Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Stříbrný. Dávám mu slovo.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Do dnešní debaty zasáhly bohužel rušivě střelné rány četnictva a 4 životy československých dělníků byly utraceny. Bohudíky je to zjev a událost v tomto státě až dosud velmi vzácná. (Posl. Novotný: Není vzácná!) Oproti ostatním státům musím loyálně doznati: bohudíky, velmi vzácná. A proto myslím, že by bylo velkou lehkomyslností, kdybychom tuto důležitou událost hleděli přejíti jen několika málo poznámkami a spokojili se přednesem více méně stranických referátů. Podle mého názoru nebyla dosud událost duchcovská řádně vyšetřena a bude v zájmu klidného vývoje v tomto státě, v zájmu všech vrstev, aby bylo do ní vneseno úplné světlo a aby také o výsledku toho šetření slavná sněmovna byla zavčas zpravena.

Co jsme zde slyšeli z úst min. předsedy, vyznívá jako jednostranná, neodpovědná, lehkomyslná agitační činnost komunistického senátora, který zavdal příčinu ke krvavé srážce. Nemám možnosti, ačkoliv jsem se postaral rovněž o původní zprávy z Duchcova, abych toto tvrzení mohl v plném rozsahu potvrditi, ač neváhám přiznati, že se naše soukromé informace v podstatné části shodují s informacemi vlády, ale ne úplně.

Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych docela nepokrytě řekl: Je-li pravda, že část demonstrantů za vedení senátora odvážila se pokusiti se pouze o odzbrojení čsl. četnictva, výkonné moci, je to zjev, který by nebyl trpěn v žádném státě na světě. (Tak jest!) To loyálně doznám.

Druhá otázka je, zdali postup výkonných orgánů byl naprosto korektní, dosti opatrný, dosti předvídavý a dosti rozumný.

Slavná sněmovno! Nutno uvážiti, že nešlo o žádné demonstrace protistátní, nýbrž o demonstrace z hladu, o demonstrace nezaměstnaného dělnictva, při kterých žádný státní zájem nebyl ohrožován. Podle mých informací byla četnická hlídka rozestavena nešťastným způsobem při ústí železničního viaduktu na silnici vedoucí do Duchcova. Tato četnická hlídka byla postavena v samotném viaduktu, v místě, kde se pravým úhlem lomí silnice vedoucí od Ledvic, odkud demonstranti přicházeli. Tedy vzhledem k tomuto lomenému úhlu nebylo četníky ani z 50 kroků viděti. A k tomu přichází ještě fakt, který jsme zde slyšeli a který nelze přejíti pouhým mlčením. Je to docela jiná situace, je-li pravda, co zde tvrdil kol. posl. Gottwald, že tato masa dělníků, podle jeho názoru 400 až 500 osob - podle údajů vlády také 400 až 500 osob - šla od Ledvic a byla provázena vzadu 12 člennou četnickou hlídkou, takže tito demonstranti přišli do zoufalé situace: v předu stáli četníci, vzadu byli také četníci, kteří je tlačili kupředu, obě četnické hlídky nemohly se dorozuměti; a tu podle referátu posl. Gottwalda došlo k té katastrofě, k té politováníhodné příhodě, k tomu skutečnému neštěstí.

Podle mých informací zhoršilo situaci ještě to, že v okamžiku, kdy dělníci chtěli proraziti kupředu, přejížděl přes viadukt a po náspu vlak, který způsobil veliký hluk, takže ani četnický velitel, který prý dal povel k výstřelu, nebyl slyšen od ostatních četníků.

