Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme k doslovům pánů zpravodajů o předloze druhé, schvalující obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Chile (tisk 8558).

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. Šebovi.

Zpravodaj posl. Šeba: Slavná sněmovno! Také debata k návrhu o obchodní smlouvě s Chile, která byla zahájena předevčírem, nepřinesla žádných podnětů, na které bych měl jako zpravodaj reagovati. Vzdávám se tudíž jakéhokoli komentáře k věci přednesené a navrhuji, aby původní návrh byl slavnou sněmovnou schválen. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru živnostensko-obchodního, p. posl. dr inž. Touškovi.

Zpravodaj posl. dr inž. Toušek: Slavná sněmovno! Mohu se jen připojiti k tomu, co řekl zpravodaj zahraničního výboru ve svém doslovu, totiž že rozprava o smlouvě, která má pro nás jistě značnou důležitost, nepřinesla žádných podstatných námitek nebo námětů, které by zasloužily, aby s nimi bylo v doslovu zpravodajově vůbec polemisováno nebo aby se s nimi zpravodaj nějak vyrovnával. A proto myslím, že stačí, doporučím-li jménem živnostensko-obchodního výboru, aby poslanecká sněmovna schválila předlohu ve znění vládního usnesení, týkajícího se této smlouvy. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Provedeme nyní oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných předloh a budeme hlasovati nejprve o předloze prvé:

Ad 1. Hlasování o schvalovacím usnesení, kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané v Ženevě dne 9. prosince 1923 (tisk 788).

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Prosím pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Nyní vykonáme hlasování o druhé předloze:

Ad 2. Hlasování o schvalovacím usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Chile, podepsaná v Praze dne 18. září 1930 (tisk 858).

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízeny jsou prvé dva odstavce pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Kutné Hoře v trest. věci posl. Wagnera (tisk 648).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Krajský soud v Kutné Hoře žádá o vydání posl. Wagnera pro různé urážlivé výroky, kterých prý se domněle dopustil na jedné své voličské schůzi.

Imunitní výbor, pojednav o této věci, nedospěl k názoru, že by tu byly důvody k jeho vydání, a navrhuje, aby jmenovaný poslanec k trest. stíhání vydán nebyl.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Wagnera.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Wagnera.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Litoměřicích v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 649).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Krajský soud v Litoměřicích žádá o vydání posl. Haiblicka pro přečin, kterého se prý dopustil tím, že psal, resp. podepsal článek uveřejněný v časopise "Der Kämpfer", jenž obviňuje strážníka Rossmeisla ve Falknově z určitých činů. Jde tu tedy o soukromou žalobu jmenovaného strážníka.

Imunitní výbor dospěl k názoru, že nejsou tu dány důvody k vydání jmenovaného poslance, a navrhuje, aby vydán nebyl.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Námestove v trest. veci posl. Grebáče-Orlova (tisk 650).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Okresní soud v Námestove žádá o vydání posl. Grebáče-Orlova pro delikt, kterého se prý dopustil tím, že konal bez povolení okresního úřadu veřejnou schůzi.

Imunitní výbor jednal o věci a navrhuje posl. sněmovně, aby pro tak malý delikt posl. Grebáč-Orlov nebyl vydán.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Grebáče-Orlova.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Grebáče-Orlova.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 678).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Krajský soud v Mor. Ostravě žádá o vydání posl. Śliwky pro různé výroky, kterých se dopustil na veřejné schůzi.

Jsou to obvyklé výroky, proti společenskému řádu namířené, ale nejsou takového rázu, aby jimi byl veřejný zájem dotčen. Imunitní výbor proto navrhuje, aby jmenovaný poslanec vydán nebyl.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Steinera (tisk 679).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Krajský soud v Komárně žádá o vydání posl. Steinera pro zločin proti §u 5 zákona na ochranu republiky a jiné delikty, jichž se prý dopustil na veřejné schůzi. Tyto výroky byly více méně abstraktního rázu a nebyly způsobilé, aby nějak vážně ohrozily veřejné zájmy. Z těchto důvodů navrhuje imunitní výbor, aby jmenovaný poslanec vydán nebyl.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Steinera.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Steinera.

