Dámy a pánové! Zajisté jest potěšitelné, že jednání o smlouvy s oněmi státy, s nimiž jest Československo v obchodním styku, vykazují v posledním čase určitý pokrok. Obchodními smlouvami jest však poslouženo našemu hospodářství po našem mínění a podle mínění hlavních zástupců hospodářství teprve tehdy, budou-li se týkati těch zemí, s nimiž jsme v nejčilejším obchodním styku. Jsou to především Německo, Rakousko, Maďarsko a Jugoslavie. S Rakouskem a Jugoslavií se nyní vyjednává a třeba míti dojista za to, že dojde v dohledné době také k uzavření řádné obchodní smlouvy s těmito státy. Mezitím jsme ovšem dospěli k celní válce s Maďarskem. Jest správné, jak již bylo řečeno, že tuto celní válku nelze bráti na lehkou váhu. Textilní průmysl československého státu mohl dopraviti v roce 1929 do tohoto státu ještě za 470 milionů Kč zboží. Není vůbec pochybnosti, že celní válkou s Maďarskem může býti pro nás ztracena velmi značná část tohoto dřívějšího vývozu. Jest vůbec možné, že toto až dosud dobré odbytiště bude snad ztraceno na dlouhou dobu nebo vůbec, jako jsme byli přece také na Balkáně mimořádně zatlačeni. Jest tedy nejvyšší čas, abychom s Maďarskem co možná nejdříve opět dosáhli řádné obchodní smlouvy.

Tato celní válka rozmnožila ještě více nezaměstnanost zvláště opět na sudetskoněmeckém území, takže se dnes již mluví a jistě také může mluviti asi o 450.000 nezaměstnaných v tomto státě. K tomu přistupují ještě všechny ty statisíce omezeně pracujících dělníků, kteří zcela nehorázně rozmnožují voj oněch, kdož přímo jsou vyloučeni ze spotřebitelského procesu. To musí samozřejmě vésti k dalšímu zbídačení zemědělství, avšak také dalšího hospodářství. Že bída nezaměstnaných jest přímo nezměrná, musí pochopiti každý, kdo ví, že podporu v nezaměstnanosti dostane přece jen malá část těchto lidí vůbec. Vždyť stále ještě trpíme účinky tak zvané gentské soustavy, která byla podržena přes hospodářskou tíseň. Má se za to, že podle ustanovení gentské soustavy dostává podporu prostřednictvím organisací asi třetina nezaměstnaných a tím dostává tak zvaný státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti. Nevím, učinila-li si vláda již jednou vážně otázku, z čeho vlastně mají žíti zbývající dvě třetiny nezaměstnaných. Poroste-li nezaměstnanost takto dále, pak bude také ta jedna třetina, jež mohla býti až dosud podporována organisacemi, brzy bez podpory, poněvadž organisace prostě nemohou již dostáti svým závazkům. Vinu toho nese po našem mínění především ministerstvo sociální péče, které požaduje od organisací milionových záloh na státní příspěvky, které se veskrze refunduji teprve po 6 měsících. To jest pro všecky organisace nemožný stav a při této příležitosti smím také zjistiti, že všecky organisace jsou úplně jednotny v tomto názoru. Dojista však dlužno přece uvážiti, co by to znamenalo pro nezaměstnané, kdyby se organisace pod tímto náramným břemenem, které se na ně uvaluje, zhroutily. Nutno pečovati, aby organisace také mohly plniti své závazky podle stanov. Žádáme proto, aby organisace byly sanovány ze 150milionového fondu.

