Je to tak trochu groteskní, když někteří pánové - a já nemluvím generelně o stranách jako spíše o jednotlivcích -, kteří sedí dnes ve vládě a kteří k tomu státu přišli jako slepí k houslím a ne ve 3/4 12, ale ještě i po 12 několik minut, byli ještě dobrými Rakušany a dnes nás persekvují jménem zákonů Československé republiky! Vy jste šli vždycky s mocnými tohoto světa - to mne nepřekvapuje - v Rakousku a jdete také tady. Vám byla vždycky posvátná osoba France Josefa právě tak jako později Karla, zatím co nás tam zavírali. Prohráli jste však tuto politiku už jednou a prohrajete ji s těmi mocnými ještě po druhé, ale máte si zachovati aspoň rovnou páteř a nezneužívati zákonů tohoto státu proti nepohodlné vám stranické oposici. (Posl. Remeš: Soudím, že se mýlíte v adrese, pane kolego. - Posl. dr Stránský: Byl jste vy u místodržitele? Já nikoliv!) Já také ne. (Posl. dr Pergler: Soud nalezl, že tam nebyl! - Výkřiky.) Tak proč utíkáte od toho soudu, proč jste se nenechal vydat? Bojíte se, zbabělče! (Výkřiky posl. dr Perglera.) Ale vždyť on je sám přesvědčen, že nemá pravdu. (Posl. dr Stránský: S tribuny se nikomu něco takového neříká! To si, pane Stříbrný, povíme, až se ta věc bude projednávati ve sněmovně!)

Slavná sněmovno! Je to přímo šílenstvím, k jakým prostředkům se u nás sahá proti nepohodlné oposici. Kol. dr Pergler byl prvním naším vyslancem v Americe, později stal se vyslancem v Japonsku. Jmenoval jej president republiky, přijal od něho přísahu, slib a už automaticky kol. dr Pergler ztratil státní občanství ve Spojených státech severoamerických. Po celá léta jezdil na čsl. pas na účet emigrační kvoty do Ameriky. Po 11 letech kandidoval v republice. Ministerstvo vnitra zkoumalo jeho státní příslušnost, vydalo mu certifikát o vstupu do sněmovny a najednou na námitky ministerstva - jaká to noblesa zahraničních věcí - volební soud již dvakráte odročil verifikaci jeho mandátu, protože na námitky ministerstva zahraničních věcí zdá se otázka státního občanství posl. Perglera spornou. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Slavná sněmovno! Muži, který získával pro náš boj Ameriku i presidenta Wilsona, upírá se u nás (Posl. Remeš: Co to má co dělati s nezaměstnaností!) státní občanství. (Posl. dr Pergler: Je to nepříjemné slyšeti!) Budu hned hotov, nezdržujte jednání!

V Americe toto státní občanství ztratil, zde mu je pánové upírají a tak revoluční pracovník dr Karel Pergler bude nakonec psancem bez vlasti, o kterém nebudou pánové věděti, kam by ho nakonec deportovali, až ho odtud vypovědí. Kdyby to nebylo tak urážející a bolestné, bylo by to směšné. Generál Štefánik byl francouzským příslušníkem, ale jmenováním ministrem Československé republiky se stal Čechoslovákem. President Masaryk jezdil ve válce na srbský pas a přece nikdo nebude tvrditi, že jsme si zvolili za prvního presidenta republiky cizince. To je to nejsmutnější, že dnešní vláda ještě při dnešní hospodářské krisi (Výkřiky posl. Šeby a posl. dr Perglera.) a při tolika starostech najde, resp. - abych byl konkrétní - její šéf najde ještě čas, aby před volebním soudem vykonával vliv na rozhodnutí tohoto volebního soudu v neprospěch dr Perglera a pro zbavení ho mandátu. Pánové - pravím to na adresu slavné vlády... (Posl. Stunda: Intervenoval šéf vlády?) Ano, já jmenoval šéfa vlády. Kde jste nechali důstojnost? Já jsem myslel, že jste ministry Československé republiky a vy se stáváte dvořeníny, stáváte se vykonavateli vyšší vůle. Zdá se mi, že je na čase, aby i po této stránce došlo u nás k nápravě. Na všech stranách jest obrovská nespokojenost. Nové volby by vám připravily velké překvapení, větší než všeobecně tušíte. My zůstáváme klidni. Jsme zde dnes dva. (Hlasy: Jak to dva?) S kol. Gajdou tři za Ligu proti vázaným kandidátním listinám, ale za Národní ligu dva. Hnutí Národní Ligy nezastavíte žádnými persekucemi. Jsem přesvědčen, že přijde okamžik, kdy vám budeme moci všechno, co jste po léta zde napáchali, také řádně vyúčtovati. (Posl. dr Stránský: To si ještě chvíli počkáte!) Při nejmenším projdete ještě osmi stranami, pane doktore Stránský.

