Předseda (zvoní): Dále uděluji slovo p. posl. Hokkymu.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctěná poslanecká snemovňa! Exposé ministerského predsedu odznelo. Avšak naše obavy, hľadíme-li do budúcna, neuľavily. Obraz, ktorý sme si utvorili o krízi nášho hospodárskeho života, predstavuje sa nám v tých istých pochmúrnych barvách ako dosiaľ. Pán min. predseda má pravdu v tom, že hospodárska kríza začala pôsobiť už v r. 1929, a už vtedy boly dané vládné sľuby ku jej zažehnaniu alebo aspoň zmierneniu. Avšak dosiaľ ešte žiadnej úľavy nevidíme a tým menej pozorujeme príznaky určitého podstatnejšieho zlepšenia.

Bilančný rozvrat v pomere produkcie ku konzumu ani zďaleka nebolo možno uviesť v rovnováhu, ba naopak, sám pán min. predseda uznáva, že kríza ešte nedosiahla svojho kulminačného bodu.

Ako najvážnejší dôsledok kríze označuje tiež on sám nezamestnanosť. Avšak či boly podniknuté vážné kroky ku jej zmierneniu? Vykonávanie veľkorysého investičného programu v praksi nepociťujeme.

Udeľovaním podpôr v nezamestnanosti nemožno túto otázku radikálne vyriešiť. Radikálne bude ju možno vyriešiť iba tvorením pracovných príležitosti. A pracovných príležitostí by bolo v počte nesmiernom. Neznám dosť dobre tunajšie pomery, avšak na Slovensku, a najmä v Podkarpatskej Rusi naskytuje sa neuveriteľná hojnosť príležitosti k práci a k investiciám. Celé hromady prác melioračných! Regulácie tokov Tisy, Taraca, Talabora, Nagyágu, Boržavy, Latorice, Uga. Využitkovanie vodných síl na všetkých riekach práve uvedených. Práce spojené s vodným hospodárstvom poskytovaly by veľa ľuďom chleba a živobytie na dlhé časy.

Naše zanedbané silnice už ťažko čakajú na opravu. V století automobilizmu je i požiadavkom dobovým, aby naše silnice boly v stave čo najlepšom.

Mnoho príležitostí bolo by tiež ku stavbe železníc, a tu sa zmienim len o dvoch železničných tratiach toľkokráť už požadovaných, to je trať Užhorod-Mukačevo, Veľká Sevljuš-Chust a tak zv. peage-trať medzi Taracközöm a Višou.

Tiež vodovodné práce dvoch našich väčších mest Užhorodu a Mukačeva mohly by poskytnúť veľa ľuďom chleba na veľmi dlhú dobu. Avšak vláda nedáva prisľúbenú subvenciu Užhorodu, ač práce sú tam už v štadiu hodne pokročilom.

Sriaďovanie zdravotných inštitucií a zveľaďovanie už stávajúcich, myslím-li len na nemocnice a na niekoľko nezbytných sanatorií, z ktorých nemáme ani jediného, a tiež z nemocníc na celom území len štyri - dalo by investičné práce na celé roky.

Vinice sú už na celom území Podkarpatskej Rusi sostárlé a bolo by veľmi židucné, aby ony znova boly vykopané, rigolované a po celých tabulách novou, ušľachtilou révou vysadené.

Treba sa len rozhliadnuť a vidíme stá a tisíce pracovných príležitostí. Nemajte strach z investíc, nemajte obavy z vyzvednutia pôžičiek! Bolo by treba vyzdvihnúť dlhodobú, väčšiu amortizačnú pôžičku, ktorá by umožnila prevedenie investičného programu rozpočítaného na niekoľko rokov.

