S takovýmto šikanováním jest samozřejmé a pochopitelné, že nelze dojíti k přátelské sousedské náladě a že tedy také hospodářská vyjednávání postupují velmi těžce. Za potíže při vyjednávání s Maďarskem činím především odpovědnou naši delegaci a konstatuji, že chování maďarské delegace bylo naprosto korektní. To opět jednou jasně a zřetelně ukazuje, že naše nynější vláda, že naši velcí státníci, kteří stojí v čele této vlády, na věc vůbec nestačí a že pracují podle osvědčené rakouské zásady: Vytloukati klín klínem a snažiti se přenésti se přes obtížné situace vzájemným klamáním a poskytováním darů a podobně. O nějakém pevném vedení státu, o promyšlené politice, jak po stránce hospodářské, tak také kulturní a národní nelze ovšem mluviti. Potácíme se z jedné vládní krise do druhé, několika nuznými náplastmi se věc slepí, aby se to při nejbližší příležitosti opět ihned objevilo. (Výkřiky na levici.) Jest to proto, poněvadž tito odpovědní činitelé nejsou ve skutečnosti státníci, nýbrž především jen stranníci, kteří potřeby státu podřizují svým stranickým názorům a stranickým potřebám. Tak chce se nyní opět jednou přejíti přes dnešní těžkou hospodářskou krisi a přes jinou, vládní krisi, která prý opět již straší, poněvadž tato, naprosto různě složená společnost nemůže se opět jednou dohodnouti - slyšel jsem vypravovat, že páter Šrámek nepoužívá již ani svého hesla: Dohodli jsme se, že se dohodneme, poněvadž prý již pochybuje o účinnosti tohoto výroku - tak chce se nyní, prohlašuji, přejíti přes nynější krisi 150 miliony a kol. Matzner právem upozornil, že snad opět vzplane spor o rozdělení těchto 150 milionů, které pravděpodobně budou opět vydány úplně bez kontroly. Pochopíte, že k takovémuto hospodářství, kdy se dává vládním stranám a mužům právo volně disponovati, nemůžeme míti naprosto žádné důvěry. Dosavadní fondové hospodářství, jemuž se neuvěřitelně dařilo, ukazuje, že při rozdělování z tohoto fondu vždy a kdykoliv přijdeme zkrátka a že mnohonásobné částky z těchto fondů dostávají se nikoliv řádným způsobem nuzným a těm, kdo jich nutně potřebují, nýbrž vedlejšími cestami spotřebují se většinou pro docela jiné účely. Neboť je zde mnoho poživatelů - abych tak řekl - vládnoucího systému, kteří musí býti tímto způsobem uspokojeni.

Jak silní jsou tito vedlejší činitelé a vedlejší vlády, měli jsme příležitost poznati právě nyní opět při soupisu lidu. Dovolíte mi, abych se poněkud uchýlil od tematu a přešel na tyto věci, a to proto, poněvadž dnes jest poslední schůze, parlament jde na několik týdnů na prázdniny a nemáme již možnosti, abychom se s tohoto místa postavili proti naprosto nemožným výrokům ministra vnitra dr Slávika.

