V senátě odpověděl předseda senátu dr Soukup na komunistickou interpelaci o potlačování imunity, že předsednictvo senátu prý respektuje imunitu, ale že se musí žádat, aby se komunističtí parlamentní zástupci chovali přece slušně. Víme ovšem, co se tou slušností rozumí. Rozumí se jí to, aby komunističtí parlamentní zástupci nebouřili proti zlořádům a zločinům, které buržoasie a sociálfašisté pášou na pracujícím lidu, aby neorganisovali a nestavěli se v čelo demonstrací, aby neodporovali fašistickému policejnímu násilí, aby prostě nechali vedení masového účinného boje za zájmy pracujících, aby nechodili na ulice, nýbrž jen na parkety parlamentu a nanejvýš zde kritisovali, a to ještě formou věcnou, distinguovanou formou společenského chování, bontonu podle Gutha-Jarkovského, totiž takovou formou, která by neublížila pochybné cti korupčníků, fašistických násilníků, renegátů socialismu, stávkokazeckých vůdců, zpátečníků a všemožných sluhů vykořisťovatelů a která by neukazovala pravou tvář tohoto panstva, které svoje špinavé svědomí kryje ctihodnou togou zástupců lidu. Rádi věříme, že za takových podmínek by imunita komunistických poslanců byla respektována. Na takové podmínky ovšem komunistické poslance nedostanete, i kdybyste je terorisovali šibenicemi.

Ale je to jinak velmi poučné pro to, jak sociálfašisté vykládají demokratické imunitní právo dnes; říkám dnes, poněvadž ve staré rakouské říšské radě pánové Bechyně, Slavíček, Soukup vykládali imunitní právo jinak a už dávno za Rakouska byli by zradili třídní boj dělnictva, kdyby z poslanectví koukal kriminál a kdyby staré Rakousko bylo posílalo poslance do kriminálu. Staré Rakousko to ovšem nedělalo, poněvadž tehdy se ještě demokracie neměnila ve fašism a imunitní právo bylo vykládáno jinak než dnes, kdy buržoasie a sociálfašisté plují na plné plachty v proudu fašismu. Dnes jsme svědky fašistické persekuce všech někdejších demokratických principů, dnes se imunitní právo vykládá stejně podařeně jako se vykládá právo svobody tiskové a shromažďovací. Právo tiskové svobody se vykládá tak, že se říká: Ano, plná svoboda tisku, ale proti státu se psáti nesmí. Ano, plná svoboda shromažďovací, ale nesmí se rušit veřejný klid, spolčovací svobodu ano, ale jen pro živly státotvorné, nikoli pro státoborné, jakoby měšťácké zákony znaly, lépe řečeno směly znáti občany státotvorné a státoborné.

Jen beznadějně naivní a hloupý člověk může ještě uvěřiti, že takováto praxe znamená občanskou svobodu, jak ji proklamovala francouzská revoluce a jak ji v dějinách měšťáckých států kodifikovaly měšťácké ústavy a jak ji měšťácká demokracie vyznávala dříve po celá desetiletí, dokud ji vyznávat mohla, dokud mohla bez nebezpečí vzíti na vědomí, že dělnictvo se chce organisovat, že se chce shromažďovat na schůzích, že se chce spolčovat, že chce čísti svůj tisk a že dělnickým poslancům přísluší právo imunity stejně jako měšťáckým.

Dnes v době úpadku kapitalismu, kdy se kapitalistický systém hroutí, buržoasie už si nemůže dovolit vzíti na vědomí a připustit, aby se dělnictvo těšilo občanským svobodám a legalitě a aby dělničtí poslanci měli imunitu a směli volně burcovat pracující lid proti kapitalistickému třídnímu útlaku. A proto to surové fašistické potlačování revolučního hnutí dělnictva a proto to potlačování i imunitního práva poslanců a proto také ten Soukupův podařený výklad imunitního práva.

Avšak pánové, tento stav znamená, že s měšťáckou demokracií je v Československu konec, tento stav znamená fašismus, znamená otevřené třídní násilí. Tento stav znamená, že se dělnického revolučního hnutí smrtelně bojíte, že saháte k persekuci ze strachu, že se cítíte tak ohroženými, že již ani dělnickým poslancům, několika desítkám lidí z 15 milionů lidí Československé republiky nepřipouštíte možnost volného boje proti sobě a že i na ně podle vašich někdejších výkladů, na representanty suverennosti lidu, béřete fašistický karabáč a rozbíjíte iluse o právech demokratických zástupců lidu.