Aj úhrada by sa hojne našla. Sám pán ministerský predseda riekol, že úhrn vkladov presahuje 45 miliard. I keď len 1% tohoto obnosu vezmeme, ihneď máme 450 mil. pohotovo a už tento jediný obnos stačí na amortizáciu ohromnej sumy. Avšak vláda mohla dať úradníkom plat na neexistujúci trinásty mesiac, ale nevie pomôcť zmietajúcemu sa zemedelstvu, malému živnostníctvu a robotníctvu. Podívajme sa len do rozpočtu, skoro 4·3 miliardy figuruje tam pod titulom osobných výdavkov. Je to suma obrovská, a predsa sám pán referent uznal, že naša verejná správa je ťažkopádna, komplikovaná a veľmi drahá. A taktiež sám pán referent tvrdí, že keby osobné výdavky nejakou rozumnou reformou len o 10% mohly byť snížené, už tu by sme získali 420 mil. Kč.

Keby sme položku mimoriadnych výdavkov tiež len o 10% snížili, usporili by sme 122 mil. Kč. Ráčte vziať v úvahu len tieto tri položky: 450+420+122, už by sme mali skoro 1 miliardu pohromade k tomuto účelu. Keby sme mimo zaradených už k tomu obnosov len túto sumu použili ročne k sanácii, už by sa podstatne uľavilo nezamestnanosti, zemedelskej a živnostenskej krízi; a čo keby sme tejto sumy použili k amortizácii veľkej umorovacej pôžičky? Tu by nastal tak rušný a šumný život na poliach, v dielňach, továrňach, že by nebolo nikoho, kto by nemal práce, predpokladajúc, že by chcel pracovať. Ihneď by bola zjednaná rovnováha medzi produkciou a konzumom a tiež delník by mal prácu a chleba. Lebo veď podpora v nezamestnanosti je výhodnejšia pre delníka, ktorý nechce pracovať, než pre delníka, ktorý chce pracovať.

K dosaženiu tohoto cieľa mohly by veľmi dobre pomáhať rôzné fondy, ktoré krátkym zákonom mohly by byť zapojené do zmierňovacej akcie kríze hospodárskej.

K účelom pôžičkovým mohly by byť použité inštitucie sociálneho poistenia, penzijného poistenia, veľké banky a pôžičkové operácie v cudzozemsku. Spojenecké Francúzsko zaiste ochotne by nám poskytlo pôžičku, veď práve sme čítali, že jeho zlatá zásoba vzrastla i tohoto roku o 13 miliard frankov.

V Nemecku už vláda Müllerova pojala do plánu utvorenie takéhoto niekoľkoročného investičného programu. Tam vychádzajú z toho, že podoprením zemedelstva získa i priemysel. I v Nemecku požaduje zemedelstvo colnú ochranu ako u nás alebo v iných štátoch. Avšak colná ochrana zemedelská poškodzuje záujmy priemyslu, lebo znesnadňuje priemyselný vývoz. Nemecko chce, aby europské agrárné produkty dostaly sa do jeho zeme lacno, a vyžaduje si za to protislužbu, aby svoje priemyselné produkty mohlo snadno vyvážať do zemí agrárnych, odkiaľ ono dováža produkty agrárné. Tým docieli dvojaký účel. Učiní ceny potravin na svojom vlastnom území lacnejšimi a je schopno vyvážať väčšie množstvo produktov priemyselných. Z priemyselných dávok zase poskytne určitú sumu k sanácii zemedelstva, v prvom rade na pôžičky hypotekárné. A tak z dávok priemyselných získalo by sa k účelom zemedelským r. 1931 až 1936 asi 500 mil. mariek. Niektoré veľké banky, ako Rentenbank, Kreditanstalt sú ochotné dať 50 mil. mariek, a určité bankové konzorcium prevezme 225 mil. mariek zemedelského zmenečného dlhu. A tak by mali k dišpozicii asi 1 miliardu mariek ku sanácii zemedelstva. Tu vyložený plán je plánom Pavla Silverberga, ktorý chcú zakrátko uskutečniť.

Avšak Nemecko činí ešte iné kroky. V ceste nariadenia poskytuje poplatníkom ochranu proti exekúcii a dražbe. Zemedelec, ktorý má byť exekvovaný, ba na ktorého bola už i dražba vyhlásená, môže žiadať u štátu o ochranu. Štát po dôkladnom vyšetrení povoľuje v odôvodnenom prípade vždy odklad. Najkratšia doba ochrany proti exekúcii činí 3 mesiace, avšak môže byť predlžená až do konca roku.

