Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Gajda. Dávám mu slovo. (Výkřiky posl. inž. Kalliny a dr Schollicha.)

Posl. Gajda: Vážená sněmovno! Pan min. předseda Udržal prohlásil, že velká hospodářská krise, ve které jsme a která se možná v nejbližší budoucnosti ještě zhorší, je vlastně strašnější než válka na bojišti, neboť nezná příměří, nezná míru a slitování a rdousí nejstrašnějším způsobem lidi - bídou a hladem. Jestliže proti této válce nebo proti jejím následkům činíme preventivní opatření a vyzbrojujeme se včas, jednáme státnicky a moudře.

Jedním z těch moudrých a státnických opatření má býti návrh vládního zákona o mimořádném úvěru 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise, kterým se ministr financí zmocňuje, aby částku opatřil úvěrem nebo operacemi, a vláda sama prý určí, jak se má tohoto mimořádného úvěru užíti. Výdaje učiněné podle tohoto úvěru budou prý vyúčtovány ve státních závěrečných účtech toho kterého roku.

Není možno, po tolika smutných zkušenostech, které máme s různými těmi úvěrovými akcemi a fondy, které mohou býti kdykoli využity k stranickým účelům, ponechati vládě volné disponování tímto úvěrem, specielně když do kompetence vlády zasahují různé živly. Vzhledem k tomu, že situace je tak těžká a že tento úvěr je v dané situaci tak nepatrný, nutno kategoricky odmítnouti právo vlády určiti, jak se má mimořádného úvěru použíti. Je povinností a právem parlamentu, aby sám stanovil, a to velmi pečlivě, jak má býti tohoto úvěru použito, a aby si vyhradil bezprostřední kontrolu a čtvrtletní vyúčtování tohoto obnosu, který by vláda každého 1/4 roku parlamentu předkládala.

Z tohoto mimořádného úvěru 150 mil. Kč nesmí býti sanovány žádná zkrachovaná, pasivní družstva a konsumy, nebo v jiné formě podobné podniky politických stran nebo politických činitelů, poněvadž jsou to většinou podniky neplodné a škodlivé jak státu, tak poplatnictvu. Z tohoto fondu je nutno především vypomoci malému a střednímu průmyslu textilnímu v Podkrkonoší a na Semilsku i jinde, rovněž tak jiným podnikům jiné průmyslové branže, rovněž tak živnostenským podnikům a hlavně drobným zemědělcům, kteří zaměstnávají dělnictvo a tím pomáhají odstraňovati krisi nezaměstnaných.

V minulé rozpočtové debatě se točilo vše kolem otázek hospodářských. Slyšeli jsme zde mnoho krásných slov, ale pochybuji, že zde bylo přímo a upřímně řečeno, v čem spočívá dnešní hospodářská mizerie, nezaměstnanost dělnictva, ubohé živoření zemědělců a nehybnost celého hospodářského života u nás v republice Československé. Někteří řečníci poukazovali stále na to, že hospodářská krise je krisí světovou, poukazovali dokonce, kolik je nezaměstnaných lidí v Americe, Německu atd.; jiní zase poukazovali, že hlavní příčina krise je sovětské Rusko, které vypadlo z koncernu států evropských, čímž prý nastala tato katastrofální krise. Někteří z řečníků snad se dotkli i některých vad, které jsou u nás, ale velmi opatrnicky. Podle mého názoru spočívá dnešní desolátní stav v našem hospodářském i politickém životě, v t. zv. čsl. demokracii, kterou se všecky politické strany stále ohánějí, která však u nás nikdy v pravém slova smyslu demokracií nebyla, nýbrž společností, kde jednotlivci i celé skupiny vedoucích t. zv. demokracie se specialisovali ve velkém a širokém měřítku rozkrádati majetek státu, žíti lehce na úkor lidu a hromaditi pro sebe a často pro své široké příbuzenstvo ohromný majetek, ne poctivou prací, nýbrž politikou a zneužíváním hesel demokracie a jiných vznešených ideí. Prominete mi snad, jsou to drsná slova, která jste doposud zde ve sněmovně neslyšeli, nepadá to na vás na všechny, nýbrž na jednotlivce a některé skupiny.