Také při této příležitosti vyjadřujeme určitě očekávání, že organisace dostanou podle počtu svého členstva a podle zatížení svých pokladen pro nezaměstnané také onen podíl z této ozdravovací akce, který jim náleží. K tomu účelu jsme podali ve sněmovně návrh - když se mluvilo o fondu 150 milionů Kč - aby byla zřízena parlamentní kontrola, která by podala Národnímu shromáždění zprávu o všech výdajích z tohoto fondu. Tuto parlamentní kontrolu kdysi, jak známo, většina zamítla, takže jsou zde nesporně otevřena protekci vrata dokořán. Proto prohlašuji, že za všech okolností uplatňujeme s tohoto místa nárok národních organisací. Stát mohl uspořiti přesunem péče o nezaměstnané na organisace mnoho set milionů Kč. Jest proto jen slušné a spravedlivé, chopí-li se nyní stát příležitosti, aby převzal část obrovských břemen, která až dosud nesly organisace, a pečoval o to, aby organisace mohly dostáti svým závazkům za všech okolností. Tím míním příspěvky z ozdravovacího fondu. Nutno je vypláceti za všech okolností s největší nestranností. Bylo by zločinem na demokracii, ale také na desetitisících nevinných nezaměstnaných, kdyby se dostalo podpory jen těm organisacím, které mají své zástupce ve vládní koalici. Prohlašujeme zásadně, že chceme, aby gentská soustava byla zrušena co možná nejdříve a nahrazena pojištěním pro případ nezaměstnanosti, které dává všem nezaměstnaným právo a nárok na podporu v nezaměstnanosti. Byla-li na sanaci bank sta milionů (Posl. Geyer [německy]: 1659 milionů!), částka jest opravdu vysoká, pak musí zde býti také peníze na ochranu před zbídačením dělnictva, které jest přece konec konců nositelem výroby a tím i hospodářství. Jak by to bylo, kdyby Československá republika nebo vláda jednou přišla s činem skutečně praktické mírové politiky? Z ujištěn a rozhodnutí v Ženevě nemá nikdo nic. Také z toho nemají naši nezaměstnaní nic, stane-li se ministr zahraničí předsedou odzbrojovací komise. Kdyby naproti tomu vláda zřekla se na r. 1931 několika set milionů z vojenského rozpočtu ve prospěch hospodářství trpícího nouzí a nezaměstnaných, pak by mohlo býti mimořádně pomoženo mnohým lidem. (Posl. inž. Jung [německy]: Také kdyby byl ministr financí ve svých vývodech k rozpočtu pro r. 1931 trval pevně na tom, že rozpočet jest příliš vysoký o 1 miliardu! Místo o miliardu nižší, předložil rozpočet vyšší o 500 milionů!) Mohl také podati zprávu o miliardě úspor r. 1929, který byl, jak známo, dobrým berním rokem. Co jest k disposici ministerstvu soc. péče na účely hospodářské tísně, jest v pravdě ubohou almužnou. Uvažte přece jednou, že Německo vydalo prostřednictvím pojišťovny pro případ nezaměstnanosti a úřadů obecné dobročinnosti r. 1930 asi 24.000 milionů Kč na podporu v nezaměstnanosti, kdežto naše ministerstvo soc. péče dává na tytéž účely na r. 1931 celé 74 miliony. K tomu přistupuje ještě několik málo milionů na akci vyživovací a jiné, které ovšem všecky dohromady znamenají jen kapku vody na uhašení požáru nezaměstnanosti. Co platno, že v rámci produktivní péče o nezaměstnané jest pohotově několik milionů Kč, nemohou-li města, nejtíže postižená nezaměstnaností, sehnati prostředky, aby jich prakticky použila k produktivní péči o nezaměstnané. (Posl. Geyer [německy]: Jak dlouho musí čekati na vyřízení svých podání!) Tak jest. Ostatně se věci mají tak, že jednotliví ministři rozdělují to, co dávají k disposici, vždy nejprve na české území. Jest známo, že hlavní město Praha jest obmyšleno mimořádně bohatými investicemi. Z toho však nemají nic nezaměstnaní sudetskoněmeckého území a o ty nám jde. (Posl. Krebs [německy]: V Krušných a Orlických horách panuje děsná bída, která nemá příkladu!) Tak jest. Co platno, schválí-li ministr mimořádnou podporu v krisi, když organisace pro nedostatek peněz nemohou vůbec péči o nezaměstnané prováděti. (Posl. Kasper [německy]: Stát má dávati zálohy, pak budou organisace moci to vypláceti!) Tak jest.