Od prvopočátku byli jsme si vědomi, že se také při letošním sčítání lidu, právě tak jako před 10 lety, všemi možnými a nemožnými prostředky učiní pokus, aby se pro Čechy sehnalo příznivější procento, kdežto pro nás nepříznivější číslo složení obyvatelstva. Jen jsme předpokládali, že přece snad vzhledem k účasti německých stran ve vládě a vzhledem k tomu, že na ministerských křeslech sedí dva němečtí ministři a navenek předstírají určitý podíl na moci, zachová se zdání a že se zabráni nejhrubšímu odstrčení a zlému nakládání. Co se však přihodilo opět při sčítání lidu, přesahuje vše a tvrdím, dokonce i to, co se stalo r. 1920. Jest to ještě daleko horší, rozdíl jest však v jedné věci: Tenkráte se proti Němcům postupovalo docela bezohledně. To, co stát zařídil, aby se dosáhlo nutného a žádoucího výsledku, bylo děláno docela otevřeně. Tentokráte se do jisté míry zachovávalo navenek poněkud zdání, postupovalo se touž metodou, jako jest zde již deset let zvykem, tím, že se různým intervenujícím, kteří včas oznámili různá zneužití a přání, kteří se dostavili jako zástupci německých stran k ministrovi vnitra, vždy činily nejrozsáhlejší sliby a přísliby, aniž se ovšem pomyslilo na to je uskutečniti a vymoci jejich provedení vážnými prostředky. Ministr vnitra dr Slávik prohlásil německým vládním stranám nebo intervenujícím kolegům více než jednou velmi pokrytecky, že on a ovšem i vláda mají na tom zájem, aby zjistili skutečné poměry a aby skutečná čísla zde vyšetřili sčítáním. Nevím, smím-li připustiti, že měl dobrou vůli, ale jednu věc se odvažuji tvrditi, že také zde byl opět určitě podán důkaz, že vlastní vláda jest slabší než vlády vedlejší (Souhlas na levici.), které zde mají žezlo v rukou. Ovšem navenek byly snad vydány některé rozkazy podřízeným instancím, podřízeným úřadům. Jedna věc jest však jistá, že nižší úřady je všude sabotovaly, že zemské a okresní úřady se jimi prostě neřídily, že proto stát nebyl ani dosti silný, aby vynutil provedení těchto, snad vydaných rozkazů. Ovšem také proto, poněvadž úředník ví: Může dělati, co chce může postupovati proti německé menšině Bůh ví jak, vždy zůstane bez trestu. (Výkřiky posl. Nitsche, dr Hassolda a dr Hanreicha.) Odpovědi na interpelace, které na takovéto případy častěji dostáváme, ukazují, s jak malou vážností se šetření provádějí, ale také, že každou hanebnost, ať se provádí kdekoliv a ať ji provádí kdokoliv, nadřízený úřad, sám ministr, koje. (Posl. Nitsch [německy]: Ba dokonce ještě odměňuje!) Ano, musí být ještě odměněn lepším postupem. Jest tedy pochopitelné, že, chybí-li silná ruka, šovinismus slaví velké orgie a při soupisu lidu měl opět jednou příležitost vyzuřiti se proti bezbranným Němcům.

To, myslím, bylo srozumitelné, to bylo snad tu a tam pochopitelné, i když to stát, vláda, ve které sedí německé strany, neměly trpěti. Ale jest přímo neuvěřitelné, jestliže se ještě ministr vnitra Slávik propůjčuje k tomu, aby tento docela zřejmě Němcům nepřátelský a protizákonný systém, poněvadž odporuje také platným předpisům, kryl svým jménem a činil řadu výroků, při nichž se musí člověk přímo popadnouti za hlavu, zda ministr sám věří v jejich pravdu, či zda používá jen slov, aby způsobil jisté zatemnění mozků, především mínění ciziny. Ministr vnitra Slávik na příklad v rozpočtovém výboru senátu prohlásil mezi jiným předešlého týdne, že stížnosti přednesené Němci jsou tendenční, že se ukázaly úplně bezdůvodnými, mluvil o umělém přesunu obyvatelstva vzhledem k provádění soupisu lidu a domnívaje se, že útok jest nejlepší obrana, prohlásil, že tyto přesuny nebyly prováděny Čechy, nýbrž spíše Němci. Že se to děje na př. na Hlučínsku, kde bylo přesunováno obyvatelstvo z Pruska a maďarské obyvatelstvo - právě maďarské obyvatelstvo - bylo přesunuto ze Slovenska; mimo to bylo v četných krajinách pozorováno a zjištěno přesunutí drvoštěpů německé národnosti. Při jmenování sčítacích komisařů přihlíželo prý se k národnímu složení obyvatelstva. Tak bylo jmenováno celé množství osob německé národnosti sčítacími komisaři, při čemž ovšem musilo se přihlížeti k jejich jazykovým znalostem a tím vznikaly potíže při jmenování. Tam, kde snad byly pochybnosti o provádění, bylo připuštěno jmenování dvou sčítacích komisařů do jisté míry ke vzájemné kontrole. Soupis lidu nejsou žádné volby, prohlásil ministr, nýbrž čistě správně technická záležitost ke zjištění určitých skutečností a musíme litovati, že některé časopisy tato opatření promyšleně zkreslují.

