Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí posl. Pechmanová. Dávám jí slovo.

Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno! Paní a pánové! Předloha vládního návrhu zákona o mimořádném úvěru 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise vyvolává v této sněmovně pohnutou debatu a zcela přirozeně vyvolává také živou odezvu v celé čsl. veřejnosti. Úkoly zákonodárných sborů jsou zde jasné a zájem veřejnosti bylo by lze jen vítati, kdyby tento zájem nebyl docela úmyslně zkreslován falešnou interpretací úmyslů vlády a Národního shromáždění.

Je v zájmu celého státu, aby s tohoto místa bylo poukázáno na poměry v jednotlivých krajích republiky a v jednotlivých oborech pracovních. Činím tak s plnou důvěrou, poněvadž máme důvěru v poctivé úsilí stran vládních a vlády samotné, protože tvoříme pilnou, sebevědomou, bedlivou složku této vlády a protože jsme si současně vědomi, že je postaráno o to, aby ústavou zaručené právo Národního shromáždění bylo i v případě tohoto zákona plně zabezpečeno. Poskytování podpor z úvěru 150 mil. bude kontrolováno všemi povolanými institucemi ve státě, bude předloženo k schválení Národnímu shromáždění a tím tedy také bude učiněno zadost všem řádným a specielně námi plně uznávaným zárukám ústavního zákona. A v důvěře v účinnost takových opatření upozorňujeme politickou i občanskou veřejnost v našem státě, zejména pak vládu na poměry, jež těžce postihly některé okresy a některá místa v Československé republice, některé obory pracovní a jež zejména celou svou silou a krutostí opřely se o naše Podkrkonoší a Pojizeří. O krisích, které zachvátily právě tyto chudé kraje Československé republiky, bylo promluveno a napsáno velmi mnoho, bylo soustředěno neobyčejně mnoho úvah, jakým způsobem dalo by se čeliti právě krisím v těchto částech republiky a v těchto průmyslových odvětvích, tvořících důležitý zájem celého našeho národního hospodářství. Jsou to kraje pojizerské, kde do pozoruhodné míry vyvinut je právě průmysl sklářský. Tento průmysl sklářský v době přítomné prodělává krisi nejhorší, ba krisi, v níž nejde již jen o otázku trvání těchto krisí, o krisi přechodnou či latentní, nýbrž o otázku, zda jádro, srdce samotné výroby, nebude v nich postiženo do té míry, že budeme se musiti smířiti s tím, že do budoucna úplné vzkříšení těchto oborů nebude možné. Jako ve výrobě dutého skla zasáhla krise velmi hluboko, právě tak, ba daleko hlouběji zasáhla do oboru domácké práce sklářské. Krise tato nejen že se nestává slabší a že ji neubývá, nýbrž stává se horší, krutější, protože soustavně přibývá nezaměstnanosti v domáckém průmyslu sklářském. Téměř nejzoufalejší situace je v oboru tohoto průmyslu, pokud jde o imitaci skleněných drahokamů. Byla to část sklářského průmyslu po domácku opatřovaného, která byla na značné výši a v níž jsme mohli se značnými úspěchy konkurovati s cizinou nejen lácí našich výrobků, nýbrž zejména také jakostí jejich a jemnou, svědomitou prací, která nás stavěla do popředí v cizině. Obor tento, broušení imitovaných drahokamů, je nejen v poslední době postižen krisí, nýbrž prodělává již krisi, vlekoucí se od loňského jara, stupňující se v letošním létě a vyvrcholující právě nyní v zoufalé nezaměstnanosti všech příslušníků tohoto pracovního odboru.

Posud jest jedině slušněji zaměstnán obor strojního broušení cínových perel. Nezaměstnanost v tomto odvětví sklářského průmyslu domáckého znamená nejen úplnou deroutu a rozvrácenost, pokud jde o ruční broušení cínových perel, ale zároveň také znehodnocení výroby a tím také přirozeně pokles odběratelů. Ruční broušení cínových perel provozuje po domácku řada, sta dělníků domácky pracujících. Nyní se přenesla výroba strojová do dílen a provozuje se po dílensku. Tím vzrostl počet nezaměstnaných domáckých pracovníků, nehledě ani k zhoršení kvality výroby. Krise přenesla se z tohoto odvětví i na odvětví další a podnítila tak lehkomyslnost faktorů, s jakou tito, kteří opatřovali dosud práci dělnictvu a zprostředkovávali styk mezi exporty, přímo pronásledují domácké dělníky v oboru sklářském, snižují soustavně jejich mzdy a nároky umělým a protizákonným způsobem. Toto zlo umělého, protizákonného snižování mezd je stínem poklesu výroby, je stínem krise, která domácký průmysl sklářský zachvátila.