Nejinak jest tomu s vyživovací akcí. Co v tomto oboru podniká stát, naprosto nestačí. Provádění náleží, jak známo, obcím. Jest jen samozřejmé, že se obce snaží rozšířiti vyživovací akci, jako v Ústí n. L. a v jiných místech, na všechny potřebné. To stojí ovšem opět mnoho peněz, takže obce musí na týž účel vydávati mnohonásobek toho, co dává ministerstvo sociální péče. Není tudíž divu, je-li ministerstvo stále více předmětem nejprudší kritiky, nevidí-li se v žádném oboru celá práce. Popudů bylo jistě dostatek. Tím není však nic učiněno, vyzve-li ministr na př. živnostenské inspektory, aby bděli nad osmihodinovým pracovním dnem a omezili co možná hodiny přes čas, nemohou-li živnostenští inspektoři se svým personálem vystačiti a tudíž vůbec nemohou vyhověti požadavkům na ně kladeným. (Posl. Kasper [německy]: Mohou prohlédnouti nanejvýš čtvrtinu závodů!) Velmi správně. Námi požadovaní inspektoři práce nebyli nám do dneška povoleni. (Posl. Krebs [německy]: Hodin přes čas nebude vůbec zapotřebí! Továrny jsou již zavřeny!) K tomu dojde v brzké době. Co platno, odpovídá-li ministr na interpelaci stran potřeby ochrany starších zaměstnanců při výpovědích, že ministerstvo spravedlnosti má již vypracovanou osnovu nového zaměstnaneckého zákona, to bylo před rokem, není-li však dodnes nic z toho viděti. Nebo mají starší zaměstnanci něco z toho, je-li svolána novelisační komise, podává-li návrhy zákonů, které docházejí souhlasu jak podnikatelů tak zaměstnanců, nemá však možnosti uplatniti svůj vliv na zákonodárství a ministr neučiní nic, aby se předloha vypracovaná novelisační komisí dostala konečně do sněmovny. Nejinak má se to s akcí zlevňovací. Čeho se při tom až dosud dosáhlo? Dalšího zhoršení hospodářského stavu, místo zvýšení reálních dělnických mezd jejich snížení, které přesahuje daleko míru dosavadních snížení cen. (Posl. Geyer [německy]: Deflace je velkolepým protějškem darebácké inflace!) Tak jest. Tím byla ještě více zhoršena kupní síla širokých spotřebitelských vrstev. Myslíme, že tímto způsobem se hospodářství neuvede nijak do pohybu. Že při této zlevňovací akci předcházel stát nejhorším příkladem, neudiví podle dosavadních zkušeností již nikoho. Mezitím byly, jak známo, zvýšeny mnohé poštovní poplatky a ruku v ruce s tím provedeno 20%ní zvýšení jízdného. Tedy opatření, která veskrze přivodila nebo přivodí ztížení hospodářského života. To platí také o rozpočtu pro letošní rok, který byl, jak známo, zvýšen o 500 milionů. Tak se dozajista nepřivodí změna poměrů. Má-li se to změniti, a po tom volají již miliony, musí stát předcházeti dobrým příkladem. (Posl. Krebs [německy]: Především v jiném tempu než tato předloha, která pochází z r. 1923. Tedy více než 7 let, tak se věci zdržují!) Vyžadujeme spořivosti ve vnitřní státní správě, ale také v zahraničním zastoupení, snížení výdajů na zbrojení, snížení nepatřičně vysokých daní, snížení lichvářských úroků, velkorysých pomocných opatření pro nezaměstnané, pro živnosti v úpadku, pro malozemědělce, pro znovuzřízení zničených průmyslů. (Posl. inž. Jung [německy]: Kdyby státníci zde měli jen za mák rozumu, věděli byste, že hlavní příčinou tísně jest poplatnost německé říše. Čerpá-li se ročně z Evropy 24 miliard Kč přes Francii do Ameriky, musí dojíti k tísni! - Posl. Krebs [německy]: Předpověděli jsme to pánům již v dubnu, při zavedení zlaté měny!) Tak jest. Podstatným zlepšením sociálního zákonodárství má býti postaráno o ochranu pracovního místa starších zaměstnanců, aby se zabránilo tomu, že by musili na stará kolena žebrati. Zde jde především o vybudování sociálního a pensijního pojištění. Rovněž naléhavé jest vypracování moderního tarifního práva, které má dělníky chrániti před vykořisťováním. Vláda nechť si konečně uvědomí, že československá hospodářská tíseň nedá se odstraniti ani zázrakem, ani zvenčí, nýbrž dozná vážné a podstatné úlevy především jen vládními opatřeními. Očekáváme, že sněmovně budou co nejdříve předloženy příslušné osnovy. Statisíce hladovějí a jsou plni zoufalství. Ať se nikdo nediví, jestliže si tito lidé jednoho dne odleví a již se ničeho neleknou. Činíme již dnes za to vládu odpovědnou. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Keibl. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Keibl (německy): Dámy a pánové! I já se stejně jako předcházející řečník domnívám, že dnešní denní pořad jest vlastně výsměchem sněmovny. Vždyť jistě patří k tomu velmi silné svědomí, aby se v tak velice vážné době předkládal lidovému zastupitelstvu takový denní pořad. Vidím v tom pokus chtíti se přesmyknouti přes nynější tajné a zjevné politické a hospodářské nesnáze. Ale tento pokus byl učiněn nevhodnými prostředky. Tím spíše jest povinností svobodného zástupce lidu, aby se nedržel úředního denního pořadu, nýbrž, jsa si vědom odpovědnosti, která v těchto těžkých dobách na něm spočívá, hlasitě a srozumitelně promluvil o všech věcech, které oficielní vládní umění se pokouší úzkostlivě skrýti před širokou veřejností.