Okrem toho už dosiaľ poskytované boly pôžičky na výhodné úroky zemedelcom octnuvším sa v nesnádzach bez vlastného zavinenia. Avšak podporovanie deje sa i odpustením určitej časti verejných bremien a vykonávaním verejných prác. Poskytnutím kapitálu a lacného úveru i u nás treba podchytiť zemedelcov, maloživnostníkov a maloobchodníkov.

Vláda sľubuje dôsledný investičný plán a utvorenie existenčných možností. Avšak tu má zakročiť bez odkladu, lebo len tu môže sa v pravde uplatňovať príslovie: bis dat, qui cito dat. Vláda sľubuje tiež sníženie verejných bremien, ktoré zaťažujú výrobu.

Tu spechám, aby som vyvolal veľaváženú pozornosť vlády na nemožnosť a neudržiteľnosť spotrebných daní pri výrobe vína; tak na pr. v okolí Berehova museli mnohí tohoto roku odpredať mošt za cenu, ktorá sa rovnala zaplatenej dani spotrebnej, t. j. 1 l per 1·60 Kč. Musí-li sa z výrobku platiť taká priama daň, ktorá sa rovná cene výrobku, a nasleduje-li na ňu celá spústa daní nepriamych, tu výroba musí sa octnúť v úpadku, a výroba vína je už opravdu na okraji úpadku.

Rádi by sme boli videli, keby pán min. predseda bol trochu podrobnejšie vyložil svoj prejav o snižovaní verejných bremien. Len niekoľko dátami chcem posvietiť na to, ako veľmi bolo by to dobové a potrebné. Ráčte len bedlivým šetrením kontrolovať, že v poslednej dobe sú dražby zemedelských nemovitostí na dennom poriadku, čo sa prv len veľmi zriedkavo stávalo. Ale aj z pozemnoknižných intabulácií šklebí sa na nás hrozný obrázok depauperizácie. Počet pozemnoknižných intabulácií u jednotlivých okresných súdov v Podkarpatskej Rusi oproti rokom predošlým úžasne vzrastol a je len celkom prirodzené, že ešte porastie. Vzrastlo zástavné právo zaisťovacie, zástavné právo obratové i zástavné právo exekučné. Intabulácie nemovitostí vzrastly, avšak obrat nemovitostí klesol. Poklesom intabulácií práva vlastníckeho klesnú samozrejme tiež kupné ceny intabulovaných nemovitostí.

Tretím mimoriadne neblahým zjavom je, že medzi tými, čo kontrahujú pôžičky, nabýva prevahy počet tých, ktorí kontrahujú pôžičky len čiste za tým účelom, aby mohli zaplatiť dane. Jednotlivé banky už aj odopierajú povoliť pôžičky na tento účel. A teraz čo? Dotyčný, keďže nemôže pôžičky získať, nemôže ani daň zaplatiť. Na daň mu potom vydražia nemovitosti, a jeho dom, pole a iné nemovitosti odpredajú mu za babku. Tým je zkaza neodvratná. Tu by bolo treba kapitálu, lacného úveru a sníženia berných bremien.

Štvrtým nie menej neblahým zjavom je podstatný vzrast zmenečných protestov.

Vládné expozé označuje veľmi správne ochranu a podporu slabších a povšimnutie ich ťažkej hmotnej situácie za sťažajnú zásadu modernej politiky hospodárskej. Avšak pravý opak sa deje. Počuli a čítali sme, že Fürstenbergovci z dávky z majetku 76 mil. Kč zaplatili len 29 mil. Kč. Totiež sa hovorí o Schönbornovi, ktorému bolo odpustené veľa milionov dane, aby za podmienok o to výhodnejšich bol ochotný postúpiť svoj mamutový statok spoločnosti Latorici, tej Latorici, ktorá ešte pred nedávnom prepustila celú hromadu úradníkov, podúradníkov a robotníkov, aby z nich učinila hladujúcich a so starosťmi zápasiacich proletárov. Avšak počuli sme aj o obrovských berných úľavách Koburgovcom, ba aj o tom, že pred nedávnom i Baťovi bolo na daniach odpustené 40 milionov. O tom vie každý, že banky obdržaly k účelom sanačným 300 mil. Kč, tie veľkobanky, ktoré rad radom polhcujú menšie banky na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Len pred nedávnom sa stalo, že pohltily jednu z najväčších bánk na Slovensku, Slovenskú všeobecnú úvernú banku, a zároveň berežskomukačevskú sporiteľňu. A práve teraz Česká eskomptní banka sožrala s kožou i kosťami najstarši peňažný ústav košický dobrej povesti - Košickú banku. Legiobanka práve ztravuje Všeobecnú banku v Ružomberku.

