Letos nám stavební ruch bude scházeti. Zmenšení výhod zákonných není lákadlem pro podnikatele staveb. Finanční správa neměla tlačiti na snížení výhod daňových stavebníkům. Staví-li se s výhodami daňovými, má jistý daňový příliv státní pokladna, nestaví-li se, nemá ho a z nepostavených domů nebude míti nikdy příjem ani pokladna státní ani samosprávné korporace. Tedy myslím, že daňové výhody měly býti ještě dále prodlouženy, než bylo v zákoně o stavebním ruchu nynějším, a že by bylo potřebí pomýšleti také na to, aby stavební ruch byl oživen tím, že by byl zákon zavčas novelisován.

Velmi důležitá je činnost zlevňovací a na to také vládní prohlášení navazuje a praví, že všechna příslušná úřední místa činí seč jsou a dosavadní výsledky svědčí o cílevědomé práci - ovšem snad ve velkoobchodu, v maloobchodu to příliš mnoho necítíme. Na příklad v poslední době ceny žita stouply o 8 Kč, pšenice o 4 Kč, ceny ovsa stouply o 8 až 15 Kč, je zde zase obava, pakliže se poněkud uleví zemědělcům, že na druhé straně ti, kteří v drobném prodávají, budou tohoto zvýšení cen zneužívat. Ovšem když šly ceny dolů, výrobky nešly dolů; ale uvidíme, že budou velmi čiperní, když budou moci poukázati, že o nějakou korunu plodiny zemědělské podražily. V celku to zdražení zemědělcům mnoho nepomůže, poněvadž drobný zemědělec mnoho na skladě nemá. Jisté výhody budou míti ti, kteří mají naplněné sklady, mnohdy z důvodů spekulačních. Jistě budou naříkati malí drobní zemědělci ze Šumavy. Je zajímavé, že když zemědělec naříká na těžkou hospodářskou situaci, drobní zemědělci na Šumavě a na Českomoravské Vysočině si tento stav libují. Říkají: tentokráte jsme si aspoň lacino pomohli ke chlebu, kdyby Pán Bůh dal a hodně dlouho to trvalo! Tak musíme posuzovat v celku situaci, jak se v různých krajích vyvinula. Nechci říci, že tento názor je správný, ale ve skutečnosti tito lidé, jimž nestačí, co vyrobí sami pro sebe a své rodiny, jsou rádi, že mohou koupiti laciněji a nic se nedívají na to, že jejich soused, větší zemědělec naříká, že nemůže vyjíti, že nestačí, že jeho práce, výroba není dostatečně honorována.

Úvěrnictví všeho druhu. Připravuje se vládní návrh o úvěrech zemědělském, lidovém, o ústředí úvěru živnostenského a podpoře zahraničního obchodu. O úvěru zemědělském mluvil hodně obšírně posl. dr Zadina a říkal, že to je spravedlivý požadavek, aby byl zemědělec vyvazen z dluhů a že se musí pomoci výhodnými půjčkami na dlouhodobé splátky. To budou jistě tvrditi i živnostníci, exportéři a přirozeně také t. zv. lidový úvěr bude se domáhati takovéto výhody. Já se svého hlediska nechci se zamítavě proti tomu vysloviti. Napřed vyčkám, jaké budou návrhy a jak si bude kdo úvěr představovati. Kdyby se mělo jednotlivým stavům pomoci a bylo by z čeho, je to myšlenka zdravá a chvályhodná a kdyby se mohla realisovat, musí se to provádět naprosto nestranně. Tedy jednotlivé tyto korporace nebudou smět zase míti nějaké agitační filiálky v tomto zařízení. To uvádím předem, poněvadž za takových okolností bylo by velmi těžko pro takové úvěrnictví se rozhodnouti. Snížení úrokové míry, jak nastalo až dosud, nedostačuje. To nemůže vyhovovati ani průmyslu, ani obchodu, ani nejméně živnostnictvu a dokonce ne družstevnictví, poněvadž úvěr je ještě pořád velmi drahý, přijde až na 10 i více procent, zatěžuje neúměrně výrobu a znesnadňuje úpravu hospodářských poměrů.

