Udržal pravil: "Případ tento nutí mne již nyní k varovnému prohlášení, že dne 25. února 1931 žádné demonstrace trpěny nebudou. Varuji před podobnými výtržnostmi, neboť klid musí býti a bude za všech okolností zachován". (Výkřiky komunistických poslanců.) Velmi jasné ohlášení nových Duchcovů. Kdo připravuje a dělá výtržnosti? Nezaměstnaní? Komunisté? Nezaměstnaní, kteří hladovějí, kteří svolají schůzi a demonstraci, aby pánům ukázali, že oni také jsou zde a chtějí žít, chtějí žrát, že nechtějí chcípnout jako hovada, podle vás připravují výtržnosti. Ne, ti nezaměstnaní chtějí demonstrovat, aby vás donutili, abyste jim dali také kus chleba, abyste jim dali práci, aby oni mohli žít. Nejdou dělat výtržnosti, nejdou vraždit, nejdou rabovat. Ani jediný případ nemůžete na toto uvésti. Ne my, ne nezaměstnaní připravují výtržnosti a ohrožují klid a pořádek, nýbrž ti, kteří dávají četníkům rozkaz, aby do těch hladovících lidí stříleli. Ti připravují výtržnosti, ti organisují pogromy, ti ruší klid a pořádek. Klid a pořádek je u vás to, co se včera stalo v Duchcově, klid a pořádek znamená u vás, že když je zde přes půl milionu nezaměstnaných, když přes milion dělníků pracuje několik dní v týdnu, když dnes zde v Československu pracující třída v pravém slova smyslu hladoví, třese se nejistotou a zoufalstvím, co bude zítra, neví kam hlavu složiti, čím hladové břicho nasytiti, to je u vás klid a pořádek. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Komunisté a spolu s nimi všichni, i vaši soc. demokratičtí a nár. dělníci, budou na vás žádati účtování, a běda vám potom, běda vám, každá kapka dělnické krve, každá rána pendrekem, každé bodnutí bajonetem, každý život dělníka budete draze platiti na svých vlastních zádech, na svých vlastních břichách. A potom teprve bude klid a pořádek, až vy budete smeteni.

Proč dělníci v Duchcově demonstrovali? Dělníci v Duchcově a všude jinde v Československu mají hlad, nemají práci, jsou zoufalí, nevědí, co bude zítra. Dovedete si představiti, jak takovému člověku jest, dovedete si představiti, co to znamená, když ze 4 mil. dělníků téměř polovice jest buďto úplně nezaměstnaná nebo pracuje 2 až 3 dny v týdnu a v sobotu nosí domu v pytlíku několik Kč? Dovedete si to představiti, že ten dělník se musí každý den třásti, nebude-li vyhozen z práce a nebude-li chcípati někde za plotem jako nějaký pes. Myslíte, že tito dělníci jsou ovce, že jsou němá tvář, která si prostě lehne za plot a zemře, poněvadž vy to rozkazujete? Myslíte, že dělníci si to mohou dáti líbiti? Nemohou a nedají. Přirozeně, že dělníci musí proti tomu vystoupiti, musí proti tomu bojovati.

Jak bojují dnes? Pod vedením komunistické strany bojují, že vyjdou na demonstraci, že vyjdou na schůzi, že si žádají chleba a práci. Jak vy na to odpovídáte? Příklad duchcovský to ukazuje. Dělníci chtějí chléb, chtějí práci, chtějí žíti. V Duchcově demonstrovali za naše návrhy, za komunistické návrhy, které jsou jejich návrhy a které jsme podali v parlamentě: za zrušení gentského systému, za zavedení podpory pro všechny nezaměstnané na účet státu a podnikatelů, za zavedení 7hodinné, případně 6hodinné doby pracovní. A na toto jste jim odpověděli olovem, bajonetem, střelbou.

