Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Hlučné výkřiky posl. Vallo.)

Pane posl. Vallo, volám vás k pořádku. (Hluk trvá.)

Prosím o klid. (Výkřiky.)

Prosím pány poslance, aby zachovali klid. (Hluk neustává.)

Prosím o klid.

Ministr dr Meissner (pokračuje): Musím se proto omeziti na nejnutnější.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Meissner (pokračuje): .... abych opravil nesprávná tvrzení pana posl. Stříbrného.... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Meissner (pokračuje): .... jako by šlo o persekuci národně smýšlejícího soudcovského čekatele, čili, jak on stále říkal, soudce.

Čekatel, jehož se pan posl. Stříbrný ujal, byl stálým a hlavním spolupracovníkem určitého měsíčníku. Přiznal, že všechny články v onom listě uveřejněné před otištěním četl. Tento list číslo co číslo byl konfiskován pro trestné činy podle zákona na ochranu republiky (Slyšte!) a zejména pro hrubé urážky presidenta republiky. (Slyšte! - Výkřiky.) Byla čísla, ve kterých článků obsahujících hrubou urážku presidenta republiky..... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Meissner (pokračuje): .... bylo několik. Z těch četných článků, zabavených pro urážku presidenta republiky, budiž mi dovoleno..... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Meissner (pokračuje): .... abych tu ukázal jenom na jednu básničku, charakteristickou pro smýšlení soudcovského čekatele. Není od něho, ale byla jím před uveřejněním přečtena a v témže čísle je od něho článek. Má charakteristický název: "Haló, censuro!" A v této básničce, tištěné různými typy, obsahují určitá slova, odchylnými typy vytištěná, čtena s hořejška dolů tak hrubou urážku našeho presidenta republiky, že se ji neodvažuji tady ani opakovat. (Hanba!) Jen prosím k informaci, abych ukázal koho se... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Meissner (pokračuje): ... pan posl. Stříbrný ujal, budiž mi, abych tak řekl, prominuto, že ocituji poslední slova s výslovnou prosbou, aby se tato slova v těsnopiseckých záznamech neobjevila.

Básnička ta končí slovy - když před tím bylo jasně mluveno o presidentu republiky [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 77 této těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky: To je skandál! Hanba! Fuj! - Posl. dr Stránský: Co mu za to dal disciplinární senát, pane ministře?) Důtku. (Různé výkřiky.)

V 6. čísle téhož časopisu z listopadu loňského roku je uveřejněn od zmíněného soudcovského čekatele článek jím podepsaný, nadepsaný "Dokument doby". V tomto článku obírá se onen čekatel konfiskací knihy "Fortinbras". Na vysvětlenou neinformovaných pánů a dam musím uvésti, že loňského roku na jaře vyšla kniha pod názvem "Fortinbras". Byla zřejmě namířena, znaky naprosto nepochybnými, na jednoho aktivního ministra Československé republiky. (Hlasy: Bylo tam vyzýváno, aby byl zavražděn!) A tu odpůrce jeho uvažuje ve dlouhých statích, jak má republiku zachrániti a zbaviti tohoto ministra, a přichází k závěru, že jediná cesta je vražda. (Výkřiky: Slyšte! Hnus!) V četných úvahách a rozmluvách odůvodňuje právně, morálně i jinak vraždu (Hlasy: To je skandál!), a když posléze vraždu na aktivním ministru provedl, tedy končí kniha apotheosou - ne na zavražděného, nýbrž na vraha, vykonaná vražda je tam vychvalována a velebena jako hrdinský osvobozující čin. (Hlasy: To je úžasné! - Posl. Zeminová: A autorem je úředník ministerstva obchodu!)