To byl již poněkud silný tabák. Co si však dovolil pan ministr ve svém nedělním článku v časopisu "Prager Presse", to myslím patří do sudetsko-německého humoristického časopisu. Poskytl zástupci tohoto tisku rozmluvu a mluvil zde o domnělých nezákonnostech, které veřejnost a časopisy častokráte posuzují nesprávně a tím znepokojují veřejnost. Každá kritika v té věci byla absolutně neodůvodněná, ba tyto zprávy byly častokráte dokonce zkresleny a sledují tendenčně jediný účel otřásti důvěrou domácí i zahraniční veřejnosti v úplnou nestrannost při provádění soupisu lidu v Československu. (Výkřiky na levici.) Zde lze říci: Pomoc, vodu, vodu!

Jest neuvěřitelné, co zde ministr naopak ještě přičítá německým časopisům, které tyto zprávy přinášejí, jako by úmyslně chtěly poškozovati vážnost státu a že si nerozváží, že právě postup při soupisu lidu může těžce poškoditi vážnost státu, poněvadž se musí předpokládati, že zde žijeme na Balkáně nebo v Polsku, kde jsou obvyklé takové metody.

Časopisy uveřejnily tedy zkreslené a nepravdivé zprávy. Soupis byl prováděn korektně a nikomu na tom nezáleželo více než československé vládě. Všechna tvrzení, že se zamýšlelo v mnoha krajinách ztlačiti procento pod 20, vše jest podvod a vylháno: "Proti všem těmto tvrzením" - cituji doslova - "mohu jen opakovati, že vláda Československé republiky, vlastně ministerstvo vnitra, vládním nařízením k soupisu lidu, dále v instrukcích pro sčítací komisaře a konečně svými administrativními opatřeními pro sčítání lidu učinila vše, aby zaručila ve všech směrech bezvadné a korektní provádění soupisu, jehož výsledky chtějí přísně nestranně zachytiti všechny národy v tomto státě."