Chci si odmysliti všechno to, co zde bylo agitačně a v rozčilení řečeno, jakoby byli dělníci vehnáni do pasti. To nemůže odpovídati pravdě, poněvadž, je-li pravda, že vzadu šla 12 členná četnická hlídka, riskovali tito četníci také svůj život, protože, když ti přední stříleli, mohli zasáhnouti také ty zadní. Bude-li to prokázáno, jde o osudný, nešťastný omyl. Ale vláda má povinnost... (Posl. Novotný: Kulka proletí 5 mužů a ne 400!) 400 jich nestálo za sebou! (Posl. Novotný: No tak 200!) Ale vždy se vydávala v nebezpečí také zadní hlídka při takovém zástupu, takže o nějaké pasti nemůže zde býti řeči. Ale vláda musí míti tolik odvahy, aby, stala-li se nějaká chyba, také se tato chyba loyálně doznala. Bohudíky, u nás to byly velmi vzácné zjevy, kdy docházelo ke krveprolití, a my bychom si přáli, aby i v těch případech, kdy k nim dojde, byly skutečné příčiny krveprolití vyšetřeny, ať je vina anebo poklesek na jedné nebo druhé straně, nemáme co zapírati.

Slavná sněmovno! Podle našich informací se zdá, že četnictvo ve snaze zmírniti účinnost ran, střílelo do země. Co říkal kol. p. posl. Gottwald, jest naivní tvrzení, že by četníci stříleli sekaným olovem. Kdo zná nejprimitivnější pojmy o pušce, ví, že z kulovnice nelze stříleti sekaným olovem. Dá se tedy vysvětliti, že asi většina vážných zranění - a to byla právě zranění břišní, vnitřní, kde došlo potom k roztrhání střev a k vnitřnímu zakrvácení - pocházela od odražených střel od tvrdého povrchu silnice, který byl zmrzlý. Zdeformovaný projektil z vojenské pušky, odražený od tvrdého předmětu, působí takovým způsobem, jako střela dum-dum (Hlasy: A od čeho ta přeražená noha?) Já nedělám nikomu zbytečně advokáta, ale mluví ze mne do jisté míry odborná znalost této věci, protože vím, a každý laik musí přiznat, že střela, která se odrazí od tvrdého předmětu, působí potom stejným způsobem jako střela dum-dum.

Slavná sněmovno! Posuzujeme-li tyto krvavé události duchcovské, zdá se mi, že musíme jíti na kořen věci. Vznikly z dnešní nezaměstnanosti - a já přicházím k jádru celé otázky. Tak se mi zdá, jako bychom byli tušili, že klid, který u nás vládl, bude nějakým způsobem porušen. Myslím, že jsme na nesprávné cestě s celým svým systémem podpor v nezaměstnanosti na základě gentského systému, a dovolte mi, abych o této otázce řekl několik slov podle našeho názoru.

Kolik máme u nás nezaměstnaných? Žádné přesné úřední statistiky o tom nevedeme. Vedeme pouze statistiku dělníků, hlásících se o práci v okresních úřadovnách. To však nejsou daleko všichni, kteří jsou nezaměstnaní. Podle úsudku odborníků - a bylo mi to dvakrát podškrtnuto - je nejméně dvakrát tolik nezaměstnaných, co se jich hlásí o práci. Podle posledního výkazu, který vydala Národní banka v lednu za měsíc prosinec, hlásilo se o práci v těchto ústřednách za měsíc prosinec 230.766 nezaměstnaných osob, tedy můžeme počítati u nás s ca 460.000, ne-li 500.000 nezaměstnaných dělníků.