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Zadina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Podle mého názoru vládní prohlášení, které jsme vyslechli v úterní schůzi, přišlo v pravé době a splnilo své poslání politické i mravní. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Zadina (pokračuje): Dnešní doba je skutečně velmi vážná a obtížná a důsledky její zasahují nejenom kořeny hospodářského života, nýbrž postihují i existenční zájmy širokých vrstev pracujícího obyvatelstva, zemědělce především, ale také průmyslového dělnictva. A v této době podle mého názoru má stát před sebou velké, odpovědné úkoly, především ten, aby všem lidem zajistil práci a přiměřenou mzdu za ni. (Výkřiky.)

Toho, kdo pracuje, musí stát podporovat a chrániti v jeho existenčních potřebách a zájmech, a to platí jak o zemědělci, tak o průmyslovém dělníku. Jsem přesvědčen, že celá naše veřejnost přijala s velkým povděkem, oceněním a uznáním vládní prohlášení jakožto výraz rozhodné vůle vlády prováděti nyní s větší intensitou, rozhodností a pohotovostí velký obsáhlý program hospodářsko-sociální, který si postavila před oči.

Nám není tajno, slavná sněmovno, že venku mezi zemědělci šíří se nepěkné zjevy, roztrpčení, nedůvěra i zklamání nad dosavadním vývojem a tu podle našeho přesvědčení je státnickým úkolem vlády - také ovšem i Národního shromáždění - aby zjednala pracujícímu lidu důvěru a víru, zemědělci víru ve vlastní půdu a dělníkovi víru ve vlastní práci.

Hospodářská krise, kterou prožíváme, je rozšířena téměř ve všech státech s větší nebo menší intensitou a vyvolává poruchy hospodářské i sociální. Ale jedno je si třeba ujasniti, že má-li býti hospodářská krise náležitě a účelně řešena, musíme býti shodni v tom, jaké jsou její příčiny. Bylo smutným zjevem, že jsme se i o této základní myšlence o příčinách krise rozcházeli v názorech, a že jsme slyšeli i myšlenky, které jsou hodně daleko od skutečnosti. Známá teorie o zhodnocení a funkci zlata, která tu hrála úlohu, klamná myšlenka a odbytá. A dnes proniká ve vědě i v praksi státní politiky jasné poznání, že příčinou krise světové v oboru hospodářském je porušení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou se všemi zjevy, které to provázejí: nadprodukce na straně výroby, podkonsum na straně spotřebních vrstev a poruchy, které s tím souvisí.

Druhé jasné poznání, které proniklo i na poradách mezinárodních v Ženevě, je, že těžiště krise spočívá u zemědělství. I o tom se pochybovalo a chtělo se tvrditi, že primérní zjev je porucha u průmyslu a krise u zemědělství že je zjevem odvozeným. Nepravda! Fakt zjištěný vývojem posledních tří roků je, že těžiště krise a poruch hospodářských i sociálních leží v krisi zemědělství, v tom zemědělství, které trpí krisí odbytovou a cenovou, které padá do zadlužení, jemuž se podlomila platební a kupní schopnost; a nyní vidíme, že zemědělská krise doléhá dále na ostatní odvětví, průmysl, obchod a živnosti. A tuto tvrdou souvislost hospodářskou by měli míti naší státníci denně na zřeteli, aby si uvědomili, že jest jejich povinností, aby se soustředili výhradně na pomoc našemu zemědělství a tady nasadili páky pro ozdravění celého života ve státě. (Výborně!)

