Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Hudec. Dávám mu slovo.

Posl. Hudec: Slavná sněmovno! Naše generace nalézá se před sociálním zjevem, který v té tvářnosti, jak se dnes jeví, sotva nalézá obdobný příklad v sociálních dějinách. Je to nezaměstnanost v tak hrozivé šíři, jaké snad není příkladu. Před několika málo dny zavítal do Prahy ředitel Mezinárodního úřadu práce Albert Thomas a předvedl zde celý hrozivý obraz této světové krise. Jeho přednáška pozustávala, řekl bych, ze tří částí: předvedl statistiku nezaměstnanosti, uvedl její příčiny a konečně naznačoval také cesty, jak této krisi odpomáhati. Statistika nezaměstnanosti je hrozivá, na celém světě je 15 až 20 milionů nezaměstnaných. O příčinách nezaměstnanosti uvedl asi tolik, že dnes je rozvoj průmyslu ve státech, které dříve průmyslu neměly, že je zde racionalisace, to jest soustřeďování průmyslu, dokonalejší stroje atd. A konečně i jemu je zde také určitým činitelem vyřazení 150 mil. ruského národa ze západoevropské hospodářské struktury.

Pokud se týče navrhovaných prostředků, jak pomáhati, tu chci říci, že ředitel Mezinárodního úřadu práce nepodal určitých konkretních prostředků, které by mohly vésti k odstranění tohoto velikého sociálního zla. A myslím, že prostředky, které by mohly vésti bezprostředně k odstranění tohoto zla, nezná dnes nikdo, že zde mohou býti jen prostředky, které vedou k určitému zmírnění a odpomáhání této veliké krisi.

Mezi prostředky k odpomožení navrhuje se všeobecné pojištění v nezaměstnání, zkrácení pracovní doby, utvoření jednotného celního území v Evropě a odstranění celní války a celního závodění mezi jednotlivými státy, pozdvihnutí kupní síly širokých vrstev a zvýšení konsumu atd.

Všechny tyto navrhované prostředky mají však své obtíže a nelze je také provésti v plném rozsahu v jednotlivém státě. Mluví se o obligatorním pojištění proti nezaměstnanosti. Ve své přednášce uvedl Albert Thomas, že již dnes je pojištěno na 40 mil. dělníků v různých státech a také různým způsobem, což ovšem je dosud ještě nedostatečné opatření, poněvadž všechno dělnictvo dosud pojištěno není a ještě desetitisíce a statisíce dělníků je dosud mimo toto pojištění. Dnes, v této opravdu kritické chvíli nepomůže ovšem ani snad rychlé pojištění, které by zůstávalo bez fondů, které je ke každému pojištění dříve nastřádati, a já se k tomu ještě vrátím, jak dnes vypadá povinné pojištění v Německu nebo v Anglii, s jakými obtížemi tam zápasí.

V našich poměrech nejúčinnějším prostředkem proti mírnění nezaměstnanosti může dnes býti jedině opatřování účelné práce. Jedině to je způsobilý prostředek, aby toto zlo bylo do určité míry mírněno. Všechny akademické řeči nám naprosto nepomohou, to všechno jenom předvádí určitý obraz sociálního zla, které je zde, ale má-li býti aspoň učiněno to, co učiněno býti může, je třeba opatřovati práci. A tu myslím, že je třeba jednati pod takovouto devisou: jednati velkoryse, rychle a účelně.

Náš stát má ještě mnoho potřeb. Nemusí stavěti Hladové zdi, nýbrž prováděti práce účelné, potřebné, nutné. (Tak jest!) Stavby veřejných budov, stavby vodocestné, silnice a jiné nutné práce k zvelebování státu. (Výborně!)

Slyšíme, co vše je projektováno, co vše se bude stavěti, co se bude podnikati. V našem rozpočtu, jak jsme slyšeli z prohlášení p. min. předsedy, jsou preliminovány 2 miliardy na různé veřejné práce. Ve skutečnosti však nutno konstatovati a snad i žalovati, že děje se velice málo anebo téměř nic. Pustilo se do veřejnosti, že bude zřízen vodocestný fond ve výši asi 2 1/2 miliardy, že bude zvýšen silniční fond asi o 1/2 miliardy a různě a různě slyšíme celou litanii projektů, které mají býti zahájeny a na nichž se má pracovati. Je třeba, aby bylo něco zahájeno a aby byla opatřována práce.

