Další příčina je zemědělská krise, jak správně zde kol. Mašata konstatuje. Ano, podlomení kupní síly našich zemědělců má za následek omezení nákupu výrobků průmyslových a živnostenských a tím se omezuje výroba těchto odvětví a způsobuje nezaměstnanost dělnictva.

Nezaměstnanost je zjev, který zasluhuje náležitého rozboru a posouzení. Především dnes musíme konstatovati, že nezaměstnanost je toliko v průmyslu a ne v zemědělství. To je zjev, který se netýká našich zemědělců. Ale jak k němu dochází, i to je zajímavé. Průmyslník zastaví továrnu v tom okamžiku, když přestane vydělávat, když přestane míti zisk, propustí dělníky a více se o ně nestará. Náš zemědělec vyrábí, pracuje, platí dělníkovi, naši rolníci mají 3 až 4 dělníky a platí jim, i když nevydělávají, když prodělávají, i když si musí vypůjčiti na mzdu a musí svou chalupu udržet. To je ten velký rozdíl mezi světem zemědělským a světem průmyslovým. Fabrika se ukazuje jakožto podnik úplně nestabilní, který vázne tehdy, když nějak konjunktura se přesune. Když je výkyv špatné situace, továrna zůstane stát. Ale naše zemědělství se ukazuje jakožto podnikání stabilní, které udržuje stále provoz i přes různé překážky, nehledí na výdělek, anebo řekl bych přímo, zemědělství je podnikání veřejnohospodářské, zemědělci pracují dále v zájmu národa a v zájmu státu, aby mu zajistili výživu. A tento moment si musíme dnes objasnit, moment, který tvoří ten obrovský rozdíl mezi zemědělstvím a průmyslem, moment, který má velkou důležitost i pro úvahy národohospodářské i pro úvahy státně-politické. Dnes se prokazuje ve vážné době, že půda je nejspolehlivější základnou nejen hospodářskou, nýbrž i státně-politickou a sociální. (Výborně! - Potlesk.)

Gentský systém, dnes o tom jest již asi jednotný názor v celé slavné sněmovně, nestačí na léčení těchto velkých, rozsáhlých poruch sociálních. To je hračka pro nějaké výkyvy konjunkturální a sezonní v dobách normálních. Podle našeho názoru, a to také schvaluji úplně ve vládním prohlášení, je třeba vybudovati pojištění v nezaměstnanosti. Ovšem na účet průmyslu a jen pro průmysl, poněvadž my, zemědělci ho nepotřebujeme. Také bych doporučoval jedno hledisko. Pod tíhou těžkých poměrů na našem venkově v posledních letech odešlo z venkova velké množství našeho zemědělského dělnictva, prchlo z nouze do měst a nyní berou ve městech podporu v nezaměstnanosti a my máme na venkově nouzi o dělnictvo. Doporučuji v úvahu podnět, aby se těm dělníkům, kteří v posledních letech odešli z venkova do průmyslu, podpory neplatily, aby se vrátili zpět k zemědělství.

Vláda ohlásila velký investiční program. Také ohlásila, že zvláštní komise investiční pracuje pro urychlené tempo veškerých prací investičních. Vítáme to. Ale o jedno prosím při té celé rozsáhlé akci nouzové a investiční, aby se nezapomínalo na náš venkov. Máme zase strach, aby se nedělaly všechny práce investiční jen ve městech, protože by to byla zase nespravedlnost a bylo by to protisociální. I u nás na venkově jsou chudí lidé, kteří mají bídu, nouzi a hlad, zejména v zimě, když nemají práci. Ti nejsou skonsignováni v žádné organisaci odborové. Jsou to též domkáři se svými rodinami a ti trpí hlad. Proto žádáme, aby práce nouzové a investiční se také podnikaly na našem venkově. Kdyby se podnikaly jen pro město, nastane ještě větší odliv lidí z venkova do měst a my budeme na venkově úplně bez dělnictva. Žádáme proto o nouzové práce na venkově. Je tam práce dost. Stavba a oprava silnic, cest, mostů, vodohospodářské meliorace, zalesňování, kultivování pozemků zpustošených atd., - práce je dosti a ta umožní chudému lidu na venkově zaměstnání a výdělek a také posílí náš hospodářský život. (Výborně!)