Demokracie u nás doposud neukázala schopnost života ani v jediné otázce životní. Demokracie realistická ubila v národě jakékoliv ideální snahy, pustila se cestou materialistickou, cestou náboženského rozvratu, třídní nenávisti, třídního sobectví a třídního boje. Realistická klika, která hraje prim v demokracii, nedovedla ani po stránce národní v národě vypěstovati zdraví a sebevědomí nacionalismu, ani nedovedla vypěstovati branného ducha, kterého tolik budeme potřebovati snad v nejbližších letech, a hospodářsky, jak jsem již uvedl, úplně zkrachovala a přivedla národ a stát do dnešní desolátní situace. Nevěřím v možnost brzké nápravy toho, co bylo po 12 let tak ničeno, jsem pevně přesvědčen, že za tohoto režimu nápravy se nedočkáme, že lid, národ si vynutí nápravu jak v politickém, tak i v hospodářském životě, poněvadž stát nepotřebuje různá demagogická hesla a t. zv. humanitní zákony, nýbrž potřebuje přirozené zákony, zdravé a rozumné, jejichž resultátem by byl pořádek ve státě, klidný vývoj ve státě a hlavně dostatek práce a chleba pro všechny a poměrný blahobyt v národě. Toho pánové, do dnešního dne nebylo docíleno.

Chci přistoupiti k otázkám, které podle mého názoru jsou hlavní příčinou všech těch hrozných nesnází a nedostatků, které v poslední době pociťujeme.

Vezmu v prvé řadě státní správu. Je nemožná. Režie státní správy je příliš vysoká a neodpovídá dané situaci. Daně jsou příliš vysoké, lid tyto daně nemůže platiti, jsou násilně vymáhány a tím se porušují i poslední zbytky hospodářského života u nás. Státní správa vyhazuje zbytečně ohromné miliony, aniž si uvědomuje, že tyto miliony musejí býti těžce vymáhány z kapes hlavně středních a chudších vrstev lidu. Máme přebytečně mnoho vyslanců a konsulů, ministerstvo zahraničí i jiná ministerstva mají ohromné miliony na zpravodajská oddělení, která jsou nekontrolovatelná, kterými se plýtvá, a při tom až na malé výjimky užívá jenom k boji proti politickým protivníkům, na podporu různých štvavých tiskovin a na politické intrikářství. Některé resorty ministerské jsou přecpány politickými příslušníky té neb oné strany a některé nové úřady byly zřízeny, ačkoliv jich zapotřebí nebylo a jsou spíše na škodu hladkého chodu administrativní práce. Výlohy ministerstva zahraničního i jiných resortů jsou příliš vysoké. Pořádají se často zbytečné podniky, které ročně stojí miliony. Nešťastná naše zahraniční politika způsobila, že jsme vůbec jediným státem mimo Německo, který ve skutečnosti platí tak ohromné reparace, které jsou nad síly našich finančních možností.