Pred našima očima odohrával a odohráva sa proces, kde veľkopriemysel, veľkobanky a kartely majú spolknúť malé živnostnictvo en bloc. Tak ako stroj sožiera delníka, práve tak sožierajú veľké podniky poctivú a pracovitú vrstvu malých živnostníkov. To nie je tá moderná hospodárska zásada, dľa ktorej malé existencie musia byť účastné účinnej ochrany a ktorú pán ministerský predseda tak dôtklive zdôraznil.

Na zmiernenie štátnych bremien bolo by treba opravdu vážne pomýšľať, lebo rôzné zájmové kruhy konajú schôdze deň čo deň. Stači poukázať na schôdzu, ktorú konaly drevoobchodné záujemstvá počiatkom januára v Košiciach a ktorá sa odohrala v práve tak roztrpčenej a horkej nálade, ako schôdza maloživnostníkov a maloobchodníkov mukačevských dňa 31. januára v Mukačeve.

Na obidvoch schôdzach s plačom domáhali sa liberálnejšieho postupu berných úradov, odkladu zabavení, exekúcie a dražieb, zavedenia berných výhod a paušalovania dane obratovej. Situácia obchodu drevárskeho je na Slovensku a Podkarpatskej Rusi priamo katastrofálna zvlášte následkom zrušenia maďarskej obchodnej smluvy. Palivové drevo leží u nás a k vývozu dostane sa len to, jehož dodanie činí vysoké penále nezbytným. Na schôdzi si zvlášte sťažovali, že štátné dodávky sú udeľované diletantom, a nie drevárskym obchodníkom z povolania.

Zmiernenie dani bolo by aj u zemedelcov svrchovane žiaducným. Príslušníci tohoto výrobného odvetvia zasluhovali by si zvláštnych ohľadov, čo však vo veľa prípadoch vôbec nespatrujeme. Na to správné ustanovenie vrchného finančného riaditeľstva v Užhorode, dľa ktorého daň dôchodová nemá byť vyrubovaná zo statku 15 jutár menšieho, príslušné finančné správy sotva berú zreteľ. Upozorňujem tu veľaváženého pána ministra financií na okolnosť, aby teraz, kedy - ako viem, koncom februára - vyprší mandát komisií pre vyrubovanie daní, vydal naliehavé a prísné nariadenie, aby bez ohľadu na politickú stranickú príslušnosť delegovaní boli len takí všeobecne uctievaní jednotlivci, ktorí majetkové pomery poplatníkov svojho kraja dôkladne znajú a majú schopnosti k tomu, aby poplatníkov sine ira et studio naprosto objektivne posudzovali. Prameňom všetkého zla bolo vždy, že vo veľa prípadoch dostali sa do daňových komisií jednotlivci, ktorí len pre seba a pre niektorých sebe rovných chceli výhod vydobyť a o ostatných podávali premrštené, skutku neodpovedajúce informácie. Jednotlivé finančné riaditeľstvá používaly ďalej i tak zv. berných "špiclov", ktorí výšuvedené špatné vlastnosti v miere ešte väčšej vykazovali. Tým boly spôsobené jak štátu tak i poplatníkom vážné škody a kazila sa berná morálka.