Já nemám ve zvyku skrývati se za to, co jsem sám nařídil, převalovat odpovědnost na někoho jiného, nýbrž já přejímám za své činy plnou odpovědnost. (Výborně!) A v tomto případě sám jsem rozhodoval. (Hlasy: Vyčistit úřady je třeba!) Já jsem tu stál před dilematem: Mám se vydati výtce, že jsem sáhl na t. zv. literární dílo (Hlasy: To není žádné literární dílo!) a že postup můj je protiliterární, či se mám raději vydati této výtce, než abych zatížil své svědomí, že uveřejněním takovéto knihy jsem třeba spoluzavinil čin, který už by nemohl býti odčiněn? (Hlasy: Vražda není literární čin!) A já jsem si vzpomněl, že, bohužel, v naší Československé republice politická vražda již byla vykonána, že byl vykonán pokus i dokonaná vražda na dvou osobách nejzasloužilejších a nejvíce vynikajících, na dr Kramářovi a dr Rašínovi. A tu jsem si řekl: Smí ministr spravedlnosti dáti v sázku i život po případě ještě některého jiného ústavního činitele a smi pustiti do světa takové zřejmé vybízení k politické vraždě? (Hlasy: Jednal jste správně, pane ministře!)

Mám za to, že si nesmíme - a říkám to s plnou otevřeností - v Československé republice hráti a já ve svém úřadě si hráti nebudu, to pravím na všechny adresy. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky posl. Zeminové a posl. Koudelky.)

Nyní přichází soudcovský čekatel a uveřejňuje článek "Dokument doby". Nejprve vytýká tam censuře, že onu knihu zkonfiskovala. A v tom článku výslovně zmiňuje se o vraždě, pan soudcovský čekatel! Pak provází aktivního ministra takovou spoustou hrubých, surových nadávek, že, řeknu otevřeně, stydím se je tady opakovati (Výkřiky: Slyšte! Skandál!), a stydím se, že z péra inteligenta soudcovského čekatele, mohly vyjíti! (Výkřiky.)

On vytýká na jedné straně v onom článku censuře, že místa jednající o vraždě zkonfiskovala, ale na druhé vzdává díky spisovateli oné knihy za dokument doby (Výkřiky.) a za osvobozující slova. On se s tím spisovatelem, pokud jde o zabavená místa ohledně vraždy, ztotožňuje a vybízí na konec k činu, "abychom se zbavili onoho aktivního ministra". (Výkřiky.)

Měl jsem já - tak jsem se ptal - nechati tuto činnost bez jakékoliv odezvy, nebyl jsem já přímo povinen v zájmu celého soudcovského stavu (Potlesk.), v zájmu justice a v zájmu státu (Potlesk.) zakročiti? Já se otevřeně k tomu přiznávám, že, když disciplinární věc skončila pouhou důtkou (Hlasy: Skandál!), druhý den dal jsem nařízení, aby byl přeložen do Kaplic. (Výborně! - Potlesk.)

Konstatuji, když jsem věc vyložil (Výkřiky.) všem slušným a rozvážným politickým činitelům, že schválili postup justiční správy a ministerstva spravedlnosti.

Odůvodnění mého postupu bylo toto: Řekl jsem si: jak bude asi budoucí soudce rozhodovati (Výkřiky.), když politická antipatie ho svede k tomu, aby veřejně užíval hrubých slov a schvaloval vybízení ke vraždě? (Výkřiky.)

Pan posl. Stříbrný mluvil o neodvislosti soudcovské. Plně s ním souhlasím, avšak neodvislost soudcovská nesmí býti posuzována toliko jednostranně, nesmí býti posuzována toliko s jednoho hlediska (Posl. Štětka: A co v případě Harusově? Chceme odpověď!), to jest, aby byli soudcové neodvislí vůči svým představeným, nýbrž neodvislost soudcovská musí býti také dolů, vůči náladám ulice. (Výborně! Zcela správně! - Potlesk.)

Jsem naprosto dalek toho, dotýkati se politického přesvědčení nebo politické příslušnosti příslušníků stavu soudcovského. Každý má právo býti příslušníkem strany, která odpovídá jeho přesvědčení. Ale myslím, že svědomitý ministr spravedlnosti může zaujímati jen jediné stanovisko, že totiž soudce, ať již je politickým příslušníkem jakékoli strany, musí své vystupování i v životě mimoúředním přizpůsobovati svým povinnostem soudcovským (Výborně!), že jeho vystupování nesmí býti nikdy takové, aby vzbudilo v občanstvu dojem, že, když předstupuje před dotčeného soudce, nemá před sebou nestranného člověka, nýbrž politického odpůrce. (Tak jest! Výborně!)