Celý život hospodářský a politický točí se jen kolem otázek hospodářských, přesně řečeno kolem otázek kapitálu a jeho distribuce. Kapitál může jen tehdy zdárně prospívati a sloužiti celku, je-li v rukou vlastníků. Největší chybou je tvoření kapitálu v rukou prakticky neodpovědných nevlastníků, ať již je to vyvlastněný kapitál kolektivní bolševického útvaru, či stejně kolektivní kapitál bankokratický. (Výkřiky posl. Bendy.) Tam jste měli vy prsty, jako v každé aféře, která byla dosud zlodějská. (Posl. Benda: To dokáže Olomouc!) Já jsem nikdy v životě od vlády, presidenta a od nikoho nic nežádal a nedostal. Ale vy jste žádali a vy jste kradli majetek. To vám mohu prokázati. Kdo měl válečné půjčky, kdo využíval stavebního fondu, kdo si vystavěl vily a zde zbohatl? U mně je možno prováděti revisi majetku kdykoliv, jsem k disposici. Ale u vás se podíváme, až přijde doba. (Posl. Zápotocký: Ti, jimž jste to vzal, ti jsou mrtvi!) Ano, u bolševiků. (Hlasy: On to neukradl, on to uloupežil!) Podívejte se, bolševismus jest jenom zlodějství a loupežnictví a nic jiného. Nemáte žádný program. V Rusku okradli jste lid. To chcete u nás prováděti, na to nemáte sil, tam vás nepustíme, budeme vás držeti zkrátka. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V zásadě jest již zřejmo, že banka jako taková má sloužiti pouze obchodu penězi, resp. jejich ekvivalenty, tedy může i financovati výrobu, nikdy však sama nemá býti výrobním či všeobecně obchodním podnikem. Snad do určité míry tento stav je dán u nás tím, že nám vlastně schází střední soukromý kapitál, tedy to, v čem leží prosperita Francie, ona známá vrstva rentierů. Systém pak, který u nás se praktikuje, nejenže nepomáhá tento nedostatek odstraniti, nýbrž svou praksí brání jakémukoliv vzniknutí této, abych tak řekl, střední kapitálové vrstvy. Vznikají u nás mamutí koncerny bankovní a sám stát vyhazuje lehkomyslně a nezákonným způsobem peníze na sanování těchto bank, které na konec mají tu drzost, vypláceti z tohoto státního presentu dividendy a tantiemy. Na tomto případě je viděti naprostou mravní zbahnělost, kterou nutno potírati ze všech sil. Jest na zákonodárných sborech, aby hledaly léky proti této intoxikaci státního organismu, neboť nelze jinak nazvati tento stav, kdy statisíce lidí nemá téměř co do úst a kdy na druhé straně jsou protekční jednotlivci, kteří se skutečně válí v penězích, v tantiemách a v různých jiných příjmech. Je přece jasno, že takový pomocí politické protekce nový velmož finanční, vyrostlý a vychovaný bez jediné jiskry určité majetkové tradice, je vlastně finanční parvenu, jemuž schází jakýkoli smysl pro skutečné sociální, politické a hospodářské potřeby státu a národa a že se jedině žene za těmi svými tantiémami a jinými zištnými operacemi. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je tu snad argumentace, že banka, půjčuje-li nějakému podniku peníze, chce míti také kontrolu hospodářství dlužníkova. Bylo by však nesmyslem domnívati se, že takový člověk předsedající několika desítkám správních rad, může fakticky míti zdání o skutečném životě podniků. Tak se omezuje celá jeho činnost na braní tantiém.

Ke konci své řeči chci se zmíniti o parlamentu. Není možno říci, že by náš parlament i naše vláda dávala svým postupem zrovna dobrý příklad ostatním kruhům mocenským v republice jak finančním, tak podnikatelským, pokud se týče šetrnosti a dobré vůle podporovati nezaměstnané a hladové vrstvy lidu. Jistě všichni doznáte, že situace naše je velmi kritická.

Navrhuji, slavná sněmovno, aby z iniciativy parlamentu vyšel návrh na snížení platů všech vysokých funkcionářů, poslanců a senátorů a v tom také ministrů aspoň po dobu této krise nejméně o 10%. Rovněž tak nutno snížiti příjmy pana presidenta republiky, jak se to již stalo v některých jiných státech.

Myslím, že bude-li tento můj návrh proveden, že tato akce bude přijata v široké veřejnosti naší velmi sympaticky a bude dobrým příkladem pro ty liknavé kruhy kapitálové, které dosud pro nezaměstnané a v bídě se nalézající lidi nic neučinily.

