Vedle tohoto opatření, určeného pro dělníky odborově organisované, bude nezbytně zapotřebí přikázati vydatné částky na akce stravovací a ošacovací, na dodávku otopu a potravin atd. Akce vyživovací v dosavadní výměře, pro niž byla na dobu od 1. srpna do konce prosince vydána částka 10 milionů Kč, nijak nepostačuje. Na důkaz toho neodvolávám se na vlastní údaje, aby se mi nemohla činiti opět s určité strany předhůzka, nýbrž uvádím na vědomí v dalším zprávu z jaksi vládního orgánu, sociálnědemokratického deníku "Volkswille" z 29. listopadu t. r., který se zabývá poněkud blíže úplně srozumitelným způsobem touto věcí a mezi jiným také uvádí: "Silberbach. Výkřik bídy. Mám se svou rodinou pojíti anebo mám se oběsiti? Tak se tázal jeden nezaměstnaný u zdejšího obecního úřadu. A my se teď tážeme, mají nezaměstnaní se svými rodinami právo žíti jako lidé? Pakli ano, jest povinností vlády, povinností společnosti, aby svým blížním opatřily snesitelný život. Strašidlo nezaměstnanosti jest stálým hostem ve mnohých rodinách již po celý rok a namnoze jest nemožné popsati bídu v takových rodinách. Od ledna se tíseň stále více zostřovala a denně vzrůstá počet nezaměstnaných. Před mnoha měsíci konaly se u okresního úřadu v Kraslicích schůze, kde byly zastoupeny všecky strany. Všecky byly za jedno, že to takhle nemůže dále jíti. Rozprava trvala dlouho a žádala se okamžitá pomoc na základě jednomyslného usnesení. Do dnes se však nestalo nic, vyjímajíc, co mohl vytlouci soudruh dr Czech na akci vyživovací, což jest však bohužel velmi málo. Jsme přesvědčeni, že soudruh dr Czech by udělal pro oběti hospodářské tísně více, kdyby mu to bylo možné. V Silberbachu jsou teď 403 úplně nezaměstnaní a 37 jen částečně pracujících s 559 příslušníky, celkem tedy 999 osob. Vyživovací akcí dalo se při posledním rozdílení poděliti 53 ženatých po 20 Kč a 50 po 10 Kč týdně. (Výkřiky.) Jak má rodina žíti s 20 Kč týdně, vědí bozi. Ale jak má žíti ostatních 337 nezaměstnaných a jejich příslušníci z naprostého nic, to nebude věděti ani Bůh. Obecní činitelé nevědí, jak mají rozděliti lístky na potraviny, možno-li poděliti jen čtvrtinu nezaměstnaných. Obec sama učinila, co mohla. 82.000 Kč bylo letos vydáno na nouzové práce, 5.300 Kč na nepředvídané podpory, 6.900 Kč na obuv chudých školních dítek a 2.500 Kč na školní sešity. Pokladny jsou teď prázdné a nedá se již naprosto nic dělati. Od ministerstva sociální péče dostala obec až dosud asi 30.000 Kč. Všecko však jest kapkou do moře, uváží-li se, že ve zdejší obci uchází týdně na mzdách aspoň 70.000 Kč. O nic lépe se nedaří maloživnostníkům, kteří rovněž nemají již dávno skoro žádnou práci. Avšak až bude po tísni, pak zase budou továrníkům darovány statisíce korun na daních, maloživnostníci musí však bezohledně platiti dále. Kupec již nedá na dluh, uhlíř také již nemůže dáti na dluh, co tedy zde bude? Politování hodní lidé nemohou přece pobíhati jako hladoví psi, aby někde polapili kost! Sehnalo se přece 300 milionů pro lidi, z nichž má přece většina beztoho z čeho žíti, nepotřebuje se obávati žádné tísně a jest ve svém stáří slušně zaopatřena. Na zkrachované banky dostala se rovněž již sta milionů. Proč se nechají tak bídně hynouti právě dělníci, kteří přec všecko musí sehnati?" A na konec se tu praví: "Upozorňujeme všecka kompetentní místa, že jest nejvyšší čas pomoci. Sociálnědemokratičtí obecní činitelé odmítají veškeru odpovědnost za očekávanou katastrofu v Silberbachu."