Nestrannost soudcovská v každém směru je nezbytnou stránkou jeho činnosti v zájmu občanstva i celého státu (Tak jest!), a proto beru za případ, o kterém zde mluvil p. posl. Stříbrný, plnou odpovědnost a prohlašuj i, že v každém jiném budoucím případě bych postupoval stejně a že, pokud budu zastávati úřad ministra spravedlnosti, budu bdíti nad tím, aby každý příslušník stavu soudcovského celým svým vystupováním dával záruku naprosté nestrannosti vůči každému. (Výborně! - Potlesk. Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Náprstek. Dávám mu slovo.

Posl. Náprstek: Slavná sněmovno! Vládní prohlášení o dnešní hospodářské krisi a hledání cest k jejímu odstranění znamenají namnoze určitou, třebas i pro nás bolestnou satisfakci. Již po delší dobu, po několik let poukazovali jsme na řadu zjevů jevících se u živnostensko-obchodnického stavu a často jsme projevili obavu, že mnohé zlo, které tiskne k zemi příslušníky našeho stavu, objeví se ve zvětšené míře v celkové hospodářské situaci. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Vítáme prohlášení dobré vůle vlády republiky Československé, která má býti provedena poskytnutím pomoci všem stavům, které jsou hospodářskou krisí postiženy. Zaujímali jsme loyální stanovisko k řešení zemědělské krise, ač nám to bylo z různých stran vytýkáno, a zaujímáme je stále. K odůvodnění našeho stanoviska stačí naše zkušenost z praktického života, která nám dává každý den doklady, že celý náš hospodářský život je složitou spojitou nádobou, jejíž části znamenají jednotlivé stavy, a kde klesnutí či zvýšení úrovně stavu jednoho má za následek změnu hospodářské úrovně i stavu druhého.

Řada odborů živnostenského stavu nepřichází do těžkých všeobecných poměrů tep rve při vypuknutí všeobecné hospodářské krise z toho důvodu, že se již řadu let v tomto zoufalém postavení nalézá. A proto máme porozumění a pochopení i pro druhé stavy, které jsou postiženy pohromou, o které je pravda, že je světovou a lidstvu přináší přemíru škody jak celku, tak i stavům a jednotlivcům. Mluví se zde o racionalisaci a jejích důsledcích na vývoj všeobecného hospodářského stavu. A tu vzpomínám si na dobu, kdy nastalo hospodářské zničení živnosti obuvnické i živností oděvních. Již tenkráte jsme vyslovili svůj názor o racionalisaci. Zdůrazňovali jsme ve svých protestech, že jen tenkráte bychom uznávali racionalisaci, kdyby se tato prováděla v zájmu celku a se zřetelem na jeho jednotlivé složky. Varovali jsme a upozorňovali na neblahé následky ničení maloživností, zejména maloživností výrobních. Zde nešlo pouze o existenci desetitisíců samostatných jedinců, zde šlo také o příslušné zaměstnané živnostenské dělnictvo.

Matriky pomocníků při jednotlivých odborných společenstvech budou jednak dokladem, kolik řádně a odborně kvalifikovaných dělníků ztratilo možnost samostatné hospodářské existence a bylo nuceno přijmouti zaměstnání přesahující jich fysickou sílu. Nynější krise jen dovršuje zoufalé postavení všech těch příslušníků zmíněných odvětví. Dnes živoří ti, kteří ve zmíněném povolání zůstali, právě tak jako ti, kteří hledali záchranu v povolání druhém, kde přirozeně první se octli bez zaměstnání. A aby tragedie byla dovršena, přicházejí přes veškeré ujišťování pana ministra financí a představitelů zemských finančních ředitelství o shovívavém postupu při vymáhání dlužných daní naše berní správy a berní úřady, a to ne pouze s exekučním zajištěním, nýbrž namnoze i se skutečným dražebním prodejem zabavených věcí. Zastávám zásadu plnění povinností vůči státu, ale co lze říci o případu, který se stal v minulém měsíci v Teplicích-Šanově, v kraji zajisté dosti pobouřeném probíhající krisí v hornictví a sklářství, kde živnostníku, kterému se vykazuje 74.996.31 Kč dlužných daní, proti kterým má podáno řadu nevyřízených odvolání, prodáno bylo celé zařízení krámu i se zbožím a výrobky, odhadnuté asi na 10.000 Kč, za 3.145 Kč?! Případ zajisté vhodný k úvaze.

