Slávna snemovňa, ale keď cítíme zadlženosť roľníka a potrebu tohoto lacného úveru pre roľnický stav, máme isté obavy. Nedávno bol odhlasovaný v tejto snemovni zákon o prevzatí 3% úrokového záväzku zo strany štátu za tých drobných roľníkov, ktorým živelné pohromy poškodily majetok. V tom zákone bolo odhlasované, že sa tieto podpory budú dávať a ministerstvo zemedelstva ich bude vyplácať vtedy, keď budú poskytované družstvom alebo roľnickými pokladnicami atď. Pokladnice vzájomné, keď predostrely jednotlivé úpisy, jednotlivých poškodených, ministerstvo zemedelstva ovšem uznalo, ale keď predostrel dlžobný úpis iný ústav, a to nie výdelečný, ale tiež družstvo na pr. živnostenský ústav, taký dlžobný úpis ministerstvo zemedelstva a priori neprijalo, lež poslalo četníctvo vyšetrit, či to odpovedá či neodpovedá. Aký rozdiel je v manipulovaní a prevádzaní tohože zákona, ako stranicky predpojatý! Obávame sa veľmi, aby ten pekný sľub zľavnenia zemedelského úveru nevyšiel na tieto koľajnice a upozorňujem napred na toto strany nezainteresované, aby si daly záležať, aby táto myšlienka sa nedostala na túto vedľajšiu koľajnicu, ktorá politicky a hospodársky korumpuje toho, komu by vlastne k pomoci mala slúžiť.

Vo vládnom prehlásení je jeden pasus, ktorý chcem pripomenúť ako zakončenie svojej reči. Pasus tento zníe: "Vláda vo svojich činoch riadi sa zásadou moderného zákonodarstva podporovať, chrániť a brať ohľad menovite na hospodársky slabých". Z nastíneného obrazu hospodárskej situacie Slovenska, myslím, že si každý nadobudnul presvedčenia, že hospodársky slabé je toto naše Slovensko. Ale abysme ešte ďalší doklad mali, dovoľujem si prečítať ešte štatistický výkaz, ktorý nám poskytuje priehľad o vkladoch v peňažných ústavoch. Dľa tohoto štatistického výkazu maly banky na Slovensku usporené vkladov 3·40 miliard, sporiteľne 0·37, záložne 0·57, úhrnom 4·34 miliardy Kč. Historické zeme maly 46·65 miliard Kč. Prirovnávajúc toto v procentoch rozdelenie tohoto usporeného kapitálu na jednotlivé hlavy v štáte, je Slovensko reprezentované usporeným vkladom len 9·3%, teda na jednu hlavu na Slovensku pripadá iba 1200 Kč usporeného vkladu, v historických zemiach však 4240 až 4250 Kč. Obraz, myslím, dosť jasný a zreteľný. Nehovorím teraz politicky, hovorím čiste hospodársky. Tento hospodárský podklad dáva však práve nášmu autonomimistickému stanovisku tak veľký dôraz a objektívny základ. Autonomiu našu považovali a považujú mnohí doteraz len za citový moment. Autonomia naša je vraj porevolučný kvietok, ktorý bol umele vypestovaný nenávisťou a zášťou protičeskou.

Pánovia, myslím, že 12 rokov trvania republiky a štátu nášho a 12 rokov trvania slovenskej krajiny vo sväzku tohoto štátu dostatočne nám dáva vysvetlenie, že autonomia nie je citlivosťou, ale chladnou vypočítavosťou. Autonomia slovenská ako program znamená i tieto hospodárske otázky: Znamená popri obrane našej svojráznosti národnej ochranu nášho hospodárskeho života, znamená chlieb pre každého Slováka, znamená spravodlivé rozdelenie v tomto štáte, ku ktorému sa úprimne hlásime a ktorý celou teplotou za svoj uznávame. (Výborně!)