Slavná sněmovno, já poukazuji velmi vážně na to, že ve státech, kde zemědělské krise není anebo kde se zemědělství účelně pomáhá, není také hospodářské krise všeobecné. Poukazuji na Francii, do jisté míry na Švýcarsko, Dánsko a některé státy baltické atd. Vidíme, že kde se daří zemědělství dobře, daří se dobře i celému hospodářskému životu. (Výborně. - Potlesk.) Na poradách, pořádaných v Ženevě v době před vánocemi i po vánocích, zejména v polovici ledna proniklo jedno poznání, že zemědělství trpí nejvíce porušeným poměrem cenovým. Jeho ceny se zhroutily, kdežto ceny ostatních výrobních odvětví, průmyslu atd. zůstávají na stejné výši, čili jsou drahé. A tu je třeba si uvědomiti tyto zjevy na praktickém příkladě tak trochu názorně. Převedu ty věci na relaci žita, aby porovnal, jaké byly platy a ceny u nás v zemědělství před válkou a po válce podle měřítka žita. Uvidíme z toho, jak úžasně hluboko poklesla kupní síla našeho obilí, zejména našeho žita. Račte porovnati se mnou.

Platy dělnictva před válkou: služce platili jsme 6 q žita a nyní 30 q, tedy pětkrát tolik. Kočímu odváděli jsme peníze v hodnotě 7 q žita a dnes v hodnotě 32 q, tedy 4 1/2krát tolik. Tesaři, zedníkovi jsme platili za denní práci 13 kg žita, dnes 50 kg, tedy 4krát tolik.

Ale pojďme dále! Za 1 q žita pořídili jsme s před válkou 5 kg kávy, dnes jenom 2 kg, cukru 25 kg, dnes jen 15 kg, koupili jsme za to 3 z páry bot, dnes jenom jeden, koupili jsme za to 15 barchetových košil, dnes jenom tři. Nebo podívejme se, zač jsme koupili dříve hospodářské stroje? Vůz jsme koupili za 3 q žita, dnes za 8 q. Secí stroj před válkou jsme koupili za 23 q, dnes za 38 q, 1 q vápna jsme koupili před válkou za 12 kg žita, dnes za 24 kg. Mohl bych uváděti ještě další položky, ale končím. Z toho odvozuji, že v relaci žita platíme dnes dělnictvu, řemeslníkům 4 krát až 5 krát tak vysoké platy než před válkou a že za hospodářské stroje, nářadí, hnojiva atd. platíme 2 krát až 3 krát tolik než před válkou.

Toto názorné porovnání nejlépe prokazuje, za jakých poměrů náš zemědělec dnes podniká a hospodaří. Kdyby tyto zjevy potrvaly dále, nemohly by končiti jinak, než že naše zemědělství musí spěti k těžkému úpadku.

Tolik podle relace žita. S hlediska celého zemědělství uvádí náš spravovědný ústav poměry indexové, a to sumární indexy všech zemědělských výrobků, rostlinné i zvířecí produkce dohromady, a výrobních prostředků, čili našich potřeb hospodářských. Index zemědělských výrobků je 634, index výrobních prostředků 905, čili diference 271 bodů, t. j. 43%. Vidíme zde cenové nůžky. V takovém rozpětí se porušila rovnováha zemědělci v jeho hospodářském podnikání mezi cenami jeho produktů a cenami potřeb, které kupuje. Hovoříme o tom při každé příležitosti, já sám jsem několikráte o tom hovořil zde v parlamentě, ale konstatuji opětně, že za takovéhoto stavu musí se naše zemědělství řítiti do hospodářského úpadku a do finančního zadlužení.