A nyní si vezměme druhou stranu našeho podnikání. O příslušnících našich stavebních živností jest všeobecně názor, že je to stav, který vykazuje určitý blahobyt. Kdo má příležitost blíže seznati jejich poměry, má namnoze názor odchylný. Stát náš uložil si za povinnost, podpořiti stavební ruch a tak čeliti nezaměstnanosti v tomto oboru a při tom dáti možnost vzniku nových hospodářských hodnot. Úmysl je zde zajisté krásný a také mnohé bylo získáno, ale mnoho-li mohlo býti vykonáno při účelném čilém úřadování místo při strnulém provádění byrokratických předpisů?

Činovníci naší samosprávy a příslušníci stavebních živností nejlépe by mohli vysvětliti, jaká křížová cesta často se podnikala než bylo dosaženo zadání a započetí stavby. Co to bylo cest, co stálo jízdné jaká byla ztráta času, kolik se vydalo na poštovném, poplatcích, na kolcích! Tyto zbytečně vydané sumy šly by při sdělání statistik do milionů. A postup při proplácení státních staveb? Znám živnostníky, kteří dohotovili, případně dodali své práce již před 5 lety a nemají je dosud doplaceny. A zde přicházíme k vysvětlení zjevu, že mnohý živnostník přes vykonanou práci a přes své skrovné osobní potřeby finančně upadá, že zabředá do dluhů za suroviny, že dluží daně, poplatky sociálním ústavům, a namnoze vidíme smutný zjev, že zaměstnanci čekají v sobotu neb v neděli, zda se jich zaměstnavateli podaří sehnati potřebný peníz na výplatu jejich mzdy.

A co znamená, je-li stavební živnostník nucen v důsledku placení účtů uzavírati směnečné půjčky a platiti namnoze až 10% úroky, zase by mohly osvětliti jen zúčastněné strany.

A zde jsme zase u jedné z příčin, které snad nejsou přímou příčinou dnešní krise, ale zajisté s ní těsně souvisí. Četl jsem v jednom časopise, mnoho-li bude znamenati 1% snížení ze vkladů. Spočteme-li, mnoho-li by se ušetřilo včasným placením se strany státu, domnívám se, že i zde by to znamenalo mnoho pro odstranění krise.

A nejinak vypadá to i se stavbami soukromými nebo družstevními, postavenými na podkladě zákona o stavebním ruchu. I zde jsou případy několikaleté. I zde stavebník namnoze čeká již několik let na vyřízení své žádosti a tím také na osvobození od tíživého zatížení směnečných půjček.

Je proto naprosto nutno, aby vláda zakročila zejména u zemských a ústředních úřadů, aby ti, kdož rozhodují o vypsání, zadávání staveb nebo dodávek nebo jejich kolaudací, případně vyúčtování a vyplácení splatných částek, si uvědomili svízelnou situaci hospodářskou, ve které jsou všechny výrobní kruhy.

Žádáme, aby při sjednávání obchodních smluv bylo dbáno i drobného a středního podnikatelství, které se jistě přizpůsobí potřebám exportu, bude-li mu to jen trochu umožněno příznivou základnou té neb oné obchodní smlouvy. Nepřímo lze pomoci i tím, umožní-li se průmyslu export tak, že tento nebude nucen hledati odbytu v tuzemsku na škodu drobných a středních podnikatelů. Ovšem neulehčilo by se postavení těch drobných a středních podnikatelů, kdyby státní správa měla vždy postupovati takovým způsobem, jako postupovala právě v minulé době proti představitelům kožního družstva a proti některým obchodníkům ze řad kožního obchodu v případě exportu koží do Německa, Francie a Anglie. Tím by se našemu exportu nepomohlo a je to přímo, abych tak řekl, protikladem toho, co se děje ve prospěch exportu tam, kde jde o ten velký průmysl.

Prosperita drobných živností výrobních a odstranění kritického stavu jejich rozvoje jest nejen v zájmu existence jich příslušníků, nýbrž i v zájmu státu a naší samosprávy. Kdo sleduje čísla v našich rozpočtech a účetních uzávěrkách, zajisté se pozastaví nad klesajícím výnosem výdělkových daní. To není zvláště u drobných poplatníků pokles berní morálky, to je prostý důsledek úpadku výnosnosti těchto podniků.