Přichází se nyní s návrhem na investiční komisi. Pan kol. Hampl pravil, že je to z podnětu jejich, tento podnět byl myslím, také se strany národně demokratické. Je však třeba, aby tato komise nebyla zde proto, aby studovala, zkoumala a přehazovala akta, nýbrž musí míti v rukou statistiku všech prací, jež možno prováděti a začíti, kontrolovati a poháněti, kde se má začíti, kde se má pokračovati a kde se má ještě práce vynajíti. To je myslím, na tu chvíli jediný prostředek aspoň k jakés takés odpomoci. Není jiného a proto myslím, že na tomto musí býti soustředěno všechno úsilí.

K tomuto cíli je ovšem potřebí peněz, a mluvilo se i zde ve formě dotazu kol. Hamplem, jestli nějaké peníze existují anebo neexistují. Já bych řekl: Je-li potřebí peněz, a musí zde býti určitý kapitál, a je-li potřebí investiční půjčky, nechť se přikročí k investiční půjčce. (Tak jest!)

Vydáváme miliony na podpory nezaměstnaných. Při novelisaci gentského systému bylo odhadováno, že bude státi ta novelisace asi 40 milionů, dnes, aspoň dle doslechu, se mluví již o 70 milionech. Připočteme-li k tomu výdaje odborových organisací, značné částky z různých jiných stran a korporací, na př. od zemského výboru českého, různé sbírky, také určité dary průmyslu - na př. v Brně věnoval průmysl tuším 200.000 Kč na podporu nezaměstnaných, myslím, že nebudeme daleko od cifry 100 mil., kterou nás bude státi v tomto roce nezaměstnanost. Za 100 mil. jistě by se dalo také něco postaviti a hodně lidí zaměstnati. Ovšem, podpory úplně odstraniti nelze. Nelze opatřiti textilním dělnicím z Náchodska práci někde na regulaci řek na Slovensku nebo na Podkarpatské Rusi. K takové práci není možno použíti textilních dělnic ani celé řady jiných. Textilní dělnice uvádím jen jako příklad.

Nyní nutno počítati ještě stále s pojištěním dělnictva proti nezaměstnanosti a nelze mluviti o tom, že by bylo možno veškeré dělnictvo dnes nepracující zaměstnati. Jestliže v Americe, tedy v zemi do nedávna takové hospodářské prosperity, kde není podpor v nezaměstnání, kde nemůže se říkati, že by se spekulovalo se strany dělnictva na podpory, počítá se dnes na 6 mil. nezaměstnaných, pak je vidno, že musí zde k předcházejícím pojištěním dělníka pro případ nemoci, úrazu, invalidity, stáří atd. býti uchován i nadále systém podpor v nezaměstnání. Ten je třeba zdokonaliti a vybudovati, aby byl takovou oporou v nuceném nezaměstnání, jako jest pojištění ostatní.

Ovšem, pokud se týče obligatorního státního pojištění nezaměstnaných, po němž volají dnes tak intensivně komunisté, žádající, aby byl odstraněn gentský systém, je třeba si připomenouti, jak toto pojištění vypadá v jiných státech. V Německu značně kolísá a nestojí na pevné půdě. Nutno také připomenouti, že na toto pojištění musí přispívati vedle státu nebo zaměstnavatele také dělník. U nás veliká část dělnictva nechce se pojistiti dobrovolně u odborových organisací. Vidí v tom nějaké břemeno. Při obligatorním státním pojištění musí v Německu dělník přispívati tuším 4% ze své mzdy. Ale dnes již se tam uvažuje o zvýšení těchto příspěvků na 6%. Tedy toto pojištění znamená také novou povinnost pro dělnictvo.