Nemám co bych připojil k těmto vývodům, které staví vlastní vládní politiku německých sociálních demokratů do pravého světla, přál bych si jen, aby tyto řádky došly náležité pozornosti u vlády, jíž přece také přináležejí straníci pisatele tohoto článku. Naše přání po nezbytném rozšíření vyživovací akce nesou se tím směrem, aby se při tom věnovala především pozornost zachycení všech nezaměstnaných, avšak aby také byli do toho zahrnuti lidé, kteří ztratili existenci, dříve však samostatní, a aby byly podstatně zvýšeny dosavadní naprosto nedostatečné příděly. Ovšem již při tom se ukazuje, že nebude možno vyjíti s preliminovaným úvěrem 150 milionů, poněvadž vedle akce vyživovací mají se a musí prováděti také ještě jiná pomocná opatření. A přec by ani nebyla částka 150 milionů na účely vyživovací a ošacovací akce, jakož i na dodání otopu na zimu příliš vysoká; neboť kdyby byla tato částka rozdělena v jednom pololetí na asi 600.000 nezaměstnaných, připadla by na každého nezaměstnaného částka 250 Kč čili měsíčně částka 35 až 45 Kč, což by dojista nebylo příliš mnoho. Vezme-li se však za podklad tohoto propočtu počet členů příslušných rodin, tak se ukáže, že by připadlo, béřeme-li za podklad 1 1/2 milionů postižených, na každého 100 Kč čili na dobu jednoho pololetí 16 až 17 Kč na jednotlivce měsíčně; při toliko 100 milionech 150 Kč, neboli 24 až 25 Kč.

Jak budou skrovnými prostředky, jež možno uvolniti pro jednotlivá pomocná opatření z řečeného fondu, vychází na jevo z uvedeného propočtu. Při tom vypočítané částky nepřijdou nijak v úvahu tak vysoké, poněvadž jsou také ještě jiná opatření nadmíru nezbytná a naléhavá. Tak požadujeme, aby se mimo skutečné nezaměstnané konečně pamatovalo také na pracující pouze částečně tím, že musí býti konečně vytvořena dávno splatná státní podpora pouze částečně zaměstnaných. Musí se však také pamatovati na úrazové důchodce, na lidi vybavené skrovným odpočivným a neposledně na osoby odkázané na starobní podporu; neboť tito nemohou se svými dosavadními příjmy nejen žíti, nýbrž jsou také nepřímo postiženi tísní, ježto různé příspěvky, které dostávali v jiných dobách, pochopitelně vůbec zanikají v době všeobecné nouze.