Co dělají komunisté, co dělají zejména komunističtí poslanci? Udržal praví - obviňuje sen. Stránského, že se skloněnou hlavou chtěl se dáti napíchnouti na četnický bajonet - o komunistických poslancích vůbec: "Vůbec ke svému hlubokému politování nemohu se vyhnouti připomínce, že přemnozí páni komunističtí poslanci a senátoři se zdají zneužívati své imunity způsobem, který ohrožuje nejen veřejnou bezpečnost a řád, ale také bezpečnost přemnohých jednotlivců" pravděpodobně četníků, pravděpodobně chtěl Stránský hlavou propíchnouti četníka. Tedy komunističtí poslanci zneužívají své imunity, praví pan Udržal. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Ano, komunističtí poslanci a komunisté vůbec jdou v čele nezaměstnaných dělníků, v čele jejich boje, v čele jejich demonstrací, nastavují svá prsa vašim bajonetům, nebojí se vás, nebojí se pendreků, nebojí se kriminálů; bojují za požadavky dělníků. Komunističtí poslanci to dělají a budou to dělati. Takto budou svou imunitu zneužívati vždycky. (Souhlas komunistických poslanců.) Ale, když už jsme při tom, jak je to s tím zneužíváním imunity? Dobrá, komunističtí poslanci zneužívají své imunity. Připusťme to. V zájmu koho? V zájmu boje dělníků, v zájmu toho, aby dělníci dostali kus chleba a práci, aby nemusili chcípati. V zájmu toho komunističtí poslanci zneužívají imunity. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Takto vy zneužíváte poslanecké imunity. Není pochyby o tom, co dělníci budou souditi o postupu komunistických poslanců a o postupu vašem.

Co duchcovská vražda znamená politicky? Duchcovská vražda v souvislosti s celkovou nynější situací ukazuje znovu, že celý nynější systém je se svou latinou u konce, že jest úplně bankrot, že není s to zajistiti převážné většině pracujícího lidu chléb, práci a existenci. Duchcovská vražda dokazuje, že zde na rozkaz ředitelů bank, ředitelů kapitalistických koncernů chcete jako puntík k té své latině, s níž jste již u konce, postaviti četnickou kulku, že chcete na volání nezaměstnaných po chlebu a práci napříště odpovídati olovem. Vám již nestačí pendrek, jak p. Stříbrný před několika lety zde ohlašoval, vám již nestačí bajonet, vám již nestačí kriminál, vy potřebujete mrtvoly. Vy tak chcete dělnickou třídu zastrašiti, aby nevedla boj za svou existenci, nýbrž aby klidně si lehla za plot a z vaší milosti hladem zemřela. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Pamatujte si, že se toho nedožijete.

Jaké poučení vyplývá z duchcovského případu pro komunisty, pro dělníky a zejména pro dělníky soc. demokratické a nár.-socialistické? Vyplývá pro ně poučení a příkaz, že dělníci musí stupňovati svůj boj za chléb a práci, že dělníci si nesmějí a nedají vzíti právo na demonstraci, právo na projev, právo na ulici. Vyplývá z toho poučení, že dělníci budou nuceni sáhnouti proti těmto novým [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] metodám vaší vlády k novým ostřejším prostředkům, kterým dnes je především masová politická stávka. (Potlesk komunistických poslanců.) Konečně pro všechny dělníky vyplývá z duchcovského případu poučení, že režim, který místo chleba jim dává olovo, místo práce kriminál, zbankrotil, a že dělníci, chtějí-li dobýti větší skývu chleba, chtějí-li uhájiti svůj život, musí vésti boj proti celému tomuto režimu. Vyplývá z toho poučení, že chtějí-li dělníci žíti, musí tento vražedný režim zemříti. (Potlesk komunistických poslanců.)

My komunisté vám zde prohlašujeme: Ti 4 zabití a těch 5 zraněných dělníků, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělníci neustoupí před vaším terorem, dělníci nedají se stříleti jako divá zvěř, dělníci dovedou si obhájiti své právo na demonstraci a na ulici. Českoslovenští dělníci budou svůj boj stupňovati. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Tak jest!)

Jménem komunistické strany činím ku konci toto prohlášení:

Dne 3. února předložila vláda za potlesku vládních socialistů své prohlášení o hospodářské krisi. O den později splnila vláda své ohlášené činy, dala vraždit nezaměstnané dělníky, demonstrující pod vedením komunistické strany ve všech městech severozápadních Čech za chléb, práci, podporu v nezaměstnání a za 6 a 7 hodinnou dobu pracovní. Četníci vystřelili do davu na silnici u Duchcova [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] dělník Studnička má 12 střelných ran v břiše, jiný dělník má 4 rány. Na těchto holých skutečnostech ukazují se metody, jimiž vláda hodlá udržeti pořádek a klid mezi hladovými masami. Stejného dne také v Aši připravili četníci dělníkům krvavou lázeň a zranili na 100 dělníků.