Ohledně obchodních smluv je také časové mluviti v této době, poněvadž náš stát je právě v jednání o obchodní smlouvu s Jugoslavií, blíží se jednání o obchodní smlouvu s Rakouskem a snad i s Maďarskem. Prohlašuji upřímně, že my a zemědělské kruhy vůbec tato jednání podporujeme, poněvadž máme zájem na zdravém vývoji našeho zahraničního obchodu. Ale jedno zde zdůrazňuji, slavná sněmovno, totiž to, že systém zemědělských cel nepůsobí nijak rušivě v naší obchodní politice a při sjednávání obchodních smluv. My jsme vyřešili něco, co není jinde k vidění. My totiž vyřešili současně cla autonomní a také cla smluvní. Před 5 lety jsme dělali celní novelu (r. 1926) a autonomní i smluvní cla jsme dali již napřed do zákona. A nyní zase jsme vyřešili přirážky k těmto clům podle základních cen, takže ty nejdůležitější zemědělské položky, obilí, dobytek a j. vůbec nejsou ani předmětem jednání při obchodních smlouvách. Ty se už rýsují v zákoně; každý stát, dříve než jedná o obchodní smlouvu, ví, jaké dostane u nás smluvní clo. To říkám proto, aby se vědělo, že zemědělská cla jsou už vlastně napřed pro obchodní smlouvy vyřešena. Také konstatuji, vážená sněmovno, že u porovnání se sousedy není naše zemědělská ochrana tak vysoká. Máme zde na př. clo na pšenici. U nás je clo na pšenici 55 Kč, v Německu mají 200 a v Rakousku 70, už podle dohody s Maďarskem. Tedy naše clo na pšenici, které je standardní, je vlastně nejnižším ve střední Evropě. A právě proto, že naše cla, dobytčí i obilní, jsou ve střední Evropě nízká, máme také právo žádati, aby se všechny naše celní zákony, jak jsme je řešili v minulém roce, zachovávaly do posledního puntíku, poněvadž z nich nemůžeme nic slevit. (Výborně! - Potlesk. - Posl. Hodina [německy]: Pane kolego, k tomu náleží také nový celní tarif!) K tomu přijdu hned.

Ministerstvo zahraničních věcí, resp. celá vláda předložila Národnímu shromáždění ku projednání a schválení mezinárodní konvenci o celním míru neboli celním příměří. Je to velmi důležitý mezinárodní akt. Netajíme se tím, že my, agrárníci, máme o této konvenci velmi vážné pochybnosti, nejen s hlediska zemědělského, nýbrž především s hlediska celostátního. Správně řekl kolega Hodina, že podle této konvence máme si vázati ruce a nezvyšovati žádné clo, máme ukončiti naši celní politiku tím, že nebudeme zvyšovati cla. Ale ti jiní, jiné státy, ty si zvýšily cla v minulých letech, jak se o té konvenci začalo hovořit; jak se začalo v Ženevě před půldruhým rokem jednati o konvenci o celním míru, rychle všecky státy si zvýšily cla. První byla Italie, Francie, Německo atd. U nás je situace ovšem obrácená. My máme celní hladinu poměrně nízkou, jak se také ukázalo, ale u nás máme situaci ještě horší potud, že nemáme svůj celní tarif. Jsme v té příčině jediným státem v Evropě, kdežto všechny ostatní státy jej mají, i Albanie má svůj celní tarif. Náš celní tarif je z doby 1906, je to rakouský celní tarif, který jsme jen přištipkovali; upravovali jsme asi třikráte koeficienty valutové. Působí to často až komicky, když je valuta v poměru 6 1/2, a my máme 20-30 násobné koeficienty valutové. (Posl. Hodina: To musí býti moc veliký učenec, který tomu rozumí!) Tento rakousko-uherský tarif se na naše poměry ani s hlediska hospodářského ani s hlediska teritoriálního a ani s hlediska výrobní techniky, ani vzhledem na sazbu a systematiku nehodí, a proto jej musíme změniti a vypracovati si nový celní tarif.

