Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: Ujímám se slova k předloze o mimořádném úvěru 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise.

Mluvím jménem akčního výboru nezaměstnaných a za všecky sdružené nezaměstnané a polozaměstnané. Dnes jsou poměry pracujících dělníků a dělnic stále horší a horší. Na jedné straně vidíme, že dělníci jsou stále více vyhazováni z práce, a na druhé straně právě v této době pan ministr zásobování - čili jak mu říkají nezaměstnaní "pan ministr hladu" - nemá nic jiného na práci, než zájem o to, aby bylo zlevněno železo. Ne aby měl zájem o zlevnění životních potřeb, ale o železo stará se tento pán v době, kdy tisíce lidu hladoví.

Dnes je podnikána zlevňovací akce tím, že se zase jako r. 1922 chtějí snižovati mzdy dělníkům. Tedy tuto zlevňovací akci mají zase odnésti dělníci na svých zádech. Poměry jsou dnes již takové, že dělníci, kteří pracují půl týdne, nemají se svými dítkami co jísti. A jaké pak jsou poměry těch zcela nezaměstnaných? Dnes už sami přiznáváte, že je 300.000 nezaměstnaných. My však víme, že tento počet je daleko větší. A kdybychom ještě měli připočítati ty, kteří pracují omezenou pracovní dobu, došli bychom k veliké cifře. Bída a utrpení v těchto rodinách jsou hrozné a jsou případy, že nezaměstnaní již celý rok jsou bez práce. Dnes je zima, není čím topit a následkem zhoršeného zákona o ochraně nájemníků bude bydlení ještě zhoršeno. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) A v lednu, kdy mají tito nezaměstnaní platiti nájem, nebude v rodinách ani na jídlo. Tisíce nezaměstnaných je bez bytu a noclehárny jsou z polovice prázdné, poněvadž nezaměstnaní nemají čím platit. Podíváme-li se na noclehárnu, kterou vlastní Červený Kříž, vidíme, že tyto sociální instituce jsou z polovice prázdné, poněvadž lidé, kteří dnes jsou bez zaměstnání, nemají možnost, aby zaplatili a aby tak mohli býti aspoň na noc ukryti před nynějším počasím. Sta služebných dívek bloudí marně po Praze, neboť nemají, kam by hlavy skryly. V městské útulně pro služebné je těmto služebným dívkám nejvíce život ztrpčován. Tato noclehárna bývá z polovice prázdná, poněvadž není přípustno, aby tyto dívky déle než 14 dní byly v těchto institucích ubytovány. Právě minulý týden stal se zajímavý zjev, že jedna služebná dívka, která řekla své mínění, byla sociální pracovnicí Kubíčkovou, která rozhoduje o obsazování těchto míst, odmítnuta a útulek přes noc nedostala. Tak vypadají ty sociální instituce a takové jsou starosti, které vy máte o nezaměstnané.

Dnes jsou stohy a cihelny kol Prahy neustále plné a zase se množí ty zjevy jako loňského roku, že nezaměstnaní spí v kanálech, ve stokách, pod mosty. Do útulku na nádraží, kam dříve nezaměstnaní chodili, nemohou nyní pro policejní dohlídky, pro tlučení a žalářování choditi. Vidíme, že se na ně pořádají hony jako na dravou zvěř a proto, že ztratili práci, jsou nazýváni darmošlapy a lenochy, přesto že chtějí pracovat.

Právě v této době dočítáme se v novinách, které říkají si ještě dosud socialistické, že tisíce dítek nezaměstnaných dělníků a dělnic chodí bez snídaně do školy. Ale my víme, že nejen bez snídaně, nýbrž že chodí i bez večeře spát. Ani chléb a brambor není možno, aby dostaly. A co udělaly tyto nevinné dítky? Jen to, že jejich živitelé ztratili práci, jen to, že dnešní režim nemůže je zaměstnat a práci jim dát. A když se podíváme, vidíme, že v barech a v jiných různých místnostech se promrhá statisíce peněz, zatím co vysílení nezaměstnaní dělníci a jejich děti hladoví. A nyní přichází i pan president a z toho daru, který dostal letos z jara, z 20 milionů, o nichž dosud dělnictvo a dělnická veřejnost neví, kam se poděly, dává dva miliony na mléčnou akci. Zjistil jsem právě včera v jedné vesnici na Slovensku, že tam 52 dětí hladových chodí bez snídaně do školy a že pouze 15 dětí je z nich podporováno. Tyto poměry budou daleko horší. A kde jsou druhé tisíce lidí, kteří chodí a hladoví a o které se nestará nikdo?

