Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Slavíček. Dávám mu slovo.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se sice k řeči k programu dnešní schůze, ale dovolte, abych také odpověděl co nejkratšeji na to, co tu bylo řečeno, nebo na to, o čem bylo mluveno mimo program, abych jen několika slovy řekl něco p. dr Schollichovi.

Pan dr Schollich dlouze vykládal, jak jsme prováděli sčítání na Hlučínsku. Dostal jsem do ruky od svého kolegy, znatele tamějších poměrů, tyto informace: Pruská vláda na Hlučínsku r. 1910 napočítala 86% Moravanů, 14% Němců a z nich 5.000 Němců, kteří optovali do německé říše, tedy se vystěhovali. Až do r. 1870 byly na Hlučínsku výlučně české, moravské školy a teprve po známém Bismarckově kulturním boji začal na Hlučínsku boj poněmčovací a od té doby se datuje německá država.

Ale nejzajímavější na celé věci je, že při provádění sčítání na Hlučínsku naši čsl. sčitatelé měli při ruce pruské sčítací archy z předešlého sčítání, a tu je pochopitelno, když v pruském sčítacím archu byl někdo zapsán jako Moravec a nyní se hlásil jako Němec nebo chtěl tvrditi, že je Němcem, že to musilo býti sčítacímu komisaři podezřelé. Tím se vysvětlují některé věci, o nichž pan dr Schollich, zkresleně ovšem mluvil. Tolik na vysvětlenou k vývodům kol. Schollicha. (Posl. dr Schollich [německy]: Při volbách mají Němci 50 až 60% hlasů!) Nemohu si pomoci, je to historie. Vy jste starostou města a znáte to tak jako my. Měli jsme při ruce pruské sčítací archy, které jistě nenadržovaly Čechům. (Různé výkřiky.)

A nyní dovolte, abych řekl, proč se hlásím jako čtvrtý řečník své strany k debatě o předloženém zákonu. Činím tak proto, že při projednávání došlo ke kontroversi mezi námi a komunisty. Na to chci něco odpověděti. Potom došlo k malému nedorozumění při řeči pana prof. dr Hodáče, na to chci rovněž odpověděti. Komunistům odpovím z důvodů věcných a panu posl. dr Hodáčovi z důvodů hospodářsko-ideových, poněvadž se toho dotkl.

Když pan dr Hodáč nadhodil zde otázku býv. pětky a býv. formy vládnutí, řeknu i o tom několik vět, poněvadž to není po prvé, co se tento námět objevuje také při této koalici.

Komunisté mají vlastně pravdu, že my ostatní socialisté nepřejem lidu, že jednáme jen o předloze zákona, která obsahuje pouhých 150 mil. Kč. Co je to 150 mil. Kč? Vybral jsem si návrhy komunistické strany, jak oni přejí lidu. Navrhují na podporu přestárlým 159 mil. Kč a více, pro vystěhovalce, dělníky, drobné zaměstnance 122 mil. Kč, smluvním státním zaměstnancům téměř 29 mil. Kč, poškozeným na Brdech 1 1/2 mil. Kč, na postavení bytů pro nebydlící 440 mil. Kč, nezaměstnaným 2.787 mil. Kč atd. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tak bych mohl pokračovati. Je toho hezká řádka. A suma sečtená... (Posl. Hruška: To je demagogie!) Jaká pak demagogie, pane kolego, tadyhle máte vaše návrhy, mám je při ruce, můžete si je přečísti. (Posl. Hruška: Vy říkáte, že je to demagogie!) Ne, to není demagogie, to jsou prozatím návrhy, ta demagogie teprv přijde.

A když sečteme všechny ty návrhy, tak činí "jenom" 6.846,455.636 Kč. (Posl. Bergmann: A úhrada?) Vidíte tedy, že přejí lidem. Ale úhrada? Návrh na škrtnutí všech daní! (Veselost.) Tak pracujete vy páni!

Pokud pak se týče dalších věcí... (Posl. Hruška: Ten zázrak provedem jen my!) jsem opravdu žádostiv, kdy to provedete.

