lesnického podnikání. Bude-li zemědělské a lesní podnikání nerentabilní, nebude možné trvale udržeti mzdy, což by bylo zhoubou pro zemědělství i lesnictví a což by znamenalo ještě daleko větší signál k nebezpečnému útěku z venkova, než jaký se nám byl právě objevil při posledním sčítání lidu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr. - Posl. Hruška: Vy jste pro snižování mezd!) My nejsme pro snižování mezd, naopak, my jsme pro udržení mezd zemědělského a lesního zaměstnanectva za všech okolností.

Třeba se starati, aby nám nepropukla krise také v lesnictví v důsledcích ruského podbízení dřeva. Zde se to má s tím podbízením, slavná sněmovno, asi jako s těmi dvěma, co prodávali na trhu košťata. Jeden povídá druhému: Jak to přijde brachu, že ty prodáváš košťata ještě levněji než já, když já kradu pruty? A ten druhý povídá: Já kradu celá košťata. V Rusku prostě ukradli lesy, nedali za ně žádné náhrady (ukradený materiál) a v lesích zavedli robotu. A je ukradená i práce. Přirozeně, že potom dodávají do sousedních zemí dřevo za cenu, za kterou se u nás ani nemůže toto dřevo zpracovati v lese.

Je třeba snížiti daně u zemědělců. Tato potřeba je bezpodmínečná, a to hlavně, pokud se týká daně obratové. Jak třeba se k tomu stavěti, slavná sněmovno, když dostávám zprávu z moravského Slovácka, že tam na Kyjovsku zvýšena byla daň důchodková o 20% proti roku loňskému? Jak se to srovnává, když renta zemědělců klesla buď o polovinu, až o 2/3, nebo úplně zmizela, když se zde důchodková daň ještě zvyšuje?

Je třeba přikročiti konečně ke zrušení daně z domácích porážek. Tato daň dotýká se nejmenších zemědělců, zemědělských a lesních dělníků, a dotýká se také i jiných vrstev lidu nezemědělského. Bude jednou na čase, aby konečně tato daň byla odstraněna jako jedna z nejtíživějších, poněvadž postihuje úspory nejmenších lidí, kteří si je právě ukládají, šetří, shánějí vše pro prasátko, aby měli omastek na zimu, aby svou výživu snáze obhájili.

Třeba vycházeti z normálních poměrů předválečných, zasednouti k zelenému stolu a znásobiti úměrně stejně všechny položky příjmové a výdajové u všech stavů. Je třeba stejným násobkem posuzovati tržbu zemědělců jako mzdy, daně, zisky meziobchodu, dopravní výlohy, platy státního i soukromého zaměstnanectva, tržbu průmyslovou a jen tak, když stejným loktem všem těmto budeme měřiti, dospějeme ke spokojenosti. Vždyť nespokojenost v našem obyvatelstvu neozývá se jen proto, že je zle, nýbrž hlavně proto, že obyvatelstvo Československé republiky vidí, že se neměří vždy stejným loktem, zejména že se měří daleko kratším loktem zemědělství a jeho lidu, nežli průmyslu a obchodu a jeho lidem. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je dále třeba zjednodušiti celé úřadování. Na nižší instance nutno přenésti více práce a více odpovědnosti a také více kompetence a nehromaditi vše, jak se dosud namnoze děje, v centrálních úřadech. Je nutno odstraniti za každou cenu tak zvané šíbrování v úřadech, nebo zbytečné podpisy, aprobace, revise aprobací, podací a odesílací protokoly. Jest třeba zjednodušiti, urychliti úřadování, aby jen v těchto podacích protokolech nám nevázly spisy 14 dní nebo dokonce měsíc. Je třeba zavésti do celého úřadování jiný, radostnější duch, aby také každý, kdo práci v úřadě vykonává, měl z ní určitou radost. Ten, kdo nemá pocitu odpovědnosti, kdo nemá v úřadě z práce radost, nemůže tuto práci dobře vykonávati, jak to občanstvo právem žádá.

Dnešní stav je nebezpečný a neudržitelný.

Důkladná a rychlá náprava je více než nutná.

Ve vládním prohlášení správně se mluví o tom, jen je třeba doplniti, že je nutno rychle vyřizovati nejen agendu nouzovou, nýbrž veškerou agendu úřední, aby se celý státní aparát dostal do náležitého chodu. Je třeba učiniti referenty odpovědnými, žádati na nich práci, ale také jim ji umožniti.

Naše státní podniky. Dovolte, abych se zmínil o podniku Státní lesy a statky, s jehož existencí je spojen interes 100.000 zemědělských a lesních zaměstnanců. Velká zemědělská a lesnická krise přenáší se i do tohoto podniku, který nemá tak snadnou situaci jako jiné podniky, na př. železnice, pošta, které mohou zvýšení platů nebo zmenšené příjmy tarifní a pod. přenésti prostě zvýšením osobních či nákladních tarifů a poštovným na občanstvo, a tak podnik učiniti aktivním. Avšak podnik Státní lesy a statky je na tom zrovna tak jako náš zemědělec nebo lesník. Nemůže zvýšiti své příjmy, je nucen celou tuto krisi prodělávati.

Dovoluji si upozorniti, že zejména na Podkarp. Rusi, kde více než polovina lesů náleží státu, leží dřevo neprodané, ale na druhé straně nemá tamní obyvatelstvo práce. Proto je třeba za každou cenu prováděti práce v lesích; práce ty se nesmí zastaviti. U podniku Státní lesy jeví se nedostatek peněz. Vláda zde musí poskytnouti vydatné prostředky zálohou, aby tento podnik mohl zaměstnati podkarpatoruské obyvatelstvo lesní prací, neboť toto obyvatelstvo nemá, bohužel, žádné možnosti nalézti si práci jinou.

Je třeba, aby se přikročilo ke stavbám cest v našich lesích. Nesmíme pokud se týká podniku Státní lesy a statky stále jen kritisovati, musíme tomuto podniku také napomáhati. Vždyť je to náš státní podnik a každý občan naší republiky má míti na jeho prosperitě zájem Podnik Státní lesy a statky plní úkol velkostatku, který byl pozemkovou reformou z velké části právem rozrušen, ale to, co máme nyní, třeba udržovati. Vždyť zvláště socialistické strany při provádění pozemkové reformy volaly po zachování určitých hospodářských celků. A nyní zde tyto celky jsou, je tedy třeba je zachovati.