Pak bude míti vláda morální i faktické právo přinutiti nemravné koncerny a kartely k radikálnímu snížení cen výrobků a naše celková situace hospodářská se ihned aspoň o něco zlepší.

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Gottwald. Uděluji mu slovo.

Posl. Gottwald: Tamhle (ukazuje) na tom vašem znaku máte heslo, že prý "Pravda vítězí". To je již trochu nečasové a já navrhuji změnu, aby současně s odhlasováním tohoto zákona o 150 mil. bylo také odhlasováno, že do státního znaku na místo hesla "Pravda vítězí" přijde řekněme "Non olet" nebo ještě lépe: "Nebát se a krást". (Potlesk poslanců strany komunistické.) Heslo toto by bylo přirozeným, důstojným doplňkem k zákonu, který dnes chcete odhlasovati, to by bylo skutečně stylové.

Pánové z vládní koalice mají vůbec smysl pro symboliku. Engliš v dohodě s Czechem předkládá zde zákon o 150 mil., zákon, podle něhož se má těchto 150 mil. Kč rozkrást, zároveň jedná Engliš se svou bankou, aby jí vedle toho, co už dostala, dal ze státních peněz nových 200 mil. Kč. Zároveň však předkládá p. Meissner zákon o ochraně cti.

Věru čest p. Meissnera a jemu podobných potřebuje skutečně ochrany. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 93 této těsnopisecké zprávy.] Čest těch lidí, kteří jsou známí aférami o válečných půjčkách, špiritusu atd., potřebuje skutečně opory. (Posl. Zápotocký: Čím víc korupčních afér, tím ostřejší musí býti tato ochrana cti!) A proto to tak akorát dohromady pasuje.

Engliš a Czech předkládají zákon o korupci, Meissner překládá zákon o ochraně cti těchto korupčníků. Právě tak jako to bylo tehdy, když přišla tisková novela, když se odstranily poroty z tiskových soudů, kde to nejvíce smrdělo špiritusem, kde to bylo namočeno od agrárníků až po české socialisty, tehdá přispěchali s tiskovou novelou. A teď znovu přicházejí s tím a jak pravím, mají smysl pro symboliku a dávají to dohromady, aby to každý člověk na první pohled viděl. Tak je to! [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku za výroky, jichž užíváte.

Posl. Gottwald (pokračuje): [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Posl. Zápotocký: To se uvede až za 2 roky v účetní závěrce! Teď se o tom nesmí vědět!) že se vládní strany brání zuby nehty, byť i jen náznakem, jakým způsobem chtějí těch 150 mil. Kč použíti. Ten fakt svědčí o tom, že to musí děsně smrdět, když se tak úzkostlivě všecky dveře zavírají. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Předložený zákon o 150 mil. Kč jest korunováním tohoto díla [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka opětně k pořádku pro urážlivé výroky.