V Anglii je tomu podobně. Tam fond proti nezaměstnanosti je neobyčejným způsobem zadlužen. R. 1928 činily výdaje fondu pro podporu nezaměstnaných 11,750.000 liber šterlinků, r. 1930 téměř 37 mil. liber a r. 1931 jest preliminář na 55 mil. liber šterlinků, to jest téměř 8 miliard v našich penězích. Úhrada tohoto fondu činí 35 až 40 milionů liber. Deficit činí 15 mil. liber. Stav fondu je takový, že jest před novou výpůjčkou a zvláštní finanční komise tam uvažuje, že bude třeba buď snížiti podpory nebo zvýšiti příspěvky také na 6%. Tato komise vyslovila mínění, nebude-li provedena nějaká reforma pasiv fondu na podporu v nezaměstnání, že stav fondu hrozí zvrátiti rovnováhu státního rozpočtu. Tedy myslím, že se tam v tom státním rozpočtu objevuje asi něco takového jako u nás po převratu když jsme měli podpory v nezaměstnání, v té formě, v jaké byly, jaké výše dostoupily a jak se přišlo k názoru, že takovým způsobem podporu v nezaměstnání řešiti nelze. V této podobě vidíme obligatorní pojištění v nezaměstnání v Německu a Anglii. Tedy i u nás nebo kdekoli jinde, když se volá po nuceném pojištění státním, musí si dělnictvo uvědomiti, že mu to přinese vedle výhod také určitá břemena a že to není tedy jenom tak lehká otázka, zejména také proto, že když se i zavede toto pojištění, nemá žádných fondů. Na sociální pojištění musil dělník přispívati garanční dobu 5 roků, než měl nárok, a toto pojištění v nezaměstnání vzniklo náhle, v době krise, a nebylo tedy možno nastřádati nějaké fondy. Proto s takovými finančními obtížemi zápasí obligatorní pojištění v Německu a Anglii a neskýtá také dělnictvu do budoucna nějakého určitého zabezpečení, poněvadž tyto fondy v té podobě, jak jsou dnes, jsou vlastně v sázce a jde o to, aby eventuelně byly také zvýšeny příspěvky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kol. Hampl ve velice mírné formě vyslovil zde mínění, že příčinou nynějšího stavu jest anarchie ve výrobě a nynější hospodářská soustava. Jsem dalek toho snad kritisovati a stavěti nějaký opačný názor. Myslím, že nám všem jde o to, aby byly nalezeny nebo hledány příčiny nezaměstnanosti a také, je-li nějaký prostředek nebo má-li někdo takový recept, podle něhož určitě a skutečně možno tento stav odstraniti a vyřešiti tak, aby nezaměstnanosti nebylo, aby zmizel tento opravdu zlý zjev v našem hospodářském životě. A tu ovšem dovolil bych si říci, že tento prostředek, tento spásný recept není možno dosud spatřiti ani v socialismu, poněvadž se nepřichází s nějakou soustavou, strukturou a plánem, jak by tato výroba vypadala a jaký by měla efekt. Můžeme jistě čerpati poučení ze dvou jistě velikých sociálních zjevů, jakým je dnes dělnická vláda v Anglii a zřízení socialistického státu v Rusku.

Dělnická vláda v Anglii, přiznávám velice rád, dělá všechno možné, aby vedla stát ve starých tradicích Anglie, a chtěl bych také říci, že se nedopustila žádného experimentu, který by snad působil neblaze na hospodářský chod života velkobritské říše. A přece tato vláda zápasí s velikými obtížemi a nesnázemi. Před několika dny povstal v dolní sněmovně jeden poslanec a učinil dotaz na ministra práce, kterým je v Anglii dáma, dotaz, myslím dosti jízlivý: O kolik vzrostla nezaměstnanost v Anglii za nynější vlády. A ministr práce Miss Bondfieldová odpověděla stručně a lakonicky: O 1,300.000. A položil druhou otázku, oč vzrostla zadluženost fondu pro pojištění. Řekla také tu sumu, kterou jsem již uvedl. A přece dělnická vláda v Anglii stará se ze všech možných sil, aby čelila nezaměstnanosti a přichází skutečně k takovým, řekněme, pokusům vedle jiných reálných prostředků, že chce na př. zavésti školní návštěvu do 15 let, kalkulujíc, bude-li z výdělečného zaměstnání vyřazeno asi tři až čtyři sta tisíc mladistvých dělníků ve stáří od 14 do 15 let, že dá se umístiti zase snad tolik dělníků starších, kteří jsou snad živiteli rodin a pod.

Na první pohled možno říci, že nemůže býti umístěno zrovna tolik starších dělníků, poněvadž není možno, aby práce velké řady učňů, praktikantů, hochů na posílky atd. byla předána za vyšší mzdy stejnému počtu dělníků starších s vyššími nároky. Ale je viděti, k jakým prostředkům se sahá, aby se nalezlo něco praktického, čím by bylo možno nezaměstnanost aspoň zmírniti.