Pokud pak se týká řeči p. dr Hodáče, mohu říci, že z pana prof. dr Hodáče mluvil pravý, nefalšovaný liberál, ale budiž mu ke cti řečeno, že ve své řeči několikráte zdůraznil, že si nepřeje, aby jednotlivci nebo akciové společnosti dostávaly podporu, aby byla podporována družstva, aby byly podporovány banky atd. atd.

Je pravda, panu dr Hodáčovi se to mluví velmi lehce - já budu velmi mírný proč? Poněvadž on representuje jako vyhraněný směr liberalistický, velký, těžký průmysl, velký kapitál - a ten je tak nasycen (Tak jest!) - i ten velký průmysl, i ten velký kapitál - z dob dřívějších pěkných konjunktur, ale nejen z toho, nýbrž i z dřívější hospodářské politiky v našem státě - vyjmenuji některé věci - že opravdu mohou úplně s klidným svědomím (Výkřiky posl. Bergmanna.) říci, že nepotřebují nic, že ničeho nežádají, že tedy se staví proti úmyslu použíti těch 150 mil Kč pro ty účely, jak máme v předloze.

Ale pan dr Hodáč anebo jeho přátelé šli dokonce ve svém liberalistickém pojímání hospodářského života ještě dále, a dokonce tak daleko, že pan president Preiss za přítomnosti p. dr Hodáče na schůzi průmyslníků prohlásil, že řešení průmyslnické krise bude se díti odbouráváním průmyslu. Tedy zase to strohé vyjádření liberalistického světa: Kdo není silný, kdo nemůže přemoci všecko, co se mu staví v cestu, tak pryč, umřít, odříznout, ať se s ním děje cokoli, ponechati ho prostě na pospas.

Já vím, pan dr Hodáč je liberalista, nemám mu to za zlé a neměl bych mu to za zlé ani nyní, kdyby se byl pan dr Hodáč nedovolával demokracie. Ale odpusťte: universitní profesor, člověk takového významu jako dr Hodáč, když na jedné straně se vyslovuje proti podpoře veškerého družstevnictví, proti podpoře demokratických forem hospodářských, a na druhé straně prohlašuje toto - to nepřiléhá dobře p. prof. dr Hodáčovi. Snad by to přiléhalo dobře agitátorovi politické strany, ale nikoli hospodáři takového významu jako je dr Hodáč. Upozorňuji na vývody p. dr Hodáče, jak navrhoval formu použití 150 mil. Kč. Pan dr Hodáč mezi jiným také řekl, že se nemá stydět ten, kdo od vlády bere, a že tedy by bylo záhodno, kdyby se v předloze zákona řeklo a detailně vypočetlo, nač má býti 150 mil. Kč použito. Snad má pravdu, ale prosím ho, aby nám nezazlíval, když zase řekneme, co průmysl měl za výhody z dřívější hospodářské politiky, a když toto tvrzení obrátíme a řekneme, že průmysl neměl by se styděti a zapírati, že měl určité výhody, kterých nepoužívá hospodářská demokracie, kterých nepoužíváme my. (Posl. Hruška: Jaké jsou to výhody? - Vykořisťování dělníků!) Především to byla po převratu vysoká cla pro dovoz průmyslových výrobků k nám, odůvodňovaná tím, že musíme poskytnouti průmyslu oddech k přetvoření výroby válečné do výroby poválečné. Cla tato na mnohých místech činila dokonce 30násobek cel doby předválečné. Za druhé to byl zákon o fusích, za třetí úlevy při investicích, za čtvrté úlevy daňové zákonem č. 235, za páté limit přirážek, za šesté stabilisační bilance, za sedmé zákon o registraci, za osmé duch při uzavírání obchodních smluv s cizími státy a konečně za deváté řízení povolovací, nemluvě o všech možných výhodách dalších. Prosím, jaké pak výhody proti těmto devíti bodům měli ti, o nichž mluvili řečníci mojí strany při této předloze zákona? S naší strany mluvil řečník o krisi dělnické, mluvil o krisi zemědělské, mluvil o krisi živnostenské, ale prosím, odpusťte mi pánové, náš řečník, pokud se živnostníků týká, nešel ani tak daleko a nevypjal potřeby a starosti a bídu živnostenského stavu, jako to vypjal p. dr Zadina u stavu zemědělského. Všichni se drželi té formy, trpí-li v hospodářském životě všichni, a že všichni trpí, o tom není sporu, musí býti pomáháno všem a nikoliv jen jednomu, jedné třídě na úkor ostatních. (Výborně!!)

