Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub.
Zapisovatelé: Marek, Petrovič.
167 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Meissner.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 102. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. Zierhutovi a Venclovi - pro neodkladné zaměstnání.
Od vlády došlo sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
Předseda vlády sdělil přípisem
ze dne 31. ledna 1931, č. j. 2.539/31 m. r., že vláda předložila
senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona,
jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č.
58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113
Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů.
Předseda: Došly
dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
Dotazy:
posl. Kurťaka:
ministru soc. péče, že Jiřímu Stankovi z Vonihova v okrese ťačovském nebyl přiznán invalidní důchod (č. D 422-III),
ministru zemědělství o výslužném vdovy Marie Ciokové, rozené Budzové, z Nového Barova v okrese ťačovském po jejím zemřelém muži lesníku Vasilu Ciokovi (č. D 423-III),
ministru vnitra o stavbě domu pro obvodní notariát v obci Vyšnia Radvaň (okres Medzilaborce, Slovensko) (č. D 424-III);
posl. inž. Junga:
ministru školství a nár. osvěty, že se otálí s povolením pobočných tříd na německých obecných školách v Opavě (č. D 425-III),
ministru nár. obrany o bývalých poddůstojnících z povolání (č. D 426-III),
ministru vnitra a ministru nár.
obrany o přiznání státního občanství pošt. asistentovi v. v. Ottovi
Maškovi v Mor. Ostravě (č. D 427-III).
Předseda:
Počátkem schůze byl rozdán tištěný vládní návrh.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
904. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění Mezinárodní obchodní úmluva ze dne 24. března
1930 a Protokol k ní z téhož dne.
Předseda: Výboru
imunitnímu přikázal jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
Žádosti:
okr. úřadu v Sobranciach ze dne 27. ledna 1931, č. 115/31, za souhlas s trest. stíháním posl. Rjevaje pro přestupek shromažďovacího zákona (č. J 307-III),
okr. soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 1931, č. Nt VIII 18/31, za souhlas s trest. stíháním posl. Hadka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. zák. (č. J 308-III),
kraj. soudu v Chebu ze dne 5.
února 1931, č. Nt VIII 318/31, za souhlas s další vazbou a s trest.
stíháním posl. Haiblicka pro zločin podle §§ 87, 81 tr.
z. a přečiny podle §u 279 tr. zák. a §§ 3 a 19 zákona o právu
shromažďovacím (č. J 309-III).
Předseda (zvoní):
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády, učiněném ve 100. schůzi posl. sněmovny dne 3. února 1931.
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté v uvedené schůzi.
Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Greif, Jelinek, Horpynka, Juran, Schubert, Čuřík, dr Törköly, Hruška, dr Szüllö, Vallo; na straně "pro" pp. posl. Náprstek, dr Kramář, Ščerecký, Polívka, Šamalík, Chloupek, Fiala, Janček, Dubický.
Dávám slovo p. posl. Greifovi.
Posl. Greif [německy]: Slavná sněmovno! Náš úsudek o projednávaném vládním prohlášení o opatřeních proti hospodářské krisi zní krátce: Příliš pozdě a neuspokojivě! V dobách všeobecné nouze, jako nynější, obyvatelstvo právem očekává od Národního shromáždění a vlády velkorysou iniciativu. Místo toho bylo odsouzeno Národní shromáždění právě v nejhorších zimních měsících k nečinnosti týdny trvající a bylo třeba teprve velkého nátlaku veřejného mínění, aby vládě se uráčilo nadzvednouti tajuplnou roušku, kterou po dlouhé měsíce zakrývala své úmysly a plány na zmírnění hospodářské krise. A co se v nynějším vládním prohlášení praví o těchto úmyslech a plánech, jest více než skrovné. Praví přece sám "Sozialdemokrat" ze 4. t. m., že vládní prohlášení ovšem má ráz kompromisu, který se musí říditi podle politických sil této země a podle složení vlády. To znamená jinými slovy, že nouze obyvatelstva se stává předmětem čachru vládních stran. Nedalo se ovšem očekávati nic jiného od vlády, která již při svém utvoření neměla pevného vládního programu.