Přišlo se ovšem k tomu, že toto zavedení školní návštěvy do 15. roku není snadnou otázkou. Zde nutno opatřiti místa pro několik set tisíc dětí, o něž se zvýší počet dětí, které chodí do školy. Je nutno zvýšiti značně počet učitelů, a i to bude trvati snad určitou dobu, než mohou býti nové školy postaveny, nynější školy adaptovány, přistavěny atd. A mimo to je to

také spojeno se značným vydáním, neboť nynější vláda v Anglii počítá, že to bude státi 10 mil. liber šterlinků ročně, t. j. půl druhé miliardy Kč, poněvadž má se také do stati aspoň chudým rodičům určitého příspěvku na děti, které ve stáří od 14 do 15 let budou choditi do školy.

Je viděti, že i takovéto, řekněme, socialistické návrhy narážejí na určité potíže a že jsou také spojeny s novými výdaji státními na reformu, která má býti reparací zla jiného.

Dále poukazuje se také na racionalisaci, jež jest jednou z příčin, které dnes do velké míry způsobují nynější stav. Jisto je, že racionalisace vyhání z továren určitý počet dělnictva. To je nesporné a je pochopitelno, že dělnictvo má snahu, aby se proti racionalisaci bránilo.

Jest ovšem otázkou, do jaké míry je možno brániti se proti modernisování výroby a zda snad stávkami, demonstracemi a nevím jakým jiným způsobem dá se čeliti tomu, aby nebyl průmysl modernisován, aby nebyla výroba zdokonalována novými lepšími stroji. V dějinách anglického dělnického hnutí máme velký příklad, do jaké krajní míry se dělnictvo bránilo zavedení strojů před více než 100 lety, když první stroje byly zaváděny, zejména v textilnictví. R. 1767 byl v Anglii vydán výjimečný zákon na ochranu továrních budov a strojů, poněvadž vznikalo hnutí, že v městech dělníci přepadali továrny a rozbíjeli stroje. Byl vydán zákon výjimečný, který stanovil také trest smrti. A skutečně ani tento zákon nezabránil, aby dělnictvo nepokračovalo ve své akci demolovati továrny a stroje, a také došlo tam k takovým zjevům, že 13 ledna 1813 byli v Yorku popraveni 3 dělníci, mezi nimi vůdce hnutí Mellor, a za 3 dni na to popraveno 15 dělníků.

Tedy je viděti, k jakým prostředkům dělnictvo sahalo a k jakým zase sahal stát, aby čelil hnutí, které chtělo zameziti rozšíření a zavádění strojů. Jak my dnes můžeme se na toto hnutí dívati? Jistě jako na zjev, který dnes těžko chápeme, jako na zjev, kterému můžeme těžko rozuměti, že mohlo zde býti hnutí dělnictva, které předpokládalo, že takovým způsobem může zastaviti zavedení strojů do výroby.

A přece ještě dnes opakují se tyto zjevy v určité podobě i u nás. Na př. bylo to r. 1927, kdy byly veliké demonstrace sklářského dělnictva v Pojizeří, v Železném Brodě, v Jablonci atd., kde sklářské dělnictvo postavilo se proti strojní výrobě na broušení t. zv. smirkového zboží. A v těchto dnech právě Anglie má velký sociální boj, kde je vyloučeno 250.000 textilníků, kteří se postavili proti zavedení systému vícestavového, systému, který znamená, že jeden dělník má obstarávati až 10 stavů.

Tedy jistě dělnictvo ve všech státech může sledovati tento zápas s určitou zvědavostí, jak tento zápas asi skončí, a čerpati také snad poučení, možno-li takovýmito prostředky, jaké navrhuje a jaké dělnictvu předkládá zejména strana komunistická, zastaviti snad racionalisaci a zdali to není vyplýtvaná energie a vedení dělnictva do bojů marných, nemožných a nesmyslných. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nyní, slavná sněmovno, chtěl bych říci několik slov právě vzhledem k tomu boji, jehož jsme byli svědky právě v dnešní schůzi sněmovny a k tomu způsobu boje, jak jej vede strana komunistická proti nezaměstnanosti na ulicích demonstracemi nebo také vydáváním zvláštního orgánu pro nezaměstnané dělnictvo "Nezaměstnaný dělník", který již vychází a kterým snad má býti nezaměstnanému dělnictvu pomoženo. A zdá se mi, mimochodem řečeno, že každé vydavatelstvo má snahu, aby mělo jistě co nejvíce odběratelů, a tak myslím, že i toto vydavatelstvo má snahu, aby tento list byl hodně čten a měl také hodně odběratelů, to jest, aby bylo co možná nejvíce nezaměstnaných, poněvadž je to velice vhodná příležitost k agitacím a projevům proti státu a nynějším výrobním řádům.