Slavná sněmovno! Zodpovězme si druhou otázku, kolik dělníků z tohoto půl milionu béře podporu v nezaměstnání! Tu přicházíme k sensační cifře. Za měsíc listopad bylo to 56.000 dělníků, za prosinec 65.000 dělníků! Tedy z půlmilionu nezaměstnaných pouze 65.000 béře podporu, čili v nezaměstnanosti přichází podpora teprve na každého 6. nebo 7. dělníka a těch 7 dělníků nebéře nic. To je, myslím, příčinou té ohromné nespokojenosti a častokráte také toho zoufalství, kterého se potom politicky využívá. Kdo má vlastně u nás podle zákona nárok na podporu v nezaměstnání? Ten, kdo je členem odborové organisace. Kdo není organisován, nemá vůbec žádného nároku na podporu. Podle skutečnosti nemá práva na to, aby jedl. U nás v republice je přes 6 milionů dělníků a příslušníků jejich rodin a z těch je pouze 1,300.000 odborově organisovaných. Odečteme-li od toho 300.000, které připadají nejméně na státní zaměstnance, máme zase tutéž cifru. Vedle 6 mil. dělníků jest 1 mil. odborově organisovaných, tedy pouze každý šestý dělník jest odborově organisován. A dobrodiní zákona o podpoře v nezaměstnanosti týká se pouze odborově organisovaných. Někdo mně může namítnouti: Ale proč se nedají dělníci organisovati? Nevím za prvé, může-li tohoto donucovacího prostředku státní správa používat, za druhé, račte si, pánové, ze stran zaměstnavatelských i socialistických laskavě uvážiti, za jakých okolností náš dělník žije. Jest mnoho důvodů, proč se dělník nemůže dáti odborově organisovati. Někde jsou příliš vysoké příspěvky členské, veliká režie správní, která znemožňuje dělníkovi, aby jako živitel četné rodiny ještě dával týdně tak vysoké příspěvky. Někdy jsou to zase příliš přepolitisované poměry i v našich odborových organisacích. Vždyť se stalo, že byly vylučovány skupiny členů i z důvodů ne nízkých nebo nečestných, nýbrž politických, vylučovali se z členství odborových organisací lidé jiného politického přesvědčení. A teď najednou má býti zbaven nároku na podporu v nezaměstnání. Je to spravedlivé? Mohu jíti dál a říci: vždyť jest dnes řada továren a dílen - a s tím musíme počítati - že zaměstnavatel nepřipustil odborově organisovaného dělníka, a teď, když najednou je ten dělník bez zaměstnání, nemá žádný nárok na podporu? Prosím, někde je to netečnost dělníka, že nemá zájem na odborové organisace.

Dovolte mi, slavná sněmovno, abych nyní řekl, z čeho se skládá podpora z nezaměstnání. Podle zákona novelisovaného z r. 1928 tvoří čtvrtinu této podpory z nezaměstnanosti příspěvek z pokladny odborové organisace - na to má každý člen právo, když si platí příspěvek - 3/4 tvoří státní příspěvek pokladny všeobecné, státní a ten se dává pouze tomu, kdo jest odborově organisován; kdo není, nedostane nic. Ale ještě děláte premie: tam, kde dělník jest rok členem odborové organisace, dostává 4/5 státního přídavku. Neodborově organisovaný nedostává nic. Nedivte se, že jsme si najednou vytvořili dvě kasty lidí. Račte uvážiti, jak to musí v takové chalupě působit, kde žije 7 dělnických rodin! Jeden béře půl roku podporu v nezaměstnání v částce 18 Kč denně a 7 dělnických rodin nebéře ani krejcaru. Chápete, jakým způsobem jest zde vyvolávána zoufalá situace? Pak se divíte, že ti lidé se obracejí ke komunismu. Vždyť přímo pracujeme k tomu, aby komunisté sílili, aby rostli. Co má ten dělník, který hladoví se svou rodinou a nemá žádných prostředků, když vidí, že zatím několik málo jednotlivců - já jim toho nezávidím - béře takové podpory? Ale působí to takovým dojmem. (Posl. dr Stránský: Kde jste byl, když se dělal ten zákon?) Prosím, já to řeknu, pane doktore. Zákon o gentském systému byl novelisován r. 1928. (Posl. dr Stránský: To bylo před novelou!) Prosím. R. 1930. (Posl. dr Pergler: Je to dětinství to, co vy děláte! - Výkřiky posl. dr Stránského.) Za prvé já nenadávám, nadávat umí jen pan docent dr Stránský. (Výkřiky posl. dr Stránského a dr Perglera.) Konstatuji, že t. zv. zákon o gentském systému byl vyvolán v život z popudu strany soc. demokratické z koaliční vlády. Strana nár.-socialistická tehdáž měla proti němu řadu námitek a hlavně posl. Tučný. Trvalo velmi dlouho, než strana nár.-socialistická, jejíž byl jsem členem, nebránila usnesení tohoto zákona. Poznamenávám, že intencí zákonodárce bylo, donutiti tímto zákonem dělnictvo, aby se ve větším počtu organisovalo v odborových organisacích. Že to však zklamalo, není mou vinou. Já to snad také věřil, ale ukázalo se, že tato cesta není dost účinná a že pět šestin dělnictva zůstalo mimo rámec odborových organisací. Tedy tolik na vysvětlenou proti tomu výkřiku, který zde dokonce mluví o komediantství atd. (Výkřiky posl. dr Stránského a dr Perglera.)