Pak pokračuje a mluví o tom, že rozhodovalo jen to, co dotčená strana sama písemně ověřila stran své národnosti a že to jest úplná a naprostá záruka proti každému dodatečnému padělání sčítacího archu, poněvadž státní úřad nemůže uznati změn, které se neshodují s vlastnoručním podpisem sčítané strany nebo osoby a také jich neuzná. Tam kde snad bylo sčítáno popisnými archy, (Výkřiky na levici.) rozhodovala jedině výpověď dotčené osoby, která přece musila býti zapsána podle pravdy, poněvadž komisaři byli poučeni, že nesmějí svémocně prováděti vůbec žádných změn, a konečně dotčený vždy měl ještě na konec možnost přesvědčiti se o správném zápisu. Vzhledem k tomu - a to jest velmi zajímavé a jest to vrchol všeho - že se také vynořují zprávy o domnělém odstrčení Němců při jmenování sčítacími komisaři, mohu jen upozorniti na to, že na příklad jen v Čechách bylo jmenováno 3000 sčítacích komisařů německé národnosti a na Moravě-Slezsku 1000 takových komisařů. Jmenování ještě většího počtu překážela prostě okolnost, že přes úsilí okresních politických úřadů bylo lze těžko najíti kvalifikované osoby se znalostí státního jazyka. Mimo to v četných případech, kde procentní složení obyvatelstva mělo zvláštní význam s hlediska menšinových práv, byla zavedena instituce sčítacích revisorů, kteří patří ke druhé národnosti než jim přidělení sčítací komisaři. Tímto způsobem dosáhlo se co největší vzájemné kontroly zápisů do sčítacích archů. (Výkřiky posl. dr Hanreicha a dr Hassolda.) Potud pan ministr. Dovolte mi nyní, abych se poněkud kriticky zabýval názorem pana ministra. Prohlašuje, že stížnosti, které jsme přednesli, jsou tendenčně zkresleny. Naproti tomu ho vyzývám, aby materiál, který jsme přednesli, podrobil přesnému zkoumání, jest to opět jako při prvním sčítání tisíce a tisíce případů. Prosil bych, aby výsledek tohoto zkoumání byl také oznámen veřejnosti. Také toto zkoumání musí se díti za naší kontroly, poněvadž k nestrannému zkoumání nemáme bohužel mnoho důvěry, poněvadž víme, jaký tlak se dodatečně na tyto lidi ještě vykonává. Budeme prositi, aby výsledek šetření byl celý odevzdán veřejnosti. (Posl. dr Hanreich [německy]: Sčítaní občané budou přece voláni k okresnímu úřadu jako obvinění!) Zbytkoví statkáři jsou připouštěni jako revisoři. (Posl. dr Hassold [německy]: Sčítací archy byly roztrhány a vyplněny nové!) Vrátím se k takovým případům. Jest sta a tisíce případů, z části byly již zde předneseny, zvláště kol. Luschka přednesl několik zvlášť křiklavých případů z Hlučínska a já doplním jeho případy ještě několika jinými. Pan ministr prohlašuje, že jsme provedli přesuny, že jsme se pokusili vykonávati vliv. Vyjmu jen několik případů a přečtu vám je. Josef Kočiš, čeledín u pana Bedřicha Lehnerta v Bartošovicích, čís. 81. Jeho matka byla Slovačka, otec Němec. Žije již od svého 11. roku nepřetržitě v Bartošovicích, dovede jen německy, stýká se jen s Němci, měl německého zaměstnavatele a cítí se úplně Němcem. Český řídící z Bartošovic jako sčítací komisař přišel ovšem k němu a ptal se, jak se jmenuje. Vy jste Čech, řekl mu. Neboť u opačné strany vždy rozhoduje jméno, ačkoliv při zdejších sídelních poměrech, jak jsme již nesčetněkráte prohlásili, lehce se může státi, že Němec má české jméno a naopak Čech německé. Řekl jsem to svého času panu ministrovi Habrmanovi při jedné deputaci s občany z Hlučínska, kdy jsem rovněž stál na tomto stanovisku a kdy jsem mu řekl: "Pane ministře Habrmane, kam patříte, a pánové dr Franke, Winter a jak dnes zní jména českých stranických veličin." Podle jména nedá se souditi. Řídící hrozil, že ho dá zavříti a prohlásil, že bude musiti zaplatiti pokutu, jestliže se nedá zapsati bezpodmínečně jako Čech. Tato pohrůžka ovšem stačila k zastrašení čeledína a aby prohlásil: Prosím napište, co chcete, mně je to jedno, načež český sčítací komisař zapsal ovšem, že je Čech. Josef Ullmann, majetník automobilu v Bartošovicích, byl v noci ze dne 1. na 2. prosinec na trhu a v noci se vrátil do Bartošovic. Měl zde ovšem býti zapsán jako Němec. Poněvadž však šlo o Němce, prohlásil český sčítací komisař, že zde nesmí býti za žádných okolností zapsán, aby číslo nějak nevzrostlo. V obci Loučky, pošta Jakubčovice, žije živoříc rodina Antonína Seiberta, a to v nájmu u kováře Weidena. Muž jest jen částečně zaměstnán, žena obstarává domácnost a dozírá také na tři děti. Paní narodila se v Ostružné, rodem jest Češka, avšak od svého provdání žije nepřetržitě v Loučkách, mluví nyní běžně německy, stýká se s Němci a ony tři děti jsou po otci ovšem také Němci. Když se dostavil sčítací komisař a chtěl vyplniti sčítací arch, prohlásila, že jest Němka a vzhledem k jasným ustanovením §u 5 poučení byla zapsána jako Němka. To bylo korektní, německý sčítací komisař na ni nijak nepůsobil. Dne 8. prosince dostavil se revisor, železniční adjunkt Skopala z Oder k oné paní, muž nebyl přítomen. Revisor se jí otázal, proč se vlastně hlásí jako Němka. Když mu paní vyložila své pohnutky, prohlásil, že to nejde, že to nesmí za žádných okolností učiniti, hrozil jí pokutou 1000 Kč, zavřením, načež paní dostala strach, dala se do pláče a byla již ochotna dáti se zapsati jako Češka. (Posl. dr Hassold [německy]: Co se mu stane?) Pravděpodobně dostane nadháněčskou prémii, že nám ony lidi ukradne. (Výkřiky posl. Horpynky.) Naprosto neuvěřitelnými prostředky, naprosto neuvěřitelným přemlouváním, pohrůžkou trestu bylo na tuto paní tak působeno, takže, jak jsem již řekl, byla ochotna přihlásiti se k českému národu, kdyby byl k tomu v té chvíli nepřišel domácí pán přiváben jejím nářkem a žalováním a kdyby byl sčítacího komisaře neupozornil, aby byl poněkud opatrnější. Ten mu ve své úřední hodnosti nařídil, aby místnost ihned opustil a začal paní znovu trýzniti. Ona se zdráhala dále přiznati se jako Češka, načež úplně svémocně provedl ve sčítacím archu změnu a zapsal její národnost jako českou. Prohlásil: Budete předvolána k okresnímu politickému úřadu, cestu budete si hraditi sama. Jest to velmi chudá žena, která nemá na živobytí, takže jí byla způsobena velká starost. Zvláště křiklavé byly případy na Hlučínsku. Kol. Luschka přednesl mnoho takových případů. V tomto území máme ještě výjimečný stav jako kdysi po převratu a nelze pochopiti, že Československo jako demokratická republika může pokládati za slučitelné se svou ctí trpěti takovéto výjimečné poměry. Táži se pana kol. Sladkého, může-li souhlasiti se způsoby, jichž se tam používá. Tím se může státi, že při sčítání lidu procento německé národnosti bude ztlačeno na Hlučínsku jistě pod 20%, takže nebudou míti vůbec žádného jazykového práva, že se však naopak při volbách objeví 50 až 60% německých hlasů. To se stalo samozřejmě bezohledně také tentokráte. Chtělo se opět dosíci, že menšinové obyvatelstvo nedosahuje 20% a proto se již při jmenování sčítacích komisařů postupovalo nejneuvěřitelnějším způsobem. Sčítacími komisaři byli jmenováni na příklad dozorci v horních závodech, mistři, učitelé, nadřízené úřady, zkrátka úřední osoby, aby se tak dosáhlo určitého vlivu na závislé živly.