Obzvláštní sanace potřebuje však také většina odborových organisací pověřených vyplácením podpory v nezaměstnanosti. Musely po léta, a to od doby, kdy vstoupil v platnost "gentský systém", přinášeti ohromné oběti, kdežto stát si od té doby ušetřil značné peníze. Budiž poukázáno jen na to, že stát vyplácel na př. r. 1919 260 milionů Kč, r. 1922 209 milionů a r. 1923 dokonce 392 milionů Kč nezaměstnaným, kdežto v prvém pololetí 1930 vyplatil k stejnému účelu jen 16 milionů. Již s ohledem na úspory, kterých stát dosáhl zavedením gentského systému od r. 1925, mohla by nynější akce nabýti většího rozsahu než tomu jest skutečně. Zatím co dosáhl stát u kapitoly péče o nezaměstnané ohromné úspory, rozmnožila se vydání organisací na tytéž účely o značný peníz a přivodila, že odborovým pokladnám nezaměstnaných, zvláště těch organisací, jež mají mezi svým členstvem dělníky textilní a sklářské, vznikaly obrovské schodky, jež činí mnoho milionů. Vedle čistě odborných organisací dělníků textilních a sklářských jest mimořádně silně postižen těmito účinky především také "Odborový svaz německých dělníků" se sídlem v Ústí. Z jeho více než 15.000 členů pochází skorem polovina, z čehož je 7218 členů z textilního a sklářského průmyslu a to 5729 členů z textilního a 1489 členů ze sklářského průmyslu. Pokladna nezaměstnaných u Odborového svazu německých dělníků vykazuje koncem listopadu účetní schodek 509.000 Kč, ačkoliv tento Svaz odpočítává 25 až 30% členských příspěvků na svoji pokladnu nezaměstnaných a započítává jenom část výdajů na práce správní atd., kdežto jiné organisace odvádějí průměrně jen 15 až 17% a započítávají všecka vydání. Proto jest také vykázaný schodek, ačkoliv činí půl milionu Kč, nižší v poměru k těm, jež jsou vykázány u čistě odborných svazů textilních a sklářských dělníků, poněvadž Svaz hradil již značnou část schodku ze svých všeobecných prostředků zvýšením přídělů pro pokladnu nezaměstnaných a převzetím valné části správních prací. Nesmí se však také zapomínati, že následkem sloučení všech skupin dělnictva v jednotném Svazu bylo použito také členských příspěvků dělnických skupin méně postižených nezaměstnaností k úhradě výplat textilním a sklářským dělníkům, takže by také schodek Odborového svazu činil daleko více, kdybychom porovnali ohromné požadavky kladené na podporu 7218 textilních a sklářských dělníků řečeného Svazu jen s příjmy z členských příspěvků těchto obou dělnických skupin. Vyloučiti nezaměstnaností zvlášť těžce postižený Odborový svaz německých dělníků a Svaz německých odborových organisací jako ústřední organisace národních odborových organisací znamenalo by nejen blíže neospravedlnitelné odstrčení a vyzývavé bezpráví, nýbrž také provokaci veškerého německého dělnictva a zaměstnanectva, které, jak známo, musí nejvíce trpěti nezaměstnaností. Bohužel musil však dosud učiniti jak Odborový svaz, tak Svaz německých odborových organisací velmi smutné zkušenosti v tomto ohledu, neboť obě sdružení byla opomíjena přes podané protesty jak při vytvoření zvláštní komise pro pojištění v nezaměstnanosti, tak při poradách o vybudování zprostředkovatelen práce a poraden pro volbu povolání, při složení vyživovací rady a při mnoha jiných příležitostech a zůstala nepovšimnuta při finančních přídělech země České jednotlivým odborovým organisacím, kdežto Německý odborový svaz dostal 90.000 Kč, němečtí křesťanští sociálové 20.000 Kč a české odborové organisace celkem částku 400.000 Kč. Těžké obavy s naší strany co do případného odstrčení německých odborových organisací jsou tudíž také v tomto případě úplně oprávněny. Vedle sanace odborových organisací ve formě úhrady schodků jest hlavně nezbytno poskytnouti daleko vyšší příděly a vypláceti zvýšené příspěvky na režii. Z dosavadních zpráv ministerstva soc. péče mohli jsme seznati, že v obou případech má dojíti ke splnění těchto požadavků 1. lednem 1931, což béřeme rádi na vědomí. Jak je to nezbytné, vychází na jevo již z toho, že Odborový svaz německých dělníků vyplatil na př. r. 1929 - 846.866·70 Kč podpory v nezaměstnanosti, v prvních 11 měsících roku 1930 naproti tomu již 1,993.264·50 Kč podpory v nezaměstnanosti a tím musil přinésti nejen ohromné finanční oběti, nésti velké ztráty na úrocích, nýbrž také zdolati ohromnou větší práci. Mimo všecka dosud jmenovaná nouzová opatření bude také ještě nezbytno uvolniti přiměřený peníz na podporu a oživení průmyslu a hospodářství, aby se tisícům lidí, kteří nechtí zaháleti a býti odkázáni na dary z milosti, almužny a pod., opatřily možnosti práce a nové existence. Ovšem nutno i zde varovati před neúčelnými výdaji; neboť jest neúčelné dávati na př. cukernímu průmyslu k disposici milionové částky, aby se provozovala jakási politika prestiže, kdežto jiné průmysly nedostávají podpory, nýbrž se pracuje přímo k jejich zničení. Dojista nutno se dívati na to jako na zločin, jestliže se vyhazují hromady peněz, aby na př. byl zavlečen sklářský průmysl do českého území, zatím co by postačil zlomek toho, aby byl podporován tam, kde byl vždy doma. Zvláštní pozornost bylo by však věnovati oživení textilního průmyslu a obzvláště vytvoření pojišťovny vývozních úvěrů. Další podpory jest zapotřebí v otázce produktivní péče o nezaměstnané, ve vytvoření velkého investičního programu, v provádění nouzových prací a v podpoře stavby obytných domů.