Tedy my chceme se také poučovati ze sovětského Ruska, jak tam rozřešili otázku nezaměstnanosti, když u nás je to všechno kapitalistickým řádem způsobeno. My rádi se tedy podíváme do sovětského Ruska, jak tam rozřešili tento problém a jak tam mají tuto otázku vyřízenu.

Ještě tuším v březnu minulého roku přineslo "Rudé Právo" zprávu, tedy jistě úřední a směrodatnou, že je v Rusku 1,300.000 nezaměstnaných. Dnes konstatuje - je to právě v neděli - že nezaměstnanost byla v sovětském státě likvidována a že nezaměstnanosti tam není. Skutečně nezaměstnanost byla tam likvidována a to radikálním způsobem, dekretem.

Byl vydán dekret komisariátu práce o okamžitém odeslání všech nezaměstnaných na práce a o zastavení vyplácení podpor v nezaměstnání. V dekretu se praví: "Nezaměstnaní buďtéž poukázáni nejen na práci jejich odboru, nýbrž i na práci jakoukoliv, ať jsou to dělníci manuelní nebo intelektuální, a nebudiž brána v úvahu žádná omluva k odmítnutí práce, vyjma nemoci doložené lékařským vysvědčením." (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Mohlo by se říci, že je to opatření, které může býti účelné: odstraniti podpory v nezaměstnání a opatřiti dělnictvu práci. Jakým však způsobem je opatřována v sovětském Rusku dělnictvu práce? Všichni nezaměstnaní jsou komandováni na práce, dnes především na kácení lesů a zpracování dřeva a k nakládání obilí na železnice a lodi. Souvisí to s ruským dumpingem a také s pětiletým hospodářským plánem. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V Anglii vznikla z toho ruského dumpingu, prováděného ve velkém se sovětským obilím a stavebním dřívím, velká otázka. Ve sněmovně bylo předneseno již několik dotazů na vládu, jak se hodlá zachovati v těchto věcech pro Anglii tak důležitých, a učiněn zároveň dotaz nebo podán návrh, aby anglickými úřady bylo vyšetřováno, zda v sovětském Rusku existuje skutečně práce robotnická a trestanecká, poněvadž se praví a je také prokázáno, že takovýmto způsobem, který jest nazýván dobrovolnými sbory pracovními, jsou do těchto pracovních sborů zařazováni všichni nezaměstnaní od Moskvy, Petrohradu nebo odkudkoliv a posíláni na Sibiř, Ural atd. ke kácení lesů. Tam musejí setrvati do skončení pětiletky (Výkřiky komunistických poslanců), a kdyby porušili pracovní disciplinu, jest ustanoven trest žaláře až 2 roky nebo prodloužení nucené práce. Takovým způsobem se umožňuje ruský dumping, kterým je dnes zaplavována Evropa (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tyto řády byly zavedeny rovněž na železnicích. Železničáři jsou prostě komandováni, pro porušení discipliny může železniční úřad sumárním řízením potrestati provinilce jako disciplinárním trestem vězením až do 10 let. Kdyby bylo prokázáno, že byla disciplina porušena s určitou zlomyslností, je za to trest zastřelení. Toho jsou plné anglické noviny, jsou v těchto věcech činěny dotazy a jedná se o tom v anglické sněmovně.

Význačné anglické noviny, jako jsou "Times", píší o těchto pracovních poměrech a o zaplavování Anglie a jiných států lacinými ruskými výrobky. "Times" psaly 20. ledna t. r. toto: "S takovou mocí nad obyvatelstvem, jež po generace následkem zaostalosti a útisku stalo se poddajným, ruská vláda jest s to exploatovati téměř neomezené prameny ohromné země, v níž byly zkonfiskovány všechny výrobní prostředky soukromých majitelů. S určitou kapacitou organisační, která u sovětské vlády byla jistě projevena, Rusko je způsobilé státi se mocným soupeřem téměř v každém odvětví výrobním a to je více než jen hospodářská konkurence, jež tu hrozí. Je to pouze prostředek k dosažení cíle, t. j. k provedení světové revoluce".