Chcete pomoci nezaměstnaným žebrotou. Žebrota je v Československé republice zakázána, ale vy chcete sbírat ne tam, kde co jest, ne tam u těch, kteří mají plné žoky, nýbrž zase u chudáků, tito mají podporovat, ti mají se o nezaměstnané starat. Dnes, kdekoliv projíždíte, vidíte spoustu nalepených plakátů, vidíte, že obrací se celý útok na ty nejchudší, nejpotřebnější, aby ze svých skromných prostředků na nezaměstnané ještě přispívali. Ale fabrikanti, kteří dělníky nejvíce vykořisťují a pak vyhazují na dlažbu, nechtějí dáti a nedají nic. Právě zde vidíme obraz, jak pánové představují si tyto sbírky a jejich výtěžek. Říkám jasně a mluvím ústy všech nezaměstnaných, že zde není potřebí dovolávat se nějakého žebrání, nýbrž mají se nejprve zdanit veliké zisky, které na dělnících byly vydřeny. Nezaměstnaní dělníci nemají důvěry k nějakým veřejným akcím, neboť mají příklad z poříčské katastrofy, kde vybralo se několik milionů, a při tom, jak vidíme, vdovy a sirotci po zabitých dělnících hladovějí. Vidíme také, že peníze dosud nebyly vyúčtovány, a jsou zde důkazy, že těchto akcí využívá partaj, kde jest silná, ke svým stranickým účelům. A právě v minulém týdnu stal se zjev, že ze sbírek potravin, které by se zkazily, byly nadělány balíčky a paní Kubíčková, sociální pracovnice, odvezla je do kolonie do Vysočan. Tam nebylo řečeno nezaměstnaným, aby přišli a z těchto věcí něco dostali, nýbrž již týden napřed věděl národně socialistický důvěrník, že přijde paní Kubíčková, zalarmoval všechny lidi, i kteří pracují, a tyto dary takovým způsobem byly rozdány. Proto nezaměstnaní nemají důvěry a dožadují se, aby byla kontrola, aby mohli rozhodovat o tom, kdo jest potřebný. Dnes, kdy je špatné počasí, a kdy nezaměstnaní a jejich rodiny jsou nazí a bosí, vidí se v celé veřejnosti, že dnes prodávají vše, i nábytek, a jsou zjevy, že všichni obchodníci se starým nábytkem mají přeplněné sklady a nechtějí více kupovat. Když se podíváte do těch rodin, vidíte, že dnes se spí na zemi, že není možno kam si sednout. V takových poměrech žijí nezaměstnaní dělníci. Při dnešní zimě každý nezaměstnaný dělník, který měl dosud teplý oblek a teplé prádlo, nese toto dnes do zastavárny, které jsou plny, nebo to prodává po ulicích, aby tak měl na živobytí a aby na noc mohl kam skrýti svoji hlavu.

Provádí se stravováni. Ale já jsem zjistil na případech, jak toto stravování vypadá. Na jedné obci vyváří se 600 obědů a za tyto obědy platí se 2·50 Kč. Když si spočítáme režii a vydání toho, který tyto obědy vyváří, seznáme, že i kdyby nechtěl tak nekřesťanský výdělek jako ti páni, kteří jsou zvyklí vydělávati, co může za ty peníze vydělati, vyvařiti. Tak to vypadá s tou akcí. Tak je zacházeno s těmi, kteří se nají jednou za den. A když se podíváme do škol na stravování dítek, vidíme tam tytéž poměry. V rodinách, kde jsou tři nebo i více dětí nezaměstnaného dělníka, dostává nanejvýše jedno dítě svůj oběd a ty druhé s lítostí musejí koukati, že aspoň ten jejich sourozenec se nají. A využívá se to stranicky tak, aby ta partaj, která má větší vliv, získala korupcí a různými věcmi vliv, aby stravování se nedělo tak, jak se má díti. Ovšem, pánové, vy umíte krmiti nezaměstnané dělníky jenom pendreky a bodáky, a o ty se opíráte a tím chcete nezaměstnané krmiti a léčiti.