Zvlášť vydatné pomoci musilo by se však dostati stavu maloživnostenskému a malorolnictvu. Tyto obě vrstvy trpí rovněž, jak jsem přec blíže ukázal, nekonečně těžce tísní a jejími účinky. Přicházejí-li pro zemědělství a pro stav živnostenský především v úvahu daňové slevy a odpisy nezaplacených daní, pak třeba zvláště zdůrazniti také dopravní slevy, objednávku levných hnojiv a bezplatné dodání osiva, odškodnění malozemědělců postižených živelními pohromami.

Poukazuje na naše stanovisko upozorňuji ještě jednou na to, že klademe obzvláštní důraz, aby byl zřízen zvláštní výbor, který má se skládati ze 30 členů poslanecké sněmovny a senátu, kterému by víceméně podléhalo provádění zákona a způsob používání peněz, který však má také za povinnost, aby každé čtvrtletí podal sněmovně zprávu, a že učiníme na přijetí tohoto návrhu závislým svůj souhlas k samému zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hodáč. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno: Návrh zákona, o němž jednáme, směřuje k tomu, aby byly zmírňovány následky hospodářské krise. Tyto následky se mohou jeviti a jeví se dvojím způsobem, buď jako nezaměstnanost podniků nebo jako ztráty podnikatelů. Pokud jde o první otázku, o nezaměstnanost podniků se všemi důsledky, které z toho plynou pro zaměstnance, není pochyby, že vláda má učiniti vše, aby zmírnila tyto následky, a tím aby zmírnila krisi, ve které jsme. Dnes víme, jaká jest její podstata, víme, že jde o cenovou krisi, a vláda měla a má učiniti vše, co soukromému hospodářství umožní, aby se přizpůsobilo nové cenové hladině.

Kol. dr Macek správně ukázal na to, že dnešní krise je podobná tomu, co se dělo v době deflace. Proto mám za to, že vláda, pokud zasáhnouti může, má zasáhnouti tím, že umožní předpoklady, aby soukromé hospodářství se tomuto vývoji přizpůsobilo, a tím aby vývoj krise byl urychlen. Lituji, že v tom směru, ač zde byly návrhy, které směřovaly k úvěrové pomoci, k řešení otázky vývozních úvěrů a k jiným věcem, nedošlo k uskutečnění těchto návrhů. A dovolil bych si ovšem při této příležitosti podotknouti tolik, že předpoklady, aby soukromé hospodářství se přizpůsobilo vývoji této krise, nejsou ovšem pouze v oboru toho, co lze učiniti v hospodářství domácím, ale že nesmíme zapomínati, že při povaze našeho státu, při povaze jeho hospodářství musí každé naše opatření v oboru obchodní politiky zahraniční míti též na mysli, jaké budou jeho důsledky pro zaměstnanost doma.

My jsme dnes ve zvlášť zajímavém stadiu v tomto oboru obchodní politiky. Dnes vstupuje v účinnost opatření o celních přirážkách a dnešním dnem nastává vládě možnost, aby užívala opět také pro obilí povolovacího řízení. Nechci mluviti o povaze tohoto povolovacího řízení, ale jedno bych rád řekl: Tím, že jednomyslně jako dohoda koaliční bylo přijato ustanovení o celních přirážkách, byl učiněn za souhlasu nás všech velmi vážný krok pro ochranu zemědělství. Mnoho mimořádných opatření mohlo býti předmětem diskuse až do 15. prosince. Ale prosil bych, aby se nezapomínalo při jakékoliv úvaze o předpokladech, jež k řešení krise budeme dělati v oboru obchodní politiky, že dnešním dnem se skutečně situace ve prospěch zemědělství velmi změnila. Jsme rádi, že se tak stalo, poněvadž o těchto ustanoveních jsme se dohodli, abychom zájmu zemědělství sloužili, ale prosil bych, aby se zřetelem na tuto změnu byl při všem, oč nyní v obchodní politice se bude jednati, brán také na to zřetel, aby v oboru obchodní politiky se umožnilo vše, co by zaměstnanost podporovalo, a abychom se varovali všeho, co by nezaměstnanost ještě další měrou v nejhorší chvíli mohlo stupňovati. (Tak jest!)