Týž list "Times" 29. ledna pokračoval v tomto líčení a úvahách o hospodářské situaci, která hrozí snad celé Evropě systémem, který zavedlo sovětské Rusko. "Není nebezpečí v tom, kupovati stavební dříví z Ruska, nýbrž nebezpečí pozůstává už v tom, míti vůbec jakékoli vztahy k této zemi. Nechce-li ostatní svět komunismu, musí se dohodnouti a odmítnouti obchod s Ruskem za každou cenu, poněvadž v málo letech, až všechny továrny nyní zřízené budou v plné činnosti s oněmi ohromnými prameny vnitřního bohatství a použitím energie 150 milionů lidí, pak továrny nejen obstarají vše, co obyvatelstvo Ruska bude potřebovati, nýbrž zaplaví svět laciným zbožím, s nímž ostatní průmyslové národy nebudou moci konkurovati. Zatím každá země, jež má jaké spojení s Ruskem a každý úvěr Rusku povolený, včetně úvěru povoleného britskou vládou, pomáhá přiblíženi se dne, kdy výrobky komunismu zaplaví světové trhy."

Tak pohlížejí, vážená sněmovno, dnes na obchod, výrobu a práci sovětského Ruska v Anglii. U nás poklesl vývoz dříví v minulém roce 1930 o 25 %, jak je možno dočísti se dnes v novinách. Nevím a nechci usuzovati, byl-li zde vliv ruského dumpingu, ale v té formě, jak se jedná o tom v Anglii, je zřejmo, že je značné nebezpečí také i pro dělnictvo ostatních států Evropy v systému nevolnické práce, která byla dnes v Rusku zavedena při zrušení jakýchkoliv podpor v nezaměstnání.

Při této příležitosti chtěl bych zavaditi ještě o jednu otázku. Také u nás se občasně objevuje a fedruje stále ještě otázka uznání sovětského Ruska de jure a činí se tak právě prý z důvodů hospodářských, že tímto uznáním by mohly býti zlepšeny naše hospodářské poměry, že bychom mohli více do Ruska vyvážeti a že by tím bylo čeleno také u nás nezaměstnanosti.

Podle úředních zpráv Statistického úřadu činil náš vývoz do Ruska v minulém roce asi za 250 mil. korun, dovoz sem také asi za 250 mil., tedy se to vyrovnává. Když však v jiných státech takto dnes pohlížejí na obchod s Ruskem, na dumping, který se provádí, myslím, že je nutno také se zeptati, je-li účelné a mohlo-li by nám prospěti v ohledu hospodářském uznání Ruska de jure. Tolik jen mimochodem.

Chci ještě také poukázati letmo, jak působil tento obchod a tato práce na poměry dělnictva ve Finsku, kde v důsledku debaty v anglické dolní sněmovně vydal finský konsulát v Londýně prohlášení, v němž praví, že výroba stavebního dříví ve Finsku následkem poměrů v Rusku značně poklesla a rovněž mzdy finského dělnictva byly sníženy o 10 až 20%. To je důsledek hospodářství, které dnes provádí Rusko, které se chlubí, že může prodávati laciněji, že má lacinější výrobky. Ale dnes je zřejmo, jakým způsobem odstranil socialistický stát námezdní poměr, který prý zrušením a likvidováním kapitalistických řádů bude zaveden. Odstranil podpory v nezaměstnání vůbec, zavedl povinnou, nucenou práci, zavedl stav nevolnictví, který byl v Rusku před zrušením nevolnictví, zavedl práci trestanců, na níž je podle londýnských zpráv... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hudec (pokračuje): ... zaměstnáno 900.000 odsouzených, a tímto způsobem prováděn je útok na hospodářskou strukturu Evropy. Když to nešlo revolucí politickou, tedy to činí cestou hospodářskou. A poněvadž tato struna je velmi citlivá, myslím, že i v Anglii ji pociťují a mluví se tam o ní proto více, než když v Rusku byli lidé zabíjeni, nyní, když to sahá na anglický obchod a průmysl.

Takové by byly také vyhlídky dělnictva na řešení nezaměstnanosti, kdyby byl tak jednou zvrácen kapitalistický řád dnešní a zaveden řád, kterému se říká socialistický a který provedli v Rusku.