Ale, vážená sněmovno, kdybychom podepsali konvenci o celním míru, máme svázané ruce, neboť nemůžeme náš tarif měniti bez souhlasu ciziny, čili těch států, s nimiž máme obchodní smlouvu, a těch je asi přes 30. Kdybychom dělali potom nový celní tarif, tak musíme se tázati po souhlasu všech těch států cizích, s nimiž máme obchodní smlouvu. Takto se ty věci uspořádat nedají.

Uvádím také, že máme některé zemědělské otázky, které s tím souvisí. Jsou zemědělské položky, které v celním tarifu nejsou ještě definitivně vyřízeny. Tak nechali jsme za dveřmi ještě celý obor mlékařský, mléko, máslo, kasein a nechali jsme za dveřmi také otázku tuků, sádla, margarinu atd. Také soudím, že i některé otázky přirážkové zasluhují opravy. Především zasluhuje opravy pšenice a potom také maso. Vidíme, jak se špatně podařila otázka cla na vepře a na maso. Clo na vepře je dnes 393 Kč za 100 kg, ale na maso jen 232 Kč, t. j. téměř jen polovina, a na sádlo dokonce 150 Kč. To trochu skřípe, na to si stěžují interesenti, nejen my zemědělci, nýbrž také živnostníci masných oborů. Tu je třeba korektury. Chyba se stala potud, že jsme clo na maso udělali sumárně pro hovězí i vepřové maso, takže clo je junktimováno se clem na voly a když je nízké clo u volů, je také nízké clo na maso. To je porucha, kterou třeba napraviti.

Poukazuji jen zcela stručně, že produkce zvířecí přichází v poslední době do stadia přebytkovosti, částečně u nás i v cizině, a to je provázeno poklesem cenovým. V důsledku toho konstatuji, že všechny státy jiné, zejména kolem nás, připravují zvýšení celní ochrany na produkci zvířecí. To dělá Rakousko, Francie, ohlašuje to také Německo, jsme stále před zjevem zvýšení celní ochrany pro produkci zvířecí v různých státech, a to jsou zjevy i pro nás velmi poučné.

V závěru přicházím ke kapitole, o které jsme zde my republikáni ještě nehovořili. Je to kapitola, která hraje důležitou úlohu v hospodářských poměrech mezinárodních, otázka ruského dumpingu. Ruský dumping neboli nezřízená, ničivá konkurence Ruska projevuje se ve všech hlavních skupinách zemědělských výrobků, u obilí, dřeva, lnu, u dobytka, a přechází také na některé artikly průmyslové.

Tato konkurence ruská je založena velmi nebezpečně a ohrožuje naše životní a existenční zájmy. (Výborně!) Rusko samotné postupuje neobyčejně prozíravě. Samo se chrání. Byl to kol. Koudelka, který snad před 1/2 rokem zde dovozoval, jak úžasně vypjatou celní ochranu má Rusko. Tam nejnižší cla činí 300-500% ceny zboží. Ale mají také cla 700% ceny zboží, čili cla prohibiční, aby znemožnili jakýkoliv volný dovoz zboží do Ruska. Tak se chrání Rusko. A naproti tomu vývoz z Ruska je ovládán státem, poněvadž stát má monopol obchodu domácího i zahraničního. Tam ten stát.... (Hlasy: Když má monopol, nač cla?) I vás to ohrožuje, vaše dělníky. To zaviňuje také vaši nezaměstnanost.

Konstatuji dále: Stát rekvíruje laciné zemědělské výrobky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Zadina (pokračuje): Také jsem zde o tom hovořil jednou, že vláda dává 5 rublů za 1 q obilí, to je 12 až 13 Kč. Ale nedává obilí konsumentům, které nechává v hladu a o chlebenkách, nýbrž vyváží je do ciziny, aby získala valuty a peníze na svůj program, svou pětiletku atd. (Výkřiky posl. Mašaty a komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Touto umělou a násilnou konkurencí Ruska je ohrožován celý náš hospodářský život, nejen naše zemědělství. Konstatuji, že tímto způsobem ruským je ohrožena kultura všech kulturních států. Cizí státy toto nebezpečí vystihly již dávno a provádějí náležitou ochranu. Řada států evropských vyslovila již úplný zákaz dovozu ruského zboží do svého teritoria. To udělala Francie, sousední státy baltické, Rumunsko, to udělalo Rakousko i Maďarsko. Jen my tu stojíme nedělajíce vůbec nic. Konstatuji, že všechny vrstvy našeho národa mají eminentní životní zájem, abychom i my chránili své národní hospodářství i svou kulturu proti konkurenci ruské. (Výborně!)

