Kol. zpravodaj posl. Srba upozorňuje, že by bylo záhodno, abychom si tato přístavní zařízení v německém přístavu hamburském vybudovali. Můj názor je poněkud odchylný, domnívám se totiž, že nebylo by doporučitelné, abychom investovali v cizině do přístavních zařízení naše peníze, dokud nemáme dohodnuty ještě další pendentní věci, t. j. uspokojení našich požadavků pro přidělení pásma pro plavbu dálnou, tedy pro lodi ponoru hlubšího, schopné dálné plavby námořní. V ustanovení ze dne 2. listopadu 1929 Německo se zavazuje, že eventuální potřeby Československa, pokud se budou týkati plavby námořní, uspokojí, kdykoli si Československo toho bude přáti. Je tedy Československu vyhrazena možnost, aby si zřídilo přístavní pásmo, přístupné lodím dálné plavby, a až by k tomuto zařízení došlo, nastala by pak eventuálně otázka, zdali je vhodno investovati do ciziny peníze k výstavbě objektů pobřežních staveb.

Zatím tedy výhody z úmluvy jsou jednostranné, poněvadž lodi naší vlajky budou účastny výhod, jež dává Statut, aniž bychom byli zavázáni k nějakému protiplnění.

Při podpisu úmluvy vyhradil si zástupce Československa zvláštní klausuli k uplatnění článku 12. Statutu, jenž vyhrazuje smluvním státům právo svěřiti provozování dopravy vystěhovalců jen těm lodím, jež vyhovují podmínkám speciálního vystěhovaleckého zákonodárství našeho státu. Tato výhoda je velmi významná, poněvadž máme možnost uzavříti smlouvy se zvláštními výhodami s paroplavebními společnostmi některého státu, jenž bude vyhovovati našim speciálním podmínkám, aniž by na základě tohoto Statutu i Úmluvy tyto výhody vztahovaly se i na jiné smluvní státy, jež Úmluvu i Statut s námi podepsaly. V této výhradě nebyli jsme sami, také Jihoslavie, Litva, Italie, Maďarsko a Španělsko učinily obdobnou výhradu.

Je škoda, že Úmluva i Statut vyloučily úpravu velké i malé kabotáže a že se také vyhnuly přesné definici pojmu kabotáže, neboť valná většina lodí naší vlajky slouží právě jen tomuto druhu plavby. Zvláštní pak důležitost má pro Československo také ta okolnost, že nejen obchodně-námořní lodi, nýbrž i říční lodi, jejichž tonáž pod naší vlajkou jest na Labi a Dunaji velmi značná, podléhají v námořních přístavech režimu celého Statutu. S touto Úmluvou a Statutem a ustanoveními v nich obsaženými nepřímo souvisí i náš zájem o provozování plavby námořní. O plavbu vnitrozemskou máme postaráno jednak mezinárodním režimem na Dunaji, Odře a Labi a výše vzpomenutými již dohodami s Německem ohledně přístavního pásma pro plavbu říční.

Pokud se týče péče o plavbu námořní, jsou činěny pokusy a projevují se snahy z různých stran po založení námořních společností, jež by doplnily zdánlivě scházející nedostatek vlastního lodního prostoru. Kol. Srba se přimlouval, abychom studovali ty nabídky. Můj názor je, bohužel, zcela odlišný a varoval bych, abychom zejména v nynější době, kdy jest tonáže nadbytek a v přístavech námořních leží ladem skoro milion tun mrtvé váhy lodního prostoru, v době nejnepříznivější konjunktury o něčem takovém uvažovali. Že neschází nabídek a vykonává se veliký nátlak různými formami, nemůžeme se ani diviti, ježto jest zmíněný nadbytek velice tíživý pro rejdaře, kteří nemají nákladu pro zahálející lodi. Návrhy, jež docházejí, chtějí dosíci, aby se stát ve formě různých výhod v podniku námořním angažoval. Doporučuji velmi vřele jménem zahraničního výboru, aby bylo postupováno v tomto směru co nejopatrněji a aby bylo postupováno v duchu Statutu, jejž dnes ratifikujeme, proto, aby nemohlo býti vytknuto, že favorisujeme jeden stát na úkor druhého. Československý zahraniční obchod v minulosti počítal a v budoucnosti bude vždy počítati s tonáží světovou všech států. Nesmíme vylučovati nikoho z naší námořní dopravy. Příklad Švýcarska, státu, jenž má bohaté zkušenosti a geografickou polohu analogickou naší, může nám býti vzorem. Švýcarsko nemá nyní žádného obchodního loďstva. Vyváží do zámoří a spokojuje se s transportem lodí států sousedních. Švýcarsko mělo za války svoji flotilu námořní, která sloužila hlavně aprovisaci, ale po válce se vrátilo ke stavu předválečnému a svoje obchodní loďstvo zrušilo.

Upozorňoval jsem při posledním svém projevu v parlamentě na poměry v naší plavbě říční. Bohužel, jak bylo správně vzpomenuto několikráte v projevech o našem parlamentě, tento projev zapadl, nevzbudil ohlasu ani u ministerstev zainteresovaných. Tenkráte jsem uvedl, že místo péče pro ilusorní a nákladné podniky v plavbě zámořské bylo by doporučitelno, abychom pokud možno nejlépe dobudovali a zdokonalovali naši plavbu vnitrozemskou. Poukázal jsem na obtíže, jež jsou z režimu, který je na př. na Dunaji, kde naše dunajská dopravní společnost spojuje se s každým jiným, jen ne se státy, s nimiž máme největší zájem, aby se spojovala, to je se státy Malé Dohody. Upozornil jsem, že i za doby své působnosti v cizině jsem slyšel často výtku, že jihoslovanské úřady nemohou se dohodnouti s personálem našich lodí žádným slovanským jazykem. K této výtce přistupuje další. Na mezinárodní konferenci byl upozorněn náš delegát, že filiálky naší dunajské společnosti korespondují s jihoslovanskými a rumunskými úřady každý jiným jazykem, jen ne československým nebo slovanským. Je tedy dosti velké pole působnosti, abychom v tomto směru si zajistili právo a pořádek, který by měl ve společnosti býti.

Nebudu unavovati slavnou sněmovnu dalšími detaily, vyhrazuji si však, nebude-li ani po dnešním upozornění příslušných ministerstev a zejména ministerstva obchodu vzat zřetel na toto upozornění, že nastoupíme ještě naléhavější kroky.

Celkem tedy možno říci, že Úmluva i Statut dávají naší republice značné výhody. Zaručují nám úplnou svobodu, velmi cennou zejména v otázkách emigračních, nezavazují k žádnému protiplnění a proto jménem zahraničního výboru doporučuji smlouvu ke schválení. (Potlesk.)