Často se hovořívá, i zde s této tribuny se mluvilo o tom, že zemědělské kruhy nemají jasný program pro řešení zemědělské krise. A tu mám dnes vděčnou příležitost, abych konstatoval, že na dlouhých poradách v Ženevě při Společnosti Národů, kde byla konference agrárních znalců v polovici ledna, byly rozbírány příčiny krise, její důsledky, ale také prostředky, jak se má řešit; a my čeští republikáni můžeme konstatovati, že celý ten rozbor zemědělské krise se úplně kryje s názorem naším, jak jej hlásáme již po 3 roky, a s vývojem našich hospodářských poměrů. Aby tyto myšlenky nezapadly, vyzvedám z té proklamace agrárních znalců ze Ženevy tyto zásady:

1. Ženeva nám potvrdila, co jsme tvrdili my, že krise zemědělská spočívá v krisi odbytové. Proto Ženeva doporučuje, aby především státy podporovaly vybudování silných organisací prodejních právě z toho důvodu, že stránka prodejní se musí podporovati po vzoru organisací průmyslových až do formy syndikátů a kartelů, které by udržovaly rovnováhu mezi spotřebou a výrobou a stabilisovaly ceny.

2. Druhé doporučení ze Ženevy je, aby stát přikročil ze své pasivity k větší aktivitě a aby v dohodě se zemědělci stabilisoval a usměrňoval ceny zemědělských výrobků na trhu.

3. V zájmu obilnářství, které je nejvíce ohroženo, doporučuje se, aby se tvořily zvláštní obilní fondy na mezinárodním podkladě, aby se tvořily obilní syndikáty v jednotlivých státech, které by byly ve vzájemných stycích, tak, aby se obilní trh posílil vzájemnými organisacemi jednotlivých států.

4. Uznává se naléhavá potřeba levného úvěru pro zemědělství postižených států, konají se velmi vážné přípravy k tomu, aby na mezinárodním podkladě za podpory Společnosti Národů řešila se veliká akce pro získání levného úvěru. To zde uvádím už po několikáté, abychom žádali naši vládu, naše rozhodující činitele, aby v tomto směru, jak jsem naznačil, usměrnila se také politika v našem státě, aby se nepřestalo na tom, co se doposud vykonalo pro zemědělství, nýbrž aby se dělaly další akce pro zmírnění situace a pro záchranu.

Státní správa má ještě řadu dalších možností a opatření, aby napomohla našemu zemědělství. Poukazuji ještě jednou na diferenci a disparitu cenovou. Je tu povinnost státu, aby neustával a dále působil k tomu, aby se ceny vyrovnaly. Ve vládním prohlášení stojí, že vláda bude pracovati k tomu, aby se sjednala parita mezi cenami zemědělskými a průmyslovými. Ano, my chceme míti paritu v cenových poměrech, aby se také naše vlastní ceny zvedly a aby se ceny průmyslových výrobků snížily.

Dále konstatuji, že naše vláda má k disposici zvláštní nouzový fond 150 mil. Kč, který jsme jí povolili před vánocemi. Kladu na to velkou váhu, aby naše vláda tohoto fondu použila co možno nejúčelněji pro posílení našeho hospodářského života. A tu bych zase chtěl zdůrazniti, že především žádáme největší kvotu z tohoto fondu pro podporu zemědělských účelů. (Potlesk.) Již jsem zde jednou prohlásil a zase opakuji: zatím co v cizích státech, v sousedním Rakousku, Maďarsku, Polsku i Německu, obětují těžké milionové částky na podporu zemědělství, u nás do dnešního dne nedal nám stát na řešení krise z titulu krise ani jedné koruny pro podporu zemědělství. Každého dne můžeme čísti o tom, jak se zemědělství podporuje v cizích státech. Dnešní náš tisk má na př. zprávu o lnářství v Německu, o tom nešťastném odvětví, které u nás hyne a na jehož podporu stát nepřispěl ani korunou. V Německu státní hospodářská rada usnesla, aby se udělovaly pěstitelům lnu zvláštní osevné premie, které dělají přes 1000 Kč na hektar a potom zvláštní premie kvalitní asi 500 Kč na ha. Až to budou čísti naši lnáři, zase si postesknou, že pro lnáře všude jinde se projevuje dosti vydatná péče, jen u nás není nejmenšího porozumění. (Posl. Hodina [německy]: Neodkoupí se jim ani sklizeň z r. 1929!) Zcela správně.

