Mohl bych uvésti k tomu řadu dokladů, uvedu však pouze jeden jediný z desítek a set podobných. Firma Tošovský a Klausner v Dobrušce nechala od 8. září do 4. listopadu pracovati 63 dělníky 62 hodiny týdně v době, kdy zaměstnanectvo bylo restringováno nejméně o 50%. (Slyšte!) Firma nežádala o povolení práce přes čas vůbec, tuto práci jakožto práci přes čas neplatila a na žádost dělnictva, aby dostalo zaplaceno aspoň s obvyklým příplatkem za práci přes čas, odpověděla pohrůžkou, že zastaví závod. (Hlasy: Skandál!)

Slavná sněmovno! To jsou zjevy, které nutí dělnický svět k meditacím. Když se stal loňského roku malicherný na pohled, ale nezapomenutelný případ s párkářem Myslivečkem, kterému nezaměstnaný z prachu ulice vzal housku, jež mu nepatřila, byl odveden za to v železech na policejní komisařství jako nejtěžší zločinec, poněvadž přestoupil zákon, který chrání soukromé vlastnictví, bez ohledu na to, že šlo o 20haléřovou, do prachu ulice zapadlou housku. Zaměstnavatel porušuje zákon oproti 63 hospodářsky od něho odvislým, podřízeným dělníkům, porušuje jej soustavně a vědomě celé dva měsíce, ale není odveden v železech ani k vyšetřování, ani do kriminálu, nýbrž na naléhání živnostenského inspektora uloží mu politický úřad za toto soustavné porušování zákona pokutu 100 Kč; a koruna ironie je posazena tím, že se majitel továrny odvolá k zemskému úřadu a najde ochotné poslance, kteří intervenují, aby mu byla pokuta snížena. (Hlasy: Hanba!) Potom se nedivte, že v dělnickém světě se přemýšlí o tom, zdali u nás demokracie aspoň tu zásadu prosadila, že jsme si skutečně před zákonem všichni rovni.

12. prosince 1930 konala se schůze ústředního sboru delegátů odborných skupin a sekcí při Ústředním svazu čsl. průmyslníků. Pan president - užívám titulu, který mu Svaz průmyslníků sám přiznal - p. dr Preiss ve svém exposé o situaci, v níž se ocitl náš průmysl, řekl také tento pasus: "Jsme si vědomi, že jen dobré dělnictvo s dobrým výkonem a proto s dobrým příjmem nám pomůže k úspěchu; proto si přejeme i dobrý a otcovský poměr k němu a proto jsme nikdy se nestavěli proti uvádění demokratických principů do organisace průmyslové výroby." Proč o tom mluvím? Poněvadž máme stávku v Kubíkovce, kde se dělnictvo brání snižování mezd, které se provádí z těch spekulativních důvodů, o nichž jsem mluvil, aby se tísně dělnictva využilo. Máme stávku v keramických závodech, kde se brání dělnictvo sníženi mezd. Brání se dělnictvo u fy Rindskopf v Košťanech proti diktovanému 30% snížení mezd. Máme stávku u fy Kohout na Smíchově a v nejposlednější chvíli je textilní dělnictvo před otázkou, čeho chce dosáhnouti sekce textilníků při Svazu čsl. průmyslníků vypovězením východočeské kolektivní smlouvy, a již mu bylo naznačeno, že vedle snížení mezd také odbourání všech nepravidelných peněžních dávek.

Slavná sněmovno! Nikdy jsme neměli tak těžkou situaci v průmyslových podnicích při prosazování kousku lidského práva pro dělníka jako od té doby, co čsl. banky stávají se přímým vlastníkem nebo spoluvlastníkem průmyslových podniků. A jestliže své doby mluvil ústřední výkonný výbor naší strany o tyranii finančního kapitálu, každým dnem dostáváme nová stvrzení k tomu, že tato tyranie finančního kapitálu stává se skutečně nesnesitelnou, pobuřující a že povede jistě také k výbuchům. Je to snad ironie shody okolností, že o tom dobrém otcovském poměru mluvil právě p. president dr Preiss, jehož zaměstnanci právě v tomto okamžiku se brání také proti redukci příjmů a jehož otcovský poměr k zaměstnancům nezapomenou po celý život, jak jej prokázal při stávce r. 1921, a že to mluvil tentýž pán, který stál v čele odporu proti tomu, aby demokratický princip zaváděný do průmyslové výroby nezasáhl také bankovní ústavy a aby v bankách nikomu ani na mysl nepřipadlo chtíti si volit také nějaký závodní výbor.