Upozorňuji dále, že jen vysoká cla a bývalá konjunktura byly pro těžký průmysl a pro velký kapitál dvě vymoženosti takového dosahu, že bez čísel, která bychom si museli, vzít k ruce, nedovedli bychom to dobře uvážiti. Vysoká cla a dobrá konjunktura dávala proto enormní zisky těžkému průmyslu a kapitálu. Malý, střední průmyslník, malý a střední podnikatel při stanovení ceny svých výrobků se musí říditi poměry na hospodářském trhu, kdežto těžký průmysl a velký kapitál, nejsa zkoncentrován jen v kartelech a trustech v naší republice Československé, nýbrž v kartelech mezinárodních, v koncernech celosvětových, diktuje ceny konsumentům, neřídí se poměry hospodářskými a nepřizpůsobuje ceny výrobků podle hospodářské konjunktury, nýbrž - opakuji po druhé - diktuje ceny konsumentům, diktuje také nám, ale nejen v republice Československé, nýbrž také na světovém trhu. V tom jest podstatný, ohromný rozdíl. Když jsme kontrolovali některé věci při přiznáních daňových, jistě jsme se podivovali, co milionářů najednou u nás v době poválečné vyrostlo, a to byli milionáři, kteří přiznali milionové výdělky, ale kolik jich bylo, kteří je nepřiznali. (Souhlas.) Zde bylo viděti, komu se dobře hospodářsky vede.

Vážení pánové, tito páni opravdu nic nepotřebují, ale hospodářské podpory potřebují všichni ostatní. A jestli pan dr Hodáč jako příslušník jedné z koalovaných stran vyslovil se zásadně proti podporám družstev, proti podporám malých, proti podporám jednotlivců, pak myslím, že dělal prohlášení jenom na svůj vrub, nanejvýše na vrub své strany, ale nemohl dělati prohlášení za celou koalici. Družstva potřebují pomoci (Potlesk.), stejně zemědělská jako dělnická a jako živnostenská. Proč? Jestliže se mluví v titulu zákona, že to má býti obnos na odvrácení následků hospodářské krise, tedy je lehce vysvětlitelno, že není potřebí se domnívati, že snad v družstvech někdo kradl. Stačilo nakoupiti jen drahé zboží a za dva až 3 měsíce ceny poklesly a máte zde důsledky. Nezapomeňte, že je v tom podstatný rozdíl dělati hospodářskou politiku a hospodářskou politiku. Jestli se postavíme na strohé stanovisko nepomáhati nikomu, ať se probíjí na vlastní pěsť, pak nejenže necháme zahynouti a zničiti idee o svépomoci hospodářské u dělníků i u zemědělců a živnostníků, nýbrž ničili bychom objekty výdělečné a ničili bychom objekty daňové. Co je rozumnější v národohospodářském pojímání? Někde povoliti, někde pomoci, ale udržeti při životě podnik, který dává obživu jiným, udržeti při životě podnik, který koná v podobě daní plně své povinnosti ke státu! Teorii, kterou zde vyslovil p. dr Hodáč, musíme odmítnouti. (Výborně!)

Pan dr Hodáč jako representant liberalistického světa může se dovolávati demokracie politické, ale nemůže se následkem svého prohlášení v této věci dovolávati demokracie hospodářské. (Výborně!)