Také nám vládní prohlášení slibuje, že přijde vláda s osnovou zákona, která vyřeší levný úvěr zemědělský a levný úvěr lidový. Kladu na to velikou váhu a žádám velmi důtklivě, aby tato otázka s největším urychlením byla vyřešena, poněvadž naše zemědělství upadlo do těžkého zadlužení a celá řada zemědělců není ani úvěru schopna. Vítáme z vládního prohlášení zejména ty kapitoly, které přinášejí určité věci také pro naše zemědělství. Je to otázka rozšíření silničního fondu pro stavbu a opravy silnic, osnova o fondu melioračním, osnova o rozšíření fondu na elektrisaci venkova, stavba tržnic, otázka živelního pojištění atd. Také vítáme v prohlášení vládním jeden pasus, který nám byl sympatický, pasus o tom, že vláda hodlá připravovati akce pro zmírnění veřejných břemen, zejména daňových. Slavná sněmovno, u této kapitoly akcentujeme jedno: Co se odehrává na našem venkově, jsou zjevy skutečně přímo zarážející a ohromující; na některých okresích to vypadá tak, jakoby finanční a berní správy dělaly přímo nepřátelské tažení proti našim zemědělcům. Daně se vybírají s takovou bezohledností, jaké nejsou pamětníci, a to v dobách nejvážnějších. Provádějí se exekuce i u lidí, kteří nemají býti z čeho živi. Když není možno prodati dobytek při dražbě, pohrozí se, že berní úředník povede jej druhý den na trh do města. To jsou zjevy, které se nikdy nevyskytovaly, a my prosíme finanční správu, aby tyto zjevy zastavila, aby ve smyslu vládního prohlášení sjednáno bylo podstatné ulehčení berní prakse na našem venkově. Zejména žádáme snížení paušálu daně důchodové a snížení daně obratové. Jsou případy, že některé okresy navrhují snížení 5 až 10%, dokonce na Moravě jsme slyšeli, že někde navrhují zrušení. To je věc zarážející a je naší povinností, abychom na to upozornili, protože takovýmto způsobem nemůže finanční správa náš lid na venkově v době největší bídy a nouze pronásledovati.

Slavná sněmovno! To vše, co jsem zde uváděl, jsou opatření generelní, která mají platiti pro zemědělství jako celek, ale jsou také jednotlivá naše výrobní odvětví, která mají své zvláštní nedostatky, ale mají také své zvláštní požadavky a zvláštní přání. Je velkou chybou, že se u nás při zemědělské krisi tato přání a požadavky jednotlivých skupin přehlížejí a pomíjejí. Byl by omyl, kdyby se někdo domníval, že pro naše obilnářství bylo uděláno dosti, že není třeba již nic dělati. Ne tak, náš celní zákon formuloval t. zv. cenu základní, směrnou u pšenice 190, u žita 166, u ječmene 160 a u ovsa 147. Jak jsme daleko na našem trhu od těchto cen základních? Jedině ječmen se trochu přiblížil k ceně základní. Ale ceny pšenice, žita a ovsa jsou o celou 1/3 stále nižší, než jsou ceny základní. A ty ceny základní jsou morální povinností tam v zákoně, aby se vláda stále přičiňovala, abychom běžným cenám pomáhali až na niveau cen základních.

A tu klademe stále ještě v úvahu, aby se řešila otázka regulování trhu obilního a dovozu obilí z ciziny pomocí zvláštního syndikátu anebo monopolu. Tato myšlenka se projednává velmi vážně v agrárních státech: v Jugoslavii, Rumunsku, Maďarsku pro účely exportní, také o tom uvažuje i Rakousko s hlediska importních zájmů, a my tvrdíme, že i u nás bude potřebí tyto otázky znovu projednávati, abychom pomohli zejména žitu a pšenici k lepším cenám.