Pan min. předseda - vlastně musíme říci, vláda ústy pana min. předsedy - adresovala ve svém úterním prohlášení také povzdech určitým směrem, a to povzdech, který naznačoval, jaká by to byla radostná situace, kdyby smysl pro solidaritu a hospodářskou pospolitost se ukázal všude, zejména v těch kruzích, které buď vůbec nic anebo jen málo touto krisí a tísní jsou dotčeny.

Koho to asi myslel pan min. předseda? Kam mířil ten povzdech? Kdo to je, kdo neukázal smyslu pro tu solidaritu a hospodářskou pospolitost, ačkoliv tísní dotčen nebyl? I když převážná část naší průmyslové výroby je ve hrozné, strašné tísni, tož přece jenom máme podniky, které mohou říci: zaplať pán bůh - nám se daří dobře. Podle toho také vypadají bilance těch podniků a podle bilance vypadá také odměňování starostí těch, kteří se starají, aby se těm podnikům pořád dobře vedlo. (Hlasy: Tam je ta otcovská péče!) Ano! Tam je ta otcovská péče.

Chci jen na několika případech to demonstrovat, poněvadž vypočítávání všeho, co nám na sklonku loňského roku bylo presentováno, by vedlo příliš daleko.

Škodovy závody vyplatily každému z 19 členů správní rady částku 300.450 Kč. Českomoravská Kolben-Daněk každému z 11 členů správní rady částku 268.240 Kč, Živnobanka každému z 15 členů částku 162.560, Horní a hutní společnost každému z 23 členů správní rady částku 133.438 Kč, Průmyslová banka každému z 9 členů 115.555 Kč, Králodvorská cementárna každému z 22 členů správní rady částku 108.890 Kč, Banka Union každému z 22 členů správní rady 85.494 Kč a banka pro obchod a průmysl každému z 19 členů správní rady 83.007 a konečně Západočeské závody kaolinové každému z 9 členů správní rady 73.001 Kč. (Výkřiky.) Co už je pod těch 73.000, nějakých 70.000, 60.000, nestojí u tohoto panstva ani za řeč. A proto bych se neopovážil ani 50.000 a 60.000 částky uváděti.

A teď, když se podíváme, vážení pánové a dámy, kdo je v správních radách těch průmyslových podniků - konečně v bankách je to samozřejmé, zjistíme následující stav: Jeden z ředitelů bankovních, myslím, všeobecně známý, je nositelem 49 správních radovství. (Výkřiky.) Druhý z jeho kolegů je nositelem pouze 40 těch správních radovství. (Hlasy: A všemu tomu rozumí? - Veselost.) A když je informovanými osobami odhadován příjem jednoho z těchto pánů bankovních ředitelů ročně na 10 mil. Kč (Slyšte!), slavná sněmovno, je to částka, ze které by uspokojivě bylo živo 2000 nezaměstnaných po dobu celého jednoho roku. A když se presentuje dělnické veřejnosti možnost takovýchto zjevů za pasivního přecházení přes ně, potom najdeme snadno vysvětlení k tomu poměru chudých vrstev lidových k otázkám, které až dosud byly tradovány a také prováděny pod titulem sanace bank a kterým za takovýchto okolností nebude a nechce nikdo rozuměti, protože celá naše veřejnost je přesvědčena, že sice mohou býti ochuzené banky, mohou býti také zkrachované banky, ale že není viděti ochuzené a zkrachované bankovní ředitele. (Potlesk.) Myslím, že si do budoucnosti bude museti vláda velmi dobře rozmysliti, aby ještě chtěla prováděti nějaké sanace bank, naopak že bude musiti přijíti s přísným bankovním zákonem, po kterém volá svorně celá veřejnost, kterým bankovním ředitelům bude uložena přísná a veliká odpovědnost. (Potlesk.)