Hospodářská krise dolehla na stav živnostensko-obchodnický s několika stran. Na jedné straně je to nepopiratelně vysoké zatížení, nechť je to daňové, dávkové nebo poplatkové, na straně druhé vysoké zúročení potřebného provozovacího poplatku. K tomu přistupuje zmenšená kupní síla příslušníků hlavně zemědělského a dělnického stavu. Ta neprojevuje se pouze v některých krajích, nýbrž je všeobecná tím, že řada zaměstnanců je neúplně zaměstnána a tím také zařaděna jen pro koupi nejpotřebnějších předmětů denní potřeby. A vedle těchto je zde ještě řada těch, kteří při svém stavu zdraví nejsou vedeni ani jako nezaměstnaní ani jako částečně zaměstnaní. Ti dnes při svém propuštění hledají záchranu v nemocenském pojištění. Že se u těchto také nedá mluviti o 100% zaměstnanosti, netřeba dokazovati.

A i zde v tomto případě přinášejí drobní živnostníci a obchodníci svou velikou oběť. Veliké průmyslové závody prostě přeruší na 5 nebo více dní práci a odhlásí veškeré dělnictvo na základě platného nařízení. To znamená na jedné straně úbytek příjmů pro nemocenské pojišťovny a na druhé straně zatížení pojišťovny zvýšeným počtem nemocných. Kdo pozoruje tyto poměry, potvrdí mně, že malý a střední živnostník propouští své spolupracovníky jen v případě skutečně již neodvratném.

Nemohu se zbýti dojmu, že zkrácení maloživnostenského a středního stavu znamenalo by těžkou ztrátu i pro tuto sociální vymoženost. Náš živnostník je skutečně v zoufalé situaci. Na jedné straně je si vědom toho, že jeho závod spěje k těžkému poškození, ne-li k úplné záhubě, na druhé straně nesmí si nikomu ani postěžovati, maje oprávněnou obavu, že by to znamenalo zkrácení jeho úvěru jak v peněžních ústavech, tak i u jeho obchodních spojenců. Konečně by přispěchal i berní úřad a dal by mu vtěliti dlužné daně, mezi které počítá i daně často na půl roku napřed. A místo úlevy by se dostavila zkáza. Za to rostou hypoteční zápůjčky a směnečný úvěr právě u těchto vrstev. Vklady u peněžních ústavů rostou, celkový pokladní obrat klesá, to znamená nejlepší obrázek poklesu podnikavosti.

Žádáme na vládě, aby z částky, která jí byla přidělena, užila část i na léčení krise stavu živnostensko-obchodnického. Nechť se nezapomíná, že největší bída bývá obyčejně tam, kde je zakryta v závoj zdánlivé dostatečnosti. Celé kraje přímo živoří. Vezměme Rakovnicko, kde úpadek chmelařství stal se také úpadkem celé řady živnostenských a obchodnických rodin a zbavil zaměstnání celou řadu zaměstnanců. Vezměme oblasti hornické, sklářské i textilní. I tam živoří vedle dělnictva a soukromého úřednictva řada příslušníků stavu živnostensko-obchodnického. Je proto naše žádost za podporu plně oprávněna. Jsem přesvědčen, že v této slavné sněmovně by se nikdo nenašel, kdo by se chtěl stavěti proti tomuto jistě oprávněnému požadavku.

Doufáme, že v investičním programu bude pamatováno nejen na to, aby se dala práce dělnictvu a úřednictvu velikých závodů, ale že bude dbáno také toho, aby program přinesl práci drobným a středním podnikatelům a jejich zaměstnancům. Co po této stránce stát věnuje, bude mu zajisté vráceno zpět ve formě různé. Vláda nechť se postará o to, aby investiční program a vše, co souvisí s řešením této krise, nebylo zdržováno protahováním úředního jednání. Nechť umožní se také naší samosprávě, aby i ona učiniti mohla vše ke zmírnění dnešní bídy. Jsou zde různé stavby, mezi které náležejí i stavby živnostenských pokračovacích škol. Jsou to školy, kde dostává se vzdělání teoretického budoucím pracovníkům skutečného života.