Toto srovnání jsem považoval v dnešní debatě za povinnost učiniti, aby byla trochu demaskována demagogie a boj strany komunistické, která vidí jen to zlo u nás a myslí, že my, malý stát uprostřed Evropy, můžeme odbourati a rozřešiti nezaměstnanost na příklad zkrácením pracovní doby na 6, 7 hodin. Myslí, že my, stát tak malý, sevřený cizí konkurencí, můžeme prováděti takové reformy, když na druhé straně vidíme, jakým přímo hrůzným způsobem řeší nezaměstnanost v Rusku, že tam zavádějí práci robotnickou a nevolnickou, že vedou útoky pomocí těchto robotníků a nevolníků proti této soustavě, kterou chtějí zvrátiti.

Jinak k našim domácím poměrům nemám více co připojiti, nežli to, aby, je-li to nutno, byly opatřeny prostředky k investicím třeba i půjčkou a aby investiční komise nepošupovala akty, nýbrž aby sledovala, co máme a co můžeme dělati, a aby se začalo pracovati ihned, rychle, velkoryse, poněvadž to jest na tuto dobu jediným prostředkem, kterým možno nezaměstnanost zmírniti. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji rozpravu a před ukončením schůze vyřídíme ještě imunitní případy dnešního pořadu.

Není námitek proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Přešticích v trest. věci posl. V. Beneše (tisk 695).

Zpravodajem je p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Okresní soud v Přešticích žádá za souhlas k trestnímu stíhání posl. V. Beneše pro přestupek podle §u 488 tr. z. event. §u 496 tr. z.

Poněvadž šlo o výroky rázu politického na veřejné schůzi, navrhuje imunitní výbor, aby posl. sněmovna souhlasu k trest. stíhání posl. V. Beneše nedala.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. V. Beneše.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. V. Beneše.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Sedorjaka (tisk 696).

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Hlavní státní zastupitelství v Košicích žádá za souhlas k trestnímu stíhání posl. Sedorjaka pro přečiny podle §u 14, č. 5, §u 15, č. 2 a §u 18, č. 2 zákona na ochranu republiky.

Inkriminované výroky posl. Sedorjaka, jež prý pronesl na veřejné schůzi dne 2. června 1929 ve Vel. Bočkově jsou u komunistických řečníků obvyklou kritikou poměrů v republice, a proto imunitní výbor navrhuje, aby posl. Sedorjak k trest. stíhání vydán nebyl.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Sedorjaka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Sedorjaka.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chrudimi v trest. věci posl. Novotného (tisk 697).

Zpravodajem je p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno!

Krajský soud v Chrudimi žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Novotného pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5, §u 18, č. 2 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Podle spisů tohoto případu byla na posl. Novotného podána stát. zastupitelstvím v Chrudimi obžaloba z 11. června 1929 pro shora uvedené zločiny a přečiny, spáchané prý tím, že posl. Novotný dne 24. ledna 1929 na schůzi okres. zastupitelstva ve Vysokém Mýtě předčítal prohlášení, obsahující podle obžaloby skutkovou podstatu inkriminovaných činů trestných. V té době posl. Novotný nebyl ještě poslancem. Rozsudkem kraj. soudu v Chrudimi ze dne 19. července 1929, č. j. Tk V 186/29/20, byl Novotný uznán vinným přečinem §u 14, č. 1 a 5 zákona 50/23 a odsouzen do tuhého vězení na 2 měsíce bezpodmínečně. Od obžaloby pro zločin §u 15, č. 3 a přečin §u 18, č. 2 téhož zákona byl posl. Novotný osvobozen; obě strany podaly včas zmateční stížnost na Nejvyšší soud. Mezitím posl. Novotný zvolen členem Národního shromáždění.

Podle zevrubné zprávy kraj. soudu v Chrudimi výroky posl. Novotného pohybovaly se v širokých mezích známých výroků komunistických řečníků bez bližšího konkretního precisování. Soud také Novotného ve dvou podstatných bodech osvobodil.

Vzhledem k tomu má imunitní výbor za to, že zájem na trest. stíhání posl. Novotného nepřevyšuje zájmu na nerušeném výkonu posl. mandátu, a navrhuje, aby posl. Novotný k trest. stíhání vydán nebyl.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Novotného.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Novotného.

Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest: