Dále by se mohlo šetřiti na výdajích ministerstva pro věci zahraniční, které překračují výdaje tak mnohých velmocí, konečně by se mohlo šetřiti na výdajích na zcela nepotřebné menšinové školy. Již přímo v každé vesnici německého území, ba dokonce v každé malé osadě se zřizuje aspoň jedna česká menšinová škola. (Výkřiky posl. Krebse.) Rostou přímo jako houby a v této souvislosti ukazuji na zcela neuvěřitelný stav na Hlučínsku a na Těšínsku. Vždyť slyšíme při každé příležitosti, že to jsou česká území a v těchto českých územích skládá se celé české školství z menšinových škol. To jest přímo neuvěřitelný výklad zákona. (Posl. Geyer [německy]: To patří ke klamání Svazu Národů!) Velmi správně.

Dojde-li k soupisu lidu, při každé příležitosti se nám také dokazuje, že to jsou skutečně česká území. Tedy měly by se z toho pak vyvoditi i důsledky. Vládní projev nezabývá se ani slovem vlastními základními příčinami krise, ledaže bychom takto hodnotili poznámky o ochotě uzavříti obchodní smlouvy. (Posl. Geyer [německy]: Předvčerejší rozmluva Benešova o Maďarsku projevuje právě opak!) Lehkomyslnost, se kterou se zacházelo a zachází s obchodní smlouvou s Maďarskem, lehkomyslnost, která veskrze ohrožuje jak náš textilní průmysl, beztoho těžce bojující, tak i průmysl sklářský a porculánový, neopravňuje nás k žádným nadějím. Kdyby vláda byla skutečně svobodná, kdyby stát nebyl připoután politicky a vojensky k Francii a hospodářsky k onomu systému, jenž jest ztělesněn západní demokracií, totiž k nadvládě finančního kapitálu, který z Evropy učinil kolonii novoyorského Wallstreetu, pak by vládní prohlášení mělo obsahovati toto: "Krise má především politický ráz a v druhé řadě jest krisí nynější hospodářské soustavy, která jest vybudována na zlaté horečce a tím na nadvládě bursovního a bankovního kapitálu nad prací. (Souhlas.) Mírový diktát z r. 1919 rozbil velké hospodářské území, posunul Balkán až k hranicím zmenšené Německé říše a učinil ji otrockou plantáží amerického finančního kapitálu. Nově povstalé malé státy zdůrazňovaly více svou svrchovanost, než bylo ve prospěch jejich hospodářství, uzavíraly se, vytvářely si průmysly tam kde jich nebylo a dospěly konečně tak daleko, že dnes jim chybějí odbytiště pro průmyslové výrobky. To jest jedna příčina krise, příčina, o níž ovšem vládní projev nedovede nic říci.

Druhou příčinou jsou šíleně vysoká poplatná břemena Německé říše, která byla na ni uvalena jednak sadismem tvůrců míru, jednak bezpáteřností říšskoněmeckých politiků přívrženců plnění - z černočervenozlaté internacionály. Tato poplatná břemena činí podle Youngova plánu skoro 2 miliardy marek. K tomu přistupuje třetí miliarda úroků za americké půjčky, které byly kdysi uzavřeny, aby byl proveden Dawesův plán. Jde tedy o 3 miliardy marek, to jest o 24 miliard Kč, roční poplatek tak ohromně vysoký, že to přirozeně musí způsobiti zchudnutí. (Posl. Krebs [německy]: Beneš se domníval, že se to zastaví u Podmokel!) Ano, on se domnívá, že krise nemůže překročiti hraničních závor. Ale musíme při tom míti na zřeteli, že tyto 3 miliardy odpovídají ročnímu oběhu aspoň 20 miliard. Tím se vylučuje 64 milionů kupujících z evropského a také ze světového hospodářství. Uvážíme-li mimo to, že z tohoto světového hospodářství jest vyloučeno také Rusko, můžeme si snadno vysvětliti krisi. (Posl. Geyer [německy]: Nebo že se jí účastní jen jako poplatný otrok, přes Ameriku!) Ano: což páni komunisti nevědí nebo což popírají, když by to věděti měli. Tato příčina jest tedy čistě politická a může býti odstraněna jen politickými prostředky. Jsou jimi: revise a změna mírových diktátů z r. 1919, vytvoření větších hospodářských celků v Evropě za spolupráce Německé říše a nikoliv snad s jejím vyloučením, dále společné stanovisko Evropy proti vykořisťování severoamerickým finančním kapitálem, jenž dostává 60% říšskoněmeckých poplatků. Užitek z nynějšího stavu v Evropě má pouze Francie. Ze 2 miliard marek poplatků Německé říše dostává ročně 900 milionů. Ovšem, musí polovici z toho odváděti Americe. Všechny evropské státy jsou vysloveně trpiteli a jest šílenství, ba dokonce hřích proti přírodě, je-li část těchto států spojena s Francií a tohoto spojení nechce zrušiti, ba ani uvolniti.