Slavná sněmovno, jest zajímavé, že gentský systém, o kterém jsem se zmiňoval, má také svou zvláštní - to nemohl nikdo vědět a tušit, pro nás to byla pro všechny neznámá věc příchuť nacionálně politickou. Z těch 65.000 podporovaných dělníků ze státních prostředků - já jim to nezávidím a přál bych si, aby to bylo rozšířeno třeba v menší míře také na ty druhé - je podle mých informací více než 30.000 členů z odborových organisací německých soc. demokratů. Mají k tomu zákonný nárok. Zde je československý dělník bit za to, že nemá tolik smyslu pro tuhost organisační, pro členství ve své odborové organisaci. Nemohu nikomu víc vytýkat, spíše bych vytýkal, že mimořádné podpory, které se týkají hlavně mléčné akce, které nejsou spojeny s členstvím v odborové organisaci, zase jdou z největší části ve prospěch německých krajin bez náležité kontroly ostatních vládních stran. Nechci vnášeti žádný nacionální moment do této politiky. Hlad a bída nezná rozdílu stran, nezná rozdílu národnosti.

Slavná sněmovno, když jsem byl zde několika slovy znázornil, jak je nesmírně důležito, aby se u nás hledalo východisko jinde, abychom si netvořili takovou zvláštní privilegovanou kastu, co vytýkáme sovětskému Rusku, kde určitá část dělnictva má právo a druhá je bezprávná, zákonnou cestu právě tímto gentským systémem. Přál bych si, aby slavná sněmovna a majorita sněmovny hledala v budoucnosti cesty, kterými by to napravila, aby umožnila buď zřízením dělnických komor, se kterými bylo spjato potom pojišťování proti nezaměstnanosti, nebo zevšeobecněním třeba menší podpory v nezaměstnání pro všecky skutečně nezaměstnané odstraniti ty největší příčiny dnešní nespokojenosti, které se potom vybíjejí v zoufalství, jehož jsme byli svědky také v Duchcově. Pánové, vy jste zde nebyli všichni přítomni! Je-li to pravda, stojí to rovněž za uváženou. Posl. Gottwald zde pravil, že ten první zastřelený, Studnička, není vůbec komunistou, že je členem Národního sdružení. To by svědčilo o tom, že se zde nedá mluviti pouze o demonstraci - ukáže-li se to pravdou - dělníků jednoho stavu nebo jednoho politického couleuru, jednoho politického vyznání. Mám naopak obavu, že ti, kteří nebyli komunisty, musí se komunisty státi, jestliže potrvá tato nespravedlnost, aby ze státních prostředků pouze jedna šestina dělníků byla odměňována, zatím co pět šestin nedostává ani haléře.

Hledáme-li příčiny k nápravě v dnešní hospodářské krisi, zdá se mi, slavná sněmovno, že bychom tak snadno nevyčerpali všechny ty námitky, které bychom měli vznésti. Ale jednu nečinnost musíme nynější vládě vytknouti. Každý stát hájí především zájmy svých státních příslušníků. U nás máme mnoho desítek tisíců ne-li statisíce zaměstnanců cizinců, nejen dělníků, nýbrž i úředníků průmyslových závodů a řadu obchodníků.