Tím vyřízen jest 7. odstavec pořadu a přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Č. Lípě v trest. věci posl. Hadka (tisk 693).

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Krajský soud v Čes. Lípě žádá za souhlas k trest. stíhání posl. Hadka pro přečin shluknutí podle § §ů 283, 284 tr. z. a přestupek podle §u 312 tr. z.

Podle trest. oznámení, přiloženého k žádosti o vydání, se posl. Hadek prý dopustil inkriminovaných činů tím, že dne 20. prosince 1929 ve Varnsdorfu neposlechl vyzvání zakročujícího četníka k rozchodu, a byv zatčen, odbyl ho prý slovy neslušnými.

Posl. Hadek znění výroku, jak je uveden v trestním oznámení, popřel. Shluknutí se stalo při stávkovém boji a bylo namířeno proti dělnictvu, které šlo do práce. Posl. Hadek přes to, že na místě se legitimoval, byl zatčen a odveden do vazby soudní, kde po výslechu propuštěn. Zatčení bylo odůvodněno dopadením při činu.

Poněvadž domnělý čin trestný byl spáchán v rozčilení stávkového zápasu, výrok inkriminovaný posl. Hadek popřel a jde celkem o menší provinění, zájem veřejný na trest. stíhání posl. Hadka ustupuje zájmu na nerušeném výkonu poslaneckého mandátu a proto imunitní výbor navrhuje, aby posl. Hadek k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Hadka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Hadka.

Tím vyřízen jest 8. odstavec pořadu a přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Siváka (tisk 694).

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Hlavní stát. zastupitelství v Bratislavě žádá za souhlas k trest. stíhání posl. Siváka pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, čís. 2, §u 9, čís. 6 zák. čl. XLI/1914.

Posl. Sivák je stíhán pro přečin pomluvy podle výše uvedených zákonných ustanovení na základě výroku, jehož užil dne 30. září 1929 jako svědek při svědeckém výslechu u okr. soudu v Prievidzi a jímž vyslovil jasné podezření, že vloupání u něho v bytu, provedené dne 24. srpna 1929, bylo spácháno z iniciativy státní policie v Bratislavě.

Veřejný zájem na očištění státního úřadu a stíhání takových pomluv žádá, aby posl. Sivák k trest. stíhání vydán byl, a imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby s vydáním projevila souhlas.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Siváka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Siváka.

Tím vyřízen jest 9. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Praze v trest. věci posl. Kopeckého (tisk 647).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Krajský soud v Praze žádá za souhlas k trest. stíhání posl. Kopeckého pro zločin podle §u 81 tr. zák. a přestupek podle §u 314 téhož zákona proto, poněvadž posl. Kopecký prý podle policejního oznámení a soudních protokolů při zatýkání určité osoby na veřejné schůzi intervenoval v tom smyslu, že dotyčného komisaře intervenujícího odstrčil - referuji podle spisů, podle trestního oznámení - strčil do něho a jenom zákrokem ostatních úředníků bylo zabráněno tomu, aby nebyl násilím zmařen úřední výkon.

Imunitní výbor o této věci velmi bedlivě uvažoval a dospěl k názoru, že v daném případě jde o překročení práv poslaneckých, že jde o vybočení takového rázu, jímž by veřejný zájem mohl býti dotčen. Navrhuje proto, aby jmenovaný poslanec na žádost krajského soudu v Praze k trest. stíhání vydán byl.

Předseda: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci na straně "proti": pp. posl. Kopecký, Štětka, Juran.

Dávám slovo p. posl. Kopeckému.

Posl. Kopecký: Imunitní výbor navrhuje dnes mé vydání k trest. stíhání pro § 81 tr. zákona. Jestliže se ujímám slova k svému vlastnímu případu, pak tak činím proto, abych jako delikvent mohl ukázati, že tu jde o další článek v persekučním náporu, který jste v poslední době rozpoutali proti komunistické parlamentní delegaci. Případ můj je nesporně novým křiklavým dokladem, jak bez jakéhokoli podkladu vykonstruuje se proti komunistickému poslanci obžaloba pro § 81 tr. z. Návrh imunitního výboru na mé vydání opírá se o policejní udání, že prý jsem se dopustil na jedné veřejné schůzi v Praze veřejného násilí, strkaje do policejního komisaře a snaže se vyprostiti zatčeného řečníka.