Dokud věci budou takto trvati, bude trvati i krise. To si musíme uvědomiti. Příčinou krise jest nynější hospodářský systém, který jest vybudován na nadvládě peněz nad prací, na zbožňování zlatého telete. To jest mezi jiným příčinou i vysoké úrokové míry. Dokud se držíme tohoto systému - a demokracie to činí, poněvadž je s ním úzce spjata, ba dokonce jej hájí - dotud nemůžeme ovládnouti krisi. (Výkřiky posl. Geyera.) Demokracie není nic jiného než politický výraz plutokracie. Ale namlouvá se lidem, že se mohou takto státi šťastnými. (Posl. Heeger [německy]: Nejste tedy přítelem demokracie?) Pane kol. Heegere, protože tento druh demokracie, který vidíme v činnosti, jest v nejužším svazku s kapitalismem. To byste měl i vy viděti! (Posl. Heeger [německy]: To jest cenné přiznání!) Moji páni soc. demokrati, vyslechněte mne až do konce. Pak snad budete litovati, že jste mi poněkud předčasně skákali do řeči. (Výkřiky posl. Schweichharta.) Pan kol. Schweichhart na mne zvolal něco, z čeho vysvítá, že nedovede rozlišiti jistých věcí. Vždyť i v takovém stavu, který nelze označiti jako demokracii v nynějším smyslu, lze přece udržeti všeobecné volební právo. O tyto věci vůbec nejde, nýbrž o spojení, které se nyní všude projevuje mezi politickou demokracií a bankovním a bursovním kapitálem. A vy, pánové, musíte si přece toto spojení připomínati tím spíše, když myslíte na bratry Barmatovy, Bosela a bratry Sklarekovy. My nemáme co dělati s Barmaty, Boseli a Sklareky. (Posl. Heeger [německy]: Říkám jen, že Hitler má dobré styky s bankovním kapitálem!) Snad ještě řeknete, že jsem byl u Sklarka jako doma. Tak jako jsme dnes podle vašeho tisku již vinníky, že počet nezaměstnaných v Německu vzrostl o 1 1/2 milionu. Neodmítám rozpravy o takových otázkách a jsem zcela ochoten, považujete-li to za důležité, vypořádati se s vámi na jiném foru. (Posl. Heeger [německy]: My se toho také nebojíme!) Ale ovšem i v jiné formě než v té, jak to činíte vy, patentovaní demokrati, totiž pivními sklenicemi. (Posl. Heeger [německy]: Vy zase pracujete "boxery", jak na př. v Bílovci!) Ne, s "boxery" nikoliv. Vzpomeňte si laskavě na Žatec a rozličná jiná místa. Mohl bych vám o nich z vlastní zkušenosti velmi mnoho vyprávěti. (Posl. Heeger [německy]: To jest jistě trochu demagogie!) Ale s vaší strany velká trocha. (Posl. Heeger [německy]: Jen se podívejte na své hnědokošiláče!) A podívejte se jen na své červené Sokoly, podívejte se na své členy tělocvičných spolků, vždyť oni chodí také v uniformě. My proti tomu nic nemáme. (Posl. Heeger [německy]: Mne právě jen zajímá, že jste nepřáteli demagogie!) Pane kol. Heegere, ráčil jste zapomenouti druhou větu. Opakuji, aby páni přesně věděli, co jsem řekl: Dokud se budeme držeti tohoto systému, a tím jsem mínil nadvládu peněz, tedy plutokracii, a demokracie to činí, poněvadž jest velmi úzce s ním spojena, neovládneme krisi. Naopak dojde konečně ke krisi demokracie, o které, jak známo, bylo již i s jiné strany velmi mnoho mluveno a napsáno. Tento systém vyznačují dva zjevy: Za prvé zlatá horečka, za druhé poplatné nevolnictví. (Výkřiky posl. Schweichharta a Müllera.) Při ušlechtilé známosti, kterou máte, u Parvus-Helphanta atd., nemůžeme býti nikdy na rozpacích, nanejvýš vy. Zdůraznil jsem, že dva zjevy vyznačují tento systém, za prvé zlatá horečka a za druhé poplatné nevolnictví. Jsou spolu co nejúžeji spojeny. (Výkřiky posl. Schweichharta.) Ale, pane kol. Schweichharte: Vy máte do toho co mluviti, vždyť