A vládní akce? Minulého týdne jsem byl intervenovati na ministerstvu vnitra s deputací pražských nezaměstnaných, protože ke konci měsíce bylo už vyprodáno z vaší vládní akce. Mělo býti dáno 20 Kč ženatému dělníku a 10 svobodnému, ale bylo vyprodáno. Je otázka, jak to bude vypadati teď, kdy se propouští stále více nezaměstnaných, když již minulý měsíc jste neměli, co byste jim dali.

Když jdeme mezi nezaměstnané a ukazujeme jim cestu, kterou mají jíti, tak říkáte, že je štveme. Táží se, proč nejdou mezi ty nezaměstnané ti, kteří si říkali, že jsou socialisté? Velmi dobře mně odpověděl táborský starosta: Půjdu mezi nezaměstnané a oni my tam napráskají! Tedy je viděti, že z toho máte strach. Ale my se nebojíme jíti mezi nezaměstnané a budeme je neustále přiváděti na cestu boje. Vy říkáte, že je štvaním to, co my dělníkům říkáme, ale potřebují jíti jenom kolem plných krámů a míti hlad. To u vás není štvaní? A u vás není ani štvaní, když sta dělníků, rodičů leží vysíleno doma a sousedi se musejí starati o ně a jejich děti? Sociální instituce jsou bůhvíkde. Nestaráte se o ty nemocné a vysílené. To není štvaní, když jde takový hladový dělník kolem kaváren a barů, a ví, že se tam utrácejí statisíce? A utrácejí je právě ti, kteří nikdy nedělali a kteří vykořisťují pracujícího člověka. To je správné, to je ta vaše demokracie? Vy jste štváči a vy hájíte, jak zde bylo řečeno, soukromé vlastnictví. Ovšem, jak by to vypadalo, kdyby dnes přišli nezaměstnaní a chtěli si z těch žoků bráti peníze. Z toho máte strach. A proto vy chlapce, který zvedne housku z hladu, která mohla býti rozjetá autem nebo rozšlápnutá lidmi a koňmi, vláčíte v poutech a tlučete pendrekem. Tak vy si představujete hájení soukromého majetku. Ale jaké soukromé vlastnictví má dělník? Má pouze své zdraví. A jak to vypadá s dnešním zdravím dělnictva? Dělník je okrádán, dokud pracuje v závodě, je okrádán všemi institucemi, které ho mohou okrádati, a když je bez zaměstnání a hladoví, nemá žádného dovolání, aby mu jeho jediné soukromé vlastnictví bylo hájeno, aby mohl svou rodinu uživiti. A vy umíte velice dobře nezaměstnané krmiti, máte pro ně pouze jediné jídlo, kterého v Československé republice je dost, a to jsou pendreky, bodáky, které neustále více a více na nezaměstnané posíláte.