Již na podzim loňského roku jsem jako všichni kolegové z mé strany a stejně jako velký počet jiných členů sněmoven při rozličných příležitostech konstatoval, že všeobecná a zvláštní československá hospodářská krise se stále, takřka den ze dne, přiostřují, takže konečně musejí vésti k poměrům přímo nesnesitelným, které nutně mohou veřejnou bezpečnost, klid a pořádek nejen ohroziti, nýbrž i zničiti. Neboť všechny tyto věci končí se bídou, hladem, zoufalstvím a všeobecnou nouzí, která láme i železný pořádek. Dnes nejsme již vůbec příliš vzdáleni od tohoto konce jistě vývoje nevítaného. Fakta, která by odůvodnila toto tvrzení, jsou všeobecně známa. Při tom jest tento strašný materiál tak bohatý, že bych mohl o něm mluviti celé hodiny a nevyčerpal bych ho. Možná, že by se jisté vládní vrstvy rády daly oklamati úředními statistikami, aby mohly lehkovážně nedbati všech těchto věcí. My, kteří žijeme venku uprostřed života, víme to lépe. Vidíme četné zhroucené provozovny, vidíme vymírající průmyslová místa, vidíme průvody hladovějících a mrznoucích dělníků, rozedrané děti, které marně volají po chlebu a práci.

Opakuji: Všechny tyto věci jsou všeobecně známé, ale i jejich příčiny jsou rovněž známé. Právě v nynějším sněmovním zasedání se o nich mluvilo mnoho a důtklivě. Musil bych si vyčítati, že tuto veskrze důležitou věc, snad nejdůležitější, kterou tento stát od svého vzniku má uspořádati, jen nepatřičně prodlužuji, kdybych chtěl mluviti o rozsahu a tíži dnešní krise. Tento úkol připadá v této době vládě. (Souhlas.) Ona by měla povinnost prostřednictvím předsedy vlády nebo odborných ministrů, kterých se to týká, promluviti o tom ve sněmovně. Dosud toho neučinila. Ale pro nás nemůže býti lhostejné, co vláda zamýšlí učiniti v takových těžkých dobách. Ano, my máme všechny důvody obávati se, že jí události začínají přerůstati přes hlavu a že sama dobře neví, co má dělati. Neboť jen z časopiseckých zpráv jsme se dověděli, že vládní strany konaly tajné porady s vládou o hospodářské krisi a nezaměstnanosti. Kladného výsledku zřejmě neměly, aspoň z toho nic nevidíme a neslyšíme. Proto považujeme za nutné, aby páni ministři financí, sociální péče, veřejných prací a vnitra nejen se dostavili sem do sněmovny, nýbrž také podali podrobný výklad o stavu hospodářské krise a nezaměstnanosti, jakož i o tom, jak si představují řešení této otázky, nikoliv aby pronesli velkolepé řeči, nýbrž krátkými slovy stručně a jasně vysvětlili, je-li ještě východisko z tohoto bludiště a jak asi má vypadati. Neboť my musíme znáti stanovisko vlády.