Prohlašuji, že jde o úplně vymyšlené udání. Ve skutečnosti se stalo v mém případě toto: V sále Domoviny v Praze VII konala se veřejná schůze, kterou jsem jako funkcionář komunistické strany v Praze VII zahajoval. Po zahájení a zvolení předsednictva odešel jsem ze sálu a vrátil jsem se po určité době. Účastnil jsem se schůze nikoli jako referent, nýbrž jako posluchač. Na schůzi mluvili jiní dva komunističtí poslanci, a když po nich mluvil mluvčí komunistické mládeže, byla schůze při jeho řeči rozpuštěna a řečník komunistické mládeže policií zadržen.

V době zadržení řečníka seděl jsem jako posluchač schůze v sále u stolu a vůbec jsem nepřišel do styku s policejním komisařem. Teprve, když měl býti zatčený řečník Jiřina odváděn policistou ven, byl jsem zavolán, abych intervenoval u policejního komisaře, aby zatčený mohl si vzíti kabát a klobouk a nebyl neustrojený odváděn v zimě na vzdálenou policejní strážnici. Žádal jsem policejního komisaře, aby to dovolil. Policejní komisař se na mne hrubě utrhl, a když jsem poukázal, že jsem poslancem a že mi tedy přísluší právo intervence, dal policejní komisař rozkaz policistovi, aby mne zjistil, zdali jsem poslancem a že jsem se vmísil do úředního výkonu. Když jsem proti tomu protestoval, prohlásil policejní komisař, že by mohl každý vandrák říci, že je poslancem. (Slyšte!) Byl jsem pak předveden na policejní strážnici a zde jsem byl zjišťován, protože jsem se mísil do úředního výkonu. Mísení se do úředního výkonu bylo výslovně udáno jako důvod mého zadržení jak policejním komisařem, který dával příkaz k mému zadržení, tak i na policejní strážnici při zjišťování. Byli tomu přítomni na policejní strážnici jako svědci posl. Gottwald a Krosnář.

Po propuštění jsem neodešel, nýbrž zůstal jsem na policejní strážnici, abych byl na žádost zadržených dělníků přítomen jich výslechu. Když jsem se zadrženými dělníky šel na policejní komisařství v Praze VII a tam přihlížel administrativnímu řízení se zadrženými, přišel ke mně náhle z jiné místnosti šéf policejního komisařství v Praze VII, vrch. policejní rada Drašner, a prohlásil mne náhle za zatčena. Když jsem se s údivem ptal, jak to, a když jsem poukazoval, že jde o hrubé porušení imunitního práva, odpověděl vrch. polic. rada Drašner, že se zatčení děje na vyšší rozkaz, že se děje na výslovný příkaz policejního presidia. Takto jsem byl zatčen, odvezen na policejní ředitelství a druhého dne odvezen na Pankrác, kde jsem byl držen až do popoledních hodin a propuštěn z vazby teprve na energický protestní zákrok komunistického poslaneckého klubu.

Konstatuji, že na udání policejního ředitelství není ani slova pravdy. Policejního komisaře jsem se průběhem schůze vůbec ani nedotkl. Všichni účastníci schůze - bylo jich 120 - to dosvědčují. Jestliže je proti mně vedeno trestní stíhání pro § 81 tr. z., je to úplně vymyšlený důvod k persekuci, který zde pranýřuji.