A vaše předloha zákona je, jak říkají nezaměstnaní, kteří právě dnes demonstrovali, zlodějna. To je pravé štvaní. Vy chcete dáti zase 150 mil. Kč těm, kteří toho nepotřebují, kteří kořistili a kořistí z bídy pracujícího lidu. Chcete dáti bankám, fabrikantům a agrárním družstvům a sociál-fašistické odborové byrokracii, jak to udělal zemský výbor. Dodnes žádný z dělníků, který je u nich v organisaci, z toho půl milionu neviděl ani haléře. Tak si představujete, že z toho, co jste nakradli a vymačkali vaším šroubem z pracujících, budete léčiti tyto věci. Ale podívejte se dnes dále: 60% nezaměstnaných dělníků nedostává žádné podpory, poněvadž z té vaší 20 korunové akce není možno, aby dostali všichni, a proto nezaměstnaní jasně říkají - a to bude hlas, který vás bude hodně mrzeti - aby 100 mil. Kč bylo dáno okamžitě k disposici dělníkům, aby měli kontrolu a mohli rozhodovati, poněvadž jsou dnešní krisí nejvíce postiženi, ale že i na drobné rolníky a živnostníky musí býti pamatováno, přes to, že mají ve svých domácnostech aspoň někde trochu bramborů, které my ani nemůžeme svým dítkám dáti. Proto si nezaměstnaní říkají: Dejte jim 50 mil. Kč, ale nedávejte je těm, kteří budou ještě více kořistiti a hrabat.

Nezaměstnaní vědí velmi dobře, že buržoasie po dobrém jim nic nedá. A také poslední zjevy ukazují, že kde je organisovaná síla, že nezaměstnaní získávají aspoň částečný úspěch. Nezaměstnaní se dnes organisují, staví své akční výbory po celé republice a kladou zároveň své požadavky, za které budou odhodláni bojovati.

Jako první požadavek kladou: Práci všem, aby jim nebylo nadáváno darmošlapů a povalečů. Za druhé žádají odstranění toho svinského gentského systému, který rozráží nezaměstnané a kterým na druhé straně chcete nezaměstnané léčiti a nahnati do svých sociálněfašistických organisací. Žádají jako kardinální požadavek vánoční výpomoc, zaplacení nájemného, poněvadž vědí, že v lednu budou vyhozeni na dlažbu, nezaplatí-li domácím pánům nájemné. Žádají šatstvo a obuv, žádají řádné stravování celé rodiny nejen v poledne, nýbrž ráno, v poledne a večer, žádají ošetřování a léky, poněvadž tím, že žijí v podvýživě, jejich rodiny trpí nemocemi, a proto je třeba, aby o jejich rodiny bylo postaráno, aby nemusily umírati hlady.

Nezaměstnaní však dobře vědí, že je třeba se spojiti se vším proletariátem, že musí se spojiti s těmi dělníky, kteří na závodech jsou okrádáni, a že tak musí vésti společný boj všech pracujících dělníků, a vaše slzící bomby a s čím jste naposledy přišli, vaše úderná brigáda vám nepomohou, poněvadž nezaměstnaní jasně říkají, že se již nebojí vašich kriminálů, že Pankrác a krajské soudy nedají se roztahovati jako harmonika, abyste tam mohli zavírati všechny ty, kteří hladovějí. Nezaměstnaní dnes půjdou dobrovolně do vašich žalářů, poněvadž se tam najedí a budou míti střechu nad hlavou. Tak vypadá vaše situace! A vy se k čertu přepočítáte, poněvadž nepočítáte s tím, že nezaměstnaným je dnes už všechno jedno.

Na druhé straně nezaměstnaní vidí zářnou hvězdu v sovětském Svazu, v jediném to státě, kde není vykořisťovatelů a nezaměstnaných. Zatím co 225 a více milionů lidí bloudí hladem po ulicích ve všech kapitalistických zemích, vidí na druhé straně, že v dělnickém státě není vůbec nezaměstnaných, poněvadž tam vládnou dělníci a rolníci, poněvadž ten to stát není vykořisťovatelem. A tak jako bloudící lodi na moři, tak všemu proletariátu ukazuje dělnictvo v sovětském Svazu jako maják světlo, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 93 této těsnopisecké zprávy.] Ale dnes dělníci a obzvláště nezaměstnaní již chápou jasně, že to je jedině komunistická strana, která bojuje za jejich požadavky, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo má pan posl. Stejskal.