Dosud vláda jen přihlížela se založenýma rukama, nanejvýš svými opatřeními, překotným vymáháním daní, zvyšováním sazeb a svou proslavenou celní politikou s Maďarskem a Německem a jiným více pomáhala krisi nikoliv zmírniti, nýbrž zostřiti. Že krise má mnohem prudší účinky v německém území než v českém, jest, jak se zdá, vládnoucím jen vítané. (Souhlas.) Zase o příležitost více, aby se Němci přitiskli ke zdi, aby se zničila jejich životní možnost. Veřejně zde žaluji na vládu, že úmyslně pomáhá zvětšovati nezaměstnanost v německém území. Jak by jinak bylo možné, že po léta a také nyní v době této nouze nebyla žádná státní stavba zadána německé firmě, že by žádná nebyla provedena s místními nezaměstnanými dělníky? Čeští stavitelé, čeští dělníci vytlačují s pomocí vlády německé dělníky s jejich zděděného pracovního místa. Zde se úředně s hladem hanebně zachází. Řečníci přede mnou uvedli velmi mnoho podobných příkladů.

Ale rád doznávám, že se samotnými žalobami nikomu nepomůže. Nyní jde o to, abychom se nejdříve dívali kupředu. Zastupitelstvo lidu musí také samo pociťovati v sobě povinnost podávati řádné návrhy ke zmírnění hospodářské nouze. Slov se vystřídalo dosti, nyní nechť konečně vidíme také činy.

Zásadu, že se nezaměstnaným nejlépe pomůže tím, když se jim opatří práce, dlužno jistě považovati za společné dobro všech stran. Byť podpora nezaměstnaných pouhým poskytováním peněz byla sebe blahodárnější, oni ji sami právem odmítají, poněvadž je ponižuje a příliš se podobá chudinské podpoře. Tedy řešením jest: Péče o nezaměstnané vytvářející výrobní hodnoty. Za vykonanou práci budiž placena přiměřená mzda. Ale platiti se musí vždy. Tato otázka jest tedy nejdříve a podstatně otázkou peněžní, proto zde přísluší první slovo panu ministrovi financí a nikoliv snad panu ministrovi sociální péče, který při nejlepší vůli nemůže udělati nic, když od ministra financí nedostane peněz. Všichni cítíme, ba víme, že krise a její následky budou trvati dlouho. Stejně jsme přesvědčeni, že nebudeme jako zesnulý císař Karel IV. míti zapotřebí dáti stavěti bezcennou hladovou zeď, nýbrž že všude jest až příliš mnoho možnosti k práci. Pošty, železnice, silnice, cesty jsou zanedbány. Země, okresy, obce, hospodářské organisace všeho druhu mají celé množství možnosti k práci. I soukromý podnikatel by rád investoval, kdyby jen mohl. Uvážíme-li to všechno, docházíme k přesvědčení, že ke skutečné produktivní péči o nezaměstnané bude zapotřebí mnoho, ba velmi mnoho peněz. A přece jen velkoryse založená péče o nezaměstnané může býti účelná, jen za takovou může sněmovna nésti odpovědnost před veřejností.