A nám jde hlavně o to, aby toto pochopily pracující masy, poněvadž to přispěje k uvědomění pracujících mas a k poznání nutnosti, že nemohou spoléhat na parlamentní zástupce, nýbrž na přímý masový boj mimo parlament. Kvapný post op ve vydávání komunistických parlamentních zástupců, k němuž dochází právě nyní v zimě, kdy se rozpoutalo hnutí nezaměstnaných, v době, kdy nezaměstnanost masově roste a kdy je na denním pořádku sněmovny, do něhož patří i můj případ, tento kvapný postup poučuje o tom pracující masy velmi názorně. Vždyť je v tom také kus symbolisace morálky nynějšího prohnilého režimu, že sněmovna, která přijala zákon o nekontrolovaném použití 150 mil. státních peněz, že vy, představitelé stran měšťáckých i sociálfašistických, které se budou z oněch 150 mil. podílet, zároveň vydáváte soudu a posíláte do kriminálu komunistické poslance, o nichž pracující lid ví, že se nedopustili než toho, že poctivě a neohroženě hájili jeho zájmy. Pracující lid také dobře ví, že poctivé dělnické poslance posílají do kriminálu v tomto sboru také lidé, kteří by i podle měšťáckých zákonů sami do kriminálu patřili. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je v paměti, jak se vyjádřil jeden vysoký vojenský hodnostář za aféry podpl. Dvořáka. Prohlásil, kdyby měli býti stíhání všichni političtí činitelé, kteří jsou namočeni do Dvořákovy aféry, že by do kriminálu putovala polovička sněmovny. To se ovšem nestalo, a aby se neprozradilo, že je tomu tak, byla Dvořákova aféra ututlána a Dvořákovi zajištěna beztrestnost. Zkrátka o mravním charakteru těch, kteří komunistické poslance do kriminálu posílají, nemá veřejnost ilusí a proletariát má o něm své přesvědčení.

Já jsem však prohlásil již při případu posl. soudr. Hrubého: Nikoho nesmí napadnout se domnívati, že když my šlapání imunitního práva a vydávání komunistických poslanců pranýřujeme, činíme tak s úmyslem vynutiti si nějakou shovívavost. Nikoli! Nebojíme se kriminálů, byli jsme tam již, neuhneme před žádným utrpením, které vyplývá z plnění našich povinností jako zástupců pracujícího lidu a vůdců jeho boje. Jsme si vědomi, že pronásledujete nás nikoli jako osoby, nýbrž jako komunistické poslance a tím persekvujete dělnickou třídu. Všichni důslední bojovníci za třídní zájmy proletariátu a za socialismus vytrpěli velká příkoří. Naši soudruzi, revoluční bojovníci v druhých státech, v zemích bílého teroru, v Polsku, Bulharsku, Jugoslavii, vytrpěli více než my, vytrpěli strašlivá muka, a přece v těchto státech zdvihá proletářská revoluce hlavu a její vítězství jest otázkou blízké doby. Hrdinství revolučních bojovníků v zemích bílého teroru bude pro nás vzorem, příkladem, abychom stejně neústupně, tvrdě, nezlomně čelili i my persekuci, kterou proti nám rozpoutáváte ve znamení bílého teroru i v Československu. Jsme odhodláni podstoupiti všechny oběti v zájmu vítězství a osvobození dělnické třídy, nic nás nemůže odstrašiti od služby velkému dějinnému poslání dělnické třídy.

Persekuce revolučního hnutí, naše pronásledování a utrpení by bylo jen tehdy bolestným, kdyby nebyla naděje na odplatu, kdyby mělo trvati věčně. My však víme, že té persekuci dělnictva bude jednou konec a že přijde den zúčtování. Ano, pánové, jestliže my pranýřujeme případy persekuce a zde případy persekuce komunistických poslanců, činíme tak proto, že každý ten případ píšeme vám, měšťákům a sociálfašistům, na váš účet, který bude jednou neúprosně splatný. Ano, jednou bude proletariát počítati (Výkřiky komunistických poslanců.), kdo zde napomáhal policejní zvůli při persekuci komunistických poslanců, proletariát si bude pamatovati do budoucna ke dni zúčtování, že to byli hlavně sociálfašističtí poslanci, pánové Stránský, Mareš a Markovič, kteří se starali o odstraňování komunistických poslanců do kriminálu. Ano, pánové, svou persekuční zběsilostí zbavujete proletariát všech ohledů do budoucna. Jak zběsilá a bezohledná byla vaše persekuce, tak bezohledný bude soud dělnictva v den zúčtování. (Potlesk.)

My nežádáme žádné shovívavosti. Provokujete fašistickým terorem. Boj na život a na smrt mezi buržoasií a proletariátem. My tento boj přijímáme ať na svobodě, ať v kriminále, budeme žíti jen pro osvobození dělnické třídy a kdybychom padli všichni, vstanou noví bojovníci, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 29. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 45 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.).