Toto som chcel pripomenúť vtedy, keď som chcel poukázať, kto je to ten hospodársky slabší v našom štáte, keď prehlašujeme, že vládné prehlásenie ako takové práve z uvedených príčin za dostatočné uznať nemôžeme a zaň strana naša hlasovať nebude, v mene strany ľudovej môžem uistiť vládu, že jesli budeme videť, že spravodlivým rozdelenim investícií a spravodlivým zasiahnutím bratskou pomocou do života slovenského vláda sa snaží paritu zachovať, nebude mať vďačnejších a väčšich uznávateľov ako sme my Slováci a slovenský národ. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Bezděk.

Uděluji mu slovo.

Posl. Bezděk: Vážená sněmovno! Vládní prohlášení v této tíživé situaci bylo prohlášeno v době opravdu nejvyšší. Kdyby se tak bylo stalo už dříve, snad mohlo býti už mnoho věcí zařízeno a snad i nezaměstnanost nebyla by dostoupila takového vrcholu.

Jedno však zaráží při tomto vládním prohlášení. Když ministerský předseda chtěl promluviti, aby občanstvo vědělo, jaké stanovisko vláda zaujímá v tak vážné době, nemohli jsme toto prohlášení klidně vyslechnouti. Musili jsme si je přečísti teprve včera v novinách. Páni z řad komunistických rušili takovým způsobem min. předsedu a vládní prohlášení, že ani sami nedali dostatečný pozor, co chce vlastně vláda ve prospěch řešení krise a nezaměstnaného dělnictva učiniti.

Když učinil min. předseda prohlášení řeknu to přímo - o neštěstí, které se stalo v Duchcově včera, zrovna takovým způsobem si pánové počínali a nevyslechli representanta vlády, aby podal zprávu sněmovně, co se vlastně včera v Duchcově stalo. Ale když na to mluvil z řad komunistických pan posl. Gottwalda svým způsobem podle svých zpráv podával zprávu o událostech v Duchcově, byl jistě vděčen tomu, že celá sněmovna klidně a tiše poslouchala.

Prosím, pánové, učiňte si obraz, jak to vypadá, když pan Gottwald, který jistě nemá ve státě ani tisící díl toho významu jako representant vlády, je sněmovnou vyslechnut klidně, kdežto representant vlády je přerušován a není jeho slov slyšeti. Prosím, pánové, je pravda, vy na levici máte těžkou situaci, máte rozkaz jakoukoli plodnou práci rušiti a za každou cenu vyvolávati nespokojenosti a z nich žíti. Ale ve skutečnosti i ve vás mnohých snad je srdce.

Vzpomínám na jednu událost, která se stala asi před 3 týdny. Přišla deputace nezaměstnaných dělníků se starostou, dvěma radními a nezaměstnanými dělníky a žádala mne, abych s ní šel na příslušné úřady, aby se v dotyčném městě a okrese nějaká odpomoc pro nezaměstnanost sjednala. A dovedli si také komunistického poslance s sebou a věřte, vy pánové, kteří zde tak revolučně a nesmiřitelně vystupujete, že ten váš kolega zrovna tak prosil na těch úřadech, aby se pro nezaměstnané něco udělalo, jako já.

Pánové, kde jsou potom ty vaše zásady? Tam, kde je hlad, bída a nedostatek, tam potom veškerá revolučnost se musí odložiti a také vaši stoupenci ne aby za vašimi revolučními zásadami kráčeli, oni chtějí chléb; a proto je vaší povinností, abyste také v takovém směru zde pracovali.

Proto bylo by také na místě - a nic bych se tomu nedivil - kdyby vláda učinila takové opatření, aby veškeré demonstrace, které nemohou tuto situaci nijak zlepšiti, byly zakázány, poněvadž pak by se takové neštěstí, jako včera v Duchcově, nestalo. Proti komu, prosím, ženete lid, aby demonstroval? (Výkřiky komunistických poslanců.)

Veřejnost naše dělá - můžeme to kvitovati do jisté míry s uspokojením - nechci říci na celých sto procent, ale přece jen co může. Dělá svou povinnost stát, samosprávné svazky, pokud mají prostředky, také pomáhají, pomáhají organisace, spolky i jednotlivci. Ze sbírek a z toho všeho, co se děje, je viděti, že u našich širokých vrstev lidových je cit a že v této těžké době hledí každý pomáhati, jak může. Neříkám, že všichni dělají svou povinnost na 100%; mohli by ji dělati více. Ale prosím, proti komu ženete lid, proti komu demonstrujete, co chcete zvrátiti, když velká většina občanstva chce pomoci a tuto vážnou krisi chce rozřešiti a čeliti nezaměstnanosti?

Není u nás téměř výrobního odvětví, jež by nebylo zasaženo nezaměstnaností. V průmyslu i v obchodě jeví se povážlivá stagnace a zhroucení cen produktů zemědělských otřáslo kupní silou předně u zemědělců samých a velmi rychle to pokračovalo. Zemědělec neměl prostředků k nákupu a hned nato pocítili to všichni ostatní. Sklady zbožím přeplněny, koupěschopnost omezena a důsledek - omezování neb zastavování výroby a nezaměstnanost; namnoze bída, hlad, zoufalství!

Slabou útěchou našim trpícím, ať již jsou to podnikatelé a výrobci, kteří omezují nebo zastavují výrobu, nebo bezradní zemědělci, živnostníci a obchodníci a nezaměstnané dělnictvo, je poukazování na skutečnost, že nejsou obtížné hospodářské poměry jen u nás, ale že je tomu tak ve všech státech evropských, ba na celé zeměkouli.

Příčiny této světové svízelné hospodářské situace jsou nám snad dostatečně známy z líčení národohospodářských odborníků. Z čeho nemoc povstala, je tedy pacientovi známo, ale jaký lék proti ní užíti, doposud nám nepověděl žádný z vážných národohospodářů a sociologů. Toť vážnost situace.

Svízelná hospodářská situace nás nezastihla neinformovány, ale ne dostatečně připraveny. Již delší dobu mluveno o ohromných zásobách výrobků zemědělských v Americe, znám byl dumping, to jest nekalá soutěž Ruska, bohatá úroda a přeplněné sklady v Maďarsku, v Rumunsku a v Jugoslavii. Náš zemědělec trnul, kam prodá své výrobky a za jakou cenu. Opatření na záchranu zemědělce našeho ukázala se nedostatečnými a málo působivými.

Jaká na př. naděje byla skládána do používání dovozních listů! Zařízení toto pomohlo dočasně jen spekulantům. Zemědělec pomoci potřebný manipulaci s dovozními listy vůbec nerozuměl a nerozumí a také se k nim ani nedostal. Tedy ustanovení to jest v praksi pro potřebného zemědělce celkem bezcenné. Zákon o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními, čímž mělo se dosáhnouti zvýšené spotřeby domácích zemědělských výrobků, byl jen důkazem a obrazem našich podivných poměrů ve správě vnitřní. To se mohlo státi prostě nařízením. Na to však samozřejmě musíme míti zákon. Leč to je kapitola sama pro sebe: podporování domácí výroby. To se netýká jen zemědělství, nýbrž i průmyslu, živností a obchodu. Vezměme stavby, silnice, průmysl, co tu materiálu a suroviny upotřebeno z ciziny, ač dalo by se mnoho a mnoho vyrobiti z materiálu domácího. Zákon o clech byl vždy sporným ochranným zařízením. Ještě nám nevymizely z paměti pusté scény při projednávání celního sazebníku r. 1926 a volby parlamentní r. 1929, kdy socialistické strany agitovaly proti těm, kteří úpravou cel snažili se chrániti práci a výrobu lidu zemědělského, že lidu zdražují chléb. A ejhle, tyto strany r. 1930 celní sazby nejenže nezrušily, nýbrž pomohly je upraviti, tedy ještě zvýšiti. Opatření toto má na řešení zemědělské krise účinek problematický. Také zákonná ustanovení o míchání mouky a o výrobě chleba zemědělskou krisi mnoho nezmírnila. Dobrý a chutný chléb, který jsme ve velkých městech namnoze počínali míti, téměř zmizel z obchodů, pekaři se v míchání vyznají, ti ke škodě nikdy nepřijdou, na ně je krátké každé nařízení. Zemědělci se nepomohlo a konsumentu se chléb pokazil. O míchání mouky možno čísti a slyšeti málo zajímavé úsudky těch, kdož dobrodiním tímto jsou postiženi.