Slabošskými kompromisy od případu k případu se nestaneme pány dnešní těžké hospodářské krise a souhlasíme obzvláště s kol. Hamplem, když míní, že vláda, která se ukáže v tak těžké době neschopnou, má odstoupiti. Účinné potírání dnešní nouze má za předpoklad jasné rozpoznání jejích příčin a širokým rozhledem, pevnou vůlí nesený program k zamezení a odstranění jejích následků. Víme již, že v dnešní, všecky státy zasahující světové hospodářské krisi, nemůže Československo státi samo jako ostrov blažených. Také my snášíme vrchovatou měrou břemena této světové krise, jež se nedá řešiti vnitrostátně, poněvadž její nejhlubší příčinu sluší hledati v nesprávném hospodářském systému. Ale nemusilo býti, aby u nás dosáhla nouze tak ohromného stupně, kdyby byla vždy vláda plnila svoje povinnosti a kdyby bylo bývalo blaho celku vždy pohnutkou naší hospodářské politiky. Dáváme panu předsedovi vlády za pravdu, vyslovuje-li ve svém prohlášení mínění, že tuto krisi lze překonati svornou vytrvalou prací, avšak zkušenosti posledních tří měsíců nás učí, že právě nedostatek svornosti a vytrvalé práce nese vinu na naší vnitrostátní krisi.
Na důkaz svého tvrzení poukázal bych jen na tři příčiny československé hospodářské krise: předně nepříznivou obchodní politiku. S jakousi pýchou poukazuje se ve vládním prohlášení na to, že bylo uzavřeno neméně než 13 úmluv o obchodních a právních poměrech s jinými státy. Vládní prohlášení zahaluje se však v úplné mlčení o věci, že Československo právě se sousedními státy jako Maďarskem, Německem a Jugoslavií není v dobrém poměru, kde přec právě nedostatek těchto vztahů jest hlavní příčinou pro ztížení naší vývozní možnosti. Zní nevěruhodně, prohlašuje-li pan Udržal, že prý jest nejupřímnější snahou vlády, aby dosáhla v době co možná nejkratší se všemi státy úpravy řádných obchodních styků. Byla to přece strana pana předsedy vlády, která přes nejdůraznější výstrahy kompetentních hospodářských činitelů dosáhla vypovězení maďarské obchodní smlouvy z pohnutek čistě stranicko-sobeckých. (Souhlas.) Tehdy bývala by dozajista byla na místě výzva pana předsedy vlády k svým straníkům ke svorné společné práci v boji proti hospodářské tísni. Neblahé následky této frivolní třídní politiky musí dnes snášeti jiní. Dva německé svazy textilních dělníků, Unie textilních dělníků a křesťanský německý svaz napočítaly v měsíci lednu samy více než 10.000 nových případů nezaměstnanosti. Uváží-li se, že u odborových organisací je přec organisována jenom část dělníků, kteří mají nárok na podporu v nezaměstnanosti, pak jest oprávněná domněnka, že 15.000 není příliš vysoko odhadnut počet německých textilních dělníků, ztrativších práci v lednu. Že se bezesmluvní stav s Maďarskem odráží také v jiných průmyslových odvětvích, jest samozřejmé. Tak byla, jen abych uvedl příklad, zrušena z výše uvedeného důvodu větší objednávka u firmy Laske, žulové lomy v Rožanech. Jak se v poslední době proslýchá, neprobíhá jednání s Jugoslavií také hladce a dlužno se obávati, že, nebude-li co nejdříve vyřízena s tímto státem příznivá smlouva, ztratíme trvale pro náš průmysl i velkou část tamního odbytiště.
