A nyní k věci. Předevčírem učinila vláda prohlášení, jak chce řešiti krisi svého systému, a jeden z hlavních bodů tohoto prohlášení tvořilo ujištění, že se vláda postará za každou cenu o klid a pořádek. To bylo předevčírem. Než však toto prohlášení pánové v ministerské radě koncipovali, dali rozkaz svým úřadům a své ozbrojené moci, aby proti nezaměstnaným ostřeji než dosud postupovaly, a současně dali rozkaz svým kuliům v redakcích, aby připravili pro tento ostřejší postup náladu. To předcházelo vládnímu prohlášení. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 74 této těsnopisecké zprávy.] Včera došlo k první ukázce, jak bude v nynější etapě krise tato vláda Udržala, dr Czecha, který také utekl, a Bechyně řešiti tuto krisi. A dnes bylo nové prohlášení, prohlášení, které je smíšeninou cynismu, lží, pokrytectví a dalších hrozeb. Totéž obsahuje prohlášení českých i německých sociálních demokratů. A jejich potlesk ku prohlášení vlády, jejich potlesk ku prohlášení Tomáškovu dokazuje, že oni plně s tím, co se včera v Duchcově stalo, se solidarisují. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)
A nyní, jak to bylo v Duchcově, jak došlo k událostem v Duchcově, proč k nim došlo?
Ministerský předseda a jeho ústy pan Czech, Bechyně, Franke a Beneš a ostatní praví, že okresní úřad učinil včas přiměřená opatření, aby byl zajištěn veřejný klid a pořádek. To prý připravoval úřad, zajištění pořádku a klidu. Jak to skutečně bylo? Oč šlo? Včera byly ve všech větších místech severozápadních Čech velké demonstrace a projevy nezaměstnaného dělnictva za chléb, za práci, za ty návrhy, které ve prospěch nezaměstnaných komunisté zde v parlamentě předložili, za zrušení gentského systému, za zavedení plné podpory pro všechny nezaměstnané na účet státu a kapitalistů, za zavedeni 7hodinné, případně 6hodinné pracovní doby.
A nyní cituji svědectví lidí, kteří zažili to, co se v Duchcově stalo. V Duchcově samotném měla se demonstrace konati za účasti nezaměstnaných z okolních vesnic. Odpoledne skutečně shromáždili se v různých vesnicích kolem Duchcova a v sevřených řadách táhli k Duchcovu. Ze severní strany táhl zástup nezaměstnaných z Hrobů. Četnický kordon na silnici Duchcova tento zástup napadl a rozehnal, takže hrobští nezaměstnaní jenom po jednom, různými oklikami se dostali do Duchcova. S opačné strany táhly zástupy nezaměstnaných k Duchcovu silnicí od Ledvic, malé to vesničky asi půl hodiny vzdálené od Duchcova. Odtud táhl nejsilnější proud, ježto u ledvického nádraží se sjednotily zástupy z Bíliny, z Břežánek, Hostomic, Želenky a posléze ze samotných Ledvic a společně táhly duchcovskou silnicí. Zástup bílinských nezaměstnaných byl sledován již od samé Bíliny 12členným oddílem četníků, kteří šli v patách za nezaměstnanými i pak, když se u Ledvic sjednotili a začali pochod na Duchcov. Tak táhl zástup nezaměstnaných, čítající 300 až 500 osob duchcovskou silnicí. V čele kráčeli vedoucí činitelé komunistického hnutí, horníci z Ledvic společně se soudr. sen. Stránským. Pochod uzavírala 12členná četnická hlídka. Zástup šel v klidu bez zpěvu a bez výkřiků. Bylo to po 2. hod. odpol. Kolem 3/4 3 dospěl zástup k železničnímu podjezdu již u samého Duchcova. Pod tento podjezd otáčí se silnice k 90stupňovému úhlu. Na jedné straně silnice se zvedá železniční násyp, na druhé straně je dřevěná ohrada. Pod samým podjezdem čekal na pochodující nezaměstnané oddíl četníků, čítající 14 nebo 15 osob. Stáli v rozestoupení na silnici, malý krůček jeden od druhého, s puškami připravenými k palbě. Představte si situaci: silnice, na jedné straně vysoký železniční násyp, na druhé straně plot, vzadu kordon četníků, vpředu kordon četníků! Když první řady došly k podjezdu - cituji dále zprávu určitého svědka - byly zastaveny a četnický velitel krátce zakřičel: Zpátky! Do Duchcova se nesmí! Převážná část zástupu, zvláště pak poslední řady nemohly slyšet tuto výzvu, neviděly četnický kordon pod podjezdem, neboť, jak již řečeno, silnice zde zatáčí v pravém úhlu, četnická hlídka, stavící se v cestu zástupu, stála na jedné, zástup pak na druhé odvěsně tohoto úhlu. Vtom však, zatím co četníci vpředu křičeli: Zpátky, do Duchcova se nesmí!, začalo křičet 12 mužů četnické hlídky od zadu: Vpřed! Zpráva o tom praví: Vtom však 12 mužů bílinského četnictva došlo k posledním řadám zástupu a začalo tlačit na ně. Nezastavujte! Jděte! Kupředu!, bylo voláno ze zadních řad. Takto připravil na rozkaz vlády okresní náčelník spolu s četnickým velitelem klid a pořádek. Vehnal 300 až 500 nezaměstnaných do pasti. (Výkřiky posl. Zápotockého.)