26. listopadu p. dr Kramář v rozpočtové debatě mluvě o krisi a o nezaměstnanosti hned na počátku svých vývodů učinil toto přiznání: "Hlavní příčinou všeho toho, čím dnes trpí celý svět, je bezpříkladná nadprodukce. Do Československé republiky přijela v otázkách hospodářsko-sociálních jistě autorita, ředitel Mezinárodního ústavu práce Albert Thomas ze Ženevy. Měl informativní návštěvy, při nichž se netajil svým názorem na světovou krisi a zejména na otázku nezaměstnanosti. Albert Thomas přiznává, že hlavním vinníkem dnešního velkého rozsahu nezaměstnanosti je racionalisace ve výrobě. Národní banka, národohospodáři v naší republice, od prvního do posledního, se dnes už smířili s tím, že nás do této půlmilionové a snad ještě větší nezaměstnanosti uvrhla bezhlavě fedrovaná racionalisace. Spisovatel Šalda, který snad není nejpovolanější, aby dělal nějaké analysy v otázkách hospodářských, který však přece jen to posuzuje jak on sám říká ve svém "Zápisníku" v posledním dvojčísle - svým hloupým rozumem, postavil jako protějšek racionalisace pauperisaci. Kdybychom šli dnes po celém světě a tázali se lidí, kteří rozumějí národnímu hospodářství a zabývají se specielně jen otázkami hospodářsko-sociálními, po úsudku, nikdo z nich se nevyhne dnes, aby nepoukázal na racionalisaci jako na hlavního vinníka této dnešní situace. (Výborně!)

Mezinárodní úřad práce vydal jako přípravku pro mezinárodní řešení otázky světové krise a nezaměstnanosti dva pamětní spisy. Upozorňuji, poněvadž z nich budu něco citovati, že pamětní spisy mezinárodního úřadu práce nejsou jednostranně sepisovány pouze socialisty, nýbrž že o každém slově musí býti dohodnut mezinárodní svět zaměstnavatelský s mezinárodním světem zaměstnaneckým a že do pamětního spisu může přijíti jen to, v čem se názorově oba tyto světy shodly.

První pamětní spis jedná o vztahu racionalisace k nezaměstnanosti a praví se v něm: "Jako charakteristický příklad, jak zapůsobila racionalisace na pracovní trh a na stav zaměstnanosti, bude jistě saská továrna, vyrábějící pasti na myši." Primitivního příkladu je použito, ale ten přímo klasicky naznačuje vliv racionalisace na pracovní trh. "Tento podnik zaměstnával před válkou 46 dělníků a vyrobil 4000 pastí. Dnes zaměstnává táž továrna pouze 15 dívek a vyrobí 10.000 pastí.

V druhém pamětním spise líčí se vliv mezd na nezaměstnanost a oxfordský jeden profesor uplatnil v něm názor, kterého by si měly opravdu povšimnouti všechny zaměstnavatelské kruhy, zejména ty, které nechaly dojíti ve svých podnicích za této těžké hospodářské situace k obranným stávkám proti snižování mezd, a kterýžto názor měl by býti také všeobecně následován.

Není to socialista, kdo v tomto pamětním spise projevuje svůj vědecký názor a praví v něm: "Snahy po nižších mzdách pocházejí ze špatně chápaného hospodářského nacionalismu, který počítá s tím, že snižováním výrobních nákladů získá převahu nad soutěží jiných zemí. Tato spekulace však selhává, neboť konkurence pak používá většinou těchže prostředků. Jestliže se jednotlivé země dohodnou, aby kupní schopnost zaměstnanců a dělníků byla zvýšena, sjednotí-li se, že nebudou závoditi ve snižování mezd, a budou-li se snažiti o rozumnou mezinárodní výměnu práce, pak bude větší naděje, že nynější nesnáze budou ovládnuty." Snižování mezd je prohlášeno tímto názorem za jeden z nejvlivnějších činitelů, který podporuje udržování krise, protože podlamuje kupní schopnost konsumentů (Tak jest!) a tím také znemožňuje rozšíření konsumu doma vyrobených produktů.