Z bohatého počtu příkladů uvedu jen ty, které jsou doloženy a mohou tedy býti kdykoliv přezkoušeny.

Obec Petřkovice, okres Hlučín, číslo domu 39, Hermína Hudetschková, komisař Bordovský: "Komisař tázal se česky" - čtu to z protokolu - "odpověděla jsem mu německy". Až k rubrice státní příslušnost šlo vše hladce. Pak náhle pravil ke mně zhurta: Vy mi přece rozumíte česky nebo moravsky? Proč nemluvíte česky? Řekla jsem, že mohu mluviti, jak chci. Pak zbalil arch a řekl mi: Ráno v 9 hodin přijďte na obecní úřad. Ráno v 9 hodin přišla jsem na obecní úřad a řekla jsem obecnímu úředníkovi: Pan komisař Bordovský mne sem zavolal. Úředník šel do vedlejšího pokoje a přivedl komisaře, ten šel ke mně a rozkřikl se na mne: Vy jste přece chodila do české školy, proč jste se mnou nemluvila česky. Odpověděla jsem: mluvím, jak lépe rozumím a vy mi rozumíte, právě tak jako rozumím já vám. Tu vyšel z vedlejšího pokoje ředitel školy Krystýnek a řekl: Vychodila 3 třídy občanské školy a nedovede mluviti moravsky. Řekla jsem řediteli školy, že mu do toho vůbec nic není, jak mluvím, vy do toho nemáte vůbec co mluviti. Obrátivší se ke komisaři, řekla jsem ještě jednou: Mluvím tak, jak se mi mluví lépe a nikdo mne nebude nutiti, abych mluvila jinak. Komisař podal mi pak držátko a pravil: Podepište data, která jste mi včera udala. Žádala jsem ho, aby mi vysvětlil, co mám podepsati, poněvadž rubriky 14 a 15 nebyly vyplněny. Vyzval mne ještě jednou, abych podepsala, já jsem však odpověděla: Nepodepíši, poněvadž nevím, co mám podepsati. Otázal se mne po třetí: Podepíšete? Nikoliv, odpověděla jsem. Pak je věc vyřízena. Zavřel arch a odešel s pozdravem: Má úcta". To znamená, že vyplnil národnost zcela podle své vůle.