V oboru mačkání skla máme též jakous takous zaměstnanost. Je to jediný obor práce, který se v našem Pojizeří dosud poněkud udržel, ale výdělky přirozeně nemohou zachrániti od hospodářského a sociálního rozvratu celé stovky dělnictva, odkázaného na tento úsek domáckého průmyslu sklářského, když také ostatní dělnictvo, které v ostatních oborech je zaměstnáno, den ze dne ve větším počtu je soustavně z práce vyřazováno.

Pokud jde o strojovou práci lampovou, navíjení a mačkání, je tento obor práce úplně zničen. Celé stovky nejen dělníků, nýbrž celých rodin jsou úplně bez zaměstnání a tím také bez chleba.

V návleku korálů, t. zv. šmelce, je krise již delší dobu, která se vyhrotila do té míry, že návlek korálů v Pojizeří, který tvořil obživu pro řadu rodin chudých lidí podhorských krajů, stává se nedosažitelným cílem dělnictva a jen tu a tam větší objednávky poskytují jim občas příležitost k výdělku, avšak nepatrné mzdy a řídkost objednávek nestačí přirozeně, aby odvrátila zlo hrozící bídy a zoufalství v těchto krajích. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Předpoklady pro to, aby zaměstnanost v těchto oborech se zvýšila, jsou velmi smutné. Připomněla jsem už, že naopak i ty obory v domáckém průmyslu sklářském, které dosud nebyly rozvráceny stávající krisí, blíží se rozvratu, a celé naše Pojizeří a Podkrkonoší jde vstříc velmi smutné zimě, o které se otevřeně v těchto krajích prohlašuje, že je nejhorší zimou za řadu desítek let. Tato situace pochopitelně vyvolává nejenom živé politování, nýbrž mobilisuje přímo síly, které by byly schopny těmto situacím aspoň poněkud čeliti.

Slavná sněmovno! Otázky a odpovědi na ně, které by nám současně ukázaly možnost aspoň částečného řešení těchto poměrů, měly by tvořiti také část dnešních úvah, které jsou předmětem debaty v této slavné sněmovně. Není tak bezvýsledný a tak naprosto beznadějný stav jednotlivých otázek, tohoto oboru domácího průmyslu se týkajících, aby při jejich poctivém a rychlém řešení nebylo možno aspoň do jisté míry odvrátiti hrozící bídu a ještě horší důsledky od těchto chudých krajů naší republiky. Mám zde na mysli instituce, které mají úkol a povinnost starati se nejen o vývoj domáckého průmyslu sklářského, nýbrž také o to, aby podmínky vývoje tohoto průmyslu zůstaly nám do budoucna zachovány zdravé, schopné povzbuditi další vývoj tohoto průmyslu jako záruky pro hospodářské obrození těchto krajů.

Mám tu na mysli dvě instituce, které nikoli obě stejnou měrou mohly by hospodářsky zasáhnouti do poměrů v těchto krajích. V Železném Brodě byla založena před několika lety sklářská škola průmyslová, která za dobu svého trvání přivedla samostatnou výrobu zejména kvalitní, pokud jde o zušlechtění skla, na značnou výši. Dívali jsme se vždy sympaticky na vývoj tohoto odborného školství u nás, a také s povděkem jsme kvitovali snahu, která v ministerstvu školství a nár. osvěty tomuto úseku práce byla věnována. Připomínám však s tohoto místa, že státní škola sklářská v Žel. Brodě nemůže s celou vervou, jak by si bylo přáti vzhledem k poměrům, zasahovati zejména do hospodářských předpokladů, do rozvoje tohoto průmyslu severních Čech, avšak tato státní odborná škola sklářská je spojena do jisté snad i značné míry s institucí, která může vykonávati značný vliv hospodářský, zejména pokud jde o uskutečnění jednotlivých předpokladů hospodářských pro tento sklářský průmysl. Je to Pojizerský ústav. Když pan dr Hodáč mluvil dnes odpoledne s tohoto místa, vzpomínala jsem, že je to právě tento pojizerský ústav, v němž strana p. dr Hodáče má značný vliv, pokud jde o osoby a jich exponování v tomto ústavu. Přáli bychom si vřele, aby postup, který pojizerský ústav zahajuje v jednotlivých věcech a otázkách hospodářského rázu, byl vždy takový, aby bylo pamatováno na potřeby nejširších vrstev tohoto kraje a vývojové předpoklady pro celé Pojizeří i v otázce domácké výroby sklářské.

Bude snad možno učiniti tyto otázky v dohledné době předmětem náležitých úvah. Připomínám to dnes proto, abych ukázala, že máme možnost v příslušných institucích starati se význačným způsobem o to, abychom mohli čeliti nejhorším následkům této kritické doby. Situace, pokud jde o samotný domácký průmysl sklářský, je zhoršována tím, že se v tomto oboru průmyslu téměř naprosto nerespektuje zákon č. 29 o ochraně domácké výroby a práce. Učinili jsme poměry v tomto oboru práce předmětem naší interpelace a nemáme jiné snahy než velmi naléhavou a vřelou prosbu k ministerstvu soc. péče, aby důvodům v interpelacích uvedeným byla věnována náležitá pozornost. Důvody ty mohou nám pomáhati zdolati nepříznivé doby, mohou nám pomáhati napraviti řadu škod, které doba a kruté poměry hospodářské v pojizerském kraji spáchaly.