Moje strana podá návrh zákona, v němž k tomuto účelu žádá úvěru 3 miliard Kč. Tato částka jest jistě obrovská, ale měříme-li ji jejím účelem, snad ještě příliš malá. Jest jasné, že se taková částka nedá sehnati obyčejným způsobem. Obyčejné vymáhání daní musí zde selhati. Tyto peníze se dají opatřiti jen půjčkou, pravděpodobně půjčkou v cizině. Pan ministr financí se dosud stále zdráhal uzavříti zahraniční půjčku. Měl pro to i své dobré důvody, které jistě uznáváme. Ale výjimečné doby ospravedlňují i výjimečná opatření. Nechť pan ministr financí uváží, že se takto vytvoří trvalé hodnoty pro národní jmění a že především v hospodářském životě zavládne zase klid a bezpečnost, něco, čeho nelze dosti vysoko hodnotiti. Tento dluh nebude míti zvlášť nepříznivého vlivu na majetkovou rozvahu státu. Jest dále jasné, že se musí opatřiti i zúročení a umořování tohoto dluhu. Domnívám se, že za nynějších poměrů na světovém peněžním trhu jest roční částka 10 % z celé půjčky, tedy ročně 300 milionů Kč za převod, zúročení, správu a jiné výdaje, spíše příliš vysoká než nízká. Dále se domnívám, že mezi podmínkami, které si dovolím tímto předložiti, mohlo by zcela dobře býti ročně poskytnuto 500 milionů Kč na úmor tohoto dluhu, takže by úhrnem na zúročeni a umoření tohoto dluhu bylo zapotřebí 800 milionů Kč a celý dluh byl by umořen po 6 letech.

Těchto 800 mil. Kč dalo by se podle našeho mínění sehnati takto: Za prvé by 315 mil. Kč, které podle zákona ze dne 17. prosince 1926, č. 240 Sb. z. a n., plynou do výzbrojního fondu, musilo plynouti do tohoto nového zvláštního fondu pro případ krise, a proto navrhujeme přiměřenou změnu zmíněného zákona a státního rozpočtu pro r. 1931. Důvody, které nás pohnuly k tomuto opatření, jsou: Výzbrojní fond jest fondem, který u rozumné části státních občanů naráží na největší pochybnosti. Není populární. Nechci opakovati všechno, co v této věci bylo zde již předneseno. V dobách všeobecné nouze se musí šetřiti a tu jsou to právě výdaje na výzbroj, kde lze nejspíše a nejsnáze šetřiti. Ostatně nepřijde tím pan ministr národní obrany naprosto o svůj podíl, neboť on jest zároveň odborným ministrem těžkého a zbrojařského průmyslu a jako takový může zase požadovati část nového fondu pro tento průmysl. My přece nechceme mnoho tisíc dělníků těžkého průmyslu uvrhnouti do bídy a nouze. Ale bude se mu musiti poněkud více než dosud hleděti na prsty a to může býti jen ve všeobecný prospěch, uvážíme-li, že stále překročuje svůj rozpočet.

Za druhé mělo by se těch 150 mil. Kč, které podle nedávno usneseného zákona ze dne 19. prosince 1930, č. 190 Sb. z. a n., byly určeny pro fond pro případ krise a s nimiž, jak se zdá, nedovedete nic správného udělati, již podle jejich určení odvésti do tohoto nového fondu pro případ krise.

Upustili jsme od úmyslu četné jiné již existující fondy se zvláštním účelem spojiti s tímto novým všeobecným fondem pro případ krise, který navrhujeme. Nechceme totiž tyto zvláštní fondy odnímati jejich určení, naopak chceme jim poskytnouti možnost přiživiti se v případě nouze z tohoto nového fondu. Takto bylo by z roční potřeby 800 mil. Kč zajištěno již r. 1931 465 mil. Kč, a v příštích letech 315 mil. Kč.

Za třetí zbývá tedy ještě bez úhrady 335 mil. Kč pro r. 1931 a po 485 mil. Kč pro příští léta. Tato částka není již naprosto příliš vysoká. Zde může ovšem pomoci jen zvýšení daní, ale podle našeho mínění nemá to býti všeobecné, nýbrž postihnouti jen boháče. Jim se tímto návrhem zákona takřka zajišťuje nerušená držba jejich příjmů a obchodních zisků, aspoň prozatím, mohou tedy za to klidně zaplatiti jakési pojistné. Za "bohatou" považujeme každou fysickou nebo právnickou osobu, která má roční příjem podrobený dani důchodové, nebo u právnických osob čistý roční obchodní zisk podrobený všeobecné nebo zvláštní dani výdělkové nejméně 200.000 Kč. Z toho vyplývající dvojí zdanění dá se se zřetelem na účel této věci jistě snésti, zvláště že chudší část obyvatelstva jest v četných případech bez ochrany podrobena dvojímu a několikerému zdanění. Musíme uvážiti, že chudší část obyvatelstva jest mnohem krutěji postižena daní z obratu než boháči, kteří vedle svého příjmu mají ještě stejný příjem z tantiem, jejichž příjem společnost sama zdaňuje. Co se beze všeho očekává od chudých, to mohou koneckonců snésti i boháči.

