Výměna zboží se sousedním Maďarskem jest pro Podkarpatskou Rus aspoň tak důležitá jako s jinými sousedy a proto prodlužování bezesmluvního stavu působí Podkarpatské Rusi citelné újmy. Hospodářská krise má silný vliv i na obchod Podkarpatské Rusi. Nepřirozeně vysoké železniční sazby již od převratu ochromily náš obchod, zvýšily ceny zboží dovezeného z českých průmyslových krajin a překážely vývozu plodin Podkarpatské Rusi do historických zemí. Toto postavení se za nynější krise silně zhoršilo a uvedlo obchodnický stav do katastrofální situace.

Hospodářská politika vlády pohlížela vždy na Podkarpatskou Rus jako na dalekou opuštěnou zemi a když se mluvilo o jejím hospodářském povznesení, zapomínala poskytnouti mu úlevy při daních, výhody při dopravě, zapomínala prováděti takové velké investice, bez nichž nelze hovořiti o zlepšení hospodářského života Podkarpatí.

Můžeme-li se chovati optimisticky k budoucnosti, když vláda místo šetrnosti zvýšila státní rozpočet o půl miliardy přímo na kritický rok 1931 a obdařila úřednictvo 13. měsíčním služným tehdy, když veškeré obyvatelstvo strádá. Jiné státy, v horší finanční situaci, omezily svůj rozpočet a u nás se dělá přímo opak. Místo aby omezila miliardy na výzbroj vojska, místo aby zrušila nepřirozeně výdaje ministerstva pro věci zahraniční a omezila daně, vláda v době hospodářské krise zvýšila břemena obyvatelstva, zvýšila železniční a poštovní sazby a připravuje pauperisaci, zchudnutí obyvatelstva.

Slavná sněmovno! Lze úplně pochopiti, že vláda ve 12. hodině hospodářské krise zamýšlí učiniti opatření a po nezdařených pokusech s mezinárodními smlouvami chce pomoci nějakými zemědělskými reformami týkajícími se míchání mouky a úpravy cen plodin. Neboť veškeré otálení jen zvyšuje krisi, krisi, která na Podkarpatské Rusi jest již katastrofální a která v celé republice den ze dne vzrůstá. Ale nevidíme dosud takových opatření, která by aspoň v malých rozměrech zmenšovala kritickou situaci. Zvláště nevidíme jich na Podkarpatské Rusi.

Mluví se o velkých investicích, na které vláda uzavře půjčku 1 1/2 miliardy Kč. Krásně, ale chceme věděti, jaká opatření učiní vláda pro Podkarpatskou Rus, jaké investice a v jakých rozměrech hodlá zde provésti? Zkušenosti 11 let dokázaly, že pokud jde o užitečné investice, Podkarpatská Rus vždy zůstala pod tím průměrem, podle kterého ona má právo bráti podíl na prospěchu státu podle rovnoprávnosti, podle spravedlnosti a podle svých potřeb. Konstatuji, že vláda na Podkarpatské Rusi za 11 let neprovedla značných investicí, neboť za takové nelze považovati stavbu nádherných domů pro úřady a úředníky. Stavba jedné železnice mohla by značně zmenšiti nezaměstnanost, avšak železniční trať Užhorod-Mukačevo-Chust i nyní jest pouze na papíře bez zřetele na to, že se na její stavbě usnesla vláda již dávno a že tato stavba byla již zařazena ve státních rozpočtech.

Stavby komunikací, úprava řek, meliorace pozemků, vykořisťování přírodního bohatství Podkarpatské Rusi pokračují hlemýždím krokem a na tyto účely se zařazují do státního rozpočtu jen nepatrné částky. Nepatrné v porovnání s jinými částmi, zvláště s českými zeměmi, stojícími na vyšším stupni rozvoje a bohatství. Tuto nespravedlivou poměrnou účast vidíme i při dodávkách pro vojsko a jiné potřeby státu. Kdyby se zachovával spravedlivý poměr, musily by zemědělství a obchod Podkarpatské Rusi získati mnoho peněz ze státních dodávek a to by posloužilo jejich rozvoji a povznesení.

Slavná sněmovno! Podkarpatská Rus dospěla na pokraj hospodářské zkázy. Zde není možno pomáhati jen kapkami, drobty, neboť zde jest zapotřebí velkých investicí, jest zapotřebí záměrné, vážné práce za účasti obyvatelstva. Jest velikým nedostatkem Podkarpatské Rusi, že nemá autonomii, nemá zákonodárného sněmu, nemá své autonomní správy, kteréžto orgány znaly by potřeby a požadavky lidu a staraly by se o zlepšení situace v zemi. Praha je daleko a česká politika pouze z daleka a pouze v druhé řadě se zajímá o otázky autonomní Podkarpatské Rusi. Karpatoruský lid se přesvědčil na vlastní kůži, že na Podkarpatské Rusi více zajímají Prahu čeští úředníci, české školy, čeští zbytkoví statkáři, čeští legionáři a čeští kolonisti, než všechny životní, kulturní a politické otázky karpatoruského lidu. Mimo to stranické zájmy českých stran nakazily celý náš politický život stejně jako kulturní a hospodářský a proto není dosud na Podkarpatské Rusi taková zemská všenárodní hospodářská instituce, ve které by bylo zastoupeno celé obyvatelstvo bez ohledu na strany a se kterou by se vláda mohla raditi a vytýčiti čáru své hospodářské politiky na Podkarpatské Rusi.

Tyto nedostatky vládní politiky přivedly Podkarpatskou Rus do takové krise, ze které nevidíme dosud východiska, ale vidíme, že den ze dne je to horší, že vzrůstá nespokojenost širokých vrstev lidu a nálada lidu se radikálně obrací. V krajní nouzi vláda musí pomoci neodkladně a štědře, musí to udělati i v celostátním zájmu. Dokud neuvidím skutečně pomocné ruky vlády, dokud neuvidím, že se vláda chová k Podkarpatské Rusi tak, jako k jiným částem republiky, dokud neuvidím, že vláda provede mírovou smlouvu a ústavní listinu stran autonomie Podkarpatské Rusi, nemohu míti k ní důvěry. Proto budu hlasovati proti projevu pana předsedy vlády. (Potlesk.)