Dámy a pánové! Mnohé se nestalo, co po našem soudu se mělo státi již dříve, aby byly zlepšeny hospodářské předpoklady. Kdybychom nyní měli uvažovati, jak lze užíti oněch 150 milionů, tedy mám za to, že by se tak mohlo státi v trojím směru: Především v oboru úvěrovém. Mám za to, že k zlevňovací akci a k tomu, aby hospodářství nabylo nových impulsů, by bylo účelno, kdyby celým odvětvím hospodářství bylo možno opatřiti si levný úvěr za tím účelem, aby bylo povzbuzeno jejich podnikání. Mám tu na mysli výrobní odvětví všeho druhu, a také to, že by bylo účelno zemědělským podnikatelům umožniti zlevněným úvěrem, aby si obstarali potřeby, které jsou pro ně nezbytné v zájmu zvelebení jejich hospodářství. Druhá věc, kterou mám za nutnou, je provádění investic. Zase bych chtěl říci, že v tomto směru se mohlo učiniti mnohem více než se učinilo, zejména v oboru státní správy. Mám za to, že ve chvíli takové krise mělo ve všech oborech státní správy býti jasno, že se musí učiniti všechno, aby byly rychle vyřízeny záležitosti, které s investicemi souvisí. A je zajímavo, že se nestaly ani změny, které se dávno měly státi v zákonných ustanoveních o silničním fondu a že nedošlo k zřízení vodocestného fondu. V tomto směru mám za to, že aspoň nyní možno podstatné částky ze 150 mil. korun užíti k tomu, aby se prováděly investice, které i mimo rámec daného rozpočtu je možno vykonati. A konečně nelze brániti se tomu, a nebrání se tomu nikdo z nás, aby z této částky došlo k podpoře těch, kteří nejvíce trpí. Dámy a pánové! Zima, před kterou stojíme, bude nejhorším obdobím této krise. Snad na jaře budeme důsledkem velké úvěrové politiky sociální pojišťovny a řady jiných opatření přece jen míti určitou možnost zlepšiti stavební ruch, snad se zatím podaří obchodně politicky zameziti těžkým škodám, jež hrozí z dnešního stavu, takže bychom byli s to, abychom udrželi také svůj vývoz. Ale v této zimě stojíme před těžkou bídou. Pánové, kdo má možnost viděti jako my, kteří jsme z mladoboleslavského kraje, jak se stýká nezaměstnanost textilních dělníků s nezaměstnaností sklářských dělníků a jaká bída z toho resultuje, nemůže se brániti tomu, aby z částky, která se nám navrhuje, stalo se také ve prospěch těchto trpících vše, co se státi může.

Lituji, dámy a pánové, jednoho. Tyto směrnice, o kterých jsem se zmínil, jsou takové, že nevím, proč by neměly býti obsaženy v zákoně. My jsme to žádali, a já lituji, že v tomto směru našemu návrhu nebylo vyhověno, lituji, že i při tomto velkém obnosu račte uvážiti, že jde o obnos třikrát tak veliký jako celý rozpočet ministerstva obchodu postrádáme vládního prohlášení, kdyžtě v zákoně není nic určitého, co vláda zamýšlí učiniti s částkou 150 mil. Kč.

S naznačenými směrnicemi jistě každý bude souhlasiti, a strana, kterou zastupuji, bude hlasovati pro tento zákon v očekávání, že těmto směrnicím bude vyhověno. (Posl. Stříbrný: Očekává? Má se to vrátiti výboru!)