My jsme se už ovšem tou bezhlavě fedrovanou racionalisací dostali do té těžké situace, už jsme v tom, že už do minulosti nelze nic odčiňovati. Do budoucnosti je možno odčiňovati pouze důsledky té bezhlavě prováděné racionalisace. A stojíme-li před touto povinností, aby se paralysovaly příslušnými opatřeními zhoubné následky jednostranné a bezhlavě prováděné racionalisace, není možno se vyhnouti otázce přiměřeného zkrácení denní doby pracovní. (Výborně! - Potlesk.)

Dovolte, slavná sněmovno, abych řekl hned jasně, že jestliže už z řady míst bylo postaveno jako vážný požadavek zavedení pětidenního pracovního týdne, pak je v tomto směru potřebí mluviti na všechny strany jasně, aby se vyloučil jakýkoliv omyl. (Výborně!) Protože u nás se zaváděním 5denního pracovního týdne už bylo započato, ale bohužel tak, že se dřívější týdenní pracovní doba zkrátila o pouhé tři hodiny, že pětidenním pracovním týdnem byla zavedena 45hodinová týdenní pracovní doba.

Jak situace u nás dnes vypadá, nevystačili bychom s pouhým zkrácením pracovní doby o 3 hodiny týdně, nýbrž představujeme si zavedení 5denního pracovního týdne s 8hodinovou denní dobou pracovní. (Výborně!) Možná, že nejbližší budoucnost nás přesvědčí, že bychom ani s takovým opatřením nevystačili, abychom se vyrovnali s dnes nadbytečnými pracovními silami. Ale tu jsme u jedné velmi důležité kapitoly a prosím, aby mně bylo prominuto, jestliže musím použíti poznámky snad pro některá místa trochu nepříjemné.

Mluvíme s největší vážností o nutném zkrácení pracovní doby. A představte si situaci, že u nás kde kdo jako nutné opatření to uznává, ale kolem nás ještě nikde, až na Rakousko, 8hodinová denní pracovní doba zavedena není. Nechceme sociální reformy dělati bezhlavě a tak, aby přivodily ještě větší hospodářskou katastrofu, než je ta, kterou dnes prožíváme. A proto je potřebí, aby pracovní doba, úměrná vývoji racionalisace, byla řešena nejen u nás, nýbrž také kolem nás, aby byla řešena ve všech státech, s jejichž konkurencí, zejména v průmyslové produkci, musíme počítati. (Výborně! -Potlesk.) Vidíme, že od washingtonské konvence, která byla přijata na prvé mezinárodní konferenci práce r. 1919, uplynulo pomalu 12 let, a pořád ještě není 8hodinová pracovní doba zavedena ani v Anglii, ve státě jistě průmyslovém, ani v Německu, ve státě katexochen průmyslovém, ani ve Francii, ve státě, který v produkci průmyslové také přichází v úvahu. Neobracím se sice k vládám těchto států, ale mám právo s tohoto místa položiti otázku: Co dělá socialistická internacionála (Výborně!), co dělá politická a také ta odborová internacionála? Vždyť si musí býti proletariát Anglie jako Německa, tak Francie vědom, že ohrožuje uspořádání pracovní doby úměrně vývoji racionalisace ve všech těch státech, kde je pro to porozumění, jestliže při nejmenším neuplatní aspoň to, co bylo primitivní povinností, jako je zavedení 8hodinového pracovního dne? (Výborně!) Doufám, že v Anglii je pro to situace jistě hodně příznivá a že není třeba zvláštního důrazného volání, aby anglický proletariát v tomto směru vykonal svou povinnost.

A nebojme se to nazvati tak, jak to skutečně je, že totiž hospodářská situace, ve které jsme, a zejména strašná nezaměstnanost, se kterou se těžko budeme vyrovnávati, ukazuje jasně na bankrot soukromokapitalistického výrobního řádu a na bankrot soukromokapitalistického společenského řádu vůbec. (Tak jest! - Potlesk.) Byla to chamtivost po zisku soukromých vlastníků výrobních prostředků, která je vedla k bezohlednému využívání technického pokroku nikoliv proto, aby byla prováděna podle hesla Baťova služba veřejnosti, nýbrž aby byl zvyšován podnikatelský zisk. (Výborně!) A dnes mají sice soukromí majitelé výrobních prostředků snad nejmodernější stroje, ale bohužel stojí před problémem, co s nimi. Lidská pracovní síla může se vyhoditi na dlažbu, ale stroj z továrny se na dlažbu vyhoditi nedá. A dnes ta bezhlavá ziskulačnost nad mlčícími stroji pláče za proklínání dělníkova.