Vedle toho vypovězením smlouvy obchodní s Maďarskem a zákonem o povinném míchání mouky jsme svízelnou hospodářskou situaci ještě více zapletli a hospodářskou krisi nerozřešili. Slabou výrobu a nedostatečný vývoz textilií a jiných výrobků jsme tím ještě více ohrozili a nezaměstnanost značně zvýšili.

Proč jsme tak učinili? Hověli jsme přáním, vyslovovaným právě se strany republikánské, odkud nám takové recepty ve značné míře byly podávány, aby se nemohlo říci, že právě s naší strany překážíme, aby byly řešeny tyto správně míněné otázky. Ale víme, že i kromě naší strany byla řada jiných příslušníků, kteří neviděli v těchto opatřeních konečné a dobré rozřešení celé těžké otázky.

Tato cesta ochrany a svépomoci ukázala se nevhodnou a nutno pomýšleti na jiný způsob ochrany zemědělské práce. Náš vnitřní trh je založen na harmonii složek zemědělské i průmyslové. Tyto složky nesmějí si překážeti, nýbrž požadavky svými se vzájemně vyrovnávati. Jak budou řešiti jiné státy všeobecnou krisi hospodářskou, nemůže nás zdržovati v postupu a zařízeních upraviti podle svých možností a prostředků poměry v našem státě ve prospěch a na záchranu našeho občanstva. Naše svízel v zemědělství je tedy hlavní příčinou svízele v průmyslu, obchodu a v živnostech a vyvolává hrozivou nezaměstnanost. Máme veliký počet občanů po celém našem státě roztroušených, kteří jsou zdraví, mají statné svaly, bystrý mozek a dobrý žaludek a chtějí pracovati, ale nemají co, vlastně komu, jenž by jim za práci zaplatil. Továrníci zavírají před nimi vrata svých továren. Situace velmi vážná a proto bylo na čase, aby vláda ústy svého premiéra promluvila, co chce činiti na úpravu poměrů na dlouho nesnesitelných. Správně tudíž vládní prohlášení slibuje, že občanstvo musí v této mimořádně těžké době cítiti, že stát stojí pevně za ním v jeho existenčním zápase. To právě chceme.

V zásadě souhlasíme s prohlášením vládním, že předpokladem zdravé zemědělské výroby a jejího udržení jest udržeti ceny zemědělských výrobků na výši, zajišťující rentabilitu zemědělské práce a podnikání, naproti tomu ceny všech výrobků, jichž zemědělec nezbytně potřebuje, přizpůsobiti hospodářsky odůvodněné relaci a tím dosáhnouti příslušného vyrovnání mezi prací a ziskem. Toto je však národohospodářská teorie, která - do důsledku svého provedena - bude vyžadovati poněkud delšího času. My však potřebujeme všichni pomoci rychlé.

Nejpalčivějším a nejnebezpečnějším zjevem pro společnost i pro stát jest nezaměstnanost zdravých lidí, kteří ve svém celku jsou ochotni pracovati a nechtějí se práci vyhýbati. Mnohé slabé povahy a charaktery svádí nezaměstnanost ke zločinům. Nebylo nikdy tak rafinovaných zločinů jako v době nynější nezaměstnanosti.

Naproti tomu zaměstnaní jsou ve stálém nebezpečí, že přijdou o práci. Tato nejistota svádí namnoze zaměstnavatele ke zneužívání bezbranného postavení dělnictva. Jsou rušeny kolektivní smlouvy nebo nové nejsou uzavírány, ochranné sociální zákonodárství je obcházeno a nedodržováno. Zaměstnavatelé jsou v pohodlnějším postavení: k práci ochotných je nadbytek, mohou si vybírati, volně propouštěti, určovati po případě snižovati ceny za práci dle libosti. Tak je tomu také v zemědělství.