Nyní, prosím, mi dovolte, abych dlouho nezdržoval, zmíniti se několika slovy o těch politických věcech, o té "pětce" a "osmičce", o výkonných výborech koalovaných stran atd. atd. My jsme také byli v politické "pětce" a byli jsme také ve výboru koalovaných stran. Jak to přišlo, proč to přišlo, že jsme najednou jako strana vyslovili se proti politickým "pětkám" a proti výkonnému výboru koalovaných stran? Když jsme tvořili politickou "pětku", tak v této politické "pětce" byli odpovědní representanti nejen jedné strany, nýbrž odpovědní representanti stran ve vládě jsoucích. Politická "pětka" byla tvořena výlučně ministry a co ministři učinili a ujednali v politické "pětce", teprve šlo do vlády. To byl postup tak regulérní, jaký vidíme i dnes. My máme také politickou "osmičku", ale politickou "osmičku", pozůstávající z lidí odpovědných, z členů vlády. Nebylo to však stále. Později se pětka přetvořila a přišel do ní také neministr, politik sice, ale nikoli ministr, a politická pětka, lépe řečeno vláda, byla pod jakousi kontrolou politických stran a pětka nebo aspoň část politické pětky nebo výkonný výbor koalovaných stran vytvořil tu ještě jednoho odpovědného činitele. (Posl. Bergmann: Neodpovědného!) Totiž odpovědného, ale ve skutečnosti podle ústavy neodpovědného činitele, ba docházelo dokonce i k takovým zjevům, že vláda chtějíc něco učiniti, byla předběhnuta mnohdy referáty politickými na veřejných schůzích a byla předbíhána dokonce i diskusí novinářskou.

Sledujte laskavě se mnou, co se mohlo objeviti a co se objevovalo. (Výkřiky komunistických poslanců.) Počkejte, kolego, vy jste tam nebyl, tak aspoň si dejte říci, jak to tam bylo. Vždycky se najdou čilí jednotlivci, kterým není potřeba mnoho vykládati o úmyslech vlády a dávati jím příliš na dlaň, jaké důsledky bude míti počin vlády, event. nový zákon, a ti čilí jednotlivci to dovedli a dovedou i v budoucnosti udělati opatření, aby buď unikli předběžně důsledkům zákona nebo aby si způsobili situaci, ze které by mohli po odhlasování nového zákona těžiti. V tom bylo ohromné nebezpečí nejen demokracie, nýbrž i hospodářského života.

Pak přišla "pětka" nebo "osmička" jiná, ve které jsme my nebyli, a tam se tyto zjevy stupňovaly, tam se dokonce stal případ - pánům je dobře znám - že vláda předcházející neřešila jednu velmi důležitou otázku prostě proto, poněvadž se o ní nedohodl výkonný výbor koalovaných stran; tedy nikoli vláda se měla dohodovati, nýbrž výkonný výbor koalovaných stran. Co representoval tento výkonný výbor? Nesl spoluodpovědnost s vládou za věci, které se staly nebo nestaly? Byl součástkou vlády, ale nebyl odpovědným. Kdyby byli bývali z členů výkonného výboru koaličních stran jmenováni státní podtajemníci, jako ve Francii, pak bychom tomu rozuměli, pak by se státní podtajemníci byli dělili spolu s ministry o odpovědnost. Ale tomu tak nebylo a vedle vlády za vše odpovědné byl tu činitel sice neodpovědný, který však diktoval a od jehož usnesení, dohody a odhlasování byla odvislá činnost vlády.

Když už pan dr Hodáč o této věci mluvil - mluvil o demokracii - to jistě demokracie nebyla a proto jsme ovšem vystupovali proti tomuto způsobu vládnutí. Odpusťte, vážení pánové, přece kdo z vás vyslal své ministry do vlády, jistě to učinil proto, že má k nim důvěru. (Hlasy: Ale ne slepou!) To je vnitřní věcí každé politické strany. Předpokládám, že kdyby někdo neměl ke svému ministru důvěry, že ho prostě z vlády odvolá a nahradí ho jiným. Předpokládám dokonce, že kdyby některá strana neměla důvěru v koalici, tak půjde z ní nebo podá otázku veta v koalici. Tak se přece nemůže dělati politika, jak se dělávala dříve. Ale otázka tato byla předmětem nezávazného jednání mezi politiky jednotlivých stran, ba dokonce, pokud je mi známo, byla předmětem i jednání nebo úvah v jednotlivých koaličních klubech.