Nechť se také neodkládá otázka živnostenského úvěru, aby zde byl základ pro další práci na povznesení podnikavosti zlevněným úrokem. Prosím, aby po dobu trvání dnešní krise byl brán zřetel i na živnostníky-invalidy, aby bylo zabráněno tomu, že se namnoze uměle zvyšuje odhad jejich důchodů jen za tím účelem, aby pozbyli nároku na invalidní rentu. Prosím, aby se s nimi také stejně zacházelo i při provádění určitých soutěží. Nechceme nijakou výhodu, ale spravedlnost.

Vědomi své odpovědnosti vůči těm, kteří nás do této slavné sněmovny vyslali, prohlašujeme, že pokládáme za svou povinnost podporovati vše, co bude znamenati východisko a pomoc pro všechny strádající. Prosím, aby totéž stanovisko zaujali i zástupci druhých stavů oproti stavu živnostensko-obchodnickému. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Jelinek.

Posl. Jelinek (německy): Slavná sněmovno!

Nejprve bych rád dal jménem německého pracovního a hospodářského souručenství výraz našemu hlubokému politování nad krvavými událostmi posledních dnů. Považuji za samozřejmé, že se dá, kdykoliv se vyžádá vojenská pomoc, pokyn, aby se postupovalo s nezbytnou šetrností k lidským životům. Nemůžeme však zbaviti vší viny pořadatele těchto demonstrací a nepovažujeme cestu, kterou, jak se zdá, nastoupili, za správnou, aby svým stoupencům pomohli. Upozorňujeme však vládu, aby dbala této nálady v obyvatelstvu a učinila svá opatření proti tomu.

Slavná sněmovno! Při rozpravě konané minulého týdne o obchodní smlouvě s Chile řečníci, kteří při tom vtáhli veškeré úkazy veřejného života do svých vývodů a mluvili o obchodních smlouvách i o nezaměstnanosti, předešli vládu, která teprve - možno říci před několika hodinami - přednesla své situační prohlášení v této sněmovně. Všichni víte, že celá veřejnost hleděla tomuto prohlášení vstříc s velikým napětím, poněvadž skutečně beznadějné a desolátní poměry daly očekávati rozhodný postup vlády, ale očekávání, která jsme si od vládního prohlášení slibovali, se nesplnila a možno klidně říci, že vládní prohlášení zklamalo skorem veškeré vrstvy veřejného života.

Prohlášení neobsahuje nic, o čem by byli již nemluvili řečníci této sněmovny, zvláště řečníci minulého týdne. Neobsahuje kladných návrhů, nic, co by se dalo označiti jako nová slibná myšlenka. Skutečně se očekávalo od vlády něco jiného a se zármutkem musíme konstatovati, že prohlášení, které předseda vlády přednesl, nesplnilo naděje v ně kladené. Pan předseda vlády odvolává se na své prohlášení v říjnu loňského roku v senátě. Vzpomínám si živě na jeho tehdejší slova. Pravil, že vláda sleduje opatrně a účinně zjevy veřejného života a chce i nadále svůj odpovědný úřad vykonávati opatrně a účinně. Již tehdy se řeklo při kritice tohoto prohlášení, že opatrnost a účinnost nepostačily na zmírnění krise a na zlepšení stavu, v němž dnes žijeme. Od této doby uplynuly měsíce, nastaly jiné události, vůči kterým stojí vláda bez pomoci a bezradně. Hospodářská krise a nezaměstnanost hrozivě stouply, staly se otázkami nevídané obtíže a vláda nemůže činiti nic jiného, než co členové této sněmovny žádají více než rok. Ovšem pan předseda vlády pravil, že ke zmírnění a odstranění hospodářské krise a jejích následků jest zde zapotřebí také klidu a pořádku. R. 1930 slíbil jako lék opatrnost a účinnost, dnes požaduje klid a pořádek. Zda to jsou správné léky, jimiž možno tak těžkou hospodářskou nemoc vyléčiti, zda lze tím odstraniti nezaměstnanost a vše, co kolem toho vězí, jest ovšem pochybné.