Československé dělnictvo nebude přihlížeti tomuto četnickému běsnění se založenýma rukama. V odpověď vládě, v odpověď sociálfašistickým vůdcům, jejichž činnost si vyžádala 4 duchcovské mrtvé, jde pracujícím lidem Československa vlna pobouření [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Voláme je k zastavení práce v den pohřbu ve všech závodech na 15 minut a k stupňování této stávky až k protestní stávce demonstrační. Říkáme dělníkům: Usnášejte se v závodech, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]. Prohlašte svou vůli, že 25. února, přes všechen teror vystoupíte jednotně v sevřených řadách na ulice v boji za chléb a práci, za právo dělníků na ulici, za právo na volné demonstrace, za dělnické požadavky. Voláme nezaměstnané, aby semkli své řady s dělníky v závodech a prokázali svou bojovnou pohotovost novými demonstracemi ve všech oblastech republiky. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Gottwald (pokračuje): [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Tučný.

Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Jménem klubu poslanců čsl. strany nár. socialistické prohlašujeme:

Stalo se, čeho jsme v průběhu hospodářské krise v naší republice nechtěli býti svědky. Při demonstraci nezaměstnaných u Duchcova tekla dělnická krev a padly 4 dělnické životy vedle několika raněných. Tato bolestná skutečnost rozechvívající naše city přiměla nás žádati opětovně a velmi důtklivě odpovědné činitele státní správy, aby psychologické důsledky tísně, v níž se ocitly statisíce nezaměstnaných, nebyly paralysovány zbraněmi a aby ozbrojené orgány státní správy byly vedeny k osvojení si potřebné dávky uznání a pochopení pro tuto situaci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Na druhé straně nemůžeme ponechati bez nejpřísnějšího odsouzení lehkomyslnost, s jakou se k vedení t. zv. akcí nezaměstnaných vnucuje komunistické hnutí (Hluk. - Místopředseda Zierhut zvoní.), které pro zmírnění těžké situace nezaměstnaných nikdy nic positivního neučinilo a za používání svůdných hesel a frásí vhání bezbranný lid na zbraně bezpečnostních orgánů. Při tom se však svůdci v každém případě dovedou tak krýti, aby osobně nic neriskovali, jak už bylo před touto smutnou událostí patrno z incidentu radotínského.

Hazardérstvím takového druhu se dělnictvo z tísně nezaměstnanosti nevyvede, nýbrž jedině setrváním na cestě positivních zásahů a positivní práce socialistických stran. Proto varujeme důtklivě dělnictvo, aby se komunistických akcí nezúčastňovalo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jsme přesvědčeni - a žádáme to také důrazně - že státní správa nedopustí, aby se případ duchcovský ještě kdekoliv opakoval. Litujíce obětí tohoto případu, žádáme pana ministra vnitra, aby dal přísně vyšetřiti všechny okolnosti, za jakých k užití zbraně četnictva došlo, a z vyšetření nic netajil, protože nejde o bezvýznamnou episodu, nýbrž o bolestnou ztrátu lidských životů, svedených v boji o práci a chléb na bludnou cestu.