Zmínil jsem se, že následky hospodářské krise jsou nejen ztráty podniků, nýbrž i ztráty podnikatelů. A tu mám za svoji povinnost prohlásiti, že nevidíme prospěch v tom, kdyby se tohoto zákona mělo užíti k tomu, aby byly nahražovány ztráty podnikatelů ať jde o podnikatele jednotlivce, ať jde o podnikatele společenstevní, akciové společnosti, družstva a pod. My, kteří stojíme na zásadě soukromého podnikání, jsme přesvědčeni, že velký hospodářský pokrok, který není možný jinak než tehdy, když volnost soukromého podnikání bude zachována, je založen na tom, že podnikatel má nejen možnost zisku, nýbrž že musí nésti také plnou odpovědnost za ztrátu, že musí si býti vědom, že po dobách konjunktury přicházejí doby ztráty a že jeho úkolem jest, aby pečoval o své hospodářství tak, aby také v dobách špatné konjunktury mohl obstáti a konati úkol, který veřejnost od něho žádá. Pánové, já bych rád, aby bylo jasno, že toto je naše stanovisko. Slyšel jsem, že z kruhů průmyslového podnikání snad se žádá vydání tohoto zákona pro subvence. Mám za to, že poskytování individuelních subvencí není prostředkem, který by mohl řešiti a zlepšiti dnešní hospodářskou krisi. (Tak jest!)

A řeknu upřímně, že nebezpečí a škodu, která v tomto směru může vzniknouti, ještě daleko více než v jejich poskytnutí vidím v tom, že lidé poskytnutí subvencí očekávají. Mravní škoda, která je způsobena potlačením individuelní odpovědností tím, že se očekává pomoc od státu, jest ještě tisíckrát horší než to, co se skutečně poskytne. Já bych rád proto, by v tomto směru bylo jasno. Věřte, že neblahé zjevy, které jsme viděli v našem bankovnictví, z veliké části spočívají v tom, že se čekala možnost, že stát napraví ztráty a že je dokonce napraví, aniž by hnal k odpovědnosti ty, kteří ony ztráty zavinili, a následkem tohoto očekávání nebyl zachováván pocit odpovědnosti, který má býti zachováván v podnikání.

Slyšeli jsme prohlášení pana ministra financí v září, že sanační akce v oboru bankovnictví je skončena, a my bychom rádi slyšeli prohlášení vlády o tom... (Posl. Nejezchleb-Marcha: Že se nebudou odpisovati veliké daně fabrikám!) Pane kolego, pokud se týče odpisů daní, slyšeli jsme zde dnes dopoledne prohlášení kol. dr Zadiny o tom, že si stěžoval do daňové praxe. Dnešní odpisy vznikají tím, že v I. instanci někomu byla předepsána příliš vysoká daň; jde ke II. instanci a tam dokáže, že daň byla vysoká, a na základě tohoto postupu předepsané daně se mu sleví. Kdybyste chtěli, aby se toto zakázalo, pak béřete občanu i tu malou ochranu, kterou mu zákon dává. Mám za to, že úkolem naší strany není, abychom žádali zostření daňové praxe, nýbrž úkolem naším je, abychom v zájmu zemědělství, obchodu a živností žádali, aby v této době těžké krise daňová praxe byla zmírněna.

Chtěl jsem říci, že by bylo účelné v celkovém zájmu, aby vláda o této věci učinila prohlášení: chtěli bychom věděti, jsou-li snad a jaké jsou sanační úmysly vlády v oboru podnikáni výrobního a obchodního. A také důvodem návrhu, který je rozdán a o němž rád kvituji, že koalicí byl přijat, jest, aby již ze zákona bylo jasno, že možnost užití částky 150 mil. Kč se končí koncem r. 1931.

Dámy a pánové! Lituji, že nebyly přijaty dva návrhy další, které naše strana učinila a o jejichž účelu bych rád také několik slov řekl. Žádali jsme, aby vyúčtování částek, které budou dány, v účetní závěrce bylo podrobné. Namítlo se nám, že tím by po případě byly poškozeny podniky - já zase opakuji, že mi jde nejen o podniky jednotlivců, nýbrž také o podniky společenské, akciové a družstevní o nichž by se vědělo, že tímto způsobem vláda ke ztrátám jejich přispívala.