Prohlašuji při tom výslovně: mé zatčení a vykonstruování záminky k trestnímu stíhání bylo a je dílem pražského policejního presidia. Třeba podotknouti, že se to stalo v únoru loňského roku před velkou akcí proti nezaměstnanosti, zamýšlenou na 6. března, při jejímž organisování jsem se zúčastnil, a třeba též podotknouti, že k mému zatčení došlo bezprostředně po tom, kdy jsem v rozpočtovém výboru a zde ve sněmovně pronesl řeč o presidentovi Masarykovi u příležitosti věnování daru 20 mil. Kč; řeč proti presidentovi Masarykovi vyvolala v hradním tisku zběsilou štvanici proti mně a divoké hrozby za to, že jsem osobnost a politickou úlohu presidenta Masaryka pravdivě charakterisoval a vylíčil tak, jak se jeví pracujícímu lidu.

Štvanice a hrozby tisku, odmítnutí mé řeči min. předsedou Udržalem stačily, aby policejní presidium hledělo pronášené hrozby ihned v zápětí uskutečniti. A proto, když jsem se dostal do rukou policie, byl dán rozkaz policejního presidia k mému zatčení a k odůvodnění zatčení a vazby bylo úplně z prstu vycucáno, úplně vymyšleno, že jsem se dopustil veřejného násilí vůči policejnímu komisaři. I z formulace odůvodnění předloženého návrhu na vydání vysvítá, jak se parlamentem pouze kryje záminka k trest. stíhání. Ve zprávě imunitního výboru se praví, že jsem strčil do policejního komisaře. To má býti ono veřejné násilí. Pro strčení do policejního komisaře, ačkoli ani k tomu strčení vůbec nedošlo a je zcela vymyšleno, se vydává poslanec soudu jako veřejný násilník a sprostý zločinec. Nemůže býti jistě famosnější ilustrace stavu imunitního práva členů Národního shromáždění v Československu nad tento případ. Ovšem, když k mému zatčení tehdy došlo a když komunistický parlamentní klub proti němu ostře protestoval, psal o mém deliktu obzvláště sociálfašistický tisk o mnoho lživěji, než jak se nyní můj delikt veřejného násilí v důvodech návrhu na vydání udává. "České Slovo" a "Právo Lidu" nepsaly o strčení do policejního komisaře, nýbrž psaly, totiž křičely v sensační úpravě na prvních stranách večerníků: "Posl. Kopecký zatčen proto, že zfackoval policejního komisaře." Tak hlásilo nejprve policejní presidium v tisku můj delikt. Nyní se toto veřejné násilí, zfackování policejního komisaře, scvrklo na strčení do policejního komisaře. Lží zůstává ovšem udání první jako druhé, poněvadž k žádnému fysickému konfliktu, ať v té nebo v jiné formě, vůbec nedošlo a policejní udání je vymyšlenou záminkou k mému trestnímu stíhání a slouží ke krytí neslýchaného postupu pražského policejního presidia.

Z mého předchozího vylíčení vysvítá, že v mém případě bylo hrubě a neslýchaně porušeno imunitní právo. Byl jsem původně zadržen a předveden na policejní strážnici pro zjištění mé totožnosti, pro zjištění, jsem-li poslancem a mám-li právo intervenovati, jinak že by mé jednání bylo mísení se do úředního výkonu. Byl jsem pak po legitimování se a zjištění, že jsem poslancem, propuštěn, ale 2 hodiny na to byl jsem zatčen - nikoli zadržen, nýbrž zatčen - pro zločin na rozkaz policejního presidia. Na policejním komisařství byly mně odňaty všechny věci, i parlamentní písemnosti, byl jsem vsazen do policejního auta a odvezen na policejní ředitelství, kde jsem byl držen v zajišťovací vazbě jako násilník, jako pachatel zločinu, a teprve druhého dne dán do vazby k soudu. Nebyl jsem tedy zatčen při činu, jak tuto možnost zadržení poslance ústava eventuelně připouští, nýbrž byl jsem zatčen po domnělém činu na svobodě a byl jsem vězněn. V obou případech šlo tedy o hrubé porušení nejen imunitního práva, nýbrž o hrubé násilné omezení mé osobní svobody, kterýžto delikt podle ústavních zákonů vámi prohlašovaných za posvátné je docela těžce trestný. Takových případů násilného omezení osobní svobody je u komunistických poslanců ovšem velký počet.