Okolnost, že zaměstnavatelé domáckého dělnictva ignorují tento zákon, okolnost, že se zvláště obchází a že při volném tempu opatření našich úřadů docházívá k zásahům se strany úřadů opožděně, a tudíž tyto zásahy se nepotkávají se žádoucím úspěchem, nutí nás k tomu, abychom i v poslanecké sněmovně zdůrazňovali, že povinnost plniti zákony této Československé republiky uložena je všem složkám občanstva, že platí nejen pro dělnictvo, nýbrž i pro zaměstnavatele a pro všechny instituce povolané k tomu, aby bděly nad prováděním a dodržováním zákonů a aby po případě trestními sankcemi, jež připouští zákon, donucovaly onu renitentní část občanstva, která zákonům uhýbá, k řádnému jejich plnění. (Tak jest!)

A to platí v plném rozsahu právě o předpokladech, které se nám projevují v této domácké výrobě sklářské. Jestliže naši zaměstnavatelé nedovedou chápati význam a nutnost mzdových tarifů, jejich vyvěšování v místnostech, kde se práce zadává či odvádí, jestliže je stále možno, aby zaměstnavatel proti výslovnému znění zákona odpíral domáckému dělnictvu ve sklářství dodávkové knížky s poukazem, že je to vyzrazování tajemství výroby, že je tu dána možnost konkurenci nahlédnouti do výrobních a mzdových podmínek některých podniků, tedy odvoláváme se nejen na přesné znění zákona, nýbrž i na to, že zejména v dnešní těžké době je zde zákon, který slouží nejen k ochraně dělnictva, nýbrž který slouží, bude-li správně prováděn a se strany zaměstnavatelovy respektován, také k ochraně zaměstnavatele. Budou-li tyto podmínky zákonem stanovené dodržovány, znamená to daleko bezpečnější kalkulaci v domácké výrobě sklářské, znamená to urovnání a zjednodušení podmínek nabídkových, znamená to bezpodmínečné dodržování podmínek mzdových i cenových a tím také nikoliv anarchii, nýbrž pečlivou a dobrou organisaci celé výroby, která nám může velmi značně pomáhati, jde-li nejen o otázky naší výroby, nejen o otázky hospodářské a sociální s ní těsně spjaté, nýbrž jde-li také o uschopnění našeho vývozu pro zahraniční konkurenci.

Naši zaměstnavatelé se domnívají, že se odtíží od t. zv. sociálních břemen, když budou agitačním způsobem mezi dělnictvem rozšiřovati přesvědčení, že dělník, který získá živnostenský list, přestává býti ve smyslu zákona o sociálním pojištění námezdním pracovníkem, dělníkem, který za mzdu pracuje, a že se stal samostatným živnostníkem či obchodníkem, který pak nepodléhá soc. pojištění. Zaměstnavatel, který soustavně a pokud to bylo lze, odpíral dělnictvu právo ať nedostatečným přihlašováním podle mzdových tarifů, ať nepravidelným přihlašováním k soc. pojištění, pomáhal takto dělnictvu v případě, že samo nepochopilo svou ochranu, aby se zřeklo dobrodiní zákona o soc. pojištění v mylném domnění, že tím poklesnou mzdové a výrobní náklady pro sklářského producenta a tím že se produkce sklářská stane snad dokonce schopnější soutěže.