K výši naší bídy hlavně přispěly také úplně nesprávné racionalisační snahy našeho soukromého průmyslu, jejich následky byly ponejvíce přesunuty na zaměstnance. Oběti, které se v tomto směru požadují od dělníků a zaměstnanců, staly se nesnesitelnými. Neustálým udržováním na nízkém stupni a snižováním důchodu příjemců mezd a platů byl nadmíru oslaben rozsah domácího trhu. Zaměstnanci a dělníci, kteří často po desetiletí věnovali podniku svoji veškerou sílu, jsou propouštěni bez ohledu na budoucnost svou a svých rodin prostě jako nadpočetní. Při ucházení o nová místa nepřicházejí již jako příliš staří vážně v úvahu. Platy pensijního pojištění jsou skrovné a počínají teprve s dosažením 60. roku věku, takže tito lidé nemají v den svého propuštění často doslovně nic před sebou. Mimo to stát má smutnou zásluhu, že ztížil soukromým zaměstnancům jejich boj o pracovní místo. Desetitisíce předčasně propuštěných a nedostatečně zaopatřených státních úředníků dělají dnes jako levné pracovní síly, jako tak zvaní dvojitě zaměstnaní nejtužší soutěž soukromým zaměstnancům na pracovním trhu. Vidíme dále, že snaha po zlevnění výroby nižšími mzdami vedla k silnému vzrůstu zaměstnávání žen a mladistvých, zatím co se živitelé rodin, kde jen možno, ze závodů vyřaďují. Skutečnost, že se jeví právě náš nejstarší průmysl, průmysl textilní pro naše poválečné poměry příliš velikým, vyvolala určité kartelové snahy, kterými bylo způsobeno zastavení mnohých menších, tak zvaných nevyplácejících se závodů. To znamená v místech, kde tvořil tento závod jedinou možnost výdělkovou, prostě zkázu pro veškeré postižené obyvatelstvo. Vládní prohlášení přechází otázku, která znamená pro statisíce holou existenční otázku, jedinou větou, totiž: "Pokud se vyskytují určité obtíže následkem změn v mezinárodním obchodu a v obchodněpolitických vztazích, vynasnaží se vláda umožniti přeměnu výroby." Očekávali jsme právem, že se vláda vyjádří o těchto snahách konkretněji. Při přemístění železáren rotavsko-nejdeckých podali jsme jménem svého klubu vládě interpelaci, v níž se vlády tážeme, co zamýšlí činiti, aby postiženému obyvatelstvu v okresech kraslickém a nejdeckém opatřila možnost nového výdělku. Až dosud na naši interpelaci vláda ani neodpověděla, ani nic nepodnikla, co by splnilo tento oprávněný požadavek.
Jako další příčinu toho, že nouze širokých vrstev mohla dodneška nabýti tak velkého rozsahu, označil bych nedostatečnou vládní sociální pomoc. Musí býti zásadou každé pravé sociální politiky pomáhati především nejpotřebnějším. Poukazuje-li pan předseda vlády ve svém vládním prohlášení na to, že bylo by radostnou známkou vzájemné solidarity a hospodářské pospolitosti, kdyby myšlenka pomáhati postiženým krisí našla živnou půdu a účinné pochopení pro prospěch hospodářského celku také u všech těch složek, které přítomnou krisí buď vůbec nebo jen v nepatrné míře jsou dotčeny, aby postižení nezaviněnou hospodářskou poruchou nebyli ve všem odkázáni jen na pomoc státu a na prostředky veřejné, pak má po mém soudu tato výzva jen problematickou cenu. Zkušenost naučila, že právě vrstvy, ke kterým se obrací výzva předsedy vlády, jsou nejméně ochotny si uložiti obět z vlastní iniciativy nebo z pocitu solidarity. Od této prakřesťanské zásady, pomáhati trpícímu bližnímu z vlastního přebytku, jejíž plnění zde žádá pan předseda vlády, jsou dnešní bohatci většinou ohromně vzdáleni. Naopak, právě kdož jsou sami nouzí krutě postiženi, dali na jevo nádherné příklady obětavé solidarity a pravé lásky k bližnímu. A volají-li dnes tito o pomoc státní moci, tedy hlavně právě proto, že svépomocné podniky vytvořené za účelem solidarity již nepostačují. Jasný číselný obraz, který nám vyplývá z výsledku haagské konference, umožňuje také v Československu úplnou změnu státní finanční politiky. Dosti značné reservy, které před tím jistě byly nashromážděny, jednak na podporu měny, jednak na splacení tíživých dluhů ze světové