Dámy a pánové! Interesované kruhy, které o úvěru rozhodují, budou přece velmi dobře věděti, stane-li se něco, kdo a kolik z toho dostal. Nevěřme tomu, že tyto věci zůstanou a mohou zůstati tajné. Nemyslím, že by mohlo dojíti k poškození, kdyby došlo k podrobnému vyúčtování. Kdo se nestydí ze státních prostředků dary přijímati, nesmí se také styděti, aby ta věc byla veřejně vyúčtována, a věřte, že i v případě těchto subvencí by působilo lépe, kdyby se veřejně řeklo, oč jde. (Posl. Nejezchleb-Marcha: A zároveň aby byl vydán výkaz, kolik se fabrikám odepsalo daní!) Pane kolego, já souhlasím s veřejnosti výkazů o státních subvencích a doufám, že budete také žádati, aby se to týkalo zemědělství. (Posl. Nejezchleb-Marcha: Ano! A také Živnobanky!)

Pane kolego, znovu opakuji, že otázka daňových úlev je věcí rekursů, že jde o právo zákonem zaručené. (Posl. Nejezchleb-Marcha: To je také vzato ze státních peněz! - Předsednictví převzal místopředseda Špatný. - Hlasy: Desetimilionové odpisy fabrice je také vzetí prostředků ze státní pokladny!) Kolegové, proč mi pořád opakujete totéž, když vám jasně prohlašuji, že jsem toho náhledu, aby každý, kdo obdrží ze státních prostředků, nač nemá zákonného nároku, byl povinen snésti veřejnost výkazů. (Hlasy: Na formě nezáleží!) že není námitek proti tomu, aby všude, kde se od státu někomu dostává něčeho, nač nemá zákonného nároku, dělo se tak veřejně, a to ve všech oborech a všude. (Posl. Dubický: Tedy i v sociální politice!) Ano, také v sociální politice. Vy víte ostatně, že v sociální politice jde nyní o to, že nemocenské pojišťovny dostávají určité výpomoci, ale obnosy pro ně jsou ve státním rozpočtu, a víte, že jsem to byl já, který žádal, aby se nerozdělovaly tak, že by dostal ten, kdo špatně hospodaří, nýbrž aby se rozdělení dělo podle objektivních zásad. Nejhorší je podporovati toho, kdo hospodaří špatně, poněvadž pak béřete mravní vzpruhu tomu, kdo hospodaří dobře. (Posl. Krebs [německy]: Ti, kdo nadělali nejvíce dluhů a nejhůře hospodařili, dostanou největší příspěvky! To je největší lumpáctví!) Nemohu, než říci, že proti takovému systému se vždy stavím, že jej pokládám za škodlivý, poněvadž každé potlačení individuální odpovědnosti může hospodářskému pokroku a vývoji jen škodit. (Výkřiky posl. Dubického.)

Přicházím k další věci, k tomu, že jsme žádali, aby do tohoto zákona bylo pojato ustanovení o směrnicích, podle kterých se má tohoto fondu užíti. Dámy a pánové, v koalici nebyl tento návrh přijat. Je přirozeno, že se tomu podrobujeme. Ale chtěl bych říci jedno: Nám se při této příležitosti uvádělo, že žádost podrobného vyúčtování a žádost, aby do zákona byly pojaty směrnice, podle kterých se má užíti tohoto fondu, znamená nedůvěru k vládě. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Pan posl. dr Hodáč má slovo. Prosím, aby nebyl vyrušován.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Mohu říci jedno: (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) že není a nemůže býti nedůvěrou k vládě, když jsme žádali, aby směrnice a požadavek vyúčtování byly do zákona pojaty. V každém soukromém podniku se žádá přesná kontrola a nikdo v tom nevidí nedůvěru. Máme ve vládu důvěru, neboť kdybychom neměli důvěry, tedy nebyli bychom členy koalice, která se sestoupila k provedení určitých velikých úkolů hospodářských, pro něž chceme spolupracovati. Ale nám právě, chceme-li míti sílu k provádění těch úkolů, jež se dosud nedařilo provésti tak zcela, jak bychom si byli přáli, je třeba, aby vláda neměla jen důvěru koalovaných klubů, nýbrž také důvěru celé veřejnosti.