Obraceli jsme se k ministerstvu soc. péče se zdvořilou a naléhavou žádostí, aby těmto poměrům byla učiněna přítrž náležitým poučením zaměstnavatelů o neoprávněnosti a protizákonnosti jejich počínání. Je tu však také ministerstvo financí, které může valným způsobem přispěti tomuto těžce strádajícímu sklářskému dělnictvu. Budiž žalováno, že otázka, která pro sklářské dělnictvo je velmi důležitou, byla dosud se strany ministerstva financí nejen řešena neúplně, nýbrž že ministerstvo financí se jejímu řešení přímo vyhýbalo. Je to okolnost, že sklářskému dělníkovi započítává se ke stanovení daně důchodové plná jeho hrubá mzda. Je na výsost nespravedlivé, aby naše finanční úřady postupovaly právě tímto způsobem proti domáckému dělnictvu sklářskému. Je třeba míti na paměti, že jest prokázáno - prokazují to instituce povolané a zákonem k tomu stanovené, jako obvodová komise sklářská a ústřední sklářská komise - že mzda domáckého dělníka ve sklářském průmyslu musí býti vždy považována za mzdu hrubou, poněvadž tento domácký dělník obdrží od svého zaměstnavatele pouze suroviny, ale všechny potřeby ke zpracování suroviny nutné si musí sám ze svých prostředků obstarávati a udržovati. Musí míti své vlastní přístroje a nástroje, které si musí udržovati, musí kupovati pohonné látky, ať je to petrolej nebo benzin, musí kupovati drát, hlinku a jiné potřeby. A když tímto způsobem spočítáte, kolik činí režie domáckého sklářského dělníka, dojdete k přesvědčení, že v 90% případů, to jest v řadě odborů, jako jest broušení cínových perel, imitace drahokamů a v jiných odvětvích výrobních, činí tato režie sklářského dělníka téměř plných 50%, to znamená, vydělá-li v tomto odboru při slušné konjunktuře velmi zručný sklářský dělník - podtrhuji, že musí býti velmi zručný - 60 Kč denně, činí jeho režie 28 Kč a jen 32 Kč činí jeho opravdová mzda. Je pochopitelné, že postup finančních úřadů, zatěžující dělníka pokud jde o daň důchodovou z plné hrubé mzdy, vyvolává rozhořčení, roztrpčení a že jest do něho zejména v dnešní těžké kritické době velmi příkře žalováno. Budeme proto velmi vděčni panu ministru financí, když urychlí podání, jež mu byla odborovou organisací učiněna, a vyjde vstříc spravedlivým požadavkům sklářského dělnictva.

Slavná sněmovno! Dalo by se ještě velmi mnoho mluviti o tom, nejen na kolik poměry samé tísnivě doléhají na toto výrobní odvětví, ale vývody tyto by nás vedly příliš daleko. Budiž mně dovoleno upozorniti jen ještě na jeden důležitý fakt, který nesmí býti lhostejný nejen této slavné sněmovně, nýbrž ani vládě Československé republiky, ba nesmí býti lhostejný ani celé čsl. státoobčanské veřejnosti. Hájíme-li v této těžké době tento náš odbor, nejde nám jen o to, že je třeba bezodkladné a okamžité pomoci pro okamžik, pro dobu této vystupňované tísně, bídy a zoufalství, které jsou v našem Pojizeří, nýbrž jde nám také o to, abychom pro budoucno zachránili tak mnoho z toho, co bylo dosud cenným, ba co bylo výsadou Československé republiky, když šlo o zahraniční trhy, o soutěž Československa na těchto zahraničních trzích a o zajištění konjunktury pro další budoucí léta.

Je to kvalitní výroba našeho skla, kterým se Československá republika za hranicemi chlubila, je to ono kvalitní české sklo, kterému se dnes dostává těžké konkurence ve sklářském průmyslu švédském, zejména pokud jde o předměty přepychové, ozdobné, tedy o ony předměty, které nemohou se státi tak velmi snadno předmětem licitace, předmětem otázky, zda je možno uměleckou výrobu ruční nahraditi masovou výrobou strojovou. Udržovali jsme si primát v těchto věcech, a je zajímavo podívati se dnes, kdy i naše trhy, naše výstavy, naše výklady jsou do značné míry přeplňovány švédským sklem, jak vypadá produkce švédská a jak vypadá produkce naše. Jen velmi stručně budiž konstatováno, že švédské sklářství nezaujímá ani jednu desetinu rozlohy a rozsahu našeho československého sklářského průmyslu. Co tvoří dnes švédský průmysl sklářský a švédský výrobek, co jej staví do popředí pozornosti i u nás, je důsledná, pečlivá, cílevědomá organisace této výroby, organisace, která zdůrazňuje nejen technický pokrok, nýbrž i uměleckou hodnotu vyrobených předmětů. Bohužel, že my u nás této cílevědomé organisace nemáme. Naše ad hoc organisace, spočívající vlastně v rukách exportérů, je něčím, proti čemu je nutno velmi hlasitě a energicky se ozývati už proto, že na příkladech vidíme nebezpečí, které by tu vyrůstalo do budoucna.

Slavná sněmovno! Žaluje se všeobecně na to, že jsme ztratili zahraniční trhy, pokud jde o vývoz našich výrobků. Tyto zahraniční trhy ztratili jsme nejenom vlivem řady hospodářských, sociálních a jiných činitelů, nýbrž zejména proto, že několik roků po válce vrhla se spekulace téměř nepříčetně právě na toto odvětví a masovou výrobou, nahrazující výrobou strojovou kvalitní výrobu ruční a znemožnila další vývoj kvality našich výrobků. A jenom tak se stalo, že zahraniční státy, které se nikdy touto výrobou nezabývaly a které by nikdy nemohly nahraditi naši kvalitní výrobu, mohly zcela lehce nahraditi ono méně cenné zboží, které se hromadně začalo za hranice našeho státu exportovati. Toto méně cenné zboží dá se velmi lehce v primitivním stavu zahraničního průmyslu sklářského vyráběti a cena tohoto zboží je ovšem nebezpečným konkurentem našich kvalitních výrobků a dokonce za dnešního stavu už nebezpečným konkurentem i našich méně kvalitních výrobků. To je ten důvod, proč upadl průmysl sklářský i u nás, proč u nás přes to, že poměry jsou zlé, zvyšuje se ještě nezaměstnanost ve sklářském odboru, a tento důvod tvoří také naši vážnou obavu do budoucnosti. Pro úplnost připomínám, že by byla velmi vítána akce ministerstva školství a nár. osvěty, která by pomáhala k tomu, aby cílevědomá organisace, pokud jde o kvalitní výrobu ve sklářství, byla právě z tohoto místa, z ministerstva školství a nár. osvěty podpořena, spoluorganisována, aby tak byly dány zdravé základy našeho vývoje do budoucna a pojištěn onen primát, který dosud v celém světě, pokud jde o kvalitní a umělecké výrobky sklářské, měl.