války, jejichž výše nebyla přec až do haagské konference známa, uvolnily se nyní většinou příznivým haagským výsledkem. Optimisté, kteří myslili, že těchto nyní uvolněných peněz se použije především ke zmírnění hospodářské krise, jsou dnes trpce zklamáni. To, co nynější vládní třídní strany nám mohou vykázati jako úspěchy své hospodářské a sociální politiky, vyklubává se při bližším pozorování jen jako boj o rozdělení těchto uvolněných peněz za účelem ukojení sobeckých zvláštních přání jednotlivých třídních stran. Při tom přehlížejí také německé vládní strany úplně národnostní stránku československé hospodářské politiky. S jejich svolením bylo poskytnuto ze státních prostředků malé skupině českých bank 300 milionů. Toto posílení české peněžní moci veřejnými prostředky vedlo přece na konec k tomu, že my sudetští Němci se ocítáme stále více v závislosti na českém kapitálu a dnes již nemáme vůbec podstatnou hospodářskou posici. Sudetskoněmecký národ byl přiveden na žebrotu a Živnostenská banka skoro rozhodla národnostní otázku v tomto státě.
Ve vládním prohlášení nečiní se ani slovem zmínka o tom, že právě Němci v tomto státě mnohonásobně trpí břemeny krise. Češi považují samozřejmě utopii myšlenky národnostního státu také za směrodatnou pro hospodářskou a sociální politiku v tomto státě. Že je to možné, jest dojista nejzřetelnějším důkazem pro bezvlivnost a bezvýznamnost německých vládních stran.
Z toho, co jsem dosud řekl, vyplývá nutně jednak naše stanovisko k nynější vládě a pak naše požadavky na ni. V hospodářském a sociálním ohledu formulujeme své požadavky na dvě strany. Předně pomoc pro oběti krise. Nezaměstnanost byla označena také ve vládním prohlášení jako nejtíživější následek všeobecné hospodářské krise. Souhlasíme s tím a pozvedáme tudíž jako nejnezbytnější věc požadavek vydatné pomoci pro nezaměstnané. Sluší pociťovati jako posměch, praví-li vláda ve svém posledním prohlášení, že se má uvažovati o tom, jak se má přispěti na pomoc odborovým organisacím, ocitnuvším se v tíživé situaci vyplácením podpory v nezaměstnanosti a státního příspěvku. Již před měsíci byly to svazy textilních dělníků, které jako nejvíce postižené krisí ukázaly vládě na základě bezvadných důkazů, že jejich síly jsou vyčerpány, a předložily vládě zcela konkretní návrhy, jak by se dalo odpomoci. Jako bezprostřední následek této činnosti přišel zákon o 150 milionovém úvěru, o jehož provedení nebylo, jak se zdá, dosaženo ještě ve vládě dohody. Naše strana podala při projednávání tohoto zákona návrh, aby byla dosazena meziparlamentní komise, která by měla za úkol stanoviti použití těchto 150 milionů a bdíti nad ním. Tento návrh vládní většina zamítla a dnes se již ukazuje, že sice odborové organisace byly původcem této pomoci v tísni, avšak že bude uživatele toho třeba hledati v jiných vrstvách. Podle dosavadních zpráv má se z těchto 150 milionů dostati na ozdravení fondů nezaměstnaných u organisací v celku 5 milionů, kdežto podle bezvadných výkazů organisací mají pokladny nezaměstnaných u svazů textilního dělnictva již schodek asi 15 milionů. Jest dozajista jen otázkou času, že budou musiti stejné požadavky vládě činiti hospodářskou krisí rovněž krutě ohrožené odborové organisace četných jiných průmyslových odvětví. Jest pravda, že více méně těžce trpí přítomnou hospodářskou krisí všecky výdělečné skupiny, avšak žádné z těchto stavovských skupin nejde tak přímo o její holou existenci jako dělníkům. A žádná jiná skupina nemůže dokázati tak bezvadně, číselně nízký stav své existence, jako to mohou dnes učiniti zaměstnanci prostřednictvím svých odborových organisací. Nemůžeme tudíž připustiti bez odezvy, že vláda teprve zamýšlí uvažovati, jakým způsobem se má přispěti odborovým organisacím na pomoc, nýbrž musíme žádati se vším důrazem, aby byla organisacím poskytnuta možnost, aby vůbec a naprosto mohly dostáti svým závazkům k nezaměstnaným. (Výkřiky posl. dr Luschky.)