Slavná sněmovno! Sousední státy bez milosti v této době kruté krise vypovídají naše příslušníky, hájí nárok na existenci a chleba svých vlastních příslušníků. Tu si dovolím upozorniti, že také my máme pro to zákonný podklad. 13. března 1928 byl publikován zákon usnesený oběma sněmovnami o t. zv. ochraně domácího trhu práce. § 1 tohoto zákona praví, že zákon vchází v platnost pro dobu nepříznivého stavu na domácím trhu práce. Prosím, ze všech stran vládních i oposičních bylo konstatováno, že dnešní stav možno nazvati nepříznivým. Nyní má zákon vejíti v platnost. Ministrem soc. péče je p. dr Czech, rodem Němec. Tím lépe, alespoň nám nebude moci nikdo vytýkati, že vypovídání Němců děje se z důvodů nacionálních. Máme právo volati ho k povinnosti, aby sáhl k provádění tohoto zákona a abychom tak, jako cizina vypovídá naše příslušníky z práce, vypovídali i my nadbytečné síly a mohli poskytnouti zaměstnání domácím lidem.

Slavná sněmovno! Jednou cestou, tou nejbezpečnější v dnešní kormutlivé situaci, která vede k jakémusi zmírnění nynějších desolátních poměrů, jest okamžité a rychlé zahájení všech nutných a možných investičních prací. Jen tak můžeme zaopatřiti dělnictvu práci. Vy jste slyšeli již z řad zástupců dělnických stran, že dělnictvo nechce podporu, nechce almužnu, nýbrž že chce práci a zaměstnání. Slyšeli jsme z úst p. min. předsedy, že o investiční půjčku vláda v tomto okamžiku nejedná a ani ji nepovažuje za aktuální. Nechci do této otázky zabíhati, ale dovolím si říci, že podle mých zkušeností a vědomostí stát si už dnes hodně vypůjčuje, třeba se to dělo u domácích peněžních ústavů. Mám zjištěno, že prostřednictvím finanční správy vydlužily se naše železnice až do dneška částku přesahující 1/2 miliardy Kč. Bohužel, nebylo to na investice, nýbrž je to na provozní schodky a mám obavu, že později se přijde u nás s t. zv. investiční půjčkou a že tím slovem se bude maskovati nedostatek finančních hotovostí ve státní pokladně a na investice se zase nic nedostane. Proto bych si přál, aby tato akce investičních prací byla sledována celou sněmovnou s vážnou pozorností a neomylnou přísností.

Tři věci postrádali jsme v řeči p. min. předsedy: 1. energická slova o pokračování v akci za snižováni veškerých cen životních potřeb. Znamená to snad, že tato akce, sotva začatá, jenž zase zastavena? 2. Postrádali jsme tam zprávu, referát, jaké úspory ve státní správě hodlá vláda zavésti. Vzpomínám pouze na několik případů z poslední své rozpočtové řeči, kde dovolil jsem si uvésti enormní rozměry jednotlivých našich ministerstev, které tak utěšeně zůstávaly i při restrikčním zákoně. 3. Scházel nám příslib, že u nás, tak jako v ostatních okolních státech, v dohledné době bude konečně sáhnuto k systematickému snižování berní poplatnictvu.

Slavná sněmovno, nenalezli jsme po této stránce žádného uspokojení, naopak docházejí nás zprávy, že některé i t. zv. dělnické instituce nalézají se v krajně nebezpečné situaci jsou to nemocenské pojišťovny, kde položka vydání, pochopitelná v dnešní nezaměstnanosti, roste tak závratným způsobem, že běžný příjem nestačí krýti tato vydání. Dokonce bylo prý už z Ústřední sociální pojišťovny několikráte nemocenským pojišťovnám hroženo, že tato otázka bude upravena cestou nařizovací, oktrojem. Varuji před každým pokusem nového zvyšování příspěvků do nemocenských pojišťoven a po té stránce odkazuji na svůj původní návrh v řeči rozpočtové, kde jsem se zmínil, že na příspěvcích do všech druhů našich celoříšských pojišťoven odvádíme ročně 2 1/2 miliardy Kč. Oč bychom to mohli snížiti, kdyby se u nás přikročilo k unifikaci celého pojišťování, a řeknu to nepokrytě k zestátnění tohoto pojišťování! Ať mi nikdo nechodí s námitkou nějaké autonomie. Jaká je to autonomie, když jste tam za 16 let neudělali volby. (Hlasy: Za 19!) Někde za 19 let. Tedy o jaké autonomii zde mluvíme? (Výkřiky posl. dr Perglera a dr Stránského.)