Jen zdaleka mohla jsem vyčerpati důvody, které nás vedou k vřelému přání, aby naše veřejnost politická i občanská zamyslila se nad tím, co pro nás znamená Pojizeří se svou sklářskou výrobou, aby se zamyslila nad povinnostmi, které má čsl. veřejnost, ale které má také vláda právě k tomuto postiženému odvětví naši výroby a k těmto chudým podhorským krajům. Zákon tento dává vládě do ruky prostředky a zmocňuje ji, aby jich užila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Činím s tohoto místa k příslušným činitelům vřelý apel, aby při této příležitosti nebylo zapomínáno na naše Pojizeří, aby nebylo zapomínáno domácké výroby sklářské na Železnobrodsku, Tanwaldsku a Jablonecku, poněvadž je tam nejen těžká starost a bída, nýbrž valná většina těch, kteří nemají ani zákonité opory, kterou skýtá průmyslovému dělnictvu zákon o podporách v nezaměstnanosti. Toto domácké dělnictvo, do značné míry neorganisované odborově nebo organisované, ale donucené zoufalými poměry hospodářskými k tomu, aby nemohlo plniti svoje členské povinnosti, ocitá se dnes v tak úžasné bídě, že jest nejpřednějším úkolem vlády, aby u příležitosti plnění tohoto zákona, o němž v posl. sněmovně jednáme, pamatovala na ty kraje, udělila jim náležitou podporu a zachránila tak nejen před bídou, hladem a zoufalstvím tisíce dělnických chudých rodin, ale zabezpečila československému státu záruku, že tento průmysl do budoucna bude se dále zdárně vyvíjeti, že tento průmysl bude se ctí hájiti dobré jméno československého státu. (Potlesk.).

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Schollich.

Posl. dr Schollich [německy]: Dámy a pánové! Kol. Matzner přednesl již naše stanovisko k tomuto zákonu. Je zbytečno ještě k tomu mnoho mluviti. Již před několika týdny zaujali jsme své stanovisko k hospodářské krisi, již tenkráte vyložil jsem obšírně ve své řeči, že proti této krisi, která jest krisí světového hospodářství, nelze se postaviti malichernými prostředky, jak se to zde projevovalo po celé měsíce v různých zákonech. Tenkráte jsem stál na stanovisku, že především stát sám musil by pozvednouti kupní sílu obyvatelstva rozumnou hospodářskou politikou, snížením daní a daňovými slevami, což by mělo za následek, že by tím průmysl byl znovu oživen. Naše vážné výstrahy nepřinesly v té věci úspěchu. Předložil jsem tenkráte tyto výstrahy v jistém počtu daňových protestů, abyste si je zde prohlédli a tyto daňové protesty, které shromáždila národní strana a které pocházejí od 150.000 lidí, odevzdal jsem tenkráte předsednictvu poslanecké sněmovny. Od té doby došlo opět velké množství takových daňových protestů, a to s desetitisíci podpisů, které znovu odevzdávám předsednictvu sněmovny s prosbou, aby je postoupilo panu ministrovi financí, aby konečně poznal vážnost situace, že obyvatelstvo nesmí již dosavadními praktikami, malichernými daňovými exekucemi a pod. býti dále hnáno do nemožného stavu rozčilení. Všechny tyto úvahy byly zbytečné. Naopak, stát sám dával kdysi špatný příklad, v mnoha směrech provádí zdražení. Poukazuji jen na zdražení železničních sazeb, které vstoupí v platnost dnem 1. ledna, také na zvýšení obecních přirážek, které musí býti nyní provedeno, poněvadž tento zákon nešel zlu na kořeny a nepřikázal obcím nové zdroje příjmů.