Posl. Gottwald (pokračuje): Po prvé od převratu usnáší čsl. parlament zmocňovací zákon tohoto druhu. Sám se vzdává ústavou zaručeného práva kontroly, sám přenáší svou působnost na vládu. Je to zákon typicky diktátorský, typicky fašistický. Je to ovšem pouze vyvrcholením celé dosavadní politiky této vlády, je to velice působivým závěrem jednoroční činnosti vlády. Je tomu právě rok, 13. prosince 1929 kdy zde min. předseda Udržal přednášel své vládní prohlášení a kdy zde bylo 22 komunistických poslanců vyloučeno, protože podali návrh ve prospěch nezaměstnaných. Dnes můžeme učiniti bilanci jednoroční činnosti této vlády. Tehdy jsme prohlásili, že jde o vládu hladu, o vládu nezaměstnanosti, fašismu a imperialistické války. Vládní prohlášení a zejména soc. demokraté a čeští socialisté říkali, že jde o vládu ochrany sociálně slabých, o vládu spravedlnosti ke všem. Dnes již máme roční zkušenost a můžeme zkoumati, kdo měl tehdy pravdu. Podívejme se krátce na jednoroční bilanci činnosti vlády, která dá odpověď na tuto otázku! Ve vládním prohlášení před rokem Udržal pravil, že vláda bude podporovati zvýšení zaměstnanosti. Dnes po jednoroční podpoře tohoto druhu máme přes 400.000 nezaměstnaných, přes půl milionu polozaměstnaných, máme statisíce lidí, kteří nemají v pravém slova smyslu co jísti, poněvadž z těch nezaměstnaných pouze nepatrná část, ani snad 10% nedostává vůbec žádné podpory, ani podle gentského systému. Naše návrhy ve prospěch nezaměstnaných, které jsme podali již před rokem a které jsme opakovali, prohlašovali soc. demokraté a čeští socialisté za demagogii, ale 300 mil. Kč pro Anglobanku, 200 mil. Kč pro Moravskou banku a 150 mil. Kč pro sebe mají, to za demagogii ovšem nepovažují. Tak to vypadá v otázce nezaměstnanosti! Vláda podporovala zvýšení zaměstnanosti tak, že nezaměstnanost stoupla více než pětinásobně, a vláda podporuje nezaměstnané tak, že jim pomáhá, aby mohli umříti.

Jak je to s hospodářskou krisí? Udržal před rokem prohlásil, že odstranění hospodářské krise je nejdůležitějším úkolem vlády. A dnes máme stav, že sta a sta závodů zastavuje práci, máme stav, kdy bankroty a konkursy jdou do tisíců, kdy je silný pokles výroby, stojíme ve všech průmyslových odvětvích - mimo zbrojařství - před novým masovým propouštěním. Zkrátka a dobře: hospodářská krise nebyla nikdy tak hluboká jako dnes po jednoročním vladaření nynější vládní koalice. Proto je nutno, abychom přívlastky této vlády doplnili tím, že ji nazveme "vládou bankrotu".

Pokud se týče agrární krise, prohlásil Udržal před rokem, že vláda použije všech prostředků, aby zemědělskou krisi odstranila. Dnes máme však stav, kdy drobní zemědělci jsou prodluženi, kdy exekuce stíhají bankroty, kdy daňový exekutor za nezaplacené dluhy je na vesnicích denním hostem (Výkřiky komunistických poslanců.), kdy na vesnicích řádí nebývalá nezaměstnanost, kdy zkrátka a dobře ne tisíce, nýbrž desetitisíce drobných rolnických usedlostí přichází v pravém slova smyslu na buben.

Tak splnila vláda svůj slib, že odstraní agrární krisi. Myslím, že na základě jednoroční činnosti ve prospěch zemědělců je možno nazvati tuto vládu vládou hromadného vyvlastňování drobných zemědělců.

A jak je to se sociální politikou? Udržal honosně prohlásil, že prý vláda bude pomáhati sociálně slabým a zvyšovati sociální úroveň pracujících vrstev. Jaký je však stav dnes? Za poslední rok fabrikanti snížili zaměstnaným dělníkům pronikavě mzdy. Snižují jim tyto mzdy neustále přímým i nepřímým způsobem: nepřímo propočítáním akordů, přímo snížením základních mezd a pod. Zároveň s tímto snižováním mezd zvyšují pracovní tempo popoháněčstvím, racionalisací.

Vláda, v níž sedí také soc. demokraté, slíbila také ochraňovati sociálně slabé. Ale zhoršila sociální pojištění fakticky tím, že nařídila zaměstnavatelům a nemocenským pokladnám propočítávati částečně zaměstnaným dělníkům příspěvky tak, aby dostali v případě nemoci menší podpory.

