Pan zpravodaj prof. dr Macek zde včera mluvil o králi bot Baťovi. Baťa jest hlavní příčina bídy německého řemeslnictva. Přihlédneme-li blíže ke zprůmyslnění obuvnického řemesla, poznáme, že, zvláště v kruzích německých řemeslníků, tisíce a statisíce řemeslníků bylo zcela zničeno. Němečtí obuvníci si nenajdou chléb a výdělek ani jako přištipkáři, poněvadž Baťovy správkárny těmto ubohým lidem berou i poslední skývu chleba. I my, zemědělci, tím nesmírně trpíme.

V každé obci bydlili dříve tři až čtyři obuvničtí mistři a jejich ženy a děti pomáhaly aspoň nějakou tu hodinu v hospodářství, při žních a při setí. Dnes k tomu nemáme nikoho, poněvadž právě toto řemeslo se provozuje v továrnách na běžícím pásu. Jak jsem již řekl, Baťa bere tisícům řemeslnických mistrů chléb a vidíme - žel, že to tu musím konstatovati - že i německé kruhy kupují tak lacino tyto výrobky. (Posl. dr Schollich: Svůj k svému!) My si ovšem nesmíme říci "Svůj k svému", to se nám zakazuje, to je docela nebezpečná věta. Každý by se tím však měl říditi, jako já jsem se tím po celý svůj život řídil. Nekoupil jsem nikdy Baťovu botu, ačkoli musím velikou rodinu opatřovati obuví, kupoval jsem boty vždy u německého řemeslnického mistra, abych poskytl německé rodině chléb a příjem.

§ 2 praví: "Ministr financí se zmocňuje, aby tuto částku opatřil úvěrovými operacemi. Vláda určí, jak se má použíti tohoto mimořádného úvěru." Ministr financí jest zmocněn vidíme, že zákon jest opět zákonem zmocňovacím, jakých jsme viděli již více. Nerozumím, proč se vlastně jednotlivé osoby a zvláště jeden ministr zmocňuje, aby to nebo ono učinil. Domníval jsem se vždy, že hlavně parlament má povinnost zákon přesně vyjádřiti do nejmenších podrobností. Toto zmocnění nebude nám zcela jistě ku prospěchu. Neboť se praví: "Tuto částku jest opatřiti úvěrovými operacemi." Dovedeme si již představiti, jak budou tyto operace vypadati. Budeme moci použíti přísloví: "Operace se zdařila a pacient zemřel", neboť touto operací budou postiženi hlavně Němci, jak se to ostatně děje každým zákonem. "Vláda určí, jakým způsobem jest použíti tohoto mimořádného úvěru". Vláda, ne parlament ustanoví, jak jest rozděliti těchto 150 milionů a slyšíme-li, co se mluví venku v kuloárech a srovnáme-li, co vlastně mělo v zákonu býti, musíme míti veliké pochybnosti. Nastane-li tu dělení mezi strany, jak se to opravdu též stane, pocítíme my, zemědělci a trpící vrstvy, proklatě málo z této vánoční nadílky. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Jsme zvědavi, jak bude rozdělení vypadati u nás Němců.

§ 3 praví: "Výdaje učiněné na vrub tohoto úvěru budou vyúčtovány ve státních závěrečných účtech toho kterého roku." Je-li letos tolik bídy a nouze, jak se opatří mimořádný úvěr v příštím roce, zůstane-li se při velmocenském hospodaření. 150 miliony nouzové výpomoci se jen pomáhá politickému podvodu. Pracující, i ti, kteří práci opatřují, zůstanou dále zcela v bídě a nouzi. Velmi zajímavou věc zjistil německo-nacionální zástupce v českém zemském zastupitelstvu, pan Jany, v článku o zemědělské krisi v Československu. Pan Jany píše: "Kdežto země Česká u svých statků, které se pokládají za statky vzorné, vykazuje roční výnos z hektaru 119 Kč až 208 Kč, v německých horských okrajových územích se při zdaňování počítá s výnosem 1000 až 1200 Kč, ačkoliv se v českých okresech, kde jsou podstatně příznivější kulturní poměry, zdaňuje jen 600, resp. 700 Kč jako čistý výnos z hektaru."

Tato věta obsahuje i říká nesmírně mnoho. Vykazují-li vzorná hospodářství v tomto státě čistý výnos nejvýše 208 Kč... (Posl. dr Keibl [německy]: Státní vzorné hospodářství!) Ta to docela jistě nevykazují. K tomu jsou zde poplatníci, aby na tato vzorná hospodářství dopláceli. Pomyslíme-li si dále, že se právě v německých horských krajinách vypočítá daňové zatížení na 1000 až 1200 Kč a že čeští agrárníci platí v úrodných krajinách 600 až 700 Kč, musíme se opravdu diviti, jak se může ještě říci, že v tomto státě jest daňová rovnost.