máte ve svých řadách celou palestinskou starobylou šlechtu. (Výkřiky posl. Müllera.) Ale nikdy takové mrchy. Říšskoněmecká rentová marka... (Různé výkřiky.) A tu si pánové stěžují, že ve schůzích často dochází ke srážkám. Ani s jejich parlamentními zástupci nelze se vypořádati věcně, natož pak s nějakým důvěrníkem nebo tajemníkem pátého řádu. Tak se nedají vésti rozpravy. (Výkřiky posl. Geyera a de Witte.) Prosím, pánové, snad smím nyní mluviti dále. Kol. Geyere, chci kol. Heegerovi, poněvadž se pozastavoval, že se obracím proti demokracii, připamatovati i události v západních Čechách na schůzích dr Brilla, kde páni patentovaní demokrati - oni vždy křičí o demokracii - laskavě poskytli našim řečníkům čtvrt hodiny řečnické lhůty, my však jsme v neděli dali již více. (Posl. de Witte [německy]: Jakou řečnickou lhůtu jste poskytli ve Falknově?) Všeobecně dáváme hodinu. Ale čtvrt hodiny, to zůstává vyhrazeno vám. Říšskoněmecká rentová marka, snad smím zase mluviti k věci, ukázala, že peníze nepotřebují zlata jako úhrady, že naopak stát jako tvůrce peněz a nositel finanční svrchovanosti může kráčeti jinými cestami. Ale zlatá horečka jest příčinou poplatného nevolnictví. V Německé říši se brzy vzdali dobré rentové marky. Každý stát se domnívá pod vlivem finančního kapitálu, že může platiti státní stavby jen ze zúročitelných půjček. To jest vyslovené šílenství, které neprospívá nikomu jinému, než právě finančnímu kapitálu, tomuto trubci hospodářství. (Posl. Geyer [německy]: Nejkřiklavější věc udělali zde v tomto státě! Na banku, která byla založena r. 1 926, bylo převedeno 9 miliard tak zvaného státovkového dluhu!) Velmi správně. Banka zde nebyla, byla založena teprve později a přece dosáhla takových výhod. Pravím: jest to čiré šílenství, a to proto, že se vytvářejí hodnoty, které poskytují tak dobrou, ne-li lepší úhradu, jako zlato. Na příklad rentové marky jsem již poukázal. Kdybyste se dovedli povznésti k názoru, že stát k zaplacení skutečných hodnotných předmětů, nikoliv snad k zaplacení výdajů na vojsko, moji páni soc. demokrati, nepotřebuje žádných půjček, pak by byl skutečně konec dnešní vládě finančního kapitálu, nebo jinými slovy poplatnému nevolnictví. Zmiňuji se o tom, poněvadž se tento požadavek obyčejně špatně chápe. Úroky jako takové nebyly by tím ještě odstraněny. Ale úroková míra by ihned poklesla, poněvadž by se peněžní kapitál musil starati o uplatnění. To by byla dvojí výhoda pro hospodářství. Za prvé by značně poklesly státní výdaje na úroky a tím i daně a za druhé by se zlevnily peníze. Z toho by mělo hospodářství nejen přímou, nýbrž i nepřímou výhodu, poněvadž by se tím snížily výdaje obcí na úrokovou službu a tím i obecní přirážky. Tupost zlaté horečky poskytuje tedy jedině trubcům hospodářského života důchod bez práce. Jak velká by to byla úleva, můžeme asi změřiti tím, uvážíme-li, že roční výdaje Československa, které jest přece malý stát, na úrokovou službu ze státních půjček činí ročně přes 2 miliardy Kč. Připojíme-li k tomu dluhy zemí, okresů, obcí a soukromého hospodářství, jde o několik miliard ročních vydání, které se musejí sehnati prací a strádáním. Kdyby se z toho ušetřila jen polovička, mohli bychom tím vytvořiti daleko více, než si vůbec představují opory dnešního politického a hospodářského systému. Nejnázornějším příkladem pro poplatnou službu celého národa, způsobenou zlatou horečkou, a na ní vybudovaného nynějšího hospodářského systému, jest Německá říše. Platí podle nynějšího