Štát bol poškodený tým, že strany nielen že hromadne sa odvolávaly, ale mimo toho ešte hromadne vyrušovaly berných referentov, úradníkov berných úradov a finančných správ, čím týchto zdržovaly v práci. Títo potom odvolania nevybavili, lebo nemohli snížiť dane na mieru, ako by to boli mohli poplatníci na základe zväčša reelných údajov odvolaní právom očakávať. Jednak však vyvolali v poplatníkoch značnú zdržanlivosť pri daňových fasiách, alebo vôbec im odňali chuť k reelnym priznávkam.

Tento manévr koniec koncov neviedol k žiadnemu výsledku, lebo dôkladným vyšetrovaním sa dokázalo, že pravdu má poplatník, následkom čoho bolo treba podstatne snížiť daň, vymeranú na základe vyrúbenia odlišujúceho sa podstatne od faktického stavu. To bola jednou z hlavných príčin poklesu bernej morálky.

Mám u seba istý velmi príznačný prípad ireality vyrubovania dane, kde u jednej a tejže osoby v jednom a tomže roku bere sa za základ vyrúbenia dane obratovej a prepychovej 8000 Kč, za základ dane dôchodovej a všeobecnej dane zárobkovej však 14.000 Kč. A čo do bezohľadnosti vydobývania daní mohol by som predložiť celú hromadu príkladov na základe dát, ktoré mám pri ruke, kde doslovne posledná poduška bola vyťažená zpod hlavy poplatníka.

Dokiaľ opatrenia spojené s hospodárskou krízou budú takej povahy, ako som to shora popísal, ktoré sa vôbec nehodia ku radikálnemu riešeniu kríze, a dokiaľ s tým úzko súvisiaci berný systém a berná administrativa nebudú spočívať na modernej hospodárskej zásade pánom min. predsedom v expozé zdôrazňovanej - t. j. na ochrane a účinnej podpore slabých - dotiaľ nemôžem s expozé súhlasiť a moja strana nemôže zaň hlasovať. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Kurťak. Dávám mu slovo.

Posl. Kurťak (rusky): Slavné Národní shromáždění! Při posuzování tak důležité otázky, jakou jest hospodářská krise, která by měla poutati pozornost celé sněmovny, jest to žalostný pohled, že sněmovna jest prázdná. Také jest zřejmo, že páni poslanci nedostávají podpory v nezaměstnanosti a že nynější situaci celé Československé republiky nepovažují za důležitou. Hospodářská krise nebyla by dosáhla takových rozměrů, v jakých jest dnes, kdyby se byla sněmovna vážně zabývala touto otázkou.

A když využívám příležitosti a ujímám se slova ku projevu pana předsedy vlády o hospodářské krisi a jejím vlivu na hospodářský život státu a obyvatelstva, musím uznati a každý musí uznati, že mezi všemi částmi republiky v nejhorší situaci jest Podkarpatská Rus. Tento daleký východ republiky, který se obyčejně jmenuje zanedbanou zemí, a k němuž se hospodářská politika vlády a stran vždy chovaly jen jako k zemi druhého řádu.

Podle spravedlnosti každý stát již ve svém zájmu by měl zaháněti bídu těch svých částí, které mají větší nedostatky, jejichž obyvatelstvo více strádá, aby je povznesl na úroveň šťastnějších částí.

Stále slyšíme z úst osob, rozhodujících o osudu republiky, o hospodářském povznesení Podkarpatské Rusi. Čteme projev vládnoucích osob a vládních novin o zázračném rozvoji Podkarpatoruské země, ale velmi zřídka se setkáváme s objektivními míněními odpovědných osob o pravdivé, skutečné situaci hospodářského života Podkarpatské Rusi. Zvláště v této, neobyčejně těžké situaci jen tehdy se můžeme raditi o způsobech a prostředcích pomoci, nebudeme-li nic zatajovati, nebudeme-li vyličovati věci v krásnější podobě, nýbrž nazveme dítě jménem: Hospodářská krise na Podkarpatské Rusi došla již k tomu bodu, kdy následuje všeobecné zhroucení, nepostará-li se vláda o neodkladnou a rychlou pomoc.