Ale mně to připadá trochu groteskní, když dr Stránský chce někoho učiti politické důslednosti. Dr Jaroslav Stránský! To už mluví za všecko. (Posl. dr Stránský: Krok za krokem vám dokazuji, že mluvíte jinak! Připomeňte mně jeden případ, kdy jste mne slyšel mluviti jinak!) Já se vámi nebudu zabývati, (Posl. dr Stránský: Tak mluvte dále! - Veselost.) To bude rozumnější. (Veselost.) Jsem rád, že u vás je tolik sebepoznání a že to uznáváte za správný argument.

Slavná sněmovno, velmi podivnou úlohu v této hospodářské krisi hrají naše jednotlivé úřady. Ta nedůtklivost hraničí přímo na nevysvětlitelnou nervositu. Přicházím ke kapitole, která má svou souvislost s právě projednávanou otázkou. Je to především censurní prakse, která i v otázce pro zprávy čistě hospodářské vyvinula se neslýchaným způsobem za pana ministra justice dr Meissnera. Dalo mně to dlouhou dobu rozvažování, než jsem se odhodlal, abych o těchto otázkách promluvil docela otevřeně. Chci to znázorniti několika případy. Dne 31. března přinesl "Polední list" tuto, jistě hospodářskou zprávu - slavná sněmovna promine, když ji doslovně pomalu přečtu, konstatuji, že byla od a do z konfiskována (čte):

"Deputace akcionářů Komerční banky navštíví ministra financí. V sále Měšťanské besedy sešla se včera o 8. hod. večerní početně velmi navštívená schůze akcionářů České komerční banky, která representovala asi 45.000 akcií. Schůze této účastnili se zároveň akcionáři němečtí, sdružení ve spolku teplickém s dalším přínosem přes 15.000 akcií. Účastnilo se tudíž této vysloveně protestní schůze proti nedostatečnému ocenění akcií České komerční banky v zamýšlené fusi tří bank, stanovenému poměrem deseti akcií České komerční banky za jednu novou akcii velkobanky, celkem zástupci 60.000 akcií.

Schůze, kterou řídil jako předseda p. Oldřich Doležal, se pohybovala na velmi střízlivé platformě. Mluvčí její se omezovali na velmi věcnou kritiku prohlášení dosavadního presidenta komerční banky dra Em. Poláka. Podle tohoto prohlášení representanti banky museli slíbiti, že banka fusovati musí. Rozhodnutí přirozeně záleží na mimořádné valné hromadě České komerční banky, svolané na den 14. dubna, podle oznámení v "Úředním listě".

Předseda i další mluvčí výboru, který si obral za úkol obhájiti zájmy akcionářů, z nichž někteří podle zjištěných případů byli by při přejímacím poměru 10:1 doslovně ožebračeni, za naprostého souhlasu všech přítomných, ohlásili toto opatření: zákrok u ministra financí s případným dalším obrácením se na parlamentní kluby. Zároveň podány byly akcionářům náležité informace, jak si mají podle práva počínati, aby neztratili hlasy, z nichž každý připadá na pět akcií, které nejdéle do čtvrtka dne 3. dubna musí proti potvrzení složeny býti u České komerční banky proti náležitému potvrzení.

Schůze se usnesla, že bude informovati zúčastněnou veřejnost pomocí tisku o všech dalších opatřeních, která se v průběhu nejbližších dnů při hájení ukáží nutnými."

To je zpráva, která se v Československé republice za socialistického ministra konfiskuje.

Slavná sněmovno, tato zpráva propadla celá konfiskaci. Podali jsme proti ní námitky a dokazovali jsme, že jsme pouze referovali o průběhu této schůze. Námitky byly zamítnuty ze dvou důvodů: 1. Protože prý se dělala - to je tam doslova, já mám zde originál - nálada proti fusi. To jsou důvody konfiskačního nálezu. 2. Prý se tvrdila nepravda, že akcionáři mohli by býti ožebračeni. Jakékoliv důkazy pravdy soud odmítl.