Slavná sněmovno! Nevzpamatuje-li se náš zaměstnavatelský svět a nedojde-li k obratu v tom shonu a sklonu po podnikatelských ziscích, bude těžko vyrovnávati se s krisí a s nezaměstnaností. Odpovědnost je především v rukou majitelů výrobních prostředků. (Tak jest!)

Pan min. předseda jménem vlády v úterním exposé nás ujistil, že při jednání o úpravu obchodních a právních poměrů s jinými státy vykonali jsme vše, co bylo možno. Budiž mi odpuštěno, že v tomto směru chci poněkud odporovati. Naopak, teprve na to čekáme, aby při úpravě zejména obchodních poměrů se sousedními státy bylo učiněno všechno, co může skutečně krisi zmírniti a co je schopno v budoucnosti ji také odstraniti. (Výborně!)

Jsme si plně vědomi, co se způsobilo jen krátkým trváním bezesmluvního stavu s Maďarskem. Víme, že Maďarsko bezesmluvní stav také draho platí, ale přece nebudeme si zapírati, že ho platíme draho také my. Jak by bylo pomoženo průmyslu textilnímu, kdyby již řádná obchodní smlouva byla uplatňována a respektována! Jak by bylo pomoženo ostravsko-karvínskému revíru, kdyby mohl zase vyvážeti uhlí a koks do Maďarska! (Tak jest!) Když povážíme, že jsme vyváželi do Maďarska za 520 mil. Kč ročně textilního zboží, tedy vliv bezesmluvního stavu, za kterého se maďarské trhy obracejí na produkci rakouskou, je přece evidentní. Domnívám se, že i v obchodní smlouvě s Polskem můžeme čekati obezřetnější obchodní politiku, než jaká se tam uplatňovala až dosud. Nemůžeme přece snésti hospodářské zvrácenosti v obchodních smlouvách. Jestliže ostravsko-karvínský revír přišel bezesmluvním stavem s Maďarskem za loňský rok o vývoz 152.320 tun jen při koksu, prosím, slavná sněmovno, abychom si udělali představu, jaké to máme obchodní smlouvy, když ostravsko-karvínský revír nechává pracovati všechno osazenstvo 4 dny do týdne a při tom se do Československé republiky dováží měsíčně 100.000 tun polského hornoslezského uhlí. Domnívám se, že tato anomalie z obchodní smlouvy s Polskem již zmizí v zájmu ostravsko-karvínského revíru. A myslím, že budou napraveny také jiné chyby, aby se v Bohumíně a v pohraničních místech, kde sousedíme s Polskem, naší obchodní politice nesmály malé děti. Když jsme stanovili v celním sazebníku clo na živý vepřový dobytek 563 Kč na živou váhu, kdežto na mrtvou váhu pouze 223 Kč, je pochopitelno, že z Polska k nám dnes dovážejí pouze dobytek mrtvý, poněvadž se více než 50% na tom cle ušetří. Ale my jsme postaveni takovýmto celním sazebníkem do situace, že Polsko k nám dováží sice mrtvý dobytek, ale my bychom dělnictvo řeznicko-uzenářské měli vyvézti do Polska, kde se poráží. Snad to nebude chtíti slavná sněmovna ani uvěřiti, že v potravinářském odboru, o kterém jste mohli míti mínění, že krisí nemůže býti zasažen jako odbory jiné, máme jen ve Velké Praze přes 1000 nezaměstnaného dělnictva řeznicko-uzenářského. (Slyšte!) Domnívám se, že nebude snad při nejbližší příležitosti sjednávání obchodních smluv naše vláda se brániti jednomyslně proklamovanému požadavku, aby k sjednávání obchodních smluv byly připuštěny se svými 10letými, dlouhodobými zkušenostmi a praktickými vědomostmi odborové organisace, a neříkám jen odborové organisace zaměstnanecké, nýbrž také zaměstnavatelské.