Youngova plánu nebo podle nového plánu po dobu 58 let 114 miliard marek, z čehož připadá 37 miliard na dlužný kapitál a 77 miliard na úroky. Úroky činí tedy více než dvojnásobná jistina. To jest "pořádek", pro který byla nadšena říšskoněmecká sociální demokracie, když se zasazovala o tento plán a který chce hájiti i zdejší vláda včetně sociálních demokratů. (Výkřiky posl. Müllera.) Skutečně smutný výsledek 80letého boje proti kapitalismu, vážený pane kolego, jak jej vedl marxismus, ale bez výsledku. Konstatujeme tedy: Příčina krise jest především politického rázu a tkví v tak zvaných mírových smlouvách. Dále jest příčinou krise nynější hospodářský pořádek, který jest rovněž zakotven v tak zvaných mírových smlouvách a v liberálně demokratických názorech, dnes vládnoucích. Pro naše opačné názory jsme nazýváni fašisty a zdůrazňuj i to se zřetelem na pohnuté jednání, které jsme právě skončili. Odmítáme tento název již proto, poněvadž se naše hnutí opírá, jak známo, o rasové stanovisko a proto hájí mínění, že národy nikdy nemyslí stejně, poněvadž jsou jinak utvářeny a že nějaká forma zjevu, která se vynoří u jednoho národa, nedá se vůbec přenésti na jiný národ. (Souhlas.) To nám přece nejlépe ukázali čeští fašisti. A bylo by přece nesmyslem chtíti se domnívati, že bychom po těchto zkušenostech mohli ještě provozovati takové napodobování, tím spíše, že toho vůbec nemáme zapotřebí. Vždyť národní socialismus byl zde před fašismem a nemusí tedy nic napodobovati. Ale doznáváme, že fašismus Italů jest odvrácením od západní demokracie. Ale v opaku k národnímu socialismu nemá jeho zamítavého stanoviska proti nadvládě peněz nad prací, t. j. proti nadvládě finančního kapitálu, a již zde jest vyslovený zásadní rozpor.

Ale ovšem jest nám každé stanovisko proti mírovým diktátům, ať přichází s kterékoliv strany a ať je diktováno jakýmikoliv zájmy, vhod, poněvadž znamená uvolnění napětí a úlevu nynějšího postavení našeho národa po stránce politické a hospodářské. Neboť náš národ jest dnes poddaným národem světa. Moje strana považovala za svou povinnost zastupovati tyto zásadní názory proti vládnímu prohlášení a z uvedených důvodů odmítá toto prohlášení, poněvadž jest úplně nepostačitelné a jádru otázky se vůbec vyhýbá. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kaufmann.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Pan předseda vlády zaujal předevčírem ve svém vládním prohlášení stanovisko k nynější hospodářské krisi, k jejím příčinám a k opatřením, na něž vláda pomýšlí k jejímu zmírnění. Jsme však nuceni zjistiti, že ve svém prohlášení přešel vlastní otázku krise a považujeme proto za nezbytné, abychom si trochu důkladněji posvítili obzvláště s tohoto místa na hospodářskou krisi a její příčiny. V posledních týdnech a měsících zaujalo stanovisko k hospodářské krisi mnoho povolaných i nepovolaných, vědců i politiků, národních hospodářů, hospodářských vůdců, dokonce biskupové a svatá stolice obírali se tím, jak by se dala rozřešiti. Nechyběla pojednání a rady, ukazující cestu, jak se dostati z hospodářské krise a z nynějších našich hospodářských poměrů. Myslím však, že většina se marně namáhala hledati správnou cestu, poněvadž pustila se zřetele, že světová hospodářská krise, v níž žijeme, a její příčiny nemají nic společného se svými předchůdci a především, že se nedá na ni nahlížeti jako na krisi odbytovou, která po měsících ustoupí skoro bezbolestně normálním poměrům, až se vyrovná nabídka a poptávka.