Ministr spravedlnosti dr Meissner při jedné intervenci prohlásil, že policejní úřady se mýlí, když odůvodňují zatčení a policejní věznění komunistických poslanců tím, že poslanec byl zadržen při činu. Zadržení při činu nemůže býti důvodem vazby, nýbrž důvodem vazby zajišťovací i vyšetřovací. U poslanců stejně jako u jiných osob nemohou býti jiné důvody než ony tři, které vypočítává trestní řád, totiž nebezpečí opakování trestného činu, nebezpečí útěku a nebezpečí kolise, smluvení se svědky a spolupachateli. Zatčení a věznění pro každý jiný důvod je podle platných zákonů násilným omezením osobní svobody, tedy i zatčení a věznění z toho důvodu, že poslanec byl zatčen při činu. Toto násilné omezování osobní svobody se u komunistických poslanců děje stále se strany policejních úřadů, které prostě nehledí na omyl, uváděný ministrem spravedlnosti dr Meissnerem. Zadržení komunistického poslance při činu, třeba při sebenepatrnějším přestupku shromažďovacího zákona a při policejním přestupku, je pro ně důvodem, aby poslance zatkly a uvrhly do vazby a držely ve vazbě až do eventuálního rozhodnutí nebo zákroku sněmovny.

Jak vidět, policejní úřady nejen že nerespektují imunitu komunistických poslanců, to znamená beztrestnost poslanců, nýbrž suspendují u nich i platnost zákonů, platnost trestního řádu, platnost ústavního zákona o osobní svobodě a zatýkají a vrhají do vazby komunistické poslance i z důvodů, pro které nemůže býti jiný občan do vazby uvržen. Je to prostě policie, jsou to policisté, policejní komisaři, kteří postaveni nade vše, nad platné zákony, nad ústavu a nad všechny někdejší odznaky a atributy měšťácké demokracie mají v rukách rozhodování o svobodě poslanců, a jsou to policejní presidia, která dirigují politickou persekuci revolučního hnutí a jeho parlamentních zástupců. Policie je hlavním nástrojem fašistického útlaku u nás v Československu, při čemž si policie a Meissnerova justice hrají svorně do rukou: policie terorisuje, policie do krvava týrá, policie zatýká a Meissnerova justice k tomu dává souhlas, Meissnerova justice odsuzuje. A parlament tento fašistický kurs kryje a dělá mu nadšenou klaku. Parlament kryje policejní zvůli i vůči poslancům, kryje a schvaluje ničemné lži, pomocí nichž policie konstruuje záminky k trestnímu stíhání komunistických poslanců. Dnes si může policie proti komunistickým poslancům vymýšlet delikty veřejného násilí, dnes si může proti komunistickým poslancům vymýšlet facky, zítra si bude vymýšlet vraždy, jako se to dělá v Polsku, kde si policie v případě posl. Žarskiho vymyslila revolverový útok. I v Československu má policejní zvůle proti poslancům čím dále tím širší meze a parlament je neomezuje, poněvadž parlament už dávno nedbá svých práv, už dávno se stal jen pomocným nástrojem a legalisatorem hrubého fašistického násilí, prováděného proti revolučnímu hnutí, proti dělnické třídě a jejím zástupcům. Ostatně takovýto parlament, který sám právo poslanců hrubě šlape, který sám komunistické poslance znásilňuje a který na počátku své činnosti dal 20 komunistických poslanců násilně vyvléci ze sněmovny a znemožnil jim na měsíc činnost, nebude přirozeně nic namítat proti terorisování komunistických poslanců policií, naopak plně tento teroristický policejní kurs proti komunistickým poslancům podporuje, poněvadž parlament slouží buržoasii stejně jako policie a poslanečtí představitelé měšťáckých a sociálfašistických stran sdílejí plně zájem, aby komunističtí poslanci byli násilně umlčeni a odklizeni do kriminálu. Také vláda výslovně ústy pana ministra vnitra prohlásila, že bere plnou odpovědnost za počínání policie vůči komunistickým poslancům a že její postup schvaluje.