Máme zaručeno, že vláda přikročí k realisaci veřejných prací, že bude prováděti investiční plány. Doufáme podle odhodlání investiční komise, že se k tomu přikročí s největší vážností. Mohli jsme již míti na mnohých místech mnoho slz setřeno a mnoho demonstrací ušetřeno, kdyby se bylo přikročilo aspoň k provádění toho, co již je dávno hotovo. V rozpočtu figurují položky ku příkladu na splavnění řeky Odry, která má býti součástkou příštího odersko-dunajského kanálu od Kozlí až do Mor. Ostravy. Hospodářský prospěch této investice je více než evidentní. Je dokonce propočítáno specificky, co pro jednotlivé velké podniky na Ostravsku bude znamenat splavnění Odry od Kozlí do Mor. Ostravy. Tento projekt - snad to smím prozraditi - jest hotov od r. 1921. (Slyšte!) V rozpočtu na letošní rok jest také 74 mil. Kč věnováno na provedení tohoto projektu, jenže, bohužel, se k realisaci dosud nepřikročilo. Na Železnobrodsku máme 9000 domácích sklářských dělníků vyřazených z výrobního procesu, mimo textilní dělnictvo, které je tam zastoupeno také velmi značným procentem. Slavná sněmovno! Co by to znamenalo pro železnobrodský kraj tak těžce postižený nezaměstnaností, kdyby se přikročilo ku provedení projektů už také hotových, a to ke stavbě přehrady na Benešovsku u Semil a k regulaci řeky Jizery vůbec! Polovina nezaměstnaných železnobrodského a semilského okresu mohla by mluviti o produktivní péči o nezaměstnané, kdyby se tento jediný projekt prováděl a také provedl.

Silnice - to je kapitola, která by zasluhovala zvláštní rozpravy, nejen stav státních silnic, nýbrž i stav okresních silnic. Naše obyvatelstvo ví, že Ústřední sociální pojišťovna musila dáti k disposici jednu miliardu na provádění plánu silničního, ale obyvatelstvo se každý den přesvědčuje, že je to tak pomalé tempo, kterým se naše silnice dávají do slušného upotřebitelného stavu, že to vzbuzuje až překvapení.

Jen jednoho úseku se dotknu, aby to tolik nebolelo. 3 roky jezdím po úseku z Voznice do Dobříše a 3 roky se na tom úseku pracuje a dodnes ta silnice do Dobříše není v pořádku. V těchto dnech při srážce autobusu s nákladním automobilem vysypalo se na silnici 5.000 vajec a několik půlek zabitých vepřů; teď, když ta silnice je pohnojena, snad se konečně do pořádku dá, aby se dvě vozidla na tomto úseku silnice mohla vyhnouti.

Regulace řek na Podkarpatské Rusi, regulace Moravy, regulace Vltavy, Labe, Berounky, Jizery atd. - vždyť to jsou všechno produktivní investice a tak naléhavě to všechno volá po provádění a je možno při tom desetitisíce ku práci ochotných rukou skutečně zaměstnat. Věřím, že teď skutečně s největší vážností ten investiční plán prováděn bude. A když věřím tomu, tož připojujeme k té víře skromnou žádost nebo prosbu, zejména na p. ministra veř. prací, aby v těžké situaci nedopustil rozlišovati mezi nezaměstnanými různého politického přesvědčení (Výborně!) a aby tam, kde se skutečně z veřejných prostředků bude prováděti nutná veřejná práce, nepřijímalo se k těmto pracím podle politického přesvědčení resortního ministra.