Proto žádáme důrazně, aby s tím větší vážností uplatnila vláda v nejmožnější míře prostředky ke zdolání nezaměstnanosti a pro pomoc nezaměstnaným. Ale netajíme se přesvědčením, že se vší přísností musí býti stíhána a tak znemožňována zločinná činnost neodpovědných živlů, (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) kteří cizí komando k organisování rozvratu po celé Evropě usilují uplatňovati také u nás a jejichž lehkomyslné svědomí neotřese se ani nad dělnickými životy, jejich přičiněním utracenými. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! Jaký by to byl pohodlný úkol, zejména po té tragické a vzrušující události duchcovské, kdybychom mohli s tohoto místa vysypati snůšku naučených stereotypních frází: "Kapitalistický stát, kapitalistické zlodějství, kapitalistický švindl, korupce, četnické pušky, policajtské pendreky, fašisté a sociálfašisté" - a skončiti líbivým návrhem, aby se dalo k disposici 5 miliard, které nejsme povinni opatřiti. Nikdy jsme nebyli založeni tak, abychom těžké hospodářské problémy chtěli řešiti pustým spíláním a frázemi, a zejména v této nynější situaci byl náš klub od prvého záblesku těžké krise a nezaměstnanosti proniknut do posledního údu nejvážnějšími starostmi, jak tuto krisi zdolat a v prvé etapě tuto krisi aspoň zmírniti. A právě proto, že jsme tyto velmi vážné starosti projevovali od prvního okamžiku, máme právo k výtkám a k upozorněním, zejména jsou-li tyto výtky a upozornění vedeny nejlepšími úmysly. Již 13. prosince 1929 vyslechli jsme programové prohlášení vlády, v němž její předseda řekl: "Vládu, které stojím v čele, čeká řešení velikých, najmě hospodářských problémů, jež úzce souvisí s nynějším světovým hospodářským stavem... (Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): ... plným těžkých krisí. Neboť jsou to právě velké hospodářské starosti dneška, které svedly tentokráte ke spolupráci složky representující různé skupiny obyvatelstva a spojily je v koalici, jež bude míti v prvé řadě za úkol brániti dalšímu šíření krise a léčiti poruchy vzešlé z dnešní tísnivé situace." V tu dobu, kdy bylo toto programové prohlášení vlády proneseno, vyznačoval se rozsah hospodářské krise číslicí 52.809 nezaměstnaných osob (Výkřiky komunistických poslanců. Místopředseda Zierhut zvoní.), a jako protějšek mohli jsme k tomu zaznamenati aspoň jeden světlý zjev, že bylo 13.000 uvolněných míst. Od prohlášení uplynula doba delší jednoho roku a podívejme se na dnešní stav krise a nezaměstnanosti. 196 velkých závodů stojí úplně. (Výkřiky komunistických a čsl. nár. socialistických poslanců. - Místopředseda Zierhut zvoní.)

Ústřední sociální pojišťovna na konci měsíce října r. 1930 zaznamenala už úbytek 200.000 pojištěnců, a jest známo, že právě po měsíci říjnu m. r. rapidně přibývalo na rozsahu nezaměstnanosti. Dnešní úbytek stavu pojištěnců bude se pohybovati okrouhle kolem celého půl mil. osob. 1/2 mil. nezaměstnaných! Je hrozno pomysliti, jak nezaměstnanost zasahuje různé pracovní obory. V textilnictví je už dnes 75 % nezaměstnaných, ve sklářství 60 až 70% nezaměstnaných... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): ... v kožním průmyslu 40%, v dřevoprůmyslu 40%, v oděvním průmyslu 30%, v kovoprůmyslu 25-30 % nezaměstnaných. (Slyšte!) V hornictví je už dobrých 20% nezaměstnaných a tak bychom mohli pokračovati od jednoho pracovního odboru ke druhému.

Proti stavu z prosince roku 1929 se nezaměstnanost nejméně zdesateronásobila a dostali jsme se do situace, za které již prostý lid přestává rozuměti naší politice, dostali jsme se do situace, kterou prostý lid charakterisuje, bohužel, že přiléhavými slovy, že čekáme, až nemocný bude v agonii, abychom ho potom teprve léčili, po případě snažili se vzkřísiti. Až dosud, je pravda, hledali jsme pouze vysvětlení a omluvy pro krisi, kterou je naše republika zmítána. Ale s tím nevystačíme. Krise musí býti řešena a musí býti řešena podle toho, jaké má příčiny.

21. prosince téhož roku, když jsme slyšeli programové prohlášení vlády, jsme na tyto příčiny upozornili a řekli jsme, že na prvním místě to je nadvýroba, způsobená racionalisací. Na druhém místě že je to jednostranná ochranářská politika v obchodních smlouvách. Řekli jsme, že v této krisi se projevuje vliv působení kartelů a že je potřebí radikálního a přísného zásahu proti politice kartelů. Dále, že je to pokles kupní síly domácích konsumentů. To jsme říkali my socialisté a zdálo se tenkráte, že jsou to jednostranné neobjektivní názory. Za rok po nás pronáší soud o naší hospodářské krisi a o nezaměstnanosti Národní banka, která přece není spravována socialisty a jejímiž ústy nemluví jednostranný socialistický svět. A Národní banka jako příčinu dnešní krise staví na první místo porušení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou a razí pro to speciální termín: předimensování výroby, čili do srozumitelné mluvy přeloženo, racionalisace. Na druhé místo staví obchodně-politické překážky, čili totéž, co jsme řekli my, jednostrannou ochranářskou politiku v obchodních smlouvách, a na třetí místo staví vázanost cen prostřednictvím kartelů, kterážto vyloučila korektiv cenové pružnosti, že se nemůžeme dostati s cenami denních potřeb na nižší niveau. Je to doslova totéž, co jsme 21. prosince 1929 řekli my.