Také soukromí zaměstnanci velmi trpí. Banky, pojišťovny, velkoobchody, továrny a velkostatky je vykořisťují; zvláště ze Slovenska docházejí o takovém počínání pohnuté zprávy. Mzdy a služné jsou snižovány, personál propouštěn a zbývající pak prací přetěžováni.

Odborové organisace dělnické a zaměstnanecké odnášejí tíhu hospodářských poměrů nejvíce. Zákonem o podporách v nezaměstnanosti, které nyní vyplácejí odborové organisace se státním příspěvkem, přehodil stát hlavní starost o nezaměstnané se svých beder na bedra odborových organisací. Tyto jsou vyčerpávány výplatami velkých částek nezaměstnaným, ač jednotlivé výplaty činí denně s podporou organisační i se státním příspěvkem průměrně jen 6, 7 až 8 Kč, tedy žádné plýtvání penězi. A přece na tuto podporu padly u některých odborových organisací nejen fondy skládané pro nezaměstnanost, nýbrž i takové fondy, které jsou určeny svépomocně podpůrným účelům, jakož i dary a sbírky v poslední době jednotlivými organisacemi pořádané. Zde je napjata svépomoc a veřejná dobročinnost na míru nikdy nebývalou. To musí uznati také stát a ministerstvo financí, které má posuzovati postavení a poslání odborových organisací v nynější době pokud možno nejblahovolněji. Ministerstvo soc. péče by plnilo svůj úkol vůči odborovým organisacím ve zvýšené míře, kdyby ministerstvo financí ochotněji podávalo svou pomocnou ruku. Naše veřejnost byla by uváděna v omyl, kdyby se domnívala, že vláda, po případě ministerstvo soc. péče, vychází snad nějakým zvláštním způsobem na pomoc odborovým organisacím. Činí jenom tolik, k čemu je po zákonu nucena, t. j. připlácí 2/3 příp. 3/4 k podpoře organisační. Organisace, vyplácející podpory v nezaměstnanosti s příspěvkem státním, musí každý jednotlivý případ vyplacené podpory s ministerstvem soc. péče zvláště zúčtovati. Na konečné vyplacení povinných částek státem nutno organisaci čekati až 16 týdnů. Po tuto dobu musí vypláceti ze svých prostředků; nemá-li jich, musí si je opatřiti půjčkou a tak platiti úrok z částek, jež je povinen propláceti stát. V tomto případě platí dělníci svými příspěvky ztrátu úroků za stát a jeho zákonnou povinnost.

Po té stránce nastalo nyní malé, ale nedostatečné zlepšení. Ministerstvo soc. péče bylo zmocněno vyplatiti svazům, zmocněným k výplatě stát. příspěvku k podpoře nezaměstnaným, pokud finanční stav jich podpůrných fondů toho vyžaduje, zálohu na základě vyplacených obnosů v posledních 3 měsících. Průměry pro měsíce leden, únor, březen však neodpovídají, jelikož po Novém roce nezaměstnanost je značně zvýšena. Odborovým svazům vyplácejícím podpory v nezaměstnání se státním příspěvkem musí býti vydatněji podána ruka pomocná. Je to také zájem státu, aby odborové organisace mohly plniti svůj úkol.

Pak bude nutno zákon o výplatách podpor v nezaměstnání upraviti podle poměrů a potřeb československých. Gentský systém se v našich poměrech neosvědčuje. Pojištění proti nezaměstnanosti se neosvědčilo v Německu, prostě v hospodářsky tíživé době neobstálo. Je na nás, abychom si pojištění proti nezaměstnanosti upravili způsobem našim poměrům odpovídajícím. Povrchní návrhy ovšem nemohou býti podkladem vážného rokování a úpravy. Záležitost tato musí býti řešena vážně a brzy.