Druhý případ domovní čís. 90 v Petřikovicích, Anastazie Strsilková, komisař Gelnar. Když jsem uváděla národnost, napsal něco, co jsem neviděla. Řekl: "To půjdete do Hlučína." Pak dům číslo 97 v Petřikovicích Žofie Thometschková, bez povolání, komisař Bordovský. (Posl. Myslivec: Tomášek, Hudeček to jsou nějací Germáni!) Pravděpodobně se Winter, Habrman a Franke zapsali jako Němci.

"Komisař zavolal si mne do svého bytu, poněvadž jsem při sčítání, jsouc služebně zaneprázdněna, nebyla doma. Nechala jsem však matce plnou moc. Vzal plnou moc a řekl: Jak to, jedna Moravka, druhá Němka. Řekněte dceři, aby ke mně večer přišla do bytu a řekla mi, jak se rozhodla. Ne-li, že to udám. Večer jsem tam šla a ptala jsem se komisaře, co chce, zda jsem zapomněla něco napsati, on však řekl, že jde o národnost. Po té jsem mu prohlásila, že dokonale mluvím jen německy, že žiji jen mezi Němci a že se tedy hlásím jako Němka. Řekl pak: Napsal jsem, jak jste to napsala v plné moci. Žádala jsem, aby mi arch ukázal, načež mi odpověděl, že jej již odevzdal. Řekla jsem mu však: Vždyť tu ty archy ještě leží. Načež mi prohlásil: "Ale to nejsou ty." A řekl: "No dobrá. Musíte tedy do Hlučína". (Posl. Myslivec: Chudý materiál!) Vedlo by příliš daleko, mohu vám však uvésti sta případů úplně jasných. Na Hlučínsku jest to jen příliš silné, poněvadž zde se postupovalo s nejneuvěřitelnějšími prostředky zastrašováním. V Chuchelné prohlásil český poslanec na veřejné schůzi, že jest samozřejmé, že v tamější tabákové továrně dostanou zaměstnání a rovněž i bude definitivně přidělena půda pozemkovou reformou jen lidem české národnosti. Oněm lidem bylo prostě řečeno, že přijdou o své místo v tabákové továrně, v dolech a pod., nepřihlásí-li se k české národnosti.

Velmi ostře musím však odmítnouti tvrzení pana ministra, že na Hlučínsku došlo k přesunům, že zde došlo k jakési invasi ze Slovenska nebo Pruska. Jest šílené mluviti něco takového. Bylo přirozené, že různí podomní obchodníci, kteří odcházejí z Hlučínska do všech zemí, zvláště však do Německa, vracejí se ke sčítání lidu opět domů, aby byli sčítáni doma. Ale my víme, že k přesunům došlo. K docela zřejmým přesunům, zvláště na severní Moravě. V Zábřehu, v Šumperku, v Mohelnici, ve Šternberku, kam oné noci z 1. na 2. prosince přišlo spousta cizích Čechů, kteří zde přenocovali, jen aby tam byli sčítáni. (Posl. Matzner [německy]: Čeští nováčkové do německých posádek!) O tom ani nemluvím, to hleděl ministr vylíčiti jako nedorozumění, že právě před oním dnem bylo přesunuto 600 mužů pěchoty do německého Trutnova, pravděpodobně jen proto, aby snížily 17% na něco přes 20%. Bylo pracováno nápadně, ale i nenápadně, aby zvláště v německých městech severomoravských bylo procento Čechů zvýšeno, aby se z toho ovšem také odvodila určitá práva na obecní správu, dále, aby se v zahraniční politice mohlo říci, jak silně vzrostl český živel v krátké době v německém jazykovém území a že vůbec již není čistě německého jazykového území. Jest zajímavé, můžeme-li při této příležitosti konstatovati, že nyní již jsou známa data o sčítání lidu v tomto kraji, že v té či oné německé obci vzrostlo procento Čechů o 1000 nebo 700 procent, při čemž tato data mají zatím ještě zůstati tajemstvím. (Posl. Matzner [německy]: To jsou jen číslice, jakých by si přáli!) Nikoliv, to jsou již skutečná data, poněvadž tito komisaři a revisoři jsou Češi, páni z Národního výboru a Jednoty, kteří ovšem úřední tajemství nezachovávají.