A přicházím k jádru věci, pro kterou pravděpodobně pan dr Hodáč tuto otázku nadhodil jako podklad k diskusi.

Prosím, aby náš názor eventuelně byl také za podklad diskuse vzat. Vládě nynější nemůže se forma vytýkati. Je pravda, že máme ve vládě personální komisi, že máme ve vládě instituci hospodářských ministrů, že máme ve vládě instituci politických ministrů, tedy zase komise jako byly dříve, ovšem z vlády, nikoli vedlejší. Většina anebo aspoň značná část koalovaných stran projevila názor, pokud je mi to známo, anebo aspoň jednotlivci, že by tu opravdu měl býti pomocný sbor, který by eventuelně ulehčoval vládě situaci asi tak, jako byl původně výkonný výbor koalovaných stran, který byl poradcem vlád bez jakéhokoli práva rozhodujícího. A pokud jsem si mohl zjednati informace dále, myslím, že by ani vláda nebyla proti tomu, kdyby zde šlo o vytvoření technické pomůcky, technicko-poradního sboru, který by vláda mohla vzíti v případě potřeby na pomoc. Kdyby byl p. prof. dr Hodáč takto formuloval své vývody, nemusilo dojíti ke kontroversi mezi ním a námi o této věci, ale nemůžeme ovšem souhlasiti s tím, aby se někdo vracel k přežilé formě, která tvořila vládu vedle vlády.

K závěru chtěl bych říci: Předloha sama jest jistě nedostatečná. 150 mil. Kč nemůže stačiti na to, nač je navrhoval p. dr Hodáč: na levný úvěr, podporu nezaměstnaným a investice. To ne. Nezapomínejme, že tato předloha jest jen preventivním prostředkem pro okamžitou pomoc. Nezapomínejme, že do hospodářského plánu vládního patří plán vodocestný se 3 miliardami. Nezapomínejte, že tam patří program silniční snad s 1 miliardou, nezapomínejte, že tam patří náš stavební program školský s 900 miliony, nezapomínejte, že tam patří i program stavebního ruchu s novými 350 mil. Kč, nezapomínejme, že do hospodářského plánu - to jsou ty investice, které budou činiti miliardy a nikoli 150 mil. Kč patří otázka státní záruky za vývoz, k tomu také nestačí 150 mil. Kč, nezapomínejme, že do hospodářského plánu patří i otázka levného úvěru zemědělského jako živnostenského a lidového. Tedy takto budeme řešiti hospodářskou otázku a ne komplex těchto otázek hospodářských řešiti 150 mil. Kč.

Ale tato částka nestačí ani na odčinění bezprostředních škod z hospodářské krise vyplynuvších, neboť kdybychom tyto škody měli nahrazovati, nevím, kolik set, ba tisíc milionů bychom musili do tohoto zákona dáti.

Bylo-li vytýkáno, že není kontrola, že to je tajné, že se budou o to strany hádat, vysvětluji: není nic tajného, bude vyúčtován fond tento, je to černé na bílém v zákoně, projde kontrolním úřadem, projde účetní uzávěrkou státní, projde rozpočtovým výborem, projde poslaneckou sněmovnou. Tedy to padá. (Výkřiky.)

Vyčítáte-li, že nevíme, nač ta částka bude, podotýkám, že nevíme dne ani hodiny v nynější hospodářské tísni. Pánové, ujišťujeme vás, že tolik smyslu pro nezaměstnané budeme míti, jako máte vy. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ovšem, my to dokazujeme nejen slovy a návrhy, nýbrž i skutky. Upozorňuji však, že vláda opravdu neví, co přijde. Řečníci přede mnou konstatovali, že se nezdařilo jednání o obchodní smlouvu s Maďarskem a že maďarská delegace, vyjednávající obchodní smlouvu, odjela domů. To znamená, že jsme na válečné celní noze s Maďarskem, znamená to boj a ztrátu na obou stranách, znamená to ztrátu stejně pro Maďarsko jako i pro nás. Čím budeme řešiti eventuelně otázku ještě zesílené nezaměstnanosti, když by vláda neměla těchto prostředků? Ale to, co nyní přišlo s Maďarskem, může přijíti ještě s jiné strany, a vláda musí míti možnost opatřiti si na to prostředky. Tvrdím ovšem po třetí, že ta částka nestačí. (Posl. Zápotocký: Vy máte zájem o ty, kteří jsou zaměstnáni!) Řeknu vám toto: 4 léta jsem byl se svým klubem v oposici, ale nikdy jsme nepoužili práva oposice k tomu, k čemu ho použili někteří oposiční řečníci dnes. Jsouce státními občany republiky Československé, dokonce poslanci československého parlamentu, chválí Maďary a Němce proti republice Československé. Tohoto práva se rádi vzdáváme. Jen ty Maďary milujte, my vám to přejeme, ale my napřed milujeme republiku Československou.