Máme však tisíce nezaměstnaných dělníků, kteří nejsou příslušníky odborových organisací, a ti podle dnešního právního řádu nemají nároku na řádnou podporu v nezaměstnání. O tom se zmínil zvláště p. posl. Stříbrný ve své řeči. Uváděl, kolik je dělníků a kolik je jich organisovaných a kolik asi dostává podporu v nezaměstnání. On se zmýlil, když uváděl, že je u nás asi 6 milionů dělníků, a v důsledcích toho také ty jeho ostatní cifry jsou nesprávné. Ale zůstaňme u zásady. Je pravda, že ze všech dělníků v naší republice je jenom část organisována, a nedá se ani přesně poměr dělnictva organisovaného vůči celkovému počtu dělnictva zjistiti. Je pravda, že organisovaní dělníci mají jakousi výhodu, ale nesmí se zapomínati, že na tuto výhodu si musili tito dělníci v odborových organisacích přispívati svými příspěvky. Když byl u nás systém výplaty podpor s příspěvkem státním zaveden, byla ohromná debata o této záležitosti. I tato otázka přišla na přetřes, že je nespravedlivé, aby stát ze svých prostředků snad podporoval jenom organisované a v případě nutnosti neorganisovaným dělníkům neposkytl ničeho. Ta věc byla dostatečně objasněna a myslím, že v té době, kdy byl p. posl. Stříbrný ještě členem strany českých socialistů, tenkráte asi také tak hleděl na poměry, poněvadž musil se zjednati nějaký pořádek ve výplatách podpor v nezaměstnání. Byl veliký chaos, vyskytly se případy zneužívání. Musila býti tedy vytvořena nějaká kontrola. Ta je nejlepší a nejužitečnější, když dělnictvo kontroluje samo sebe, a to je v odborových organisacích. Věřte, velectění, že v odborových organisacích se najde poměrně málo švindléřů, že tam dostane podporu jedině ten, který má na ni nárok, a podle řádů každé odborové organisace musí ještě řádně své povinnosti konati. Tedy svými příspěvky si každý dělník zajišťoval podporu v nezaměstnání v dobách zlých a proto je a bylo povinností těchto dělníků, kteří stáli v témže postavení a vydělali na mzdě stejně nebo snad ještě více, aby se také trochu zajišťovali. Vytýká-li se, že je to nucené, že je to zavádění nějakého nevolnictví, chtěl bych to srovnati s tímto: Dítě musí také choditi do školy. Nerado tam chodí, musí se učiti, a přece nutíme již to útlé děcko, aby chodilo do školy a učilo se. Dospělý občan musí se podrobiti řádům státu, musí platiti daně, zachovávati zákony a jiné věci. Tedy je nutno společnost uspořádati a držeti ji v jistých zákonných kolejích. A to platí i pro dělnictvo. Má-li se mu pomáhat také z prostředků státních, nemůže to být libovůle a musí zde býti nějaký pořádek. A tu souhlasím s tím, že je nutno ten podpůrný systém vytvořit poněkud jinak v naší Československé republice, vytvořit ho na naše poměry. Gentský systém je pro normální doby. Když gentský systém před léty byl zřízen, tenkráte o takové krisi nebylo památky, lidstvu se ani nezdálo, jaké těžké doby na ně přijdou, a za takových okolností tvořená sociální opatření nemohou v dnešní době vyhovovati. Proto musíme se snažiti, abychom tuto otázku řešili způsobem nám odpovídajícím.