V časopise "Sozialdemokrat" ze 4. t. m. vychvaluje pisatel článku jako velikou sociálně politickou vymoženost této vlády, že dnes má nezaměstnaný zákonitý nárok na třikrát tak dlouhou dobu trvání podpory, než tomu bylo při nastoupení nynější vlády. Ministerstvo sociální péče vydalo sice nařízení, že na určitá průmyslová odvětví, jako textilní, kožařský, kovový a papírnický průmysl atd. mají se vztahovati ustanovení novely ke gentskému systému stran výplaty podpory v nezaměstnanosti na dobu třetího čtvrtletí. Organisace byly však jako prováděcí orgány tohoto zákona nuceny prohlásiti, že nemohou tohoto oprávnění tak dlouho použíti, dokud vláda nemůže organisacím dáti určité záruky stran možnosti provádění tohoto nařízení. Táži se: Co je platný nezaměstnaným zákonitý nárok na trojnásobné trvání doby podpory, nedostává-li se prováděcímu orgánu tohoto zákona, odborové organisaci, k tomu peněz? Není to dojista škodolibost, poukazuji-li dnes na to, že vývin poměrů dal za pravdu mému mínění, vyjádřenému zde ve sněmovně při novelisaci gentského systému, že právě ustanovení o tak zvané péči pro případ krise musí zůstati jen na papíře, jelikož ho nelze provésti. Návrhy organisací nejsou samy sebou ničím novým. Obsahují jen požadavky, které jiné státy již dávno vůči organisacím splnily pod tíhou všeobecné hospodářské krise. Belgie, Holandsko, Dánsko a Švýcarsko vydaly v posledních letech již milionové částky ze státních peněz na pokladny organisací pro nezaměstnané.
Očekáváme dále od vlády, že obrátí obzvláštní zřetel k předchozí ochraně obětí krise. Tak se naléhavě dožadujeme osnovy zákona o ochranných ustanoveních o vypovídání starých dělníků a zaměstnanců. Rovněž požadujeme zákonné ztížení práce žen, kterým má býti vzata následkem rozmnožení ochranných sociálních opatření podnikatelům chuť k tomu, aby dávali přednost levné ženské práci. Nezvykle vysoké požadavky, které byly za trvání krise kladeny na organisace závazky k nezaměstnaným členům, způsobily, že musí odborové organisace oddáliti mnohý důležitý úkol, tak mezi jiným i úsilí o zvýšení věcné mzdy. Přes zbídačení širokých dělnických vrstev, stále více pokračující, jest možno čím dále, tím více pozorovati úmysl podnikatelů využíti hospodářské slabosti dělnických organisací a beztoho skrovné mzdy ještě snížiti. Tento úmysl podnikatelů jest ještě ulehčován naprostým nedostatkem zákonné ochrany kolektivních smluv. Je-li dnes zaměstnanectvo závodu postaveno před alternativu, buď přivoliti k snížení mzdy o 15 nebo 20% nebo hleděti vstříc případnému úplnému uzavření závodu, pak nemůže zajisté nikdo tvrditi, že pod takovým nátlakem dělnictvem případně uzavřený smluvní poměr má ještě něco společného se svobodnou pracovní smlouvou. Jistě většina těchto tak zvaných svobodných pracovních smluv, jak jsou v přítomné době této hospodářské krise uzavírány, potřebovala by přezkoušení nestranným, zákonem ustanoveným rozhodčím a smírčím soudem.