Konečně vytýkal dr Hodáč, že je proti tomu, aby vláda rozhodovala, a že je pro to, aby se reformovala státní správa. Po tom my voláme léta. Aby p. dr Hodáč byl alespoň poněkud s naší strany upokojen, dali jsme proto do zákona, že o použití rozhodne vláda a nikoli byrokracie. Také my si přejeme, aby byly zákony jasné, aby lid nebyl dán do rukou byrokracie, která by mohla eventuelně některého zákona zneužíti.

My budeme hlasovati pro tento zákon, to se rozumí samo sebou, ale vedle odhlasovaného zákona budeme sledovati hospodářské směrnice demokratické, které chtějí podchytiti hospodářský život pro všechny a nikoli jen pro několik procent privilegovaných hospodářských tříd. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Slovo k věcné poznámce si vyžádal p. posl. Chobot.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno! Komunistický posl. Śliwka ve své dnešní řeči pronesl tolik lží a pomluv o mně osobně i o polské socialistické straně dělnické i o československé sociální demokracii, že jsem nucen tyto lži opraviti. Abych mohl opraviti všechny jeho lži, bylo by zapotřebí mnoho času. Śliwka jest všeobecně známý jako lhář a chvastoun, proto také nebudu dlouho mluviti a chci opraviti jen ty lži, které Śliwka vyslovil dnes zde se sněmovní tribuny pod ochranou poslanecké imunity, aby mohl svým způsobem vrhati pomluvy na ty, jejichž potírání považuje asi za svou povinnost.

Mezi jiným vytýkal Śliwka polské socialistické straně dělnické a mně osobně, že mne platí polská vláda a že dostáváme nebo jsme dostávali nějaké peníze od polské vlády. (Výkřiky posl. Śliwky.) Vytkl mi dále, že jsem ve vládní koalici proto, abych zrazoval polské dělníky. Odmítám tyto výtky jako hanebnou lež a pomluvu, vrženou zde se sněmovní tribuny pod ochranou imunity. Pan Śliwka vůbec jest známý lhář a chvastoun, jeho nikdo ani z jeho vlastního tábora nebéře vážně. A když již jest řeč o těch polských zlotých, pak mohu panu Śliwkovi dokázati, že znám fakta, že se za polské zloté převážel komunistický tisk do Polska. Tak tedy své vlastní hříchy vytýká pan Śliwka jiným, v tom byl vždycky mistrem.

Śliwka tvrdil dále, že klub české sociální demokracie a polští poslanci věděli již 6 měsíců před soupisem lidu, že při soupisu lidu v tomto roce bude dovolena slezská národnost, že příslušný oběžník ministerstva vnitra k okresním úřadům ve Fryštátě a Těšíně byl vydán nejen s naším vědomím, nýbrž že se to stalo přímo v dohodě s námi. Jest to hanebná lež a pomluva, kterou vyřkl Śliwka proto, aby ubíjel polskou menšinu a její državu. Pravda jest, že v této věci intervenovali vůdcové československé soc. demokracie s námi v ministerstvu vnitra ve prospěch polského lidu ve Slezsku. (Výkřiky posl. Śliwky.) Śliwka přišel dnes s křížkem po funuse, poněvadž teprve teď mluví o soupisu lidu.