Dr Zadina doporučuje, aby dělníkům zemědělským se podpory v nezaměstnání ve městech vůbec nevyplácely a aby byli posláni zpět na venkov, tam že je nedostatek zemědělských pracovníků. Velectění, to je tak pěkné gesto, které se hezky řekne, ale prakticky nevím, jak se dá provádět. Předně dělník si na podporu v nezaměstnání platil a získal zákonný nárok a je tedy těžké a nemožné mu ho odepříti a snad na něj najíti nějaké stranické měřítko. Ti dělníci se nebudou na venkov příliš hnát, když nebyly uzavřeny řádné smlouvy pracovní se zemědělským dělnictvem. Byly zde deputace i ze státních statků, které žádaly pana ministra zemědělství, aby působil, aby zemědělské smlouvy byly uzavřeny. Velkostatkáři si chtějí nechat otevřené pole působnosti a volnou ruku a odpírají uzavírati smlouvy. Poměry na venkově jsou v celku špatné. A když dělník, deputátník, nemá ani ty mizerné poměry zajištěny, nedivte se, že utíká a tlačí se tam, kde se mu zdá, že život je snesitelnější, že se mu bude dýchati volněji a že živobytí snadněji uhájí. Ale přesto všechno i pro ty, kteří si nepřipláceli v odborových organisacích, aby mohli dostati v případě nezaměstnání podporu se státním příspěvkem, bylo také mnoho učiněno. Pro ně bylo hlavně použito veřejných sbírek a darů, vedle provádění t. zv. produktivní péče, která je prováděna státem od případu k případu a povolována namnoze do konce měsíce března. Jsou poskytovány na nouzové práce příplatky ke mzdě, na dělníka až 10 Kč denně. Prosím, toto zařízení se značně osvědčilo, a pokud jsem měl příležitost poměry vyšetřovat a s lidmi nebo samosprávnými korporacemi jednat, byli povděčni, když na podobné práce nouzové ministerstvo soc. péče příspěvek nouzový povolovalo. Nedávalo se všude 10 Kč, ale byli rádi, když dostali i 8 Kč, namnoze i méně. A tato produktivní péče odpomáhala přece nezaměstnanosti, byla se strany státu prováděna pro všechny dělníky, i pro ty, kteří si na podporu v nezaměstnanosti nepřipláceli Myslím, že nebude stačit tuto podporu poskytovati jen do konce měsíce března, jak ji dosud povolovalo a povoluje ministerstvo soc. péče od případu k případu, nýbrž že bude muset býti povolena tato podpora i na delší dobu, případně někdy i na celý rok.

Také akce stravovací a ošetřovací byla dobrodiním. Byly sice námitky, že akce této bylo namnoze zneužito. Stává se tak při každém i dobrém zařízení a počinu, ale v celku bylo potřebným přece jen uleveno.

Abychom celkovou krisi hospodářskou rozřešili, hlavně nezaměstnanost znemožnili, nemůžeme očekávati pomoc zvenčí, mimo hranice našeho státu. Ani recept Mezinárodního úřadu práce, který jinak respektujeme plně, nám tou dobou není platný. Musíme si v prvé řadě pomáhati a pomoci, pokud to půjde, sami. Také sebe důkladnější přednášky a zdlouhavé úvahy národohospodářské mnoho nepomohou. Je zapotřebí rychlých činů.

Nezaměstnaným nutno dáti práci, výdělek a tak domácí koupěschopnost zvýšiti. Správně se praví ve vládním prohlášení: Musíme se ze všech sil starati o dvojí: Předně o práci a tak prováděti bezodkladnou investiční politiku, a za druhé o možnost existence těm, kteří bez své viny pozbyli zaměstnání.

Chceme věřiti, že vláda nynější koalice, která má veliký úkol a kolektivní odpovědnost řešiti vážné úkoly hospodářské, chce tak činiti rychle a pronikavě a proto také slibujeme, že v jejím díle chceme ji podporovati co nejúčinněji.

Jsou namnoze stížnosti, že vysoká byrokracie svými úředními šimly znemožňovala a překážela rychlému postupu investičních prací. Ukázalo se, že tomu tak není, hlavně v ministerstvu veř. prací. Připouštíme však, že v jiných resortech a samosprávných korporacích namnoze vše neklape dobře, ale hlavní překážkou je nedostatek peněz. Za tím účelem je nutno peníze opatřiti. Daněmi se tak státi nemůže. Občanstvo je přetíženo, peněžní ústavy však nevědí, kam se svými vklady a přebytky. Na hypotéky, polnosti jsou dávány půjčky velmi opatrně, průmyslu a obchodu jen v případech předem zajištěných. Národní banka stává se tresorem přebytků. Jako důkaz je zde zpráva z konce měsíce ledna, kde podle výkazu Národní banky snížil se oběh bankovek o 229 milionů, na 5.894 mil., klesl tedy pod 6 miliard, kterýžto nízký stav oběživa nebyl dosud nikdy zaznamenán. Zjev tento je důsledkem velmi malé potřeby peněz a tudíž i stagnace podnikání. Avšak přebytek prostředků na peněžním trhu dokazuje i vysoký stav žira Národní banky, činící přes 1.912 mil. Kč, kteréžto peníze jsou vlastně "penězi nezaměstnanými"; ku konci ledna 1929 vykazovala Národní banka na žiru pouze 562 mil. Kč. Stejně vypadají poměry i v úvěrových obchodech cedulové banky, kde naprosto nebylo poptávky po penězích. Zásoba valut klesla o 42 mil. na 2.283 mil.; zásoba zlata zůstala nezměněna v hodnotě 1544 mil. Činí tudíž zlaté krytí oběživa 47·4%.