Vláda zhoršila ochranu nájemníků a připravuje její úplné odstranění. Sociální demokraté zavedli v nemocenských pokladnách a v soc. pojišťovně pro dělníky pracovní knížky. Konečně soc. demokraté, agrárníci a všechny strany vůbec pracují k drahotě.

Loni odhlasovali zákon o dani z obratu, letos odhlasovali tento zákon znovu a ihned napřed o 2 léta, zvýšili agrární cla na chléb, mouku a maso, (Výkřiky komunistických poslanců.), vytvořili zákon o míchání mouky, kterým se mouka zdražuje, zvýšili dávky za úřední výkony, zvýšili daň z piva, zdražili železniční lístky - a při tom ještě mají tolik drzosti a nestydatosti, že mluví o snižování drahoty, že křičí: s cenami dolů. Kdo tu drahotu tvoří, když ne z velké míry ten, který uvaluje na všechny prostředky denní potřeby neslýchanou nepřímou daň, kdo zdražuje více než ten, který odhlasovává cla, ten, který odhlasovává daň z obratu, ten, který zkrátka a dobře všechna opatření činí, aby ceny klesnouti vůbec nemohly? Ale dělnici dobře vědí, co vězí za tím křikem po snižování cen. Dělníci mají zkušenosti z r. 1922, kdy sociální demokraté také přišli se snižováním cen a začali se snížením dělnických mezd. Kapitalistům ještě je málo to, oč za poslední rok snížili dělníkům mzdy. Kapitalisté za souhlasu soc. demokratů a nár. socialistů chystají v nejbližších měsících generální útok i na mizerné, ubohé mzdy dělnické, soc. demokraté a nár. socialisté připravují tento útok bubnovou palbou, zahalujíce jej ovšem v mlhu, mluvíce o snížení cen a připravujíce snížení mezd. Takový je smysl křiku o drahotě, takový je smysl křiku, že ceny musí jíti dolů. Titíž lidé, kteří ceny zvyšují, titíž lidé, kteří kradou dělníkům poslední groš z kapes, připravují zároveň křikem o snižování cen snižování mezd. Tedy takto se starala vláda Czech, Bechyně, Meissner o sociálně slabé, tak pomáhala sociálně slabým, ano pomáhala a pomáhá lidem, ale k hladové smrti a na Olšany. Nutno ovšem přiznati, že v něčem vláda slovo dodržela. Udržal mezi jiným před rokem pravil, že budou pracovati k dohodě našich zájmových skupin, t. j. k dohodě mezi sebou a skutečně pracovali k dohodě, dostali zobat všichni, rozdělili se po bratrsku, poprali se při tom, někdy pokousali, ale nakonec to přece jen dobře dopadlo. Banky dostaly 300 mil. Kč (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) fabrikanti dostali sta milionů při daňových defraudacích, při úlevách, při fusích, při nyní odhlasované změně v zákoně o dani z obratu, kdy se koncernům dává stomilionový present tím, že nemusí za zboží, které v rámci jejich koncernu proběhne, platiti. Chystají úvěry na exporty, na záruky exportní a podobně. Dostali také agrárníci na 100 mil. na dovozních listech, dostali cla, meliorace a ostatní. Dostal také Masaryk 20 mil. Postarali jste se také o své pohodlí, dali jste dokonce 25 mil. na hospodu. Dostali zahraniční kapitalisté, odhlasovali jste jim reparace. Zkrátka a dobře v tomto vláda slovo dodržela, v tom vládní prohlášení bylo skutečně splněno. Vyždímali jste z pracujícího lidu sta a sta milionů a nestydatým způsobem jste si je mezi sebe rozdělili. Poněvadž toho jest ještě málo, přicházíte nyní s dalšími 150 mil. Kč. Všechno to přirozeně pobuřuje lid, který nemá svědomí tak otrlé jako vy, zejména to pobuřuje ty, kteří na to musejí platiti, dělníky a drobné rolníky. To jste také předvídali. Udržal to věděl a slíbil proto, že bude udržovat klid a pořádek. Je pravda, pro nezaměstnané jsou pendreky, bajonety a kriminály. Vláda má na svědomí Radotín. Agrárnický "Večer" hrozí střílením. Nazývá nezaměstnané lumpy a dvojkopytníky nebo jednokopytníky. Připravuje dragonádu proti nezaměstnanosti. Jeho ministr Slávik mobilisuje celý svůj aparát proti bouřícím se nezaměstnaným a "Večer" dělá náladu na střílení do nezaměstnaných. To jest ovšem skutečně už to jediné, co buržoasie pro statisícové masy dělnictva a obyvatelstva má: bajonety, pendreky a kriminály. S režimem, který takto musí po práci a chlebu volající lid krmit a utěšovat, vypadá to věru bledě. Udržal konečně sliboval, že vláda bude pracovat k evropské pacifikaci a míru.