Nynější hospodářská krise, kterou tak hrozně trpíme, jest příznakem těžkého onemocnění kapitalistického hospodářského řádu, který vnitřně se zhroutiv, nyní také na pohled zevně dospěl ke konci svých možností. (Posl. Krebs [německy]: Kapitalismus nebyl nikdy tak silný jako dnes!) Nemluvím o kapitalismu, nýbrž o kapitalistickém hospodářském řádu. Selhání, zhroucení kapitalistického hospodářského řádu a jeho anarchistického systému výroby zboží a rozdělení jest nejdůležitější příčinou krise. Vše ostatní, co můžeme ještě vedle toho zjistiti, jsou průvodní úkazy, které působí větší či menší zostření krise. Kapitalistické hospodářství přivodilo již v době před krisí a také v době předválečné stále větší rozlišování mezi výrobou a spotřebou, poněvadž vždy mělo na očích jako cíl zisk a prospěch kapitalistického podniku, nikdy však rozumné ukojení potřeby spotřebitele. (Souhlas.) Považoval-li kapitalistický hospodářský systém v době předválečné přece ještě tu a tam za svůj úkol, částečně ve vlastním zájmu, aby stoupání pracovní výkonnosti udržel aspoň trochu v souladu se stoupáním potřeby, pak vidíme v době poválečné, že přivodil bez ohledu na znehodnocení a snížení platu způsobené válkou, jakož i následkem toho zmenšenou kupní sílu, tím způsobený pokles spotřeby, šílené stoupnutí výroby. Následky tohoto šíleného systému nedaly na sebe čekati a doznaly hlavně výrazu v zřejmém klesání oběhu bankovek a ve stoupání obchodů na úvěr, v hrozivém rozmnožení vyrovnání a konkursů, úplném zastavení sta průmyslových závodů, tím v hromadném propouštění, a tam, kde se ještě pracovalo, ve vsouvání tisíců dnů bez práce. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Výsledkem tohoto systému a výsledkem tohoto hospodářství jest jenom v Evropě asi 11 milionů, v celém průmyslovém světě celkem 20 milionů nezaměstnaných, kteří však znamenají se svými příslušníky, ženami a dětmi asi 60 milionů lidí, kteří jsou skorem úplně vyřaděni ze spotřeby. Tyto následky ukazují nám naprostou nelogiku kapitalistického hospodářského řádu, který vyřaďuje svojí šílenou anarchistickou výrobní metodou miliony lidí z výroby a tím ovšem také ze spotřeby. Měli jsme již za normálních dob tím, že jsme měli tisíce malozemědělců a domáckých dělníků s poloviční spotřebou, znamenitý schodek v odbytu zboží v poměru k naší číslici spotřebitelů. Dnes se stal tento schodek katastrofálním, poněvadž musíme ve světovém hospodářství k tomu připočísti 60 milionů lidí jako skorem úplně spotřeby neschopných a poněvadž musíme u nás v Československu k tomu připočítati více než 300.000 nezaměstnaných a nejméně třikrát tolik příslušníků rodin, poněvadž se musí k tomu počítati dvojnásob tolik jen částečně pracujících. Předvídavé hospodářství, především však také předvídavá činnost tak zvaných hospodářských vůdců a podniků, především u nás v německém pohraničí byly by musily vésti k poznání, že jest velkou chybou, že celý náš průmysl a naše hospodářská činnost byly převážnou většinou zařízeny na vývoz. Ani teď nelze ještě zjistiti, že možno pozorovati v tomto ohledu změnu, ačkoli vývoj na celém světě směřuje k tomu, zásobiti sebe sama, sám ve vlastní zemi spotřebovati vlastní výrobky, takže obchod zbožím od země k zemi, což nazýváme vývozem, klesá, a přirozeně se musí spíše dojíti k tomu, aby se pečovalo o povznesení domácího trhu. (Posl. dr Stern [německy]: To je vaše nejnovější moudrost!) Pro vás, pane Sterne, jsou to, jak se zdá, španělské vesnice. V náhradu za trvalou ztrátu našich odbytišť třeba se snažiti o povznesení našeho domácího trhu, o povznesení kupní síly všech státních občanů, zvláště širokých vrstev, t. j. dělníků a zaměstnanců. Jest to u nás samozřejmě ještě neoblíbené a chodili jsme kolem těchto věcí bez povšimnutí a neodpovědně. (Posl. dr Stern [německy]: Vláda dnes ohlásila nové vraždy dělníků!) Raději nemluvte o dělnických vraždách. Vezměte si jen ruské listy a v těch se přesně dočtete, jak to tam chodí. Co se událo v Duchcově, přivodili jste vy. Potřebovali jste dělnické krve, abyste si svůj zarezavělý štít znovu natřeli. (Výkřiky komunistických poslanců.) Přes to, že máte velké fronty hladovějících v Rusku před skladišti potravin, odjíždí denně loď plná obilí k Mussolinimu, který musí za to Rusku dodávati podmořské čluny. Dejte svým hladovějícím v Rusku k jídlu podmořské čluny, aby se nasytili. Vodíte lidi před pušky četníků, poněvadž potřebujete dělnické krve ke stranické propagandě! (Posl. dr Stern [německy]: Přečtěte si jen "Arbeiterzeitung", co píše!) Bylo by dobře, kdybyste ji, pane Sterne, také četl.