Z pochopitelných důvodů vybrali jsme za rozhodný rok nikoliv tento rok, nýbrž berní r. 1929, poněvadž zde sotva se ještě něco dá změniti v přiznáních a rozvahách.

Kruh poplatníků jest sice omezený, ale přece bude dosti velký, aby se nová daň, kterou chceme nazývati "zvláštní důchodovou daní z větších příjmů", udržela v mezích snesitelnosti. Domníváme se, že je-li určen jak okruh poplatníků, tak i výše daňové potřeby, není proto zapotřebí, aby se daň určovala snad v procentech z daňové základny, nýbrž že stačí, když se potřebná daňová částka rozdělí mezi poplatníky, prostě kontingentuje.

Poněvadž navržený zákon má býti čistě účelovým zákonem, má sám sebou ztratiti platnost, bude-li dosaženo jeho účelu, totiž uhraditi uzavřenou půjčku, tedy v 6 letech od začátku jeho plné působnosti. Až do té doby, pravděpodobně půjde o 31. prosinec 1938, bude jistě i světová hospodářská krise vyřešena, anebo bude celý svět zachvácen požárem, který jej ze základů změní a kdy takové nepatrné prostředky, jako zákon, jejž jsme navrhli, budou se zdáti úplně neúčinnými a samy sebou ztratí působnost.

My němečtí nacionálové stavěli jsme se dosud vždy a z dobrých důvodů proti zřizováni rozličných fondů v hospodářství tohoto státu. Nyní jsme tvrdou skutečností nuceni sami navrhnouti takový fond. Veřejnost tedy pochopí, že jsme do svého návrhu zákona pojali ustanovení, která se nám zdají vhodná, aby se v našem případě zabránilo všem nepřístojnostem, které jsme dosud musili konstatovati u jiných fondů. K tomu patří ustanovení o úkolech a složení správního výboru. Chceme ministerstvu financí dáti k ruce správní výbor, který mu bude pomáhati plniti jeho jistě těžký úkol. Představujeme si, že fond bude spravovati ministerstvo financí a tento výbor. Ministr financí může býti sice předsedou, ale v četných případech jest vázán usnesením tohoto správního výboru a jeho součinností. Jest jasné, že tento správní výbor nesmí býti veliký. S druhé strany není možno všechny zájemníky spojiti v příliš malý výbor a proto se zdálo, že 22 členů by snad mohlo býti správným počtem. Představujeme si, že z těchto 22 členů 4 má jmenovati vláda, 3 má voliti ústředí obchodních komor, 3 volí zástupci výrobců, 3 zástupci spotřebitelů, 3 zemědělské rady a nyní, pánové, přišlo by něco nového, že by i Národní shromáždění bylo v tomto výboru zastoupeno 9 volenými členy, z nichž by bylo 6 členů poslanecké sněmovny a 3 členové senátu. Další novinkou by bylo, co by musilo býti ustanoveno i v zákoně, že by i parlamentní oposice musila býti ve výboru zastoupena nejméně 2 členy, aby pánové nebyli příliš mnoho mezi sebou a nemohli dělati, co a jak by chtěli, jak jsme se toho dosud dočkali u rozličných fondů; to jest něco, co jest pramenem a příčinou našeho odporu.