Správně zde vypočítával kol. Tučný řadu velkých průmyslových podniků, počet jejich správních radů, a na kolik každý správní rada těchto podniků si přišel. To byla litanie velmi zajímavá. Kol. Tučný zastavil se až před 60.000 Kč. 60 až 70 tisíc, to už nepovažoval za vhodné uvésti. V našem bankovnictví a peněžnictví vůbec je po té stránce, myslím, také něco nezdravého. Když už se sahá tomu zlu na kloub, tedy ať se sáhne pořádně, bez ostychu i tam, kde vidíme, že se kapitály neoprávněným způsobem hromadí. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Nadprodukci zaviňuje částečně také racionasace. O racionalisaci bylo zde s této tribuny už mnoho a mnoho promluveno řečníky různých stran, kteří tenkráte racionalisaci doporučovali právě tak, jako dříve heslo o socialisaci. Kdo si pamatuje tu dobu, kdy zde byl úmysl socialisovati podniky továrně a velkoprůmyslově zařízené! Vzpomínám na býv. ministra a poslance dr Vrbenského, jak pro socialisaci horoval, takže to vypadalo, že už to všecko bude zítra. Dnes, myslím, je to pryč. Dnes víme všichni - i ti bývalí přívrženci socialisace jsou přesvědčeni - že to byl velký nesmysl, že to byla móda té doby, která se prakticky vůbec nedá provésti. Dnes by snad mnozí průmyslníci rádi socialisovali své podniky a dali by je k disposici za dosti malou náhradu.

Také o racionalisaci se mluvilo, tloukla se sláma a výsledky racionalisace máme teď zde. Je nutno i na tuto novotu se řádně podívati a její účinky zkoumati. Páni technikové mají krásný úkol ulehčiti pracujícímu člověku jeho práci, vůbec dřinu vymýtiti. Stroje jsou zdokonalovány, pracovní metody zjednodušovány, takže mohou nahraditi téměř každý pracovní výkon. Stále více lidí stává se důsledkem racionalisace a vynálezů nezaměstnanými a tím pro hospodářství jako konsumenti téměř jsou ztraceni. Proto nedivno, že dělník vypuzený z práce vidí v racionalisaci, ve zdokonalování a vynálezech nových strojů svého nepřítele, ničitele. Pokrok je tu jednostranný. Stroj i vynález má práci těžkou za dělníka nejen přebírati, nýbrž musí býti učiněna také opatření, co s lidmi, kteří novotami byli o práci připraveni a vysazeni na ulici. A tu se ocitáme před úpravou pracovní doby.

Jsou zde tři návrhy z řad pp. komunistů. Jeden navrhuje vydání zákona o 7 a 6 hodinové době pracovní. Zkrátiti pracovní dobu jen v naší republice, to by znamenalo, že situaci hospodářskou zhoršíme a nezaměstnanost časem ještě zvýšíme, poněvadž to by mohlo míti účinek snad na týden nebo měsíc, ale výsledek by byl, že bychom nebyli schopni konkurence. Neuznala-li dosud Anglie 8 hodinovou dobu pracovní, neuznalo-li ji dosud Německo, je nám slabou útěchou, že ji snad uznalo Rumunsko nebo Jugoslavie, kde se nedodržuje, ale ve státech, kde se musí vážně s průmyslem a jeho vývojem počítati, tam musíme také dávati pozor, co dělají ty velké státy, které rozhodují v tomto koncertu hospodářském. A tu je opravdu nutno, aby socialistické strany působily také mezinárodně, aby tyto smlouvy byly v jiných státech uznány, aby tam začali řešiti a upravovati pracovní dobu, abychom my jako malý stát mohli se potom přizpůsobiti, poněvadž, kdybychom my začali napřed, zabijeme sebe i svůj průmysl a nezaměstnanost ještě více zvýšíme. To by mohlo býti vhod jen našim nepřátelům.

Další návrh navrhuje, aby státní podpora byla vyplácena nezaměstnaným a omezeně pracujícím a konečně, aby byla poskytnuta jednorázová výpomoc nezaměstnaným. Odůvodnění těchto návrhů je toho rázu, že to vypadá tak, jako by si dělali ze sněmovny a z celého státu dobrý den. Není možné tyto návrhy bráti vážně.

Po válce měli jsme těžkosti, vyplývající ze všeobecného nedostatku všech potřeb. Dnes je situace obrácená. Bída, hlad, nezaměstnanost a zoufalství zavládly následkem nadvýroby, ohromných zásob a slabé koupěschopnosti občanstva. Jsou-li těžkosti z nedostatku, je situace mnohem horší než je-li z přebytku. Jde tu o to, jak práci a její výsledky spravedlivě rozděliti. Kdo to dovede, rozřeší tento těžký problém. Páni komunisté to ovšem nebudou. Starati se o to musíme všichni. Stát sám nestačí na tento veliký problém. Má však za povinnost pečovati o všeobecné dobro, pomáhati kde a jak se dá.

Svým prohlášením stát dal na jevo, že to činiti chce. Chceme věřiti v jeho dobrou vůli. Chceme také stát v jeho podnikání podporovati. (Výborně! - Potlesk.)