Co se dále stalo, když došlo k utvoření situace, kterou jsem vylíčil? Min. předseda praví, že na výzvu četníků dav povelu neuposlechl, ale ze vzdálenosti 5 až 6 kroků před kordonem, v těsně sražených řadách, muž na muže, se skloněnými hlavami, vrhl se proti kordonu četnictva se zřejmým úmyslem kordon proraziti. "V čele davu byl senátor komunistické strany Stránský a v prvních dvou řadách byli vybráni nejmladší silní muži. Na každého četníka se vrhli 3 nebo 4 demonstranti, uchopili je za karabiny, aby jim je vyrvali." To tvrdí min. předseda. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Jak to bylo? Z vylíčeného je zřejmo, že dělníci byli vehnáni do pasti. Cituji dále:
"12 mužů bilínského četnictva došlo k posledním řadám zástupu a začalo tlačit na ně. "Nezastavujte! Jděte! Kupředu!", bylo voláno ze zadních řad. Četníci nás bijí! Pohněte se!, křičely ženy v posledních řadách, aniž snad měly tušení, že prvním řadám zastavil cestu kordon duchcovských četníků pod viaduktem. V okamžiku nastal zmatek. Někteří nezaměstnaní, hlavně ženy, se pokusily utéci před útočícími bilínskými četníky tím, že chtěly vylézti na železniční násyp. Násyp má však velice příkrý svah, takže jen málokomu se podařilo dostati se na trať. Sen. Stránský, jakmile shlédl situaci, společně s několika ledvickými horníky přiskočil k duchcovským četníkům pod viaduktem, řekl jim, že zástup je sevřen ze zadu, takže musí tomuto zástupu, má-li se pohnouti a rozejíti, cestu uvolniti. Četníci byli vzadu i vpředu, na jedné straně železniční násyp, na druhé straně plot. Na to mu velitel četnictva řekl: "Nic! Zpátky!" Někteří z prvních řad, mezi nimi i sen. soudr. Stránský si pomáhají tím, že přecházejí mezi četnickými puškami připravenými k palbě, za četnický kordon, za viadukt na bilínskou silnici. Jen několik málo lidí mohlo toto učiniti. Většina z prvé řady zůstává před kordonem, před puškami".
Tak to bylo! Tak nezaměstnaní v čele se Stránským útočili! Jak to dopadlo pak? Soudr. Stránský, který vidí, že četníci čekají na vhodný okamžik, aby zahájili střelbu, křičí: Nenaleťte na každou provokaci, neházejte kamením. Zároveň je slyšeti povel: Na bodák! Ale vtom třeskla první rána. Vystřelil ji četník Práchenský, který znervosněn vlastním činem křičí: Palte! V zápětí nato zní první salva. V zástupu nastal nepopsatelný zmatek. Lidé utíkají, kudy jen mohou. Většina utíká na příkrý svah násypu. Část jich utíká na druhou cestu, která vede k Ledvicům. Tento útěk je jakoby dalším povelem ke střelbě. Třeskly ještě dvě salvy, dohromady asi 40 až 50 ran. Lidé, kteří stojí mezi střílejícími četníky, zůstávají stát zděšeni. Nevidí ještě účinků střelby, vidí jen strašlivý zmatek, a chtějíce uklidnit zástup, volají: Neutíkejte, oni střílejí slepejma!