S hlediska zájmů Slovenska na to poukazujeme, že je také třeba řešiti otázku kukuřice.

Produkce zvířecí: Mám dojem, nejen z poměrů našich, nýbrž i z poměrů mezinárodních, že nadprodukce, která byla v produkci rostlinné, zejména v produkci obilí a krmiv, se přesunuje do produkce zvířecí a tam se dostavují příznaky nadprodukce provázené velkým poklesem cen zvířecích výrobků, našeho dobytka hovězího, vepřového. Také zde zákon stanovil směrné ceny, u dobytka hovězího směrnou základní cenu 6·70 Kč a u vepřového 10·60 Kč na pražském trhu a já konstatuji, že cena vepřů je o celou třetinu nižší než cena základní. Proto i zde trvám na tom, aby se náš program prováděl dále, zejména podporováním prodejních organisací zemědělských, které by zpeněžovaly dobytek přímo do míst konsumentských, dále potíráním lichvy; a zejména kladu velikou váhu na pomoc velikému oboru mlékařskému, abychom i jemu pomohli k lepším cenám a tím zajistili lepší rentabilitu. Ale nejen to, i naši bramboráři, řepaři, lnáři, chmelaři, zelináři a všechna odvětví mají své speciální požadavky. Nechci je opakovati, poněvadž jsem mluvil již o nich nesčíslněkráte a moji kolegové rovněž. Návrhy naše jsou již podány na stolech v parlamentě a leží také na stolech ministrů, my však dnes žádáme s velikou vážností, aby tyto požadavky jednotlivých našich výrobních odvětví byly konkrétně projednávány a přivedeny k příznivému vyřízení.

Zemědělská krise, jak se nám jeví v současné době, zanechává dva těžké stíny v našich poměrech na venkově, dvě kalamity těžké, provázené zemědělskou krisí, a mám dojem, že se těmto zjevům nevěnuje taková pozornost, jaká by se věnovati měla. Je to především otázka zadlužení našeho zemědělství a potom otázka vylidňování našeho venkova. (Výborně!)

Zadlužení našeho zemědělství: Naši odborníci spočítali nám, že zadlužení našeho zemědělství činí do minulého roku asi 30 miliard. Tím není řečeno všecko. Tíha těchto dluhů se však v posledních dvou letech zmnohonásobila. Je velký rozdíl v tom, když má náš zemědělec 5.000 Kč dluhu na 1 ha při cenách obilí přes 200 Kč, - nebo když má ten dluh při polovičních cenách obilí kolem 100 Kč anebo pod 100 Kč. V tom je obrovský rozdíl, jak se mu jeví tíha toho dluhu 5.000 Kč. Ten dluh je při poklesu cen úplně nesmazatelný.

A tu, vážení kolegové, musíme si jasně říci, jak tento veliký problém hospodářský a sociální vyřešíme. Tyto těžké dluhy na našem zemědělství nemohou zde zůstati, poněvadž by dusily celý sociální i hospodářský život našeho venkova, našeho zemědělce po dlouhá desetiletí a právě u nejširších vrstev pracujících zemědělců.