Popírám tvrzení pana ministra o těchto přesunech. Tvrdím také, že nesprávné jest třetí tvrzení, prohlašuje-li, že dodatečné změny národní příslušnosti jsou možny jen s písemně ověřeným souhlasem příslušné strany. Chtěl bych jen věděti, v kolika případech byla změněna národnost bez souhlasu příslušné strany, prostě vyškrtnuta, chtěl bych jen věděti, v kolika případech sčítací komisaři provedli takovéto změny úplně svémocně a dále bych se otázal pana ministra, kdo nyní má vytknouti tyto opravy. Který nadřízený úřad, snad úředník okresního úřadu, nebo kraje nebo dokonce snad statistický úřad?

Úplně nesprávné bylo také čtvrté tvrzení ministrovo, že i tam, kde bylo prováděno sčítání popisnými archy, mohl se dotčený přesvědčiti o zápisu. Bylo přece velmi podivuhodné, že se ve vysoce kulturních německých krajích sčítalo popisnými archy. (Výkřiky.) Jestliže se provádělo sčítání popisnými archy, kde jsou analfabeti, na Podkarpatské Rusi a tu a tam na Slovensku, to chápu, ale když provádíte soupis lidu v čistě německém kraji nebo v jazykově smíšeném kraji popisnými archy, kde jest jen mizivě nepatrné procento analfabetů, na Hlučínsku, v Bílovci, na Těšínsku, v Jáchymově atd., vidíme vědomý úmysl vykonávati nátlak na závislé existence.

Kol. Macek prohlásil kdysi v kulturním výboru, že odsuzuje lapání duší - také Hodža a jiní to řekli - že kdysi vykonával ve starém Rakousku průmysl nátlak na závislé existence. Já jsem se k němu připojil a prohlásil, že jest bezohledné a nemravné vykonávati takovýto nátlak. Prohlásil jsem zároveň, že dnes tlak na takovéto závislé existence jest daleko větší než kdysi, tak u úředníků, důstojníků, dělníků v různých podnicích, v lesní službě, u tabákových dělníků atd., kteří jsou závislí na státě. Právě při sčítání lidu se dostatečně ukázalo, jak byl tento tlak prováděn bezohledně, aby bylo nachytáno pár duší, aby se na venek dosáhlo příznivější procentní sazby, aby se snad za několik týdnů a měsíců mohlo prohlásiti: Sudetští Němci jsou usychající větev, neboť jejich počet znovu poklesl. Ani bych se nedivil, kdybychom takovýmito způsoby při nynějším soupisu lidu klesli na tři nebo pod tři miliony. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Vrcholu tvrzení dosahuje pan ministr vnitra, když prohlašuje, že také Němci byli jmenováni sčítacími komisary, jak prohlašuje, v Čechách 3000, na Moravě-Slezsku 1000. Bylo by zajímavé zvěděti od ministra, kolik sčítacích komisařů bylo všeobecně jmenováno. Bylo mi řečeno, že jen pro Čechy bylo ustanoveno 36.000, z toho bylo 3000 Němců a na Moravě bylo jich jistě také 20.000, z toho 1000 Němců. Jest to něco neuvěřitelného, může-li se tvrditi, že po této stránce byl poskytnut Němcům vliv, že také k Němcům bylo přihlíženo. Předstírati nedostatek jazykových znalostí jest zajisté nesprávné. Ve všech městech byly navrženy vesměs kvalifikované osoby, ovládající český jazyk, ale ty nebyly prostě přijaty, za to však na jejich místo, jako rána pěstí německému obyvatelstvu byli ustanoveni nejhorší šovinisté, byli ustanoveni učitelé menšinových škol, vůdcové Jednoty a Národního výboru. Vysvětlete mi, jak se to shoduje se slovy ministra? Abych uvedl jen jeden příklad z mnoha, město Opavu. Město Opava navrhlo podle klíče obyvatelstva pro výběr sčítacích komisařů a revisorů 30: 10, 30 Němců a 10 Čechů, to odpovídá obyvatelstvu, při čemž vždy se béře ohled na český živel. Bylo pak jmenováno 34 sčítacích komisařů pro Opavu-město, podle toho musilo by býti 25 Němců a 9 Čechů, ze 7 revisorů 5 Němců a 2 Češi. Víte však, jak dopadlo jmenování? Opavský okresní úřad jmenoval nedbaje všech návrhů 20 českých sčítacích komisařů a jen 14 Němců, místo, jak jsem již dříve řekl, 25 Němců jen 14, místo 9 Čechů však 20. Mezi 7 revisory místo 5 Němců a 2 Čechů, jen jediného Němce a 6 Čechů. Můžete ještě setrvati na tvrzení, že se přihlíželo k Němcům? A takových příkladů uvedeme vám ještě množství, jak při jmenování sčítacích komisařů a revisorů byl německý vliv vědomě vyřazen, aby nebylo možno vybraný materiál nějak zkoušeti, přehlížeti, jaké přesuny byly provedeny nebo, že sčítací komisař, - jest to obyčejný český nadšovinista - provádí ještě změny ve druhé instanci. Jest to tedy nesprávné a vědomé zkreslení skutečnosti, tvrdí-li ministr vnitra licoměrnicky, že jmenováním několika Němců sčítacími komisary bylo vyhověno oprávněným německým přáním. Správné by bylo bývalo, kdyby v jazykově smíšených krajích byli jmenováni komisary různé národnosti, jak zde uvádí jako příklad, vedle českého sčítacího komisaře německý a vedle německého sčítacího komisaře český. Ministr tvrdí, že se to tu a tam stalo. Já o takovém případě nevím. Vyzýváme pana ministra, aby nám oznámil, kde skutečně prováděli sčítání společně dva sčítací komisaři, jeden Němec a druhý Čech. Nuže vidíte, takto bylo sčítání tentokráte znovu provedeno s vědomým úmyslem, aby za všech okolností byl německý živel zeslaben, aby navenek bylo procento ztlačeno a aby tak bylo dokumentováno, že jsme národní stát a že německý živel již odumírá.