Československá republika stojí dnes se svými mzdami na 14. místě. Jak jsou mzdy strašlivě nízké a jak je tím snížena kupní síla širokých dělnických vrstev... (Posl. Hodinová [německy]: Dělníky nemající práci postřílet!) Vy je nestřílíte, vy je věšíte po tuctech. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Vy že rozumíte také něčemu ze socialismu? Jak strašlivě nízké jsou dělnické mzdy v Československu, vychází nejlépe na jevo z výkazu Ústřední sociální pojišťovny, podle kterého má neméně než 227.000 pojištěnců denní mzdu 6 Kč, 387.000 pojištěnců denní mzdu od 6 do 10 Kč, 350.000 pojištěnců denní mzdu od 10 do 14 Kč, a 271.000 pojištěnců onu od 14 do 18 Kč, t. j., že 1,235.000 pojištěných dělníků má denní mzdy méně než 18 Kč. To jest podle číslic Ústřední sociální pojišťovny 50% dělníků podléhajících pojištění. Zde tedy jde o to, aby se vše dohonilo, a to tím spíše, že se prakticky obírají uvedenou otázkou země s daleko vyššími mzdami.

Tvrdilo se častěji - a pan předseda vlády se o tom zmínil ve svém prohlášení, nerad bych to popíral, spíše potvrdil - že Československá republika by mohla býti pro své přírodní bohatství a svoji neobvykle příznivou zeměpisnou polohu, jakož i pro píli svého obyvatelstva nejbohatší zemí, kdyby se nebylo nadělalo tolik chyb v uplynulých letech v naší obchodní politice, v naší zahraniční politice proti nejdůležitějším zemím sousedním. Po léta byla snaha s nejvzdálenějšími zeměmi uzavříti obchodní smlouvy, vstoupiti s nimi v přátelské obchodně politické vztahy, kdežto s oněmi zeměmi, jež nám byly nejbližší a které jsou přirozeně našimi nejbližšími hospodářskými složkami, hlavně s Rakouskem a Německem, nebylo nejen snahy vstoupiti v rozumné a přátelské obchodní vztahy, nýbrž právě naopak byly mimořádnou nepřívětivostí k těmto dvěma nejdůležitějším zemím odběratelským stále kaleny a brzděny důležité a pro nás nezbytné obchodně politické vztahy. Byly-li v posledních letech vývozní poměry v Československu jakž takž ucházející, pak bylo tomu tak hlavně jen proto, poněvadž mimořádně nízké mzdy umožňovaly v tomto státě vývozním podnikům jíti na zahraniční trh se sníženými soutěžnými cenami. Prve jsem již dokázal ze statistického číselného materiálu Ústřední sociální pojišťovny, jak jsou nízké mzdy v Československu. Můžeme seznati, že přicházejí ve světovém měřítku na 14. místě. V Německu jsou mzdy vyšší o 30%, v Anglii o 50%, v Holandsku o 51%, v zemích skandinavských o totéž, a dokonce v malém Rakousku o 20% vyšší než u nás v Československu. Tu se dá dojista seznati, že vývozní schopnost Československa byla umožněna jedině mzdovým dumpingem. Tento mzdový dumping se nedá udržeti. Zvýšíme-li domácí spotřebu a tím také kupní sílu, t. j. musíme-li zvýšiti mzdy, dojista se tato přednost našeho průmyslu ztratí. (Posl. dr Stern [německy]: Postřílením se jejich kupní síla nezvýší!) Jestliže je dáme jako vy v Rusku mučiti a týrati, ve vězeních hynouti a po tisících odpravovati jako vy, pak ano! (Posl. Hodinová [německy]: V Rusku se jejich kupní síla zvětšila!) V Rusku se zvětšila vámi, to ukazují ony statisíce, které musí státi pro ubohý kousek chleba celé hodiny ve frontě. Necháváte je vyhladověti, dodáváte Italii za podmořské čluny obilí, to jest správná hospodářská politika. Všechna tato opatření jsou však bezúčelná, poněvadž vývoz se stále zmenšuje s industrialisací našich odbytišť. Co jsem uvedl, dává nám oprávnění, abychom zjistili, že kapitalistický řád jest neschopný, že kapitalistický stát nemůže kapitalistickými metodami odstraniti krisi. Nejlepší důkaz pro to nacházíme v kapitalistických metodách doby před krisí, ve které kapitalistické podniky nesmyslným ničením kapitálu vytvořily většinu předpokladů pro dnešní krisi. Co započala válka, inflace, reparační závazky na zničení hospodářského kapitálu, v tom se pokračovalo přeháněním racionalisace a mechanisace naší výroby; slučováním závodů jakožto předpokladu specialisace a racionalisace, zastavením práce cenných dílen, které tím byly úplně znehodnoceny a dá se na ně hleděti jen jako na staré železo a bezcenné zbořeniště, zřízením nových nákladných dílen jen proto, aby se přivodila jen změna sídla podniku, při čemž nové dílny nyní částečně nebo ještě celé stojí a nebyly pro výrobu použity a vlastně se jich ještě vůbec nepoužívá pro normální světové