Já zde vznáším otázku, snad po prvé v této sněmovně, kdo zavinil tyto těžké dluhy našeho zemědělství? Mohu z vlastního přesvědčení a za souhlasu celé veřejnosti konstatovati, že to nebyli naši zemědělci, kteří zavinili tyto těžké dluhy. Naprosto ne! Náš zemědělec s dvojnásobným úsilím pracuje v době krise od rána do večera, bez výnosu, bez mzdy, se ztrátami, a živobytí hradí na dluh. Proto ten člověk, ze všech nejpilnější, nezavinil zadlužení naší zemědělské půdy. Kdo to tedy byl? Je to těžká doba, krise, která dolehla na celé naše zemědělství. A já k tomu připojuji, že je zde spoluvinen i stát, a to z toho důvodu, že buď pozdě nebo vůbec nepřispěl ochranou a pomocí našemu zemědělství v těch dobách, kdy toho nejvíce potřebovalo. (Výborně! - Potlesk.) Z tohoto důvodu pozvedáme spravedlivý požadavek, aby také stát pomohl nám tyto dluhy, tato těžká břemena našeho zemědělství postupně ulehčovati nějakou rozsáhlou akcí vyvazovací, abychom tak naše zemědělství vybavili z těžkých břemen. Je to velký problém, který vyzvedáme, tento požadavek vyvazení zemědělství z tíživých dluhů, zejména hypotekárních, problém, který musíme řešiti vědecky a organisačně. Nevím, jakou formu zvolíme, poněvadž věda národohospodářská zná několik forem, ale já kladu v úvahu jednu formu, podle mého názoru nejúčelnější. Žádám, aby stát zřídil zvláštní vyvazovací fond zemědělský, náležitě dotovaný, opatřený finančními prostředky do té míry, aby tento velký úkol mohl vyřešiti prostřednictvím stávajících hypotečních ústavů. Tento fond má poskytnouti dlouhodobé zápůjčky na mírný úrok a mírnou amortisační kvotu, abychom takovýmto způsobem podstatným ulehčením pomáhali našim zemědělcům smazávati těžká daňová břemena, která doba navalila.

Druhý nebezpečný stín, který dolehl na náš venkov, je otázka vylidňování našeho venkova. Sčítání obyvatelstva, které bylo provedeno v měsíci prosinci, prokázalo některé zjevy příznivé. Náš stát má přírůstek obyvatelstva 8·18%, zjev tedy velmi příznivý, v českých zemích asi 6.5%, na Slovensku 11%, na Podkarpatské Rusi asi 19%, tedy moment příznivý; ale na druhé straně sčítání obyvatelstva nám ukazuje těžké stíny našeho sociálního vývoje v posledních 9 letech. Vidíme, že nastal obrovský přesun obyvatelstva z venkova do měst, a nad tímto zjevem se musí každý státník a politik zamysliti. (Tak jest!) Studoval jsem okresy na Českomoravské vysočině a zjistil jsem, že každá venkovská obec na Českomoravské vysočině, která nemá nějaký kontakt s průmyslem nebo blízkým městem, vykazuje úbytek obyvatelstva ve svém středu. Takové malé vesničky na Českomoravské vysočině, které mají 200, 300 až 600 obyvatel, mají úbytek 50, 100 až 150 lidí.

Obci, která měla 700 obyvatel, ubylo 150. (Slyšte!) Úbytky v okresích jsou 7 až 11%, tedy každý devátý obyvatel nám zmizel. V okrese Dolní Kralovice máme 5 obcí, kde úbytek činí 17 až 20%, a 2 obce, kde ubylo 30% obyvatel. To je horší, než kdyby se přes krajinu převalila válka nebo přešla vojska.

Vážení kolegové, to jsou zjevy, nad kterými se musí pozastaviti nejenom politik a národohospodář, nýbrž i sociální politik, poněvadž z těchto zjevů nastávají poruchy v našem státě. Bude jich řada a já jen z dnešní doby vyčítám a poukazuji na to, že na venkově je nouze o dělníky a v městech je překrvení, nezaměstnanost; to je první zjev, který dnes vidíme. A nyní se tážeme, kde je příčina těchto zjevů, kde je příčina toho, že venkovský lid nenachází dosti obživy, utíká z venkova a tam někde ji hledá na městské dlažbě nebo ve stínu fabrických komínů? Příčina je v tom, že je porušena v našem státě hospodářská rovnováha mezi zemědělstvím a průmyslem. (Tak jest! - Potlesk.) Druhá příčina je v tom, že je disparita sociální a kulturní mezi venkovem a městy. (Výborně!) A v tom můžeme vyčísti právě to porušení rovnováhy zemědělství - průmyslu, venkova - měst atd., čili jak se v našem státě měří dvěma lokty, jak se u nás dělá delší loket pro města a průmysl a kratší pro naše zemědělství a pro náš venkov. Neměli bychom námitek, kdyby nám z venkova odcházel přirozený přírůstek z populace, která je u nás větší než ve městech. Ano, smíříme se, přirozený přírůstek ať jde do měst, aby tam doplnil prořidlé řady městského obyvatelstva, ale když nám mají ubývati z dosavadního stavu ještě další lidé, pracovní síly, je to zjev nepříznivý, který povede k trpkým důsledkům též pro dělnictvo. Třeba vidět ten zjev, že útěk našich lidí z venkova ohrožuje kvalitní dělníky ve městech, vytlačuje je z práce, tlačí dělníky na dlažbu. A já konstatuji: to ať si uvědomí nepřátelé našeho zemědělství a venkova, že tato protizemědělská politika v našem státě v posledních letech způsobila nám větší úbytek obyvatel než světová válka. Výsledky sčítání jsou smutným vysvědčením dosavadní hospodářské politice v našem státě, která bagatelisovala, přehlížela a odsunovala zájmy a potřeby zemědělského obyvatelstva a to v době velmi vážné. Voláme po nápravě a zdůrazňujeme, že memento sčítání obyvatelstva musí vésti k obratu politiky v našem státě, musí vésti k tomu, aby si rozhodní činitelé v našem státě uvědomili, že nejúčinnějším prostředkem ve prospěch národa i státu je politika k podpoře a záchraně našeho zemědělství. (Výborně! - Potlesk.)