Popírám také zcela rozhodně tvrzení Śliwky, že r. 1921 jsem byl spojencem pana

Koždoně, neboť v té době neměl jsem s panem Koždoněm osobně ani s jeho stranou žádných styků. V době soupisu lidu r. 1921 byl jsem těžce nemocen a nevykonával jsem vůbec žádné politické činnosti. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby nepřekročoval lhůty.

Posl. Chobot (pokračuje): Stejně popírám podlé a lživé podezřívání Śliwkovo, že jsem prý řekl, že za 5 let ve Slezsku již Poláci nebudou. To jsem neřekl já, nýbrž sám Śliwka a téhož mínění byli také komunističtí vůdci, kteří vedou celou svoji politiku se zřetelem na naši zemi tak, aby polské menšině nadělali co nejvíce těžkostí. (Výkřiky posl. Śliwky.) Tys to řekl, a zde lžeš jako starý cikán. (Veselost. - Výkřiky posl. Śliwky.) Lžeš, člověče!

Hanebné jest také vystupování Śliwky proti Polsku a všemu polskému vůbec. Minulého měsíce na př. pronesl zde ve sněmovně řeč přeplněnou hanebnými útoky na Polsko. Této řeči neuveřejnil ani ve svém orgánu, neboť věděl, že by si polští dělníci odplivli, kdyby četli ty proradnosti. Stávalo se také, že to, co zde Śliwka mluvil, ve svém tisku uveřejnil docela jinak, aby zakryl před svými vlastními straníky své žvanění. (Výkřiky posl. Śliwky.) Konstatuji, že se Śliwka neodvážil uveřejniti ve svém časopise tuto řeč, ani v Praze, neboť se za svou řeč styděl.

Vyhrazuji si opraviti další lži pana Śliwky, až dostanu těsnopisecký zápis jeho řeči, která byla pronesena proto, aby polské menšině způsobila škodu a nasypala písek do očí polským dělníkům na Těšínsku.

Nedáme se vyprovokovati na scestí. Polští dělníci ve Slezsku půjdou ruku v ruce s českými a německými soc. demokratickými dělníky a komunistické chvastouny pošlou tam, kde roste pepř, t. j. do Moskvy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K věcné poznámce přihlásil se pan posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Pane Chobote, velice prosím, abyste neodcházel. Mně jest velice líto toho pána, protože je tělnatý a bojím se, aby ho neranila mrtvice. (Veselost.) Ale v tomto případě jde nám jen o pravdu, jejíž přívrženci jsme a s níž sympatisujeme.

Pokud jsem slyšel jeho odpověď, když jsem se přihlašoval o slovo u předsedy sněmovny, na mé výtky, nevyvrácené fakty a dokumenty, musím konstatovati, že tato fakta jsou potvrzena ve vlastním orgánu pana Chobota, v časopise "Robotnik Ślaski", z r. 1921. Ústřední orgán polské socialistické strany dělnické píše tam více méně toto - uvádím to zpaměti: Pan Chobot, který nyní koketuje s komunisty, byl a jest ve službách české policie dr Rumpla. (Výkřiky posl. Chobota.)

To bylo r. 1920, kdy byl plebiscit. Dále. Prosím, soudruzi, nepřerušujte mne potleskem, neboť 5 minut uplyne a Chobot svého nedostane. Chobot tvrdí, že za plebiscitu byl nemocen. Konstatuji, že byl nemocen, ale potom, když třinečtí dělníci ještě před plebiscitem jeho automobil v Třinci převrhli a jeho samého vyhnali do Ostravy pěšky za vozem. (Veselost. - Posl. Chobot [polsky]: To jest hanebná lež, mluvil jsem o soupisu lidu a nikoliv o plebiscitu!) Dělníci ho vyhnali, protože nechtějí mezi sebou míti takového proletáře-milionáře.

Jde-li o to, zdali já nebo Chobot mluví pravdu o této věci, konstatuji výslovně, že orgán polské strany socialistické Daszyńského z května 1921 napsal o nynějším socialistovi Chobotovi více méně takovou věc: "Chobot, ředitel Gecu, byl ve službách českého Národního výboru v Mor. Ostravě, to znamená ve službách fašistů."