Dnes jest u nás již jasno, že Rusko svůj rozvrat hospodářský a sociální chce šířiti dále do západních států, do celého světa. Myslím, že o této otázce se dohodneme zde v parlamentu všichni, jak tu jsme, zástupci zemědělství, spotřebitelských kruhů, dělnictva, inteligence, poněvadž jde o statky velmi vysoké, o statky kulturní. Naše dělnictvo již před mnoha roky vystihlo nebezpečí z Ruska tehdy, když k nám vozilo tak zv. politické zboží, komunismus, bolševictví. A to se k nám vozilo jen učení. (Hluk. - Výkřiky.) Již tenkráte se vystihlo, že je to zkáza a pohroma. Naši socialisté proti tomuto bezcelnému dovozu bolševismu z Ruska k nám se brání a vedou velký zápas, aby chránili naše dělnictvo před touto politickou zkázou a záhubou. A proto říkáme socialistům, že nesmějí se diviti, když my jako hospodáři, výrobci a národohospodáři se také bráníme proti ničivé konkurenci Ruska v dovozu faktického zboží. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Nejrozhodnějším způsobem vystoupila na ochranu svého hospodářství proti Rusku Francie. Již asi před půl rokem vyslovila úplný zákaz dovozu ruského zboží. Tak si kolikráte myslím, že politika Francie by se měla u nás důkladně studovati a přímo říkám napodobovati. Francie pěstuje do důsledku zásadu chrániti svou domácí práci, své zemědělství i průmysl, a pak vidíme příznivé toho důsledky: Francie neví, co je to nezaměstnanost. Asi před 14 dny oznámila, že má 10.000 nezaměstnaných v celém státu. To je jako u nás v nějakém okresu textilním nebo sklářském v Podkrkonoší. Tak vypadá hospodářský život Francie. Tvrdím, tyto zjevy jsou pro nás velmi poučné. Nebyl to nikdo jiný než bývalý president Francie z doby války a největší strážce svobody, Poincaré, který před několika měsíci vyzvedl velikou zásadu. Apeloval na všechny kulturní státy, aby v zájmu ochrany své kultury vytvořily hospodářskou federaci proti Rusku.

Slavná sněmovno, my republikáni tuto velikou zásadu akceptujeme a apelujeme na vládu, aby v tomto duchu sledovala další hospodářskou politiku. Budeme-li jednou uvažovati o obchodní smlouvě s Ruskem, a o tom se již uvažuje, pan ministr zahraničních věcí jako pilný ministr, který pečuje o to, abychom měli pořádek v zahraničním obchodu, tu otázku vznáší - neviním, naopak chápu to - ale sám si nebyl jistý před vánocemi, když ve výboru zahraničním vznesl tu otázku, proč to vlastně děláme, zdali to vůbec průmysl chce. Vždyť pan ministr zahraničních věcí nemá dnes zaručeno, zdali to průmysl chce. Já bych položil otázku, zdali si průmysl vůbec přeje, abychom udělali smlouvu s Ruskem? (Hlas: Průmysl si to přeje, ale národní demokracie si to nepřeje!) Pane kolego, jestliže to tvrdíte, povězte mi, kde kdo ze strany průmyslu to uveřejnil. Četl jsem mnoho projevů, jako anketu ve "Wirtschaft" a jinde, jak se dívají průmyslníci na obchodní smlouvu s Ruskem, a neviděl jsem nikde důrazný požadavek průmyslu, abychom udělali smlouvu s Ruskem, naopak velmi vážní činitelé národohospodářští a průmysloví před tím varují. Proč bychom pospíchali na obchodní smlouvu s Ruskem, proč bychom to dělali? Abychom měli o jeden akt víc? Není potřebí, a budeme-li jednou tuto smlouvu dělat, máme své návrhy, které předložíme v pravý čas, a ty spočívají na jedné zásadě: Příští nějaká obchodní smlouva s Ruskem musí vypadati tak, aby byla sdělána na podkladě úplné parity obou států, Československa a Ruska. To znamená, když Rusko má monopol, jest kontrahentem, vyváží, kupuje a tím také určuje ceny, že musí míti náš stát stejnou ingerenci, stejný vliv na tyto obchodní styky, aby zde byl stát proti státu jako kontrahent. Jest to nezvyklé, to jest pravda, to děláme jen s Ruskem, poněvadž jest tam monopol zahraničního obchodu.