Posl. Stejskal. Slavná sněmovno, dámy a pánové! Budiž mi dovoleno, abych dříve, než přijdu k meritu věci, reagoval na některé názory, které zde v debatě o předloženém návrhu byly přednášeny z úst některých pánů řečníků proti. Povšiml jsem si velmi dobře, že to byl p. posl. Šalát, poslanec slovenské strany ludové, který prohlásil, že dělníci pracují povrchně. Mluvil o dělnících v souvislosti s marnotratnými syny a mluvil o tom, že z částky 150 mil. Kč vyjde slovenské dělnictvo patrně úplně na prázdno.

Chtěl bych zde konstatovati, že to, co pan posl. Šalát prohlásil, není pravda, že křivdí našemu dělnictvu tím, jakoby pracovalo povrchně, nedostatečně. Víme, že naše dělnictvo československé je na takové kulturní výši, na takové úrovni, že pro svou píli, pracovitost a inteligenci je hledáno v celém světě a že se může postaviti podle každého dělníka jiného státu a jiného národa. (Tak jest!)

Pokud se týče tvrzení, jakoby dělníci byli snad marnotratnými syny, myslím, že toto tvrzení bylo příliš opovážlivé. Jestliže dělníci, jak právě dokáži, žijí v tak těžkém postavení, jako málo kdy předtím, nemohou býti dáváni do řady těch, kteří snad marnotratně žijí a sta a desetitisíce Kč utrácejí. Dnes, v době hospodářské a průmyslové tísně, dělník se svou rodinou je rád, že obhájí svůj holý život. Pokud se týče obavy, že by snad slovenské dělnictvo ze 150 mil. Kč nic nedostalo, jsem názoru, že tyto obavy jsou také bezpředmětné, poněvadž alespoň ti dělníci na Slovensku, kteří jsou členy dělnických odborových organisací - my tam také máme své členy - dostanou právě tolik, kolik dostanou dělníci, kteří jsou v zemích historických. Jest ovšem velmi smutné, že tato příkrá slova proti dělníkům jsme slyšeli z úst kněze církve římsko-katolické, který by snad měl míti pochopení pro těžké postavení pracujícího lidu. My se ovšem již postaráme, aby na Slovensku byl slyšen hlas p. posl. Šaláta, aby ti dělníci, kteří ľudovou stranu volili, si uvědomili, jak zde p. posl. Šalát za souhlasu p. posl. Hlinky mluví.

V debatě vystoupil také komunistický poslanec p. Zápotocký, který mluvil o tom, že dělnické organisace jsou vládou podporovány, a prohlásil, že neorganisovaní musí bezpodmínečně dostati podporu také. Odmítám toto tvrzení co nejrozhodněji. Snad p. posl. Zápotocký, jako bývalý... (Stálé výkřiky posl. Hodinové.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pí posl. Hodinovou k pořádku.

Posl. Stejskal (pokračuje): ... tajemník dělnických odborových organisací ví, že dělnické odborové organisace od vlády nedostávaly nic, že také od vlády nic nesprávného nechtějí. Dělnické odborové organisace jsou naprosto neodvislé.

Pokud se mluví o tom, že dělnické odborové organisace mají také systém podpůrnický, je to něco zcela jiného než to, proč vlastně dělnické odborové organisace zde jsou a pracují. To je pouze část působnosti, práce a úkolů dělnických odborových organisací, aby podporovaly nezaměstnané. Já věřím, že žádná odborová organisace, alespoň pokud mohu mluviti jménem odborových organisací, sdružených v čsl. obci dělnické, od nikoho nic nedostala a že také odborové organisace jako takové od nikoho žádné tajné dary nechtějí. (Výborně!)

Pan dr Zadina prohlásil, že snad taková krise a tíseň ani není, když se v Praze tančí a bude v letošním roce řada plesů. Panu posl. Zadinovi bych chtěl říci, že sice tančí lidé v Praze i na venkově, ale o ty se my nestaráme. (Tak jest!) Staráme se a chceme se starati o ty, kteří v zoufalství skáčí pod kola vlaků, kteří se topí a v zoufalství hynou sebevraždou. Je nutno rozeznávati ty, kteří se baví, kteří tancují, od těch, kteří v obavě hledí, co bude s nimi zítra. (Posl. Hodinová: Vy jste zrádce dělnické třídy!) Paní kolegyně, já odmítám tvrzení, že bych byl zrádcem. Nikdy jsem jím nebyl a také jím nejsem. Jsem 25 roků ve veřejném životě mezi dělníky, ale nikdy jsem zrádcem nebyl a přeji vám, abyste ani vy jimi nebyli, poněvadž dodáváte největší kádr těch, kteří zrazují dělnickou třídu a dělnické hnutí. (Stálé výkřiky posl. Hodinové.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám paní posl. Hodinovou po druhé k pořádku.