Také úprava pracovního trhu zákonným vybudováním zprostředkování práce jest za dnešních poměrů příkazem doby.
Zajisté vážní hospodářští politikové jsou dnes toho mínění, že sluší považovati schematický osmihodinový pracovní den za zastaralý a že další zkrácení pracovní doby tvoří jediný ventil, kudy se dá odvésti dnešní nepřirozený tlak na pracovním trhu. Jest zcela jasno, že se dá tento problém uvážiti a upraviti jen mezinárodně. Co však lze žádati a čeho dosíci vnitrostátní úpravou, jest, aby co možná největším omezením povolování hodin přes čas - také v malých a živnostenských závodech - a zavedením a přísným bděním nad všeobecným nedělním a svátečním klidem byla vytvořena možnost opětně přijmouti nezaměstnané do práce. Poukazuje-li vládní prohlášení na to, že na stravovací a ošacovací akci pro nezaměstnané bylo až dosud spotřebováno 24 milionů, musíme také tuto pomoc označiti jako nedostatečnou. Víme, že také, budeme-li požadovati dvojnásobnou částku, ani potom nebude ještě možno poděliti všecky nezaměstnané potravinovými lístky v minimální ceně 10 Kč týdně. Při této příležitosti uvádíme také vládě na pamět návrh, jejž podala naše strana v senátě na zdvojnásobení podpory přestárlých.
Při tvoření pracovních možností klademe v čelo svých požadavků žádost okamžitého započetí vyjednávání o příznivou obchodní smlouvu s Maďarskem a urychleného pokračování ve vyjednávání s Německem a Jugoslavií. Aby byl konečně oživen domácí trh, žádáme okamžité vypsání státních dodávek, při nichž by se vzal spravedlivý zřetel k německému průmyslu. Bylo by dojista zajímavé zvěděti, kolik z těch 1278 veřejných stavebníků, o nichž mluví vládní prohlášení, bylo Němců a jaký podíl připadá z těch 21·5 milionů Kč, jež byly povoleny na produktivní péči o nezaměstnané, na německé kraje.
Postrádáme dále ve vládním prohlášení konkretních údajů stran velkorysého investičního programu. 2 miliardy povolené rozpočtem pro r. 1931 na investice nepostačují se zřetelem k velikým úkolům, které vzrůstají vládě v tomto ohledu hospodářskou krisí. O ochotě vlády k uzavření investiční půjčky halí se vládní prohlášení v naprosté mlčení. A přec jsou tyto úkoly tak ožehavé a tak četné. Poukazujeme jen na stav našich železnic a nádraží a našich silnic. Splavnění Odry od Mor. Ostravy až k říšské hranici, založení oderského přístavu, stavba údolní přehrady na Moravici, regulace Ohře, rekultivace krajů hornictvím zpustošených jest jen několik konkretních návrhů, jež by mohly najíti přijetí v tomto investičním programu a které by nejen přispívaly okamžitě k zahnání strašidla nezaměstnanosti pro celé kraje, nýbrž také příště by se daly ospravedlniti jako produktivní výdaje.
Časopis "Sozialdemokrat" ze 4. t. m. nadpisuje svůj komentář k vládnímu prohlášení slovy: A nyní k dílu! Doufáme, že toto heslo jedné vládní strany bude povýšeno na vedoucí heslo veškeré vlády. Úkolů jest dosti.