A nyní se tážeme, kdo to je, kdo nejvíce prchá z venkova do měst. To nejsou zemědělci jako takoví; bude možno zjistiti, že počet zemědělců a nájemců bude stále stejný, ale to jsou právě ty pracovní síly, dělnictvo a děti zemědělců, zejména domkářů a malorolníků, které nouze o chléb vyhání pryč, čili pracovní síly, produktivní vrstvy nám přecházejí pryč za průmyslem a do měst.

A tu bych chtěl říci v této sněmovně, která ještě tak málo udělala pro naše zemědělské dělnictvo, že nejdůležitějším úkolem pro zastavení takových zjevů a pro odčinění těchto zjevů je náležitá péče o zemědělské dělnictvo (Potlesk.) ve všech těch směrech, jak je zde hlásáme. Zemědělské dělnictvo potřebuje, abychom je sociálně povznesli, abychom mu zjednali sociální uspokojení, aspoň poněkud takové jako v městech, abychom je vybavili tím, co má dělník v městech; především je to otázka slušného a zdravého bydlení, stavba dělnických domků, dále otázka opatření vlastních pozemků pro vlastní spotřebu, abychom je spoutali s tím venkovem a zemědělstvím přímo. Je to otázka dětských opatroven a různá kulturní opatření. To by byla akce velmi úspěšná pro to, abychom toho dělníka zachovali na venkově a abychom udrželi sociální rovnováhu v našem státě. (Potlesk.)

Nezaměstnanost - další problém, o kterém zde hovořil skoro každý řečník, také kol. Stříbrný před chvílí přede mnou hovořil o tom, ale trochu chyboval v těch cifrách. Nechci ho zvlášť poučovat nebo opravovat. U nás není žádných 6 milionů dělníků, potom také poměry mezi organisovanými a neorganisovanými se mění. Jak jsem informován, počítali jsme vždy 2 1/2 mil. dělníků, když jsme řešili sociální pojišťování, a pojištěných je asi 2 mil. Tak se pohybují cifry ohledně dělnictva v našem státě.

Ale otázka nezaměstnanosti se vykládá zase šablonovitě. Jedinou příčinou je prý důsledek racionalisace a koncentrace průmyslu. Omyl! To není jediná příčina, také ne hlavní podle mého názoru. Těch příčin je řada, a s hlediska přítomné situace bych chtěl říci: Ano, snad trochu je to ta racionalisace, kterou však také socialisté chválili a doporučovali zde s této tribuny; ale další příčiny jsou, řekl bych, ty zjevy, o kterých jsem zde vykládal, sociální porucha, útěk lidí z venkova, vylidňování venkova a překrvení v městech na straně průmyslu. (Posl. Mašata: 4 miliardy ročně ztrácí naše zemědělství na nižším příjmu za své výrobky! To schází, poněvadž to nemůže cirkulovat!) Zcela správně.