Dámy a pánové, věřte mi, to je veliká věc, o kterou zde běží. Když se jednalo o ustavení této koalice a této vlády, tedy se hovořilo o tom, že není správné, když existují koaliční výbory, které se usnášejí o stanovisku majority, jež za vládou stojí. Nechci vcházeti v diskusi o této věci. Naše strana měla názor jiný, jiné strany také jiný, snad opačný. Ale pokládám za velikou škodu, jestliže vláda se stala sama takovýmto výborem. Vláda je orgánem a musí býti orgánem státu, nikoli politických stran. A já v tomto sloučení funkce koaličního výboru s funkcí vlády vidím škodu. Mám za to, že toto sloučení může podrývati důvěru k vládě a já jakož i naše strana máme zájem na tom, aby ta důvěra, kterou k vládě má koalice, byla důvěrou, kterou k ní má celá veřejnost. (Posl. Hatina: Kdo má odpovědnost, ministr či předseda klubu?) Za politickou směrnici, pane kolego, má odpovědnost majorita, za výkon vlády má odpovědnost vláda. To jsou dvě věci, které nutno rozlišovati. Výkon odpovědnosti v rámci směrnic daných majoritou musí býti takový, aby odpovídal důvěře celé veřejnosti a všech občanů. Jestliže poukazujeme na tuto věc, činíme tak proto, že chceme, aby důvěra, kterou k této vládě máme, byla důvěrou celé veřejnosti. Nezazlívejte nám, když při této příležitosti... (Posl. Mikuláš: "Pětka" nebo "osmička" není nic ústavního!) Pane kolego, o této věci je možna diskuse, ale není-li podle vašeho názoru "pětka" nebo "osmička" nic ústavního, pak tím méně je ústavním, jestliže tuto "pětku" nebo "osmičku" tvoří vláda. To je to, co namítám.

Oč mně jde dále? Věřte, že soustava, takto presentovati zákon, jak se presentuje tento, kde není směrnic o použití tak velkého obnosu, nemůže býti prospěšná tomu, co všichni chceme, aby vedle důvěry veřejnosti ve vládu byla také důvěra veřejnosti v parlament. Jednou ze základních zásad, které parlament musí sledovati, je zásada, aby určoval směrnice a prováděl kontrolu státního hospodářství. Jestliže se parlament v kterémkoli směru třeba jen kousku tohoto práva bude vzdávati, poškodí důvěru, kterou musíme míti. Pohlédněte kolem, co vidíte ve velké světové veřejnosti? Vidíte velký zápas o myšlenku demokracie. Jsem hluboce přesvědčen, že každé poškození této myšlenky demokracie znamená nesmírnou škodu, a kdyby se těm, kdo jsou nepřáteli demokracie, podařilo zásadu demokracie poškoditi a zdolati, jdeme vstříc možná větším zmatkům než byla světová válka. Ale proto, dámy a pánové, potřebujeme, aby parlament žárlivě střežil tuto zásadu. Jde o hodnoty politické i velké hodnoty hospodářské. Byly chvíle, kdy na mnohých místech hospodářské kruhy měly za to, že jiná forma než forma demokracie snad lépe prospěje hospodářskému vývoji, ale já pravím: Pohlížím-li kolem, nikde jsem neviděl, že by trvalý pokus o diktaturu neb jiné potlačení demokracie byl hospodářské poměry zlepšil, naopak viděl jsem a vidím všude, že forma, která by demokracii chtěla potříti, je formou, která jde proti hospodářskému pokroku, a že udržení zásady demokracie, udržení zásady pokroku, udržení zásady, že tvořiti hodnoty je možno jen ve svobodném a demokratickém celku, je v zájmu politickém, hospodářském, v zájmu všech.

Jestliže jsem si dovolil poukázati na některé okolnosti při tomto zákoně, na některá stanoviska, která moje strana bez újmy koaliční loyality zaujímá, prosím, abyste věřili, že tak činíme v zájmu toho, aby nám demokratické zásady umožnily onu činorodou spolupráci všech složek, k níž jsme se spojili, že tak činíme proto, abychom jednali v zájmu vlády, v zájmu parlamentu a v zájmu národního hospodářského pokroku. (Potlesk.)