Dále navrhujeme, aby účty tohoto fondu, tedy rozpočet a závěrečný účet, byly ročně předkládány Národnímu shromáždění, aby je se státním rozpočtem a státním závěrečným účtem projednalo a schválilo. Tak se domníváme, že jsme udělali potřebný návrh, aby se v této těžké době opatřily prostředky, aby se hospodářství zase rozhýbalo, aby se vytvořil úřad nebo, chcete-li, organisace, která promění teorii v praxi a sama znovu prozkoumá a provede všechna opatření, která jsou nutná, aby se zde vykonávala produktivní péče o nezaměstnané, aby se i v této těžké době zase povznesl blahobyt a práce. Jsme si vědomi této těžké doby, víme, že nejen pro tento stát, nýbrž řekl bych skoro pro všechny státy v Evropě i mimo Evropu udeřila přímo osudná hodina, ve které se musí rozhodnouti, má-li nynější hospodářský a společenský řád ještě tolik zdravé síly, aby přemohl těžkou nemoc, do které se dostal versailleskou smlouvou, a to jest konec konců poslední příčina těchto věcí, nebo je-li zralý pro zaslouženou záhubu. Považujeme svůj návrh zákona za upotřebitelný základ pro parlamentní projednávání, učinili jsme tím podle našeho mínění svou povinnost, učiňte nyní, pánové, svou. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo panu posl. Hrušovskému.

Posl. Hrušovský: Vážená snemovňa! Práve v tieto dni zástupcovia 27 evropských štátov, medzi nimi zástupcovia štyroch veľmocí, radili sa v Ženeve o tom, ako by prispeli k zlepšeniu svetovej hospodárskej situácie terajšej, a jednomyseľne prišli k tomu poznaniu, že je predovšetkým potreba dôvery politickej a presvedčenia o pevnosti dnešného poriadku, a to na všetkých stranách. Tí, ktorí sú privržencami dnešného poriadku europského, musia byť zbavení obáv pred zmenami, odporcovia ale musia vedieť, že nádeje v zmeny sú marné. K tomuto smeroval záverečný prejav rozhodujúcich veľmocí a ostatných 23 štátov, prejav vysokej hodnoty mravnej.

Prejav tento iste že môže zabrániť v mnohých úsekoch Europy nebezpečnej a v posledné časy silne sa šíriacej psychoze, že Europa stojí pred válečnými konfliktami, že svetový mier je na vratkých nohách. Pri jednaniach v Ženeve bolo konštatované, že vo väčšej alebo menšej miere sú v jednotlivých štátoch turbulentné živly, ktoré sú naplnené chorobne prepjatým nacionalizmom, lepšie povedané šovinizmom, činiace nátlak na verejnú mienku a na vládu v smere výbojného nacionalizmu. My vieme dobre, že tento chorobný nacionalizmus nemá nič spoločného s oným tvorivým, životným a plodným národným cítením, ktoré v dnešnej spoločnosti ľudskej je nerozlučiteľným s dušou masy národov, s oným národným cítením, ktoré je túžbou za zlámaním všetkých tých verejnoprávnych a hospodárskych pút, ktoré prekážajú hospodárskemu životu, smerujúcemu k jednote v jeho vývoji. Ale iné je onen chorobne prepjatý nacionalizmus, onen lži nacionalizmus, ktorý sa vybíja u súsedov našich v hnutí fašistickom, v hnutí hakenkreuzlerovskom a u nás v škandáloch kravalistov. Nešťastný je ten národ, ktorý takémuto hnutiu podľahne, ktorý v určitej hodine svoj život, svoje imanie, svoje svedomie, svoju česť je hotový riskovať - nie snáď k uhájeniu svojej cti a obhájeniu sa oproti zovňajšiemu útoku - ale aby si získal onen najvyšší pôžitok mocenskou politikou spitých: vládnuť ako víťazný, tyranský národ nad inými národmi. Všetky obetavé, nádejeplné, dôverivé, preodvážlivé a fantastické city, ktoré z más národa pri podobnom odhodlaní vyvierajú, stanú sa potom otravou, ktorá životnú silu národa zlomí.

Prejav ženevský dáva nám nádej, že vlády sa pokusia zlomiť tieto nápory. Väčšina v národoch a zaiste že i veľká väčšina jednotlivých národov chce mier, chce ho uprímne, lebo není možné, aby zabudla na krvavé divadlo svetovej války. Je to však len menšina, ktorá podlieha dnes oným primitívnym vášniam, ktoré ukazujú, že v človeku animal rapax, bestia, vždy ešte nevyhynula. Vidíme takmer všade, i u nás, že viera tejto menšiny nadobudla rázu útočného, ako sa to všade stáva., kde sa cíti menej silnou. Vlády v záujme záchrany nielen mieru, ale i vlastných národov musia potlačiť tieto barbarské pudy.