zásobování. Jen chtivost větších zisků žene k vyřadění živých, nebo jak prohlašují podnikatelé, drahých pracovních sil. Jaké to má účinky, můžeme pozorovati na četných závodech také u nás doma. Nejstrašlivější jsou jistě příklady, které můžeme viděti v železářském a ocelářském průmyslu v Německu. Měl jsem příležitost osobně pozorovati v jednom závodě, u akc. spol. Union v Dortmundě, že u vysokých pecí a ve válcovně pražců bylo racionalisací těchto oddělení vyloučeno 92 % dřívějšího osazenstva. Kde bylo dříve zaměstnáno 160 až 180 dělníků, jest dnes zaměstnáno v mechanisovaném, automatisovaném provozu 12 až 15 dělníků. (Posl. dr Stern [německy]: Hilfferding to přece káže jako lék!) O tom nemluvte, tomu nerozumíte. (Posl. Hodinová [německy]: Jste komedianti!) To musíme jíti k vám do učení.

V textilním průmyslu shledáváme, že na místě 70 tkalců, kteří původně vykonávali ruční práci, stoupl mechanický výkon, vykonávaný mechanickými tkalcovskými stavy, 70tinásobně, a že před krátkou dobou došlo také k větší výměně názorů mezi anglickým textilním dělnictvem a zaměstnavateli, poněvadž 1 dělník měl dohlížeti nad 8 tkalcovskými stavy. Osmistavový systém zhoršil stav ještě značněji. U nás ve sklářském průmyslu můžeme pozorovati, že se dnes Owenovým strojem vyrábí denně 25.000 láhví, k čemuž bylo dříve zapotřebí asi 200 až 240 dělníků, zatím co jsou dnes u stroje zaměstnáni toliko 2 až 3 skláři z povolání a 5 až 6 kovodělníků mechaniků, aby byl udržen provoz. Vidíme tedy také zde nezvykle vysoké procento vyřaděných živých pracovních sil. V průmyslu tabulového skla jest totéž. Také tam není viděti ve zmechanisovaném provozu skorem dělníka, nanejvýše půl tuctu lidí obsluhuje stroje, které mohou vyrobiti mnohonásobně více než dřívější staré pracovní metody. Jaké účinky jeví racionalisace zřizováním nových závodů, můžeme pozorovati na událostech, které se dnes odehrávají mezi Rotavou v Krušnohoří a Karlovou Hutí. V rotavské železárně, která bude v několika týdnech úplně zastavena, bylo zaměstnáno 1700 dělníků. V novém závodě v Karlově Huti, který jest úplně zmechanisován, najde při 200%ním stoupnutí pracovního výkonu zaměstnání jen 600-800 dělníků. Ale nejen v dílně, nýbrž také v kanceláři vidíme stejný pokrok racionalisace. Také zde nastupuje na místo starších zkušených a svědomitých zaměstnanců zmechanisovaný elektrický kancelářský stroj, na místo mužských úředníků ženská pomocná síla. Celé postavení zaměstnanců k zaměstnavateli a k manuálnímu dělníků jest tím otřeseno. Musíme pozorovati, že ani toto povolání, které až dosud při všech krisích zůstalo ušetřeno nezaměstnanosti, poněvadž přece bylo zapotřebí úředníků také v období krisí často ve zvýšeném množství v závodě k přípravným pracím pro příští období prospívání, a tak nikdy se neoctli bez zaměstnání, musí nyní ustoupiti mladé ženské sile s elektrickým strojem a také naše zaměstnanecké organisace musí podávati zprávu o stále větším voji nezaměstnaných. Při tom ještě není dávno konec racionalisace nejpronikavější části našich výroben, t. j. racionalisace hnacích zařízení. Vezmeme-li racionalisaci hnacích zařízení podle vyhlídek, jež se nám nyní naskytají podle nejnovějších výsledků vědeckých výzkumů a techniky, pak můžeme shledati, že v málo letech budou dělníci zbyteční nejen následkem zdokonalení, zlepšení a automatisace, nýbrž především proto, že bude možno budovati nová hnací zařízení, stroje na výrobu páry a také hnací stroje mnohem menší a s menší spotřebou materiálu, budou moci býti tedy také dohotoveny v kratší době a proto budou opět vyřaděny z průmyslu tisíce dělníků, t. j. stanou se zbytečnými. Shrneme-li to vše a vyšetříme, jak veliké je zmenšení živých pracovních sil, pak můžeme již dnes pozorovati v průmyslu, že se stalo asi 30 až 70% osazenstva z doby před krisí zbytečným. Jak jsem dříve řekl, u akc. spol. Union v Dortmundě bylo vyřaděno dokonce 92%. A tito dělníci, to musíme prostě konstatovati, budou moci býti přijati do práce, až nastane t. zv. normální konjunktura, až budou závody opět na plno zaměstnány v měřítku před krisí, jen asi ze 40 až 50%, takže se tedy ostatní nezaměstnaní nebudou moci již vrátiti do závodu. (Posl. dr Stern [německy]: Ti se pak postřílí!) Ponechte nám starost, co se s nimi stane. Podvodníci s podporami ztratili právo o tom se s námi příti.