Končím svůj projev tím, když konstatuji, že my zemědělci posuzujeme současnou dobu velmi vážně, nadmíru vážně, jako nikdy před tím. Organismus našeho státu hodně zeslábl, více než bylo ještě na podzim v září, říjnu, slábne na straně výroby v zemědělství, také ovšem připouštím na straně konsumentů. Organismus slábne a já tvrdím, že tíhu hospodářské krise jest již všude znát a že několik milionů pracujícího lidu, zemědělců i dělníků, to cítí, strádají a mají hlad, na vaši straně i na venkově. A mám ten neblahý pocit, že naše vláda, naši rozhodující činitelé neudělali, nesplnili všechny úkoly, které má splniti stát ve vážné době; mnoho se promeškalo, mnoho se přešlo a mnoho dopadlo polovičatě. A vina za to padá na dnešní režim koaliční, který se mi zdá býti trochu těžkopádný a trochu zatížený stranictvím, kde jedna strana kouká, kdyby se dala nějaká pomoc zemědělství, že se dělá ústupek politický. A vám, kolegové zástupcové kruhů dělnických, chtěl bych říci jedno: dnes je zle i vrstvám dělnickým, to nebylo ještě před rokem, bylo zle nám zemědělcům, nyní je zle i vrstvám dělnickým. Plně to uznávám a také se nám zdá, že na vystupňování těchto sociálních poruch ty strany, které dnes naříkají na nezaměstnanost, mají největší vinu proto, poněvadž v dobách rozhodujících, v dobách, kdy jsme ještě mohli něco zachrániti, nepřáli nám, abychom zavčas, účinně a velkoryse zachraňovali naše zemědělství. (Potlesk.) Vždyť si to přejeme všichni, jak tu sedíme, bez rozdílu, abychom ten život celostátní... (Hlas: Bylo by dobře, kdybyste nám řekl, co to bylo to velkorysé, co jste navrhoval!) Pane kolego, to bych vám musil předložiti hromadu těch našich návrhů, projevů a tisků, které jsme tu předkládali. Pane kolego, řeknu to upřímně: My všichni si přejeme náš život celostátní ozdraviti. V tom jsme jednotni. Rozcházíme se jen v prostředcích a o tom se radíce hodně promeškáváme. To je ta veliká chyba. Ale chtěl bych jedno, aby to vládní prohlášení, které venku udělalo dobrý ohlas - to jsem už konstatoval, poněvadž vzbuzuje ve veřejnosti příznivou naději - znamenalo počátek nového období pracovního v parlamentě a ve vládě. Každý si myslí, že nyní vláda intensivně prohloubí svou péči o nápravu sociálního a hospodářského života. To je ten psychologický úspěch, který prohlášení provedlo.

Ale uvědomme si jedno, kde je těžiště té krise. Opakuji zase: tam v tom zemědělství. (Výkřiky posl. Mikuláše.) Každá miliarda, kol. Mikuláši, kterou ztratí zemědělství, se projevuje v tom, že zemědělci o to méně nakupují v průmyslu a v živnostech, o tu miliardu je menší výroba v průmyslu a živnostech a o to také je větší počet nezaměstnaných anebo polozaměstnaných. Tak se věci vyjímají. Taková je tvrdá souvislost života hospodářského a sociálního v našem státě. A já bych chtěl v závěru svých vývodů vznésti na naše rozhodující činitele velmi vážný apel tou historickou pravdou, že nejcennější statky národa, jeho svoboda, jeho zdraví a jeho výživa, rostou z jednoho stromu a to je - zemědělství. (Výborně! - Potlesk.)

Proto také s upřímným přesvědčením zde prohlašujeme, že poctivá zemědělská politika v této vážné době nejlépe slouží celému národu i státu. (Potlesk.)