Pravděpodobně pro tuto pacifikaci se zúčastňuje Československo proti sovětům piklů, které provádí Poincaré a Briand. Zúčastňuje se těchže piklů, které byly odhaleny při posledním procesu s průmyslovou stranou v Rusku. Pravděpodobně v zájmu této pacifikace Evropy máme v Československu nejmocnější zbrojařský průmysl středoevropský, pracující úplně podle plánů a podle nařízení generálního štábu francouzského. A pravděpodobně pro tuto pacifikaci Evropy dostala nedávno Zbrojovka brněnská od Rumunska objednávky za 400 mil. Kč a pravděpodobně pro tuto pacifikaci vyrábí se u Janečků právě teď 800 kulometů pro Rumunsko. Pro tuto pacifikaci dostala Škodovka na jaře objednávky od Rumunska za 600 mil. a vyjednává o objednávky za další 1 1/2 miliardy. Pravděpodobně pro pacifikaci se staví na Slovensku v Dubnici a Povážské Bystrici nové muniční fabriky, má se stavěti nová dusíkárna na výrobu třaskavin, pravděpodobně pro pacifikaci je všechno to řízeno známým Francouzem Schneidrem, pravděpodobně se vyzbrojují jednotnými čsl. zbraněmi armády rumunská, polská, estonská, litevská atd. Zkrátka a dobře, pravděpodobně pro evropskou pacifikaci tvoří Československo středoevropský předvoj francouzského imperialismu proti sovětskému svazu a arsenál bílých kontrarevolučních armád. Pravděpodobně také pro pacifikaci s vyhlídkou na stoletý mír byl zde ve sněmovně před několika dny odhlasován válečný zákon pro Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu. To všechno pravděpodobně spadá pod rámec pacifikace.

Když učiníme závěr této jednoroční bilance, můžeme říci, že vláda a s ní soc. demokraté skutečně usilovali zachrániti kapitalistické zisky za cenu nebývalého zbídačení mas nezaměstnaného dělnictva, dělníků v závodech, drobných rolníků i živnostníků. Dnes je otázka tak, že další trvání tohoto režimu, který představuje tato vláda, znamená pro statisíce lidí pohromu. Co znamená ten celý režim této vlády pro zdrcující většinu obyvatelstva? Pro dělníky v závodech znamená stálou hrozbu vyhazovem, snížení mezd, racionalisační tempo, neslýchané vyčerpání až do úpadu, úžasnou existenční nejistotu. Pro nezaměstnané znamená vaše vláda v pravém slova smyslu smrt hladem, sebevraždu, jak se to zejména v posledních měsících rapidně množí. Pro drobného rolníka znamená vaše vláda exekutora, dražbu, buben, pro drobného živnostníka bankrot. Zkrátka a dobře pro zdrcující většinu obyvatelstva znamená dnes tento systém existenční pohromu.