Obyvatelstvo země Podkarpatoruské dostalo se ve svých dějinách do podobné nebezpečné situace v osmdesátých letech 19. století, když snížení cen plodin, zvýšení daní, lichva některých obchodníků, větší nedostatek levného zemědělského úvěru a vzrůstající nezaměstnanost způsobily hospodářskou krisi. Ale tehdy vláda vyšla vstříc požadavkům našeho národa a organisovala výpomocnou akci pod vedením znamenitého národohospodáře Eduarda Egana, jíž děkujeme za položení základů k hospodářskému povznesení. Za pomoci státu utvořila se hustá síť úvěrních, průmyslových a spotřebitelských družstev, stavěly se železnice, povznesl se chov plemenného dobytka a k zamezení nezaměstnanosti organisovalo se prostředkování práce.

Tato výpomocná akce Eganova pokračovala až do převratu v r. 1919 pod vedením expositury ministerstva zemědělství v Mukačevě. Po světové válce, která zničila hospodářský život v Podkarpatské zemi, neboť většina našich území byla dějištěm válečných událostí, zdravá hospodářská politika vyžadovala, aby vláda Československé republiky pokračovala v této akci podle zvláštních předválečných zkušeností. Bohužel, expositura ministerstva zemědělství byla zlikvidována a místo ní se zřídily všelijaké nové úřady s úředníky, kteří Podkarpatskou Rus neznali, nikdy zde dříve nežili a neznali potřeb národa.

Vláda Československé republiky se dosud nepostarala, aby se zřídila na Podkarpatské Rusi hospodářská společnost nebo hospodářská rada, zemědělská rada nebo něco podobného, prostřednictvím čehož odborní zástupci hospodářského života Podkarpatské Rusi byli by ve stálém styku s vládou a úřady, dávali by krásné rady a důvody, vycházející z duše karpatoruského národa a nedělaly by se drahé a nepotřebné pokusy.

Že my dnes musíme mluviti o krajní hospodářské krisi, to zavinila především ta politika, která se nezabývala poválečnou situací a v žádoucí míře se s ní nezaměstnávala. Válka zničila Podkarpatskou Rus. Pro vojenské rekvisice poklesl chov dobytka, továrny přestaly pracovati, obchod zničily nové hranice států, v karpatoruských obcích zůstaly trosky domů, škol, kostelů, zničených válkou. Prospívající družstva úvěrní a jiná se zhroutila, ztratila své jistiny a vklady, nákupní ústředny, družstva domácího průmyslu ztratily zákazníky.

Hle, již po válce dostal se karpatoruský národ do hospodářské krise, kterou potom zvětšily jiné okolnosti. Především: Milionové válečné škody nebyly dosud nahrazeny. Všechny státy a národy dostaly po válce reparace, jen nejchudší, nevinný podkarpatoruský lid zůstal bez náhrady. Za druhé: Výměna rakouskouherských bankovek provedla se již r. 1919 ve všech částech republiky, jen na Podkarpatské Rusi nikoliv. Zde se vyměňovaly peníze později, za méně příznivých podmínek a tím byly způsobeny karpatoruskému obyvatelstvu ohromné škody. Stačí, když se odvolám na řeč bývalého ministra financí Nováka, který prohlásil zde ve sněmovně, že výměna peněz na Podkarpatské Rusi dala republice zisk 315 mil. Kč, to znamená, že tolik vydělal stát na tom, že vyměnil peníze na Podkarpatské Rusi později než v jiných částech republiky.

Úvěrní družstva na Podkarpatské Rusi byla sanována teprve v r. 1927, to znamená, že byla nucena zastaviti svou činnost od roku 1919 do sanace, která však pouze částečně nahradila škody družstev a vkladatelů.