Celá tato událost byla dílem několika vteřin. Jakmile zástup vyprazdňuje místo, kde silnice tvoří úhel a vchází pod železniční viadukt, naskýtá se všem úžasný obraz. V tratolišti krve se válí 9 dělníků. Bilínští četníci stojí kolem místa, kde leží ranění a snad i mrtví, právě tak zbledlí a strachem se třesoucí jako četníci duchcovští, z jejichž pušek ještě vychází kouř po poslední salvě.
Soudr. Stránský probíjí se kordonem duchcovských četníků, řítí se k raněným a volá na četníky: Co jste udělali? Vrahové! Zabili jste otce několika dětí! Chce pomoci některým křičícím raněným, avšak v tom nabývají již četníci opět své úřední chladnokrevnosti. Nesahejte na ně! volá jeden z četníků, a když soudr. Stránský neuposlechl, dva se ho chopili a odvedli ho na silnici k Mostu.
Tak útočili nezaměstnaní v čele se soudr. Stránským proti četníkům a tak se četníci bránili. Min. předseda říká, že bylo vypáleno 4 až 5 ran a 4 lidé jsou zabiti. Jeden z nich je provrtán kulemi, na 12 místech má prostřelené vnitřnosti. Pravděpodobně je to jako tehdy v Radotíně, kde jedinou kulí bylo raněno několik osob. Takový byl průběh událostí!
Ministerský předseda ve svém prohlášení, koncipovaném spolu také s Czechem, Bechyněm, Frankem a Meissnerem, prohlásil také toto (čte): "Na základě těchto faktů - které jsem já uvedl - ve skutečnosti až dosud zjištěných nutno usouditi, že použití zbraně bylo dle platných předpisů okolnostmi případu zcela odůvodněno a že četnictvu, které plnilo přesně svou obtížnou povinnost, nelze v tomto směru činiti žádných výtek." (Výkřiky komunistických poslanců.) To je velmi cenné přiznání, že četnické pušky v Duchcově nespustily z nervosity četníků nebo ze zlé vůle těch četníků na provokace dělníků, nýbrž na komando vlády, v níž sedí několik sociálně demokratických a národně sociálních ministrů. Min. předseda Udržal ve svém prohlášení schvalujícím střílení četníků to potvrzuje.
Ale podívejme se dále na skutečnost, jak po střelbě četníci "plnili svou povinnost".
Opět cituji očitého svědka (čte): "Jeden z raněných pomalu zvedá hlavu a třaslavým, sotva slyšitelným hlasem volá nejblíže stojící ženu: Paní, pojďte sem, chci vám něco říci! Žena spěchá k ležícímu, leč jeden z četníků přiběhl a odhání ji. Tento raněný se jmenoval Antonín Zeithammer a zemřel 2 hodiny po střelbě". (Výkřiky komunistických poslanců.)
Jak již řečeno, četníci s úředním klidem střežili místo katastrofy a raněné, kteří křičeli a sténali v bolestech, pokud nebyli v bezvědomí, a úzkostlivě se starali o to, aby nikdo nemohl raněné ošetřiti a aby ani jeden z dělníků neodběhl přivolati pomoc. Trvalo hodnou chvíli, než přijelo silnicí od Duchcova první osobní auto. Dělníci je zastavili a požádali v autu sedící, aby vystoupili, ježto se ranění musí odvézti. Ti, kteří byli v autu, s tím souhlasili, ale vtom přiběhli opět četníci a rozkázali pasažérům: "Nasedněte a jeďte, nikdo se nebude odvážeti!" (Výkřiky komunistických poslanců.) Devět lidí válelo se v krvi. Až později se přivalilo nákladní auto Pečeného ze stáčírny piva v Ledvicích a na toto auto teprv byli naloženi 4 ranění. Další osobní auto a jeden povoz s koňským potahem odvezly ostatní raněné do nemocnice.