Posl. Stejskal (pokračuje): Chtěl bych, slavná sněmovno, upozorniti ještě na něco. Nebývá zvykem, že bychom reagovali na názory poslanců strany komunistické, o kterých je všeobecně známo, že je to snůška frází, které nezaměstnané poškozují a které jim naprosto neprospívají. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Chtěl bych se zmíniti ještě o jednom zjevu. Mám tady "Nedělní list", časopis p. posl. Stříbrného, který ve své nedělní zprávě uvádí mezi jiným: "Žijeme v krisi. Bude třeba peněz pro všecky nezaměstnané dělníky, ale pro všecky, nejen pro ty, co jsou odborově organisováni v politických stranách." Očekával bych, že právě pan posl. Stříbrný měl by věděti a znáti, že je veliký rozdíl mezi politickými organisacemi, politickými stranami a odborovými organisacemi jako takovými. Pan posl. Stříbrný měl by věděti a znáti, že odborové organisace mají ve svých stanovách uloženo, že nemohou vyvíjeti činnost politickou. Nemůže tudíž říkati, že odborové organisace a politické organisace jest jedno a totéž, když sám velmi dobře ví, že to pravda není.

Odmítám tvrzení, jako kdyby odborové organisace sanovaly politické organisace a naopak. Ovšem velmi zajímavé je, co tento "Nedělní list" říká dále: "Či mají pravdu ti, kteří šuškají, že z těchto peněz mají býti sanovány stranicko-politicko-hospodářské ústředny, konsumy a družstva?" - Správa sice končí otazníkem, snad se tisk p. posl. Stříbrného tady táže, ale já s tohoto místa musím konstatovati, že právě ti, kteří se za vlády nekontrolovatelného hospodářství osobně obohatili (Potlesk.) a obohacovali, mají nejméně práva, aby nám vsugerováno bylo něco nečestného nebo snad, že bychom se soukromě nebo nějak jinak chtěli obohacovati.

Strana čsl. nár. socialistů přes 30 roků pracuje a bojuje ve prospěch pracujících lidí. My nemusíme a neuchylujeme se k tomu, ale je nás řada, kteří můžeme kdykoli prokázati, co jsme měli, než jsme přišli do veřejného života, a co máme nyní po 20 až 30leté práci. (Výborně! - Potlesk.)

Přišli jsme a neměli jsme nic a můžeme prokázati, že také dnes nemáme nic. A ti pánové, kteří toto nám imputují, nechť sami sáhnou si na prsa a ptají se, zda oni by mohli také opravdu udělati výkaz svého jmění, co měli, když šli do veřejného života, a co mají dnes, když nás takto napadají.