Nuže táži se vás na konec: Kdo jest tím vinen, že se s námi tentokráte takto nakládalo, že tentokráte i při sčítání lidu se nic nezměnilo proti někdejší metodě? Odpovídá nám na to dopis prostého muže: A kdo jest zde tak velice vinen, že takovéto věci se všude dějí a že tím bylo ztraceno mnoho německých hlasů, že v mnoha obcích bylo dosaženo žádané síly české menšiny, aby se obce staly dvojjazyčnými? Nemalý díl viny mají tu naši němečtí poslanci, kteří sedí ve vládních stranách. Češi vědí, že jim dobře kryjí záda. A jestliže tito páni vzhledem k tomuto teroru a násilnostem se ještě nevzpamatují, jestliže ještě nyní nenahlédnou, jakou vinu mají na této národní zradě, pak zaslouží, aby na ně každý poctivě myslící člověk naplil. Mluvím bez jakéhokoliv rozčilení, ale tvrdím, že to, co se stalo při sčítání lidu, jest pro německé strany nesnesitelné a nesnesitelné by musilo býti. Nechci se zde hájiti nebo omlouvati ani té, ani oné straně, ale tvrdím, že není již slučitelné s německou důstojností, jestliže také tyto hanebnosti, které byly spáchány při sčítání lidu, přijmeme bez odporu, jestliže německé vládní strany nepoužijí příležitosti, aby své chování k tomuto státu podrobily revisi. Tvrdím, nemohou již zůstati v takové vládě, která zde tak zřejmě postupovala proti německému živlu, která právě týmiž prostředky snížila kdysi procento Němců a tím jasně prokázala, že jsme ještě velmi daleko od rovných s rovnými, že se ovzduší ani v poslední době nezlepšilo přes účast socialistických stran ve vládě a myslím, že by bylo jejich povinností, aby tuto revisi provedly co možná nejdříve, aby jejich otřesená vážnost navenek byla opět u německého obyvatelstva obnovena a aby naše důstojnost byla opět obnovena a aby ukázaly, že si nedáme přece v tomto státě vše líbiti, že přece jen máme ještě odvahu veřejně i před cizinou protestovati, že tomuto tlaku neustoupíme ani v budoucnosti. (Potlesk.).