Scéna s odvážením raněných a vyčkáváním náhodně kolem jedoucího povozu byla neobyčejně rozčilující. Kolem stojící dělníci, železničáři, kteří byli přivoláni střelbou na násyp před viaduktem, užasle se na to dívali a chtěli několikráte pomoci raněným, leč vždy byli četníky odehnáni. Mladý ledvický četník Vlk dokonce řekl jisté ženě, která chtěla podložiti svůj kabát pod hlavu jednoho raněného: Jděte zpátky, nebo budete míti olovo v žaludku!" (Výkřiky komunistických poslanců.)
Oni "přesně konali svou obtížnou povinnost", pravil jménem soc. demokratických ministrů p. Udržal. Tedy i tento Vlk, který hrozil ženě olovem do žaludku, konal podle Czecha, Kaufmanna, podle Bechyně svou povinnost!
Jména raněných a mrtvých jsou: Josef Studnička, 27letý horník z Břežánek, byl střelen do břicha. Po střelbě ještě dlouhou chvíli byl živ a zemřel na cestě při převážení do nemocnice. Tento dělník Studnička byl členem Národního sdružení, členem organisace nár. demokratů, nebyl to tedy žádný komunista.
Druhý [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] jmenoval se Antonín Zeithammer, 19letý horník z Hostomic, byl raněn do břicha. Na nemocničním vozíku, když ho ukládali do postele, v horečce se obrátil a otevřenou ranou mu vyhřezlo střevo. Svému zranění podlehl v nemocnici v 5 hodin odpoledne.
Třetí [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] dělník Alois Lamač, svobodný z Biliny, byl střelen do nohy a břicha a dokonal ve 3/4 8 hod. večer. - Josef Kadlec, ženatý horník z Hostomic, byl čtvrtou obětí. Měl dvěma ranami prostřelenou levou nohu. Do levé nohy byl střelen zpředu a střela mu utrhla celé lýtko levé nohy. V 8 hodin večer, když jsme byli v nemocnici, ležel na operačním stole a byla mu amputována levá noha. Před půlnocí však dokonal.
To jsou 4 smrtelné oběti, důsledky 4 ran, podle Udržala.
Těžké rány utrpěli tito dělníci: Gustav Syřiště z Hostomic, svobodný dělník, má těžké zranění na lýtku levé nohy. Evžen Syřiště, jeho bratr, svobodný dělník z Hostomic, byl poraněn na levé ruce a pravé noze. Antonín Kraus z Ledvic, otec dvou dětí, byl četníkem Vlkem z Ledvic střelen do levé nohy a pravá noha byla mu také zasažena. V nemocnici byl ošetřen a poslán do domácího léčení Václav Skuthan, ženatý sklenář z Biliny, otec dvou dětí. Zranění Václava Skuthana si zasluhuje pozornosti. Byl poraněn na 10 místech. Leč jeho rány jsou jenom vrchní, na pravé ruce a levém boku. Kromě toho byl mu roztříštěn horní ret. Rány nejsou způsobeny projektily, nýbrž jen částí olova. Kromě toho bylo raněno ještě více osob lehce a vesměs týmž způsobem jako Skuthan.
Četníci používali podle všeho humanitního prostředku, střel "dum-dum". Svědkové o tom praví: Máme uschovány kousky olova, které jsme vybrali z kabátu jednoho raněného. Fakt, že celá řada lidí byla zasažena takovýmito drobnými kousky a způsobeno jim vrchní zranění, vede k domněnce, že četníci stříleli buď sekaným olovem nebo pověstnými náboji "dum-dum", které se roztříštily dříve než zasáhly tělo. Mrtvý Josef Kadlec byl nesporně zasažen střelou "dum-dum". Svědčí o tom rána v levé noze. Dostal ji zpředu a projektil mu roztrhl celou zadní část lýtka.
Tak vypadá postup vašich četníků, když byli podle vašeho názoru vykonali svou povinnost [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Co dosvědčují tato fakta? [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Skutečnost, že bezbranným dělníkům, ohlašujícím demonstraci za chléb, za práci, za to, aby mohli docíliti něčeho, co by jim umožnilo život, tato demonstrace byla zakázána, že tito dělníci byli dvěma kordony policie jako stádo ovcí vehnáni do pasti, střelbou, postupem při střelbě a po ní, všechno, co se ve vládním prohlášení předevčírem říkalo, všechno, co vládní tisk před několika dny psal, a konečně všechno, co dnes zde vláda a její poslanci prohlásili, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To říkal Udržal.