Když jsme viděli, že po uplynutí půl roku nestalo se nic, co bychom mohli označiti za významný čin aspoň ke zmírnění té nezaměstnanosti, tož aby nám nikdo nemohl vytknouti, že jen ukazujeme vědomosti o rozsahu krise, že ukazujeme vědomost o tom, kde je krise nejtěžší, chopili jsme se iniciativy a dne 16. června jsme předložili p. min. předsedovi obsáhlé memorandum, obsahující konkretně naznačené reálné prostředky, které jsou skutečně proveditelné, uskutečnitelné a které musí vésti k tomu, aby krise byla nejen zmírněna, nýbrž i odstraněna.

Neříkám to s chlubnou tendencí, nýbrž konstatuji pouze jako pozoruhodný fakt, že teprve v rozpočtové debatě jsme se na sklonku loňského roku dověděli, že p. min. předseda s radostí toto memorandum četl a uznal, že provedením všech tam konkretně naznačených prostředků je možno skutečně znovu přivoditi blahobyt v republice. Bohužel, že ještě v době rozpočtové debaty positivně nebylo z něho nic realisováno. A ještě před tím, než jsme slyšeli tuto charakteristiku vzpomenutého memoranda, postavila nás vláda před fakt, že na provádění jen vodocestného plánu chce věnovati 2.200,000.000 Kč. A bezprostředně po rozpočtové debatě postavila nás před druhý fakt, že je ochotna opatřiti 150 mil. na okamžité mírnění krise tam, kde se toho objeví nejnaléhavější potřeba.

Tedy určité odhodlání se projevilo, ale, bohužel, neprojevily se žádné činy. "Co se děje", ještě dnes se můžeme právem tázati. Kde je brzda, že se neuskutečňuje nic z toho, co už bylo naznačeno a co se prováděti míní? A v prohlášení vlády, které jsme slyšeli v úterý, bylo něco, co jest jedinečným zjevem - a snad to již zůstane ojedinělým zjevem do budoucnosti v historii naší republiky - že vláda Československé republiky se musí obraceti na výkonný aparát státní s apelem, aby konal svoji povinnost (Slyšte!), aby usnadnil situaci, ve které se stát octl.

Apeluje na výkonný aparát státní. Myslím, že především na odpovědné a největší, rozhodující moc vlastnící vysoké úřednictvo. A myslím, že mně nebude nikdo podkládati nešlechetných úmyslů a že mně bude uvěřeno, že jsem v tomto okamžiku prost jakýchkoliv i výhrůžných tendencí, když upozorním, že tam už dávno mělo proniknouti přesvědčení, že i čsl. stát, naše republika, žije a udržuje život tohoto státu a jeho společnosti jen z výtěžku práce, a nebude-li se u nás pracovati, nebude potom také těch 5 miliard na osobní výdaje (Výborně!) a že takovýmto počínáním vysoké naší byrokracie se podřezává větev, na které sedí také ona sama. (Tak jest! Výborně! - Posl. Vávra: Také resorty se nemohou dohodnouti!) Může to býti pravda a bude to asi pravda, ale snad dojde k nápravě.

A když při té příležitosti vidím před sebou váženého p. kol. Vávru, budiž mně dovoleno, abych vzpomněl jednoho okamžiku z loňské rozpočtové debaty, když s tohoto místa mluvil p. dr Kramář. Pan kol. Vávra jeden pasus jeho řeči provázel poznámkou, že práce je všude dost (Posl. Vávra: Ano, je!), jen jest potřebí se jí neštítiti. To je poznámka, která může býti různě vykládána, to jest poznámka, která by mohla také vrhnouti nezaslouženě na dělnictvo velmi špatné odium, a proto jsem povinen, když jsem právě mluvil o stanovisku té vysoké byrokracie k tísni a nezaměstnanosti, říci, že v tomto okamžiku každý z nás, kdo ví o tom, že je všude práce dost a že jest jen třeba, aby se jí ti, kteří práci chtějí a hledají, neštítili, upozorniti na to rozhodující kruhy. A teď jistě k tomu bude příležitost, když jsme ustavili investiční komisi, která bude vyhledávati příležitost k práci. Poněvadž znám p. kol. Vávru jako radikálního a resolutního ve své vůli a ve svém počínání, domnívám se, že by v prvé řadě on svými zkušenostmi a radami měl býti investiční komisi nápomocen.