Slavná sněmovno, o konfiskačním nálezu a v odůvodnění rozsudku vrchního soudu stojí výslovně, že fuse stala se ku prospěchu banky, tedy prý i akcionářů. Tento rozsudek mně připadá - já nerad se pouštím do kritiky rozsudků a mám největší respekt před naší justicí, trochu jen jsem v jistých rozpacích u vrch. soudu - ale toto mně připadá jako nějaká resoluce vládní koalice, ale ne jako odůvodnění rozsudku konfiskačního.

Sdělím vám druhý případ podobné prakse. Je to z nedávné doby. V sobotu rozeslala slovenská tisková kancelář malou zprávu do všech listů. Uveřejnily to jednotlivé pražské i bratislavské deníky české i slovenské. Zpráva je krátká a mohu ji přečísti:

"Odepsání 60 mil. korun na daních Koburgské báňské a hutní podniky, které jsou takřka největším podnikem na Slovensku, dlužily státu velké obnosy na daních, vzniklé vyšším předepsáním. Před časem žádaly Koburgovy podniky úřední cestou o odepsání daní, které tyto dny jim bylo povoleno, neboť sám ministr dr Engliš se ujal této věci. Podnikům byly odepsány daně ve výši 60 mil. korun. Tímto odepsáním se hospodářská situace těchto podniků značně zlepší."

Tato zpráva byla nám konfiskována, způsobena nám škoda, celý náklad byl zabaven. Tentýž den tato zpráva vyšla v nedělním "Právu Lidu". Je zde doslovně, slavná sněmovna ji může kontrolovati slovo od slova i s puntíkem na konci. Já nechci zdržovat.

Ale v "Právu Lidu" dodnes konfiskována nebyla, snad proto, že je to orgán p. ministra justice dr Meissnera. Zdá se mi, že tuto morálku do naší justice a konfiskační praxe nemůžeme si zavádět. A nejde tu, slavná sněmovno, o nějakou náhodu. Je to dosti odiosní o věci mluvit, protože vím, jak pánové toho zneužívají, ale naše tiskové podniky vydávají satyrický týdeník, který je stále konfiskován. V předposledním čísle byl konfiskován jeden třířádkový vtip. Ač byla censura zadána v sobotu, censor čekal v sobotu, neděli, pondělí, v úterý, a když věděl, že se to bude prodávat, že je to celé vytištěno, přišel, zkonfiskoval, sebral. Jeden čiperný redaktor chtěl se přesvědčit, jak je ten censor objektivní a jaká vládne nálada, a proto tentýž vtip poslal do časopisu, který je vydáván v Hybernské ulici, "Příšerný Večerník", jehož vydavatelem je zeť pana náměstka předsedy vlády. Ten vtip je do poslední písmenky tam otištěn a dodnes nebyl vůbec konfiskován, protože vyšel v Hybernské ulici a nikoli v Tempu.

Slavná sněmovno, s těmito metodami musí už pánové jednou přestat. A což, kdybych měl vzpomínati ostatních politických konfiskací! U nás se provádí konfiskace ne proto, aby se zamezilo rozšíření tiskopisů. Jak pravím, 3 dny se čeká úmyslně, aby se způsobila hospodářská škoda. To je vidět, že jde o zlý úmysl. Odvolávati se, námitky podávati nemá žádného smyslu. Řekl jsem, co bych mohl ještě učiniti: jen vzpomenouti řady jiných konfiskací politických. Jakýkoli pokus o zmínku o kritice výroku presidenta republiky je u nás okamžitě konfiskován. Pověstný rakouský § 63 nebyl nikdy v Rakousku hůře vykládán, než zákon na ochranu republiky, pokud se týče na ochranu p. presidenta republiky. "Polední List" přinesl nedávno citát anglického žurnalisty Newmanna z "Pester Lloydu" jako odpověď na známé prohlášení min. předsedy Udržala, který popřel správnost interviewu s presidentem republiky. V tomto citátu, který se už vůbec osobou presidentovou nezabýval, ani ji nejmenoval, konstatoval tento žurnalista pouze, že slova pana presidenta zaznamenal doslovně, že žádal o aprobaci a proto že korekturu, jež učinila vláda, musí jako žurnalista na svou dobrou žurnalistickou čest odmítnouti. Tato věc propadla konfiskaci. To by už ani u nás neudivovalo, byli jsme zvyklí i horším konfiskacím, ale trochu jsme se pozastavili nad rozsudkem, kterým se tato konfiskace potvrzuje. Když jsme podali námitky, vrchní soud veškeré důkazy, jež jsme nabídli slyšením anglického žurnalisty, a limine zamítl s odůvodněním, že prohlášení předsedy vlády jest natolik autoritativní a dostačující, že jakýkoliv důkaz se považuje za zbytečný. Není to trochu nedemokratický výklad a pojem nové juristiky, nad kterou musí i laik zavrtěti trochu hlavou?