O kapitole podvodů s podporami můžeme s vámi mluviti kdykoli, ve vašem zájmu jest lépe, nemluvíme-li o tom. Přes to prohlašuji, že nejsme odpůrci racionalisace, že nám nenapadne, abychom zaujímali stanovisko nepříznivé technickému pokroku. Technický pokrok jest v zájmu veškerého lidstva, jen jest třeba správně ho používati, a to v tom smyslu, že technický pokrok ulehčí ruční práci člověka a má ji nahraditi z největší části v zájmu dělníků. Dnes jsou následky technického pokroku proto škodlivé pro široké vrstvy pracujících lidí, protože výrobní prostředky jsou v držení soukromého kapitálu. Uživateli jsou držitelé výrobních prostředků, truchlícími pozůstalými racionalisace jsou dělníci. Proti tomu se obrací náš boj a my stojíme na stanovisku, že stinné stránky racionalisace se dají odstraniti, nezůstane-li jen na vůli podnikatelům stanoviti tempo racionalisace, nýbrž bude-li zde míti spolu slovo celá veřejnost, především stát a zákonodárné sbory, a budou-li dělníci svými organisacemi spolupůsobiti a spoluurčovati tempo racionalisace. (Výkřiky komunistických poslanců.) Působíme silou svých organisací. Vy musíte držet hubu, diktuje-li Stalin plán pětiletky, musíte držet hubu, musí-li v Rusku pracovati dělník s určitým nejvyšším výkonem a se stanovenou nízkou mzdou, mzdou, jejíž horní hranice jest stanovena, musíte držet hubu, odváži-li se dělník prstem hnouti proti pracovním a mzdovým podmínkám, které se mu diktují; zcela jednoduše se odsoudí pro sabotáž. Musíte držet hubu, je-li dělník přemístěn od Kaspického moře do severní Sibiře, poněvadž to tak chce míti klika se závodem nijak nesouvisící. Tak daleko my ještě nejsme a rádi se zříkáme vašich samospasitelných zařízení v Rusku. (Posl. Kasper [německy]: Poměry zde jsou dnes již tytéž!) Takové ještě nejsou, to jest něco jiného, pane kolego, to není to, co mají v Rusku. (Posl. dr Stern [německy]: Čtěte "Arbeiterzeitung"!) Čtěte ji jen sám, já ji čtu. Stát a zákonodárství mohou po našem mínění zasahovati proti zneužívání racionalisace. Racionalisace musí sloužiti zájmům pracujících lidí, aby pracovali lehčeji a kratší dobu, aby postačili vyrobiti vše, co lidstvo musí míti, čeho potřebuje. Opírajíce se o své organisace, učiníme vše... (Posl. Gottwald [německy]: O četníky a zbraně!) Nesmí se zločinně a jen v úmyslu působiti propagačně pro stranu voditi drahocenný život dělníka před pušky četníků, a nesmí se nesvědomitě tito ubozí lidé štváti, aby se násilně stavěli proti ozbrojené moci. (Posl. Hodinová [německy]: Vy jste vrahy v Duchcově padlých dělníků!) Vy jste vrahy v Duchcově padlých! Opírajíce se o své organisace, učiníme vše, abychom chránili drahocenný život dělníka seč síla stačí! (Posl. Gottwald [německy]: A abychom stříleli!) Vy střílíte a byli byste stříleli více, kdybyste měli k tomu moc.