Nynější koalice snaží se nyní 150 miliony čeliti hospodářské krisi. Naprosto směšné, břidilské počínání, což nelze nazvati podle mého mínění jinak než napalováním lidí. Žasnu jen, jak štědře vyhovuje ministr financí dr Engliš při dnešní vládě různým požadavkům stran, kdežto dříve, ve staré koalici, za občanské vlády měl vždy uzavřené kapsy a při kterémkoliv požadavku vždy hrozil odstoupením. (Výkřiky.) Dnes jest všude dost peněz, které, nevím odkud, mají býti opět opatřeny, pravděpodobně větším vymáháním daní, daňovým šikanováním. Ministr financí chce pravděpodobně tímto způsobem vymoci 4 1/2 miliardy daňových nedoplatků, jichž podle našeho mínění nelze vymoci, v nejbližší době vymáháním exekucemi. Jinak by peněz neměl.

Jak hudlařsky řeší vládní strany všechny otázky, ať již po stránce národní, kde po celá léta nebylo vykonáno nic, ale i po stránce hospodářské, ukazují nyní opět vyjednávání s Maďarskem o uzavření obchodní smlouvy. Bude přece nutno vrátiti se zde několika slovy k této hluboce zasahující události a ukázati, jak nezpůsobilou ukázala se právě dnešní vláda v tak důležité životní otázce pro stát.

Dne 15. června byla, jak známo, vypovězena na 6 měsíců obchodní smlouva s Maďarskem, tedy ke dni 15. prosince. Počátkem července přijela maďarská delegace do Prahy, aby zahájila prvá vyjednávání o uzavření obchodní smlouvy. Při prvé schůzce hájila své stanovisko, že zvýšené celní sazby, tenkráte v červnu usnesené, jsou pro ni nepřijatelné a že musí trvati na jejich zrušení. Naproti tomu československá delegace stála na svém stanovisku, prohlašujíc, že na to nelze pomysliti. Za takovéhoto zcela příkrého stanoviska musila býti jednání přerušena. Je zajímavé, konstatujeme-li, že v téže době, dne 11. července, byla sněmovně předložena obchodní smlouva s Rumunskem, která také, jak víte, byla zde přijata, při čemž Rumunsku byly zajištěny hlavně pro krmné vepře do 120 kg snížené celní sazby, že podle této obchodní smlouvy bylo dovoleno dovézti 200.000 krmných vepřů a 42.000 kusů hovězího dobytka. Na jedné straně tedy příkře odmítavé chování vůči Maďarsku, na druhé straně ochota, ovšem ke spřátelenému státu, totiž k Rumunsku. Ještě dnes se divím, jak agrární strany mohly dáti svůj souhlas k takovému ustanovení, které ovšem může zemědělství neobyčejně poškoditi. Divím se, jak mohou ještě dnes hájiti toto ustanovení před svými voliči.

Po celé léto, a také na podzim, jednání byla přerušena. Podle mého mínění mělo je Československo zahájiti a pokračovati v nich. Slyšíme výmluvy, že vůdce československé delegace dr Friedmann byl prý nemocen. Pak bylo by bývalo povinností ustanoviti místo něho někoho jiného, neměla se doba nechati ujíti nevyužitkována. Svědčí o bezpříkladné lehkomyslnosti, jestliže vyjednávání byla znovu zahájena teprve týden před 15. prosincem. Neboť teprve tehdy týden před tím, telefonovala československá vláda zdejšímu maďarskému zástupci, že jest ochotna vyjednávati. (Posl. Horpynka [německy]: Mělo se vyjednávati, než byla smlouva vypověděna!) To by byla bývala moudrá opatrnost, tu však nemůžeme u našich státníků předpokládati. Měli ještě čas vyjednávati v letě a na podzim. Maďarsko ukázalo také zde opět velikou ochotu, neboť maďarská vláda ihned vyslala svou delegaci po druhé do Prahy, ačkoliv podle mého mínění bylo by bývalo povinností československé vlády vyslati delegaci do Budapešti, poněvadž smlouvu jsme vypověděli my. Takřka v poslední vteřině byla jednání znovu zahájena a měla býti poměrně v krátké době skončena k vzájemné spokojenosti.

Zde stálo tedy stanovisko proti stanovisku. Maďarské stanovisko směřovalo k tomu, aby po 15. prosinci nenastal bezesmluvní stav, maďarští zástupci přimlouvali se spíše za to, aby rámcový zákon zachoval aspoň všeobecné úmluvy obchodní smlouvy za všech okolností a aby prozatím byly zrušeny jen samotné celní sazby. Československo naproti tomu prohlašovalo, že na tento návrh, podle našeho mínění naprosto rozumný, nemůže přistoupiti, že musí za všech okolností setrvati na svých zvýšených celních sazbách a že smlouva bude zrušena v plném rozsahu.