Ale jsem povinen v tomto okamžiku ujmouti se také těch, kterých se žádná taková výtka dotknouti nemůže. Kdyby p. kol. Vávra procházel shromážděními nezaměstnaných dělníků, až do ohluchnutí by slyšel jejich devisu, jejich heslo: Nechte si podpory, my chceme práci! (Potlesk. - Výkřiky posl. Vávry.) Pro jednoho, dva darebáky, jichž není prosta žádná třída, žádný stav v naší společnosti, ani nahoře ani dole, není možno vrhati hanlivé odium na celou třídu, na celý stav. (Výborně!)

Budiž mi prominuto, že vzpomínám trochu vzdálenější historie. Nevymizelo nám z paměti, jakých událostí jsme byli svědky v době, když jsme měli ještě zákon o podporování nezaměstnaných a když jsme měli zákon, který umožňoval bráti podpory také demobilisovaným. V Chomutově shodou okolností to byl příbuzný živnostník s vámi, obchodník kůžemi, který měl ve spořitelně chomutovské 360.000 Kč uloženého jmění a šel si vybírati podporu demobilisovaného. (Výkřiky posl. Vávry.) Člověk, který byl vlastníkem 72 korců polí, šel si vybírati také podporu demobilisovaného. To nebyli dělníci, to byli příslušníci jiných stavů a nám nenapadlo, abychom pro takové hanlivé zjevy házeli hanlivé odium na celý svaz zemědělský nebo živnostenský. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Teď ovšem budeme netrpělivě čekati na výsledky práce investiční komise. Věřím, že určití faktorové, zejména zástupce vlády, bude v ní skutečně takovou pružinou, aby rychle ukázala výsledky svých úvah, výsledky svých starostí, a že v nejbližších dnech budeme moci nezaměstnané dirigovati na určité veřejné práce. Kdyby už nic jiného, tož kdyby bylo provedeno jen to, co jest již dávno připraveno, těch 1400 u zemského úřadu ležících hotových, ale dosud neschválených stavebních projektů, kdyby se přikročilo k jejich realisaci, desetitisíce těch, kteří skutečně chtějí práci, volají po práci a nikoliv po podporách, našly by tu příležitost, aby se ve svých touhách vyhojily. A je toho tím více potřebí, poněvadž se dostáváme opravdu do situace nebezpečné, jak už jistě přesvědčivým důkazem je včerejší tragický případ duchcovský.

Slavná sněmovno! Hrozím se domysliti důsledků, kdyby tak v tomto okamžiku měly vypověděti službu také odborové organisace dělnické, které až dosud nesou tíhu podpůrného břemene těch statisíců nezaměstnaných. (Výborně!) A já lituji, že právě faktor, který může říci, že má do této chvíle největší zásluhu, že duchcovských případů se nám neobjevilo veliké množství, je pořád tak nepříznivě posuzován a někdy i pouhým nedorozuměním vháněn do velmi podivné situace.

Pozorně se podívejme do úterního vládního prohlášení! Vidíme tam odstavec, který měl snad býti uznáním pro poslání odborových organisací v této těžké situaci, ale, bohužel, snad pouhým nedopatřením zvrhl se v něco jiného.

Vláda prý se musí zabývati otázkou sanace fondů tak zv. gentských organisací. Dovoluji si ve vší šetrnosti upozorniti, že žádných gentských organisací nemáme, nýbrž máme odborové organisace, které mají fondy pro podporování nezaměstnaných, pro výplatu podpor podle gentského způsobu, kterým zkráceně říkají gentské fondy. Snad tu byly míněny tyto gentské fondy odborových organisací. Ale jakmile se to dá pouhým nedorozuměním do veřejného prohlášení, jak je to v prohlášení úterním, následují z toho dedukce, jaké jsme slyšeli hned od prvního řečníka v této rozpravě p. kol. Zápotockého, který nás tu obviňoval před celou sněmovnou, že honíme doslovně užil toho termínu - pana ministra soc. péče, aby sanoval odborové organisace. Přibíjím na pranýř tuto zlomyslnou lež, poněvadž bych se za to styděl, kdyby kterákoliv odborová organisace, s nimiž mám co činiti a s nimiž kooperuje náš poslanecký klub, na sanaci svou vlastní chtěly ze státních peněz jediného haléře. (Výborně! Potlesk.)