Rád bych zde ještě promluvil o zcela zvláštní daňové praxi, o mnohém, čeho si mnozí nepovšimli, o tom, jak se vyměřují poplatky, odevzdává-li sedlák svému synovi hospodářství. Znám případ jednoho slezského hospodáře, který má dva syny a dvě hospodářství. Před několika léty odevzdával hospodářství jednomu synovi. Bývalý majitel musel nésti 24 roky břemeno dvou výměnků. Tyto dva výměnky byly zajisté velikým zatížením. Po 24 letech zemřel jeden výměnkář, druhý výměnkář žil však dále. Majitel odevzdal po 32 letech synovi hospodářství s jedním výměnkářem, a on sám, bývalý majitel, dal si připsati výměnek tak veliký, jaký má nynější výměnkář, až do dne, kdy by zemřel první výměnkář. Tento výměnkář zemřel před několika týdny, a nyní nastalo vyměřování poplatků z tohoto hospodářství. Tu se pak stalo něco zajímavého, co má zcela mimořádný význam pro zemědělství. Poplatky se nejdříve vyměří, jak mi může každý rolník potvrditi, - pánové z německého Svazu zemědělců tu právě nejsou, aby mne mohli opraviti - žije-li ještě výměnkář i jeho žena, patnáctinásobkem ceny výměnku, tedy ku př. u sedláka, který dostává velký nebo střední výměnek 4.000 až 6.000 Kč ročně, činí patnáctinásobek takového pětitisícového výměnku 75.000 Kč. To se připočítá k ceně hospodářství a z toho se vyměří tak zvaná daň z obohacení. Poněvadž v tomto případě výměnkář, kterému původní majitel dával 32 léta výměnek, ještě žil, když nový majitel převzal hospodářství, byly vyměřeny ještě desetinásobné poplatky z výměnku, ze kterého již jednou původnímu majiteli byly poplatky patnáctinásobné předepsány. To jest tak neobyčejně veliké zatížení, že právě tyto poplatky dosahují statisícové výše, a jsou-li pak ještě ostře vymáhány, jest to oprátka, která mladému sedlákovi takřka znemožňuje žíti. (Posl. dr Schollich [německy]: Za to při bankách se nepostupuje tak přísně!) Ano, zde jest více opatrnosti, to se miliony jen vyhazují a pánové, kteří tolik trpí nouzí, se podporují.

Vrátil bych se rád ještě k jednomu. Když r. 1920/21 zuřilo nucené hospodářství, napsal jsem článek a v něm větu, které bych i dnes mohl použíti, poněvadž se zemědělství nikdy nevěnuje pozornost, které si zaslouží. Napsal jsem tenkrát: Není žádného průmyslového odvětví, žádného řemesla a žádného úřadu v životě státu, který by si zasloužil takových ohledů, jako právě zemědělství. Nechci tím žádnému odvětví lidského zaměstnání ve státě upírati jeho velikého významu. Bez zemědělství by nebylo chleba, nebylo by mléka, nebylo by masa, zkrátka zemědělství dává sílu a život každému jinému způsobu života, ať již působí a tvoří v průmyslu, úřadech, učebnách nebo dílnách. Dává-li život a sílu, zaslouží si rolník ohledů, ne opovržení, vážnosti, ne snižování, státní podpory, ne bezmezného vykořisťování, uznání, ne výsměchu, volného vývoje, ne nucené správy, svobody, ne poroby. Stát, který pokládá své zemědělství za nezbytný průmysl, bude a musí býti velký a mocný. Bylo tomu tak vždy a jest tomu tak i teď. Na zemědělství se neberou žádné ohledy. Jest to zřejmo i u zákona o 150 milionech. Vykřikuje a prohlašuje se, že zemědělství dostalo jako vánoční dáreček podporu v té nebo oné výši a přihlédneme-li k celé věci blíže, vidíme, že zde, jak jsem již pravil, budou míti užitek jen zbytkoví statkáři. Jen několik lidí bude míti užitek, myslím, hlavně zbytkoví statkáři dostanou dary. (Posl. inž. Kallina [německy]: Po čtvrté dostanou podporu!) A ostatní se mohou plahočiti a trápiti, aby mohli zaplatiti daně. (Posl. inž. Kallina [německy]: Ale musili se asi při sčítání lidu dobře chovati!) Ano, sčítání lidu, to byl pro pány, kteří mají státní moc v rukou, veliký krok ku předu. Rád bych podal návrh, který by byl důležitější, než zákon o 150 milionech. Navrhl bych, aby se německým zemědělcům a nouzi trpícím poplatníkům škrtly na rok daně. To by vlastně bylo spravedlivé vyrovnání. (Posl. Stenzl [německy]: To by cítil každý zemědělec, ale o těch 150 milionech nebude věděti nic!) Ano, o tom nebude věděti nic, nejvýše snad bude zemědělec cítiti opatřování těchto 150 milionů. (Posl. Nitsch [německy]: Dráhy pronajmouti!) To by zajisté bylo nejlepší.

Přál bych vládě státu, aby jednou musela žíti z takových příjmů, jaké my, sedláci, máme nyní z našich hospodářství, jak se musíme nyní v době bídy uskrovňovati, v době, kdy nastala bída v selských světnicích, v dílnách i u dělníků a kdy jest heslem jen uskrovňování. Tak by měl stát jednou hospodařiti s tím, co máme my. Musíme pracovati, aby stát mohl žíti. Pak by se objevily docela jiné zákony, které by nás neničily. Ze zákonů, které se nyní vydávají, nemáme nic, a musím upřímně říci, kdyby tento zákon opravdu zmírňoval bídu, hlasoval bych pro něj. Pro takovýto zákon však není možno hlasovati. (Potlesk.)