Sluší však uvážiti jedno: Hospodářskou
krisi nezlomíme, jestliže se nám nepodaří státi se a zůstati na
světovém trhu schopnými soutěže. Při naší záplavě trhu nabídkami
výrobků zachová si první místo na světovém trhu vždy zboží jakostní.
Vláda nechť nezapomíná, že tato soukromohospodářská zásada platí
také v hospodářském a sociálně-politickém životě státu. 98 zákonů,
z toho 89 povahy hospodářské a sociálněpolitické, vytvořila továrna
Československého státu na zákony za 13měsíční činnosti nynější
vlády. Přesvědčení, že ani zde nelze jakostní nedostatky nahraditi
množstvím, jest mé straně podnětem, že bude hlasovati proti přednesenému
vládnímu prohlášení a odepře této vládě důvěru. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Ke slovu se přihlásil
p. ministr spravedlnosti dr Meissner. Dávám mu slovo.
Ministr spravedlnosti dr Meissner: Slavná sněmovno! Považuji za nutné nejprve prositi za prominutí, že v debatě o těžké hospodářské krisi ujímám se slova k věci, která s projednávaným předmětem nesouvisí. Na mou omluvu budiž uvedeno, že jsem k tomu nucen vývody p. posl. Stříbrného, který v této debatě zabýval se otázkami, dotýkajícími se ministerstva spravedlnosti.
Stěžoval si na censurní praksi proti listům jím vydávaným. Proti tomu musím uvésti, že na mou adresu docházejí velice četné stížnosti opačného druhu, že totiž v listech, jichž se pan posl. Stříbrný v této rozpravě ujal, jsou propouštěny stati, které by měly býti zabaveny. Na čí straně tedy je pravda?
Nemohu z pochopitelných důvodů vyslovovati se o konfiskacích, ve kterých byl již vysloven pravoplatně nález soudní. Chci proto reagovati toliko na výtku, jakoby censurní úřady jinak posuzovaly tutéž zprávu, je-li uveřejněna v listech p. posl. Stříbrného, a jinak, ocitne-li se v listech soc.-demokratických. Je pravda, že tatáž zpráva propadla zabavení v "Nedělním listě", nebyla však zabavena v "Právu lidu". Když mně to druhý den po vyjití bylo hlášeno, pozastavil jsem se nad tímto postupem a vyžádal jsem si ihned od státního zastupitelství zprávu a vysvětlení. Bylo mi sděleno, že se tak nestalo přehlédnutím, nýbrž že při posuzování skutkové podstaty § 13 zákona na ochranu republiky nemůže býti směrodatným toliko obsah zprávy, nýbrž také způsob, jak je uveřejněna. (Hlasy: Správně!)
Státní zastupitelství zejména poukazovalo, že v "Nedělním listě" byla zpráva uveřejněna s velikým nápisem, na význačném místě a zvětšeným tiskem, kdežto v "Právu Lidu" pod souhrnnou rubrikou, malými literami, na místě zastrčeném.
Pan posl. Stříbrný vytýkal
justiční správě dále postup při zabavování jednoho, jak pravil,
satyrického týdenníku. (Posl. Tomášek: Pornografického!) Jde
o týdenník "Šejdrem". Vytýkal, že ačkoliv list byl předložen
státnímu zastupitelství.... (Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Meissner (pokračuje):
Pan posl. Stříbrný vytýkal, že ačkoli list byl předložen
státnímu zastupitelství několik dnů přede dnem vyjití, doručen
byl nález o zabavení teprve při počátku rozšiřování. Pan posl.