Ale jestliže odborové organisace právě na gentské fondy, ze kterých vydržují nezaměstnané do té míry, aby necítili hladu a aby nevolali o pomoc proti pozvolnému zmírání hladem, doplatily ze svých jiných prostředků do dnešního dne už jistě na 30 mil. Kč (Slyšte!), tož myslím, že plným právem volají, aby si té situace vláda všimla, protože dělají něco, co je nad povinnost zákonem jim se státní správy na jejich bedra přenesenou. (Výborně!)

A myslím, že volání, aby si vláda všimla kritické finanční situace odborových organisací, je tím spíše oprávněné, poněvadž nikdo nemůže na nich žádati, aby za konání přenesené povinnosti vlády se finančně úplně zruinovaly, po případě do daleké budoucnosti také zadlužily. (Výborně!) Nemůžeme k tomu nechat dojíti tím spíše, poněvadž u nás máme co dělati se zvlášť orientovaným a také ne příliš tolerantně založeným světem zaměstnavatelským. Doufám, že jsem i tímto nejasným náznakem pověděl snad více, než je zdrávo.

Když jsem u té kapitoly zaměstnavatelské, budiž mi dovoleno, abych řekl k charakteristice orientace zaměstnavatelské ještě něco více. Dělnictvo je v takové tísni, jakou neprožilo ani r. 1926, ani r. 1922. A každý slušný člen naší společnosti uznává, že v této situaci si zaslouží uznání a že zaslouží, aby se mu podala pomocná ruka. Jenže náš zaměstnavatelský svět je orientován jinak: té tísně musí býti do krajnosti využito k úplnému zotročení, po případě také zbídačení dělnictva! Nejen že se bezohledně propouští dělnictvo tam, kde by finanční fundament podniku vydržel, aby 100, 200 lidí na přechodnou dobu, než se snad situace zlepší, mohlo zůstati v podniku, ale propouštějí se i lidé, jichž práce podnik potřebuje, na př. silniční podnik, resp. okresní komise, které jsou přec povinny, aby udržovaly silnice v pořádku, také propustily docela lehkomyslně, jako kdyby se o nic nejednalo, 119 zaměstnanců silničních na jednom jediném okrese. (Různé výkřiky.) Co je to za morálku, co to je za lidský cit, který dovede takto v té tísni řáditi, který dovede v této tísni takto spekulovat?

Je to stejné "hrdinství" a stejná "šlechetnost" jako útočiti na raněného anebo dobíjeti raněného. A stejná šlechetnost je využívati této tísně dělnictva, kdy je zvýšena nabídka pracovní síly, ke snižování mezd u vědomí, že v takové situaci se těžko dělnictvo ubrání. A nejenom že se sahá k těmto projevům spekulačním, ale dokonce se využívá této situace k ukojení mstivých choutek zaměstnavatelů a "vyčišťují se" závody ode všech těch, kteří někdy za lepší situace ukázali kousek páteře, kousek dělnického sebevědomí a kousek třídního uvědomění. Spekulace zaměstnavatelská neštítí se ani sahati k protizákonným činům a této tísně využívá i k propouštění celých závodních výborů, jak to udělala firma Liebig v Železném Brodě. A dokonce za pasivního přihlížení našich stát. úřadů zaměstnavatelská msta proti zaměstnancům neštítí se ani takového upravování svých poměrů v závodě, že místo propuštěného domácího úředníka nebo dělníka najímá cizince, aby jimi nahradila pracovní síly. A rozumí se, že tam, kde by dělnictvo mělo odvahu postaviti se proti těmto spekulačním choutkám zaměstnavatelským, použije se hned pohrůžky, že se zastaví provoz podniku úplně, jestliže se dělnictvo nesmíří s diktovanými pracovními a mzdovými podmínkami.