A také jste se svou latinou u konce. Vaši vedoucí lidé musí sahati zpět k Malthusovi a snažiti se vysvětlovat bídu způsobenou svým režimem přelidněním a v důsledku toho přirozeně pak docházeti k závěru, že když je mnoho lidí, musí se jich nějakým způsobem zbavit: hladem, žandáry a konečně hnaním na nová válečná jatka. Takové jsou konce celého režimu! Při tom máte zde tolik drzosti, že svou zlodějnu se 150 miliony zastíráte hávem starostí o sociálně slabé. Čím trpí dělnictvo? Nezaměstnaností. Kdo je vyhazuje z fabrik? Fabrikanti, vaši chlebodárci, vy sami. Dělníci trpí nízkými mzdami. Kdo jim tyto mzdy snižuje? Vaši chlebodárci, fabrikanti, ti, kteří vás platí. Dělnictvo trpí drahotou. Vy tu drahotu sami zvyšujete. Tak tedy každé mluvení o zájmech na osudu soc. slabých je ve vašich ústech praobyčejnou průhlednou komedií a lží.

Totéž se týká rolníků. Čím trpí rolníci? Nedostatkem půdy. Kdo tu půdu má? Velkostatkáři, stát, kapitalisté, (Hlasy: Církve!) a církve. Rolnictvo trpí vysokými daněmi. Kdo ty daně odhlasovává, kdo je ukládá? Stát, který spravujete vy. Rolnictvo trpí zadlužením. Kdo je vyssává? Bankéři, kteří vás platí. Zkrátka a dobře, když agrárníci a vůbec kapitalisté mluví o zájmech rolníků, tak je to rovněž stejným výsměchem, jako když fabrikanti a soc. demokraté mluví o zájmech dělníků. Příčina bídy, hladu a nedostatku pracujícího lidu - to je váš systém, to jste vy. A proto nemůže na široké masy působiti demagogie, když vy, kteří jeho zlou situaci zapříčiňujete, se snažíte mluviti o tom, jak jeho zájmy obhajujete. Dřete lidi bez nože a máte při tom tolik drzosti, že říkáte, že my komunisté se držíme hesla: Čím hůře, tím lépe.

My bojujeme za zlepšení pracujícího lidu, říkáme však dělníkům a rolník ům, že příčinou bídy je kapitalismus, je kapitalistický systém, jste vy. My říkáme dělníkům, že do té doby nebude lépe, dokud budete vládnouti vy, a z toho dělníkům ukazujeme cestu, jak by vedli boj proti celému vašemu systému. Dělníci a pracující rolníci velmi brzy pochopí. Chápou to tím v ce, že mají příklad živý, že jde to bez vás daleko lépe než s vámi, mají příklad Sovětského svazu.

Zde je nezaměstnanost, bída, hlad - v Sovětském svazu je nedostatek dělníků. Zde je pokles výroby, rozvrat výroby - v Sovětském svazu je industrialisace. Zde je hromadné vyvlastňování rolníků - v Sovětském svazu dobrovolná kolektivisace. Zde je bída, hlad a zoufalství statisíců a milionů - v Sovětském svazu vzestup k životní úrovni nejširších mas. Zde je národní útlak, potlačování národností - tam v Sovětském svazu jest úplná národní svoboda. Zde jsou pendreky a kriminály pro nezaměstnané, v Sovětském svazu likvidují poslední zbytky vašich kontrarevolučních spojenců. Když dělníci a rolníci vidí tyto drastické rozdíly mezi situací zde a situací v Sovětském svazu, přijdou sami bez dlouhých agitací k názoru [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze den 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vy, kteří jste rozpustili svaz přátel Sovětského svazu, dokazujete tímto aktem, jak mnoho strachu máte před pravdou, před pravdivými zprávami o tom, co v Sovětském svazu skutečně je. Dejte si jen referovati od svých špiclů a tajných, co dělníci soudí o Sovětském svazu, co soudí o tom, že jste zde rozpustili svaz přátel Sovětského svazu.