Taková jest dnešní situace. Musíme posuzovati věc s obou stanovisek. Jest samozřejmé, že maďarská vláda nemůže se svého stanoviska přijmouti bez odporu celní sazby, jak byly v červnu zvýšeny, poněvadž by jí tím bylo znemožněno dovážeti do Československa své zemědělské výrobky. Naproti tomu, chceme-li setrvati na těchto celních sazbách, nemůžeme opět žádati, aby Maďarsko pouštělo naše průmyslové výrobky bez překážky do země v plném rozsahu jako dosud. Hlavní potíže záleží tedy hlavně v těchto dvou bodech a podle mého mínění nebylo by bývalo těžko podle zásady: "do, ut des", to jest: "dej něco, pak já dám také něco", při poněkud dobré vůli dosíci vzájemné uspokojivé úmluvy.

Pro Maďarsko hlavní potíž záleží ve vývozu pšenice a pšeničné mouky, což jest hlavní vývoz, ve vývozu krmných vepřů nebo vepřového sádla. Obráceně máme však také my zájem na volném dovozu našeho průmyslového zboží do Maďarska, což bez dalšího vysvítá z čísel. Vývoz Československa činil r. 1928 8% celkového našeho vývozu, což jest stále značné, uvážíme-li, že Československo musí vyvážeti své průmyslové výrobky do 26 různých států. A tak Maďarsko jest na pátém místě jako odbytiště. R. 1929 činil tento podíl 6.4%, vyjádřeno v číslech, činil 1300 milionů. Vyváželo se hlavně textilní zboží, sklo, kůže, železo a stroje, převážně však textilní zboží, v r. 1929 ve vývozu činily textilie samy 475 milionů. Dovoz maďarských výrobků činil r. 1929 967 milionů, nebo-li 4·8% veškerého dovozu. Tím jest naše obchodní bilance s Maďarskem 333 miliony aktivní. Uvážíme-li, že Československo nemůže samo uhraditi svou potřebu pšenice, že sotva budeme moci provésti rozšíření osevu pšenice, není tedy možno stupňovati výrobu, uvážíme-li dále, že našimi zemědělskými výrobky, které se u nás především pěstují, jsou krmná řepa, cukrovka a ječmen, jak se hodí pro naše klimatické poměry, musíte uznati, že za takovéhoto stavu bylo možno sjednati s Maďarskem úmluvu o dovozu pšenice nebo pšeničné mouky. Není pochyby, že by tedy bývalo možno bez poškození zdejšího zemědělství připustiti určité procento pšenice a pšeničné mouky. Jest naprosto nepochybné, že všichni stojíme na stanovisku, že se zemědělství musí pomoci, že se musí zabrániti každému těžkému poškození. Jak však patrno z čísel, bylo by se nemusilo státi jedno; bylo by se to nemusilo státi, kdyby se bylo připustilo určité množství vepřů na sádlo již proto, poněvadž z nedostatku ochrany vlády naše produkce vepřů jest v úpadku, po celá léta nebyla podporována a poněvadž bude ještě dlouho trvati, než československé zemědělství bude moci samo uhraditi větší spotřebu vepřů zdejšími. Nehledě k tomu, dováží se ještě velké množství vepřů z Polska. Bylo tedy velmi dobře možno, jak jsem již řekl, uvažovati poněkud o těchto věcech, míti zřetel na náš dovoz a vývoz. Čísla známe a při intensivním studiu musili by naši národohospodáři konec konců dojíti k poznání, že náš vývoz jest tímto krokem ohrožen, že klesá a že v tomto směru musí se něco státi. V prvých 11 měsících r. 1930 klesl vývoz Československa proti roku 1929 opět o 2215 milionů, což jest zajisté velmi povážlivé znamení. Zvláště vývoz hotového zboží klesl o 1300 milionů. Na tomto příkladu maďarské obchodní smlouvy vidíte, jak se zde po celý rok vyjednávalo, jak krátkozrací jsou naši hospodářští politikové a jak i při hospodářských otázkách dají se vésti svými osobními sklony k tomu či onomu státu. Celý bezesmluvní stav, jak nyní byl způsoben, nemá snad jiného účelu, než ukázati přechodně Maďarsku, že československý stát stále ještě něco znamená, že se jen tak beze všeho nepodřídí rozkazům pánů v Budapešti. Trpíme jistým velikášstvím, a to se mělo pravděpodobně Maďarsku tímto způsobem zřetelně ukázati. To ovšem bude míti za následek, že zatím vzhledem k bezesmluvnímu stavu také náš průmysl nebude nyní požívati žádné celní ochrany, nebude již míti žádné výhody při vývozu do Maďarska. To způsobí, že tím bude ovšem celý náš vývozní průmysl těžce postižen, zvláště průmysl textilní, že ztratíme své odbytiště v Maďarsku. Neboť ostatní státy ihned ovšem se pokusí - do Budapešti přijely prý již delegace zahájiti jednání o nové smlouvy - aby dosáhly příznivých poměrů pro svůj dovoz. Tímto způsobem tedy ztratíme náš vývoz a jestliže se za několik