Stříbrný se, jak patrno, domáhá pro jmenovaný list preventivní
censury. Tato preventivní censura, která, jak jsem se teprve nedávno
přesvědčil, byla u některých listů trpěna, je v odporu.... (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Meissner (pokračuje): ..... s platným tiskovým zákonem a s § 113 úst. listiny. Tiskový zákon nezná u časopisů preventivní censury, leč při užití mimořádných opatření, ústavní listina preventivní censuru zakazuje a také žurnalisté se vždy proti jejímu zavedení ohražovali.
Preventivní censura nemůže býti zavedena jednotně, poněvadž toho jednak zákon nedovoluje a jednak jsou listy, které pro technické překážky se ani dobrovolně preventivní censuře podrobiti nemohou. Tím vzniká dvojí právo pro různé listy, které není ve svých důsledcích bezvýznamné, neboť i subjektivní trestní odpovědnost může býti zcela jiná, když tiskopis byl předložen toliko v povinných výtiscích anebo když se počalo s jeho rozšiřováním.
Pan posl. Stříbrný vytýkal justiční správě různý postup proti různým listům. Zde se však domáhá postupu, který by byl výhodou toliko pro některé listy. (Tak jest!) Musí již prominouti, řeknu-li, že s takovouto dvojitou praxí, jsoucí v odporu s ústavní listinou, souhlasiti nemohu. (Výborně! - Potlesk.)
Posléze zmínil se pan posl. Stříbrný o případu jednoho soudního čekatele. Reagoval jsem ihned během jeho řeči na jeho vývody, pokud uváděl, že onomu auskultantu byl z trestu snížen plat. Vývodům p. posl. Stříbrného bylo nutno rozuměti tak, jakoby tu bylo cestou administrativní vysloveno snížení platu oproti platu jiného soudcovského čekatele, který koná stejnou službu za stejných podmínek. Nic podobného se nestalo. Zákon platový upravuje, což správně p. posl. Stříbrný uvedl, adjutum soudcovských čekatelů podle různých míst, avšak této změně adjuta jsou podrobeni všichni čekatelé, jakmile do určitého místa jsou přeloženi. Překládáni bývají všichni, i nejlépe kvalifikovaní, nejpilnější, i ti, kteří nebyli v disciplinárním řízení, a bylo zejména v poslední době zavedeno, že mají pokud možno všichni čekatelé, kteří jsou umístěni ve velkých městech, postupně projíti i malými okresními soudy, aby nabyli praxi u všech soudů. (Výborné!) Nemůže se tudíž domáhati soudcovský čekatel, jehož se tu ujal p. posl. Stříbrný, nějaké výhody a výsady proti jiným soudním čekatelům, kteří řádně konají svou povinnost. (Výborně! - Potlesk.)
Čekatel, o němž p. posl. Stříbrný mluvil, již loňského roku byl přeložen z Prahy do jiného místa se stejným adjutem, jaké bude bráti nyní v Kaplici, a jeho nastoupení v novém místě bylo k jeho žádosti odloženo na krátkou dobu, poněvadž tvrdil, že musí dokončiti určitou literární práci.
Avšak to není v této věci hlavní. Zde jde o něco docela jiného. Zde jde o to, zdali justiční správa a zejména ministr spravedlnosti postupoval korektně čili nic, a já pravím s největším důrazem: Ministerstvo spravedlnosti a já osobně postupovali jsme v této věci zcela správně a jedině možným způsobem. (Výborně! - Potlesk.)
Věc jest předmětem disciplinárního
řízení, které ještě není pravoplatně ukončeno, a já bych byl za
normálních poměrů o věci ve sněmovně anebo vůbec ve veřejnosti
nebyl mluvil. Ale jsem k tomu donucen vývody p. posl. Stříbrného,
který, pravděpodobně na základě nesprávných informací, jak jsem
mu již včera ve výkřiku řekl, líčil věc způsobem, jakoby tu justiční
správa byla postupovala nekorektně. (Výkřiky komunistických
poslanců: Co je s našimi dotazy ohledně Haruse!) Musím se
proto omeziti na nejnutnější. (Výkřiky komunistických poslanců.)