Vážené dámy a pánové! Chtěl bych nyní jíti k meritu věci, poněvadž jsem slyšel zde několik nesprávných názorů. Pánové z řad komunistů prohlašují, že je nutno, aby podpora podle gentského systému byla dávána všem, že gentský systém je nesprávný, nemravný a pod. Chtěl bych konstatovati, že gentský systém platí pro všechny dělníky, každý dělník má právo přihlásiti se do svých dělnických odborových organisací, tam si platiti příspěvky jako pojištění proti nezaměstnanosti, a přijde-li doba krise, má potom právo, aby podle zákona dostával po dobu 26 nebo po dobu 39 týdnů podporu v nezaměstnanosti. Jestliže pánové z mnohých stran dělníkům říkali: "Nechoďte do organisací, neplaťte do těchto organisací, vy to všecko musíte dostati!" pak myslím, že by právě dnes nezaměstnaní dělníci měli býti poučeni z tohoto případu o tom, že komunisté a ti, kteří jim k tomu špatně radí, vedli je po křivých cestách, je poškodili a že mají z toho vyvoditi jediný správný a zdravý důsledek, že se přihlásí do odborových organisací, které jim a jejich přesvědčení jsou nejbližší. Vážení přítomní! Mluviti zde o tom, jakou nouzi a bídu trpí nezaměstnaní, nadávati na gentský systém, tím se ještě nezaměstnaným nepomůže. Voditi nezaměstnané po ulicích, to také ještě není žádné umění. Opravuji p. posl. Krosnáře, jako bychom se báli jíti mezi nezaměstnané, nebojíme se, my mezi nimi jsme a také mezi nimi budeme, ale je nutno, abyste také vy jednou přišli k tomu názoru, že váš postup nebyl správný, poněvadž neprospěl nikomu. Ovšem jestliže se řídíte heslem: čím hůře, tím lépe, pak vás chápu, poněvadž to je heslo politické, neberete ohled na to, jestli to poškodí dělníky nebo ne. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já ovšem vím, že otázka nezaměstnaných neorganisovaných jest otázkou velmi palčivou, proto také snažíme se s tohoto místa... (Výkřiky: Kam přijde těch 150 mil.?) Já se k tomu vrátím. (Stálé výkřiky posl. Gottwalda.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Gottwalda k pořádku.

Posl. Stejskal (pokračuje): Vážení přítomní! S tohoto místa apeluji na nezaměstnané dělníky, aby se z této krise poučili a pro příště stali se členy dělnických odborových organisací, a tím také budou míti pro případ nezaměstnanosti aspoň z části o sebe postaráno. Jsem si ovšem vědom toho, že systém gentský byl dělán pro doby normální. Jsme si vědomi toho, že v době přítomné jsme v době abnormální... (Výkřiky komunistických poslanců. - Stálé výkřiky posl. Krosnáře.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Krosnáře k pořádku.

Posl. Stejskal (pokračuje): ..... a jestliže jsme v době abnormální, pak je nutné, abychom řekli na adresu vlády republiky Československé, aby především při rozdělování těch 150 mil. Kč vzat byl zřetel..... (Stálé výkřiky posl. Śliwky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Śliwku k pořádku.

Posl. Stejskal (pokračuje): ... na dělníky, kteří v určitých výrobních odvětvích jsou nejvíce postiženi. Je to zejména průmysl textilní. Od té doby, co jsem posledně na tomto místě upozorňoval na těžkou situaci textilu, musím bohužel konstatovati, že tato situace se nezlepšila. Tato situace se zhoršila. Máme v textilním průmyslu stav při nejmenším horší než v zemědělství. Jestliže p. kol. dr Zadina prohlašoval: Žádáme, aby 2/3 byly věnovány ve prospěch zemědělství, já bych řekl, že tato částka má býti rozdělena tak, aby právo přednostní měli ti, kteří jsou nejvíce postiženi a kteří nemají co jísti. (Výborně! - Potlesk.)

A takovým odborem práce je textil. Sta závodů stojí, desetitisíce dělníků nemá práci. Desetitisíce dělníků pracuje tři dny v týdnu za 60 ba 50 Kč týdně! Aspoň kdyby měli naději, že to bude lepší, ale bohužel, situace ukazuje, že poměry krok za krokem se ještě horší, a já plně souhlasím s názorem, který tu byl přednesen, že letošní zima bude nejtěžší zimou, jakou jsme kdy měli, pro chudého pracujícího člověka.