měsíců konečně opět vykrystalisuje upotřebitelný poměr mezi oběma státy, pak bude ovšem již příliš pozdě, pak nebudeme již s to, abychom ztracená odbytiště získali pro náš průmysl. Právě tak jako postupovala šovinisticky obchodní politika po převratu a tím zavinila, že jsme pro vždy ztratili v mnoha státech své odbytiště, že dokonce i přirozené obchodní vztahy mezi námi, sudetskými zeměmi a různými jinými agrárními státy Rakousko-Uherska, s Balkánem, s Haličí, Polskem atd., že všechny tyto obchodní vztahy byly úplně zpřetrhány. Tomu se zde říká hospodářská politika. Místo aby se jednak uvážily všechny tyto okolnosti a učinilo se vše, ovšem s ochranou zemědělského stanoviska a aby nebyl poškozen průmysl, obchodní styky se lehkomyslně přerušují a tisíce a tisíce dělníků ztratí v nejbližších týdnech pro tento nesmyslný postup práci, poněvadž prostě nebude lze udržeti výrobu ve starém rozsahu. Jest pochopitelné, že vzhledem k tomuto úplnému selhání při vyjednávání s Maďarskem zmocnila se zdejších vedoucích vrstev podrážděná nálada, nálada, která hledá vinníky, místo aby se bili v prsa sami a aby si říkali mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa a aby hledali vinu sami v sobě, podrážděná nálada, která se projevuje v hrdelních domovních prohlídkách, které jsou od včerejška prováděny v redakci časopisu "Prágai Magyar Hirlap", a to pod záminkou, že v těchto novinách vyšel článek o stycích českých soc. demokratů s maďarskými, který otiskly maďarské deníky. Myslím, že jest to jenom záminka. Hlavní důvod bude asi v tom, že v poslední době právě v tomto časopise asi 40 vynikajících osobností ze Slovenska všech stavů a vrstev obyvatelstva uchopilo se slova a vyslovilo se o hospodářských poměrech na Slovensku a že ony projevy vyznívaly v tom, že poměry jsou velmi špatné, daleko horší než ve starém Rakousku, a přednášely zdrcující kritiku zdejších poměrů. Zdá se, že to pražským vládcům šlo poněkud na nervy. Možná, že tímto způsobem, tímto šikanováním maďarského časopisu, chtěl se vykonávati nátlak na maďarskou delegaci, aby povolila. Hrozilo se dokonce zastavením časopisu; nevíme, zda se to skutečně ještě nestane, neboť právě nyní, v pět hodin, byli pozváni redaktoři k hrdelnímu výslechu. (Posl. Horpynka [německy]: Nátlaku není již třeba, maďarská delegace již odjela!) Maďarská delegace zatím již odjela, opustila Prahu, poněvadž to nemá smyslu jednati dále za takovéhoto odmítavého stanoviska, mohla odcestovati s dobrým vědomím, že učinila vše, aby zahájená jednání přivedla k dobrému konci, s vědomím, že se jí podařilo prokázati, že česká delegace není v právu. Jest pochopitelné, že za takovéto nepřátelské nálady, jakou vidíme u Československa k Maďarsku, nemůže se dařiti pokojným hospodářským poměrům, poněvadž jest těžko navázati a udržovati v dohodě obchodní styky. Již po léta - a měli jsme již dosti příležitostí konstatovati to zde v parlamentě - pozorujeme ve veškeré zahraniční politice kurs nepřátelský Maďarsku, Československo jest s Benešem, jako ministrem věcí zahraničních, všude, jde-li o to, zakročiti nebo postaviti se proti Maďarsku, právě tak jako proti Německu, tuto zemi ponížiti, při čemž ovšem naše vztahy jsou naprosto korektní, to dlužno vždy opět zdůrazniti, dokonce přátelské, jak víte, k Německu. To ovšem nevadí, že se vměšujeme do politiky těchto států, že se ihned stáhneme, osmělí-li se Curtius zakročiti poněkud proti hospodářskému bojkotu zvukových filmů, že se vměšujeme do toho, jakou státní formu smí nebo má míti Maďarsko, že prohlašujeme nastolení Habsburgů, které jest vnitřní věcí Maďarska, za příčinu k válce, jestliže prohlašujeme za příčinu k válce, kdyby se Rakousko připojilo k Německu, zkrátka a dobře v celé zahraniční politice sledujeme směr, který nám v Maďarsku, Rakousku, Německu a také jinde dělá málo přátel, za to nám však vtiskuje znamení směšnosti. Pan Špaček - a bylo to již dosti často zdůrazněno - prohlásil kdysi jako zpravodaj k brannému návrhu výslovně, že zbrojení potřebujeme.... (Posl. inž. Kallina [německy]: Je to majetník zbytkového statku Špaček?) - Ano, zámecký pán z Fulneku pro budoucí válku proti Maďarsku a Německu. (Posl. Nitsch [německy]: On půjde také do války?) Podle osvědčených vzorů pravděpodobně nikoliv, bude se vždy držeti vzadu.