Pan předseda vlády nazývá plným právem nezaměstnanost nejtíživějším následkem všeobecné hospodářské krise. Vláda však musila tuto pohromu předvídati, když tu a tam byly továrny zastaveny, podniky stály, komíny přestaly dýmati. Proč se tenkráte nezačalo ihned se systematickou investiční politikou, proč se nedaly ihned ty dvě miliardy, které obsahuje rozpočet pro rok 1931, do oběhu a mezi lid? Musí se vždy nejprve státi neštěstí, než se dá spraviti porouchaný most? Také nyní, kdy nabývá veřejný život, jak jsme v posledních dnech viděli, povážlivých forem - a jest se obávati, že to tak nezůstane - nepřikročuje se k tomu, aby se započalo s dávno zamýšlenými pracemi, nýbrž zřídí se komise, která má teprve studovati, rokovati a snad nakonec po delší době také práce zadávati. Dovolil bych si však při tom poznámku, že hospodářská komise, která jest zřízena v Ženevě u Svazu národů, předchází špatným příkladem. Také tam je známá všeobecná bída pevniny avšak také tam nedovedou si jinak pomoci než volbou subkomisí a jmenováním zpravodajů, jinými slovy: mařením času, místo aby se pomohlo veřejnosti.

Pan předseda vlády také zapřísahal ve vládním prohlášením země, okresy a obce, aby napjaly všecky síly ke zmírnění nezaměstnanosti. Jest však známo, že rozpočty zemí, okresů a obcí vláda neodpovědně zeškrtala, takže tyto svazy dnes neměly ku provedení práce potřebných peněz. Od 15. prosince, kdy uplynula smlouva s Maďarskem, stoupla nezaměstnanost strašlivě a jest dnes dojista otázkou nejtíže luštitelnou.

Nelze popírati, že nezaměstnanost není úkazem specificky československým. Všecky státy jí více méně trpí a jest příznačné pro systém, pod nímž žijeme, že právě Němci tvoří většinu nezaměstnaných. Jest to jedinkráte, co jsme v tomto státě ve většině. Nelze však také popírati, že bylo zde již učiněno na zmírnění nouze mnohé, prosím však o prominutí, tvrdím-li, že všecka tato opatření, která byla až dosud učiněna, byla jen kapkou na horký kámen. Předseda vlády vyzýval ve svém prohlášení také veřejnost, aby napomáhala zmírniti nezaměstnanost podporami. Jest přece samozřejmé, že tváří v tvář takové katastrofě jest povinen každý přispěti podle možnosti dary peněžitými nebo věcnými. Obce jsou ovšem povinovány podporovati stát v pomocném díle lidovými kuchyněmi, ohřívárnami, atd. Skutečně se však dá pomoci jen vytvořením pracovních možností. K tomu jest povolán především a vlastně jedině stát, který tak může ukázati správnou cestu k potření nezaměstnanosti. V rozpočtech jednotlivých ministerstev jest tak veliký počet zamýšlených prací, že by jejich skutečné započetí mohlo dáti práci a výdělek tisícům lidí. V kapitole ministerstva veřejných prací jsou povoleny milionové částky na stavby silnic, vodní meliorace, které by se daly prováděti za mírné letošní zimy. Tisíce lidí by našlo při tom výdělek. Nepochopitelně se oddaluje stavba údolní přehrady v Karlových Varech, o které mluvil minulý týden kol. inž. Kallina, která bude rovněž vyžadovati milionů, k čemuž má také větší částkou přispěti obec Karlovy Vary. Na regulace bystřin a meliorace jsou preliminovány zcela nedostatečné částky. Také ministerstvo železnic, vykazující následkem prapodivné politiky, která v něm vládne po delší dobu, velké schodky, mohlo by s volnými penězi lehce zaměstnati velký počet lidí. Ministerstvo národní obrany by mohlo zaměstnati na několik let textilní průmysl zadáním dodávek oděvů a tak přispěti ke zmírnění nouze. Ale také v rozpočtech ostatních ministerstev nacházíme veliké částky, které, kdyby byly použity, daly by práci a výdělek a považuji za povinnost státu, který jest v době tak katastrofální, aby tyto věci provedl. Ovšem při tom nesmí býti ministerstvo financí tak malicherným a musilo by částky, požadované ministerstvy, skutečně vypláceti, tím spíše, že jsou schváleny státním rozpočtem.