Nemohu si pomoci a znovu prosím p. ministra soc. péče, ani ne tak v zájmu dělnictva, jako v zájmu soukromého úřednictva komerčního i technického, aby s největší přísností v této situaci prováděl zákon o ochraně domácího trhu práce. Nemůžeme se smířiti a nebudeme trpěti za žádných okolností takové zájmy, aby v bezprostřední blízkosti Prahy v Sadské u Poděbrad byl vystřídán český komerční úředník říšským Němcem jen ze mstivých choutek zaměstnavatelových. Nebudeme trpěti podobné případy, které se objevují houfně i v dnešní době. Myslím, že nám dobře rozumí i p. ministr soc. péče, že nám dobře rozumí celá vláda. Nevoláme po tom, co by mohlo vyvolati retorsi, aby bezhlavě, bezmyšlenkovitě byli cizinci od nás vypovídáni, ale musíme v tomto okamžiku dělati aspoň to, co dělá každý jiný stát bez výjimky. (Potlesk.) V poslední době i Francie, nezaměstnaností vůbec nepostižená, se chrání před přílivem nových cizinců. O nic jiného nám nejde, než o to, aby také u nás domácí trh byl chráněn před přílivem nových cizích pracovních sil. (Výkřiky.)

Nebudu se zmiňovati o tom, co právě soc. demokratičtí poslanci v poslední době provádějí, jak provádějí ochranu domácího trhu práce v Rakousku oproti našemu sezonnímu dělnictvu ze Slovenska a z jihu Moravy. Dělá-li to stát polský, maďarský a každý jiný stát, musí to dělati také stát československý. (Potlesk.)

Myslím, že máme také plný důvod, abychom volali po tom, co již dávno mělo býti způsobeno protikartelovým zákonem, který pořád ještě vláda nepředložila, abychom se jím mohli zabývati; aby pokles surovin a pokles životních potřeb, který je zaznamenán ve velkoobchodě, projevil se také v maloobchodě. Slyšíme-li, že byla zřízena zvláštní cenová komise, která se má tímto problémem zabývati a která na tomto úseku má přinésti kus prospěchu a dobrodiní chudému konsumentstvu, prosím, aby také ona byla puzena ctižádostí, ukázati positivní výsledky svých starostí a své práce. Doufám, že pan ministr pro spotřební hospodářství se osobně o to přičiní.

Nebojím se toho, co se objevilo v naší společnosti, která má příčinu se brániti snižování cen za životní potřeby, že by se snižováním cen paralelně musilo jíti také snižování mezd. Je-li dnes možno ve výrobě chleba a pečiva koupiti zemědělské produkty skoro za polovičku ceny proti r. 1928, táži se, jak je to v souvislosti se mzdou pekařského dělnictva, aby ta houska nebo 1 kg chleba mohl býti levnější? Tam, kde skutečně z poklesu velkoobchodních cen se shromažďují a zvyšují zisky podnikatelské, musí býti s největší přísností se strany úředních orgánů zasáhnuto. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Slavná sněmovno! Chci ukončiti s poukazem, co vlastně dnešní situace znamená. Máme skončenu krvavou světovou válku a žijeme v nové světové válce nekrvavé, ale bolestné. Padají také oběti po stovkách a tisících ve způsobu dělnických a úřednických existencí. Ty oběti padají po stovkách a tisících - bohužel - bez nejmenšího vlastního zavinění. Jsme-li v této situaci a chceme-li této situaci odpomoci, tož zrovna tak jako v krvavé válce je třeba i v této světové válce hospodářské provésti mobilisaci. Ale nikoliv mobilisaci četnických pušek a bajonetů, nikoliv mobilisaci trestajících úřadů, nýbrž mobilisaci všech hospodářských faktorů a sil a všech lidí dobré vůle, kteří mají odhodlání a vůli krisi odpomoci. (Potlesk.)

My se hlásíme v této válce do přední fronty. My jsme ukázali už iniciativu svým zásahem ze 16. června loňského roku smysl pro solidaritu a hospodářskou pospolitost, po které volal jménem vlády pan min. předseda, prokazujeme tou těžkou úlohou, kterou v této situaci plní celá naše strana a zejména její odborové organisace. Máme také vypjatý smysl pro odpovědnost, ke které se hlásíme za minulost, za přítomnost a také do budoucnosti (Výborně!), ovšem s podmínkou, že ta mobilisace bude také úplná a dokonalá a že při této mobilisaci nikdo, kdo je povinen sloužiti, se této povinnosti nevyhne. (Výborně! - Potlesk.)

Bude-li tato mobilisace provedena, potom i my věříme s celou vládou a ve smyslu prohlášení p. min. předsedy, že tu krisi také vítězně zdoláme. (Výborně! - Potlesk.)