Proto nutno ve vhodné době uzavříti vnitřní státní půjčku, aby projektované investice mohly býti provedeny a slib vlády také splněn.

Prováděním státních a samosprávných investic můžeme čeliti těžkým poměrům jen na čas, nemožno však očekávati takto řešení trvalé. Proto naše obchodní politika musí se starati o vývoz našich přebytků. Uznáváme, že to bude jeden z nejobtížnějších úkolů za nynější doby a že nebude tak brzy rozřešen. Zajímalo by nás zvěděti, co po této stránce učinilo také ministerstvo věcí zahraničních. Víme, že situace je obtížná, ale dá se přece leccos činiti. Kapitola o vzájemném obchodě s cizími státy, pokud obchod podporuje také ministerstvo zahraničí, by nám mohla býti zajímavým obrazem. Namnoze bychom mohli posouditi, pokud ministerstvo zahraničí vývoz podporuje a pokud mu snad i překáží. To je také kapitola sama pro sebe. (Posl. dr Winter: To záleží spíše na ministerstvu zemědělství než na ministerstvu zahraničí, které dělá jenom formality!) Nám jsou známy také některé věci, kde vývozu skutečně ministerstvo zahraničí překáželo. Toto je také kapitola sama pro sebe. Do věci a její hloubky nechci zatím se dávati, ale mohl bych posloužiti doklady.

Zemědělci sami nemohou očekávati, že jejich postavení se zlepší, bude-li každý pár kilometrů nějaká ochranná celní ohrada. Výše celních ohrad se často zhroutí. Nutno již nyní pomýšleti na potřebnou úpravu poměrů ve výrobě a pěstování produktů zemědělských. To je úkolem hospodářských škol a odborníků, aby místo štvavého politikaření upozorňovali a připravovali zemědělce na nutnosti, které v budoucnosti jsou nezbytné. (Souhlas.) To týká se průmyslu zemědělského: cukrovarů, lihovarů atd. Pánové, když se podíváme na výkazy čistého zisku cukrovarníků, uvážíme-li veliké přebytky, nadvýrobu a drahotu našeho cukru, tedy nad tím zůstává každému rozum státi. Tyto poměry nejsou na dlouho udržitelné. Kapitola lihovary je sama pro sebe, o tom jistě se zmíní kol. Šamalík.

Potřebu úpravy silnic vidíme všude. Souhlasím s tím, co kolega Tučný prohlásil. Tam je práce, můžeme říci, na řadu let, než dáme naše silnice dohromady. Tedy zaměstnanosti by mohlo býti dosti, jenom pustiti se do toho a pracovní plán nějakým vhodným způsobem rozřešiti. Nemile neseme, že osnova zákona o vodohospodářském, melioračním a vodocestném fondu není urychleně projednána. Vždyť zde je práce na řadu let a nezaměstnaným může býti práce ihned opatřena. Ti, kteří vyčítají, že se lenost podporuje ze státních prostředků, budou míti o důvod méně ke stížnostem.

Zákon o stavebním ruchu mohl by také ještě značně čeliti nezaměstnanosti. Vzpomeňme účinků jeho v letech 1927, 1928 a 1929. Kdyby nebylo v těch letech pronikavého až nezdravého stavebního ruchu, propukla krise již v těch letech. Neměli jsme tehdá téměř nezaměstnanosti. Stavební ruch zaměstnával každého, kdo pracovati chtěl. Koupěschopnost byla značná, hospodářský koloběh se utěšeně rozvíjel.