S tohoto místa chtěl bych konstatovati smutný fakt, že právě v době, kdy tisíce lidí koná sbírky ve prospěch nezaměstnaných, kdy umělci dávají své umění k disposici ve prospěch nezaměstnaných, v době, kdy každé lidsky cítící srdce snaží se pomoci nezaměstnaným v nejhorší době předvánoční a povánoční, přicházejí mnozí páni průmyslníci textilní - lituji, že zde není p. dr Hodáč a ohlašují, že budou propouštěti další tisíce dělníků z práce. (Hlasy: A vy k tomu dáváte souhlas!) My k tomu nedáváme souhlas. Od 15. prosince má býti zavřen veliký podnik firmy Heřman a Polák, synové v Parníku, na tři týdny má býti vysazeno z práce v době předvánoční sta dělníků. Z Hronova se nám oznamuje, že tam 6 velikých závodů hodlá zastaviti práci a propustiti dělníky. Z Podmoklic se oznamuje, že tam 2 veliké závody firmy Schmitt zastavují práci na 14 dní, vyhazujíce dělníky z práce. V Červeném Kostelci textilní továrny prohlašují, že též na 14 dní nebo 3 týdny vysadí dělníky z práce. To je v době, kdy ve prospěch nezaměstnaných dělají se sbírky. To je bezpříkladná tvrdost! Na tomto místě konstatuji, že tato tvrdost je tvrdostí brutální, a byl bych rád a žádal bych, aby ministerstvo soc. péče spolu s příslušným živnostenským inspektorátem působilo k tomu, aby v době předvánoční a povánoční k vyhazování dělníků z práce v těchto závodech a také v jiných, které jsem jmenoval, nedošlo. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Svaz československých přádelen textilních ohlašuje a radí se, jak má omeziti práci o čtvrtinu, zda má čtvrtinu strojů zastaviti a čtvrtinu dělnictva zbaviti práce, zaměstnání a výdělku. (Výkřiky.)

A vážení přítomní! Jde ještě o něco jiného. Právě dnes máme první den, kdy je bezesmluvní stav republiky Československé s Maďarskem. Co předcházelo? Se strany maďarské byli jsme svědky toho a slyšeli jsme z Maďarska zprávy: Nám nezáleží na uzavření obchodní smlouvy s Československem proto, že tam mají zákony, které nám nevyhovují. Jsme pro to, ať jest s Československem celní válka.

Tyto hlasy z Maďarska, málo smířlivé, nalezly také ohlasu u nás. I u nás slyšeli jsme hlasy mnohých pánů, kteří říkali: Když se Maďarsko nepřizpůsobí, co nám na tom záleží, ať je tu celní válka! Lituji, že právě průmysl textilní v této věci dosti dobře nepozvedl svého hlasu, že nechal jednati osoby, které mají více velkostatků než továrních podniků. Tyto osoby mluvily jménem čsl. textilního průmyslu. Když se dívám na náš textilní průmysl, jak jeden závod za druhým se zavírá a jak situace se proň stále horší, mám obavy z tohoto bezesmluvního stavu s Maďarskem, z celní války a myslím, že rozumní lidé jak u nás, tak v Maďarsku mají pracovat k tomu, aby celní války nebylo, aby byla dohodnuta řádná obchodní smlouva, která by dávala zemědělství, což jeho jest, ale také průmyslu. (Výborně!)

Když si uvědomíme, že náš textilní průmysl vyvážel do Maďarska za 300 mil. Kč zboží a že zavedení a vzplanutí celní války by znamenalo, že by dalších dvacet tisíc dělníků textilních přišlo o práci, ať se nám nikdo nediví, že apelujeme na naše vyjednavače, aby působili k tomu, aby mezi námi a Maďarskem byla obchodní smlouva uzavřena i za cenu obapolných ústupků.

Totéž reklamuji pro obchodní smlouvu s Německem i s Jugoslavií. Nebudeme-li míti řádného systému obchodních smluv, můžeme náš textil jako exportní průmysl zavříti. Snad si mnohý řekne: Ať se to zavře! Ale jaké ztráty národohospodářské tu vzniknou! Textilní průmysl přispívá k aktivitě naší bilance skoro 4 miliardami Kč, zaměstnává přes 300.000 dělníků. Co s nimi máme dělat? V obchodní politice dobré smlouvy znamená míti více práce a také více obživy. (Výborně! - Hlasy: Také konsum zemědělských výrobků!) Ano, také konsum zemědělských výrobků.