Pokud jde o poznámku 5leté existence Poláků ve Slezsku, jak se pan Chobot vyslovil, to Chobot nejednou o tom mluvil na schůzích organisace, aby se udělal hezkým v očích českých soudruhů. Když jsem já řekl, že musíme brániti polské školy, řekl Chobot: "Co budeme brániti polskost, když za 5 let vůbec Poláci ve Slezsku nebudou."

Předseda (zvoní): Žádám pan řečníka, aby končil; jeho lhůta již uplynula.

Posl. Śliwka (pokračuje): A to jest protijed pro tvého přítele, Chobote, pro polského konsula a polské fašisty. Jde-li o české peníze, dostal jsem kdysi od Chobota dopis všeobecného obsahu, který mám s sebou a uvedu jej později úplně k vůli pikantnímu porovnání. V tomto dopise, ktrý mi psal pro časopis "Glos Robotniczy", píše pan Chobot, že pod takovým a takovým číslem pro administraci časopisu "Glos Robotniczy" dostal od poručíka českého vojska Janů několik tisíc Kč za to, že pomáhal dělati plebiscit proti Polákům. Za to mu budou jistě tleskati čeští fašisté. Pan Stříbrný skutečně již se na tebe dívá. (Výkřiky posl. Chobota.)

Konečně konstatuji skutečně důležitou věc, kterou zde uvedl a podle svého překroutil a která není důstojná socialisty. Jde-li o to, že jsem překládal a pašoval polské komunistické tisky za polských voleb v Polsku, to by nebylo tak zlé. My nemusíme pomáhati polským soudruhům, ale kdyby bylo zapotřebí, pomůžeme a samého Pilsudského spolu s tebou s kostmi a vnitřnostmi vyvezeme tam, kde roste pepř. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Žádám pan řečníka, aby končil; jeho lhůta již uplynula.

Posl. Śliwka (pokračuje): Konečně jde-li o otázky peněžní výpomoci ve prospěch orgánů polské socialistické strany dělnické, časopisu "Robotnik Ślaski", od polského konsula, stojím zde před celou sněmovnou v pocitu vlastní odpovědnosti za to, co jsem v této věci řekl. Mluvil jsem s hlavním redaktorem polské socialistické strany dělnické, který byl později odtamtud vyhozen a který v přítomnosti svědků řekl, že časopis "Robotník Ślaski" dostával mimo jiné také 1.300 Kč měsíčně výpomoci na noviny od tehdejšího polského konsula. To jest rovněž potvrzeno svědky. Nedosti na tom. Poslyšte, jak bude vypadati česká soc. demokracie ve spojení s takovým Chobotem a Buzkem - ten poslední, pravda, za nic nemůže. "Duch Času", orgán československé sociální demokracie aspoň zdánlivě, pro forma, bije do Pilsudského - z jakých důvodů, o tom nemluvím - ale bije. Ale orgán Buzka a Chobota, "Práwo Ludu", po volbách v Polsku r. 1930 výslovně píše, že Pilsudského volby v Polsku a vítězství Pilsudského jsou nejnádhernější stránkou v dějinách znovu narozeného Polska a vůbec polskosti. "Prawo Ludu" jest orgánem Buzka, který jest klubovním soudruhem socialisty Chobota. Drží-li Chobot s jedné strany za ruku československou demokracii, pak se s druhé strany drží opět druhou rukou Pilsudského za ocas. (Veselost komunistických poslanců. - Výkřiky posl. Chobota.)

Musím konečně poznamenati, že Chobot jest v ústředním komitétu organisace zahraničních Poláků a v čele této fašistické polovládní organisace jest předseda senátu Szymański a plukovník Ulrich, který jest pravou rukou Pilsudského v tomto fašistickém orgánu pro zahraniční Poláky. Pan Chobot drží se s jedné strany české sociální demokracie, a s druhé strany polského fašismu. (Výkřiky posl. Chobota.)

To jest silhueta polského socialisty. (Potlesk komunistických poslanců.)