Slavná sněmovno! Za posledních událostí dověděli jsme se také, že dva mladí čeští soudcové, vyšlí z kruhů studentstva, protože byli přispivateli do studentské revue, která několikráte propadla konfiskaci, byli okamžitě postaveni před kárný soud disciplinární komise. Zdánlivě skončilo to s nimi nekrvavě, dostali důtku, poněvadž se jednalo o neodvislou nacionalistickou revui, ale cestou administrativní jim to bylo osoleno, aspoň jednomu - nejde o našeho příslušníka, nýbrž o příslušníka strany p. dr Kramáře - dr Jaroslava Chlubnu. Tento mladý auskultant výměrem ze 4. února dostal rozkaz na okamžité přeložení z Prahy do Kaplice se snížením platu na 14.360 Kč ročně. Tedy nový příspěvek k neodvislosti soudcovské u nás. (Ministr dr Meissner: Když vás informoval, že mu byl snížen plat, informoval vás nesprávně a tím jste ho přivedl do divné situace! Teď mám důkaz, že vás informoval. - Výkřiky dr Perglera a komunistických poslanců. - Posl. Tomášek: Par nobile fratrum - spojení fašisty a komunisty!) Slavná sněmovno, já nerozumím této logice. Pan ministr prohlašuje, že to je nesprávné, že mu byl snížen plat, a na druhé straně říká: Když vás takhle informoval, teď vím, že vás informoval. Co jest pravda? Přece mne nemohl o nesprávnosti informovat; buďto jedno nebo druhé je pravda. (Ministr dr Meissner: Stačí, co jste řekl!) Mé pevné přesvědčení jest, že státně zaměstnanecké otázky jsou tak všeobecně známy, že i pan ministr justice, jinak věhlasný právník, se jimi zabýval a bude věděti, když soudce jest přeložen z Prahy do menšího města, kde je menší aktivní přídavek, že má tím snížený plat. Jestli se mýlím, prosím předem za odpuštění, a je-li pan ministr zvědav na cifru, kolik tento nešťastník bude ročně dostávat, řeknu mu na haléř, že 14.352 Kč.

Slavná sněmovno, ještě jako poslední ukázku té konfiskační praxe. Včera zkonfiskována byla celá revue Horkého "Fronta". Zkonfiskován byl celý náklad. Ale našim pánům v censurním úřadě již nestačí obsah, aby byla škoda větší, i tu obálku s titulem "Kus Slovenska za předsednické křeslo odzbrojovací konference", jen aby byla větší škoda nějak způsobena.

Pan min. předseda včera užil zde slov o nutnosti spolupráce. Nevím, kam je adresoval. Jak si však někteří pánové tu spolupráci představují, ukazuje, jak jsem řekl, již systém pana dr Meissnera. Nedivte se tomu našemu rozčilení, jsme oposicí, ale jsme státotvornou oposicí. (Výkřiky komunistických poslanců.) S vámi, pánové, nebudeme se nikdy ztotožňovati. Máme ke státu nejvřelejší poměr a měli jsme tu odvahu k němu se hlásiti, když ještě druzí to považovali za bláznovství. Mnozí by se na to mohli velmi dobře připamatovati. (Hlasy: Bylo to r. 1915. - Posl. dr Pergler: Ano, "Právo lidu" psalo o mém bláznovství r. 1915.)