V poválečné těžké situaci bezzemci a malozemědělci na Podkarpatské Rusi vzhlíželi s velkými nadějemi k pozemkové a lesní reformě, neboť na Podkarpatské Rusi bylo nejvíce velkostatků a byly zde nejnespravedlivější poměry mezi podíly zemědělců a majetníků půdy. Nyní již můžeme konstatovati, že pozemková reforma byla provedena úplně nespravedlivě a jen v některých částech karpatoruského území. Proto v užhorodské župě, s výjimkou neveliké jižní části nebyla provedena ani pozemková, ani lesní reforma. V župě berežské, v království velkostatkáře Schönborna-Buchheima a jiných magnátů byla ohromná prostranství pozemků, pastvin, luk a lesů vyňata z pozemkové reformy a prodána kapitalistické zahraniční firmě Latorica, částečně pak českým legionářům, ale bezzemkům a drobným zemědělcům dávala se půda jen v některých obcích, ale i tam jen pod vlivem stranické politiky. V Marmaroši velkostatky Telekyho byly prodány Maltézskému řádu na výdělek a skoro vše zbývající, poloniny, lesy, pastviny atd. zůstalo v rukou státu. Vůbec má stát nyní více pozemků a lesů, než měl dříve maďarský erár.

Karpatoruské obce nemohou, jsouce sevřeny erárem, rozšiřovati svých pozemků. Nedostatek pozemků nejen že zůstal i dále, nýbrž ještě se zvýšil. Jest potěšující, že někteří šťastní lidé dostali pozemkové podíly, ale zástupy chudého lidu zůstaly bez půdy jako dříve, nebo trpí bídu na malém množství neúrodné půdy, která svou nepatrnou úrodou nehradí ani potřebných semen.

Samo sebou se rozumí, že za takových okolností zástupy bezzemků a drobných zemědělců jsou nuceny hledati práci v továrnách, závodech a městech, nebo opustiti svou vlast a pokoušeti se o blahobyt v cizině.

Avšak vystěhovalectví karpatoruského lidu, kdysi blahodárné, jest nyní zastaveno. Amerika nepotřebuje cizí pracovní síly a evropské státy jsou zaměstnány těžkou otázkou rozšiřující se nezaměstnanosti a omezením práce průmyslových podniků.

Kromě těchto všeobecných nedostatků hospodářský život Podkarpatské Rusi jest přeplněn nesčíslnými stížnostmi. Stačí zde ukázati na tyto: břímě daní a ostřejší exekuce zničily u nás každého zemědělce, obchodníka nebo majetníka půdy. Ustanovení daní a dávky z majetku již ze začátku bylo mylné, nespravedlivé, neboť za základ daní byly vzaty tak zvané čisté důchody, které naprosto neodpovídají skutečné situaci poplatníka. Uvedu příklad na dani důchodové. Odhadní komise, jmenovaná z členů české agrární strany, určily čistý katastrální důchod v okresech Podkarpatské Rusi tak nesmyslně, že na příklad ve volovském verchovinském okrese určily čistý katastrální důchod z jednoho katastrálního jitra půdy na 750 Kč. Pro protesty mé a zemědělců z mé strany podařilo se snížiti tuto částku na 450 Kč, ale jak nespravedlivé jest i toto ustanovení, jasně dokáži. Jedno katastrální jitro půdy dává 4 q kukuřice, což dnes počítaje 1 q po 80 Kč, činí 320 Kč. Proti tomu výdaje zemědělce jsou tyto: orání 120 Kč, semena 15 Kč, hnojení 500 Kč, mzda při setí, okopávání atd. 300 Kč, sklizeň 50 Kč, úhrnem 985 Kč. Schodek 695 Kč.

Schodek takových rozměrů vidíme u všech zemědělských rostlin kromě tabáku. Avšak, slavná sněmovno, vezměte rozličné daně, vypočítejte výdaje zemědělce pro jeho domácí potřeby a pak vám bude zřejmo, že karpatoruský zemědělec stojí před zkázou.

Když zemědělské plodiny nemají ceny a když panuje nezaměstnanost, pak jest zbytečno vysvětlovati, jakým nesnesitelným břemenem jsou daně jak státní, tak i všechny jiné. Správní reforma s nešťastným hospodářským systémem obcí, měst, okresů a zemí jen zhoršila hmotné postavení obyvatelstva. Jest to politika, která jen tehdy přispívá obcím, okresům a zemím ze státního vyrovnávacího fondu, když tyto správní jednotky přirážkami vyčerpaly poslední kapky hospodářské výkonnosti obyvatelstva. Takový hospodářský systém přivede obce, města, okresy a zemi k úplnému bankrotu.

Uvedu příklad z chovu dobytka, který jest hlavním pramenem existence většiny karpatoruského obyvatelstva. Pro pokles cen zemědělec, který před rokem koupil pár volů za 6000 Kč, choval a krmil je celý rok a jen na seno vydal 2500 Kč, může za ně dnes dostati 4500 až 5000 Kč.

Lesní správa pod heslem zavádění racionálního hospodářství odnímá zemědělcům pěstujícím dobytek pastviny, kterých užívají ve formě pachtu již po desítky let. Na verchovinách užhorodské župy a v Marmaroši máme mnoho příkladů, že lesní správa zalesňuje tyto pastviny, neboť pro ni nemá významu nouze lidu o pastviny, nýbrž má pro ni význam především zájem státních lesů, jejichž počet se zvětšuje. Proč se tedy neprovede zdravá lesní reforma, aby karpatoruské obce mohly dostati tyto pozemky navždy k svému blahobytu? Proč stát sám neprovádí úmysly pozemkové a lesní reformy, jejichž splnění vyžaduje od soukromých majetníků?

Slavná sněmovno! Za takových okolností karpatoruského života nelze se diviti, že obyvatelstvo, zemědělci, řemeslníci a obchodníci jsou předluženi. Pohlédněte, pánové, do pozemkových knih Podkarpatské Rusi a přesvědčíte se, kolik dluhů jest zapsáno do knih na nemovitostech lidu. Pohlédněte do soudních spisů a poznáte, kolik bylo provedeno exekucí a dražeb proti tomu lidu, který nemůže bojovati proti neustálé nouzi. Pohlédněte do bank a jiných peněžních ústavů a uvidíte, že celé obyvatelstvo Podkarpatské Rusi jest zatíženo směnečnými dluhy a v této době nemůže uniknouti směnečným protestům a spláceti úroky. Dodávám, že těžkou situaci lidu vykořisťuje lichva, neboť zadlužený člověk jest nucen uzavříti půjčku u lichvářů, aby aspoň dočasně zachránil sebe a svou rodinu.

Uvedu přiklad vinařství, které jest také důležitým odvětvím karpatoruského zemědělství. Vinice na Podkarpatské Rusi byly vždy pramenem důchodů pro majetníky vinic a tisíce vinařských dělníků. Konstatuji, že hospodářská politika vlády od převratu do dneška se nestarala o ochranu a rozvoj našeho vinařství bez ohledu na četná memoranda, žádosti a protesty vinařů jak z Podkarpatské Rusi tak i ze Slovenska. Hospodářská a obchodní politika republiky pomáhala zahraničnímu zemědělství, připouštěla dovoz zahraničního vína v ohromném množství, trpěla a trpí padělání vína, ale nic neudělala, aby karpatoruské a slovenské znamenité víno a hrozny získaly svých předválečných trhů. Pro takovou politiku karpatoruští a slovenští vinaři ztratili své trhy a doma ceny vína klesly tak dalece, že sklizeň nehradí výdajů majetníků vinic. Mimo to daň z vína jest tak vysoká a nespravedlivá, že značně překáží rozvoji tohoto důležitého činitele hospodářského života jižní části Podkarpatské Rusi. Ještě beznadějnější jest na Podkarpatské Rusi chov dobytka.

Hle, tak těžkou situaci nalezla zde hospodářská krise, která zvláště loni na podzim zachvátila celou Československou republiku, ale která se zvláště pociťuje na Podkarpatské Rusi, neboť zvětšila krisi, ve které jest Podkarpatská Rus již od převratu.

Hospodářská krise v naší republice zostřila se ještě tím, že byly přerušeny obchodní styky se sousedním Maďarskem. S hlediska Podkarpatské Rusi celní válka s Maďarskem má již své následky hlavně ve vývozu dříví, v lesním průmyslu, neboť pro přerušení vývozu do Maďarska lesní podniky byly nuceny omeziti nebo úplně zastaviti provoz, a následkem toho lesní dělníci zůstávají bez práce, bez chleba.